prof. Ing. arch. Petr Hrůša V Luzích 872/18 637 00 Brno Oponentský posudek habilitační práce Ing. arch. Silvie Bašové, PhD.
IDENTITA VNÚTROMESTSKEJ ŠTRUKTÚRY Ing. arch. Silvia Bašová, PhD., 2014 Celková charakteristika podkladů oponentury: Posudek je vypracován na základě jmenování oponentem habilitační práce Ing. arch. Silvie Bašovej, PhD dne 28. 10. 2014. Předložená habilitační práce je zpracována se zaměřením k oboru „5.1.1. ARCHITEKTÚRA A URBANIZMUS“. Práce pro předkladatele habilitační práce Ing. arch. Silvie Bašové, PhD. je pro oponentní posudek doložena ve vlastní publikaci pod názvem „IDENTITA VNÚTROMESTSKEJ ŠTRUKTÚRY“. Práce má 76 stran složených z textu včetně obsahu, životopisu, bibliografie;, vybaveného doprovodnými texty (s přehledem použité literatury a neúplného seznamu zdrojů doplňujících zobrazení). Dohledatelný celkový uvedený soupis představující habilitantkou ucelené dílo vykazuje celkem počet 7 prací. Z nich je možné zvýraznit publikace: -
Architektúra / Architecture, 05/ 2012, S. Bašová a kolektiv
-
Urbanismus a územní rozvoj – ročník XVI – číslo 6/2013
-
Miesto stretnutia a jeho súčasné ohrozenia. In Bardkontakt 2014
-
Urbánna vitalita. ALFA : Architektonické listy FA STU Roč.19, č.2. s. 4—11, 2014
Habilitační práce Ing. arch. Silvie Bašové odpovídá příslušnému habilitačnímu oboru na Fakultě architektury, vyjadřuje koncepci autorky, kterou specifikuje v názvu a úvodu habilitační práce jako IDENTITU vnitroměstské struktury. Zřejmě je to „identita, co je urbánní rámec a co je podstatné v hodnocení toho, co je složkou architektury města a nezbytným nástrojem pro ztvárnění architektonické vize v urbanismu, ale tady spokojující se spíše jen s věcně neverifikovaným konceptem. Ten vystavuje v pravdivé tezi, obecně přijímané:
„Kultúrna i sociálna identita v mestskom prostredí je v súčasnosti vystavená rastúcej ekonomickej a územnej koncentrácií, výkyvom moderných kultúrnych prúdov, následnej možnej destabilizácií, či regresií. Európska societa a jej tradičné i moderné mestá sú v tlaku prudko sa šíriacej globalizácie, spoločenského relativizmu a indiferentnosti“(Habilitační práce, str.5).
K tomu se přidává volně pojem „městskost“ a ta se zde charakterizuje jako významný poukaz na úlohu architektonického řešení onoho rozhraní a je pozornost zasluhujícím přínosem: „…zažitý fenomén v centrálnych a ťažiskových zónach a dodáva identitu miesta a uspokojuje potreby ľudí. Je to vlastnosť, ktorou disponuje urbánna štruktúra, ktorá je zapojená do fungovania mesta. Spolu s geniom loci miesta je mestskosť fenoménom, ktorý súvisí s atmosférou a špecifickosťou miesta. Pôsobí na rozhraní stavieb a verejného priestoru. Je tvorená a vnímaná najmä na základe množstva, pohybu a intenzity ľudí. Mestskosť sa dá kvalitatívne vyjadriť stupňom mestskosti a kvantitatívne typom mestkosti…“ (str. 9 a odkaz na: ŠTEFANCOVÁ, L.: Urbánna architektúra ako prostriedok udržateľnosti pre mestá. In: Juniorstav 2013: 15. odborná konference doktorského studia s mezinárodní účastí. VUT, Brno, 7.2.2013, ISBN 978-80-214-4670-0).
