Postavení společníků v osobních společnostech

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Postavení společníků v osobních společnostech Bakalářská práce

Autor:

Čestmír Řanda Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Natálii Štefanková, Ph.D.

2016

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

ČestmírŘanda V Praze, dne 25.4.2016

Poděkování: Rád bych na tomto místě poděloval JUDr. Natálii Štefankové, Ph.D. za cenné rady a připomínky během zpracování předkládané bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá postavením společníků v osobních společnostech. Popisuje práva a povinnosti, které náleţí kaţdému společníkovi obchodní společnosti. Zaměřuje se na všechny společnosti, které umoţňuje právní systém České republiky a na výhody a nevýhody kaţdé z nich. Klíčová slova: Obchodní společnosti, Osobní obchodní společnosti, Kapitálové společnosti, Veřejná obchodní společnost, Komanditní společnost, Společníci obchodních společností

Annotation This bachelor´s thesis deals with statue od shareholders in private companies. The work describes the rights and obligations that belong to each shareholder of the company. It also deals with all companies , which allows the legal system of the Czech Republic and the advantages and disadvantages of each. Key words: Commercial companies , personal companies , capital company , public company , limited partnership , business associates

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1.

Obchodní společnosti v České republice ............................................................................ 2 1.1.

1.1.1.

Veřejná obchodní společnost ................................................................................ 2

1.1.2.

Komanditní společnost ......................................................................................... 3

1.2.

2.

Osobní společnosti ....................................................................................................... 2

Kapitálové společnosti ................................................................................................. 3

1.2.1.

Akciová společnost ............................................................................................... 3

1.2.2.

Společnost s ručením omezeným ......................................................................... 3

Veřejné obchodní společnosti............................................................................................. 4 2.1.

Vznik účasti společníka veřejné obchodní společnosti ................................................ 4

2.2.

Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti ...................................... 4

2.3.

Práva společníků veřejné obchodní společnosti .......................................................... 5

2.3.1.

Právo na informace a kontrolu ............................................................................. 5

2.4.

Společnická ţaloba....................................................................................................... 5

2.5.

Právo na vypořádací podíl ........................................................................................... 6

2.5.1.

Výpočet vypořádacího podílu............................................................................... 6

2.5.2.

Splatnost vypořádacího podílu ............................................................................. 7

2.5.3.

Výplata vypořádacího podílu................................................................................ 7

2.5.4.

Vypořádací podíl a společné jmění manţelů ........................................................ 7

2.5.5.

Vrácení vypořádacího podílu................................................................................ 7

2.6.

Povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti .................................................. 7

2.6.1.

Ručení za dluhy .................................................................................................... 7

2.6.2.

Zvláštní případy ručení ......................................................................................... 8

2.6.3.

Osobní účast na činnostech veřejné obchodní společnosti ................................... 9

2.6.4.

Zákaz konkurence ................................................................................................. 9

2.6.5.

Vkladová povinnost .............................................................................................. 9

2.6.6.

Jednání s péčí řádného hospodáře ...................................................................... 10

2.7.

3.

Kolektivní rozhodování společníků veřejné obchodní společnosti ........................... 10

2.7.1.

Kolektivní rozhodnutí podle počtu hlasů ........................................................... 10

2.7.2.

Kolektivní rozhodnutí přijaté většinově ............................................................. 10

2.7.3.

Přijímání kolektivních rozhodnutí ...................................................................... 11

2.7.4.

Zastoupení společníka ........................................................................................ 11

2.7.5.

Vady rozhodnutí ................................................................................................. 11

2.8.

Podíl společníka ve veřejné obchodní společnosti..................................................... 11

2.9.

Zánik účasti společníka .............................................................................................. 12

2.9.1.

Obecné způsoby zániku účasti společníka.......................................................... 12

2.9.2.

Zvláštní způsoby zániku účasti společníka......................................................... 15

Komanditní společnosti .................................................................................................... 17 3.1.

Vymezení komanditní společnosti a jejích společníků .............................................. 17

3.2.

Jednotlivá práva a povinnosti komanditisty ............................................................... 18

3.2.1.

Právo na informace a kontrolu ........................................................................... 18

3.2.2.

Právo na vypořádací podíl .................................................................................. 18

3.2.3.

Ručení za dluhy společnosti ............................................................................... 18

3.2.4.

Zvláštní případy ručení ....................................................................................... 19

3.2.5.

Ručení při prohlášení konkursu na majetek společnosti .................................... 19

3.2.6.

Ručení při přeměně společnosti.......................................................................... 20

3.2.7.

Komanditista jako věřitel ................................................................................... 20

3.2.8.

Vkladová povinnost ............................................................................................ 20

3.2.9.

Příplatková povinnost komanditisty ................................................................... 21

3.2.10. 3.3.

Zákaz konkurence ........................................................................................... 22

Kolektivní rozhodování v komanditní společnosti .................................................... 22

3.3.1.

Kolektivní rozhodnutí přijímaná všemi společníky............................................ 22

3.3.2. 3.4.

Podíl komanditisty ..................................................................................................... 23

3.4.1. 3.5.

Vznik a zánik podílu ........................................................................................... 23

Podíl jako předmět výlučného a společného majetku ................................................ 24

3.5.1.

Převod podílu spolumajitelů ............................................................................... 24

3.5.2.

Přechod spolumajitelského podílu ...................................................................... 24

3.5.3.

Zastavení spolumajitelského podílu ................................................................... 25

3.5.4.

Zánik spolumajitelského podílu ......................................................................... 25

3.5.5.

Podíl jako společné jmění manţelů .................................................................... 25

3.6.

Zánik komplementáře ................................................................................................ 26

3.6.1.

Přechod podílu komplementáře .......................................................................... 26

3.6.2.

Vyloučení komplementáře.................................................................................. 27

3.7.

Zánik účasti komanditisty .......................................................................................... 27

3.7.1.

Obecné způsoby zániku ...................................................................................... 28

3.7.2.

Zvláštní způsoby zániku ..................................................................................... 31

3.8. 4.

Kolektivní rozhodování komplementářů ............................................................ 23

Změny právního postavení společníků ...................................................................... 33

Osobní a kapitálové společnosti ....................................................................................... 33 4.1.

Hlavní odlišnosti mezi společnostmi osobními a kapitálovými ................................ 33

4.1.1.

Osobní společnosti.............................................................................................. 34

4.1.2.

Kapitálové společnosti........................................................................................ 34

Závěr ......................................................................................................................................... 35 Seznam pouţitých zdrojů ......................................................................................................... 36

Úvod Obchodní společnosti v České republice patří k základním stavebním kamenům jakéhokoli druhu podnikání. Právní řád české republiky nabízí mnoho právních forem podnikání a je pouze na zakladateli obchodní společnosti, aby vyhodnotil účel a smysl, za kterým má být společnost zaloţena a poté se rozhodl pro takovou variantu právnické osoby, která bude nejlépe splňovat jeho poţadavky a potřeby. Téma obchodních společností je velice aktuální a neustále se rozvíjející se. Pro toto zadání bakalářské práce jsem se rozhodl hlavně z důvodu, ţe obor Právní administrativa v podnikatelské sféře je s podnikáním a s orientací v obchodních společnostech velmi úzce spojen. Dále z důvodu, ţe osobní obchodní společnosti nejsou nejrozšířenější formou podnikání v České republice, a tudíţ jsou velmi málo známy široké veřejnosti. V předkládané bakalářské práci se nejprve snaţím přiblíţit problematiku obchodních společností jako takových a přesně jednotlivé formy podnikání od sebe rozlišit. Největší část věnuji především společníkům v osobních společnostech, jejich právům a povinnostem, které jsou stěţejní pro výkon jejich funkcí v obchodních společnostech a pro účast ve společnostech jako takovou. Práci jsem rozdělil na tři části. V první části vysvětlím základní pojmy, které se společností týkají. Mezi ně můţeme zařadit například rozdíly mezi osobními a kapitálovými společnostmi, vznikem a zaloţením společnosti. Dále proberu pojmy jako jsou vklady, základní kapitál a ručení a jejich vztah ke společníkům. Uvedu vnik účasti v obchodních společnostech, práva a povinnosti jejich společníků a vztahy společníků ke třetím osobám. Ve třetí části se zaměřím na výhody a nevýhody jednotlivých společností. Je evidentní, ţe ţádná z těchto forem společností není dokonalá a ideální. Kaţdý podnikatel si musí najít formu, která mu nejvíce vyhovuje. U nevýhod se pokusím najít svůj návrh řešení těchto negativních stránek.

1

1. Obchodní společnosti v České republice Obchodní společnosti jsou v České republice upraveny zákonem o obchodních společnostech a druţstvech neboli zákonem o obchodních korporacích.(Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Tento zákon, který je platný od 1.1.2014 upravuje obchodní společnosti jako takové, vymezuje postavení společníků a jejich práva a povinnosti. Obchodní společnosti podle tohoto zákona rozdělujeme na dvě hlavní skupiny (§ 1 odst. 2, Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), kterými jsou osobní a kapitálové společnosti. Mezi osobní společnosti řadíme veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost, na rozdíl od společnosti s ručením omezeným a akciovou společností, které řadíme mezi společnosti kapitálové. Další podskupinou společností jsou evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdruţení. Tomuto zákonu předcházel tzv. Obchodní zákoník (Zákon č. 513/1991 Sb.), který také upravoval obchodní společnosti, jejich postavení a práva a povinnosti jejich společníků. Obchodní společnosti v České republice jsou právnickými sobami, které vznikají nejčastěji za dvěma účely. Prvním z nich je podnikání a druhým účelem vzniku společností je správa vlastního majetku. Vznik obchodních korporací je zaloţen na společenské smlouvě, kterou uzavírají zakladatelé obchodní společnosti.

1.1. Osobní společnosti Osobní společnosti jak uţ bylo řečeno, rozdělujeme na veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost. Počátky veřejných obchodních společností lze najít uţ ve vrcholném středověku. U vzniku stála klasická římskoprávní societas iuris civilic, neboli občanská společnost.

1.1.1. Veřejná obchodní společnost Ze skutečnosti, ţe veřejná obchodní společnost je právnickou osobou plyne princip, ţe jako právnická osoba má svoji vlastní právní subjektivitu tj. práva a povinnosti. Mezi hlavní znaky novodobé veřejné obchodní společnosti patří účast nejméně dvou osob, které se na podnikání a správě majetku podílejí společně a nerozdílně, stejně tak ručí i za její dluhy. Veřejná 2

obchodní společnost je obchodní společností osobního charakteru, ve které musí podnikat společníci pod společným obchodním jménem. Společníky veřejné obchodní společnosti podle zákona o obchodních korporacích, mohou být jak osoby fyzické, tak i osoby právnické. Tento stav musí být zachován po celou dobu existence veřejné obchodní společnosti. Změny v počtu a v osobách společníků jsou moţné pouze za předpokladu, ţe společnost je vţdy v průběhu své existence tvořena alespoň dvěma společníky.

1.1.2. Komanditní společnost Komanditní společnost je taková společnost, kde minimálně jeden ze společníků ručí za její dluhy omezeně a minimálně jeden neomezeně, ti se nazývají komandista a komplementář. V praxi to funguje tak, ţe komplementář ručí celým svým majetkem, zatímco komandista ručí pouze do výše svého nesplaceného vkladu, který je zapsán v obchodním rejstříku.

1.2. Kapitálové společnosti Kapitálové společnosti dělíme na dvě hlavní větve a to na společnost akciovou a společnost s ručením omezeným. Zvláštností těchto společností je fakt, ţe mohou vykonávat i jinou neţ podnikatelskou činnost. Společníci kapitálových společností mají za povinnost účastnit se řízeni společnosti a přispívat na jejím rozvoji.

1.2.1. Akciová společnost Další skupinou obchodních společností v České republice jsou akciové společnosti. Akciová se nazývá proto, ţe její základní kapitál je rozvrţen na určitý počet takzvaných akcií. Tyto akcie jsou ve vlastnictví akcionářů. Vlastníci akcií jsou zároveň vlastníky společnosti a jejich rozsah podílu je určen podílem akcií, které vlastní. V praxi platí, ţe čím větší procento akcií vlastním, tím větší procento podílu mi náleţí.

