Potravní nároky zvěře v zemědělské krajině Rozbor potravních nároků vybraných druhů zvěře a nabídka potravy v současné zemědělské krajině Kroměřížska Každý volně žijící živočich potřebuje k svému úspěšnému životu potravu specifické kvality. Kvalita a kvantita přijímané potravy se odvíjí podle oblasti výskytu daného živočišného druhu a aktuálních potřeb (březost, období říje). Následkem nedostatku potravy nebo přijímaní nekvalitní potravy dochází k vzrůstu impaktu především spárkaté zvěře na člověkem pěstované kultury a dále i k poškození zdraví zvěře. Pokud potrava obsahuje nedostatek minerálních látek tak se za krátký čas tento deficit projeví poruchami zdravotního stavu zvěře, např. porušením centrální nervové soustavy trávicími poruchami (neschopnost využití minerálních látek) aj. (Katreniak, 1990). Tuky, jež si zvěř ukládá při příjmu potravy, slouží v těle zvěře jako zdroj energie, kterou zvěř později využívá. Sekera (1959) uvádí: ,,Zvěř ke svému zdravému vývoji potřebuje pestrost rostlinných druhů“. Bažantí zvěř potřebuje kolem 60 % rostlinné potravy, koroptev polní cca 53 %, zajíc až 100 %. Z toho hlediska jsou pro volně žijící živočichy velmi nebezpečné tzv. monodiety. Což jsou dlouhotrvající, jednotvárná, konzumace jen druhově omezené potravy, tj. spásání monodietní potravní nabídky, způsobované příjmem jednoho druhy potravní složky. Následkem čehož dochází především ke změně mikroflóry zažívacího traktu. Obecně se dá říci, že nejen pro veškerou zvěř, ale i pro rostliny jako důležitou složku ekosystému platí ,,Liebigův zákon minima 1940“. Který říká, že: ,,Rostliny a živočichové jsou životně závislé na tom prvku, který je v jejich životním prostředí obsažen nejméně.“
Přehled nejdůležitějších bylin pro vybrané druhy zvěře dle Bubeníka (1954) zvěř Bylina Muflon Srnec Koroptev Bažant h zh p p brambor zp čekanka obecná p divizna z dymnivka z z z hluchavka spp. p chrpa čekánek p chrpa modrá zp zp z zp ječmen spp. z z zp zp jetel z z p jílek vytrvalý zp jitrocel kopinatý p kakost sp. zp kopretina z z zp kopřiva dvoudomá
kostival lékařský kostřava luční kukuřice lebeda rozkladitá len lipnicovité lopuch mák setý mechy mochna husí mrkvovité orsej jarní ostružiníky oves setý ovsík vyvýšený pcháč oset plicník lékařský pomněnka rolní pryšce spp. pšenice pýr plazivý řebříček obecný řepa řepka olejka silenka nící sítina spp. slunečnice smilka tuhá srha říznačka svízel spp. šalvěj šťavel kyselý šťovík spp. trávy spp. třtina rákosovitá vikev spp. vlčí mák vojtěška vrbina obecná
z z
z z
zp zp p zp p zp p
p p p
z p h oz zp z
h oz zp z
z
z zp zp
p z p z zp
zh z
zp z z zh z
zp
zp
z zh
z zh
p z z z z
z z z z z
Legenda: hlízy a kořeny okus a ohryz plody zelená hmota
z zp
z z zp
h o p z
z zp z z z z z z z z z z
zp
zp
p p p
p
zp
p p
p p
Přehled nejdůležitějších dřevin pro vybrané druhy zvěře dle Bubeníka (1954)