Oponentní hodnocení vlastní habilitační práce Zde se tedy jedná - zejména v oblasti „městskosti“ - o náročnou teoretickou problematiku, kdy habilitační spis cílí k tomu, co habilitantka zřejmě nepřímo explicitně chce vyjádřit - aby myšlenková koncepce a cíle byly v souladu nejen s míněním coby záměrem habilitace, ale i s verifikací, která je z hlediska charakteru celkové tohoto typu vědecké práce prioritní, ale i poučením; a to buď s umělecko – urbanisticko architektonickým anebo zde spíš s náročným teoreticko filosofickým postupem a postojem. Považuji zde proto pro habilitační řízení za důležité zmínit, že se autorka u jednotlivých výslovně neuvádí
jejich užití v
reálných „objektivizovaných“ situacích. Tím, co ale práci Ing. arch. Silvii Bašové prezentuje, se zde obecně zdůrazňuje, že každá habilitační práce je buď prostorovým uměleckým nebo vědecko stavebně technickým anebo vědecko teoretickým útvarem, přenášejícím účinky až do společenských vazeb. Pro tyto parametry je otázkou na habilitantku, jak naplňuje úvodní motto, výňatek z krásné literatury: …„Každý silný obraz sa uskutoční. Nesnaž sa vopred niečo vypočítavať, niečo vymýšľať a vytyčovať zákony. Nechci vymyslieť budúce mesto, lebo to, ktoré sa zrodí, sa mu nebude podobať. Stvor lásku k vežiam, ktoré vládnu piesku…“ (Cit.1, SAINT-EXUPÉRY, A.: Citadela).
Z toho se nabízí - 1. OTÁZKA: Jak právě to, co habilitace předjímá, totiž návrat aspoň
pozornosti k založení či regulování historických jader, dnes tolik přitažlivých center měst ve smyslu městskosti: „…Princípy vnútromestskej štruktúry ako kompaktnosť, hierarchické kompozičné vzťahy: námestie, ulica, blok, harmonický kontext prostredia, (zde asi důvody pozornosti HJM – asi míněno bez vysvětlení „historické jádro města…“ ? Dále tedy jen HJM) je závislé nebo naopak nezávislé na něčem matematicko - geometrickém a tak objektivizovatelném aspoň historicky daném jako základě ? Další téma navazujících a mnohonásobně uváděných v jedné z základních tezí vede dále a dále a více ke 2. OTÁZCE: jak s tím souvisí výroky, že: „Štruktúry mestských pôdorysov…nadobudli typickú a signifikantnú pôdorysnú stopu... Mestá, ako živé organizmy, síce môžeme klasifikovať a kvalifikovať, vždy znovu však prekvapujú svojou rozmanitosťou a jedinečnosťou, preto možno len rámcovo, a nie exaktne hovoriť o princípoch, zásadách a zákonitých väzbách mestských štruktúr. (str.16.-17. hab. práce) ? Zde se nelze ubránit lehkému zpochybnění některých tázaných východisek v teoreticko filosofickém exkurzu ve smyslu základních poznámek, pocházejících z Teorie a psychologie, že už proporcionalita je spojena jak s architektonickým tak s urbanistickým uměním ve smyslu co nejpřesnějšího zvládání měřítka, principů tektoniky, stereometrie, rytmu, metra a nemůže být s ní libovolně nakládáno ve smyslu zvládání celkové urbanistické kompozice. Jde o jistý receptivní smysl v přesných poznatcích pro tvorbu architektury. Z tohoto exkurzu se dostáváme k měřitelným východiskům estetiky, a to právě přes apriorní symbolikou proporcí široce popsanou ve středověku, tedy v době tvorby dnes tak významných měst, pak hlavně za renesance; tedy se vypočítává proporce jako co nejpřesnější parametry, tedy i rozměry a jejich vztahy, které mají být použitelné v urbanistickém díle. Přesně se uplatňují i tzv. diegetické proporce; ty jsou myšleny souladně „antropometricky“ s bytosti našeho těla, které jsou také ukotveny v díle. Nazývají-li se „kánony“, jako pojmově i obsahově dané původně a přesně, a to ale nejenom v klasické architektuře, spojují se právě exaktně v existence historického jádra města proporce ideální s proporcemi normálními. Teorie architektury jako i umění staveb měst tak nemůže od sebe oddělovat jakoby přesné fyzické jsoucno a nepřesné psychické pouto (dejme tomu že antroposémantiku), ale pracovat spolu s oběma typy vnímání města současně. Obzvláště v městskosti jako architektuře města, kde věcné a haptické působení vnímáme jako psychický fenomén paradoxně jen a jen skrze dobrou, tedy přesnou formu hmoty a tedy onu „signifikantnú pôdorysnú stopu“ .