1.2.2. Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným, patří k nejjednodušším a zároveň nejrozšířenějšímu způsobům podnikání v České republice. Tato obchodní společnost můţe mít od jednoho do padesáti společníků, kdy jejich podíl je určen poměrem vkladu základního kapitálu. Společníci však mohou ve společenské smlouvě podíly určit jinak. Výhoda společností s ručením omezeným spočívá zejména v omezeném ručení za dluhy společnosti.

3

2. Veřejné obchodní společnosti Veřejná obchodní společnost je korporací práva soukromého, tudíţ je zároveň sdruţením osob. Společníci společnosti mohou výt osoby jak fyzické tak osoby právnické. Vztahu mezi veřejnou obchodní společností a jejími společníky bývá často nazýván jako společnický poměr. Z tohoto vztahu vyplívá, ţe společník má vůči veřejné obchodní společnosti určitá práva a povinnosti stejně jako vůči dalším společníkům. Společník je ve svém jednání omezen i dalšími principy jako například, principem dobrých mravů, dále pak pravidly poctivého pracovního styku.

2.1. Vznik účasti společníka veřejné obchodní společnosti Vznik účasti společníka nastává dvěma základními typy vzniku. Prvním typem je vznik nového společníka bez jakéhokoliv předchozího právního předchůdce. To znamená, ţe se společníkem stává zakladatel zcela nově vznikající obchodní společnosti okamţikem zapsání společnosti do obchodního rejstříku nebo přistoupení do

jiţ existující společnosti a to

změnou společenské smlouvy. Druhým typem vzniku účasti je vznik společníka, který se stává nástupcem právního předchůdce. To znamená, ţe nový společník přistupuje do společnosti na místo někoho jiného nebo vstupuje pouze do určitých práv a povinností některé právnické nebo fyzické osoby.

2.2. Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti Jednotlivá práva a povinnosti společníků jsou dána zákonem, který vţdy vymezuje přesný rozsah práv a povinností. Umoţňuje však společníkům upravit si ve společenské smlouvě okruh práv a povinností, které si mohou upravit odchylně od obecné normy ovšem pouze tak, jak jim zákon umoţňuje. Zákon pouze připouští moţnost úpravy některých obsahů konkrétních práv a povinností. Další moţnost, kterou zákon společníkům umoţňuje je nevykonávání určitých práv, ve smyslu, ţe toto jednání záleţí pouze na vůli společníka. Ţádný ze společníků nesmí jednat na úkor ostatních společníků, kdyţ by svým jednáním zasáhl do práv ostatních osob. Pokud například společenská smlouva vyţaduje účast na rozhodování ve věcech veřejné obchodní společnosti, nesmí ţádný ze společníků rozhodovat bez účasti všech společníků. Dále má Kaţdý ze společníků právo na zisk, který je hlavním cílem obchodní společnosti, za kterým byla společnost zaloţena.

4

2.3. Práva společníků veřejné obchodní společnosti Jednotlivá práva lze rozdělit do několika základních skupin, kterými jsou právo na informace a kontrolu, právo podat společnickou ţalobu nebo právo na vypořádací podíl na zisku. Tyto práva jsou základními právy společníka a jsou nedotknutelná.

2.3.1. Právo na informace a kontrolu U řízení veřejných obchodních společností, není povinnost, aby se všichni společníci podíleli na řízení společnosti. Stačí kdyţ, se vedení věnují pouze někteří z nich. Z toho však vyplívá, ţe musí být umoţněn ostatním nezúčastněným společníkům přístup k informacím o společnosti. Tuto problematiku upravuje zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 v § 155 a §156. Statutární orgán společnosti je povinen řídit se dohodou ve společenské smlouvě, nejednat v rozporu s právními předpisy a dodrţovat zásady dobrého obchodního styku. Z práva na informace vyplívá, ţe statutární orgán společnosti je povinen na vyţádání sdělit veškeré informace a na poţádání vše sdělit ostatním společníkům. Toto právo se však stává sporným v případech, kdy se jedná o informace, které spadají pod status obchodního tajemství. V tomto případě se postupuje podle dohody ve společenské smlouvě, která by tuto situaci neměla opomenout. Společníci mají také moţnost skutečnosti, které tvoří obchodní tajemství uveřejnit a zpřístupnit ostatním společníkům po společné dohodě. Poskytnutí informací o společnosti není neomezené a společník je povinen uveřejnit pouze ty informace, které jsou potřebné k celkovému získaní přehledu a konkrétních skutečnostech. V případě, ţe si některý ze společníků přizve ke kontrole společnosti třetí osobu, je nutné, aby zajistil mlčenlivost této osoby. Pokud tato osoba mlčenlivost nedodrţí, nese veškerou odpovědnost společník, který osobu přizval. Statutární orgán veřejné obchodní společnosti je povinen poskytnout společníkům moţnost pořídit kopie dokumentů, které souvisí s výkonem jejich práce vztahující se k obchodní společnosti. V případě, ţe by bylo potřeba některý z dokumentů dodat například jako podklad soudního řízení, je moţné poţádat statutární orgán a doloţení originálu nebo úředně ověřené kopie. S právem společníka účastnit se se na správě společnosti je spojeno právo na společnickou ţalobu, kterou upravuje §157-§160 z. č. 90/2012.

2.4. Společnická ţaloba Kaţdý ze společníků má právo vystupovat jako zákonný zástupce veřejné obchodní společnosti v soudním řízení. Je pouze na jeho vůli, zda se rozhodne toto své právo vyuţívat či nikoliv. Bylo by ovšem chybou kaţdého společníka, ţe v případě naplnění všech podmínek 5

k vyuţití tohoto práva, by jej nevyuţil, jelikoţ by mohlo vést k poškození jeho investic do veřejné obchodní společnosti. Společnická ţaloba slouţí jako oprávnění se domáhat náhrady újmy, kterou způsobil například jednatel společnosti vůči ostatním společníkům. Společník nemá právo domáhat se náhrady újmy pouze v případě, kdy je jednatel zároveň jejím jediným společníkem nebo osobou, která společnost ovládá.(§157 z. č. 90/2012). Ţádný ze společníků nesmí toto právo zneuţít proti ostatním společníkům ani proti společnosti jako takové. Kaţdý společník však můţe podat ţalobu k soudu proti jinému společníkovi ve věci náhrady škody nebo ve věci splacení vkladu, pokud je tento společník v prodlení s jeho splacením. To však nejde v případě, pokud je uţ nesplácení vkladu vymáháno ze strany veřejné obchodní společnosti. Náklady na řízení nenese společník, ale obchodní společnost, v jejímţ zájmu je jednáno, jelikoţ společnost je jedním z účastníků řízení.

2.5. Právo na vypořádací podíl Kaţdý ze společníků má právo na vypořádací podíl. Lze ho definovat jako podíl na majetku veřejné obchodní společnosti. Ţádný ze společníků se nemůţe tohoto práva vzdát. Vzdání se je povaţováno na zcela neplatné. V případě, ţe účast některého ze společníků zanikla přechodem podílu, nemá na vypořádací podíl právo. Pokud účast zanikla smrtí, zánikem nebo pokud nebyl podíl vyplacen, náleţí podíl právnímu nástupci.

2.5.1. Výpočet vypořádacího podílu Vypořádací podíl se vypočte stejným způsobem jako podíl na likvidačním zůstatku. V ţádném případě nelze vypořádací podíl, některému se společníků odepřít. Hlavním faktorem pro výpočet podílu je den zániku společníka ve veřejné obchodní společnosti. Den je velice důleţitý, protoţe výše podílu se vypočte z hodnoty vlastního kapitálu veřejné obchodní společnosti ke dni zániku společníka. Jednoduše řečeno, ţe výše podílu závisí na výši kapitálu společnosti. Můţe však nastat situace, kdy společenská smlouva stanovuje, ţe výše vypořádacího podílu je určena podle obchodního majetku veřejné obchodní společnosti. V tomto případě se výše zjišťuje pomocí znaleckého posudku. Pro stanovení znalce, však platí určitá pravidla. Znalec musí být nezávislí jak na společnosti, tak i na jejích společnících a znalce stanovuje soud na návrh. Ten však můţe znalce v případě, kdy hrubě porušil své povinnosti odvolat. Znalec je povinen vypracovat písemnou zprávu o výši obchodního majetku, který zjistil a následně je moţno určit výši vypořádacího podílu.

6

2.5.2. Splatnost vypořádacího podílu Splatnost podílu nastává uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy společníci schválili účetní závěrku, nebo pokud závěrku společníci neschválí tak ode dne, kdy měla být pravděpodobně schválena, nebo kdy byl doručen znalecký posudek. Tato lhůta můţe být pozměněna na dobu delší i dobu kratší pomocí společenské smlouvy. Z pravidla se však stanovuje doba co nejkratší a nikdy nesmí být doba delší, neţ nejvyšší zákonná promlčecí doba.

2.5.3. Výplata vypořádacího podílu Vypořádací podíl se vţdy vyplácí bývalému společníkovi veřejné obchodní společnosti nebo jemu právnímu nástupci. V případě, kdy účast společníka zanikla konkursem, je jeho vypořádací podíl vyplacen insolvenčnímu pracovníkovi. Z pravidla je vypořádací podíl vyplácen v penězích, avšak společenská smlouva můţe určit jinak.

2.5.4. Vypořádací podíl a společné jmění manţelů Pokud je podíl společníka v společném jmění manţelů, patří tam i veškeré prostředky z vypořádacího podílu. V tomto případě nezáleţí na faktu, zda je výlučným společníkem pouze jeden z manţelů nebo jsou společným společníkem.

2.5.5. Vrácení vypořádacího podílu Jiţ vyplacený vypořádací podíl je vrácen zpět v případě, kdy dojde k obnově účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti. Můţe však nastat moţnost, kdy není moţné vypořádací podíl vrátit zpět ve stejné podobě, jelikoţ byl vyplacen ve věcech, které uţ dotyčný například nemá, byly odcizeny nebo zničeny, je podíl vracen z pravidla v penězích. Strany se však mohou dohodnout na jiném způsobu vracení.

2.6. Povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti Povinnosti lze rozdělit na dvě základní části a to na povinnosti základní a povinnosti doplňkové. Jak uţ z názvů vyplívá, povinnosti základní mají větší váhu neţ ty doplňkové. Mezi základní povinnosti řadíme povinnost ručení za dluhy, povinnost se podrobit kolektivním rozhodnutím společníků i v případě nesouhlasu s nimi. Za ty doplňkové lze povaţovat povinnosti vkladové, povinnosti osobní účasti na řízení nebo oznámení všech změn, které musejí být zaznamenány v obchodním rejstříku.

2.6.1. Ručení za dluhy Veřejná obchodní společnost je čistě společností osobní, z toho vyplívá, ţe společnost ručí za své dluhy celým svým majetkem a stejně tak její společníci. Ručení trvá po celou dobu 7

existence společnosti. Ručení působí vůči všem věřitelům společnosti a v případě plnění některému z nich, je nutno plnit i ostatním a nelze se plněním některému z věřitelů zbavit povinnosti plnění ostatním věřitelům. V tomto případě připadá i určitá povinnost na věřitele společnosti, který musí společnost vyzvat k plnění. K tomu postačí například zaslání faktury nebo jiné výzvy a v okamţiku obdrţení výzvy je společnost povinna dostát svým závazkům.

2.6.2. Zvláštní případy ručení Ručení při změně v osobě společníka V případě, ţe přistoupí ke společnosti nový společník změnou ve společenské smlouvě, ručí tento společník za všechny dluhy veřejné obchodní společnosti, dokonce i za ty, které vznikli před vznikem jeho účasti. Má však právo ţádat od ostatních společníků náhradu plnění a náhradu všech výdajů s tím spojených. V případě zániku účasti společníka, ručí tento společník pouze za dluhy, které vznikli před dnem jeho zániku. Další moţností změny osoby společníka je převod podílu. V tomto případě bývalý společník neručí za dluhy, jelikoţ ty přecházejí na společníka nového. Ručení při prohlášení konkursu V okamţiku prohlášení konkursu trvá ručení společníků v plné míře, ovšem pouze těm věřitelům, kteří se včas přihlásili v insolvenčním řízení o uspokojení své pohledávky. Konec konkursu nastává okamţikem splnění usnesení nebo okamţikem, kdy je rozhodnuto, ţe majetek dluţníka absolutně nestačí na uspokojení pohledávek. Tím však není zákonný rozsah ručení nijak omezen. Ručení při změně veřejné obchodní společnosti Tuto situaci upravuje zákon č. 125/2008 Sb., ovšem z logiky věci je dáno, ţe v případě zániku veřejné obchodní společnosti ručení společníků nezaniká a přechází na jejího právního nástupce tedy, novou obchodní společnost. Společník je zároveň osobou věřitele Jestliţe je společník zároveň věřitelem veřejné obchodní společnosti, ve které má účast, musí nejprve poţádat o plnění samotnou společnost a aţ poté jednotlivé společníky. Jelikoţ za dluhy společnosti ručí všichni společníci dohromady, je nutné, aby věřitel odečetl část svého ručení, jelikoţ není moţné, aby byl sám sobě dluţníkem.

