POTRAVINOVÉ INTOLERANCE

POTRAVINOVÉ INTOLERANCE Jakákoli potravina se mùže stát pro organismus toxickou a vytváøet alergii nebo intoleranci. Každý èlovìk je pøitom jedineèný: co nesedí panu Kopeckému, to mùže panu Novotnému vyhovovat. Potravinové alergie a intolerance jsou dosud velkou neznámou, a to jak pro širokou veøejnost, tak pro lékaøské odborníky. V nedávno vyšlé publikaci o dietetice a výživì jsem našel pouze jedinou stranu (ze 460 stran!) vìnovanou potravinovým alergiím. O potravinové intoleranci tam nebyla ani zmínka. A pøesto… Dle mého názoru potravinové alergie a intolerance nepochybnì patøí k nejèastìj-

Z OBSAHU: ESTROGENY A RAKOVINA....4 CO TAKHLE KLYSTÝR?.........6 HOUBY: JSOU NA HOUBY? ..8 LAPACHO - ÈAJ INKÙ ...........9 ZÁKLADNÍ NEDOSTATEK.....10 POSLUŠNÌ I ODPOVÌDNÌ ..10 SKRYTA A V BEZPEÈÍ .........12 ODLIŠNOSTI V SEXU .............13 PUSTINA PLNÁ ODPADKÙ..14 ŽIVOT V BAZÉNU ................16

ším patologiím západního svìta a podílejí se na vzniku dalších, tentokrát již závažnìjších onemocnìní, kterými trpí (odhadem) asi 30 % západní populace! Zásadní problém spoèívá v tom, jak tyto alergie a intolerance prokázat. V souèasnosti totiž neexistují na odhalení potra-

poradna zdravé výživy • mýty a omyly zdraví a nemoc • pøírodní léèebné prostøedky životní styl • ekologie • dìti a rodièe vztahy a komunikace • duchovní zamyšlení produkty a recepty • pøednášky a semináøe

vinových alergií, a tím ménì intolerancí, žádná spolehlivá biologická vyšetøení.

ROZDÍL MEZI ALERGIÍ A INTOLERANCÍ

JAK VZNIKÁ POTRAVINOVÁ INTOLERANCE? Potravinová intolerance nebývá obvykle dílem náhody. Mívá jednu nebo více pøíèin. Z nich ètyøi jsou nejdùležitìjší: Nadmìrná konzumace urèité potraviny Nᚠuniformní svìt vystavený reklamním tlakùm vybízí obyvatelstvo stále více

zdraví a nemoc

Ke správnému pochopení pojmu intolerance je nutno nejprve porozumìt pojmu alergie – není to totéž! Všichni známe alergie na prach, na pyl nebo sennou rýmu. U postiženého se vyvinou zcela jasné pøíznaky: teèe mu z nosu, slzí mu oèi, kýchá, mùže dostat astmatický záchvat anebo výjimeènì i Quinckevùv edém – otok oblièeje, který mùže vést až k zadušení. Potravinové alergie nìkdy vyvolávají stejné pøíznaky: kopøivku, ekzém, otoky. Èasto se ale projevují tøeba jen trávicími obtížemi: bolestivostí, prùjmem a pocitem tepla, který se dostavuje po jídle. Nìkdy lze alergii na urèitou potravinu prokázat biologickými krevními testy (kdy se urèuje zvýšená hladina polynukleárních eozinofilních leukocytù èi zvýšená hladina imunoglobulinù) anebo jednoduše prostøednictvím kožních testù, které jsou alergology bìžnì provádìny. I pøes tyto testy se mùže ale stát, že potravinovou alergii, která se projevuje pouze trávicími obtížemi, nelze prokázat. Se døíve vzácnými potravinovými alergiemi se dnes setkáváme stále èastìji. Široké veøejnosti jsou dobøe známé klasické alergie na vejce èi na jahody (v poslední dobì na kiwi). Tyto alergie mohou být mimoøádnì nebezpeèné a vyprovokovat neobyèejnì prudké reakce, které mohou konèit i smrtí. Potravinové alergie vyprovokuje požití minimální dávky dané potraviny. Neexistuje zde pøímá úmìra mezi velikostí požité dávky a mírou reakce. Avšak u potravinové intolerance nepozorujeme žádný nápadný pøíznak, svìdìní ani otok oblièeje. Jde tedy o onemocnìní velmi tìžko prokazatelné, a to tím spíše, že provádìné alergologické krevní testy jsou negativní. Mezi intolerancí a alergií existují dva zásadní rozdíly. První se týká požité dávky: na rozdíl od alergie, kde i požití malého množství toxické látky mùže staèit k vyvolání velmi bouølivých pøíznakù, se intolerance projeví až po opakovaném požití velkého množství toxické látky. Intolerance se tedy neprojevuje nápadnými pøíznaky, nýbrž pøíznaky, které nìkdy projdou naprosto bez povšimnutí. Druhý se týká rychlosti reakce. Alergie se projeví okamžitì: Pan Tadeᚠje alergický na jahody. V restauraci sní èokoládový zákusek s malinovou šávou (do které se nedopatøením dostalo

nìkolik jahod): za deset minut poté zèervená, drbe se a kýchá. Jde o alergii. Intolerance nevyvolávají okamžité pøíznaky, ale po uplynutí nìkolika mìsícù nebo let mohou vést k velmi rùznorodým obtížím, za jejichž pøíèinu lze jen velmi obtížnì oznaèit požívání urèité potraviny. K odstranìní pøíznakù, na nìž si postižený stìžuje, je tedy nutno se vyhnout požívání toxické potraviny, a to nìkdy po dobu nìkolika týdnù – což ještì ztìžuje prokazatelnost dané intolerance. Pojem intolerance lze vymezit jen se znaènými obtížemi. Mohli bychom ji definovat jako obecnou patologickou reakci organismu na opakované požívání potraviny, která se postupem èasu pro organismus stává toxickou. Jak je alergie snadno prokazatelná, tak je naopak intolerance skoro nepostižitelná. Výsledky testù provádìných pøi potravinové intoleranci jsou témìø vždy normální, takže lékaø musí pøi stanovování diagnózy prokázat znaènou trpìlivost, zdravý úsudek a dobrou pozorovací schopnost.

2 / PRAMENY ZDRAVÍ

Ani jeden den nejsme ušetøeni chvalozpìvù na ten èi onen potravináøský výrobek. Takový druh reklamy se samozøejmì prodejci vyplácí, pro spotøebitele však mívá katastrofální následky. Nadmìrná konzumace urèité potraviny vyvolává u èlovìka jakýsi druh biologického pøedávkování. Organismus, který se snaží potravinu rozložit, k tomu využívá stále tytéž enzymy, stále tytéž katalyzátory, které se však pomalu spotøebovávají. Po uplynutí urèité, více èi ménì dlouhé doby, již organismus není schopný chemický rozklad dané potraviny úspìšnì zajistit – a to je zaèátek intolerance. Nadmìrná konzumace urèité potraviny však umožòuje lékaøùm vznik potravinové intolerance vytušit. Pøijde-li se s námi poradit nemocný s ekzémem, který se objevil pøed nìkolika lety, a øekne-li nám, že v té dobì konzumoval obden po dobu jednoho roku tabulku èokolády, nastražíme ucho a pozornì nasloucháme. Virová hepatitida Hepatitida není nic jiného než infekce jaterních bunìk, která vede k jejich èásteènému znièení. Rozsah poškození však zùstává ve vìtšinì pøípadù omezen. V prùbìhu onemocnìní nejsou játra schopna plnì zajišovat svoji funkci chemické továrny, nebo pracují jen na èásteèný výkon. A tak nemocný zaèíná být intolerantní na nìkteré potraviny, pøedevším alkohol a tuky. Tento problém na úrovni rozkladných chemických reakcí by mohl vysvìtlit vznik potravinové intolerance po prodìlané infekèní hepatitidì. Játra již náležitì nerozkládají potraviny, které organismus zaèíná považovat za vetøelce – a vyvolává tak imunitní obrannou reakci, která nakonec vyústí v intoleranci. Léèba antibiotiky

ke konzumaci stále stejných výrobkù. Staèí jen podívat se v dobì vysoké sledovanosti na televizi a povšimnout si reklam, které nás podnìcují k nákupu sýrù, kávy, èaje, sladkostí, sušenek…

Veøejnosti není obvykle tato skuteènost pøíliš známá, ale léèba antibiotiky není neškodná. Kdo napøíklad ví, že šestidenní požívání antibiotik pøi obyèejné angínì zmìní støevní mikroflóru na nìkolik mìsícù? Støevní mikroflóra je tvoøena koloniemi baktérií, které ve støevì napomáhají dobrému trávení. Každá léèba antibiotiky naštìstí prostøedí ve støevì takto systematicky nenarušuje. Avšak po využívání nìkterých antibiotik mùžeme nìkdy pøíznaky intolerance pozorovat.

Intolerance nevyvolávají okamžité pøíznaky, ale (po uplynutí nìkolika mìsíèù nebo let) mohou vést k rùznorodým obtížím, za jejichž pøíèinu lze jen velmi obtížnì oznaèit požívání urèité potraviny. Antikoncepèní pilulka Za výzkum o antikoncepèních pilulkách a abnormálních reakcích na potraviny vdìèíme dr. Ellen Grantové: „Obecnì panuje pøesvìdèení, že vliv antikoncepèních pilulek nemá pravdìpodobnì klinický dopad na imunitní systém ženy. Ve skuteènosti však u žen, které užívají hormonální antikoncepci, nabývají alergická a imunitní onemocnìní až epidemických rozmìrù.“ Ellen Grantová studovala patnáct let vedlejší úèinky hormonální antikoncepce. Bolesti hlavy, zmìny pocitù na prsou, promìnlivost nálad, nepravidelné krvácení i kolísání tìlesné váhy nepochybnì závisejí na dávkách hormonù a na jejich rovnováze – ale také na tom, jak se s nimi organismus té které ženy dokáže vyrovnat. Je naprosto jisté, že hormony podstatnì ovlivòují imunitní systém. Ženy pøitom pùsobení hormonù podléhají snáze než muži, pøièemž u tìhotných žen je tento vliv patrný ještì více. Odpor ke kávì nebo k jiným potravinám pøedstavuje èasto jeden z prvních pøíznakù tìhotenství (ve kterém hladina hormonù stoupá). O vlivu antikoncepèní pilulky na potravinovou intoleranci nemùže být pochyb. Znaèný poèet mých pacientek vykazoval pøíslušné symptomy po opoždìném požití pilulky – obtíže, které se projevovaly velmi rozmanitì. V takovém pøípadì je nutno pøejít na vyluèovací režim s cílem urèit pøíslušnou potravinu (nebo potraviny) potíže zpùsobující.

KTERÉ POTRAVINY MOHOU VYVOLAT POTRAVINOVOU INTOLERANCI? Potravinovou intoleranci mùže vyvolat v podstatì každá potravina. Nìkteré potraviny jsou však k tomu náchylnìjší než jiné. Níže uvedený seznam je seøazen od tìch „nejagresivnìjších“ k potravinám ménì „agresivním“: Mléèné výrobky – cukr – mouky: pšenièná, pohanková – rýže – oleje – èokoláda – vejce – káva – èaj – hovìzí maso –

vepøové maso – víno – alkoholické nápoje – pomeranèe a citrusové plody – pivo – hrášek. Každá z tìchto potravin mùže u urèitého èlovìka vyvolat specifickou sérii pøíznakù, je-li vùèi ní intolerantní.

JAK LZE POTRAVINOVOU INTOLERANCI PROKÁZAT? Obraznì øeèeno jde vlastnì o jakousi hru, jejímž cílem je „odhalit vetøelce, o hru choulostivou, kde hraje velkou úlohu trpìlivost, urèitá „lstivost“ i zdravý rozum. Nejprve je nutno si uvìdomit, že neexistuje pøímá vazba mezi pøíznakem, na který si postižený stìžuje, a požitím dané potraviny. Pokud máme napø. u èlovìka postiženého migrénou podezøení na intoleranci na kávu, musíme kávu vysadit na mìsíc, dva a nìkdy i tøi, abychom zaznamenali zmírnìní obtíží – tedy na velmi dlouhou dobu. Odborníci na výživu s tímto problémem vìtšinou nejsou seznámeni. Mylnì se domnívají, že vynechání potraviny po dobu ètyø dnù staèí k potvrzení její toxicity. Je tedy zøejmé, že o pojmu intolerance panuje znaènì lichá pøedstava. Samozøejmì také není možné na nemocném požadovat, aby urèitou potravinu vysadil vždy na dva mìsíce a pozoroval výsledek. Takhle bychom potøebovali pìt let k otestování pouhých tøiceti potravin! Na druhé stranì: žádné laboratorní testy k urèování intolerancí neexistují. Bylo tedy nutno najít jiný zpùsob. Za tímto úèelem jsme se nechali inspirovat technikou, kterou popsala dr. Grantová z Londýna. Tato mimoøádná žena, specialistka na migrény, se vìnovala studiu potravinových intolerancí. Toxicita potraviny se projeví pøedevším poté, co postižený na nìkolik dní danou potravinu vysadil. Opìtovná konzumace potraviny po uplynutí tohoto krátkého období vyvolává obecné pøíznaky. Pak sám nemocný odhalí toxicitu dané potraviny, a to ne na základì pøíznakù, na které si stìžuje, ale na základì svého celkového stavu. Pokud si napø. pan Kopecký stìžuje na migrénu, navrhneme mu léèebnou kúru spoèívající ve vysazení nìkterých potravin a v jejich opìtovném zaøazení do jídelníèku. Toxicitu potraviny pak nebudeme posuzovat na základì pøíznakù migrény, ale na základì jiných pøíznakù, které s ní zdánlivì nemají nic spoleèného. G

Pøíštì: Jaké jsou pøíznaky potravinové intolerance?

Z knihy Raphaëla Nogiera „Ce lait, qui menace les femmes...“. Dr. Nogier, praktický lékaø v Lyonu, formuluje øadu dobøe podložených zjištìní o možných dùsledcích potravinových intolerancí a alergií.

Shrnutí Svým pacientùm, u nichž existuje podezøení na potravinou intoleranci, rozdávám leták s názvem „Informace pro nemocné s podezøením na potravinovou intoleranci“: Cílem této kúry je urèit ty potravinové výrobky, na které máte vyvinutou intoleranci. Na seznamu podezøelých jsou následující potraviny: Èaj – káva – pomeranèe a citrusové plody – vejce – hrášek – vepøové maso – hovìzí maso – obiloviny (chléb, tìstoviny) – kukuøice – oleje – mléko a mléèné výrobky (máslo, jogurt, smetana, sýr) – víno – cukr – houby – èokoláda – rýže. Po dobu pìti dnù nejezte žádnou z výše uvedených potravin a øiïte se základním stravovacím režimem, bìhem kterého mùžete konzumovat: Kuøecí (nebo jehnìèí) maso vaøené ve vodì – ovoce s výjimkou citrusových plodù – zeleninu s výjimkou hrášku. Šestý den k základním potravinám pøidáte jednu z výše uvedených potravin k otestování její pøípadné toxicity. Pokud do uplynutí ètvrt, pùl nebo celé hodiny pocítíte nìkterý z níže uvedených pøíznakù: - celková únava - pocit „oddìlených“ nohou - výrazná ospalost - zèervenání pokožky na oblièeji nebo v oblasti hrudníku - tachykardie (bušení srdce) znamená to, že máte vùèi této potravinì vyvinutou intoleranci. Potraviny, které se ukázaly jako netoxické, mùžete používat a pøidávat je k základnímu stravovacímu režimu. Každou toxickou potravinu je nutno vysadit na dobu nejménì tøí mìsícù a poté ji znovu otestovat a zjistit, zda pøíznaky intolerance stále vykazujete. Testovat smíte vždy jen jednu potravinu dennì. G

BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1

PRAMENY ZDRAVÍ / 3

ESTROGENY A RAKOVINA Susan: Jsem na tom psychicky stejnì, jako kterákoliv jiná žena pøed ètyøicítkou, kterou potkává tragédie, která mìní její život. Nedávno, když jsem se sprchovala, jsem si nahmatala malou bulku. Podrobila jsem se menšímu chirurgickému zákroku, který nádor odstranil. Mùj lékaø mi øekl, že mám rakovinu a musí mi být amputován prs. Dìlám si tolik starostí. Možná, že vloni bych pøijala tuto zprávu lépe, ale zrovna jsem se znovu provdala a moje budoucnost vypadala tak nadìjnì. Moje starší dcera bude v poøádku, ale mohu doufat, že budu žít tak dlouho, abych vidìla svého desetiletého syna, jak konèí støední školu? Mìla jsem nìkolik pøítelkyò, které dostaly rakovinu prsu a nedaøilo se jim dobøe. Léèení, kterého se jim dostalo, jim zøejmì škodilo ještì víc než rakovina, a to až do jejich posledních dnù. Pøeèetla jsem v poslední dobì tolik vìcí o nových postupech pøi léèení rakoviny, i že existují mnohé polemiky mezi lékaøi o tom, jaký je nejlepší postup. Potøebuji rozhodnì vìdìt víc o tom, co je se mnou v nepoøádku a co mohu udìlat, abych se dala pokud možno co nejlépe dohromady.