Tak umění urbanismu v té téměř nejjednodušší verzi (je tu ještě pojem „architektoniky, která jde ještě více na dřeň v prvotním a z HJM inspirovaném urbanismu, než je dům, a to prostřednictvím protoarchitektury, tak představuje skloubení fasád veřejných prostranství, dlažby a ohniska prostoru, eventuálně
pomyslného ukončení bez stropu jako
architektonizovaných urbanistických rovin počitkového městského prostoru (viz též REZEK P.: Architektonika a protoarchitektura. Jan Placák – Ztichlá klika a nakl. Filosofia, Praha 2009), kde jsme psychicky a současně fyzicky chránění před periférií v kosmu i před kosmem s jeho nás drtícími silami. Dále se v práci už v názvu setkáváme s pojmem, zřejmě nosným, a na to se vztahuje ještě pak 3. OTÁZKA: co je míněno blíže nevysvětleným a v kontradikci k nekompozičnosti HJM, pojmem IDENTITA? K tomu ve své objevné fenomenologické filosofii Husserl říká, že v umění existuje tzv. intuitivní akt; zatím však mezi námi v prostředí města existuje většinou jen tzv. signitivní akt, kdy naše vnímání vyplňuje pouhá až turistická registrace, že to je to a ono, a nic esteticky víc. Tato signifikace (často mylně vnímaná právě jako „identita“) ovšem pro přítomnost estetických počitků nepostačuje. „…Matérie umožňuje identifikaci: druhý akt dává přesně totéž, co první míní. A jestliže toto krytí, které je prožíváno, tento prožívaný , ale nejevící se vztah mezi matérii obou aktů uchopíme jako reprezentanta v třetím aktu, pak se příslušná identita jeví. Je zřejmé, že bez matérie by nebylo psychického pouta a nebylo by ani intuitivního reprezentanta pro kategoriální akt ( REZEK, P.: Husserlova věcnost. Jan Placák – Ztichlá klika a nakl. Filosofia, Praha 2009, str.37). V našem případě je třeba věcné uchopení = pochopení smyslu estetiky města prostřednictvím co možno přesné antropometrické & antroposémantické proporcionality. Vede k ní teprve kategoriální akt, tedy k identitě nevede už „cosi“, (co se nedá „…vopred niečo vypočítavať, niečo vymýšľať a vytyčovať zákony…“ ) něco nezakotveného, vjem jen ve fantazijní představě, ale „naplnění“. Tím vzniká (ne naopak) nekýčovité psychické pouto. To se tedy vždy vztahuje k intencionálnímu (= jevícímu se) předmětu v urbanismu. Dva fenomenologicky vysvětlitelné akty mají tutéž a to velmi podstatnou matérii. K tomu by bylo dobré téma Identity okomentovat, protože se zdá, že se mu habilitační práce vymyká anebo dosud jen výslovně nevěnuje, a tedy tento tak často zaužívaný pojem neosvětluje. Fenomenologicky vysvětlitelný akt Identity má velmi podstatnou pokud možno přesněji stanovenou matérii. Jinými slovy není jedno z čeho a jak žádoucí udržitelnost urbanismu
jádra je udělána, kde a v jak utvářeném prostoru se budou lidé hodně setkávat (viz základní, tuto polemiku navozující teze Jana Ghela & Larse Benzoe v knize Nové městské prostory), a to včetně starých a jakých dalších následných proporcí a uspořádaností a nad nimi stojícího řádu. Jak to zařídit, jestliže se má setkávajícím zjevit IDENTITA jako vztah a z něho psychické pouto a pak něco – nejen jako „genius loci“, ale i „genius res“ a „genius tempori“ – např. u konkrétního a urbanisticky udělaného prostoru esteticky a ne kýčovitě múzicky prožívaného. V hudbě např. vztahy mezi zvuky jsou-li, jak je známo, dané taky přesnými proporcemi, se vytvářely analogicky k architektuře: teorie múzických intervalů byla současně prostorovým a tedy urbanistickým múzickým faktem. 