8

2.6.3. Osobní účast na činnostech veřejné obchodní společnosti Tuto povinnost lze mimo jiné označit jako povinnost loajality, která je základní povinností společníka vůči veřejné obchodní společnosti. Dá se říci, ţe všechny ostatní zákonné povinnosti společníka vycházejí z povinnosti loajality. Základem této povinnosti je i fakt, ţe účast společníka ve veřejné obchodní společnosti je čistě dobrovolná, tudíţ vyplívá, ţe společník by měl jednat tak, aby bylo dosaţeno existence společnosti a jejího růstu, coţ by mělo být ve vlastním zájmu společníka. S touto povinností souvisejí některé zásady jako například zásad dobrých mravů, zásada poctivého obchodního styku nebo dodrţování společenské smlouvy. V rámci povinnosti loajality nesmí společník vykonávat, ţádnou činnost, která by měla za cíl společnost poškodit, nebo zhoršit její obchodní postavení. V podstatě lze říci, ţe povinnost loajality je jak v positivním tak v negativním slova smyslu. Společník musí jednat a vykonávat úkony, které jsou ku prospěchu veřejné obchodní společnosti a naopak nesmí vykonávat nic, čímţ by mohl obchodní společnosti uškodit.

2.6.4. Zákaz konkurence Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků podnikat ve stejném předmětu podnikání jak veřejná obchodní společnost, ve které je účastníkem a ani nesmí zprostředkovávat obchodní činnost pro jiné osoby. Společník stejně tak nesmí být orgánem statutárním nebo orgánem obchodní společnosti se stejným nebo podobným předmětem podnikáni. Společenská smlouva však můţe rozsah konkurence pro jednotlivé společníky upravit. V případě porušení povinnosti zákazu konkurence, můţe veřejná obchodní společnost nárokovat vydání prospěchu společníka z uskutečněného obchodu. Také je veřejná společnost oprávněna poţadovat vzniklou škodu i ušlý zisk.

2.6.5. Vkladová povinnost Vkladová povinnost je jedna ze základních povinností, bez které by veřejná obchodní společnost nemohla existovat. Jinak řečeno obchodní společnost nemůţe existovat bez vlastního kapitálu. Na druhou stranu tato povinnost není dána zákonem. Proto je tato povinnost pravidelně uvedena ve společné smlouvě. Vzhledem k tomu, ţe tato povinnost nevyplívá ze zákona, není v zákoně ani určena její přesná výše. Dokonce je moţné, pokud se společníci dohodnou, ţe vkladovou povinnost budou mít pouze někteří z nich a kaţdý společník můţe mít v jinou výši vkladové povinnosti. Podle výše vkladu je určen podíl společníka ve veřejné obchodní společnosti.

9

2.6.6. Jednání s péčí řádného hospodáře Toto tvrzení se poprvé objevovalo uţ ve starém Římě, kdy tehdejší zákonodárci taktéţ kladli důraz na výkon správy záleţitostí obchodní společnosti na vysoké úrovni. Kaţdý ze společníků je povinen jednat s péčí řádného hospodáře. Touto povinností je zachována alespoň minimální míra péče, kterou je společník povinen vykonávat. Jde tedy o to, aby společníci byli povinni plnit své povinnosti kvalitně a vţdy ve prospěch obchodní společnosti.

2.7. Kolektivní rozhodování společníků veřejné obchodní společnosti Účast společníků na kolektivním rozhodování patří mezi základní práva společníků. Právo této účasti nesmí být nijak omezeno nebo vyloučeno. Z tohoto práva však i vyplívá povinnost společníka účastnit se kolektivního rozhodování. Tato povinnost vyplívá z povinnosti loajality, tudíţ pokud dojde k neúčasti společníka na kolektivním rozhodování. V zásadě lze vycházet z toho, ţe povinnosti společníka vyplívají ze zákona a ze společenské smlouvy. Společníci v kolektivním rozhodování rozhodují dvěma způsoby. Konsensuálně nebo většinově. Většinově mohou rozhodovat vţdy, nebo pokud to stanovuje společenská smlouva.

2.7.1. Kolektivní rozhodnutí podle počtu hlasů Společníci v rámci kolektivního rozhodování rozhodují nejčastěji ve věcech uzavření dohod, schválení smluv, schválení mezd, uzavření dodatečných dohod, předepsání ovládací smlouvy nebo schválení přeměny veřejné obchodní společnosti. U těchto rozhodnutí platí určitá pravidla, která společnici musejí dodrţet. Mezi tyto pravidla řadíme písemnou formu dohody nebo souhlasu jednotlivých společníků při rozhodování, přijímaní rozhodnutí je moţní pouze konsensuálně. Podpisy smluv i jejich schválení musí být úředně ověřeno. Rozdíl mezi podepsání smlouvy a schválením smlouvy vnímáme v případech ovládací smlouvy a smlouvy převodu zisku, kdy zákon přesně ukládá, jaká smlouva má byt jakým způsobem potvrzena. V širším kontextu však rozdíl není aţ tak znatelný, rozdíl je hlavně v otázce formality.

2.7.2. Kolektivní rozhodnutí přijaté většinově Většinové kolektivní rozhodování je prováděno vţdy, nebo pokud tak stanoví společenská smlouva. V okamţiku, kdy jsou většinová rozhodnutí vydávána vţdy, zákon ukládá obchodnímu vedoucímu veřejné obchodní společnosti je povinnost, řídit se rozhodnutím společníků, které je učiněno většinově.

10

2.7.3. Přijímání kolektivních rozhodnutí Přijímání rozhodnutí patří k procesním úkonům společnosti. Zákon však nevymezuje ţádnou formální cestu, jakou by měli být společníci svoláváni k přijímání rozhodnutí. Je však jasné, ţe pokud je rozhodnutí přijímáno většinovým způsobem musejí být všichni společníci řádně svoláni, musejí být seznámeni s předmětem rozhodnutí a musejí mít moţnost podílet se na rozhodovacím procesu. V případě, kdy by tak některému ze společníků umoţněno nebylo, je následkem absolutní neplatnost tohoto rozhodnutí. Můţe však nastat situace, kdy společníci byli informováni o všech bodech projednávaných při rozhodování, pouze však nebyli seznámeni s některými konkrétními otázkami. Tuto moţnost ovšem zákon neumoţňuje, jelikoţ by muselo dojít k doplnění programu a to je moţné pouze za přítomnosti všech společníků. V okamţiku absence, některého ze společníků by došlo ke zbavení jeho spolurozhodovacího práva a toto rozhodnutí by bylo neplatné. Můţe také nastat situace, kdy společníci nedokáţou docílit společné shody na rozhodnutí. V tomto případě mají společníci pouze jedinou moţnost obrany a to, ukončení účasti ve veřejné obchodní společnosti. Zákon totiţ neumoţňuje tzv. náhradní schůzi, nebo nahrazení projevu vůle, některého ze společníků soudním rozhodnutím.

2.7.4. Zastoupení společníka Zastoupení společníka na kolektivním rozhodování je moţné v plné míře. Není tedy moţno toto právo jakkoli omezit, zrušit nebo nějakým způsobem podmínit společenskou smlouvou nebo kolektivním rozhodnutím. V případě, kdy se jedná o společníka, která není plně způsobilý ke svým právům a povinnostem, zúčastňuje se kolektivního rozhodování pouze prostřednictvím svého zákonného zástupce nebo opatrovníka. Společník jako fyzická osoba je přítomen osobně nebo zastoupen zmocněncem. Společník, který je právnickou osobou je zastoupen svým statutárním orgánem nebo osobou k tomu oprávněnou. Zástupce společníka je povinen se zúčastnit kolektivního rozhodování, jelikoţ za tímto účelem mu byla plná moc zmocnitelem udělena.

2.7.5. Vady rozhodnutí Vady kolektivního rozhodování lze rozdělit na dva druhy a to na rozhodnutí neplatná a rozhodnutí nicotná neboli nulitní.

2.8. Podíl společníka ve veřejné obchodní společnosti Přestoţe pojem podíl v právní úpravě veřejných obchodních společností není tak významný ve srovnání s právními úpravami ostatních obchodních společností, nelze jej opomenout. 11

V literatuře i běţné praxi se často setkáváme s faktem, kdy jsou pojmy podíl a vklad často zaměňovány nebo povaţovány za to samé. Ve skutečnosti tomu tak není, lze pouze říci, ţe mezi oběma pojmy existuje určitá spojitost. Výše vkladu určuje výši podílu, ale v ţádném případě si nejsou rovny nebo nejsou na sebe vzájemně vázány, jelikoţ společníci nejsou povinni poskytnout vklad. Podíl lze vymezit jako předmět právních vztahů mezi společníkem a veřejnou obchodní společnosti. Lze ho povaţovat za majetkovou hodnotu, jelikoţ se jedná o soubor práv a povinností, které je moţné vyjádřit penězi a je moţno s nimi obchodovat. Podíl představuje významnou součást právní úpravy obchodních společností. Bez vlastnictví podílu totiţ nemůţe existovat společnický vztah k veřejné obchodní společnosti.

2.9. Zánik účasti společníka Zánik účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti můţe nastat buď, ze zákonných důvodů nebo z mlčky předpokládaných způsobů, které můţeme rozlišovat na obecné nebo zvláštní. Za obecné povaţujeme ty skutečnosti, za kterých zaniká účast společníka v obchodních společnostech jako takových a za zvláštní povaţujeme ty skutečnosti, kdy zaniká účast společníka pouze ve veřejné obchodní společnosti. Mezi obecné způsoby zániku, lze zařadit smrt nebo zánik společníka bez právního nástupce, zánik veřejné obchodní společnosti, přechod podílu společníka nebo zánik účasti na základě insolvenčního nebo exekučního řízení. Za zvláštní způsoby zániku lze naopak povaţovat vyloučení společníka rozhodnutím soudu, výpověď společníka, ztráta jeho způsobilosti v obchodní společnosti nebo také můţe nastat změnou společenské smlouvy. Společník, u kterého zanikla účast ve veřejné obchodní společnosti, musí být vymazán z obchodního rejstříku. O podání návrhu na vymazání z obchodního rejstříku, podává vţdy statutární orgán společnosti.