Dřevina Muflon Srnec o ozp bez černý zp bez hroznatý o o borovice brslen evropský zp zp bříza pýřitá op op buk lesní op op dub spp. o o habr obecný o hloh spp. p p hrušeň spp. p p jabloň ozp zp jasan ztepilý ozp javor babyka z ozp javor klen jeřáb muk oz oz jeřáb oskeruše ozp ozp jeřáb ptačí o z oz jilm spp. p p jírovec maďal o kalina obecná oz oz lípa spp. o o líska obecná zp meruzalky o o modřín op růže spp. o o smrk spp. střemcha oz hroznovitá oz oz topol osika z z trnka spp. oz trnovník akát p p třešeň z oz vrba jíva oz vrba košíkářská oz vrba lýkovcová
zvěř Koroptev Bažant p p p p p p p p p
p p p p p
p p
p p p
Potravní možnosti volně žijících živočichů v současné zemědělské krajině Kroměřížska V současné době intenzivního zemědělství prováděného na lánech o výměře až 100 ha, je větší zastoupení plevelných druhů zcela nemožné. Dnes se většinou pěstuje cca 9 hlavních druhů zemědělských plodin a k nim max. 4 kulturní traviny a pícnin. Mimo tyto agrocenozy bylo v okolních ekosystémech identifikováno sice až 175 druhů bylin, z nichž ovšem více jak polovina se nachází v lesním prostředí. V samotných agrocenózách bylo identifikováno max. 3 – 5 druhů bylin. Většina plevelných bylin se nacházela v ekotonovém prostředí (přechod mokřad – orná půda, lesní půda- orná půda). Bylo zjištěno, že čím dále od toho to prostředí směrem do středu lánu, tím se počet druhů bylin redukoval. Zjištěný výsledek koresponduje se šetřením Zabloudila (1986). Za období 1962 – 1982 došlo ke značnému snížení četnosti rostlinných druhů a živočišné složky, jakožto dvou nejdůležitějších faktorů pro zdárný rozvoj stanovištních druhů drobné zvěře. Mezi hlavní příčiny patří především: agrotechnické zásahy, zvýšená aplikace průmyslových hnojiv, podpora hlavní plodiny agrochemickou cestou. Nejdříve mizely ty rostliny, které řadíme mezi léčivé a ze živočišných druhů mizí nejdříve i užitečný hmyz. Některé dříve běžné plevele jsou již dnes považovány za chráněné druhy rostlin. U hmyzu je situace obdobná, přitom bažantí a koroptví kuřátka potřebují v počátku svého vývoje dostatečný přísun živočišných bílkovin, který si hradí především sběrem hmyzu. Přitom množství živočišné složky závisí na četnosti rostlinných druhů v ekosystému. Na základě rozborů potravy v žaludcích 18 bažantích kuřátek (Farský, 1940) byla u 17 kuřátek zjištěna potrava živočišného původu a jen u jednoho čistě rostlinného. Množství tohoto druhu potravy stoupá s věkem kuřete. Kromě živočišné potravy byla v potravě kuřátek nejčastěji (16 krát)zjištěna měkká vegetativních orgánů rostlin ve formě různých úštipků listů a květů. Pro posouzení obsahu živin v rostlinách kulturně pěstovaných a v rostlinách, které volně žijící živočichové - zvěř může v dané lokalitě nejčastěji konzumovat, byly použity krmivářské tabulky pro přežvýkavce tab. č. 2 a rozbory nejvíce konzumovaných rostlin zvěří tab. 3 (Katreniak, 1990) a rozbory extenzivně obhospodařovaných luk v Rakousku tab. č. 1 (Buchgraber, 1998).
