Poslední věci světa nejsou něčím odtrženým od dneška

Poslední věci světa nejsou něčím odtrženým od dneška

Časopis Apoštolské církve

Ročník 21

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 6 / 2009

4

Sloupek

Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu. Kdo zvítězí a setrvá v mých skutcích až do konce, tomu dám moc nad národy: bude je pást železnou berlou, jako hliněné nádobí je bude rozbíjet – tak jako já jsem tu moc přijal od svého Otce. Tomu, kdo zvítězí, dám hvězdu jitřní. (Zj 2,25–28)

2

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jsme vám vděční nejen za vaše příspěvky spolu s modlitbami, ale v poslední době i častější pochvalné poznámky stran naší redakční práce. Těší mne o to více, že mí spolupracovníci Petr Skřičil s Pavlem Slepičkou pracují opravdu se vzácným nasazením, za které jsem Bohu i jim velmi vděčný. Docenění jejich práce je skutečně na místě… Aktuální číslo věnujeme prioritně tématu eschatologie, dle slovníku cizích slov „nauce o posmrtném životě“. Běžně je toto slovo chápáno šířeji jako „nauka o posledních věcech“. Stejně jako většině z vás mi toto téma bylo a je poněkud vzdálené. Část biblické zvěsti jsem pochopil dle svého soudu přiměřeně svým potřebám – mnohé učení se mi stalo v podstatě vlastní a nejen, že ho žiji, ale také velmi rád vyučuji – předávvám dalším. Výklad Knihy Zjevení jjsem osobně slyšel z úst emeritního bratra biskupa několikrát, činil si pečlivě n poznámky, znovu je prop studoval a „jakoby hrách na stěnu házel“. Trpíte-li podobným problémem, snad vás výše uvedeb né sdělení nepatrně potěší.  n Je realitou, že četné sekty a kulty se snažily a snaží této skutečnosti využívat – do centra svých falešných učení staví právě často sporné otázky eschatologické a pokouší se posluchače ohromit sděleními, co Bůh zjevil speciálně jen jim a jak je to pro naši spásu nesmírně důležité. I toto je důvod, proč bychom i my „prostí věřící“ měli mít rámcový přehled stran biblického učení o věcech budoucích (protože naše budoucnost je již nepochybně ztotožněna s posledními událostmi lidské historie – na čemž se dnes shodují všechny křesťanské církve). Bůh dává své církvi dary včetně služebníků apoštolů, proroků, evangelistů… Když jsem svého času koncipoval pro náš časopis článek o apoštolské službě, ptal jsem se tehdy bratra biskupa, zda je možné jej označit za apoštola. A on mi odpověděl: „Je to možné, ale řekl bych spíše apoštola s prorockým zaměřením.“ Naše církev skutečně obdržela v osobě dnešního již emeritního biskupa vzácný dar – je málo křesťanů s tak hlubokým vhledem do biblického učení včetně eschatologie. Mojí snahou v tomto případě není oslava člověka ale snaha vás povzbudit k investování času nejen do přečtení tohoto čísla, ve kterém je bratrovi Rudkovi dán věší prostor, ale také jeho knihy „Slavná budoucnost Božího lidu“, která nyní vychází v druhém, rozšířeném vydání. Buďte požehnáni. Aleš Navrátil

Úvodník 3

Spasitel nebo soudce?

Eschatologie 4 7 8 8 9 10 11 14

„Tak, jak to tedy bude?“ >>> „Inventura“ ve znameních posledních dnů Poselství synů otcům Co učení o eschatologii zamená pro můj každodenní život Co říct lidem ze světa? Blízký příchod Ježíše Krista? Ale jděte! ěte! Buďte bdělí Slavná budoucnost Božího lidu

Izrael 11

„V jedenácti dnech zničíme Izrael“ - a svět mlčí >>>

Evangelizace 14

Možnosti v Kristu

Čtenáři píší 17 19 20

Jen nezávazně Hej ty malá, pojď za námi Bláža

O B S A H 13

Úsměvné i poučné střípky z minulosti 18

Zahradník

Svědectví 20

Svědectví o Boží lásce >>>

Výpravy do minulosti 9 22, 23 Období soudců

Procházky světem Bible 10 22, 24 Fénicie

20

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 22-24 sestavuje Mgr. Pavel Slepička Ilustrace: Petr Fiurášek Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 21 Kč, pro předplatitele 20 Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356

Spasitel nebo soudce? Buď Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká drahoce podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělipodzimn čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod vě čekejt Páně je bblízko. Nestěžujte si jeden na druhébratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudho, bratří přede dveřmi! Za příklad trpělivosti ce stojí pře v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘. (Jk 5,7–11)

M

ilí bratři a sestry, drazí čtenáři! Tématem tohoto čísla časopisu je eschatologie, tedy učení o věcech budoucích. Kristova církev vždy kladla důraz na věci příští, evangelium (dobrá zpráva) má tři rozměry: Minulost – Ježíš zemřel za naše hříchy, přítomnost – On je stále s námi, a budoucnost – On se vrátí na tuto zemi. Chtěl bych se v následujících řádcích nad tímto tématem zamyslet, a to z perspektivy výše uvedeného textu Jakubovy epištoly. Jakub, stejně jako všichni ostatní pisatelé Nového zákona, byl přesvědčen o tom, že Pán Ježíš se jednoho dne vrátí opět na tuto zemi. Většina knih Nového zákona obsahuje zmínky o druhém Ježíšově příchodu, našem budoucím vzkříšení či přicházejícím Božím království. To je jasný důvod k tomu, aby se křesťan těmito otázkami zabýval. Ježíšův příchod i vzkříšení z mrtvých dává naší víře smysl – kdyby tomu tak nebylo, byli bychom „nejubožejší ze všech lidí“! (1K 15,19) Ježíšova slova obsažená v evangeliích jsou jasným prohlášením o jeho brzkém návratu. V řadě podobenství i přímém vyučování hovořil o různých aspektech svého návratu. Jeho příchod bude nečekaný (Mt 25,44), přesto viditelný všem (Mt 24,27). Bude to den soudu, neboť při svém příchodu bude Pán oddělovat od sebe národy (Mt 25,32n), blízké lidi (Mt 24,40–41), dokonce někdy i manžele na loži (L 17,34). Meč rozdělení projde i církví samotnou (Mt 25,1n). Následování Ježíše je představeno jako cesta, na jejímž konci je dům s mnoha příbytky (J 14,1–6). Zdá se, že Duch Kristův po Ježíšově odchodu odhaloval církvi další detaily jeho příchodu. Ve vyučování apoštolů nalezneme řadu podrobností. Zajímavé je, že Ježíšův příchod kladli do blíže neurčené budoucnosti, nespojovali jej nutně s tím, že se toho osobně dočkají. Tak například Pavel v prvním listu do Korintu píše:

„My živí budeme v ten okamžik proměněni“ (1K 15,52), kdežto jeho tón v 2Te je již střízlivější: Pavel nabádá k opatrnosti, varuje církev, aby nepanikařila, neboť k jeho příchodu nemůže dojít dříve, než dojde k určitým, konkrétním událostem na světové scéně. Pavel popisuje nástup Antikrista, což je detail, který jeho předchozí listy neobsahovaly. Tím mírní nekritické nadšení spojené s domněle brzkým Ježíšovým příchodem. Petr přináší další detail – byla-li církev v době sepsání 2. listu do Tesaloniky přehnaně upjatá na Kristův příchod, pak Petr do budoucna očekává přesný opak, totiž skepsi a naprosté popření možnosti Kristova návratu (2Pt 3,3–4). Podotýkám, že píše o církvi, má na mysli skeptiky z řad křesťanů samotných. Ano, toto kolísání mezi nekritickým nadšením na jedné straně a naprostou skepsí na straně druhé je charakteristické pro celé dějiny církve. Byly časy, kdy zbožní křesťané prodávali své majetky a očekávali příchod svého Pána v nejbližších dnech, stejně jako časy, kdy se zabydlovali v zemi, jako by žádná nebeská naděje neexistovala. Do toho přichází slovo Jakubovo se svým důrazem na trpělivost. V našem krátkém textu z Jakubovy epištoly je čtyřikrát obsaženo slovo „trpělivost“ a dvakrát „vytrvalost“. Za vzor je kladen rolník, který ví, že sklizeň nemůže urychlit. Nezbývá mu nic jiného než trpělivě čekat na podzimní i jarní déšť. Časy jsou v Božích rukou, ale jsou naprosto jisté. Přestože církev někdy upadá do různých extrémů, její Pán zcela jistě přijde! Text také navozuje myšlenku, že očekávání je práce. Je velice únavné. Pokud jste někdy čekali na nádraží na příjezd někoho blízkého, tak víte, jak pomalu se čas vleče, zvláště má-li vlak zpoždění. Vlak určitě přijede, jen to čekání je nepříjemné, každá minuta se vleče jako celá věčnost. Ano, církev má být v očekávání, ale v trpělivém, nikoli nekriticky nadšeném. Nedovolme, aby namísto radostného očekávání na setkání s Pánem převládlo pragmatické „být oběma nohama pevně na zemi“. Skepse obvykle přichází jako reakce na nenaplněná očekávání – a ďábel to dobře ví, proto dává povstat různým „prorokům“ šířícím „zaručené“ zprávy o tom, že ten den již přichází. Buďme velmi střízliví v posuzování různých proroctví, kterých bude stále přibývat. Odklonit církev od očekávání na svého Pána je satanův mistrný tah – a jak jinak toho dosáhne, než když bude diskreditovat prorocké slovo v církvi?