2.9.1. Obecné způsoby zániku účasti společníka 2.9.1.1. Právní účinky zániku účasti společníka Právní účinky nastávají dnem, zániku účasti společníka. Mezi tyto účinky řadíme situace, kdy dosavadní společník pozbývá svou část podílu ve společnosti, zaniká dosavadní podíl společníka, veřejná obchodní společnost se zrušuje nebo pokud osobě, které zanikla nebo jejímu právnímu nástupci nastává právo na vypořádací podíl. Ze situací, které byly výše uvedeny, však existují dvě výjimky. První výjimkou je skutečnost, kdy dochází k přechodu podílu na právního nástupce společníka, který například zemřel nebo zanikl, kdy podíl přechází přímo do majetku právního nástupce společníka. V takovém případě právní účinky

12

nenastávají. Druhá výjimka nastává v okamţiku, kdy je společník ze společnosti vyloučen rozhodnutím soudu, i v takovém případě právní účinky nenastávají. Přechod podílu společníka V podstatě se jedná o klasický způsob zániku společníka, kdy zaniká účast smrtí nebo zánik společníka ve veřejné obchodní společnosti a následný přechod práv a povinnosti na nového právního nástupce. V ohledu na terminologii mluvíme o dědění u fyzických osob a u právnických osob mluvíme o právním nástupnictví. Právním nástupcem společníka můţe být jak fyzická tak i právnická osoba. U fyzických osob se mlţe jednat pouze o osobu, která je způsobilá k účasti ve veřejné obchodní společnosti. Pokud je osoba nezpůsobilá není moţné, aby došlo k přechodu podílu. V případě, kdy má být právním nástupcem právnická osoba, tak se můţe zpravidla jednat o jakoukoliv právnickou osobu, která ovšem nemá zákonem zakázanou účast ve veřejné obchodní společnosti nebo pokud je zjevné, ţe nemůţe ručit svým majetkem za dluhy veřejné obchodní společnosti. Dědění po FO Jak uţ bylo řečeno, účast společníka v obchodní společnosti zaniká dnem jeho smrti. V takovém případě se jeho podíl ve společnosti stává předmětem dědění. Zákon však stanovuje podmínky, za kterých je podíl tzv. děditelný. Podmínkami pro děditelnosti podílu jsou společenská smlouva, která jednoznačně a výslovně připouští dědění podílu, dále pokud podíl zdědí jeden nebo více dědiců, kteří dědictví neodmítli, a třetí podmínkou je skutečnost, kdy ve veřejné obchodní společnosti zůstávají nejméně dva společníci. Dědic pak v takovém případě nabývá podíl ke dni úmrtí společníka. Současná právní úprava dědického práva vycházející z občanského zákoníku, nepřipouští moţnost částečného odmítnutí dědictví. V takovém případě, pokud některý dědic nechce být společníkem ve veřejné obchodní společnosti má pouze dvě moţnosti jak se podílu a účasti ve společnosti zbavit. Jednou z moţností je odmítnutí dědictví, coţ ovšem nemusí být pro dědice zcela výhodné. V druhém případě má moţnost dědic dědictví přijmout a následně veřejnou obchodní společnost opustit a tím ukončit svojí účast v ní. Ukončení účasti v obchodní společnosti se provádí výpovědí, která musí být vţdy podána písemně a s úředně ověřeným podpisem. Následná výpovědní lhůta od podání výpovědi činí 3 měsíce. Dědic, který podal výpověď a domáhá se ukončení účasti ve veřejné obchodní společnosti, se nemusí podílet na jejím řízení. Ovšem v době počínající smrtí zůstavitele a končicí posledním dnem výpovědní lhůty, ručí za dluhy společně s ostatními společníky a to i bez ohledu na to zda byl zapsán do obchodního

13

rejstříku. V ostatních případech tu platí běţná úprava dědického práva podle občanského zákoníku. Nástupnictví po PO Jak uţ bylo řečeno, účast společníka zaniká dnem jeho zániku ve veřejné obchodní společnosti. V okamţiku, kdy zaniká právnická osoba s právním nástupcem, je právní nástupce ten, na koho přechází podíl ve veřejné obchodní společnosti. To však můţe nastat pouze za určitých podmínek, kterým je společenská smlouva, která tuto moţnost připouští nebo pokud ve veřejné obchodní společnosti zůstávají alespoň dva společníci. Přechod podílu a vnik účasti ve veřejné obchodní společnosti nastává dnem zániku předchozího právního předchůdce. V situaci, kdy má dojít k zániku právnické osoby jakoţto společníka obchodní společnosti bez právního nástupce, musí tato právnická osoba ještě v době svého trvání ukončit řádně svou účast například výpovědí, poté přijmout vypořádací podíl a následně po skončení její likvidace dojde k zániku této právnické osoby.

Prohlášení konkursu na majetek společníka Účast společníka mimo jiné zaniká i dnem prohlášení konkursu na majetek společníka. Právní účinky pak nastávají ke dni, kdy bylo v insolvenčním rejstříku uveřejněno insolvenční rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek společníka. Veřejná obchodní společnost je následně povinna vyplatit vypořádací podíl předchozího společníka insolvenčnímu správci. Ten je opravně zajisti i jeho vymáhání, pokud nebude vypořádací podíl vyplacen dobrovolně. Z tohoto důvodu je patrné, ţe celé řízení bude trvat delší dobu, jelikoţ bude vţdy potřeba zjistit přesnou výši vyplacení vypořádacího podílu. V takovém případě mohou nastat dvě moţnosti následujícího vývoje řízení. Jendou z nich je ukončení insolvenčního řízení po splnění usnesení. Druhou variantou vývoje řízení je jeho ukončení z jiných důvodů neţ v prvním případě, například protoţe je majetek dluţníka zcela nedostačující. Pokud majetek nepostačuje, můţe nastat moţnost obnovení účasti původního společníka ve veřejné obchodní společnosti. V tomto případě bývalý dluţník nabývá zpět svých předešlých práv a povinností. Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku Další způsob zániku účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti je zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku společníka. V případě tohoto typu zániku účasti společníka, musí být splněny zákonem stanovené podmínky. Mezi tyto podmínky patří, ţe společníkem musí být obchodní společnosti, která byla zrušena rozhodnutím soudu, dále 14

likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců podal jménem dluţníka insolvenční návrh, další podmínkou je, ţe likvidátor předloţí soudu zprávu o tom, ţe prověřil moţnost uplacení v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dluţníka. Mezi zákonné podmínky lze i zahrnout moţnost, kdy věřitelé dluţníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dluţníka nebo nezaplacené insolvenční náklady ze strany navrhovatele. V tomto případě účast společníka zaniká aţ v okamţiku nabití právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Postiţení podílu společníka Dalším způsobem zániku účastí společníka ve veřejné obchodní společnosti je výkon rozhodnutí postiţením podílu společníka. Jedná se o případ, kdy věřitel vlastní proti některému ze společníků vykonatelnou pohledávku, kterou společník odmítá dobrovolně uspokojit. V takovém případě má věřitel právo na podání návrhu k soudu na výkon rozhodnutí postiţením podílu. Účast pak v tomto případě zaniká dnem právní moci usnesení soudu. V praxi však můţe nastat ještě další moţnost a to, kdyţ pohledávka

je podle

exekučního titulu vyšší nebo rovna vypořádacímu podílu. V takovém případě vyplatí veřejná obchodní společnost celou výši vypořádacího podílu oprávněnému, tedy věřiteli. Pokud je, ale pohledávka niţší neţ výše vypořádacího podílu, vyplatí veřejná obchodní společnost pouze část oprávněnému a zbytek vypořádacího podílu vyplatí povinnému, tedy bývalému společníkovi. Zákon však připouští dvě následující moţnosti. První z nich je, ţe celý proces končí. Druhou moţností je zastavení výkonu rozhodnutí pro nesplnění zákonných podmínek. Pokud k tomuto případu dojde, nastává obnovení účasti společníka a ke dni právní moci rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí o postiţení podílu společníka nabývá zpět veškerá práva a povinnosti, která mu náleţela. 2.9.1.2. Exekuce postiţením podílu společníka Poslední obecný způsob zániku účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti je exekuce postiţením podílu. V den kdy je vydán exekuční příkaz k postiţení podílu zaniká účast povinného společníka ve veřejné obchodní společnosti. Další postup je stejný jako u výkonu rozhodnutí postiţením podílu.

2.9.2. Zvláštní způsoby zániku účasti společníka Vyloučení společníka rozhodnutím soudu Soud můţe vydat rozhodnutí o vyloučení společníka z veřejné obchodní společnosti. Veřejná obchodní společnost se můţe domáhat u soudu vyloučení, některého ze společníků, pokud 15

společník porušuje své povinnosti. To však vyţaduje splnění konkrétních podmínek, kterými jsou závaţné porušení povinností ze strany společníka vůči veřejné obchodní společnosti, dále musí toto porušení povinností být trvalé a opakující se nebo velmi vysoké intenzity. Jako Dostačující důvod pro vyloučení společníka z veřejné obchodní společnosti je například neoprávněné přivlastnění prostředku společnosti, které společník odmítne vrátit. V takovém případě musí být společník vyzván k plnění povinnosti vůči společnosti a na moţné vyloučení z veřejné obchodní společnosti musí být písemně upozorněn. Pokud písemně upozorněn není, nelze následně a společníka ze společnosti vyloučit. Vyloučení společníka navrhuje veřejná obchodní společnost soudu, a jelikoţ je zde v pozici navrhovatele, leţí na obchodní společnosti důkazní břemeno. Další podmínkou pro vyloučení společníka je i fakt, ţe společníci, kteří vlastní nejméně po poloviční podíl ve veřejné obchodní společnosti musejí s návrhem na vyloučení společníka souhlasit. Jak uţ bylo řečeno, ve veřejné obchodní společnosti musí být nejméně dva společníci, jelikoţ jednočlenná veřejná obchodní společnost není moţná. Z toho vyplívá, ţe v okamţiku podání návrhu na vyloučení společníka musí být ve společnosti nejméně tři společníci. Soud následně rozhoduje v nesporném řízení. Výpověď společníka Výpověď společníka z veřejné obchodní společnosti je specifickým institutem zániku účasti společníka. Nelze ji v ţádném případě zaměňovat nebo spojovat s ukončením účasti společníka změnou společenské smlouvy. Právo společníka ukončit svou účast ve veřejné obchodní společnosti nesmí být v ţádném případě omezeno společenskou smlouvou a společník má téměř vţdy právo jednostranným projevem vůle ukončit svou účast. Téměř vţdy bylo řečeno z důvodu, ţe tato moţnost je ze zákona pouze u veřejných obchodních společností na dobu neurčitou. U společností vytvořených na dobu určitou musí být toto právo upraveno ve společenské smlouvě. Výpověď musí být po formální stránce vţdy podána písemně s úředně ověřeným podpisem. Výpovědní lhůta je tu přesně stanovena a to na šest měsíců a výpověď musí být podána nejpozději šest měsíců před ukončením příslušného účetního období. Právní účinky výpovědi nastávají dne uběhnutí výpovědní lhůty. Ztráta způsobilosti k účasti ve veřejné obchodní společnosti Dalším zánikem účasti je ztráta způsobilosti k účasti ve veřejné obchodní společnosti. V tomto případě zanikne účast dnem, kdy tato skutečnost nastala. Zvláštností této právní úpravy je i fakt, ţe k zániku účasti dojde i v momentě, kdy o tom společník ani veřejná obchodní společnost nevěděla. Z logiky věci vyplývá, ţe pozbýt svou způsobilost k účasti ve veřejné obchodní společnosti můţe pouze fyzická osoba, jelikoţ u právnické osoby k pozbytí 16

vlastní způsobilosti dojít nemůţe. Pokud fyzická osoba pozbyla svou způsobilost k účasti, nemá při jejím opětovném nabití automatické právo na obnovení její účasti ve společnosti. Pokud přestane podmínky způsobilosti splňovat právnická osoba, která je společníkem, nedochází k zániku účasti nýbrţ k nahrazení právního zástupce, která zastupuje konkrétní právnickou osobu jakoţto společníka veřejné obchodní společnosti. Změna společenské smlouvy Jedním z dalších zvláštních způsobů zániku společnosti je změna společenské smlouvy. V tomto případě zaniká účast odcházejícího člena ke dni účinnosti změny společenské smlouvy.

3. Komanditní společnosti Komanditní společnosti lze povaţovat za vůbec nejstarší obchodní společnosti, které známe. Stejně jako u veřejných obchodních společností byly u zrodu některé z institutů římského práva a to především institut tzv. námořní půjčky, kdy bylo moţné zapůjčit si finanční prostředky na námořní plavby. Tyto půjčky bylo moţné sjednat s vysokým úrokem, avšak šlo o velmi rizikové půjčky například pro případ námořní nehody. V případě takové nehody totiţ nenesl následky dluţník, ale věřitel. Dluţník nesl následek pouze v případě, kdyţ nehodu způsobil sám svou nedbalostí. Z dnešní právní úpravy je zřejmé, komanditní společnosti jsou právnickými osobami, tudíţ mají svou vlastní právní subjektivitu. To znamená způsobilost k právům a povinnostem na straně jedné a na straně druhé způsobilost k právním úkonům, kterými tato práva a povinnosti nabývá. V zásadě, ale platí skutečnost, ţe právnické osoby jsou útvary umělé. Dá se říci, ţe dnes komanditní společnosti patří mezi sdruţení fyzických nebo právnických osob. Komanditní společnost musí vţdy obsahovat nejméně dva členy. V případě, kdy by se komanditní společnost stala jednočlennou, dochází k jejímu zániku.