4. OTÁZKA ZÁVĚREČNÉHO VYSVĚTLENÍ A SHRNUTÍ jak a zda je s tezemi kompatibilní kloubící nejen identita, a totiž múzické - jako estetické počitky na místě ? Emmanuel Levinas (v moci estetického obrazu – v práci zaměněného s pojmem horizontu „…poukazuje na pozoruhodnou skutečnost, že estetický účinek smyslových hodnot spočívá v jejich odloučení od předmětu“. ( ŠEVČÍK M.: Aisthesis, Problém estetické události v odstupu…, str.19). Tak se totiž zbavíme kutilství a kýčovitého turistického prožívání; tím, že v odstupu k uměleckému dílu, které neztotožňujeme idolatricky s předmětem zájmu – intencionální zážitek prodělá úkrok a obrat od úskalí turistické zábavy do autentického estetického zážitku a z něj hlubšího patriotického prožitku. Co z toho jako otazník vyplývá? Je tedy, když je to tak evidentně v architektuře, i v urbanismu podstatný konstruktivní charakter počitku, pro což by mohla mít smysl nejen percepce krajiny, ale zejména receptivní psychický zážitek z kompozičního „měření“ vytyčování apod., evokujícího udržitelnost ?
Vyjádření k pedagogické a vědecké způsobilosti Pedagogická činnost Ing. arch. Silvia Bašové, PhD. v hodnoceném období zahrnovala zejména Zabezpečování výuky na Fakultě architektúry STU v Bratislavě. V hodnocení pedagogické praxe a činnosti Ing. arch. Silvia Bašové, PhD. považuji za významné vyzvednout výsledky práce v zavádění výukových aktivit, (tedy také těch, které jsou dnes mnohde opomíjeny, a to již zmiňovanou klasickou, i na architekturu se orientující urbanistickou složku, a tak v oblastech charakterizující komplexní činnost vysokoškolského pedagoga, která svým obsahem odpovídá docentské kvalifikaci.
Vědeckou způsobilost pro výkon docentské funkce prokazují v celkové práci uvedené skutečnosti vlastních prací a publikační a činnost od r. 2005 do r. 2014.
Na základě
zodpovězení otázek z oponování habilitační práce konstatuji, že její pedagogická způsobilost odpovídá navrhovanému jmenování docentem.
Závěr jsou odvozené z výčtu k habilitaci předložených neobjektivizovaných tezí, a tedy bude ve smyslu habilitace, aby habilitantka vysvětlila, jakou mají i obecnější platnost; jak mohou být využity i při uplatnění řádných systémů výuky splňujících jak urbanisticky vědecké tak architektonické a umělecké, i společensko urbánní požadavky. K tomu doporučuji, aby v eventuálních teoretických statích či větších dalších a teorie se dotýkajících úvah u prací eventuálně dále navazujících na práci autorky a rovněž ve výuce byly zařazeny jako nosné tyto spolupůsobící přístupy jako je i teoreticky založitelný akcent verifikovatelnou teorii, promítající se alespoň do výuky; může se to týkat jak studijních univerzitních urbanistických projektů tak i těch typů výzkumů, které lze efektivně uplatnit i z pohledu tzv. architektonické praxe. Po přesnějším vysvětlení některých otázek, sice založených, ale podle mne ne zcela zodpovězených v habilitačním spise, tedy po úspěšném obhájení habilitační práce docentkou.
Prof. Ing. arch. Petr Hrůša, oponent habilitační práce, Brno, 31. ledna 2015
navrhuji, aby Ing. arch. Silvia Bašová
byla, jmenována