Zkušenost mne učí, že není největší prioritou znát časy a doby, kdy Pán přijde. Jistě, jsou prorocká znamení, jejichž význam je velký, například znamení na Izraeli. Důležitější je pro mne otázka, „Kde je můj domov?“ Písmo nás učí, že náš domov není na této zemi, ale u Pána v nebesích. Zde na zemi bude vždy trochu nepohodlně, a přes vše krásné (a jistě máme zač vzdávat Bohu díky na každý den) platí, že „veškeré tvorstvo pracuje a sténá k porodu“ (Ř 8,22). Toužebně vyhlížet den, kdy se Pán ukáže, patří ke zbožnosti každého Ježíšova následovníka. Nadšení spojené s trpělivostí a opatrnou střízlivostí je uměním, jež si církev musí osvojit. Náš text obsahuje ještě jeden důraz, který stojí za povšimnutí. Jakub popisuje příchod Ježíše dvěma rozdílnými pojmy: ve verši osm říká, že příchod Pána je blízko, kdežto ve verši devět píše „Soudce stojí přede dveřmi“. Příchod milovaného a dlouho očekávaného Pána je spojen s trpělivým očekáváním, kdežto příchod soudce je uveden v souvislosti s hašteřením mezi bratřími. Jedna realita a dva možné osudy! Jediný hřích zde uvedený se týká vztahů, nelásky v církvi. Jak závažné varování! Zvlášť když takové stěžování si jednoho na druhého může vypadat docela nevinně, dokonce svatě. Důvod se vždy najde. Církev, která povstala v nádherné jednomyslnosti a vzájemné lásce se začíná hašteřit poté, kdy početně vyroste, a mísí mezi sebou příslušníky různých kultur a národností. První takové stěžování začalo kvůli nespravedlivému dělení jídla (Skutky 6,1n). Kvůli čemu si jeden na druhého stěžujeme dnes? Duch svatý nás ústy Jakuba varuje, abychom to vůbec nedělali, nechceme-li být souzeni. Maranatha! Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 21, červen 2009

3

ŽIVOT V KRISTU

Eschatologie

DOBA CÍRKVE

4

„Tak, jak to t

1

Na dobu od Letnic do vytržení církve, se vztahují listy sedmi sborům: „Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“ (Zj 1,20) Z historie je patrné, že těchto sedm listů symbolicky vystihuje nejen různý přístup k životu podle evangelia, ale i sedm etap v dějinách novozákonní církve (Zj 2–3 kapitola). Charakter dnešních dnů by možná odpovídal šestému listu do Filadelfie, ale ještě spíš sedmému do Laodikeje. Do jisté míry jsou však v dnešních církvích zastoupeny jak klady, tak zápory všech sedmi zmiňovaných sborů.

TISÍCILETÉ KRÁLOVSTVÍ

6

„Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. – Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. – To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech 3 čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich VYTRŽENÍ CÍRKVE jako písku v moři.“ (Zj 20,2–8) V tisíciletém království se budou rodit další lidé. I oni „My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, musí být prozkoušeni, proto na konci tohoto období zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděbude satan s démony propuštěn, aby lidi prozkoula a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo šel, a tak se stane, že mnozí se dají svést. Lidé, zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se kteří se Bohu vzepřou, budou na Boží zátoho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru sah pohlceni ohněm z Nebe a satan vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“ (1Te 4,15–18) „Hle, bude uvržen do hořícího odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme projezera. měněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ (1K 15,51–52) Naše víra se ve věci vzkříšení a vytržení církve může opírat o události, které se již staly a jsou zaznamenané u Matouše: „A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, POSLEDNÍ 7 hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli SOUD z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. (Mt 27,51–53) Po období tisíciletého království Tzv. „křesťané“, kteří nežijí svatým životem, nebudou vypřichází Poslední soud. „A viděl jsem vetrženi, ale zanecháni. „Pravím vám: Té noci budou dva na liký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebybudou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá lo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před zanechána.“ (L 17,34–35) trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.“ (Zj 20,11–15) Z Písma můžeme již pro svůj současný život přijmout cenné poučení: „Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘“ (Ř 12,19–20) Nám nenáleží dělat práci Soudce, jednak nemáme všechny dostupné informace, abychom mohli druhé správně soudit, a navíc ani my sami nejsme spravedliví a objektivní. „Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.“ (Ř 14,4)


o tedy bude?“ 2

Ve druhé kapitole knihy Daniel čteme o soše, která znázorňuje jednotlivá období lidských dějin. Závěr doby církve na soše symbolizují nohy. Jsou dílem ze železa a dílem z hlíny, železo představuje vládu a hlína lid – jde tedy o vládu lidu (demokracii). Podle Písma budou v posledních dnech patrné tyto čtyři skupiny znamení: a) Znamení ve světě: „Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: ‚Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.‘“ (2Pt 3,3–4) Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království, (Mt 24,6–7) Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. (Mt 24,9) b) Znamení v přírodě: „...budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.“ (L 21,11) c) Znamení v církvi: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ (2Tm 4,3–4) A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. (Mt 24,10–12) d) Znamení v Izraeli: „Před mnohými dny jsi byl určen k tomu, abys na sklonku let vtáhl do země, která se zatím zotaví po meči. Její lid, shromážděný z mnohých národů na hory izraelské, které ustavičně zůstávaly pusté, bude vyveden z národů a všichni budou bezpečně bydlet. (Ez 38,8) „Hle, postavil jsem Jeruzalém před všechny okolní národy jako číši, po níž se zapotácejí. Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu. V onen den učiním Jeruzalém vzpěračským balvanem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít vzepřít, zraní se až do krve. Všechny pronárody země se proti němu srotí.“ (Za 12,2–3)

SEDM LET VLÁDY ANTIKRISTA NA ZEMI, V NEBI SVATBA BERÁNKOVA S CÍRKVÍ

4

Sedm pečetí, sedm polnic a sedm nádob hněvu symbolizují Boží soud, který stihne Zemi v době vlády Antikrista. (Zj 4,1 až Zj 19,10) Pohromy páté pečeti budou trvat do chvíle, kdy se naplní počet křesťanů zabíjených pro víru. Sem spadají i všichni křesťané, kteří byli zanecháni při vytržení církve. „Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: ‚Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?‘ Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.“ (Zj 6, 9-11)

5

DRUHÝ PŘÍCHOD PÁNA JEŽÍŠE S CÍRKVÍ NA ZEM Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svatí, Bože. (Za 14,5) Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. (Mt 24,30) Slávou, se kterou Pán Ježíš přijde, je zde míněna jeho manželka – církev. … žena je odleskem slávy mužovy. (1K 11,7) Pán Ježíš přichází na Zemi se svou církví, aby ukončil vládu antikrista a nastolil tisícileté království.

NOVÉ NEBE A NOVÁ ZEMĚ

8

Zde již budou moci lidé žít v přímé Boží blízkosti. „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ‚Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.‘ Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Hle, všecko tvořím nové.‘“ (Zj 21,1–5)

Eschatologie

POSLEDNÍ DNY

Čtenářům, kteří se o problematice chtějí dovědět více, doporučujeme rozšířené revidované vydání knihy Rudolfa Bubika Slavná budoucnost Božího lidu - více na straně14.