poradna lékaøe

Na základì toho, co jsem vám øekla, myslíte, že bych si mìla nechat amputovat prs? Záleží to na tom, o co vám jde. Nechcete-li se vzpírat a dìlat svému lékaøi potíže anebo dìlat starosti svým pøátelùm a pøíbuzným, kteøí to s vámi myslí dobøe, pak udìlejte to, co dìlá skoro každá pacientka. Nechejte si prs amputovat. Chcete-li si však užít zdravìjšího a možná i delšího života, pak se potøebujete dozvìdìt o svém problému øadu informací, abyste byla schopná èinit kvalifikovaná rozhodnutí. Nevíte-li toho o rakovinì prsu mnoho, teï je ta pravá chvíle ke kladení otázek, nikoliv až poté, co byste se podrobila chirurgickému zákroku a dalším terapiím, které by byly pøedepsány „ve vašem nejlepším zájmu“. Proè zrovna já? Jak jsem k té rakovinì pøišla? Nevzpomínám si, že bych se nìkdy uhodila. Tato vaše reakce je zcela bìžná.1 K ra-

4 / PRAMENY ZDRAVÍ

kovinì prsu však nedochází poranìním prsu. Ani ostrý ani tupý pøedmìt nezpùsobí vašemu prsu žádný jiný problém než zjevné poškození zpùsobené úderem. Vìdecké dùkazy nás pøesvìdèují, že skuteèné zneužití, které vedlo k rakovinì, bylo zasazeno vidlièkou a nožem u vašeho jídelního stolu. Muži i ženy jí stejná jídla. Proè dostávají rakovinu prsu vìtšinou ženy a muži velmi zøídka? Tkáò prsu reaguje na ženské hormony, které se oznaèují obecnì jako estrogeny. Èím více estrogenù žena produkuje ke stimulaci své prsní tkánì, tím pravdìpodobnìji se u ní objeví rakovina. Tento vztah rakoviny k ženským hormonùm je nepøehlédnutelný, když se zamyslíme nad tím, že rakovina prsu je stokrát èastìjší u žen než u mužù.2 K nemoci dochází nejdøíve po pubertì. Èím déle v životì žena menstruuje, tím má vìtší pravdìpodobnost, že onemocní rakovinou prsu.3 Pravdìpodobnost onemocnìní rakovinou prsu se dále zvyšuje, když žena bere estrogenové tablety. U tìch žen, u kterých byly již v mládí odstranìny vajeèníky, je riziko onemocnìním rakovinou prsu znaènì nižší. Tato rakovina je prakticky neznámá u žen, u kterých se funkce vajeèníkù nikdy nerozvinula.2 Množství estrogenu v ženském tìle ovlivòuje rychlost rùstu rakoviny prsu.2 Estrogeny proto zøejmì hrají dùležitou roli jak pøi vzniku, tak pøi rozvoji rakoviny prsu. Jak mùže nìjaká souèást mé stravy ovlivnit hladinu estrogenù v mém tìle a vyvolat tak rakovinu prsu? Uvìdomte si, že každý den prùmìrná žena sní nìco mezi pùl až dvìma kilogramy potravy. Živiny a další látky se stìnou støeva dostanou do krevního øeèištì, kterým se dostanou do všech èástí tìla, vèetnì prsní tkánì. Jedním zdrojem estrogenù mohou být hormony, kterými je krmena drùbež a dobytek, aby rychleji pøibývali na váze. V nìkterých zemích, kde není užívání potravinových aditiv peèlivì regulováno zákony, mohou v potravinách zùstat významná množství estrogenù, která mohou mít na lidi, které tyto potravy sní, velmi dramatické úèinky. Napøíklad v Itálii a v Portoriku

se vyskytly pøípady, kdy velmi mladí chlapci a dìvèata mìli vyvinutá òadra a malé dívky zaèaly menstruovat pøíliš brzo, protože maso, které jedly, obsahovalo estrogeny. Jaký je dùvod zvýšení hladiny estrogenù u žen? V zemích s bohatou stravou (mj. napø. Èeská republika) se vyvíjí biologické pojítko mezi potravou a onemocnìními prsu bìhem metabolismu pøirozenì vyprodukovaných hormonù v lidském støevì. Estrogeny jsou produkovány ve vajeènících, adrenálních žlázách a nìkterých dalších tkáních lidského tìla. Tyto estrogeny cirkulují celým tìlem a nakonec jsou vylouèeny pøes játra do støeva. Bìhem tohoto procesu musejí být estrogeny slouèeny s další nevstøebatelnou látkou, která je produkována játry, a pak eliminovány v této „komplexní“ formì. Pokud k tomuto slouèení nedojde, jsou volné estrogeny znovu absorbovány do tìla skrz stìnu støeva.6,7 Tuky obsažené v jídle povzbuzují rùst nìkterých druhù baktérií v tlustém støevì. Tyto baktérie mají zvláštní schopnost rozštìpit komplexní molekulu vytvoøenou z estrogenù a látky z jater. Výsledkem je, že vylouèené estrogeny jsou volné a snadno vstøebány zpìt do tìla. Dlouhodobým

dùsledkem jsou vyšší hladiny tìchto silných hormonù u žen, které jedí stravu bohatou na tuky, což je ovšem typická strava pro obyvatele bohatých zemí.8

Další pøíèinou vyšších hladin estrogenù je obezita. Nadváha je bìžným dùsledkem stravy s vysokým obsahem tuku, jejímž základem je maso, mléko a mléèné výrobky a potraviny upravované na oleji. Tuk v tìle pøemìòuje mužské hormony, kterým se obecnì øíká androgeny a které se pøirozenì v urèitém stupni nacházejí i u žen, na estrogeny.9 Èím má žena vìtší množství tuku v tìle, tím více estrogenù její tìlo produkuje. A dále, jak žena stárne, její tìlo dokáže androgeny na estrogeny pøemìòovat stále úèinnìji; kvùli této pøemìnì vzrùstá s pøibývajícími léty její hladina estrogenù.10 Jakou roli hrají estrogeny pøi rakovinì? Nadbyteèná množství nìkterých druhù estrogenù nadbyteènì stimulují rùst a aktivitu tkání, které reagují na hormony, jako napø. tkání, které se nacházejí v prsu. Urèitým dosud nepopsaným mechanismem pøispívá tato trvalá stimulace k rakovinným zmìnám, které nakonec vedou ke vzniku nádoru. Vìtšina žen musí být tedy ohrožena, protože všechny jíme více ménì stejnou stravu. Jak bìžná je rakovina prsu? Rakovina prsu je nejbìžnìjší formou rakoviny u žen støedního èi pokroèilejšího vìku. Pøibližnì jedna z deseti žen žijících v bohatých zemích touto nemocí onemocní. V souèasné dobì pøibývá ve Spojených státech 120 000 nových pøípadù roènì a toto èíslo se stále zvyšuje.12 Jaká je situace v tìch zemích, kde ženy jí stravu s nízkým obsahem tuku a zùstávají tedy štíhlé? Dostávají rakovinu prsu ménì èasto? Baktérie, které žijí v tlustém støevì lidí živících se nízkotuènou stravou s vysokým obsahem vlákniny, tedy stravou, jejíž základ tvoøí uhlohydráty, pøemìòují velmi málo vylouèeného estrogenu do vstøebatelné formy. Výsledkem je, že z tìla je vyluèováno více tohoto hormonu.6 Vyšší obsah vlákniny ve stravì založené pøevážnì na rostlinných potravinách mùže též fungovat jako pøekážka opìtného vstøebání estrogenù.7 Obezita je vzácná u žen, jejichž strava je založená na vysokém obsahu uhlohydrátù. Výsledkem je, že ženy žijící ve spoleènostech, kde je nízká spotøeba tukù a živoèišných produktù, mají nižší hladinu estrogenù ve vztahu k rakovinì a nižší výskyt rakoviny prsu.8,13 Porovnání žen vegetariánek se ženami, které jedí maso, odhalilo nižší pøíjem tukù ze stravy u vegetariánek. Vegetariánky vyluèovaly stolicí dva- až tøikrát více estrogenù než nevegetariánky.14 Hladina estrogenù se vztahem k rakovinì byla v krvi žen,

které jedí maso, o 50% vyšší než u vegetariánek.14 Mladé dívky, které vyrùstají na stravì s vysokým obsahem tukù zaèínají menstruovat pøibližnì o ètyøi roky døíve než dívky, které se živí nízkotuènou stravou s vysokým obsahem uhlohydrátù – dvanáct versus šestnáct let.15 K podobnému jevu, dochází i na konci reprodukèního období ženy. Menopauza zaèíná pro ženy na stravì s vysokým obsahem tukù v porovnání s ženami na nízkotuèné stravì pøibližnì o ètyøi roky pozdìji – padesát versus šestaètyøicet let.16 Toto prodloužení let, kdy žena menstruuje, je výsledkem úèinku, který mají na tìlo mladé dívky i starší ženy nadbyteèné estrogeny zpùsobené tukem ve stravì.17,18 Brzký nástup menstruace i pozdní nástup menopauzy jsou dávány do souvislosti s pøibližnì dvojnásobným zvýšením rizika vzniku rakoviny prsu v porovnání se ženami, které mají kratší celkové období menstruace.19,20 Kdybych jen vìdìla, jak jsou tuky a estrogeny dùležité pøedtím, než jsem dostala rakovinu. Mohou mi být tyto informace k nìjakému užitku ještì i teï? Rozhodnì ano. Protože hladina estrogenù je dùležitá i pøi léèení, je dobré, když teï víte, jakým zpùsobem ji mùžete mít pod kontrolou. Dalším dùležitým faktem týkajícím se vztahu pøíèiny a následku mezi stravou a rakovinou prsu, který byste si mìla dobøe uvìdomit, je to, že jsou to matky, kdo uèí své dcery, jak vaøit a která jídla mít v oblibì. Studie totiž ukazují, že když u vás došlo ke vzniku rakoviny prsu v tak raném vìku, riziko, že touto nemocí onemocní vaše dcery, je témìø dvojnásobné, než u bìžné populace.21,22 Riziko u dcer a také u sester ženy, která onemocnìla rakovinou prsu, mùže být za jistých okolností až padesátiprocentní.21-23 Èást tohoto zvýšeného rizika spadá na vrub vìtší genetické náchylnosti k tomuto onemocnìní. Vìtší èást tohoto zvýšeného rizika onemocnìním rakovinou prsu je však, podobnì jako u mnoha dalších „rodinných“ nemocí, pøedávána dìtem prostøednictvím výchovy, které se jim doma dostává, jak postupnì vyrùstají. G

Z knihy Johna McDougalla „The McDougall Medicine: A Challenging Second Opinion“. Dr. McDougall je známým prùkopníkem používání optimální stravy pøi léèení øady civilizaèních nemocí. Pøi formulování svých doporuèení vychází z rozsáhlého studia vìdecké literatury i z vlastní více než dvacetileté klinické praxe.

Strava, puberta a pozdìjší nemocnost Dívky, které konzumují stravu bohatou na živoèišné bílkoviny a tuky, se možná „projídají“ k èasnému nástupu puberty – a zøejmì i zvyšují svoje riziko onemocnìní nìkterými civilizaèními chorobami pozdìji v životì. Výzkum totiž ukázal, že dívky, které brzy fyzicky dospívají, mají zvýšené riziko rakoviny prsu (a možná i rakoviny vajeèníku). Podle vedoucí studie (zkoumající zdravotní záznamy 67 žen narozených ve tøicátých a ètyøicátých letech), dr. Berkeyové z Harvard Medical School v Bostonu, spoèívá dùležitost tìchto zjištìní v tom, že strava je významný faktor, který je – na rozdíl od (genetického) rodinného zatížení – možno upravit. Dívky, konzumující ve vìku tøí až pìti let nejvíce živoèišných bílkovin, mìly první menstruaci døíve než dívky, které konzumovaly více rostlinných bílkovin. Podobné platilo pro dívky konzumující ve vìku jednoho až dvou let více tuku a pro dívky konzumující ve vìku šesti až osmi let více živoèišných bílkovin. American Journal of Epidemiology 2000;152:446-452

Hrsti zrní cukr zmìní... Podle výsledkù další studie chrání celozrnné produkty pøed cukrovkou. Ty ženy, které jedly více celozrnných výrobkù, mìly nižší riziko onemocnìní cukrovkou II. typu, než ženy, které konzumovaly rafinované obiloviny, napø. v podobì tìstovin èi bílé rýže. Je to zpùsobeno tím, že konzumace výrobkù z celého zrna vede k nižším hladinám krevního cukru. Tìlo nemusí tedy k jejich zpracování produkovat taková množství inzulínu (konzumace obilovin v rafinované podobì znamenala až dvojnásobné hladiny krevního cukru). Celozrnné výrobky obsahují také vìtší množství vitamínù a dalších živin, které mohou být rovnìž dùležité v ochranì pøed cukrovkou. Vìdci sledovali bìhem desetiletého období více než 75 000 žen ve vìku mezi 38 a 63 lety. „Ve vìtšinì rozvinutých zemí projdou obiloviny pøed konzumací dùkladnou rafinací. Napøíklad v USA byla pouhá 2% ze 70 kg pšenièné mouky spotøebované v roce 1997 na jednoho obyvatele zkonzumována ve formì celozrnné pšenièné mouky,“ uvedl dr. Liu z Harvard Medical School v Bostonu, kde byla studie vypracována. American Journal of Public Health 2000;90:1409-1415

PRAMENY ZDRAVÍ / 5

Jak používat klystýr Pro použití klystýru budete potøebovat klystýrovou nádobu nebo vak s gumovou hadièkou a násadcem; mùžete je obdržet v prodejnách zdravotnických potøeb. Naplòte klystýrovou nádobu vlažnou vodou, cca 37°C. Pøidejte nìkolik kapek èerstvì vymaèkaného citrónu nebo šálek heømánkového èaje (možno i jen s èistou vodou). Pokud budete klystýr aplikovat sami, postaèí pùl litru až jeden a ètvrt litru vody. Nejlepší pozice pro použití klystýru je na kolenou, s hlavou na podlaze, nádoba je zavìšena 75 až 95 cm nad øitním otvorem, aby byl zajištìn dostateèný tlak vody. Prùtok mùže být regulován tlakem prstù na hadièku; nìkteré klystýry mají speciální svorku na regulaci prùtoku. Pøed zavedením násadce do øitního otvoru se pøesvìdèete, zda v trubici nezbyl žádný vzduch; nechejte vodu na okamžik téci. Natøete násadec vazelínou, olejem nebo jiným mazadlem, aby bylo zavedení jednodušší. Pokud bìhem toku vody budete mít nepøíjemný pocit, zastavte na okamžik prùtok a nìkolikrát se zhluboka nadechnìte; potom pokraèujte dále, dokud nebude nádoba prázdná. Pokud mùžete vodu na chvíli udržet a nebudete cítit potøebu okamžitého vyprázdnìní, mùžete si na nìkolik minut lehnout do postele nebo na mìkký koberec a nechat vodu vykonat svou rozpouštìjící a èistící práci pøed tím, než ji vypustíte. Nejprve si lehnìte na jednu minutu na záda, potom na pravou stranu, pak na bøicho a nakonec na levou stranu. Prùbìžnì si rukama masírujte žaludek. Potom jdìte na záchod a nechejte vodu vytéci. Zùstaòte dostateènì dlouho, aby se støeva urèitì vyprázdnila. Klystýr by mìl být užíván bìhem pùstu alespoò jednou dennì, nejlépe ráno. Po ukonèení pùstu se má s užíváním klystýru pokraèovat. Jakmile nastanou normální stahy støev, užívání klystýru má být pøerušeno. Mìli byste dodržovat následující: Ujistìte se, zda voda v klystýru není pøíliš studená nebo teplá; mìla by mít teplotu tìla (nebo mírnì vyšší). Udržujte nástroje v èistotì; umývejte je mýdlem a vodou. Pokud klystýr používá více lidí, dezinfikujte násadec v alkoholu a potom omyjte vodou. A nakonec: sledujte hojné množství odpadù a zapáchajících výkalù, které vycházejí spolu s klystýrovou vodou ještì pìt týdnù po ukonèení pùstu!