Tab. č. 1 Extenzivní louky Buchgraber (1998) v kg sušiny
SNL ME
volné N NEL vláknina látky Ca P Mg K
Na
Zelená hmota
%
MJ
MJ
g
uprostřed květu
55
7,45
4,05
287
460
9,6 3
3,4 16 0,75
3,8
1,2
na konci květu
48
6,26
3,19
321
478
8,6 3
2,5 15 0,23
3,3
1,3
přestárlý porost
46
6,12
3,09
359
475
8,4 3
2,2 12 0,21
3,4
1,1
g
g
g
g g
g
poměr T C :N faktor
Tab. č. 2 Obsah živin v 1kg sušiny krmiva Zeman (1995) Základní ukazatele
Plodina Bojínek luční - vymetaný Jetelotráva - plný květ Kostřava luční 50% v metání Lipnice luční v květu Luční porost odkvetlý Srha říznačka v metání Hrách setý – tvorba zrn Jetel luční mladý Jetelotráva mladá Vojtěška v květu Kukuřice mléčná zralost Oves mléčná zralost Pšenice ozimá vosková zralost Chrást z cukrovky Řepka jarní obrůst
NEL MJ 5,45 6,02 5,96 6,01 4,05 5,64 6,44 6,45 6,06 4,73 6,32 4,75 5,55 5,48 6,51
NEV MJ 5,23 5,93 5,88 5,93 3,54 5,47 6,47 6,48 6,00 4,36 6,31 4,37 5,34 5,48 6,67
Ca g 4,7 8,8 5 4,6 4,4 4,8 13,5 20,2 11,0 16,5 4,0 3,5 3,4 12,3 14,0
Orientační ukazatele Nlátky Vláknina Sušina g g g/kg 104 298 215 132 298 205 118 305 191 119 304 240 107 302 272 140 256 207 175 180 183 216 241 109 207 193 145 168 333 217 88 201 229 67 270 318 74 269 320 150 115 130 171 194 89
P g 2,7 2,7 2,5 3 2,9 4,4 3,0 4,1 3,9 2,5 3,0 2,5 2,0 2,9 4,5
Tab. č 3. Obsah živin přepočítaný na 100 kg sušiny (Katreniak, 1990)
Plodina strdivka jednokvětá lipnice hajní Trnovník akát dub zimní svída krvavá Habr obecný růže šípková Trnka spp. Hloh spp. jetelina luční porost odkvetlý porost lesních trav
stravitelné N-látky Norganické látky vláknina hmoty % MJ % 12,56 32,54 5,48 10,21 31,75 5,04 20,90 47,42 3,35 16,12 21,83 4,78 11,58 10,83 1,69 16,55 13,89 2,86 12,76 13,84 4,47 10,79 16,96 8,07 9,61 11,91 2,82 26,40 15,00 10,90 32,50 10,40 5,70 29,60 11,20 5,40
P
Ca
g 1,50 1,30 2,50 2,80 7,20 4,60 5,00 4,70 5,40 4,40 1,50
g 0,90 0,70 0,70 0,80 0,80 0,80 0,80 0,90 1,10 0,60 0,60
SNL stravitelné N látky ME metabolizovatelná energie v MJ (megajoulech) NEL netto energie laktace, (koncentrace energie v 1 kg sušiny píce)
3,5 sláma – 7,0 mladá píce NEL = ME * (0,463 + 0,24 *q) q = ME/BE BE
bruto energie
NEV netto energie výkrmu, (určeno pro masná plemena skotu) NEV = ME * Kzp (MJ/kg sušiny) Kz = 0,554 + 0,287 * q Kp = 0,006 + 0,780 * q Kzp = (Kz * Kp * 1,5)/[( Kz + Kp * (1,5-1)] Obecně dle tab. č. 1 lze říci, že s pozdějším vegetačním stádiem bylinného podrostu (travnatého porostu) se snižuje výživná hodnota krmiva (přijímaných bylin), tzn. klesá stravitelnost N-látek, klesá obsah minerálních látek a stravitelné organické hmoty naopak se stářím porostu výrazně roste obsah vlákniny obsažené v rostlinách. Na většině současných neudržovaných ploch rozptýlené krajinné zeleně (bylinného podrostu), je zvěř je již od června nucena přijímat méně kvalitní bylinou potravu. A často je následně z takových travnatých ploch sklízeno seno do krmelců a pak často slyšíme otázky ,, Proč mi zvěř nebere z krmelce objemové krmivo?“
Škody, poškození a únosné stavy zvěře Ze složení a dostupnosti přirozené potravní nabídky vyplívají následné škody a poškození na pěstovaných kulturách. Lesní dřeviny a polokulturní a kulturní byliny jsou přirozenou součástí potravy všech druhů volně žijících býložravých živočichů. Z toho plyne, že živočichové mají vliv na obnovu lesních ekosystémů a podílí se na škodách a poškození, které vzniká v lesním a zemědělském hospodářství (Homolka, 1995). Dle Pfeffera (1961), lze rozlišovat pojem poškození a škodu. Poškození, lze chápat jako fyziologickou újmu tj. každé porušení zdárného vývoje dřeviny (rostliny) mající za následek snížení dřevní produkce, jakosti. Pojem škoda je chápán jako zmenšení užitné hodnoty, v ochraně lesa se jí rozumí poškození dřeviny nebo porostu z hlediska ekonomického. Škoda nastává teprve tehdy, jestliže je přírodě znemožněno vyrovnání těch poškození, která jsou způsobena zvěří. Dá se říci, že únosné stavy zvěře jsou takové stavy, při nichž nedochází k eliminaci žádného rostlinného druhu a zemědělské a lesní porosty nevyžadují k vývoji nepřiměřená ochranná opatření (Geburek, 1992). Jejich výše závisí na cílech jednotlivých subjektů dotčených chovem jednotlivých druhů zvěře. Husák (1995) definuje únosný stav zvěře jako stav, kdy je dosažena požadovaná skladba dřevin pro daný hospodářský soubor bez mimořádných nákladných ochranářských opatření, a kdy určité poškození dřevin v rámci pokrytí potravních potřeb zvěře neznemožní hospodářské využití lesa ani jeho ostatní funkce a toto poškození lze eliminovat běžnými pěstebními zásahy. Jako ekologicky únosné stavy lze považovat takové stavy zvěře, které nepůsobí překročení ekologicky únosné výše škod na více než 10% nezajištěných kultur nebo přirozené obnovy a více než 0,1% výměry lesa při postižení ohryzem a loupáním (Zatloukal, 1995).