5

ŽIVOT V KRISTU

Eschatologie

„Inventura“ ve znameních posledních dnů

vidoval silou Mao. V dnešní době však v této zemi duch Mao Ce-tunga ustupuje do pozadí a k moci se dostává konfucianismus. Taková perlička posledních dnů: Dalajlámu vybírali vždy tibetští lámové, „Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým slu- načež se ozvali z Pekingu, že příštího dalajlámu bude vybírat ÚV KS Číny. Tak žebníkům.“ (Am 3,7) to už je trochu silné kafe, když ÚV KS áslednou rekapitulaci emeritního bratra biskupa rozhodně neuveřejňujeme jen Číny bude meditovat a vybírat duchovnípro „osvěžení paměti našich čtenářů“. Především jde o kaskádu komentovaných ho vůdce. Ve skutečnosti se jedná o střet proroctví, která byla v minulosti vyslovena a jejichž naplnění jsme mohli vidět konfucianismus versus lamaismus – dva démoni, nic jiného. Takže tolik ke komuči sledujeme nyní. Jen část proroctví hledí dále do budoucnosti a uspokojuje tak lidskou touhu „vědět, nismu. co se bude dít“. Proroctví mají nejen svou historickou rovinu, ale zapadají i do hlubVznik státu Izrael šího eschatologického kontextu a jsou tak výpovědí nejen o konkrétních událostech, Když skončila druhá světová válka, ale též dílky skládačky tvořící celkový obraz posledních dnů. Méně již lidé myslí na to, že proroctví je často výzvou k akci z jejich strany – pozváním k aktivní účasti na vznikl stát Izrael. Nastala doba sedmdesáti let v míru, jak se o ní píše v první Božím díle. Následné řádky nás mohou tedy povzbudit: Bůh mluví ke svému lidu i dnes kapitole knihy Zachariáš. Moře je v klidu. a směrování naší práce na základě prorockého slova je tedy možné. Na druhé stra- Jsou zde určité lokální války, ale moře ně nás posilňují v důvěře v Boží slovo, jehož prorocké oddíly často již mnohokrát jako celek je v klidu. I toto dlouhé údobí přečtené bereme jaksi samozřejmě, více jako literární útvar nežli osobní výzvu pro má svůj důvod a tím je stát Izrael, který musel povstat z popela, upevnit se a sounás. Aleš Navrátil časně nastala doba, kdy se Boží lid začal modlit za Izrael.

N

P

to, co mu dovolí Bůh. A netýká se to jen ád ducha nacismu (hitlerismu) Toto proroctví, které Bůh dal moci nad živly, ale i nad určitými národy, mému otci, najdete ve druhém díle lidmi – viz například kníže řecký, kníže Historie letničního hnutí. Táta o něm ho- perský, kníže asyrský atd. vořil před mnoha lidmi, naposledy těsPád ducha komunismu ně před svou smrtí. Ptal jsem se ho, kdy I otázku komunismu jsem zeširopřesně měl to vidění, a on říkal, že někdy před bitvou u Stalingradu. Byl to prostý ka probíral před Pánem na modlitbách. člověk, a Bůh mu ukázal stejně jako Dani- V sedmdesátých letech mi Bůh řekl: „Dal elovi, že nacismus je záležitostí démona, jsem Rusku sedmdesát let komunismu který musí padnout nejdříve, a pak padne i nacismus. Když mluvíme o andělech a démonech, musíme mít na paměti, co říká Bible. Hned na začátku je řečeno, že Bůh stvořil Nebesa i Zemi s jejich zástupy. Když to vysvětluje Pavel v listu Koloským, říká, že to byl svět viditelný i neviditelný. Nepleťme si proto Nebesa s vesmírem. Vesmír je svět viditelný, třebaže jen pomocí dalekohledů. Ovšem ani pomocí toho nejlepšího dalekohledu anděla ani démona neuvidíš. Existuje tedy svět viditelný i neviditelný s démony nebo anděly. Z Bible víme, že satan strhl zhruba jednu třetinu hvězd, čili jednu třetinu andělů a oni se a východní Evropě čtyřicet let.“ Sovětský stali démony. A dle toho, co nám ukazuje svaz se rozpadl teprve v roce 1993 a v noPísmo, nejvýrazněji v knize Daniel, jsou vinách psali: Trvání Sovětského svazu jednotlivá démonická knížata pověřová- 69,5 roku, čili přestal existovat v sedmdesátém roce. I ve východní Evropě se vyplna, aby vládla. V knize Zjevení se dočítáme o andě- nilo těch čtyřicet let. Když jsem před Bohem stál v této věci, lech vládnoucích ohni, vodě nebo větrům. Stejně tak existují i démoni těchto začal mi ukazovat souvislosti s věcmi živlů. Proto mohou čarodějové chodit posledními. V Bibli se píše o vojscích po žhavých uhlících, proutkaři nacháze- z východu, která přijdou k Izraeli. Bůh jí prameny vody nebo, jak čteme v knize mi ukázal, že na východ musel dostat Job, ďábel použil démona větru a zničil nějakou moc, která tato vojska připraví. Jobovi dům – čteme, že se strhl vítr od Druhá světová válka definitivně zlomila pouště. Ovšem každý démon může jen démona japonského, a v Číně vše zlik-

6

Zvolení prezidenta Bushe Zvolení prezidenta Bushe je věc, kterou bych nijak nekomentoval, kdyby ke mně dvakrát v devadesátých letech nepromluvil Bůh. V roce 1997 jsme s Radkem Smetanou odjeli do Argentiny, bylo to právě v době „sarajevského atentátu“ na Václava Klause. Tenkrát za mnou přišel Radek a říká mi: „Máte tu e-mail, že Klaus padl.“ Několikrát předtím jsem v kázáních říkal, co mi Bůh ukázal, že tento člověk bude v tomto národě mít určitou roli. Ta role se naplňovala, a najednou padl. Naneštěstí si přesně nepamatuji plné znění prvního proroctví o Klausovi, které jsem přijal někdy počátkem devadesátých let. Ale tehdy v tom roce 1997 mi bylo řečeno: „Kdo ti řekl, že padl? On nepadl, on bude pokračovat a ještě jednou bude v čele českého národa, ale věz, že to bude poslední údobí relativního klidu pro ten národ. Pak už se to začne rozjíždět.“ Bůh to několikrát nazval „Ten velký chaos.“ Když měl být zvolen prezidentem G. W. Bush, mně se líbilo, že to je člověk znovuzrozený, ale když jsem se modlil, dostal jsem od Pána zprávu: „Ano, Bush bude prezidentem, ale pro něj jako pro věřícího člověka by bylo lépe, kdyby v té době prezidentem nebyl, protože v době jeho vládnutí se rozjede ten velký chaos.“ Čili u Bushe se to naplnilo, protože v roce 2001 útokem na New Yorská „dvojčata“ se to v USA začalo rozjíždět, u Klause se to taktéž naplnilo, stal se prezidentem, a jelikož mi u obou vycházel konec jejich prezidentského úřadu na rok 2008, tak jsem si říkal, že to bude zajímavý rok.

7 let tučných a 7 let hladových u nás „Nabourána je i bezmezná víra v růst. V posledních letech se zdálo, že růstový trend už tu bude fungovat navěky. Že firmám neustále porostou zisky. Že stále výš budou šplhat akciové trhy. Že se ekonomice bude dál přinejmenším stejně dařit. To, co se nyní děje ve světě ekonomiky, nás jenom vrátilo do tvrdé reality. A i nadále platí, že po sedmi tučných letech přijde sedm let hubených.“ (Eva Hanáková, šéfredaktorka týdeníku Ekonom)

humbuk s přechodem počítačů na letoVidění z Goduly Toužil jsem vidět místo, kde bývala počet 2000, zeptal jsem se jednoho bratv době temna a velkého pronásledování ra, který byl zaměstnancem velké počítaevangelikálních křesťanů shromáždění čové firmy: „Jak to řeší vaše firma?“ A on Božího lidu. Pěšky bych se tam už ale ne- říká: „Nijak. Nabízíme nové počítače.“ dostal, proto jsem byl rád, že mě tam za- A už jsem věděl, na čem jsem. Takže toto všechno jsou tlaky toho vezli autem. V lesích je taková planinka, odkud je krásný výhled. Když jsem se od- zlého: Nejdříve vyvolat paniku, pak se sud díval, bylo vidět daleko, až za Frýdek. ta věc nestane, a když my potom jdeme A právě tam, nad Moravskou bránou, čili s evangeliem, lidé říkají: „Takových růzvstupem do našeho národa, jsem na nebi ných předpovědí už tu bylo…“ Čili není uviděl anděla, který v ruce držel tasený to nic jiného, než ďáblova snaha nedomeč připravený k úderu. Anděl s mečem volit lidem, aby uvěřili evangeliu a činili dle Písma symbolizuje anděla soudu. To pokání. Rudolf Bubik, znamená, že soud je připraven, a proto je emeritní biskup AC třeba začít brát celé Písmo vážně.