6 / PRAMENY ZDRAVÍ

LIBO-LI KLYSTÝR? Existuje øada polemik, týkajících se vhodnosti používání klystýru bìhem pùstu. Nìkteøí lékaøi ve Spojených státech úplnì zavrhují užívání klystýrù nebo zavodòování tlustého støeva. Tvrdí, že klystýry jsou nepotøebné, nepøirozené, ubližující a návykové. V diskusích používají „odpùrci klystýrù“ s oblibou argument: „Zvíøata nepoužívají bìhem hladovìní klystýr. Proè by jej mìl používat èlovìk?“ Co jiného se dá odpovìdìt na toto usuzování, než že zvíøata nepíší knihy, nemají pøednášky o zdraví a ani se nezapojují do výzkumu medicíny! Pøi vší spravedlnosti je však nutno øíci, že „odpùrci klystýrù“ mají pravdu v tom, že klystýr je nepøirozená záležitost a vede k návykùm. Klystýr mùže být ovšem používán pravidelnì nebo po delší období napøíklad pøi zdolávání chronické zácpy. Vyprazdòování vnitøností je doprovázeno „pøirozenì“ pravidelnými stahy svalù ve støevech, takzvanými peristaltickými vlnami. U zdravých jedincù zaèínají tyto stahy speciálním vyprazdòovacím reflexem, který je vyvolán tlakem naplnìného koneèníku. Klystýr naplní koneèník vodou a zpùsobí umìlý silný tlak, který spustí vyprazdòovací ústrojí. Pokud je klystýr užíván pravidelnì, oslabí svým náhlým silným tlakem pøirozenou citlivost ústrojí; to po nìjaké dobì nebude pohotovì reagovat na mírnìjší, pøirozené stimuly. Proto ti, kdo si vytvoøí návyk každodenním používáním klystýru zjistí, že jejich støeva ztratila pøirozenou schopnost vyprazdòovat odpadové látky.

Proto je možné považovat pravidelné používání klystýru za návykové. Výše uvedená úvaha ale nemá co dìlat s užíváním klystýru bìhem pùstu. Zatímco prakticky všichni evropští odborníci na pùst varují pøed pravidelným používáním klystýrù a projímadel, všichni souhlasí s tím, že toto pravidlo má nìkteré dùležité výjimky. Tou nejvýznamnìjší je pùst. (Další pøípady, kdy je klystýr doporuèován, jsou akutní zácpa, akutní infekèní choroby a pøípady, kdy je pacient na delší dobu upoután na lùžko, což vzhledem k nedostateènému pohybu zpùsobuje zlenivìní støevní èinnosti.) Bìhem pùstu chybí pøirozená stimulace vyprazdòovacího reflexu potravy a tak veškeré neèistoty, odpady a jedy zùstávají v tìle a mohou vyvolat otravu krve nebo sebeotravu. Hlavním dùvodem postìní se je pomoci tìlu oèistit se od nahromadìných toxických odpadù. Bìhem procesu autolýzy je spalováno velké množství škodlivých látek, mrtvých bunìk a nemocných tkání. Toxické odpady, které se ve tkáních hromadily celá léta, zpùsobovaly onemocnìní a pøedèasné stárnutí, jsou uvolòovány a vyluèovány z tìla. Zažívací trakt a vyluèovací ústrojí jsou hlavními cestami, jimiž jsou jedy z tìla vyluèovány. Vzhledem k tomu, že bìhem pùstu ustávají pøirozené pohyby støev, nemají toxické odpady žádnou jinou cestu jak opustit organismus, než pomocí klystýru a projímadel. Proto mnozí lékaøi v Evropì pøedepisují klystýry všem postícím se pacientùm – jednou, dvakrát i tøikrát dennì. V prùbìhu pùstu napomáhá klystýr oèistným a detoxikaèním procesùm tìla tím, že vymývá veškeré toxické odpady z trávicího traktu. Zácpa je jedním z nejbìžnìjších onemocnìní moderního èlovìka. Pøi dlouhotrvající zácpì se stává zažívací ústrojí, zejména ve spodní èásti støev a traèníku, ochablým a lenivým, zahnívají zde ztvrdlé

Vzhledem k tomu, že bìhem pùstu ustávají pøirozené pohyby støev, nemají toxické odpady jinou cestu, jak opustit organismus, než pomocí klystýru a projímadel. zbytky, které lnou ke stìnám tlustého støeva a zaplòují jeho poèetné prohlubnì a záhyby. To vede k zahnívání a tvorbì plynù, které vytváøejí zdroj pomalé otravy celého tìla. Diverticulitis – chronický stav, kdy jsou malé vaky a prohlubnì traèníku naplnìny kaly, je èastým problémem lidí kolem padesáti let, zejména žen. Èasto je traèník po celé délce úplnì naplnìn starými, ztvrdlými fekálními látkami, pøilepenými na stìnách a záhybech, které tak nechávají pouze tenký, úzký kanálek, který umožòuje projít jen mìkkým kalùm. Nebylo by moudré nechat pacienty držet pùst bez snahy zbavit je tohoto stálého zdroje sebeotravy. Bìhem pùstu je uvolòováno z tkání velké množství toxinù, které dále putují do krevního obìhu, kde jsou odstraòovány. Pokud tyto toxiny nemohou být vylouèeny zažívací trubicí, tìlo se jich bude snažit zbavit jinými vyluèovacími orgány, zejména ledvinami, které jsou tak èasto pøetìžovány, dokonce i poškozovány. Klystýry jsou používány na všech evropských biologických klinikách, které znám. Ale èetnost používání klystýru se u rùzných lékaøù liší. V Buchingerovì sanatoriu je klystýr aplikován každé ráno nebo každé druhé ráno. Ve švédském Bjerkgardenu je klystýr pøedepisován dvakrát nebo tøikrát dennì. Mé vlastní doporuèení je alespoò jednou dennì, každé ráno. V našich lázních užívají všichni pacienti dennì klystýr – jako doplnìk k zavodòování tlustého støeva jednou týdnì. K podpoøe detoxikaèního a vyluèovacího procesu podstupují pacienti dvakrát dennì masហsuchým kartáèem, aby byla stimulována vyluèovací kapacita kùže – nejvìtšího vyluèovacího orgánu. Je doporuèováno, aby pacienti co nejvíce chodili na procházky a cvièili na èerstvém vzduchu, èímž pomùžou plicím pøi èištìní krve. G

Z knihy „Džusový pùst“ od Paava Airoly. Dr. Airola byl jedním z prùkopníkù používání pøírodních léèebných prostøedkù. Díky poèinu nakladatelství Pragma, které knihu vydalo, se mùžeme nyní s jeho myšlenkami seznámit i u nás.

CO JE ZAÈ: HOMEOPATIE Homeopatie se v Èeské republice stala v nìkolika posledních letech velice populární a rozšíøenou metodou léèení. Mùže být proto zajímavé zamyslet se ponìkud hloubìji nad jejími principy: Princip podobnosti (similia similibus curentur) Tento nosný zákon homeopatie praví, že látka vyvolávající u zdravého èlovìka urèité pøíznaky dokáže léèit nemocného, jehož nemoc se projevuje podobnými pøíznaky. Princip podobnosti je klíèem pro volbu homeopatika pøi léèbì. Životní síla (dynamis) Homeopatie vìøí, že živý organismus je ovládán duchovní životní silou, která je zodpovìdná za život organismu a øídí i jeho hmotné tìlo. Její narušení se v tìle projeví jako nemoc. Homeopatická léèba proto smìøuje k ovlivnìní této životní síly, jejíž uzdravení má následnì vést i k uzdravení hmotného tìla. Pùvodce nemoci (miasma) Homeopatická teorie odmítá, že by pøíèiny chorob byly materiálního pùvodu. Za pùvodce nemoci považuje narušení životní síly tzv. „miasmaty“ – zneèištìními, které jsou vždy pùvodu duchovního. Hahnemann (zakladatel homeopatie) vìøil v existenci tøí základních miasmatických duchovních chorob, od kterých se odvíjejí všechny choroby ostatní. Princip nekoneènì malých dávek (infinitezimální dávky) Tento princip tvrdí, že preparát se stává tím úèinnìjším, èím více je zøedìný. Za nejúèinnìjší preparáty jsou považovány ty, které neobsahují ani jednu molekulu výchozí, „úèinné“ látky. Princip øedìní (potenciace) Léèivá látka se do koneèné koncentrace naøeïuje (potencuje). Tato látka se v pomìru buï 1:9 (znaèí se jako D1) nebo 1:99 (znaèí se C1) pøidá k tekutinì (nejèastìji k vodì èi zøedìnému lihu) a smìs se protøepává. Z takto protøepané smìsi se opìt vezme jeden díl, který se ve stejném pomìru smísí s tekutinou a stejným zpùsobem zpracovává. Každé další øedìní se znaèí zvìtšením indexu o jednièku (napø. D2, D3… Dx resp. C2... ) Princip dynamizace (tøepání) Tøepání pøi potenciaci se nazývá dynamizace. Podle homeopatické teorie se

tímto tøepáním uvolòuje z látky její duchovní esence, která je zde v nedynamizovaném stavu „svázána hmotou“. Tato duchovní esence má být vlastním nositelem úèinku homeopatického preparátu. Koneèná léková forma homeopatika od urèitého øedìní (D24 resp. C 12) neobsahuje ani jedinou molekulu výchozí látky a je tvoøena buï samotným cukrem (u granulí nebo globulí) nebo rozpouštìdlem, obvykle lihem (u roztokù – kapek). Lék terénní (konstituèní) Homeopatiètí pacienti jsou dle svých fyzických dispozic a povahových vlastností rozdìleni do nìkolika typù (konstitucí). Každé konstituci odpovídá urèitá homeopatická substance, na kterou tento typ nejlépe reaguje pøi léèbì. Principy, na kterých je homeopatie založena, nejsou sluèitelné s poznatky, které pøináší soudobá biologie, fyzika, chemie a farmakologie. Chceme-li vysvìtlit vliv homeopatie na èlovìka, musíme se proto podívat na její duchovní pozadí. Sledujeme-li homeopatii z této strany, zjistíme velmi brzy a zøetelnì, že homeopatie není jen pouhou metodou léèby, ale uceleným filozofickým systémem, že je duchovní naukou, vyrùstající z okultních koøenù. To se ostatnì obráží i ve filosofii homeopatické léèby, kterou lze v krátkosti shrnout takto: Nemoc má duchovní pøíèinu, spoèívající v narušení duchovní „životní síly“, která za normálního stavu øídí chod organismu i psychiku každého èlovìka. Podání homeopatika toto narušení oné duchovní „životní síly“ odstraní, umožní této síle dále øídit tìlesné, mentální i duchovní zdraví èlovìka a nastolí harmonii mezi èlovìkem, pøírodou a kosmickými silami. Správnì zvolené homeopatikum tímto zpùsobem odstraní „pøíèinu“ všech nemocí a utrpení èlovìka. G

Úryvek z pøílohy mìsíèníku Køesanské misijní spoleènosti „Život víry“. Autory textu jsou Vladimír Bíba a Aleš Franc.

PRAMENY ZDRAVÍ / 7

Mobilní telefon a ucpané nosy Užívání mobilního telefonu zpùsobuje mìøitelné zvýšení teploty pokožky (a ucpaný nos) – takové jsou závìry studie prezentované na 10. výroèním kongresu European Respiratory Society. Dr. Paredi z National Heart & Lung Institute v Londýnì uvedl, že výzkum se zabýval spekulacemi o možných vlivech radiofrekvenèních elektromagnetických polí na lidské zdraví. „Používání mobilních telefonù bylo spojeno s bolestmi hlavy, zvýšením krevního tlaku a poškozením mozku,“ uvedl dr. Paredi. „Navíc – lidé vystavení vlnìní o velmi nízké intenzitì (jako jsou vlny vysílané mobilními telefony), èasto „slyší“ rùzné zvuky, jako je bzuèení, cvakání apod. a nìkteøí si stìžují na únavu, bolení hlavy, pocity spálené kùže a horkosti v oblasti uší.“ Vìdci mìøili teplotu tváøe u tøiceti osob bìhem tøicetiminutového hovoru bìžným mobilním telefonem. „Již po dvou minutých konverzace jsme zaznamenali znaèné zvýšení teploty, nejvìtší vzestup byl o 2,3 stupnì Celsia po šesti minutách hovoru,“ uvedl profesor Barnes, další èlen týmu. Vzestup teploty zøejmì pøispívá i k ucpávání nosu (na stranì tváøe u mobilního telefonu).

Vegetariánkám se rodí více dívek Britská studie vìdcù z Nottingham University, vìnovaná souvislostem mezi stravou a zdravím matek a jejich miminek, zjistila zajímavou skuteènost: ženy vegetariánky mají vìtší nadìji, že se jim narodí dívka. Z 5 942 tìhotných matek, úèastnic studie, bylo témìø 5% (což je pøes 250 žen) vegetariánek. „V Británii se rodí na každých 106 chlapcù 100 dívek,“ uvedla dr. Hudsonová. „V našem vzorku vegetariánek to však bylo 100 dívek na každých 81,5 chlapcù.“

HOUBY NEJSOU „NA HOUBY“! Lidstvo je po celé období své existence vystaveno interakcím celé øady mikroorganismù a chemických slouèenin, které se v pøírodì bìžnì vyskytují (anebo které byly v posledních dvou stoletích umìle vytvoøeny èlovìkem). Lidský organismus je geneticky vybaven tak, že se dokáže proti tìmto útokùm obvykle ubránit – velká fyzická zátìž, alergie, zvýšená intenzita UV záøení, každodenní stres a celá øada jiných škodlivých faktorù však tuto jeho pøirozenou schopnost ohrožují. Tyto skuteènosti vedou souèasného èlovìka k návratu k pøírodì i k intenzivnímu zájmu o prohloubení jejího poznání – vèetnì poznání biologicky aktivních látek, které pøíroda produkuje. Mezi takové biologicky aktivní látky, které úèinnì napomáhají odstraòovat výše zmínìné negativní vlivy, patøí skupina látek, které nazýváme imunomodulátory. Jednìmi z nejvýznamìjších imunomodulátorù jsou tzv. beta-D-glukany, jejichž úèinnost pøedèí celou øadu jiných známých látek s imunomodulaèními úèinky. Jak bylo již pøed lety zjištìno, beta-Dglukany se nacházejí v bunìèných stìnách

Practising Midwife

Kofein a inkontinence Ženy, které pijí více než ètyøi šálky kávy dennì – anebo konzumují hodnì kofeinu z jiných zdrojù – se vystavují riziku urinární inkontinence. Podle výsledkù nové studie mají takové ženy více než dvojnásobné riziko oslabení svalu moèového mìchýøe než ženy, které kofeinu konzumují ménì. Oslabení svalu moèového mìchýøe je hlavní pøíèinou urinární inkontinence, postihující hlavnì starší ženy. Obstetrics and Gynecology 2000;96:85-89

8 / PRAMENY ZDRAVÍ

HLÍVA ÚSTØIÈNÁ OBSAHUJE VELKÉ MNOŽSTVÍ IMUNOSTIMULAÈNÌ A RADIOPROTEKTIVNÌ PÙSOBÍCÍCH POLYSACHARIDÙ – GLUKANÙ. vyšších rostlin a ve vìtším množství v semenech nìkterých obilovin, jako napø. ovsa a jeèmene. (Pøíbuzné, avšak biologicky ještì úèinnìjší beta-D-glukany jsou obsaženy v bunìèných stìnách vyšších hub, plís-

ní a kvasinek.) Do lidského organismu pøicházejí v podobì vhodné výživy, a to za pøedpokladu, že potraviny pro výživu nejsou drasticky mechanicky ani tepelnì upravovány. V tomto smìru je tedy oprávnìný návrat k celozrnnému peèivu, ke konzumaci müsli, rùzných výrobkù s obsahem obilného šrotu atd. Mnohem úèinnìjší beta-D-glukany obsažené napø. v kvasnicích nebo v houbách pøicházejí tepelnou úpravou zèásti vniveè, nebo dochází k jejich degradaci. Tuto skuteènost podtrhuje fakt, že houby zaèaly být èlovìkem využívány prvotnì jako léèivé prostøedky ve formì obkladù nebo tinktur, mastí a práškù (bez tepelné úpravy) a teprve následnì (po tepelné úpravì) zaèaly být využívány nutriènì. Nejvíce informací o léèebných úèincích hub pochází ze zemí jihovýchodní Asie, pøedevším z Èíny a z Japonska, kde se nejúèinnìji pùsobící houby pøirozenì vyskytují. Mnohé poznatky byly pøedávány a ovìøovány tradièními postupy, pozdìji byly experimentálnì ovìøovány na zvíøatech a zejména v posledních letech byly i úspìšnì ovìøeny na lidech. Pøíkladem staré tradice, která byla dodateènì vìdecky ovìøena, mùže být jedna z hub s nejstarší historií pìstování – houževnatec jedlý (lentinus edodes), známý i pod japonským názvem shiitake. Slavný èínský lékaø Wu Shui z období dynastie Ming o této houbì napsal, že pomáhá uchovat zdraví a životní sílu, léèit chøipku, zlepšovat cirkulaci krve a snižovat krevní tlak. Nedávné vìdecké výzkumy prokázaly, že houba skuteènì obsahuje látky pøíznivì pùsobící na zdraví èlovìka. Bylo zjištìno, že extrakty z plodnic této houby mají výraznou protinádorovou aktivitu. V Japonsku byla tato houba podrobena v sedmdesátých a osmdesátých letech rozsáhlému výzkumu, pøièemž bylo zjištìno, že za protinádorovou aktivitu odpovídá specifický beta-1,3-D glukan, který byl nazván lentinan a který zaèal být v osmdesátých letech prùmyslovì vyrábìn cestou extrakce z plodnic jmenované houby. Podobné úèinky byly zjištìny i u nìkterých dalších pìstovaných hub. V tomto smìru se ukázala být významnou houba u nás známá jako hlíva ústøièná (pleurotus ostreatus), japonsky zvaná hiratake. Tato houba, vyskytující se témìø ve všech zemìpisných šíøkách a vegetaèních pásmech obou polokoulí (její prùmyslové pìstovaní bylo zavedeno i v Èeské republice), byla v osmdesátých letech podrobena v Japonsku (kde je tradiènì konzumována a kde byly též položeny základy k jejímu prùmyslovému pìstování) dùkladnému vìdeckému výzkumu. Bylo prokázáno, že hlíva ústøièná skuteènì snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Nejvíce vìdeckých prací však bylo vìnováno pleuranu (látce v této houbì obsažené), který je chemicky rovnìž beta-1,3-D glu-

VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1

kanem (avšak ponìkud jiné struktury než výše uvedený lentinan). Rovnìž v bývalém Èeskoslovensku byl výzkum soustøedìn na beta-1,3-D glukan obsažený a izolovaný z extraktù hlívy ústøièné nebo pøímo z plodnic této prùmyslovì pìstované houby. V souèasné dobì jsou intenzivnì provádìny aplikace doposud známých poznatkù o biologicky aktivních látkách hlívy ústøièné (zejména pak beta-1,3-D-glukanu) u výrobního sdružení AROCO s.r.o. – AROMA a.s. Toto sdružení vyrábí tøi biopreparáty (GLUKAREX – tekutý extrakt, GLUKARIN A, GLUKARIN C – tabletované preparáty) jako potravní doplòky s obsahem pleuranu a dva kosmetické pøípravky (IMUNAR M a IMUNAR R), které rovnìž obsahují pleuran a další biologicky aktivní látky z hlívy ústøièné. Pleuran, jak bylo v poslední dobì zjištìno japonskými, èínskými, korejskými i americkými vìdci, má prokazatelné protirakovinné úèinky. Vìtšina pozitivních výsledkù byla získána na pokusných zvíøatech, kterým byly implantovány rakovinné buòky. U lidí bylo pozorováno, že pacienti, trpící nìjakým typem nádorového onemocnìní, se cítili lépe a žili déle, pokud jim byla do stravy pøidávána hlíva ústøièná nebo užívali výtažky z této houby. Vedle døíve zmínìného houževnatce jedlého a hlívy ústøièné byly podobné protirakovinné úèinky zjištìny i u dalších hub, jako napø. u choroše oøíše, šupinovky nameko, trsnatce lupenitého, bolcovitky bezové („jidášovo ucho“), klanolístky obecné, hlízenky obecné a penízovky sametonohé. I u tìchto druhù hub (jak bylo v laboratoøích prokázáno) jsou protirakovinné a protizánìtlivé úèinky vyvolány obsahem specifického beta-1,3-D glukanu. G Autorem èlánku je Jan Maršálek. Biopreparáty s obsahem pleuranu vyrábí AROCO s.r.o., Spojovací 798/31, 190 00 Praha 9, tel. (02) 6631-3471, fax: (02) 6631-3509, e-mail: [email protected]

LAPACHO: ÈAJ INKÙ Èaj lapacho je pøírodní produkt z vnitøní kùry stromu lapacho (tecome lapacho – viz foto), jehož domovinou jsou lesy v Brazílii, Bolívii, Peru, severní Argentinì a Paraguaji. V této oblasti roste nìkolik desítek botanicky pøíbuzných druhù. Èervená vnitøní kùra se získává z odrùd lapacho colorado a lapacho morado. V oblasti And dosahují tyto stromy stáøí až 700 let.

PØÍPRAVA 4 èajové lžièky kùry lapacha nasypte do 1 litru vroucí vody, 5 minut nechejte povaøit a dalších 15 minut vyluhovat. Hotový èaj mùžete lehce osladit nebo smíchat s bylinným èi ovocným èajem. Mùže se pít teplý nebo studený bìhem dne (nejlépe však na laèný žaludek). K pøípravì èaje lapacho se nesmìjí používat nádoby z hliníku! Naopak vhodné je sklo nebo porcelán. Hotový neochucený nálev je lahodný a aromatický (trochu pøipomíná dubovou kùru ochucenou citrónem). Doporuèená denní spotøeba èaje lapacho se pohybuje od 2-3 šálkù až po dva litry. Skuteèný objem souvisí s požadovanou intenzitou léèivých úèinkù. Žádné vedlejší úèinky dosud nebyly prokázány.

CO VŠE LAPACHO DOKÁŽE? Je tøeba podotknout, že lapacho není univerzálním lékem na všechny neduhy (jak bylo v Èeské republice èasto publikováno v polovinì devadesátých let). Jeho preventivní i skuteènì léèebný úèinek v pøípadì nìkterých onemocnìní nelze však zpochybnit. Intenzita tohoto úèinku je ovšem rùzná: • Lapacho odstraòuje z tìla nejrùznìjší neèistoty, jako napø. tìžké kovy. • Normalizuje a posiluje èinnost vnitøních orgánù, jako jsou játra, ledviny nebo slezina. Podporuje trávení.

• Umrtvuje nìkteré druhy plísní a bakterií, které zpùsobují nemoci. • Posiluje imunitní systém organismu. • Pomáhá léèit disharmonie výmìny látek v tìle (napø. po chemoterapii – léèení rakoviny nebo po delším užívání psychofarmak). • Zlepšuje prokrvení tìla. Posiluje srdce a krevní obìh. Odstraòuje chudokrevnost. • Má pozitivní vliv na léèení leukémie. • Zamezuje vytváøení otokù. • Odstraòuje usazeniny v krevním obìhu. • Povzbuzuje látkovou výmìnu. • Normalizuje výmìnu cukru. Má léèivé úèinky na diabetiky. Zamezuje pozdìjším potížím, které z diabetu mohou vzniknout. • Chronická onemocnìní, jako je roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc nebo revma, v jejich prùbìhu pozitivnì nabourává. • Nervovému systému propùjèuje vyšší odolnost. Uklidòuje v pøípadì podráždìní. • Posiluje a normalizuje èinnost sexuálních orgánù. • Snižuje bolest. Má kladný vliv na odstranìní migrény. • Léèí vyrážky a zahnisaná místa. Pomáhá pøi léèení zánìtù. • Pùsobí moèopudnì. • Pozitivnì ovlivòuje zdravý spánek. • Aktivuje pøirozenou funkci potních žláz.

ZÁVÌREM

pøírodní léèebné prostøedky

dennì 9-20.30 v pátek 9-16 (15) (v sobotu zavøeno)

Lapacho mùže posloužit jako bìžnì (doma nebo na pracovišti) pøipravovaný èaj, který svým (tu menším tu vìtším) dílem pøispìje k prevenci vyjmenovaných potíží a chorob nebo pomáhá pøi jejich léèení. Množství a pravidelnost jeho užívání jsou individuální, celkové množství by však nemìlo pøesáhnout dva litry dennì.

K zakoupení v prodejnì Country Life – Melantrichova 15, Praha 1

PRAMENY ZDRAVÍ / 9

ZÁKLADNÍ NEDOSTATEK

POSLUŠNOST

ÈI ODPOVÌDNOST? O tom, jak se chová zodpovìdný dospìlý èlovìk, máme celkem jasnou pøedstavu. Ale v pøípadì dìtí?

Naprostý nedostatek èasu patøí k základním a zcela spolehlivým poznávacím znakùm èlovìka na cestì k prosperitì. Èím více se spoleènost své vysnìné prosperitì pøibližuje, tím se stává zoufalý nedostatek èasu kritiètìjším. Jak uvádí Juliet Schorová, autorka knihy Pøepracovaný Amerièan, publikované roku 1992, neustále roste èas, který Amerièané tráví v práci. Pokud se toto tempo udrží, budou obyvatelé USA již kolem roku 2000 trávit v práci zhruba tolik èasu, jako tomu bylo v 19. století, a to pøesto, že výkon jejich ekonomiky od té doby závratnì vzrostl. Dnes tøicet procent dospìlých Amerièanù uvádí, že zcela pravidelnì pociují vysoký stres, nadmìrné vyèerpání a deprese. Lékaøi zaznamenávají u populace výrazný spánkový deficit, nebo vìènì pøepracovaní lidé si ukrajují ze spánku v prùmìru až hodinu a pùl dennì. Manželští poradci hovoøí o manželském deficitu v situaci, kdy polovina obèanù uvádí, že má pøíliš málo èasu na svou vlastní rodinu. Dìtští psychologové zase upozoròují na rodièovský deficit, nebo pøibývá dìtí, které v dùsledku pracovní pøetíženosti rodièù jsou pøi výchovì odkázány jen samy na sebe. Spoleènost blahobytu zrodila nový termín „time poverty“, který se týká všech tìch, kdo stále více strádají naprostým nedostatkem èasu, jenž jim brání blahobyt si vychutnat. V atmosféøe, kdy firma General Motors slibuje, že provede své zákazníky výstavními salóny o pár minut rychleji než konkurence, zaznamenávají velký úspìch knihy, v nichž nalezneme zaruèené rady, jak vymaèkat z ètyøiadvacetihodinového dne alespoò o trochu èasu více. V principu je však pøedevším tøeba vydìlávat stále více penìz, aby bylo možno koupit si pro sebe více èasu. Aby bylo možno vydìlat více penìz, je tøeba chodit do práce o nìco døíve, a odcházet z ní o nìco pozdìji. Je ironií naší doby, že pøepracovanost vìtšiny mužù, a stále více i žen, je doprovázena vzrùstem nucené zahálky tìch, kdo práci nemají. Jejich poèet se v dobì nejvyššího nárùstu pøepracovanosti vìtšiny, tedy za posledních dvacet let, zdvojnásobil. Práci do úmoru zvolili jako prví mladí manažeøi 70. let, z nichž vìtšina trávila prací kromì svých služebních cest šedesát až sedmdesát hodin týdnì, vèetnì sobot a nedìlí. Do zapomnìní upadl døívìjší, ještì pøedváleèný požadavek tøicetihodinového pracovního týdne. Lavina postupnì zavalující volný èas se naopak pøesunula i do støedních zamìstnaneckých vrstev

10 / PRAMENY ZDRAVÍ

a stejný tlak se stal citelným i naspodu zamìstnanecké hierarchie. Nedostatek èasu se stal všeobecným. Touha po vyniknutí vede manažery k tomu, že se dobrovolnì stávají workoholiky, lidmi neschopnými myslet na cokoliv jiného než na svou práci. Øadoví zamìstnanci vìdí, že iniciativnost a flexibilita, která se od nich oèekává, znamená pøedevším ochotu dát èást svého volného èasu k dispozici firmì, a tak se osmdesátá léta stala ve Spojených státech dobou redukce prázdnin, dovolených a placeného volna. Drobné soukromníky nutí konkurence pracovat od sedmi hodin ráno do desáté hodiny veèerní 365 dnù v roce. Dìlníci se snaží kromì svého zamìstnání sehnat alespoò jeden džob navíc pro pøilepšení své finanèní situace, a také kvùli snaze nezùstat v konzumu pøíliš pozadu za støedními vrstvami. Je to však krajné obtížné, nebo zároveò ženy støedních vrstev nastoupily do práce, aby doplnily pøíjmy svých manželù, což je nezbytné, mají-li držet konzumní krok s vyššími støedními vrstvami. Osm z deseti Amerièanu si dnes myslí, že již není možné vyjít z jednoho platu. Jakmile jednou pøipustíme; že „èas jsou peníze“, znamená každé ušetøení volného èasu pro sebe a svou rodinu finanèní ztrátu, která postihuje nás a naši rodinu. Je nutno hodnì pracovat, aby bylo možno koupit si èas druhých, tedy tìch, kdo ho prostøednictvím svých placených služeb prodávají, aby získali více penìz. Prodají nám ho ochotnì, protože chtìjí získat peníze, za nìž si jednou koupí spoustu volného èasu. Tomuto kolotoèi, kdy témìø všichni pracují pøesèas proto, aby si mohli èasem koupit èas druhých, øíkáme budování prosperity. Tomu, abychom se nad smysluplností podobného poèínání hloubìji zamysleli, bohužel brání nᚠzoufalý nedostatek èasu. G Z knihy Jana Kellera „Abeceda prosperity“. Vydalo nakladatelství Doplnìk.

Jednat zodpovìdnì znamená nìco dìlat, protože vím, že je to potøebné udìlat a je to v souladu s tím, co se obecnì uznává jako lidem prospìšné èi správné. Znamená to ale také nìco neudìlat, nepovažuji-li to za správné, a nést dùsledky takového rozhodnutí. Z toho vyplývá, že zdrojem odpovìdného jednání je vnitøní ztotožnìnost s tím, co dìlám, tedy vnitøní motivace. Tytéž vìci je možné dìlat i z vnìjších pohnutek – napøíklad pro peníze, získání výhod èi z dùvodù vyhnutí se sankcím. Když pomine vidina odmìny èi hrozba nepøíjemnostmi, pak toto chování pomine také. To by ovšem stìží nìkdo oznaèil za

Výcvikový kurz RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN od 9. øíjna 2000 (akreditace MŠ) Slova mají velký vliv na chování dìtí i dospìlých. V pìti lekcích se mùžete nauèit: - co dìlat, když je dítì v emocích a chová se nerozumnì - rozpoznat chybná schémata v komunikaci a nahradit jí vìtami, které získají dítì ke spolupráci - alternativy k trestání, øešení problémù v pìti krocích - jaká rizika mají pochvaly a odmìny, co namísto nich - co øíkat, abychom nevytváøeli závislost na autoritì, ale podporovali autonomii a zodpovìdnost dítìte Místo konání: RIAPS („korkový sál“, Chelèického 39, Praha 3 (tram 5, 9, 26 stanice Olšanské nám.) Termín konání: cyklus pìti lekcí ve dnech 9., 16., 23., 30. øíjna a 6. listopadu (pondìlky) vždy od 17.30 do 20.00 hod. Cena: 600,- Kè vèetnì materiálù. V prùbìhu kurzù se noví zájemci nepøijímají. Pøihlášky: PhDr. Jana Nováèková, Spoleènost MKV, Vinohradská 109, 130 00 Praha 3 (tel. 627-3670 - záznamník) nebo PhDr. D. Nevolová, Zborovská 6, 150 00 Praha 5 (tel. 5732-0107)

MÌJTE ÈAS!