3.1. Vymezení komanditní společnosti a jejích společníků Komanditní společnost je taková společnost, jejímţ členem je jeden nebo více komplementářů, kteří ručí za dluhy komanditní společnosti celým svým majetkem a dále jeden nebo více komanditistů, kteří ručí za dluhy komanditní společnosti pouze do výše svých nesplacených vkladů zapsaných v obchodním rejstříku. Z běţné právní úpravy je jasné, ţe komplementáři ručí za dluhy společně a nerozdílně.

17

3.2. Jednotlivá práva a povinnosti komanditisty 3.2.1. Právo na informace a kontrolu Ze zákona vyplívá, ţe kaţdá komanditista má právo na informace a jejich kontrolu. To znamená právo na nahlíţení do účetních knih a jiných dokladů komanditní společnosti. Můţe kontrolovat obsaţené údaje v těchto knihách i dokladech a můţe tak činit sám nebo k tomu zmocnit auditora. Má také právo poţadovat stejnopis účetní závěrky a poţadovat od ostatních komplementářů informace o všech záleţitostech spojených s komanditní společností. Toto právo komanditistovi náleţí i vůči statutárním orgánům a obchodním vedoucím komanditní společnosti.

3.2.2. Právo na vypořádací podíl Stejně jako u veřejné obchodní společnosti, má i zde komanditista, jehoţ účast v komanditní společnosti zanikla, právo na vypořádací podíl. Můţe však nastat situace, kdy účast komanditisty zanikla smrtí nebo zánikem nebo mu nebyl vypořádací podíl dosud vyplacen za dobu jeho ţivota či existence, připadá právo na vypořádací podíl i podíl samotný jeho právnímu nástupci. U procesu vyplacení vypořádacího podílu se postupuje podle určitých pravidel. Nejprve komanditní společnost vyplatí částku, která je rovna hodnotě splaceného vkladu bývalého společníka. Výše je určena podle stavu uvedeného ve společenské smlouvě. Zbylou část a výši vypořádacího podílu stanový společenská smlouva a zásady v ní uvedené nebo se stanový procentem, který by společníkovi náleţel při rozdělen zisku. V ostatních případech se postupuje stejně jako u vypořádacího podílu veřejné obchodní společnosti.

3.2.3. Ručení za dluhy společnosti Jak uţ bylo řečeno, komanditista ručí za dluhy komanditní společnosti omezeně a to do výše svého nesplaceného vkladu, jehoţ stav je uveden v obchodním rejstříku. Jejich pouze částečné ručení za dluhy, vyplívá ze skutečnosti, ţe komanditisté mohou do vedení komanditní společnosti zasahovat jen velmi omezeně, nemohou být statutárním orgánem a ani obchodním vedoucím. Mohou se podílet pouze na kolektivních rozhodnutích společníků a pouze formou jakého si podílení se na rozhodování ve věcech komanditní společnosti. Výši rozsahu ručení určuje pouze stav zápisu v obchodním rejstříku. Nelze výši určovat podle změn rozsahu splácení, nebo zda došlo ke změně výše vkladové povinnosti. Rozsah ručení komanditistů je sice omezen, na druhou stranu v případě, kdy se na komanditistu obrátí věřitel a on mu bude dobrovolně plnit, nemůţe v případě přihlášení se dalšího věřitele odmítnout a jako důvod uvést ţe jiţ plnil. Plněním nezaniká ani se nesniţuje rozsah ručení. V takovém případě můţe 18

nastat situace, kdy komanditista bude plnit opakovaně a ve výsledném součtu jeho rozsah plnění převýší jeho původní vklad. Pokud komanditista bude plnit věřiteli namísto komanditní společnosti, toto plnění se poté započítává na splácení výše vkladu komanditisty. Toto započtení proběhne vţdy a nezáleţí na projevech vůle ostatních společníku ani komanditní společnosti. Pokud ovšem nastane situace, kdy není moţné započíst komanditistovi tuto částku například z důvodu, ţe jeho vklad uţ byl splacen, má komanditista nárok na náhradu od komanditní společnosti. V případě, ţe není komanditní společnost způsobilá k plnění, má komanditista právo poţadovat náhradu po některém z ostatních komanditistů, který nemá zcela splacený svůj vklad. Pokud mají svůj vklad splaceni všichni komanditisté, má původní komanditista nárok poţadovat náhradu po všech komanditistech a to vţdy do výše jejich podílu na základním kapitálu.

3.2.4. Zvláštní případy ručení Ručení při změně v osobě komanditisty V situaci, kdy dojde k převodu podílu komanditisty, se nový nabyvatel podílu stává téţ novým komanditistou. Společně s podílem na nového komanditistu přešlo i ručení za dluh komanditní společnosti. V případě zániku nebo mrtí komanditisty, přechází práva a povinnosti na jeho právního nástupce, který ručí za dluhy ve stejné míře, jako tomu bylo u předchozího komanditisty. Komanditistovi náleţí právo jednat za komanditní společnost pouze v případě, ţe k tomu byl zmocněn plnou mocí. V případě, ţe komanditista jedná za komanditní společnost bez zmocnění a uzavře jménem společnosti smlouvu se třetí osobou, tato smlouva platí v plném rozsahu, ovšem komanditista ručí sám za splnění dluhů této smlouvy a ručí za splnění všech jejích podmínek sám a odděleně. Pokud by bylo zjevné, ţe komanditista ve spolupráci se třetí osobou mněl v úmyslu komanditní společnost poškodit, bylo by moţné prohlásit smlouvu za neplatnou, jelikoţ by byla v rozporu s dobrými mravy.

3.2.5. Ručení při prohlášení konkursu na majetek společnosti Komanditisté ručí, jak uţ bylo řečeno pouze do výše svého nesplaceného vkladu. V okamţiku, kdy byl jeho vklad splacen, není jeho ručení dáno. Zatímco nebyl-li dosud splacen podle stavu v obchodním rejstříku, je ručení komanditisty trvalé i nadále a to i po prohlášení konkursu na majetek společnosti. Ručí však za dluhy pouze vůči těm věřitelům, kteří se včas přihlásili v insolvenčním řízení a domáhali se uspokojení své pohledávky a pouze do výše, ve které nebyli v insolvenčním řízení uspokojeni. Můţe ovšem nastat situace, kdy dojde ke zrušení konkursního řízení z důvodu splnění rozvrhového usnesení nebo zrušení 19

řízení z důvodu, protoţe je dluţníkův majetek zcela nedostačující k uspokojení pohledávek. V tomto případě, ale není dotčena zákonná výše ručení komanditistů. V okamţiku, kdy není moţno úplně, ani z části uspokojit řádně přihlášené pohledávky v konkursním řízení, tyto pohledávky následně zanikají.

3.2.6. Ručení při přeměně společnosti Na změnu komanditní společnosti a ručení při přeměně společnosti dohlíţí konkrétní právní úprava. Plnění pohledávek a ručení komanditistů při přeměně se postupuje podle zákona 125/2008 Sb..

3.2.7. Komanditista jako věřitel Nastane-li situace, kdy se některý z komanditistů stane zároveň věřitelem komanditní společnosti, ve které je komanditistou. Tento věřitel pokud se chce domáhat plnění, musí nejprve plnění poţadovat po komanditní společnosti jako takové. Pokud neuspěje a nedomůţe se plnění na komanditní společnosti, má právo domáhat se plnění na ostatních společnících společnosti. V případě, ţe je věřitelem komanditní společnosti komanditista, který ručí za dluhy společnosti neomezeně, je nutné odečíst tu část podílu, která náleţí jeho osobě. V ţádném případě nemůţe nastat situace, kdy by byl věřitel a ručitel tatáţ osoba, neboli nemlţe být zodpovědný za plnění své vlastní pohledávky. V druhém případě můţe nastat situace, kdy je věřitelem komanditista ručící omezeně. Pak je potřeba odečíst od pohledávky částku, která odpovídá výši, do které ručí za dluhy komanditní společnosti.

3.2.8. Vkladová povinnost Vkladová povinnost připadá na všechny komanditisty vţdy a bez výjimky. Tato povinnost patří mezi komanditistovy základní povinnosti, které musí dodrţet. Za vklad se obecně povaţuje povinnost zakladatele nebo společníka komanditní společnosti k převedení konkrétního předem domluveného předmětu vkladu do vlastnictví komanditní společnosti. Tato vkladová povinnost se skládá ze dvou částí. První můţeme popsat jako část upisovací a druhou část můţeme nazvat částí uhrazovací. V první části se nejprve zakladatel komanditní společnosti nebo její společník závazně upíše ke splnění a uhrazení předem domluvené výše vkladu, který je ochoten poskytnout ve prospěch komanditní společnosti. V druhé části pak dochází k samotnému uhrazení vkladu, kdy dochází k převodu vlastnického práva k předmětu vkladu na komanditní společnost. Tedy převod předmětu vkladu do vlastnictví komanditní společnosti. Teprve po splnění těchto podmínek lze povaţovat vkladovou povinnost za splněnou. Z důvodu, ţe vkladová povinnost je povinností zákonnou, není moţné se z této 20

povinnosti vyvázat a ani určit jinak ve společenské smlouvě. Ve společenské smlouvě moţno pouze určit lhůtu, do které je společník povinen splatit vklad. V běţné praxi je ovšem běţnou věcí, ţe společník učiní uhrazení vkladu co nejdříve po vzniku komanditní společnosti, tedy bez zbytečných odkladů. Nastane-li situace, kdy některý ze společníků komanditní společnosti dobrovolně nesplnil nebo odmítl splnit svou vkladovou povinnost, je moţné ho z komanditní společnosti vyloučit. Tím však nekončí moţnost postihu, jelikoţ se komanditista, který řádně a včas nesplnil svou vkladovou povinnost, dostal do prodlení, je povinen zaplatit úrok z prodlení, jehoţ výše je určena zákonem nebo společenskou smlouvou. Komanditní společnost má taktéţ právo na ţalobu svým jménem o splacení vkladu proti komanditistovi, který je v prodlení.

3.2.9. Příplatková povinnost komanditisty Další otázkou, která nesmí být opomenuta, je komanditistova povinnost plnění na rámec jeho vkladové povinnosti a určení této povinnosti společenskou smlouvou. Pod pojmem příplatková povinnost se rozumí povinnost komanditisty přispět na moţné ztráty komanditní společnosti a na jejich úhradu. Tato povinnost však musí být určena ve společenské smlouvě a společníci musejí o této povinnosti přijmout rozhodnutí. Komanditisté se na příplatku komanditní společnosti podílejí vţdy v poměru ke své vkladové povinnosti. Tuto povinnost lze splnit pouze v peněţité podobě. Pokud bude tato povinnost uloţena a budek této příplatkové povinnosti přistoupeno, je moţné tuto povinnost uloţit pouze všem komanditistům bez výjimky. Není moţné, aby tato povinnost platila pouze pro některé společníky a pro ostatní nikoliv. O příplatkové povinnosti rozhodují všichni společníci společně. Příplatková povinnost je ukládána opakovaně do té doby, dokud není vyčerpán celkový limit jednotlivých komanditistů. Tato příplatková povinnost nemá ţádný vliv na splácení vkladů společníků a nezapočítává se. Pokud tato povinnost není obsaţena ve společenské smlouvě, má kaţdý komanditista právo dobrovolně přispět komanditní společnosti, ovšem se souhlasme ostatních společníků. Pokud se některý z komanditistů dostane do prodlení s příplatkovou povinností, je povinen stejně jako u povinnosti vkladové platit úrok z prodlení. Nastává tu taktéţ právo na vyloučení komanditisty z komanditní společnosti. Můţe i nastat moţnost, kdy jsou příspěvky v omezené míře komanditistům vráceny. V omezené míře proto, ţe je vrácena pouze ta část příspěvku, která převyšuje ztráty komanditní společnosti.

21

3.2.10.

Zákaz konkurence

Tento zákaz v komanditní společnosti se v první řadě dotýká hlavně komplementářů. Na druhou stranu jej můţe společenská smlouvy rozšířit i na komanditisty. Vzhledem k odlišnému právnímu postavení, které je mezi komplementáři a komanditisty lze vyvodit, ţe je ve společenské smlouvě moţné určit odlišný zákaz konkurence pro komplementáře a odlišný pro komanditisty.