Eschatologie


Duch ekologie a Zelení Když se podíváme na to, co hlásají, Podle ekonomů je možno za těch sedm tučných let považovat období 2001 až zjišťujeme, že to je nový bůh, že se kla2008. Někdy v polovině devadesátých let nějí přírodě a že je to strašně blízké vými Bůh řekl, že v Americe dojde k velké chodním náboženstvím. Jejich učení finanční krizi. „Krize začne v USA a pak není ničím jiným, než opravováním Boha se bude šířit dále. Druhá vlna zasáhne a snahou být jako Bůh. Je to jenom obnoJaponsko a západní Evropu, už nebude vování starých démonických duchů z výtak velká jak v Americe, ale bude velká, chodních náboženství. Musíme si také uvědomit jednu věc. vy, jelikož nebudete ještě provázáni, vás to zasáhne až ve třetí vlně, bude to slab- Pamatujete třeba, kolik už bylo těch růzší.“ V té době jsem nechápal, co znamená ných poplachů: hurikán El Niňo, protrslovo „nebudete provázáni“. Dneska vím: hává se ozónová díra, atd. To není nic jiJeště nebudete mít Euro. Proto jsem řekl, ného, než že několik velkých společností že krize musí nastat dřív, než Česká re- umí včas řvát a pak si namastit kapsu. publika přijme Euro, to bylo jediné, čeho Jednou jsem četl zprávu o nějaké podobné hrozbě. Člověk, který by si ji přečetl, jsem se mohl držet. Bůh všechny tyto věci předem ukazo- by si řekl, že je to strašné, že to je na pával, abychom měli sílu postavit se proti chání sebevraždy, ale hned za tím píše posměvačům, o kterých mluví apoštol autor článku: „Ale sebevraždu Petr (2Pt 3,3–13). Petr v tomto proroc- ještě nepáchejte, naše firtví uvádí tři body, které se budou dít ke ma má řešení.“ A to se konci dnů a jsou pro nás závažné: Lidé právě děje dnes. se budou posmívat stvoření světa, poto- Když byl ten pě a příchodu Pána Ježíše. Tyto tři věci se začaly dít ve velkém právě od doby francouzské revoluce. Když se podíváme, co všechno následovalo po francouzské revoluci, zjistíme, že skutečně je to doba hlíny a železa z knihy Daniel.

7

ŽIVOT V KRISTU

Eschatologie

Poselství otců synům

učení, na kterém dnes stojí mnohé církve. A já osobně mohu souhlasit s mnoha jejich závěry, ale pro mě je důležitější, že znám Která proroctví byla vyslovena našimi du- základ toho vidění, že voda je Boží slovo Písmo a Duch svatý mi zjevuje toto Písmo chovními otci ve víře v minulých generacích? a olej Duch svatý. Život vychází z Božího a já ho mohu žít. Když však čtu pojednáCo bylo rozpoznáno jako pravé proroctví a co slova, ale Boží slovo musí být osvětlováno ní všech těch koncilů, tak to byly jen filojako bludné? Jaké jsme mohli přijmout pouče- Duchem svatým. Pokud začnu brát světlo sofické úvahy. A když si ještě uvědomím, ní? z vody, dostávám se do filosofie a zničím že těmto synodům předsedal Konstantin vše. To bylo varování pro církev: Pozor na Veliký a další panovníci, a jednomu z nich aši otcové mě přivedli k několika to, protože, když beru celou křesťanskou také Karel Veliký, no tak to už tam mohl sevěcem. Předně: Nesahej na Židy. To historii, vidím, že světlo vycházející z vody dět přímo lucifer. Protože vím, kdo byli tito mi říkali už jako malému dítěti. Je vždy zničilo každé dílo. Je pravdou, že slav- lidé, kteří dávali dohromady toto učení. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC to vyvolený národ. Budu se za něj mod- né církevní koncily daly dohromady základ lit a raději vždy, v každém konfliktu, se postavím na jejich stranu než na tu druhou. Za druhé jsem přijal ze strany otců, ať to byl bratr Wojnar nebo jiní, skutečnost, že žijeme v poslední době. I když oni ještě neměli to poznání, které já mám dnes, ředstavím-li si matku tří dětí, shon Naděje Božího království mi rovněž nebylo jim tolik zjeveno, přesto už na to a spoustu běžných starostí každý den dává odpověď na mnoho palčivých otáupozorňovali. a na druhou stranu Boží záměr vě- zek ohledně utrpení. Proč trpí nevinní? Za třetí bych zde uvedl jedno vidění novat eschatologickým otázkám tolik místa Proč se rodí postižené děti? Proč jsou mého táty. Je zajímavé, že když táta zemřel, v Bibli, nejde mi to dohromady :-) války, ve kterých mnoho nevinných trpí najednou jsem mu jasně porozuměl. On byl a umírá? Na tyto a podobné otázky stěve svém vidění v modlitebně, která předstaRozumím-li eschatologií učení o dru- ží nalezneme odpověď. Pro některé jsou vovala Boží dům, chrám, církev. Tam stál hém příchodu Ježíše, vzkříšení z mrtvých, tyto otázky dokonce argumentem, ktestůl a na něm zlatý kalich, podobný, jaké Božím soudu a nebeské naději, pak to má rým se snaží odůvodnit svou nevěru. Já máme na Večeři Páně. Uprostřed kalichu pro můj život každodenní praktický vý- to vidím obráceně – Bůh je spravedlivý. byl malý kalíšek, v kterém hořel olej. V ka- znam. Zlý neunikne trestu, spravedlivý nepřijde lichu byla voda, ze které vyrůstaly olivové Můžu věřit a čekat, že ta nejlepší část o odměnu. větvičky. Táta říkal: „Byl to nádherný po- života je teprve přede mnou. Zaslíbení A tak můžeme pracovat, starat se o rohled: Ten oheň uvnitř, ta zeleň větviček, to budoucích věcí asi neuspokojí člověka, diny, žít naše každodenní životy se vším zlato kalichu.“ Vzal kalich do ruky, zblízka který si žije spokojený život a jemuž nic všudy – s vyhlídkou, že to nejlepší je před si jej prohlédl a položil zpět na stůl. Chví- nechybí. Spíše ti, kteří „lační a žízní po námi. Jenom ten, kdo opravdu věří v Jeli potom z vody vyšlehl oheň, který začal spravedlnosti“ se mohou těšit, neboť pří- žíše Krista, může radostně prožít tento spalovat větvičky, vysušovat vodu a pohltil chod Ježíše Krista znamená i počátek Bo- život s vyhlídkou na příští, dokonalý. oheň z oleje v kalíšku. Výsledek působení žího království, tedy spravedlnost, pokoj Martin Moldan, tohoto ohně z vody byl smutný: spálené a mír, dokonalou Boží přítomnost. Jedbiskup AC větvičky, voda vysušená, olej pryč a oheň noduše konec tohoto zlého věku a začánikde. Nakonec zhasl i oheň z vody. Nako- tek něčeho nového, krásného. Žít v stálé naději, že nežiju pro dnešnec se objevila ruka, vzala ubrus a strhla ho Pokud mám naději těchto příštích věcí, ní den, ale pro věčnost a dle toho si pak ze stolu i s kalichem. Na zemi se všechno nemusím se ani trápit tím, že stárnu. Je mohu postavit své priority. roztříštilo. Když budeme zůstávat u Božího slova, mi dán věčný život. Nemusím závidět niToto vidění je popsáno ve druhém díle komu, komu se daří na této zemi lépe – Duch svatý nás nepustí a my si nepůjčíHistorie. Táta se pokusil o výklad, ale tepr- nic není dost dobré v porovnání s tím, co me, když nám budou nabízet, tak jak nave po jeho smrti mi Duch svatý ukázal Bůh připravil svým věrným. bízeli ještě vloni: „Půjčte si a jeďte na dovolenou.“ My nebudeme jezdit v autě na půjčku, stačí nám to staré. Že si soused vzal půjčku a má nové – to nevadí. Čili myšlení „Buďte spokojeni s tím, co máte.“ A líbil se mi moc jeden příběh, který tady zopakuji. Jeden pastor navštívil obuvníka, neboť si potřeboval nechat opravit obuv. Obuvník si s radostí prozpěvoval, vyzařovala z něho radost, a tak mu pastor položil otázku, z čeho se tak raduje. Načež dostal odpověď: Jsem naplněn radostí, neboť čekám na příchod Ježíše Krista a abych se nenudil při tom čekání, tak tady opravuji boty. A když už je opravuji, tak se tím živím, ale hlavně čekám na příchod Ježíše, ten zbytek je navíc.“ Rudolf Bubik, emeritní biskup AC

N

Co učení o eschatologii znamená pro můj každodenní život?