odpovìdné. (Abych pøedešla nedorozumìní, uvádím, že mzdu za práci nepovažuji za odmìnu, je to souèást oboustranné smlouvy. Odmìnu chápu jako lákadlo, jako manipulaci, aby dotyèný udìlal nìco, co by jinak nedìlal.) Projevy zodpovìdnosti a poslušnosti mohou vypadat stejnì Jak však rozpoznat, zda v dìtech vychováváme zodpovìdnost? Vždy to, co bìžnì považujeme za znaky zodpovìdnosti ve škole, se vlastnì zcela kryje s projevy poslušnosti. Dítì, které si nosí pomùcky do školy, má vždy vypracované domácí úkoly, nauèilo se zadané stránky z uèebnic èi sešitu, nevyrušuje pøi hodinì, chová se slušnì vùèi uèitelùm i dìtem, se takto mùže chovat jak na základì zodpovìdného pøístupu k vlastnímu vzdìlávání, tak z pouhé poslušnosti. Není cílem, abychom byli schopni dešifrovat, zda se v podmínkách totální poslušnosti pøece jen dítì chová žádaným zpùsobem nejen proto, že musí, ale také, že to tak samo chce. Cílem je vytvoøit takové podmínky ve škole, aby rozvoj zodpovìdnosti u dìtí byl možný v co nejvìtší míøe. Dánové nechtìjí mít manipulovatelné obèany Vzpomínám si, jak mi Dánové vyprávìli, co bylo podnìtem pro jejich reformu školství. Uvìdomili si, že Hitler pøišel k moci legálnì, tím, že zmanipuloval davy. Uvìdomili si, že pro zachování demokracie je velmi dùležité mít nemanipulovatelné obèany. Ten, kým je manipulováno, bude manipulovat tìmi, kdo jsou pod ním. Proto postavili svou reformu školy na svobodì a zodpovìdnosti (nikoliv poslušnosti) uèitelù a na zámìrné péèi o rozvoj zodpovìdnosti u dìtí. Je tøeba si uvìdomit, co potøebujeme my, v našich podmínkách. Zda je zodpovìdnost každého èlovìka žádoucí hodnotou i pro naši spoleènost. Pokud ano, mìli bychom se zajímat, jakým zpùsobem ji naše škola v dìtech vychovává. Nepodceòujme vliv školy. Vìtšina dìtí stráví stykem s uèiteli pøinejmenším stejnì èasu jako stykem s rodièi, spíše však ještì více. Výchova k zodpovìdnosti pøedpokládá možnost volby Tradièní škola staví na naivní víøe v sílu slova. Samozøejmì, že i o zodpovìdnosti si dìti od uèitelù vyslechnou mnohé. Jenže daleko mocnìjší prostøedky výchovy jsou vzory chování a zejména vlastní zkušenosti a prožitky. V tomto seriálu jsem se již zmiòovala, že mezi podmínky vnitøní motivace patøí tzv. tøi S – smysluplnost, spolupráce a svobodná volba. Všechny tøi složky jsou v tradièní škole znaènì opomíjeny. Poslední – svobodná volba, je však pro zodpovìdnost podstat-

ná. Abychom mohli (mìli vùbec právo) žádat od nìkoho zodpovìdnost, musí mít dotyèný možnost vybrat si, uèinit nìjaké rozhodnutí. To platí stejnì pro dospìlé jako pro dìti. Pøíkazy vychováváme k poslušnosti, nikoliv k zodpovìdnosti. Mnozí rodièe i uèitelé na otázku, èím vychovávají u dìtí zodpovìdnost, uvádìjí, že zejména tím, že dùslednì dbají na to, aby si dítì plnilo své povinnosti. Je to omyl, jeden z dalších mýtù vzdìlávání i výchovy. Dohlížením na plnìní zadaných úkolù, k nimž se dítì nemá právo jakkoliv vyjádøit, vychováváme pøedevším poslušnost. Platí to jak v rodinì, tak ve škole. Výbìr mívá vždy mantinely Výbìr se samozøejmì dìje v rámci urèitých pravidel a hranic. Výbìr není mezi uèením a nicnedìláním, ale mezi rùznými uèebními úkoly, dobou, kdy dítì vybraný úkol udìlá, v jakém poøadí nebo s kým. Tradièní frontální výuka (tj. kdy všechny dìti dìlají ve stejnou dobu stejné vìci) s tím, že by si dìti vybíraly, nepoèítá. Vzpomínám si, jak na jednom našem kursu referovala paní uèitelka o reakci chlapce z osmé tøídy na to, že si dìti mohly v chemii vybrat k øešení rùzné úkoly: „Víte, paní uèitelko, že je to od první tøídy ve škole poprvé, kdy se mì nìkdo zeptal, co chci dìlat?“ Pøedpoklad, že dìti si budou vybírat jen to nejlehèí a budou se snažit unikat, se pøitom nepotvrzuje. Tuto cestu volí spíš dìti, které jsou již hodnì závislé na vnìjší motivaci, tj. vìtší uspokojení než zajímavá a jejich možnostem odpovídající úloha jim pøináší spíše dobrá známka (to je již velké riziko pro vývoj osobnosti). Zkušenosti ukazují, že pokud dìti nelákáme na jednièky ani nehrozíme špatnými známkami, orientují se pomìrnì dobøe ve svých schopnostech a vybírají si pøimìøenì nároèné úkoly. G Jana Nováèková, NEMES

Mìjte èas na velké malièkosti, na obrovské malé bolesti, na dùležité bezvýznamné radosti. Žijete krok od svého bližního – jen na vás záleží, jestli vás ten krok bude spojovat nebo rozdìlovat. Podejte mu ruku døíve, než mu budete nabízet svou krev. A øeknete-li mu: stojím za tebou! stùjte za ním. Mìjte èas! Je ponižující nemít èas. Je katastrofální nemít èas. Je neèestné nemít èas. A jestliže pøed nìkým zavøete dveøe, zavøete je, protože si to zasluhuje, ne proto, že byste nemìli èas. A jestliže vyškrtnete ze svého zápisníku nìèí telefonní èíslo, vyškrtnìte je, protože se jeho majitel zpronevìøil vaší duši, ne proto, že byste nemìli èas. Mìjte èas! Navzdory všem závažným dùvodùm. Mìjte èas od pondìlí do nedìle! V kalendáøi pøátelství jsou všechny dny vyznaèeny èervenì. Mìjte èas na ustaraného a zkroušeného, mìjte èas na èlovìka v tísni a v neštìstí. A nezapomínejte, že se na vaše dveøe bude o úèast klepat tak, jako se klepe o chléb nebo oheò. Mìjte èas! Protože pro nìkoho èas mùže být záchrana. Protože pro nìkoho èas mùže být východisko. Protože pro nìkoho èas mùže být budoucnost. Navrhuji vám: Mìjte èas! A protože nám samota stále èastìji pøipomíná neosvìtlené prostory nebytí a protože nám lhostejnost témìø pøesnì prozrazuje teplotu smrti a protože dobøe víme, jak bezútìšný dovede být nìkdy èlovìk, zapøísahám vás: Mìjte èas!

PRAMENY ZDRAVÍ / 11

SKRYTA A V BEZPEÈÍ U ženy tvoøí tìlesné a duševní jednotu v daleko vìtším mìøítku než u muže. Nevìdomý muž nerozumí tìsnému spojení obou sfér u ženy. Zatímco obecná pøedstava je taková, že duše je obestøena tìlem, u ženy je tomu naopak: duševní obestírá vše tìlesné.

teènì neuvìdomuje, že ze sebe vydal fyzickou sílu a že jej pøepadá nepøekonatelná potøeba spánku. To se musí nauèit chápat. Muž na druhé stranì musí vìdìt, že delší doba, kterou žena potøebuje k postupnému pøiblížení se vrcholu, odpovídá také jejímu oèekávání po orgasmu. Chtìla by tam nahoøe zùstat co nejdéle, a tak se zdráhá sestoupit zase do údolí. V tomto stavu vrcholného prožitku zvláštì touží po skrytí a bezpeèí. Je pro ni nepostradatelné, aby nyní vìdìla, že ji muž drží, aby cítila jeho ochranu a sílu a byla o jeho lásce novì ujištìna nìžnostmi i slovy. Slova jsou pøi tom zvl᚝ dùležitá, protože pro tato ujištìní kupodivu neexistuje jiný vstup než ucho. Pro muže je obtížné vcítit se do této potøeby slyšet, protože má strach, že slova jsou každodenním používáním znehod-

Znám ženy, které dosud neprožily orgasmus. Prožívají však radost a výslovnì za to svým mužùm dìkují. Po vstøíknuti semene má muž pocit nasycení až vyèerpání. Žena si èasto dosta-

nocena. Pøesto je to tak: žena nemùže být nikdy pøesycena tím, když slyší, že ji její muž miluje. Proto se muž musí uèit trochu odložit svoji potøebu spánku a odolat pokušení odtáhnout se z objetí ženy a hned

S láskou je to stejné jako s èerstvì vysazeným malým stromkem – je nìèím živým, co roste. Aby dozrály její drahocenné plody, je potøeba èasu.

partnerské vztahy

Dr. Bovet jednou srovnal lásku muže s teplým pláštìm. Jestliže se žena cítí tímto pláštìm zahalena, mùže se svému muži zcela a bezpodmíneènì odevzdat duší a tìlem. Aby jí muž tento pocit zahalenosti poskytl, musí se uèit, že vyjadøovat city není nic nemužného. Když jeho slova a dotyky odpovídají jeho vnitønímu postoji, mùže z nich žena poznat, že ji miluje. Už malá nepøívìtivost, výèitka, tvrdé nepromyšlené slovo mohou do pláštì udìlat díry, které vezmou ženì pocit bezpeèí natolik, že je pro ni plné odevzdání nemožné. Mlèení pak žádné díry nezalátá. Stejnì marné je pokoušet se vyléèit duševní zranìní tìlesným spojením. Zbývá jen trpìlivý spoleèný rozhovor a ohleduplné vyøíkání si bolestivých vìcí. Když jsou spraveny díry, kterými foukal vítr, získává žena nìco zcela podstatného, bez èeho není možné její plné odevzdání: dùvìru. Jako se svìøuje pták vzduchu a ryba vodì, tak se ona chce svìøit svému muži. V tomto sebedarování spoèívá její tajemství. Aby se však mohla darovat, musí se nejprve „mít“, musí pøijmout a milovat samu sebe a být hluboce vdìèná za to, že je ženou. Potom je schopna tak silnì dùvìøovat, že by se odvážila skoèit i z útesu, aniž by pochybovala, že její muž bude na místì, aby ji zachytil. Jednou jsem se dívala na naše dìti pøi skákání do vody a potápìní. Pro hochy to nebylo nic tìžkého. Jakmile se jim skok podaøil, chtìli by jej stále opakovat. Jinak tomu ale bylo s naší jedenáctiletou dcerou. Váhavì stoupala na odrazové prkno a stále se vracela zpìt. Marnì ji bratøi svým voláním povzbuzovali k odvaze. Teprve když skoèil napøed otec, aby ji ve vodì chytil, odvážila se skoèit a ve svém životì tak odkryla jednu schopnost – dùvìøovat. Muž chce svou ženu dobýt a sevøít do náruèe, zatímco jejím nejvìtším pøáním je

vydat se a být dobyta. Toto dobytí je však právem muže jen doèasnì. Pak smí zase žena dobývat jej a opìtovat iniciativu. Jak to vypadá? K tomu je dùležité vìdìt, že i muž potøebuje bezpeèí. Nalézá je, když mu jeho žena rozumí a snaží se vcítit do jeho pracovních problémù, jako by byla v jeho kùži. Pokud to dìlá, vždy na jeho práci najde nìco, co si zaslouží uznání. A toto uznání musí vyslovit! Jen málo žen má pøedstavu o tom, jak velice je muž závislý na uznání ženy. Nic jej „nedobývᓠtolik, jako když jej žena chválí. Naproti tomu posmìch a zlehèování jsou pro nìj jed. Když na nìj celý den tvrdì dopadá kritika a neúspìchy, pøijde èasto domù „splasklý“ jako prázdná duše na jízdním kole. Nikdy po uznání své ženy netouží víc než v tuto chvíli. Ona ho pak musí znova „napumpovat“ a pomoci mu dostat se do správné „podoby“ tím, že vysloví své uznání. Muž však potøebuje vnitøní pomoc také vzhledem k tìlesnému spoleèenství, pøedevším tehdy, když se mu nepodaøí plnì uspokojit svou ženu. Cítí se pak lehce „vinen“, jako ten, kdo „selhal“ a pro pøíštì má strach. Právì pak je dùležité, aby se žena bez jakéhokoliv pøedstírání vyjadøovala vdìènì a s uznáním, pøièemž není k zahození ani troška humoru. Zlehèování a kritika by zde mìly smrtící úèinek. Každé, i to nejmenší povzbuzení muži pomáhá k tomu, aby byl uvolnìnìjší a jistìjší.

12 / PRAMENY ZDRAVÍ

usnout. Jinak by se ztratilo kouzlo tohoto okamžiku, svìtlo by bylo uhašeno a ženy by se zmocnil pocit prázdnoty a tichého zklamání. Místo toho mohou muž a žena v tìchto chvílích prožívat nìco z toho, co popisuje dr. Bovet ve své manželské pøíruèce: „Po bouøi vášnì jsou oba milující se otevøení ve svém nejhlubším nitru a mohou si navzájem bezprostøednì vidìt do duše. Právì prožitá radost je naplòuje hlubokou vdìèností vùèi sobì navzájem i vùèi Bohu za partnera. Nyní si mohou øíci a vyjevit vìci, které by jinak zùstaly nevyjádøeny. Problémy se øeší beze slov, a právì teï prožívají dokonalé obecenství.“ K tomu mi dovolte poznámku, že k prožití pocitu ukrytí a bezpeèí patøí i trocha inteligence a dobrého vkusu. Všichni známe rozdíl mezi hltavì snìdenou svaèinou a slavnostním obìdem v pìknì vyzdobené místnosti. Hlad je sice utišen v obou pøípadech, ale pøece – jaký rozdíl! Láska však potøebuje nejen prostor. Potøebuje také èas. Vzájemné harmonie tìlesných a duševních prožitkù nelze dosáhnout za jediný den. S láskou je to stejné jako s èerstvì vysazeným malým stromkem – je nìèím živým, co roste. Aby dozrály její drahocenné plody, je potøeba èasu. Manželé by proto nemìli být zklamáni, jestliže k dokonalé sexuální harmonii nedojde bìhem prvních mìsícù nebo i let jejich manželství. Nikdy by se nemìli vzdávat nadìje. Vzpomínám si, jak jsem ronila slzy, když jsme jednou s mým mužem vyhledali našeho rádce v manželství kvùli problému, jenž se nám zdál neøešitelný. Zeptal se nás, jak dlouho jsme spolu. Vzlykla jsem: „Už osm let!“ Dobrotivì se usmál: „Ach, to jste tedy teprve nemluvòata!“ Pak nám øekl, že už je ženatý ètyøicet tøi let a stejnì tak dlouho jako lékaø o manželských otázkách pøemýšlel, èetl a zabýval se jimi a dodal: „Myslím, že teï vím asi tak dost, abych mohl vstoupil do manželství.“ Tìlesné vìci nemohou dokázat nic, jestliže s nimi nejde zároveò duše. To odpovídá biblickému myšlení: Bible zaèíná vždy tìlem. Mluví o tom, že muž a žena se v manželství stanou „jedním tìlem“. Toto slovo myslí v první øadì zcela konkrétnì pohlavní akt. Ale je tím mínìno ještì mnohem víc. Myslí se tím celý èlovìk, jeho myšlení a cítìní, celé bytí. Manželství není cíl, ale cesta. Muž a žena spoleènì putují. Rostou, zrají a uèí se milovat tak, aby jako zralý plod svého manželství získali také sexuální harmonii. G

Z knihy Ingrid Trobischové „Radost být ženou (a èím k tomu mùže pøispìt muž)“.

ODLIŠNOSTI V SEXU Obliba sexu u žen má charakter jakési cykliènosti v souladu s menstruaèním kalendáøem, zatímco u mužù má charakter necyklický. Tyto a další znaky hovoøí o nepopiratelném faktu, že sexuální projevy mužù a žen nejsou zdaleka totožné. Nepochopení této jedineènosti mùže v manželství vytváøet neustálý zdroj frustrace a pocitù viny. Dva ze závažnìjších rozdílù, pokud se týká záliby v sexu, stojí za zvláštní pozornost. Za prvé, muži jsou vzrušováni pøedevším vizuálním podnìtem. Vzruší se pohledem na nahou ženu nebo pokukováním po ženì poloodìné. Ženy jsou naopak orientovány vizuálnì mnohem ménì než muži. Jistìže se zajímají o atraktivní mužské tìlo, ale fyziologický sexuální mechanismus se u nich obvykle nespouští podle toho, co vidí; ženy jsou v prvé øadì stimulovány doteky. Zde se setkáváme s prvním nedorozumìním v ložnici; on si pøeje mít v ložnici svìtlo a vidìt ji svleèenou, ona chce, aby se s ní laskal potmì. Za druhé (a to je mnohem dùležitìjší), muži nejsou velmi vybíraví, pokud jde o osobnost pøebývající v tìle, které je vzrušuje. Muž mùže jít po ulici a být stimulován spoøe odìnou ženou, která se kolem nìho mihne, tøebaže neví nic o její osobnosti, hodnotách èi duševních schopnostech. Je pøitahován pouze jejím tìlem. Podobnì se mùže nad fotografií neznámé nahé modelky vzrušit skoro stejnì jako pøi pøímém setkání s nìkým, koho miluje. V podstatì pouhá fyziologická síla sexuální žádostivosti je u muže zamìøena vìtšinou na fyzické tìlo atraktivní ženy: odtud pochází urèitá oprávnìnost stížností žen, že jsou muži využívány jako „objekty sexu“. To vysvìtluje, proè jsou prostitutky o tolik poèetnìjší než muži provozující prostituci a proè se málo žen pokouší „znásilnit“ muže. Odráží to skuteènost, že vìdomí vlastní hodnoty je u mužù motivováno více pøáním ženu „dobýt“ než se stát objektem její romantické lásky. To nejsou pøíliš lichotivé znaky mužské sexuality, jsou však dobøe dokumentovány v odborné literatuøe. Všechny tyto faktory pramení z hlavního rozdílu mezi sexuální žádostivostí mužù a žen. Z hlediska sexuálních zájmù jsou ženy mnohem vybíravìjší. Obvykle se pohledem na hezkého, okouzlujícího muže nebo na fotografii zarostlého modelu vzrušují ménì; jejich touha bývá zamìøena spíše na konkrétního jedince, k nìmuž cítí úctu

a obdiv. Ženu stimuluje aura romantiky, která muže obklopuje, jeho charakter a osobnost. Uznává muže, který se jí líbí jak z hlediska emocionálního, tak fyzického. Pokud jde o charakter tìchto tužeb, existují samozøejmì výjimky, ale skuteènost je taková: sex je pro muže fyzickou záležitostí, pro ženu hlubokým emocionálním zážitkem. Co to znamená v praxi? Jak mohou odlišnosti v sexu neblaze ovlivòovat manželský vztah tam, kde je zøejmá opravdová láska? Jednoduše: jestliže žena nepociuje tìsnou blízkost svého muže v intimní chvíli – když nemá pocit, že ji respektuje jako osobnost – nebude asi schopna mít ze sexuálního styku s ním potìšení. Muž dokáže pøijít domù z práce ve špatné náladì, strávit veèer otrockou prací za psacím stolem nebo v garáži, dívat se mlèky na zprávy ve dvacet tøi hodin a nakonec hupnout do postele a krátce si zadovádìt. Skuteènost, že s manželkou nezažili za celý veèer ani chvilku nìžnosti, mu v touze po sexu moc nebrání. Vidí ji jít v pøiléhavé noèní košilce k posteli a to staèí k spuštìní jeho spínaèe. Ale s jeho ženou to tak snadno nepohne. Èekala na nìho celý den, a když pøišel a sotva ji pozdravil, cítila se zklamaná a odmítnutá. Jeho neustálý chlad a zaobírání se vlastní prací její touhu uzamkly; proto pro ni mùže být pozdìji veèer nemožné reagovat kladnì. Dovolte mi, abych postoupil o krok dále. Když se žena miluje, aniž by cítila romantické sblížení, cítí se jako prostitutka. Místo úèasti na vzájemném vzrušení dvou milujících se lidí má pocit, že je využívána. Využívána v tom smyslu, že manžel využil její tìlo pro své potìšení. A tak mùže bud odmítnout podvolit se jeho žádostivosti, nebo mu neochotnì a s odporem ustoupí. Neschopnost vysvìtlit tuto frustraci je podle mého názoru neustálým zdrojem nervozity. G

Z knihy Jamese Dobsona „Žena si pøeje, aby jí muž rozumìl“. Vydalo nakladatelství Návrat domù.