3.3. Kolektivní rozhodování v komanditní společnosti V případě kolektivního rozhodování a kolektivní působnosti společníků komanditní společnosti je nutné rozlišit konkrétní situace v závislosti na tom, jak společníci rozhodují. Společníci

mohou

rozhodovat

konsensuálně,

odděleně

nebo

většinově.

V případě

konsensuálního rozhodování rozhodují společně všichni společníci nebo všichni neomezeně ručící společníci. V případě odděleného rozhodování dochází k oddělení komplementářů a komanditistů a rozhodovaní jejich většinami. Ve třetím případě, tedy u rozhodování většinového se tímto způsobem rozhoduje vţdy, nebo pokud tak stanový společenská smlouva. Výjimkou však můţe být situace, kdy dochází ke schválení změn společenské smlouvy. Pokud nastane situace, která nepřipadá ani od jedné z výše uvedených kategorií, podléhá vţdy principům konsensu. Společenská smlouva však můţe určit jinak.

3.3.1. Kolektivní rozhodnutí přijímaná všemi společníky Do kolektivního rozhodování všech společníků můţeme zařadit několik moţností rozhodnutí, která společníkům náleţí. Mezi tyto moţnosti patří schválení přeměny společnosti, dále uzavření dohody o další existenci komanditní společnosti, ale stejně tak rozhodnutí o dalším trvání jiţ zrušené komanditní společnosti. U těchto rozhodnutí platí, ţe je společníci mohou přijmout pouze konsensuálně, dále ţe souhlas nebo dohoda kaţdého společníka musím být v písemné formě a podpisy společníků musejí být úředně ověřeny. Pokud nejsou splněny tyto formální podmínky, povaţuje se dohoda nebo souhlas za neplatný. Další neodmyslitelnou podmínkou je souhlas všech společníků, tedy i všech komanditistů. To vyplívá z faktu, ţe komanditní společnost je výhradně osobní povahy a nachází se v její struktuře velmi uzavřená společnost komanditistů a komplementářů. To znamená, ţe moţné odpadnutí některého z komplementářů můţe mít za následek ztrátu zájmu ostatních komplementářů i komanditistů na dalším trvání komanditní společnosti.

22

3.3.2. Kolektivní rozhodování komplementářů Do kolektivní působnosti komplementářů patří moţnost několika rozhodnutí. Například schválení smluv o výkonu funkce nebo o vnitřním předpisu komanditní společnosti. Dále do kolektivní působnosti patří schvalování med nebo jiných odměn pro zaměstnance. To i v případě, kdy je zaměstnanec zároveň statutárním orgánem komanditní společnosti. V neposlední řadě lze do této skupiny rozhodnutí zařadit podepsání odvolacích smluv a smluv a převodu zisku. Stejně jako u rozhodování všech společníků musí být souhlas v písemné formě, jinak je povaţován za zcela neplatný.

3.4. Podíl komanditisty Podíl komanditisty se v mnohém shoduje s oddílem komplementáře, přesto však můţeme narazit na určité odlišnosti nebo určitý jiný druh úpravy. V komanditní společnosti má podíl dvě povahy, protoţe v prvním případě se jedná o podíl komplementářů, tudíţ reprezentuje odlišný druh práv a povinností neţli u podílu komanditistů. To vyplívá z odlišného právního postavení jak komplementářů, tak komanditistů. Hlavním rozdílem v podílu je fakt, ţe podíl je vázán na vklad pouze u komanditistů. Výše podílu komanditisty lze tedy určit poměrem k výši vkladu k základnímu kapitálu. Tuto problematiku však můţe společenská smlouva upravit jinak. Můţe nastat situace, kdy některý nebo všichni komplementáři nemají ţádný vklad do základního kapitálu. V takovém případě nemůţeme podíl komplementářů povaţovat za nulový nebo povaţovat komplementáře jako společníka bez podílu. V takovém případě lze postupovat cestou vzájemného stanovení podílu společníků, v závislosti na tom, jak velký podíl na zisku mají konkrétní společníci ze zákona a společenské smlouvy. Musíme ovšem brát v potaz, ţe stanovená hodnota podílu nemá ţádnou spojitost s hodnotou a výší vypořádacího podílu. Vypořádací podíl se tedy nerovná výši hodnoty podílu.

3.4.1. Vznik a zánik podílu Podíl a jeho existence je přímo vázána na účast společníka v komanditní společnosti. Podíl tedy vzniká dnem vzniku účasti společníka ve společnosti. Přestoţe má komanditista vkladovou povinnost, nemá to nic společného ve vztahu k podílu ve společnosti. V případě zániku účasti společníka je vyloučeno, aby podíl přešel do majetku komanditní společnosti. Tento podíl vţdy zanikne dnem zániku účasti společníka ve společnosti.

23

3.5. Podíl jako předmět výlučného a společného majetku V otázce podílu společníka komanditní společnosti, jako předmětu výlučného majetku lze říci totéţ, co platí o předmětu výlučného majetku u společníka veřejné obchodní společnosti. Rozdíl však najdeme v otázce předmětu jako společného majetku. V tomto případě platí, ţe podíl komanditisty můţe být v podílovém spoluvlastnictví několika osob, které ovšem dohromady vystupují jako jediný společník. Jedná se tedy o podílové spoluvlastnictví, které upravuje občanský zákoník v § 137 a následujících. Osoby, které jsou podílovými spoluvlastníky, mohou vykonávat svá práva pouze pomocí zastoupení a to společným zástupcem, který tyto práva vykonává. Tímto zástupcem můţe být smluvní zástupce, dále také zákonný zástupce nebo opatrovník. Na osobě tohoto zástupce se musí shodnout všichni spoluvlastníci, které bude zastupovat. V případě neshody se rozhoduje většinou hlasů spoluvlastníků. Tímto zástupcem můţe být, kdokoli ze spoluvlastníků, ale i třetí osoba. Podmínkou však je, ţe tato fyzická osoba je sama způsobilá k právnímu jednání.

3.5.1. Převod podílu spolumajitelů Spolumajitelský podíl lze povaţovat za převoditelný, jelikoţ ţádná z právní úpravy nezakazuje podíl spolumajitelů převádět na jiné komanditisty. Vyplívá to z faktu, ţe spolumajitelský podíl je nehmotným statkem, a konkrétně jinou majetkovou hodnotou, tak jak ji stanovuje občanský zákoník. Tyto majetkové hodnoty jsou převoditelné vţdy. Existují ovšem určitá pravidla a zásady převodu podílu, která je nutno dodrţovat. Například podíl lze převádět pouze na základě smlouvy o převodu podílu komanditisty. Dále vycházíme z faktu, ţe nepostačí pouze ústní forma smlouvy, ale musí být forma písemná, jelikoţ změna osoby společníka musí být zapsána do obchodního rejstříku, kterou provádí rejstříkový soud a ten rozhoduje na základě listin. Z toho vyplívá, ţe smlouva musí mít písemnou formu, přestoţe není nikde zákonem přikázána. U převodu spolumajitelského podílu na třetí osobu zákon nevyţaduje souhlas ostatních společníků. Je ovšem nutné o převodu na třetí osobu informovat komanditní společnost, aby mohla změnu zapsat do seznamu společníků. Většinu těchto otázek by měla zpravidla řešit společenská smlouva, jelikoţ tomu tak zcela není v zákoně.

3.5.2. Přechod spolumajitelského podílu Spolumajitelský podíl je podle občanského zákoníku děditelný (§ 460 a násl. Občanského zákoníku). Stejně tak pochod spolumajitelského podílu na právního zástupce je dovolený. Můţe však nastat situace, kdy tomu brání zvláštní právní předpis. Pro přechod spolumajitelského podílu platí stejní pravidla jako pro přechod podílu komanditisty. 24

3.5.3. Zastavení spolumajitelského podílu Zastavení spolumajitelského podílu moţné není a to ze stejných důvodů jako zastavení podílů komanditisty.

3.5.4. Zánik spolumajitelského podílu Podílové spolumajitelství můţe zaniknout několika způsoby. Nejčastějším způsobem zániku je převod spolumajitelského podílu na právního nástupce. Převodu lze dosáhnout dvěma způsoby. Nejprve na základě smlouvy o převodu podílu na nového nabyvatele. Tuto smlouvu uzavírá zástupce s novým nabyvatelem podílu. Tento zástupce musí být k tomuto úkonu zmocněn plnou mocí, která obsahuje podpisy ostatních spolumajitelů. V druhém případě lze převést na základě smlouvy pouze část spolumajitelského podílu. V tomto případě uzavírá smlouvu pouze jeden ze spolumajitelů, jehoţ část se převádí s novým nabyvatelem. V okamţiku, kdy dojde k převodu a spojí se podíly do rukou jedné osoby, spoluvlastnictví logicky zaniká. Spolumajitelství můţe stejně tak zaniknout na základě přechodu podílu. To nastane například při fúzi více právnických osob a právní nástupce komanditní společnosti se stává výlučným majitelem podílu. O zániku spolumajitelského podílu se mohou dohodnout téţ spolumajitelé samotní. Není však zcela jasné, zda je nutná písemná forma nebo postačí pouze forma ústní. Pro přehlednost a právní jistotu je lepší pouţití písemné formy. Spolumajitelství lze také zrušit soudem na návrh, kteréhokoliv ze spolumajitelů. V případě zrušení spolumajitelství soudem mohou nastat dvě situace. Jednou z nich je, ţe jeden nebo více spolumajitelů bude mít zájem o spolumajitelský podíl, tak jek soud připočte k majetku komanditisty. Druhou moţností je, ţe nikdo o podíl zájem mít nebude a v takovém případě je moţné podíl komanditisty rozdělit, ovšem je otázkou zda můţe soud zasahovat v takové míře do společenské smlouvy.

3.5.5. Podíl jako společné jmění manţelů Podíl komanditisty jako společné jmění manţelů lze povaţovat za obvyklou správu majetku manţelů. Toto tvrzení vychází z faktu, ţe se jedná i dispozice s majetkovými hodnotami. Za výkon obvyklé správy lze povaţovat například účast na jednání společníků, kde můţe obvykle jednat jen jeden z manţelů a to ten, který je výlučným společníkem neboli komanditistou. Pokud jsou společným komanditistou manţelé oba, můţe jednat kdokoli z nich. Za výkon jiné neţ obvyklé správy tedy můţeme povaţovat pouze takové právní úkony, které souvisí s nakládáním majetku, tj. například převodu podílu, který je ve společném jmění manţelů na třetí osobu. Co se týče otázek převodu podílu, nastává několik otázek. Je jasné, ţe k převodu 25

podílu je zapotřebí souhlasu obou manţelů. K převodu podílu dochází v okamţiku zapsaní nového nabyvatele podílu do obchodního rejstříku. Můţe však nastat situace, kdy je v obchodním rejstříku zapsán pouze jeden z manţelů a druhy manţel je tzv. bezpodílovým spolumajitelem podílu, který v obchodním rejstříku zapsán není. V tom případě nový nabyvatel jedná pouze v důvěře v zápis v obchodním rejstříku. Lze konstatovat, ţe úprava převodu podílu ve společném jmění manţelů je velmi nedostatečná a nedokonalá. V zásadě platí, ţe je vţdy za potřebí souhlasný projev vůle obou manţelů.

3.6. Zánik komplementáře O zániku komplementáře lze říci to stejné, co o zániku společníka veřejné obchodní společnosti. Právní účinky nastávají dnem, zániku účasti komplementáře. Mezi tyto účinky řadíme situace, kdy dosavadní komplementář pozbývá svou část podílu v komanditní společnosti, zaniká dosavadní podíl společníka, komanditní společnost se zrušuje nebo pokud osobě, které zanikla nebo jejímu právnímu nástupci nastává právo na vypořádací podíl. Ze situací, které byly výše uvedeny, však existují dvě výjimky. První výjimkou je skutečnost, kdy dochází k přechodu podílu na právního nástupce dosavadního komplementáře, který například zemřel nebo zanikl, kdy podíl přechází přímo do majetku právního nástupce společníka. V takovém případě právní účinky nenastávají. Druhá výjimka nastává v okamţiku, kdy je společník z komanditní společnosti vyloučen rozhodnutím soudu, i v takovém případě právní účinky nenastávají.