P

8

Co říct lidem ze světa? Jak mám jako křesťan bez teologického vzdělání odpovídat, když se mě lidé ptají na konec světa a různé další věci z Bible a dokazují mi jejich nesmyslnost? Jak s lidmi hovořit, když i Bible říká, že se budou smát?

P

okud mluvím s nekřesťany a oni od- které tento funkcionář používal jako těmítají slova Bible, dávám jim pro- žítko. Uvěřit tomu, na to je třeba skutečtiotázky: „Odkud máš ty informa- ně velikou víru a tu já nemám. A já jsem ce, kdo ti to řekl? Oč se opíráš?“ Nikdy nucen, drahý čtenáři souhlasit s bratnedokáží říci nic jiného, než že je to vě- rem Karlem, já takovou víru taky nemám. decky dokázáno. Ovšem konkrétní argu- Jako druhý argument, který často použíment uvést nemohou. Proč? Protože vě- vám, je vzkříšení Ježíše Krista z Nazaretu. decky není možné dokázat, že Bůh je, ani Dávám lidem otázku: Jeho vzkříšení byl že není. V obou případech tomu člověk buď největší div všech dob, nebo největší podvod všech dob. Tuto otázku si musí musí věřit. Mám knihu jednoho profesora biolo- odpovědět každý sám ve svém srdci. Zajígie, který vyučoval Darwinovu teorii na mavé u této otázky je to, že většina těch, univerzitě a čtením Bible uvěřil v Boha. Když vystoupil na univerzitě s kreacionismem, okamžitě ho z ní vyhodili, protože jeho argumentům nedokázali čelit. WDD/^^/KE^KhZ^ϯ͘ͲϯϬ͘ϴ͘ϮϬϬϵ Ve zmíněné knize píše, že Darwinova teorie je jen víra, která není ničím podložena. Každý z nás si musí udělat svůj vlast ní úsudek, čemu chce a čemu nechce vět,Z͍ řit. Bratr JUDr. Karel Pala mi jednou vy<ŽůŝŶ͕ǌĞĐŚZĞƉƵďůŝĐϯ͘ͲϮϮ͘ϴ͘ právěl, jak v druhé polovině padesátých ƵƐƚƌŝĂϮϯ͘ͲϯϬ͘ϴ͘ let musel odejít z funkce předsedy senátu okresního soudu, jelikož se nechtěl /^&KZ͗ vzdát „náboženského tmářství“. KádroWĞŽƉůĞ;ĨƌŽŵϭϴǇĞĂƌƐŽůĚͿǁŚŽŚĂǀĞ ďĞĞŶ ƌĞĐŽŵŵĞŶĚĞĚ ďǇ ƚŚĞŝƌ val ho osobně první tajemník OV KSČ, ĐŚƵƌĐŚĞƐĨŽƌŵŝƐƐŝŽŶĂƌǇƐĞƌǀŝĐĞ͘ který seděl ve své přepychové kanceláři a řekl bratru Karlovi: Jak vy, tak vzdělaný člověk, můžete věřit, že svět a člově'K>͗ ka stvořil Bůh? Bratr Pala mu odpověděl: dŽ ƉƌŽǀŝĚĞ ďĂƐŝĐ ŬŶŽǁůĞĚŐĞ ĂďŽƵƚ ǁŽƌůĚ ŵŝƐƐŝŽŶƐ ĂŶĚ ƐŬŝůůƐ ĨŽƌ Soudruhu první tajemníku, víte, já jsem ŵŝƐƐŝŽŶĂƌǇ ǁŽƌŬ ĂŶĚ ƚŽ ŐŝǀĞ člověk malé víry a proto nejsem schopen ƉƌĂĐƚŝĐĂů ĞǆƉĞƌŝĞŶĐĞ ĨƌŽŵ ŵŝƐƐŝŽŶƐ uvěřit, že člověk povstal z tohoto šutru, ŝŶ ƚŚĞ ĐŽŶƚĞǆƚ ŽĨ /ŵƉĂĐƚ ƵƐƚƌŝĂ a prstem ukázal na kámen, ležící na stole, ϮϬϬϵ͘

kteří tvrdili, že vstal z mrtvých, že ho viděli a že se ho dotýkali, zakončila život mučednickou smrtí. Byli-li to tak velcí podvodníci, proč ani jeden z nich na mučidlech neřval: To byl podvod! Závěrem jeden skutečný příběh. Naše děti chodily do polské školy. Polák byl vždy v první řadě katolík, pak Polák, a teprve pak, pokud zbyl prostor, byl komunista. Tomu odpovídalo i vyučování ve školách. Když v osmé třídě probírali v biologii Darwinovu teorii, učitelka na závěr lekce řekla: „A děti, domnívám se, že vám nemusím podtrhovat, že to, co jsem vás učila, není pravda. Ale umět to musíte.“ Rudolf Bubik, emeritní biskup AC

Eschatologie


CO ŘÍKAT DĚTEM, KDYŽ SE PTAJÍ? My jsme s manželkou měli jednu zásadu: Říkali jsme dětem pravdu. Proto jsme jim otevřeně podle Bible uváděli na pravou míru všechno, s čím přicházely ze školy. Taky se nám stalo, že některé děcko se přihlásilo a říká: „Ale maminka tvrdí, že to není pravda, paní učitelko.“ A tím, že děti na nás viděly, že žijeme v souladu s Biblí, neměly pak problém ve škole rozeznat, co je pravda a co ne. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC

d,Z^ dĞĂĐŚĞƌƐ ŽĨ ƚŚĞ WD DŝƐƐŝŽŶƐ ŽƵƌƐĞ ĂƌĞ ŵŝƐƐŝŽŶ ƐƉĞĐŝĂůŝƐƚ ĨƌŽŵ ǀĂƌŝŽƵƐ ƵƌŽƉĞĂŶ ĐŽƵŶƚƌŝĞƐ ŝŶĐůƵĚŝŶŐ ƉĞŽƉůĞ ůŝŬĞ ŵŝƐƐŝŽŶƐ ĚŝƌĞĐƚŽƌƐ ZŽŶ ,ŝďďĞƌƚ ;h<Ϳ ĂŶĚ ƌ͘ ƌƚŽ,ćŵćůćŝŶĞŶ;&/EͿ͘ /Ed/KE ƵƌŝŶŐƚŚĞWDDŝƐƐŝŽŶƐŽƵƌƐĞƚŚĞ ƐƚƵĚĞŶƚƐ ǁŝůů ďĞ ƉƌĞƉĂƌĞĚ ĨŽƌ Ă ŵŝƐƐŝŽŶǁĞĞŬŝŶƵƐƚƌŝĂ͕ǁŚĞƌĞƚŚĞǇ ǁŝůů ƐĞƌǀĞ ŝŶ ǀĂŶŐĞůŝƐŵ ĚƵƌŝŶŐ ƚŚĞ ůĂƐƚĐŽƵƌƐĞǁĞĞŬ͘ Z/dd/KE dŚĞ WD DŝƐƐŝŽŶƐ ŽƵƌƐĞ ǁŝůů ďĞ ŽƌŐĂŶŝǌĞĚ ŝŶ ĐŽŽƉĞƌĂƚŝŽŶ ǁŝƚŚ ŽŶƚŝŶĞŶƚĂů dŚĞŽůŽŐŝĐĂů ^ĞŵŝŶĂƌǇ͕ ǁŚŝĐŚǁŝůůĂůůŽǁƚŚĞƐƚƵĚĞŶƚƐƚŽŐĂŝŶ ĐƌĞĚŝƚƐĨŽƌƚŚĞŝƌŝďůŝĐĂů^ƚƵĚŝĞƐ;͘͘ ůĞǀĞůͿĨƌŽŵƚŚĞĐŽƵƌƐĞ͘

ǥǥ

WŚŽƚŽƐĞŶũĂŵŝŶtŽũŶĂƌ

DKZ/E&KZDd/KE ǁŝůůďĞĂǀĂŝůĂďůĞŽŶƚŚĞ WDǁĞďƐŝƚĞ ǁǁǁ͘ƉĞŵĞƵƌŽƉĞ͘ĐŽŵ ;ŝŶƚŚĞĨƵƚƵƌĞ ǁǁǁ͘ƉĞŵ͘ƉĞĨ͘ĞƵͿ͘

9

ŽIVOT V KRISTU

Eschatologie

Blízký příchod Ježíše Krista? Ale jděte!