PRAMENY ZDRAVÍ / 13

PUSTINA PLNÁ ODPADKÙ Jedním z nejzjevnìjších pøíznakù tìžké krize, v níž se ocitl nᚠvztah k životnímu prostøedí planety, je záplava odpadkù, která se valí z našich mìst a továren. Naše „spoleènost na jedno použití“, jak bývá nìkdy charakterizována, je založena na pøedpokladu, že nám nekoneèné pøírodní zdroje dovolí produkovat nekoneèné množství zboží a bezedné nádrže (odpadní jámy v zemi, moøská smetištì) nám umožní se zbavit nekoneèného proudu odpadù.

životní prostøedí

Právì teï se však v tomto proudu zaèínáme topit. Pøíliš dlouho jsme se spoléhali na staré rèení „sejde z oèí, sejde z mysli“; teï nám zaèínají chybìt metody pro takovou likvidaci odpadù, aby nám z oèí i z mysli skuteènì sešly. V døívìjších dobách, kdy byla lidská populace mnohem menší a vyprodukovala mnohem ménì odpadù (z nichž jen málokteré byly vysoce toxické), jsme mohli vìøit, že když je svìt dokázal strávit, nemusíme už o nich pøemýšlet. Dnes je ale všechno jinak. Najednou jsme znepokojeni, ba pøímo dotèeni, když se obrovská množství našich vlastních odpadkù hlásí o naši pozornost, protože odpadní jámy pøetékají, spalovny otravují vzduch a sousední obce nebo státy se na nás pokoušejí pøesunout to, co samy nejsou schopny zvládnout. Mnohé obce ve Spojených státech dospìly k názoru, že skuteènou odpovìdí je recyklace, navrácení vyhozených vìcí zpìt do obchodního øetìzce. A nìkteré recyklaèní projekty byly pozoruhodnì úspìšné. Èasto se však zjistí, že produkty vyrábìné a balené pro nejširší trh mají vlastnosti, jež snahám o recyklaci vzdorují. Napøíklad nìkteré pøílohy novin a èetné èasopisy s lesklým povrchem obsahují látky, které stroje na recyklaci papíru nedokáží zpracovat. V mnohých obalech z umìlé hmoty jsou pøítomny složky, které èiní jejích recyklaci neúnosnì drahou a složitou. Pøi navrhování obalù se vìtšinou uvažuje výluènì o jejich vlivu na prodejnost výrobku, a ne o objemu, který zaujmou na skládkách, nebo o toxických látkách, jež se uvolní pøi jejich spálení: Proto se dnes mìstské od-

14 / PRAMENY ZDRAVÍ

pady mnohem èastìji spalují než recyklují. Navíc je opìtovné zaøazení odpadù (èili „postkonzumních zdrojù“, jak je nazývají nìkteøí zastánci recyklace) do komerèního øetìzce podmínìno existencí trhu pro tyto produkty. Vìtšina výrobcù je naneštìstí zvyklá kupovat primární suroviny a chybí jí nejen návyk, ale i strojové vybavení k používání recyklovaných, pøestože by takový postup mohl být po nesporných poèáteèních obtížích i výhodnìjší. Kromì toho èasto existují státní dotace na využívání primárních surovin, ale ne na jejich recyklovatelné náhražky. Pøíkladem mùže být papír. Mnozí z nejvìtších spotøebitelù a výrobcù papíru vkládají velké investice do lesù a plantáží; nejsou proto ochotni používat recyklovaný papír, když mohou vydìlat více penìz pokácením stromù, do nichž investovali a ještì na nì dostali nemalé dotace z našich daní. Pøi èetných semináøích na téma recyklací v Tennessee a projednávání tohoto problému ve Washingtonu jsem se setkal s obrovskou iniciativou obèanù. Setkal jsem se však také s nesmírným zklamáním jednotlivcù i skupin lidí, kteøí poctivì sbírali a tøídili ty prvky komunálních odpadù, jež lze výhodnì recyklovat, aby nakonec zjistili, že tento materiál nikdo nekoupí. Vìtšina tìch, kdo se s tímto problémem setkali, je pøesvìdèena o nezbytnosti nové legislativy, která by vyrovnala startovní podmínky mezi pøírodními a recyklovanými surovinami, znevýhodnila prodejce nerecyklovatelných výrobkù a obalù a zakázala zveøejòování nepravdivých tvrzení o recyklovatelnosti. Má-li recyklace fungovat, nestaèí iniciativa jednotlivcù. Musí se zmìnit systém a je tøeba modifikovat naše hromadnì používané procesy.

Zmìnit se musí i naše uvažování. Není prostì možné, abychom dále vytváøeli vìtší a vìtší množství odpadù, vypouštìli je do životního prostøedí a pøedstírali, že na tom nezáleží. Stejnì jako ostatní nejzávažnìjší ekologické problémy pramení tato krize s odpady ze skuteènosti, že už jsme zapomnìli, kde je naše místo v pøírodì. Všechny druhy v pøírodì produkují odpad, ale ten je témìø beze zbytku „recyklován“ – ne tímto druhem samotným, ale jinými formami života, s nimiž žije v symbiotickém vztahu. Nejtoxiètìjší prvky v odpadním øetìzci jsou pøirozenou cestou odstranìny a izolovány, aby je mohly pomalejší procesy postupnì zbavit toxicity. To ovšem pøedpokládá udržení vyrovnaného a vzájemnì výhodného vztahu mezi danými druhy; jestliže jeden z nich pøekroèí hranice, jež jsou mu v systému vymezeny, hrozí mu, že se nebude schopen vyrovnat s následky tvorby odpadù. V jistém smyslu vlastnì u této pøirozené metody žádný „odpad“ nevzniká, nebo co je pro jeden druh odpadem, stává se pro druhý užiteènou surovinou. My lidé jsme ovšem dosáhli takového poètu a takové schopnosti mìnit okolní svìt, že nᚠodpad svým množstvím i toxicitou výraznì pøevyšuje schopnost pøírodního prostøedí jej absorbovat a znovu využít tempem, které by se alespoò vzdálenì podobalo tempu jeho tvorby. Z toho plyne, že musíme najít úèinný zpùsob recyklace našich vlastních odpadù a nespoléhat na to, že to za nás udìlají jiné organismy. Ukazuje se to jako sisyfovský úkol. Ještì lepším øešením by ovšem bylo drastické snížení množství vytváøených odpadù. Musíme zaèít úplnì jinak uvažovat o spotøebních pøedmìtech; mìli bychom

se bránit obvyklým pøedstavám, že se všechno musí nevyhnutelnì opotøebovat nebo pokazit a nahradit novým, lepším modelem, který èeká stejný osud. Nebude to ovšem snadné, protože naše civilizace dnes vychází ze struktury vzájemnì se prolínajících ekonomických a spoleèenských èinností, které kladou dùraz na neustálou spotøebu nových „vìcí“. Hromadná výroba umožnila miliónùm lidí, aby vlastnili vysoce žádané produkty prùmyslové civilizace. Tento vývoj byl témìø všeobecnì považován za velký krok vpøed a skuteènì také umožnil stovkám miliónù lidí obrovské zvýšení životní úrovnì a kvality života. Pøitom se však tyto produkty samy staly nejen dostupnými, ale i „lacinými“ v obou smyslech tohoto slova. Protože je lze snadno nahradit jinými, identickými, není tøeba si jich vážit, chránit je a starat se o nì tak, jako jsme se o své vìci starali v minulosti. Protože je každý z nich pouze jedním z miliónù, nemusí už být oceòován pro svou jedineènost, a protože jsou vyrábìny stroji odstraòujícími všechny znaky individuální øemeslné zdatnosti a tvoøivosti, mohou být snadno odepsány. Proto mùže být nìco, co záøí novotou, v naší mysli rychle transformováno na nìco, co lze klidnì vyhodit. Je-li zjevné, že musíme pøehodnotit nᚠpøístup k vìcem „na jedno použití“, mìlo by být rovnìž jasné, že nestaèí jen hledat mechanická øešení. Dospìl jsem k názoru, že odpadová krize – právì tak jako celá krize životního prostøedí – je zrcadlem, v nìmž se mùžeme vidìt jasnìji, budeme-li ovšem ochotni se hloubìji zamyslet nad tím, kým jsme a kým chceme být (jako jednotlivci i jako civilizace). Právì odpadová krize by dokonce mohla být tou nejlepší pøíležitostí, abychom si položili pár nepøíjemných otázek o nás samotných. Napøíklad: jestliže považujeme používané vìci za nìco odložitelného, nezmìnili jsme souèasnì zpùsob našeho uvažování o našich bližních? Civilizace vedla ke vzniku neosobních, témìø prùmyslových metod vzdìlávání, zamìstnání, ubytování, nasycení a zaopatøení miliard lidí. Neztratili jsme pøitom schopnost ocenit jedineènost každého z nich? Neusnadnilo nám to možnost rezignovat na nìkoho, kdo potøebuje zvláštní pozornost a péèi? Tradièní spoleènosti ctí své nejstarší èleny jako ztìlesnìní moudrosti a ryzího charakteru. My je však až pøíliš ochotnì odkládáme jako „použité“ osoby, neschopné vytvoøit nìco nového, co by se dalo spotøebovat. Hromadnou produkcí informací znevažujeme celoživotní moudrost, o níž soudíme, že ji lze snadno nahradit pìnou sebranou z pøílivu informací valících se naší kulturou. Z podobných dùvodù jsme zredukovali hodnotu vzdìlání (pøestože o nìm tím èastìji mluvíme). Vzdìlání je recyklací znalostí, a protože zdùrazòujeme tvorbu a trva-

lou spotøebu ohromných kvant informací, necítíme potøebu si vážit nahromadìných znalostí, které naši pøedchùdci s takovou úctou uchovávali. Nìkdy jsme dosud okouzleni tím, jak ti druzí prožívají svùj život, ale tento pocit jako by se dnes udržoval jen s obtížemi – snad proto, že jsme znevážili ideu závazku k tìm druhým, a už jde o dìti ponechané pracujícími rodièi bez dozoru, o nemocné rodièe, bývalé manželské partnery, zanedbávané pøátele a sousedy nebo vlastnì o kohokoli z našich spoluobèanù. Jedním z nejotøesnìjších pøíkladù ztráty ceny individua je vznik nové kategorie bezdomovcù, takzvaných odvržených dìtí, které byly vyhozeny ze svých domovù, protože se „nedaly zvládnout“ nebo proto, že jejich rodièe už nemìli èas na jejich zvláštní potøeby. Stále èastìji slyšíme o novorozených dìtech doslova vyhozených do popelnice, když jejich matky z nìjakého dùvodu neunesly pøedstavu, že by se mìly starat o dítì bez šance na pochopení a podporu ze strany naší spoleènosti. Odvržené dìti: nic nemùže být lepší ilustrací mého pevného pøesvìdèení, že nejhorší formou ekologické devastace jsou zmaøené životy. Podobnì snadno mùžeme znevážit i hodnotu pøírody, jestliže se domníváme, že s ní nemáme nic spoleèného. Oba tyto problémy, zmaøené životy i pøíroda, jsou bytostnì spojeny; dokud totiž neuznáme všechen život jako drahocenný, budeme trvale devastovat lidskou spoleènost i pøírodu. Kdo jsme, jestliže necítíme žádný vztah k tìm, jejichž životy jsou v naší vlastní spoleènosti promarnìny? Když ztrácíme své místo v širším kontextu, v nìmž jsme kdysi definovali smysl svého bytí, rozplývá se i pocit, že nìkam patøíme, a uniká nám mezi prsty význam života samotného. Pokud jsme pøesvìdèeni, že nemáme nic spoleèného s pøírodou, nemáme žádnou pøedstavu o své úloze v pøirozeném kolobìhu života a nechápeme pøirozené procesy zmìn, které nás ovlivòují stejnì jako my je. Znamená to, že se pokoušíme naèrtnout smìr naší civilizace podle jediného pevného bodu, jímž jsme my sami. Potom není divu, že si pøipadáme ztracení a zmatení. Není divu, že má tolik lidí pocit promarnìného života. Nᚠdruh se døíve zdárnì rozvíjel ve spletité a vzájemnì provázané pavuèinì života, ale dobrovolnì svou zahradu opustil. Pokud nenajdeme zpùsob, jak zásadnì promìnit svou civilizaci a své pojetí vztahu mezi lidstvem a Zemí, zdìdí naše dìti pustinu plnou odpadkù. G Z knihy „Zemì na misce vah“, jejímž autorem je souèasný kandidát na funkci prezidenta USA, Al Gore. Knihu vydalo nakladatelství Argo. Pøeložil Jan Jaøab.

EKOLOGICKÉ MYCÍ, ÈISTÍCÍ A PRACÍ PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1

Øidièi, pozor: radìji zadržte dech... Až pøíštì pojedete autem, radìji zadržte dech! Nová zpráva uvádí, že koncentrace nìkterých škodlivých látek, jako je kyslièník uhelnatý, mùže být uvnitø vozu až desetkrát vyšší než venku. Ukázalo se, že i koncentrace dalších potenciálnì nebezpeèných chemikálií, jako je benzen, ozón èi kyslièník dusiènatý, pøesahuje hodnoty okolního vzduchu (a nìkdy i bezpeènou normu). Podle Agentury pro ochranu životního prostøedí (EPA) je „zdravotní riziko z vystavení kyslièníku uhelnatému nejvìtší pro kardiaky.“ U zdravých lidí mùže dojít k ovlivnìní fyzické výkonnosti, zhoršení vidìní, manuální zruènosti a schopnosti se uèit. Tým analytikù dospìl k tìmto závìrùm po prostudování tøiadvaceti vìdeckých studií, které byly publikovány v odborných vìdeckých èasopisech za posledních patnáct let. Celou zprávu lze získat na webové stránce www.acta.org (v èásti vìnované dopravì).