3.6.1. Přechod podílu komplementáře Přechod podílu nastává po zániku účasti některého z komplementářů. Podmínkou pro přechod podílu je další trvání komanditní společnosti jako takové, a to konkrétně, ţe v komanditní společnosti zůstanou alespoň dva společníci. Z právní úpravy ovšem není zcela jasné jak vyloţit přesný význam účasti alespoň dvou společníků. Je zde několik moţností. První moţností je, ţe v komanditní společnosti zůstává alespoň jeden komanditista a na místo komplementáře, který zanikl nebo zemřel, vstupuje do komanditní společnosti právní nástupce nebo dědic předchozího komplementáře. Další moţnosti je, ţe v komanditní společnosti zůstávají jak komanditista, tak i jeden komplementář, vedle kterého vzniká účast ve společnosti novému právnímu nástupci nebo dědici. Třetí moţností je zde, ţe v komanditní společnosti zůstává komanditista a dva další komplementáři, vedle kterých vniká účast novému právnímu nástupci nebo dědici po předchozím komplementáři. Přestoţe není

26

z výkladu zcela jasné, která moţnost je ta zcela správná, lze za správnou povaţovat moţnost první, jelikoţ výklad v první moţnosti lze povaţovat za nejmírnější.

3.6.2. Vyloučení komplementáře K vyloučení komplementáře dochází na základě rozhodnutí soudu. S podáním návrhu na vyloučení musí souhlasit všichni společníci, kteří mají nejméně poloviční podíl v komanditní společnosti. O podání návrhu rozhodují všichni společníci dohromady. Pouhým podáním návrhu nedochází ke změně společenské smlouvy. Pokud společenská smlouva neupravuje jinak, mají všichni společníci stejně velký podíl a to i bez ohledu na to, zda se jedná o komanditistu nebo komplementáře. Jediný podíl, ke kterému se nepřihlíţí je podíl komplementáře, kterého se týká rozhodnutí o podání návrhu na vyloučení a tudíţ ukončení jeho účasti v komanditní společnosti.

3.7. Zánik účasti komanditisty Účast komanditisty můţe vzniknout, ale stejně tak zaniknout. Stejně jako u zániku společníků veřejné obchodní společnosti, tak i zde můţe dojít k zániku za výslovných nebo mlčky zákonem stanovených podmínek. Tyto podmínky nebo taktéţ způsoby zániku lze rozdělit na obecné nebo zvláštní. To zda se jedná a způsob obecný nebo speciální nejčastěji rozhodují právní následky, které jsou s nimi spjaté. Za obecné způsoby zániku komanditisty v komanditní společnosti lze povaţovat smrt nebo zánik komanditisty bez právního nástupce, dále zánik komanditní společnosti jako takové bez právního nástupce. Převod nebo přechod podílu některého z komanditistů a poslední moţnosti zánik účasti komanditisty v komanditní společnosti na základě insolvenčního nebo exekučního řízení. Mezi zvláštní způsoby zániku účasti komanditisty v komanditní společnost řadíme vyloučení komanditisty pro nesplnění vkladové nebo příplatkové povinnosti nebo zrušení účasti dědice b komanditní společnosti rozhodnutím soudu. Komanditista, který byl vyloučen, nebo zanikla jeho účast v komanditní společnosti, je vymazán z obchodního rejstříku. O podání návrhu na vymazání z obchodního rejstříku se vţdy postará statutární orgán komanditní společnosti. Dnem zániku účasti komanditisty v komanditní společnosti nastávají určité právní účinky. Mezi tyto účinky řadíme pozbytí podílu dosavadního komanditisty, zánik jeho podílu a vznik práva na vypořádací podíl, které náleţí osobě, jejíţ účast v komanditní společnosti zanikla. Ovšem existují výjimky, kdy tyto právní účinky nenastávají, a to v okamţiku, kdy převodem nebo přechodem podíl komanditisty přechází na nového právního nástupce. V okamţiku kdy by zanikl jediný komanditista bez svého právního nástupce, komanditní společnost zaniká. 27

3.7.1. Obecné způsoby zániku Převod podílu komanditisty Podíl komanditisty a jeho převod není zákonem přímo samostatné upraven. V praxi se pouţijí stejná pravidla jako u převodu podílu společníka společnosti s ručením omezeným. Komanditní společnost má totiţ určité znaky velmi podobné se společnostmi kapitálovými. Jedním ze znaků podobnosti je právě moţnost převodu komanditistova podílu. Tento podíl je převoditelný pouze na jiného komanditistu. V ţádném případě není moţné, aby byl komanditistův podíl převeden na některého z komplementářů, jelikoţ se jedná o zcela jiný druh společníka komanditní společnosti. To vyplívá i z faktu, ţe jedna a tatáţ osoba nemůţe být současně komplementářem i komanditistou. Došlo by taktéţ k rozporu se společenskou smlouvou a v takovém případě by komanditní společnost zanikla. Jedinou přípustnou moţností jak by mohl komplementář nabýt komanditistův podíl je ta, kdyby se komplementář stal komplementářem se zvýšeným vkladem. Není ani zcela vyloučena varianta, kdyby se převodem podílu stal z komplementáře komanditista. Vţdy je moţná pouze jedna varianta společníka komanditní společnosti. Převod podílu je v zásadě nabývání práv a povinností z původního komanditisty na nového nástupce a je moţný pouze na základě smlouvy mezi oběma osobami. Na základě této smlouvy se můţe jednat o převod úplatný nebo bezúplatný. V obou případech převod řeší speciální smlouva o převodu podílu komanditisty. Přechod podílu komanditisty Co se týče přechodu podílu komanditisty, jedná se o přechod práv a povinností na právního nástupce předchozího komanditisty. K tomuto přechodu dochází za určitých konkrétních podmínek, které jsou podobné jako u veřejné obchodní společnosti Dědění po FO Účast komanditisty v komanditní společnosti zaniká dnem jeho smrti. Pokud společenská smlouva nevylučuje dědění podílu, je podíl komanditisty vţdy děditelný. Dědic se nemusí o účast v komanditní společnosti jakkoliv přihlašovat a jeho účast vzniká automaticky. Nabytí podílu dědictvím nastává v den smrti předchozího komanditisty. Podíl je děditelný bez omezení, ovšem zákon nevylučuje moţnost nabytí společenského podílu pouze za určitých podmínek, které mohou být uvedeny ve společenské smlouvě. Pokud společenská smlouva takové podmínky neobsahuje je nebytí podílu bez omezení. Dědic je oprávněn vykonávat veškerá práva, která jsou spojena s podílem ještě dříve, neţ je ukončeno dědické řízení. V případě, ţe je dědiců více, musejí se společně dohodnout na osobě, která bude tato práva 28

vykonávat nebo se nechat zastupovat společným zmocněncem. Můţe však nastat situace, kdy se dědicové společně neshodnou na konkrétní osobě. V takovém případě osobu, která bude tato práva vykonávat, určí soud. Soudem stanovená osoba bude tyto práva vykonávat aţ do doby, neţ je ukončeno dědické řízení. V některých případech nastává situace, kdy dědic nechce být společníkem v komanditní společnosti. Právní úprava nepřipouští částečné odmítnutí dědictví. Z toho vyplívá, ţe dědic má jen dvě moţnosti jak se účasti v komanditní společnosti zbavit. První moţností je úplné odmítnutí dědictví nebo druhou moţností je vznik účasti společníka a následné opuštění komanditní společnosti. Následné úkončení účasti v komanditní společnosti rozhodne soud na základě ţádosti od samotného komanditisty. Soud tuto ţádost nepřijme pouze v případě, pokud zemřel jediný komanditista a dědic je jediný komanditistou v komanditní společnosti. V takovém případě by totiţ komanditní společnost nemohla existovat. Nástupnictví po PO Jak uţ bylo několikrát řečeno, účast v komanditní společnosti končí dnem zániku komanditisty. V okamţiku, kdy komanditista zanikl s právním nástupcem, je podíl původního komanditisty převeden na tohoto nástupce. Účast tohoto nástupce v komanditní společnosti vzniká dnem zániku předchozího komanditisty. Problém můţe nastat v okamţiku, kdy zanikl jediný komanditista bez právního nástupce. V takovém případě nedojde k zániku jeho účasti dříve, neţ dojde k vypořádání jeho účasti v komanditní společnosti. Vydrţení práva k podílu Vydrţení majitelského práva k podílu komanditisty je velmi spornou otázkou. Můţe nastat situace, kdy nabyvatel získá majitelské právo k podílu komanditisty v dobré víře od majitele nezapsaného v obchodním rejstříku nebo jej získá od majitele, ale smlouva bude neplatná. Neplatnost smlouvy vyplívá z faktu, ţe podíl je jinou majetkovou hodnotou a občanský zákoník hovoří pouze o vydrţení věci, nikoli majetkové hodnoty. Záleţí tedy na formálním rozlišení hmotné podstaty. Z logiky věci vyplívá, ţe to co hmotnou podstatu má je věcí a to co ji nemá je jinou majetkovou hodnotou nebo právem. Jediným východiskem z hlediska vydrţení je zde pouţití analogie a přihlédnutí k podílu jako k věci movité. Z tohoto důvodu se zde pouţije tříletá vydrţecí lhůta jako u věcí movitých. K podobnému zjištění dospěla i judikatura Nejvyššího soudu ČR. (civ. R 50/2008)

29

Konkurs na majetek komanditisty I v tomto případě zaniká účast společníka v komanditní společnosti a to konkrétně dnem prohlášení konkursu na jeho majetek. Právní účinky tohoto prohlášení nastávají dnem, kdy bylo rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek společníka zveřejněno v insolvenčním rejstříku. O zveřejnění tohoto rozhodnutí se postará insolvenční soud. Z rozhodnutí plyne komanditní společnosti povinnost vyplatit insolvenčnímu správci vypořádací podíl po bývalém komanditistovi. V případě, kdy tato povinnost není ze strany komanditní společnosti plněna dobrovolně je oprávněn insolvenční správce zajistit vymoţení tohoto plnění. V tento okamţik je potřeba zjisti přesnou výši a vyplacení vypořádacího podílu, To zabere nějaký čas navíc, s čímţ musí insolvenční správce počítat. Poté nastávají dvě moţnosti dalšího vývoje. První z nich je zrušení konkursu pro splnění rozvrhového usneseni. Druhou moţností je zrušení konkursu z důvodu zjištění, ţe majetek společníka je nedostačující k uspokojení plnění. Poté nastávají další moţnosti vývoje. Jednak se jedná o obnovení účasti společníka, to ovšem pouze v případě, ţe komanditní společnost jiţ předtím nezanikla. Účast společníka v komanditní společnosti se obnovuje ke dni zrušení konkursu na majetek a komanditista znovu nabývá veškerých práv a povinností. Pokud však komanditní společnost jiţ zanikla, účast komanditisty se neobnovuje. Zamítnutí insolvenčního návrhu Mezi další způsoby zániku obecného typu patří zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku komanditisty. V tomto případě musí být splněno několik podmínek, aby mohlo dojít k zániku účasti komanditisty v komanditní společnosti. Mezi tyto podmínky patří: dluţník, je zároveň společníkem v komanditní společnosti, která uţ dříve byla zrušena na základě rozhodnutí soudu. Dále v případě, kdy likvidátor dluţníka prověří moţnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dluţníka nebo ze seznamu sepsaného majetku dluţníka je zcela jasné, ţe nebude v ţádném případě postačovat na uhrazení nákladů insolvenčního řízení. Další důvodem zamítnutí insolvenčního návrhu je pokud navrhovatel včas a řádně nezaplatil potřebnou zálohu na náklady insolvenčního řízení. Výše a splatnost této zálohy je dána zákonem. Účast komanditisty poté zaniká aţ v okamţiku. Kdy nastane účinnost rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Postiţení podílu komanditisty Opět jako u předchozího typu zániku i zde dochází k zániku účasti společníka na základě postiţením jeho podílu. K tomuto druhu rozhodnutí se přistupuje v případě, pokud má věřitel proti některému z účastníků komanditní společnosti vykonatelnou pohledávku a komanditista 30

odmítl tuto pohledávku plnit dobrovolně. Poté věřitel podá návrh k soudu na rozhodnutí postiţením podílu. Poté dnem právní moci snesení zaniká účast komanditisty v komanditní společnosti. Můţe ovšem nastat situace, kdy je pohledávka vyšší podle exekučního titulu nebo rovna postihované pohledávce, komanditní společnost poté vyplatí celou pohledávku oprávněnému. Pokud je niţší neţ výkonem rozhodnutí vymáhaná pohledávka, postačí kdyţ, komanditní společnost vyplatí pouze část oprávněnému a zbytek poté vyplatí povinnému. Poté je zcela běţné, ţe celý proces končí z důvodu provedení výkonu rozhodnutí. Můţe však nastat moţnost, ţe výkon rozhodnutí bude zastaven pro nesplnění zákonných podmínek. Po zastavení výkonu rozhodnutí postiţením podílu komanditisty se účast komanditisty v komanditní společnosti obnovuje. Toto obnovení účasti nastává dnem právní moci rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí o postiţení podílu. K obnovení logicky dochází pouze v případě, pokud komanditní společnosti doposud nezanikla. Pokud zanikla, je komanditistovi vyplacen vypořádací podíl. Exekuce Úplně posledním způsobem zániku účasti, který řadíme mezi způsoby obecné je exekuce postiţením podílu komanditisty. Účast komanditisty v takovém případě zaniká dnem, kdy byl vydán exekuční příkaz. Další postup je v tomto případě stejný jako u výkonu rozhodnutí postiţením podílu.