ÚVODEM: Značně rozdílná situace od té dnešV den oslav šedesátiletého trvání stá- ní panovala zhruba v sedmdesátých letu Izrael si jakýsi redaktor povšiml židov- tech minulého století. Tehdy prolétla ského mladíka, který si v odlehlém parku celým světem vlna intenzivního očekáčetl Tóru. vání Ježíšova příchodu pro Nevěstu Be„Vy neoslavujete s ostatními?“ zajímal ránkovu. Nejednalo se o žádnou „amese zvědavě novinář. rickou módu“, ale duchovní probuzení „Ne,“ usmál se mladík, „já budu oslavo- mezi křesťany spojené s pokáním mnovat, až přijde Mesiáš!“ hých. Po jisté době vše utichlo. Zůstala Převzato z MF DNES však proroctví a svědectví těch, kteří tehdy viděli znamení na nebi. Věřte, nebylo ak prozrazují statistiky, není druhý jich málo. Těch znamení i těch, kdo je na příchod Ježíše Krista tématem, kte- vlastní oči viděli. Nyní v tomto směru panuje ticho po rým by se dnešní církve nějak obzvláště zaobíraly. Pokud jej vůbec zvěstu- pěšině a právě toto ticho by pro nás mělo jí, pak se značnými rozpaky a pohledem být upozorněním: BDĚTE! Všichni přece upřeným do daleké budoucnosti. O vy- známe pravidlo, že před bouří bývá nejtržení Nevěsty Beránkovy, kdy Ježíš při- větší klid. Ostatně to potvrzuje i Ježíš ve jde jako zloděj v noci, se raději nemluví svém podobenství o deseti družičkách… Rok 2008 byl na události avizující blízvůbec, nehledě na to, že většina teologů, letniční nevyjímaje, je považují za nesmy- ký Ježíšův příchod velmi bohatý. Pominesl či omyl. Přitom jedním z nejmarkant- me-li celosvětový politicko-ekonomický nějších znaků první církve nebyly divy chaos, rapidně se zhoršující mezilidské a zázraky, ale intenzivní očekávání návra- i mezinárodní vztahy, propojení celého tu Spasitele. Stačí se podívat do dopisů světa internetovou stokou, hrozivý úpaapoštola Pavla a zjistíme, že on sám pří- dek kultury, neuvěřitelně stoupající zločinnost a perverze, mafiozní vlády, hrůzu chod Pána Ježíše očekával. Vzpomínám na jednoho kazatele, který budící korupci, stále masivnější klanění se mamonu, normálu se vymykající vývoj mi na toto téma pověděl: „Dovedeš si vůbec představit, jak byli klimatu, alarmující stav přírody stojící na všichni ti lidé, kteří očekávali, že budou samém pokraji zániku a další, jsou zde dvě události hodné zmínění. vytrženi, zklamaní, když se tak nestalo?“ Tou první je, jak naznačuje již úvod, Nevím, ale měli jsme s manželkou možnost stýkat se s lidmi, kteří věřili, že se Je- výročí šedesátiletého trvání státu Izrael. žíšova příchodu pro Církev dočkají. Když Jedná se o číslo více než symbolické. Bibse tak nestalo, žádného zklamání jsme si le jím totiž označuje jednu lidskou geneu nich nevšimli. Spíše nás zaujala jejich raci. Jistě se nám vybaví souvislost s udápřipravenost na setkání s Pánem, která lostí popsanou ve Starém zákoně, kdy ti, kteří vyšli z Egypta, chodili po poušti od byla hodna závisti. Skutečnost, že je téma vytržení Církve dvacetiletých výše čtyřicet let, aniž by veopomíjeno, znevažováno, zpochybňová- šli do zaslíbené země. Vešla tam teprve až no a dokonce zesměšňováno, je pouze generace druhá. Vyvolený národ je bezejeden z mnoha dalších ukazatelů, jak se sporu měřítkem času lidských dějin a vše příchod našeho Pána blíží. Apoštol Petr napovídá tomu, že události kolem něho k tomu na jednom místě poznamenává: „V posledních dnech povstanou (v církvi) posměvači, kteří vám budou říkat: „Tak kde je ten váš slavný Kristův příchod?!“ POCHÁZEJÍ „PROROCTVÍ“ VŠECH TĚCH SIBYL Dnes se toto proroctví stává skutečA NOSTRADAMŮ OD TOHO ZLÉHO? ností. Ne že by zde v minulosti žádní posměvači nebyli, ale dnes vzbuzuje ve větO čem vlastně ve zkratce řečeno mluví? Co by měl křesťan vědět o záležitostech tolik šině církví již pouhá zmínka o příchodu oblíbených ve filmech, populárně vědecké literatuře a časopisech? Ježíše Krista shovívavé úsměvy. Pokud se o tom chcete přesvědčit na vlastní kůži, Nikdy nekopíruje Bůh ďábla, ale vždycky ďábel Boha. V Bibli jsou určité věci, začněte veřejně vyznávat, že očekáváte které ďábel cítí, vnímá a ví, a proto se dokáže jakžtakž strefit. Ďábel ovšem ví vytržení církve – a začnete platit za dujenom to, co Bůh také zjeví svým prorokům. Bůh odkrývá věci svým prorokům chovní podivíny. Přitom očekávat druhý a ďábel rád čerpá z těchto pramenů, protože na rozdíl od mnohých křesťanů příchod Pána Ježíše a být na něj připravěří Bohu a Bibli. ven není nic jiného než poslušnost vůči Rudolf Bubik, Ježíšovu příkazu. emeritní biskup AC

J

10

dostanou v nejbližší době rychlý spád. Je rovněž nanejvýš pravděpodobné, že se naplňuje čas určený pro pohany (vliv církve zaznamenává ve světě drtivý propad) a milost bude vrácena zpět Izraeli tak, jak o tom píše apoštol Pavel. Skrze vyvolený národ dokoná také Bůh „velké poslání“. V tomto směru odsouvá církev neprávem Izrael na vedlejší kolej. Druhou událostí jsou Olympijské hry konané v Číně. Poprvé v dějinách se na nich shromáždili zástupci všech národů, kmenů, ras i nejvzdálenějších ostrovů pod znamením rudého draka, kterého má právě Čína ve svém znaku. Taoismus jej považuje za počátek moudrosti, kdežto kniha Zjevení v něm odhaluje satana. O tom, že Olympijské hry mají od samého počátku až do dnešní doby duchovní podtext, snad nikdo z nás nepochybuje. Šedesátileté výročí trvání Izraele a setkání světa pod dračími křídly (nejednalo se pouze o sportovce, ale i jiné význačné a vlivné osoby) je přinejmenším zvláštní. Na jedné straně sílící očekávání Mesiáše, na straně druhé drak značící ďábla a jeho antimesiáše. Jako křesťané na náhody jistě nevěříme. To, co se před našima očima odvíjí, svědčí jistě o naléhavosti času. Za zmínku stojí rovněž i fakt, že obě výše zmíněné události se staly v době, kdy celý svět volá po změně. Nikdo sice nedovede říci přesně po jaké, ale každopádně se nejedná o touhu žít pod vládou Beránka. Sílící antikristovské postoje jsou v sekularizované společnosti dobře patrny, a to i v tradičně křesťanských zemích. Spasitelné dílo Pána Ježíše a jeho jméno je bezprecedentně zesměšňováno často i samou církví, která se tak snaží dokázat svou flexibilitu, jež je od ní širokou veřejností požadována. Žijeme v pohnuté době, době naplňujících se závěrečných proroctví Bible. Možná by nebylo na škodu si občas připomenout biblickou výzvu: PŘIPRAV SE VSTŘÍC SVÉMU PÁNU! Pavel Dolejší, Veselí nad Lužnicí, AC Čáslav