Cvièení pomáhá proti impotenci Ve velké dlouhodobé studii zjistili vìdci, že ti muži, kteøí dennì spálili pøi nìjaké fyzické aktivitì nejménì dvì stì kalorií, mìli nižší riziko impotence než neaktivní muži. Podle dr. Goldsteina z Boston University School of Medicine pro snížení rizika staèí dennì ujít rychlou chùzí asi tøi kilometry. Vìdci sledovali po dobu devíti let témìø šest set mužù, kteøí na poèátku studie nemìli s impotencí žádné problémy. Výzkumníci se soustøedili na ty faktory životního stylu, o kterých se pøedpokládá, že pøispívají k impotenci – na kouøení, pití, tìlesnou neèinnost a obezitu. Urology 2000;56:302-306

PRAMENY ZDRAVÍ / 15

ŽIVOT V BAZÉNU Nedávno jsem vzal svoje dvì dcerky do velkého moøského akvária. Manželka nìkam odcestovala, a tak jsme se s Andreou a Jennou rozhodli, že strávíme den mezi delfíny, mroži a vycpanými tuèòáky. Byl to nádherný den. Hamburgery, zmrzlina, plyšové velryby. Hraèky, hraèky a hraèky. Dìvèata se spoléhají na to, že tatínek se neubrání jejich dotìrnému „Prosííííím“. Mìl jsem to vìdìt. Prùmìrná doba jejich zájmu o atrakce v tomto zábavném parku byla dvanáct minut a tøicet dvì sekundy. Co pøijde potom, je vždy

stejné: „Tati, mùžeš to vzít? Je to tìžké.“ „Øíkal jsem ti, že to nemᚠkupovat, když to teï nemùžeš unést.“ „Prosííííím!“ Takže nakonec jsem nesl dvì sady pastelek, sluneèní brýle, nafouknutého tuèòáka, žraloèí zub (samozøejmé i se žralokem), plyšovou rybí podobu zabijáka Shamu v životní velikosti, šest

16 / PRAMENY ZDRAVÍ

nafouknutých balónkù a živou želvu – (s tìmi balónky jsem to trochu pøehnal, bylo jich jen pìt.) K tomu si pøedstavte horko, svìdìní ze slané vody, kterou jsem byl dokonale promoèen, košili umazanou od zmrzliny – a sami uznáte, že jsem toho všeho mìl až až … Proto jsem uvítal, když jsem najednou objevil dìtské høištì s bazénem plným míèù. Jediná rozumná vìc, kterou jsem v té chvíli mohl udìlat, byla, že jsem koupil vstupenky a navštívili jsme tento velký, klimatizovaný pavilon, v jehož støedu je bazén asi tak velký, jaké jsou u rodinných domkù. Není však naplnìn vodou, ale míèky z umìlé hmoty. Jsou jich tisíce – barevné a lehké. Uprostøed bazénu je nìco jako stolek s dírami, kterými fouká stlaèený vzduch. Dìti se dostanou až ke stolku, vezmou míèky, dají je nad otvor do proudu vzduchu – a „fiíí“. Míèky létají vysoko do vzduchu. Z mého pohledu však nejlepší èástí této zábavné atrakce je místo pro rodièe. Zatímco si dìti v bazénu hrají, rodièe sedí na kobercích u bazénu a odpoèívají. Moje nejstarší dcerka Jenna si vedla dobøe. Ponoøila se do míèkù a vynoøila se až u stolku. Tøíletá Andrea však mìla potíže. Jakmile vstoupila do bazénu, naplnila si náruè míèky. Není to tak snadné brodit se bazénem, když vám míèky sahají až po pás. Abyste udrželi rovnováhu musíte jít s rozpaženýma rukama. A je zcela nemožné zvládnout to s plnou náruèí. Andrea udìlala krok – a spadla. Pokoušela se dostat nahoru, ale pøitom nemínila pustit míèky, které držela. Nemohla vstát, a tak zaèala plakat. Šel jsem tedy ke kraji bazénu a zcela klidným hlasem jsem ji radil: „Andreo, pus ty míèky a budeš moci vstát.“ „Ne!“ zajeèela a dále zápasila sama se sebou pod vrstvou míèkù. Natáhl jsem ruku a vytáhl ji nahoru. V rukou stále svírala svùj poklad. „Andreo,“ radil jsem jí jako moudrý a trpìlivý otec, „když pustíš ty míèky, budeš moci chodit. A mimo to, podívej se, vždy v bazénu jich jsou tisíce.“ „Ne!“ Udìlala dva kroky – a znovu upadla. Rodièe nesmìjí do bazénu vstoupit.

Snažil jsem se pomoci jí z jeho okraje, ale marnì. Byla nìkde pod míèky, a tak jsem volal ve smìru, kde se nacházela: „Andreo, pus ty míèky, aby ses mohla postavit.“ Vidìl jsem jen vlnìní míèkù, pod kterými se lopotila. „Andreo,“ køièel jsem již nazlobenì, „mohla bys vstát, kdybys pustila ... „ „Nééé!“ „Jenno, pojï sem a pomoz své sestøe.“ To jsem byl již støedem pozornosti ostatních rodièù. Jenna si prorazila cestu k mladší sestøe. Ponoøila se do míèkù a pokoušela se dostat Andreu na nohy, ale nemìla dosti sil. Andrea jí nepomáhala, protože stále držela ty míèky, které popadla, když vstoupila do bazénu. Jerma se postavila a zavrtìla hlavou: „Nemùžu ji dostat, tati.“ „Andreo,“ zavolal jsem již zcela rozzloben, „nech ty míèky, aby sis mohla stoupnout.“ Výkøik z míèkù byl tlumený, ale rozhodný: „Néé!“ „Tak dobøe,“ myslel jsem si, „má, co chtìla. A bude se toho držet, i kdyby ji to mìlo znièit.“ „Jenno,“ øekl jsem již nazlobenì a stroze, „seber jí ty míèky.“ Jenna se ponoøila do míèkù a zaèala se prohrabávat, jako když štìnì hrabe na písku. Poznal jsem, že svou malou sestru našla a podle toho, jak se hladina míèkù zvedala nahoru a dolù, jsem vìdìl, že tam dole bojují na život a na smrt. Kolem stojící rodièe si zaèali mezi sebou šeptat a ukazovali na bazén. Zoufale jsem se podíval na muže, který tam mìl dozor. Nebylo potøebí, abych nìco øíkal. „Bìžte tam,“ pokynul mi. Tak jsem se probrodil bazénem až k mým dvìma andílkùm, odtrhl jsem je od sebe, každou jsem vzal pod jednu paži a donesl je doprostøed bazénku. Posadil jsem je vedle stolku (všechny ostatní dìti odstoupily, když mì vidìly pøicházet). Potom jsem se vrátil na kraj bazénku a posadil se. Když jsem se pak díval, jak si dìti hrají, musel jsem si položit otázku: „Kde se to v nich vzalo, že se nemohou postavit a udìlat rozumný krok, když mají plnou náruè hraèek?“ Až jsem se lekl, když jsem našel odpovìï: „A je to cokoliv, nauèily se to od svých rodièù.“ Postoj, s jakým Andrea držela své míèky, není nièím v porovnání, jak køeèovitì my dospìlí svíráme vìci tohoto života. Jestli si myslíš, že to byl pro Jennu snadný úkol, když mìla Andreu zbavit míèkù, pak zkus odtrhnout své ruce od pozemských pokladù. Zkus pøemluvit podnikatele, aby se vzdal svého luxusního automo-

bilu. Nebo zkus své štìstí a øekni tomu, kdo se rád obléká, aby se vzdal svého šatníku. Zpùsob, jakým svíráme svùj majetek, naznaèuje, že bez nìj nemùžeme žít. Ach jo!

MLUVÍ PRAVDU O ÈLOVÌKU?

*** Ježíšovo zaslíbení je jasné: „Blaze tìm, kdo hladovìjí a žízní po spravedlnosti, nebo oni budou nasyceni.“ Obvykle získáme to, po èem hladovíme a žízníme. Problém je ovšem v tom, že pozemské poklady nás neuspokojí. Zaslíbení øíká, že nebeské ano. Blaze je proto tìm, kdo své pozemské poklady drží v otevøených dlaních. Šastni jsou ti, kteøí nelamentují a nezoufají si, i když pøijdou o všechno, co vlastní, protože jejich opravdové bohatství je nìkde jinde. Blaze je tìm, kteøí svou radost založili úplnì na Ježíši. „Andreo,“ volal otec, „všude kolem je spousta míèkù na hraní. Soustøeï se na to, aby ses mohla postavit a jít.“ „Maxi,“ øíká mi nebeský Otec, „u mého stolu je víc bohatství, než si dovedeš pøedstavit. Soustøeï se na cestu.“ Naše odmlouvání nebeskému Otci je právì tak dìtinské jako Andreino. Bùh myslí na naše dobro, když nás vyzývá, abychom ze svých rukou odhodili nìco, co se stane pøíèinou našeho pádu. My však vzdorujeme. „Ne, já nemohu svùj víkendový program vymìnit za vìènou radost.“ „Vymìnit závislost na alkoholu nebo drogách za pokojný život a spoléhat na zaslíbení nebes? Dìlᚠsi legraci?“ „Nechci nové tìlo. Chci tohle. Je mi jedno, že je tlusté, plešaté, deformované a odsouzené k zániku, Chci tohle tìlo.“ A tak tam ležíme, na dnì života, a úzkostlivé svíráme všechny vìci, které nám pùsobí bolest a zármutek. Je udivující, že to Bùh ještì nevzdal a že má trpìlivost. G

„Vše plyne,“ povzdechl si filozof Hérakleitos z Efezu již pøed 2500 léty. Zmìna je základním jevem v dìní svìta.

Z bestselleru Maxe Lucada „Potlesk nebes“. Vydalo nakladatelství Luxpress.

Jakkoli tento fakt dokáže mnohé lidi zneklidnit – aby pak také hledali to, co je stálé a nemìnné – Bible øíká, že jen Bùh se nemìní, že on jediný je stálý ve svém milosrdenství, trpìlivosti a lásce k èlovìku. Nìkomu se mùže zdát tìžké uvìøit tomu, co Bible mluví o Bohu. Zkusme se proto seznámit s tím, co Bible píše o èlovìku. Toho bychom pøece mìli znát lépe... Jaký je tedy èlovìk? Je ve své podstatì dobrý, nebo špatný? Køesané vždy vyznávali, že èlovìk je bytost padlá, narušená pøímo ve své podstatì. Vycházeli z Ježíšových slov: „Ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, loupeže...“ (Mt 15,19) Rovnìž Pavel nekompromisnì píše: „Všichni zhøešili...“ (Ø 3,23) Podobnì tomu vìøil Augustin i reformátoøi. Ani oni nemìli velkou dùvìru v pøirozenou dobrotu èlovìka. Vìøili, že zlo není jen nìco pøechodného, ale že je v každém z nás. Pak pøišli osvícenci, kteøí bylí pøesvìdèeni, že po období (jak øíkali) náboženského tmáøství nastává vìk vlády rozumu, který všem pøinese štìstí a blahobyt. Prohlásili, že èlovìk je v podstatì dobrý, že ho mohou zkazit jen okolnosti. Významný osvícenský filozof Jean Jacques Rousseau rozvádí tyto myšlenky v románu „Emil“. Zde propaguje návrat k pøírodì: Je potøebné dát dítìti volnost v pøirozených projevech, stranou spoleènosti, aby ho nemohla zkazit svou nezdravou morálkou, licomìrností, pøetváøkou... Tak se tehdy pøemýšlelo, taková byla doba – plná romantických pøedstav o „nezkaženém divochovi, dítìti pøírody“, které žije svùj život v pøirozené mravnosti na krásných ostrovech Tichomoøí.

Dnes by takové myšlenky zastával asi jen málokdo. Žádný stát, žádní rodièe nespoléhají na pøirozenou dobrotu èlovìka. Naopak – již od dob Komenského se prosazuje opaèný názor zdùrazòující výchovu dítìte od raného vìku. Mnozí právì ve výchovì a vzdìlání vidìli cestu k vymýcení zla v èlovìku, které považovali za jakési zbytky zvíøecích pudù z dob jeho primitivního jeskynního života. Dvacáté století až pøíliš bezohlednì rozmetalo všechny tyto pøedstavy o èlovìku. Dvì svìtové války a nárùst všech forem zloèinnosti v posledních desetiletích našeho pohnutého století znovu plnì potvrdily správnost biblického pohledu na èlovìka jako na bytost narušenou ve své nejhlubší podstatì. V èlovìku jsou skryty destruktivní síly. Nìkdy se zdá, jako by byly již potlaèeny, vzápìtí se však vynoøí na povrch, aby strhávaly miliony do strašlivého víru utrpení a zkázy. Pak ta Gorkého známá vìta „Èlovìk, to zní hrdì!“ – se jeví témìø jako ironie. Dnes máme možnost každý sám posoudit, které myšlenky byly správné. Zda pøedstavy o vytvoøení rovnostáøské spoleènosti, kde peníze ztratí smysl a každý si bude ukáznìnì a odpovìdnì brát vìci ze spoleèného vlastnictví podle potøeby, nebo vize apoštola Pavla napsaná pøed devatenácti sty lety: „Vìz, že v posledních dnech (svìta) nastanou zlé èasy. Lidé budou sobeètí, chamtiví, nebudou poslouchat rodièe, budou nevdìèní, pomlouvaèní, bezbožní, hrubí, lhostejní k dobrému a bez lásky…“ (2 Tm 3,1-5) Bìhem dìjin mìli lidé na èlovìka rùzné názory. Èas ukázal, že pravdivý pohled na nás jako lidi obsahuje Bible již nìkolik tisíciletí. A tak èlovìk sám je nelibým dùkazem pravdivosti Bible. Jestliže mluví pravdu o èlovìku, stejnì tak mùžeme s dùvìrou pøijmout i to, co mluví k nám lidem – o Bohu. G Z brožurky „Bible - o èem mluví?“. Autorem je Ludvík Švihálek, vyšlo v edici Znamení doby, vydalo nakladatelství Advent-Orion.

PRAMENY ZDRAVÍ / 17

NEWSTART ’00 ZNOVU A LÉPE V nedìli 20. srpna od ranních hodin se zaèali sjíždìt (tentokrát do hotelu Semerink v Janovì n. Nisou) hosté letního rekondièního pobytu NEWSTART 2000. Díky zmìnì místa pobytu a pøesunu do hotelu o vìtší kapacitì (hotel Semerink døíve sloužil jako rekreaèní støedisko Národního divadla) se podaøilo zaøadit do pobytu i desítku náhradníkù – celkový poèet úèastníkù vèetnì personálu SPZ (v poètu jedenácti èlenù) i dìtí (tøi sotva chodící batolata a miminka v bøíšku – dvì maminky byly v jiném stavu – nepoèítaje) tak dosáhl rekordního poètu osmdesáti. Kompaktní tým organizátorù ve složení: lékaø (kardiolog) dr. Slavíèek, lékaøka (specializace ORL) dr. Sittková, šéfmasér Josef Machaè, masérky Jana Koneèná (starala se i o „výživné lekce“ z výživy a školu vaøení) a ing. Dana Gawlasová (pøednáší celý rok a ráda si pro zmìnu „odpoèine“ u masáží), vedoucí (a pøednášející) ing. Robert Žižka, „referent“ péèe o dìti (a ducha) ing. Ota Sittek, rehabilitaèní pracovnice (cvièení na páteø) Jana Machaèová, zásobovaè (a hudební doprovod) Tim Koneèný a koneènì to nejdùležitìjší – naše dvì kuchaøky Vlaïka

Gruntová a Lída Hreusová, byl opìt mile pøekvapen vstøícností a pozitivním naladìním prakticky všech úèastníkù. Hosté si mohli vyzkoušet, co s nimi udìlá týdenní pøechod na optimální stravu (èistì rostlinného pùvodu) a dr. Slavíèek se mohl opìt radovat nad významným snížením cholesterolu (o 8%) za pouhých pìt dní takøka ideálního životního stylu (nižší pokles než pøi minulých pobytech byl zpùsobeno tím, že øada úèastníkù mìla již pøi vstupním vyšetøení velmi nízké hodnoty). Masér Machaè opìt lomil rukama nad témìø katastrofálním stavem páteøe valné vìtšiny úèastníkù, kterým se tak (podobnì jako jeho kolegynì) mohl vìnovat takøka do roztrhání tìla (ovšem svého!). Zpestøením programu byla jeho instruktហo správném držení tìla – nìkteøí úèastníci se pak „báli“ v jeho pøítomnosti by jen usednout na židli… Na své si, jak vìøíme, pøišla i jedna z úèastnic, paní Kittlerová, která asi v polovinì pobytu ponìkud dotèenì reklamovala naprostou absenci mléèných výrobkù: podaøilo se jí totiž zvítìzit v soutìži o rozpoznání pùvodu jakési podezøelé bílé tekutiny podávané odvážlivcùm v prùbìhu jednoho z obìdù – a jako prémii získala skuteèný nefalšovaný jogurt z kravského mléka (myslím dokonce s višnìmi)! Všichni jsme byli pøíjemnì pøekvapeni možnostmi nádherných vycházek, které nabízelo blízké okolí hotelu, i pìkným poèasím umožòujícím neuvìøitelné pohledy z blízkých rozhleden (v této oblasti je snad nejvìtší koncentrace rozhleden v celé Èeské republice). Dìkujeme i místnímu hotelovému personálu, který se pod vedením (by v dobì našeho pobytu tentokrát nepøítomné) paní Jumrové výbornì stará o zajištìní co nejlepšího komfortu hostù – po konzultaci s námi byla objednána i nová speciální vana do vodoléèby, takže se máme všichni na co tìšit! Na shledanou pøi pøíštím pobytu!