3.7.2. Zvláštní způsoby zániku Vyloučení komanditisty z komanditní společnosti Moţnost vyloučení je v tomto případě na základě komanditistova neplnění podmínek společenské smlouvy v bodech příplatkové povinnosti nebo základní vkladové povinnosti. K tomuto vyloučení dochází v tzv. kadučním řízení, které je zcela ojedinělým způsobem zániku účasti komanditisty v komanditní společnosti. Nelze toto řízení konat z jiných důvodu neţ těch, které jsou uvedeny výše. Kaduční řízení probíhá způsobem, kdy je nejprve komanditistovi, který je v prodlení zaslána výzva k plnění ze strany komanditní společnosti. Komanditní společnost ve výzvě stanový i lhůtu, ve které má být ze strany komanditisty plněno. Ve výzvě musí být také uvedeno, ţe v případě neplnění ve stanovené lhůtě můţe být společník ze společnosti vyloučen. O výzvu samotnou a úkony s ní spojené se postará statutární orgán komanditní společnosti. V případě, kdy dojde k uběhnutí lhůty bez toho, aby komanditista plnil, je statutární orgán povinen bezodkladně svolat ostatní společníky k rozhodnutí. Komanditistovi, o jehoţ vyloučení se rozhoduje, musí mít moţnost zúčastnit se veškerých jednání společníků. Pokud společník splní svou povinnost sice po uplynutí 31

stanovené lhůty, ale dříve neţ je vydáno rozhodnutí o jeho vyloučení z komanditní společnosti není uţ moţné takového komanditistu vyloučit. Bylo by to v rozporu s dobrými mravy, kdy společník splnil svou povinnost pozdě, ale přece. Je moţné vyloučit i jediného komanditistu komanditní společnosti, ovšem následkem je zánik komanditní společnosti. Vyloučení rozhodnutím soudu O vyloučení komanditisty na základě rozhodnutí soudu, platí totéţ co o vyloučení soudem komplementáře. V kaţdém případě zákon tuto moţnost připouští. S podáním návrhu na vyloučení musí souhlasit všichni společníci, kteří mají nejméně poloviční podíl v komanditní společnosti. O podání návrhu rozhodují všichni společníci dohromady. Pouhým podáním návrhu nedochází ke změně společenské smlouvy. Pokud společenská smlouva neupravuje jinak, mají všichni společníci stejně velký podíl a to i bez ohledu na to, zda se jedná o komanditistu nebo komplementáře. Jediný podíl, ke kterému se nepřihlíţí, je podíl komanditisty, kterého se týká rozhodnutí o podání návrhu na vyloučení a tudíţ ukončení jeho účasti v komanditní společnosti. Zrušení účasti dědice Stejně jako u vyloučení z komanditní společnosti i zde rozhoduje soud. Návrh na zrušení účasti mohou soudu podat ostatní společníci, tak i samotný dědic. Taková situace nastane v okamţiku, kdy dědic nechce být společníkem komanditní společnosti, ale vzhledem k tomu, ţe právní úprava neumoţňuje částečné odmítnutí dědictví. Změna společenské smlouvy Dalším ze zvláštních způsobů zániku účasti komanditisty v komanditní společnosti je změna společenské smlouvy. Účast zanikne ke dni účinnosti změny společenské smlouvy. Zrušení účasti komanditisty Posledním zvláštním způsobem zániku účasti komanditisty v komanditní společnosti je zrušení rozhodnutím soudu. Podání návrhu podává komanditista sám a to vůči komanditní společnosti jako takové. Můţe ovšem nastat situace, kdy lze na komanditistovi spravedlivě poţadovat, aby v komanditní společnosti setrval a to hlavně z důvodu jeho ochrany před následnými negativními dopady. Můţe se totiţ jednat o komanditní společnost, která má společenskou smlouvou omezenou nebo vyloučenou převoditelnost podílu a v takovém případě by musel komanditista v komanditní společnosti nadále setrvat. Nucení společníka k setrvání v komanditní společnosti ovšem nesmí být příliš v rozporu s vůlí komanditisty. V takovém případě leţí důkazní břemeno na komanditistovi. Na druhou stranu je třeba chránit 32

i zájmy komanditní společnosti samotné. Důvody pro zrušení účasti v komanditní společnosti jsou různé. Jedná se o skutečnosti, kdy komanditista sám porušuje společenskou smlouvu nebo jedná v rozporu se zájmy komanditní společnosti. Stejně tak můţe být důvodem zrušení účasti porušování povinností ze strany komanditní společnosti vůči komanditistovi, nebo pokud povinnosti porušují ostatní komanditisté v neprospěch navrhovatele, který podává návrh soudu na zrušení své účasti. Pokud dojde k zániku jediného komanditisty bez právního nástupce, je to zároveň důvodem k zániku komanditní společnosti.

3.8. Změny právního postavení společníků Z logiky vyplívá, ţe za trvání komanditní společnosti je moţné změnit právní postavení jednoho nebo více společníků komanditní společnosti. Mezi tyto změny zahrnujeme například změnu výše vkladu nebo zánik vkladové povinnosti komplementáře. Veškeré změny právního postavení společníků se dějí na základě změn společenské smlouvy. Není zcela jasné, zda je moţné měnit osobu komanditisty na komplementáře a naopak. Z logiky věci vyplívá, ţe co není zákonem zakázáno, je přípustné. Na druhou stranu by touto změnou došlo k porušení ochrany věřitelů komanditní společnosti. Za změnu právního postavení se povaţuje i situace, kdy dochází k fúzi společností. Lze tedy usoudit, ţe změna právního postavení z komanditisty na komplementáře a naopak je moţná. Nastává nám ovšem mnoho otázek ohledně ručení za dluhy komanditní společnosti. Při změně komplementáře na komanditistu ručí osoba za dluhy vzniklé před změnou jako komplementář tedy neomezeně. Za dluhy vzniklé po změně ručí jako komanditista omezeně. Naopak při změně právního postavení společníka z komanditisty na komplementáře ručí nový komplementář za veškeré dluhy neomezeně bez ohledu na to, zda vznikly před nebo po změně právního postavení.

4. Osobní a kapitálové společnosti Právní systém české republiky umoţňuje mnoho právních forem podnikání a je pouze na zakladateli, aby posoudil a vzal v úvahu účel, za kterým obchodní společnost zakládá a podle toho se rozhodl, která společnost bude nejlepší volbou.

4.1. Hlavní odlišnosti mezi společnostmi osobními a kapitálovými Hlavní rozdíl mezi těmito společnostmi tj. mezi společnostmi osobními a kapitálovými je ve způsobu jejich vedení, kdy kapitálové společnosti nejsou zpravidla řízeny svými vlastníky na rozdíl od společností osobních, kde vlastníci společnost sami řídí. To s sebou přináší jisté výhody a nevýhody, které je potřeba důkladně zváţit před zaloţením společnosti, stejně jako 33

účel, za kterým je společnost zřizována. Velkou výhodou veřejné obchodní společnosti je, ţe není potřeba ţádný základní kapitál, coţ velmi usnadňuje zaloţení společnosti.

4.1.1. Osobní společnosti Výhody Výhodami osobních společností mohou být například niţší náklady na řízení společnosti, jelikoţ společnost řídí společníci sami. Celý zisk patří společníkům, kteří jsou zároveň vlastníky společnosti. Společníci mohou snadno ze společnosti vystoupit. Mezi další výhody lze zařadit i fakt, ţe nenastává dvojí zdanění jako u společností kapitálových. Nevýhody Nevýhodou u osobních společností je ručení celým svým majetkem společníka, nebo omezená moţnost rozšířit základní jmění společnosti z jiných zdrojů. Dále lze povaţovat za nevýhodu odlišné postavení komanditistů a komplementářů. Velkou nevýhodou můţe být i dvojí danění na straně komanditistů.

4.1.2. Kapitálové společnosti Výhody Hlavními výhodami kapitálových společností jsou ručení pouze do výše vkladu společníka, společnost mohou vést zkušení profesionálové, zatímco vlastníci se na řízení společnosti nemusejí podílet. Společnost lze povaţovat za dlouhodobou, jelikoţ při odchodu společníka nehrozí její zánik a všeobecně je například akciová společnost vnímána jako symbol solidnosti. Nevýhody Velkou nevýhodou je vysoká náročnost na administrativu a podmínky při zakládání společnosti. Podmínkou je například pořádání valné hromady apod.. Za nevýhodu lze povaţovat i fakt, ţe informace o hospodaření nezůstávají diskrétní, jelikoţ jsou uveřejněny v obchodním rejstříku.

34

Závěr V předkládané práci jsem největší pozornost věnoval společníkům osobních společností. Jejich postavení ve veřejných obchodních společnostech a komanditních společnostech. Zaměřil jsem se na analýzu jejich práv a povinností, které jim z účasti v některé ze společností vyplívají. Vedlejší skupinou, které jsem se věnoval, byli také společníci společností kapitálových. Cílem mé práce bylo vymezit a vytvořit souhrn jednotlivých práv a povinností společníků v osobních společnostech a z toho vycházející jejich postaveni ve společnostech. Dále bylo cílem popsat, některé odlišnosti mezi společnostmi kapitálovými a společnostmi osobními a vytvořit jakýsi souhrn základních výhod a nevýhod mezi společnostmi osobního a kapitálového typu. Systém české republiky umoţňuje mnoho právních forem podnikání a je vţdy pouze na jejím zakladateli, aby vyhodnotil tu nejlepší formu pro svůj úspěch. Nelze přesně říci, která z forem obchodních společností je lepší nebo horší, zda se některé úplně vyhnout nebo naopak určit tu, která by měla být jasnou volbou ve většině případů. Kaţdá z uvedených právních forem podnikání je jedinečná, kaţdá má své výhody a nevýhody, které musí její zakladatel přijmout. Myslím si, ţe se mi alespoň v obecné rovině podařilo postavení společníku přiblíţit a popsat. V tomto smyslu jsem své cíle splnil.

35

Seznam pouţitých zdrojů Odborné publikace Obchodní korporace: zákon o obchodních korporacích + rejstřík : 2014 : redakční uzávěrka 3.2.2014. Ostrava: Sagit, 2014. ÚZ. ISBN 978-80-7488-039-1. ELIÁŠ, Karel a Marek SVATOŠ. Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. DĚDIČ, Jan, Jan LASÁK a Josef KŘÍŢ. Obchodní společnosti. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015. Judikatura k rekodifikaci. ISBN 978-80-7478-852-9. DVOŘÁK, Tomáš. Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Vědecké monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-755-1. BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-451-0. NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. s komentářem: zákon č. 89/2012 Sb. Český Těšín: Poradce, 2012. ISBN 978-80-7365-336-1. PRAŢÁK, Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem: zákon č. 89/2012 Sb. Český Těšín: Poradce, 2012. ISBN 978-80-7365-338-5. POKORNÁ, Jarmila. Obchodní společnosti a družstva. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014. Academia iuris (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-475-9.

36

37