„V jedenácti dnech zničíme Izrael“ – a svět mlčí

S

Na otázku, proč tak senzační zpráva měla tak nepatrný ohlas, odpověděl Oded Granot pouze, že sledovanost zpráv v devět hodin je zřejmě tak nízká, že ji jen málokdo zaznamenal. Jenom německý zpravodajský n-tv umístil zmínku o zprávě izraelské televize na svou internetovou stránku. © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP 5. 5. 2009 překlad Pavel Mareš www.israelnetz.com Původní zpravodajský klip s anglickým překladem je k vidění na stránce http://www.memritv.org/clip/en/2099.htm

pojené státy se smířily s atomovou představuje jedinečnou příležitost pro mocností Íránem. Tímto titulkem izraelsko-arabský mír. Hned v sousedzahájil první izraelský televizní pro- ství byla v levicově liberálních novigram v neděli večer 3. května 2009 večer- nách umístěna zpráva, že 66 procent ní shrnutí denního zpravodajství. Zdroj izraelských Židů se vyslovuje pro vojentéto informace: minulý týden se prý se- ský útok na islámskou republiku. Spíše šli vysocí představitelé Evropské unie pravicově orientované noviny Jerusas představiteli izraelské vlády. lem Post záležitost Íránu – ostatně trva„Raději tuhle bombu než bombardo- lý šlágr izraelských médií – odbyly pouvání,“ shrnuli nejmenovaní Evropané ze komentářem o popírači holocaustu názor prominentních spolupracovníků Ahmadinežádovi. presidenta USA Baracka Obamy ohledně islámské republiky Íránu a jejích atomových ambicí. Izraelští zástupci médií zprávu interpretují v tom smyslu, že USA se už nebudou pokoušet bránit Íránu ve vývoji atomové bomby. Izraelští zástupci, kteří přirozeně stejně jako ostatní rozhodující účastníci této schůzky nesmějí být jmenováni, tvrdí, že Evropané chápou izraelské starosti z Íránu mnohem lépe než Američané. „Izrael je silně znepokojen,“ hlásí politická dopisovatelka první izraelské televize, Ajala Chason-Nešerová, „a to je řečeno velmi mírně.“ Současně se z Íránu – do jisté míry jako odpověď na toto odhalení – ozvala bezprecedentní výhrůžka zničením Izraele. Libanonská státní televize LBC odvysílala výrok hlavního velitele íránské armády, generála Ataollaha Salihi: „Skutečnost je, že Izrael nemá odvahu nás napadnout. Pokud bychom byli Izraelem jakkoliv napadeni, stačilo by nám podle mého odhadu jedenáct dnů na jeho úplnou likvidaci.“ Korespondent izraelské televize pro záležitosti arabské, Oded Granot, kon, statuje, že v tomto případě vysoký představitel Íránu poprvé uvádí konkrétNásledující dvojstrana ilustruje toto vidění. ní časový rámec pro zničení Izraele. Významná je podle jeho názoru i skutečnost, že hrozba nebyla vyslovena něktea večerních modlitbách mi přišel obraz a slovo od Pána. rým z íránských politiků, u nichž jsme Viděla jsem dvě vojska postavená proti sobě – jako rytíře, na koních, již na propagandu zvyklí, ale nejvyšším ve zbroji. Jedno vojsko je černé a já vnímala jejich jednotnost. Byli vojenským představitelem země. Granoseřazeni, vyrovnáni v řadách a připraveni k boji. Druhé vojsko je bílé a je tovi se zatím nepodařilo zjistit, zda má v jakémsi neuspořádaném postoji. Jedni spí, druzí se povalují, jedni si stojí údaj „jedenáct dnů“ v šíitské tradici něopřeni o svůj meč, který je zapíchnutý do země, jiní hledí ke hvězdám a jiní jaký zvláštní význam, který by toto prozase hledí na sebe. Viděla jsem také, že mnozí mají neúplnou zbroj. Někteří hlášení umožňoval vysvětlit náboženskoz nich měli nějaké okovy, které je poutaly a zabraňovaly jim připravovat se ideologicky. k boji. Jen málo jich stálo seřazeno a připraveno k boji… Na této události je pozoruhodné ne„Probuďte se! Přestaňte být vlažní! Přichází Moje milost. Vy jděte a zvěstujte jen to, jakou pozornost a obavy vzbudiMého syna Ježíše. Ano, dejte do toho všechno. Já vás požehnám a zmocním. Provela u komentátorů první izraelské televidu vás vítězně a vy obstojíte. Nyní jděte!“ ze, ale také následující mlčení izraelských Jiřina Ploháková, a mezinárodních médií. AC Kolín (28. 9. 2001) Deník Haarec následující ráno hlásil pouze, že podle názoru šéfky opozice Cipi Livniové vyhrůžka z Íránu

Izrael


Budte bdělí

N

11

Eschatologie

ŽIVOT V KRISTU

12


Eschatologie

Než spekulovat o tom, co, kdy, odkud přiletí, je právě nyní klíčové stát na místě, kam nás Pán postavil. Být připraven a pečlivě dbát na jeho slova. Skutky víry, které nám připravil, záleží 1) na slyšení jeho slova a 2) poslechnutí jeho slova.

13

ŽIVOT V KRISTU

Eschatologie

Slavná budoucnost Božího lidu

v perspektivě slavné budoucnosti, která na Boží lid podle výpovědi Bible čeká. Mohu tedy jen doporučit, aby se čtenář Rudolf Bubik nechal touto výzvou oslovit, aniž by mueště komplexnější! Tak by se dal do také naléhavý apel knihy míří – jde o to sel nutně cítit povinnost se všemi úvahadvou slov shrnout obsah revidované- povzbudit čtenáře, aby svůj součas- mi v knize obsaženými souhlasit. ho a rozšířeného vydání knihy Slavná ný křesťanský život mohl uskutečňovat Radek Smetana budoucnost Božího lidu. Eschatologické zástupce biskupa Apoštolské církve očekávání je důležitou součástí výpovědi pro vzdělávání biblických knih a letniční hnutí, z něhož autor knihy pochází, se snaží být tomuto Slavná budoucnost Božího lidu odkazu věrné. Rudolf Bubik Emeritní biskup Apoštolské církve své Rozšířené revidované vydání úvahy nad biblickými knihami Daniel, Zjevení a nad novozákonními listy oboPevná vazba hacuje v tomto rozšířeném vydání zaFormát A5, 214 stran myšlením nad dalšími texty, především Cena: 169,- Kč nad starozákonní knihou Zacharjáše. Nachází souvislosti mezi prorockými výpověďmi této knihy a současností. Je si vědom, jak ostatně sám píše ve svém úvoNakladatelství Křesťanský život du, že jeho úvahy si nemohou činit nárok na neomylnost. Přesto z těchto úvah Pod Červenkami 504 735 43 Albrechtice vyzařuje značná přesvědčivost a naléhaTel.: 558 761 571, 558 711 436 vost. Kdo autora osobně zná, ví, že mu nejde o pouhé teoretické konstrukce, nýE-mail: [email protected] www.krestanskyivot.cz brž o praktický křesťanský život. K němu