Robert Žižka Pøihlášky:

FOTOGRAFIE ABSOLVENTÙ LETNÍHO VÝUKOVÉHO A REKONDIÈNÍHO POBYTU NEWSTART ‘00 V JIZERSKÝCH HORÁCH. NÌKTEØÍ ÚÈASTNÍCI (ASI TØETINA) NA OBRÁZKU NEJSOU - ODPOÈÍVAJÍ SNAD PO AŽ PØESPØÍLIŠ DOBRÉM A BOHATÉM OBÌDÌ?!

18 / PRAMENY ZDRAVÍ

Spoleènost Prameny zdraví U páté baterie 26 162 00 Praha 6 tel/fax: 02/2431-6406 e-mail: [email protected]

POHANKA Tato vysoce nutriènì a dieteticky hodnotná plodina s léèebnými úèinky má z hledisky lidské výživy velmi pøíznivé složení. Lehce stravitelné bílkoviny obsahují vysoký podíl lysinu, tryptofanu, argininu a kyseliny asparagové. Pohanka je významným zdrojem vlákniny, minerálních látek a vitamínù (zejména vitamínù øady B a vitamínu E). Bývala obilninou chudých, kteøí si nemohli dovolit pšenici, obtížnìjší k pìstování a ménì odolnou vùèi chladu. Pohanka je bezkonkurenèním zdrojem rutinu, který má pøíznivý vliv na kardiovaskulární systém, játra, trávicí a pohlavní orgány. Rutin zvyšuje pevnost stìn cév, napomáhá prevenci a pøináší úlevu pøi køeèových žilách. V kanadském Quebecu, kde se pohanka døíve hojnì konzumovala, netrpívaly matky a babièky varikózními žilami, a to i pøes èetná tìhotenství (zatímco jejich dcery a vnuèky jsou tímto onemocnìním postihovány èasto). Pohanka vytahuje z pùdy látky, které mohou být pro èlovìka užiteèné. Pøináší sílu, je úèinná pøi únavì i rekonvalescenci a zvyšuje odolnost vùèi infekcím. Pohanka se dnes pìstuje hlavnì v bývalých státech Sovìtského svazu, v Indii, Polsku, Japonsku a USA. Ve vìtšinì evropských zemí se konzumuje ve formì kaší, výborná je kombinace s jinými obilninami. Pohanka je pøirozenì bezlepková.

PÁR RAD PRO PØÍPRAVU: Pøíprava pohanky optimální konzistence mùže nìkdy pùsobit problémy. Dùležité je pohanku pøed použitím studenou vodou rychle proprat (a odstranit tím rùzné pøímìsi, semena plevelù, „lehkᓠsemena atp.). Velmi dùležité je pøesné dávkování vody pøi vaøení tak, abychom vodu neslévali (ztráta rutinu). Na 500 g pohanky pøidáme 750 ml vody (neboli k 1 dílu pohanky pøidáme 1,5 díl vody). Vhodné je také pøidat špetku soli a lžíci oleje. Pohanku pøivedeme do varu, 2-3 minuty vaøíme pod poklicí a necháme 30 minut dojít pod peøinou (pøikrytou utìrkou). Nemícháme! Také se osvìdèilo pohanku zalít vaøící vodou, vaøit 5-7 minut a opìt nechat dojít. Pohanku loupanou mùžeme pøidávat do polévek jako zaváøku (vaøí se do mìkka 3-5 minut). Velmi se osvìdèila pohanka jako pøíloha (napø. místo rýže). Uvaøenou pohanku pøidáme k orestované cibulce, dochutíme koøením, sójovou omáèkou apod. Mùžeme pøidat napø. 1/3 uvaøené rýže, aby byla pro zaèínající strávníky pøijatelnìjší (viz recepty na poslední stranì). Pøipraveno s využitím letáku PROBIO.

ŠÉFKUCHAØ V NEMOCNICI! Když se øekne nemocnice, obvykle si pøedstavíme opìtné získání zdraví. Jedním z faktorù, které zdraví ovlivòují, je nepochybnì i nemocnièní strava. Tento pojem však nevyvolává u každého pøíliš hezké vzpomínky… Už deset let se zajímám o vliv výživy na zdraví èlovìka, a tak – pøi mé nedávné hospitalizaci – neušly mé pozornosti diety pøedkládané pacientùm, kteøí leželi na pokoji se mnou (byli to všechno pacienti po infarktu, mozkové mrtvici nebo s vysokým krevním tlakem). V noci pøivezli pacienta, který pøekonal „mrtvièku“ – a který zároveò trpí cukrovku. Ke své první snídani dostal 2 dl mléka (s meltou), máslo a 2 ks peèiva. Na obìd kromì fazolí nakyselo dostal jedno vajíèko natvrdo, k veèeøi hovìzí ve vlastní šávì. Další snídanì: 2 dl mléka (s meltou), ještì 1/4 litru polotuèného mléka navíc a jeden bílý jogurt, máslo a peèivo. Obìd byl „masitý“, na veèeøi sáèek šunky se dvìma bulkami. Podle mých informací (a oficiálních doporuèení) by mìli i zdraví lidé pøijímat v rámci prevence maximálnì 300 mg cholesterolu dennì (tedy napø. jedno vajíèko) – a nic víc! Proto mne pøekvapuje, že pacienti se srdeènì-cévními nemocemi v kritickém stavu tuto normu – vzhledem k nemocnièní stravì – o hodnì pøestupují. (Pøitom napø. již jen vlastní zkušenosti ze „sanatorií“ poøádaných Spoleèností Prameny zdraví ukazují, že pouze díky vhodné stravì bez cholesterolu – tedy bez živoèišných produktù – se pacientùm už po pìti dnech pobytu sníží cholesterol v prùmìru o 8 až 22%, optimalizuje se krevní tlak a celkový zdravotní stav pacientù se lepší – a to bez užívání lékù.) Zdá se též, že hospitalizovaní pacienti nejsou nijak zvl᚝ pouèeni o vlivu nevhodné stravy na jejich zdraví. Bìžnou praxí totiž bylo, že si moji „kolegové“ ještì mezi nemocnièními jídly chodili do lednice na smažené øízky, tlaèenku nebo škvarky, které jim pøi návštìvì pøinesli „na pøilepšenou“ rodinní pøíslušníci. Nedalo mi a zašel jsem za vrchní dietní sestrou, abych se o pøíèinì tohoto stavu nìco dozvìdìl. Smìrnicí pro pøípravu diet a jídel pro pacienty je „Dietní systém pro nemocnice“ vydaný v roce 1983. Naštìstí od roku 1990 není tento „zákonem“ – nemocnice si mohou tvoøit vlastní kalkulace jídel podle svých potøeb a možností, samozøejmì pøi zachování patøièných biologických a energetických hodnot. Avšak i

pøi této zdánlivì „volné ruce“ narážejí na nemocnice na nìkteré problémy, dané provozními a zvláštì personálními možnosti. A to jak z hlediska momentálního stavu/poètu personálu a z hlediska jeho odbornosti (ve smyslu nedostateèných znalostí z oblasti pøípravy pokrmù zdravé výživy), tak i neschopnosti adaptovat se na nové úkoly – aby byla strava zároveò lékem. V nemocnici jsou si vìdomi toho, že poznatky v oblasti výživy se posunuly dále a doporuèení svìtových výživáøù se od naší praxe výraznì odchylují. Proto se alespoò pokusili inovovat zastaralý „Dietní systém“ – zaøazením celozrnného peèiva, sójového masa nebo sójového sýra (tofu). Tato inovace však skonèila ve chvíli, kdy pacienti zaèali vracet obìdy – s odùvodnìním, že jim to nechutná. Kromì toho je celozrnné peèivo výraznì dražší. I proto najdete v této nemocnici veškeré pekaøské výrobky, vèetnì tìstovin a mouèných jídel výhradnì z bílé mouky. Na moje doporuèení, že by mohli pøipravovat chutná a zdravá zeleninová a obilninová jídla, a ještì s finanèní úsporou, jsem se dovìdìl, že pøi této dietì (tedy pro pacienty s nemocemi srdce a cév) ani jiná, než masitá jídla (ovšem s omezením tuku) nepøipravují! To byla jedna èást mého sondování. Obìtí té druhé jsem se stal já sám. Po hospitalizaci jsem požádal o vegetariánskou stravu. Pøíjemnì mne pøekvapila vstøícnost ošetøující lékaøky, která byla ochotná mi ji zaøídit. Pøedem mi bylo jasné, že zde nemùžu oèekávat potraviny, jako jsou jáhly, pohanka, tofu èi celozrnné výrobky. Ale na druhou stranu jsem neèekal, že jako vegetarián dostanu za týden jen dvì èásteènì zeleninová jídla, a celkem jenom asi 70 gramù èerstvé (syrové) zeleniny (z èehož 60 g v podobì rajèete již nahnilého)! Nicménì, musím podìkovat: po sedmi poøádnì proslazených dnech – a návštìvì vrchní dietní sestry – mi v rámci možností ochotnì vyhovìli a další dny pobytu v nemocnici jsem si již užil jídla, které se mnohem víc blížilo požadavkùm zdravé výživy. Na oplátku jsem nabídnul zaškolení kuchaøù (zdarma) ve vegetariánské kuchyni Country Life. Vìøím, že to pomùže tomu, aby kuchaøi získali rozhled v oblasti zdravé výživy a dokázali z tìchto produktù sami vytváøet zdravá a hodnotná jídla. Zdá se, že svítá i z druhé strany. Dietní sestra mi prozradila, že v øíjnu 2000 se v Brnì uskuteèní kurz inovace „Dietního systému pro nemocnice“. Vìøme tedy, že bude lépe – ale pøece jenom: radìji vydržte ještì chvíli zdraví! G Na shledanou (radìji v kuchyni) se tìší Roman Uhrin šéfkuchaø Country Life

AKTUALITY Podle zprávy pøednesené na 38. výroèním zasedání americké Spoleènosti pro infekèní nemoci obsahuje témìø polovina všech mýdel prodávaných v USA antibakteriální složky, jako je „triclosan“, které zøejmì pøispívají k rozšíøení baktérií vzdorujících léèení antibiotiky. Všudypøítomnost antibakteriálních složek v mýdlech je, podle dr. Perenceviche z Beth Israel Deaconess Medical Center v Bostonu, „velmi alarmující“. „Bìhem nìkolika minulých let se nahromadilo množství dùkazù… že existuje urèitý mechanismus resistence na triclosan. Obava plyne z toho, že používání malých množství této látky (v domácnostech), vede k vypìstování baktérií, které jsou na tyto látky – a zøejmì i na antibiotika – resistentní“, uvedl dr. Perencevich. Pøi zkoumání 295 druhù tekutých mýdel a 733 mýdel v kostce, zjistila výzkumná skupina dr. Perenceviche, že 75% tekutých mýdel a 30% tuhých mýdel obsahuje složky jako je triclosan nebo triclocarban. Pøi tak mnoha tìchto produktech na trhu, poznamenává dr. Perencevich, mohou lidé kupovat „antibakteriální“ výrobky bez toho, že by o tom vìdìli. Doporuèuje proto, aby zákazníci pøi svém pøíštím nákupu peèlivì prostudovali seznam složek, které mýdlo obsahuje. Výzkum ukázal, že akt mytí rukou je nejdùležitìjším krokem k odstranìní baktérií z rukou; neexistuje pøitom žádný vìdecký dùkaz, že pøidávaní (do mýdel) složek, jako je triclosan, zabrání infekci. G

PØÍRODNÍ KOSMETIKA COUNTRY LIFE

Melantrichova 15 bohatý výbìr èistì pøírodních rostlinných mýdel!

PRAMENY ZDRAVÍ / 19

RECEPTY COUNTRY LIFE

PROGRAM KLUBU ZDRAVÍ COUNTRY LIFE - PODZIM 2000

Pohankovo-kukuøièná kaše 4-5 šálkù sójového nápoje, 1 šálek pohanky, špetka soli, 1/2 šálku kukuøièné krupice, 2 1/2 lžíce medu, 1/3 šálku rozinek, 2 lžièky skoøice, 2 lžíce vlašských oøechù, 2-3 vìtší jablka Do vroucího sójového nápoje vlož propláchnutou pohanku. Po 4-5 minutách varu pøisyp kukuøiènou krupici a za obèasného míchání vaø dalších 6-8 minut do zhoustnutí. Pøikryj poklièkou a nechej v páøe dojít. Pak pøidej skoøici, med, propláchnuté a pøedem namoèené rozinky a servíruj na talíøe. Navrch dej strouhaná jablka a posyp mletými vlašskými oøechy.

Pohanka s kvìtákem „Šalvi“ 3 lžíce oleje, 1 šálek nakrájené cibule, 4 lžíce sušeného lahùdkového droždí, 3 šálky vody, 1 lžièka soli, 1 lžièka šalvìje, 1/2 lžièky zázvoru, 1 støednì velký kvìták, 3 šálky vody (na dolití), 2 šálky loupané pohanky, lahùdkové sušené droždí na posypání, 2 lžíce rostlinného másla, 1 lžíce petrželové natì Na oleji podus cibuli, pøidej droždí, chvíli spoleènì dus a zalij vodou. Tento základ ochu uvedeným koøením a pøidej kvìták rozebraný na rùžièky. Uvaø domìkka (nesmí se rozpadat). Potom kvìták vyjmi. Vývar z kvìtáku dolij tøemi šálky vody, pøevaø a nasyp v horké vodì propláchnutou pohanku. Vaø asi pìt minut a pod poklièkou nechej dojít patnáct minut. Pøi podávání pohanku rozetøi na celou plochu talíøe, do støedu polož uvaøený kvìták, polij rostlinným máslem a celý talíø posyp droždím a petrželovou natí.

Z kuchaøky šéfkuchaøe Country Life Romana Uhrina „Zdraví, které chutná (k zakoupení v Country Life)“.

Za zdravím do pøírody – a do Country Life! Objednávám závaznì pøedplatné èasopisu zdravého životního stylu

PRAMENY ZDRAVÍ

za èástku 78,- Kè/pùlroèní pøedplatné (è. 4-6/2000)

Prosím o zasílání na následující adresu: Jméno a pøíjmení Adresa

Pod hlavièkou „Komplexní zdraví v rytmu NEWSTART“ pokraèují i tento podzim (v nové úpravì) již tradièní pøednáškové aktivity v prostorách restaurace Country Life v Melantrichovì ulici v Praze. K setkání pøíznivcù zdravé výživy, zdravé životosprávy (a také kuchynì Country Life) bude docházet ve støedu (jednou za dva týdny) vždy v 18.00 hodin. PROGRAM • Zpìv (jako prostøedek proti

stresu a napìtí) • Proè vám nabízíme zdraví (pìtiminutovky o „koøenech“ zdraví) • Nové recepty zdravé výživy s ochutnávkou („živì nebo na videu) • Newstart – komplexní zdraví (krátké pøednášky s dokumentací) • Odpovìdi na otázky (výživa, civilizaèní nemoci, životospráva) pøípadnì: • Host veèera (pøírodní léèebné prostøedky, komunikace, psychologie...) • Dùvìrné hovory (o tom, na co se neptáme každý den) ... a možno jiné Budete se pravidelnì setkávat s lektorským týmem ve složení Roman Uhrin, šéfkuchaø Country Life (autor kuchaøky „Zdraví, které chutná“), ing. Robert Žižka, šéfredaktor èasopisu Prameny zdraví, a Jindøich Ludvík, vedoucí støedisek Country Life – plus s našimi hosty. Termíny setkání: 20. záøí, 4. a 18. øíjna 1., 15. a 29. listopadu 13. prosince VŽDY STØEDA V 18.00 HOD. Vegatariánská restaurace Country Life (zadní místnost), Melantrichova 15, Praha 1 T̊ÍME SE NA VÁS!

Pùlroèní pøedpl. Roèní pøedpl.

Datum

KLUB ZDRAVÍ

Podpis Vyplnìný lístek zašlete, prosím, na adresu redakce: U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 (tel/fax: 02/2431-6406)

Na Slovensku rozesílá OZ Život a zdravie, Záhonok 1195/19, 960 01 Zvolen, tel/fax: (0855) 536-2585

Èasopis PRAMENY ZDRAVÍ Vydává Country Life s.r.o. U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 tel/fax: (02) 2431-6406 Šéfredaktor: Ing. Robert Žižka Ilustrace: Olga Pazerini Registraèní èíslo MK ÈR 7115 Podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p., Odštìpný závod Praha, èj. nov 5445/95 ze dne 30.11. 1995