Početnost druhů dřevin není sice závislá na denzitě býložravců, ale dá se odhadnout hustota populace býložravců a její následné početní změny sledováním jejich vlivu na vegetaci (Boisaubert et al., 1990). Míra působení je ovlivňována momentálním počtem zvěře, jejich potravním chováním, typem prostředí a zastoupením vyhledávaných druhů rostlin. Z těchto důvodů nebyla nalezena jednoduchá závislost mezi stupněm působení a denzitou býložravců (Mayle et al., 1999). Publikace vznikla s podporou grantu č. 526/03/H036 Současný stav a trendy vývoje lesů v kulturní krajině. Prosím tuto větu ponechat na konci článku.
Použitá literatura: Boisaubert, B., Maillard, D., Gaillard, J.M., Picard, F.: Use of biological indicators (shrub browsing) to appraose roe deer density, Sborník 19th ILJBG Congress, Trondheim, 1990, s. 308 – 314. Bubeník, A. (1954): Krmení lovné zvěře, Státní zemědělské nakladatelství Praha Buchgraber, K., Resch R., Gruber L., Wiedner G.,(1998): Futterwerttabellen für das Grundfutter im Alpe 2/98, Irdning. Farský, O. (1940): O potravě bažantích kuřátek, Zemský výzkumný ústav v Brně, 1940, Novina Brno Geburek, T.: Wie gross sollten Populationene sein, um bedrohte Tier- und Pflancenarten zu eralten? Allg nraum, Österreische arbeitsgemeinschaft für Grünland und Futterbau. Forst-u. J.-tg., 163, 1992, s. 219 – 133. Homolka, M. (1995b): Některé aspekty potravní ekologie vybraných druhů zvěře ve vztahu k problematice obnovy lesních ekosystémů. In : Škody zvěří a jejich řešení, Brno, 1995b, s. 35 – 41. Husák, F.: (1995): Škody zvěří z pohledu dnešní myslivosti, Škody zvěří a jejich řešení, MZLU Brno, s. 89 – 91 Katreniak, J., (1990): Porovnanie výživnej hodnoty prežúvavcami najviac konzumovaných rastlín v srnčích chovných oblastiach s polnohospodárskými krmovinami, Folia Venatoria č. 20, 1990, s. 1726. Mayle, B.A., Peace, J., Gill, R.M.A. (1999): How many deer? A field Guide to estimating deer population size. The Research Communications Officer, Forest Research, Surrey, 1999. Pfeffer, A. et al. (1961): Ochrana lesů. SZN Praha, 1961, s. 9 – 15. Zabloudil, F (1986): Potravní možnosti některých druhů zvěře v polních honitbách, Folia Venatoria č. 16, Príroda Bratislava 1986 Zatloukal, V. (1995): Úloha a postavení státní správy při řešení škod zvěří. In: Škody zvěří a jejich řešení, MZLU Brno, 1995, s. 59 – 62. Zeman (1995): Krmivářské tabulky, MZLU Brno