J

Možnosti v Kristu - 2. část Reinhard Bonnke

„Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ stran zakoušíme soužení … ale nebýváme zni(Fp 4,13) čeni“ (2K 4,8–9 NBK). Bůh používá lidské nádoby, a ty jsou víc než lidmi, když jsou avel napsal tato slova epištoly Fili- naplněny Bohem. penským z vězení, kde poznal, co Tato Božská zaslíbení zahrnují víc než znamená být závislý na jídle, které sílu uprostřed pronásledování a protimu přinesou. Kolik lidí dokáže sedět ve venství. Celé oblasti, které mají být zísvězení s prázdným žaludkem, nestěžovat kány, skutky, které mají být vykonány, si, mít postoj spokojenosti a vyznávat, království, které má být ustaveno. To je že může být „syt i hladov … obvyklé téma Pavlových všecko mohu v Kristu, který spisů. Mluví o tom růzmi dává sílu.“ (Fp 4,12–13) nými způsoby. Slovo „neMůže se to stát – v Kristu. mohu“ není pro Pavla tyStejné tajemství ho propické. Pozvedl svůj hlas vázelo skrze život v tlaku, pro Krista v ulicích modnebezpečí a práci, jak ukalářského Korintu, když byl zují následující verše. „To slabý, v obavách a třásl je to, oč usiluji a bojuji veškese. Lidé měli za to, že to rou silou, kterou on ve mně jsou projevy malárie, ale mocně působí.“ (Ko 1,29 ať už to bylo cokoli, vstal, nevšímal si chvění, nemoNBK) „Byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste ci a strachu a postavil se mohli všechno trpělivě přepýše pohanské moudrosti. konat“ (Ko 1,11 NBK). „ToTolik lidí říká: „To nehoto evangelia jsem se stal služebníkem díky zvládnu, to nedokážu“. Lidsky řečeno, Boží milosti, jíž jsem byl obdarován, a díky mají asi pravdu. Sám Pavel řekl: „Vím tojeho moci, jež ve mně působí“ (Ef 3,7 NBK). tiž, že ve mně (to jest v mé lidské tělesnosPavel má vlastní zkušenost a přeje totéž ti), není nic dobrého“ (Ř 7,18) a uznává, že svým přátelům: „Kéž vás jeho Duch podle „nespoléhá na tělo“ (Fp 3,3 NBK). Osobně bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru“ se má za slabého, ale říká, že jeho slabost (Ef 3,16 NBK). „Posilněte se v Pánu a v jeho je nástrojem Božské moci a síly: „vždyť mohutné moci“ (Ef 6,10 NBK). „Ze všech má síla je v mé slabosti“ (2K 12,10). Jeho

Evangelizace

P

14

zdroje byly v Kristu, ne v něm. Existují příběhy o lidech, kteří vyvinuli v kritických okamžicích neuvěřitelnou sílu, kterou čerpali ze svých vnitřních zdrojů. Byli vždy úplně vyčerpáni. Naproti tomu Pavel nebyl nikdy vyčerpán, protože čerpal ze zdrojů, které nebyly z něj samotného. Okultní léčitelé si po léčbě svých pacientů stěžují na vyčerpanost a bolesti hlavy, ale já jsem nikdy takové příznaky neměl. Jednoduše zprostředkuji Ježíšovu uzdravující moc, nejsem ničím víc, než střapec jeho oděvu. Když se modlím za uzdravení, nic neztrácím, naopak získávám sílu – na konci mám víc než na začátku. Víra dosahuje nemožného, víra je akce Pokud nás víra nevede k akci, tak za moc nestojí. Svoji víru prokážeme svými skutky. Práce nás oslabuje, ale Kristus nás posiluje, když pracujeme. Muž víry udělá to, co by jiní nikdy nedosáhli. „Lidé, ti, kteří se znají ke svému Bohu, zůstanou pevní a budou podle toho jednat“ (Da 11,32). Ostatní přijímají nevyhnutelné. Věřící s tím bojují. To je pravda, která je ilustrována skrze celou Bibli. Jedenáctá kapitola Židům říká, že „předkové“ získali své místo v Písmu, protože jednali na základě své víry. Nebylo to pro jejich bohabojnost. Pisatel prochází starozákonními příklady vše přemáhající víry a jmenuje Ábela, Henocha, Noeho, Abrahama, Sáru, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Rachab, Gedeóna, Báraka,

Ročník 21, červen 2009 dý jeden muž této armády vyznával Boha. Problém byl v tom, že byli pasivní. Bezpochyby se mnozí z nich horlivě modlili, aby tento mocný pelištejský válečník buď odešel, nebo padl mrtev, ale David se modlil a jednal ve víře, zabil ho a připravil Izraeli vítězství. David nedostal víru tím, že byl pomazán. Byl pomazán, protože Bůh viděl, že má víru. Ježíš povzbuzoval víru učedníků, aby se pozvedli Lidé Galileje žili chudým životem, bez žádné zvláštní budoucnosti. Ježíš přišel a kázal život, život v hojnosti. Přišel po oblázcích ke skupině mladých mužů, kteří rybařili. Lovení ryb byla jejich budoucnost, a tak je učinil rybáři lidí – skrze ně otřásl světem. „Jděte do celého světa,“ řekl (Mk 16,15). Přes oceán? Nikdy nebyli víc než na dohled od Galileje! Vytáhnul je z jejich malých, pohodlných nor jak ustrašené králíky a vyslal je přemoci svět.

Zavři oči a dívej se Zavři své oči, jak kdyby nebyly, dívej se srdcem, alespoň na chvíli. Pak kdesi v dálce spatříš záři, v ní uzříš postavu s překrásnou tváří. Záplava vlasů vlnitých, vysoké čelo jež moudrost skrývá, zářivé oči, jimiž se na nás dívá. Moudrost a láska v té krásné tváři, která nám dálkou do té tmy září.

Evangelizace

Samsona, Jefteho, Davida, Samuele, proroky a říká, že mu „nestačí čas“, aby mohl vyprávět všechny ty příběhy – čas mu nestačí, protože je to nekonečný a nekončící příběh. Kázání vyzdvihují přednosti takových mužů jako Mojžíš a Abraham, ale Duch svatý je vyzdvihuje jen pro jejich víru. Vzpomeňte si na Abrahamovu návštěvu Egypta! Byl v nemilosti vykázán ze země. Byla to víra, která učinila tyto muže tím, čím byli, ať už šlo o statečnost, pokoru nebo trpělivost. Víra působí ctnost. Lidé ve shromážděních jsou povzbuzováni, aby napodobovali Jobovu trpělivost, Mojžíšovu pokoru a Danielovu odvahu. To je pěkné, ale nepoužitelné dokud neznají prostředek – víru v Boha. Víra učinila tyto muže tím, čím byli. Udělala z nich muže iniciativní, podnikavé a schopné. Vezměme si Josefa. Víra ho charakterizovala nejen v životě, ale i ve smrti. Byl člověkem, který žil zítra, jediná mumie, která byla nabalzamovaná a nezůstala v Egyptě. Mrtvého ho v Egyptě neuvidí! Nikdy neslyšel Boží zaslíbení, že Kenaan bude jejich, ale slyšel to od svého otce Jákoba a dědy Izáka. Věřil tomu, protože v tom rozeznal zaslíbenou dobrotu Boží. Josef přikázal, aby jeho kosti byly odneseny při exodu do dobré země, věděl, že jim ji Bůh dá. Kdyby se mumie mohla smát, jsem si jistý, že Josef by se smál při cestě do Kenaanu. Příběh Ezdráše je dalším mimořádným příběhem exodu. Perský král Artaxerxes ustanovil Ezdráše, aby vedl židy zpět do Judeje spolu s transportem velkého množství stříbra a zlata. Při použití pomalých dopravních prostředků té doby trvala cesta měsíce. Bylo to také velmi nebezpečné. Bylo téměř jisté, že v neklidné situaci tehdejšího světa budou napadeni – informace o takovém bohatství na cestě přitahovala nejen běžné zloděje, ale i chtivost zemí, skrze které procházeli. Přesto se na cestu vydali bez králova ozbrojeného doprovodu. Ezdráš řekl: „Ostýchal jsem se totiž žádat od krále ozbrojený doprovod a jízdu, aby nám na cestě pomáhali proti nepříteli; řekli jsme králi: ‚Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají….‘ Proto jsme se postili a prosili jsme v této věci svého Boha, a on naše prosby přijal.“ (Ezd 8,22–23). To bylo mnohem víc než zbožné naděje a proto mohl Ezdráš říci: „Ruka našeho Boha byla nad námi. Vysvobozovala nás z rukou nepřátel a těch, kteří nám na cestě strojili úklady.“ (Ezd 8,31) Moje kniha Evangelizace ohněm uvádí příklady lidí, kteří dosáhli nemožného. David byl tím nejnezkušenějším, nejnevhodnějším a nejhůře vybaveným k boji s Goliášem ze všech deseti tisíc mužů Saulovy armády. Kromě toho, kaž-

Dívej se srdcem ještě chvíli a spatříš oděv jak oblak bílý, zlatou šerpou přepásán, vždyť to je Ježíš Kristus sám.

Vztažené ruce, jež nám žehnají, Ježíš zajistil, aby učedníci věděli, kým nemocným zpět zdraví dávají. jsou Děkuji, Pane, za ten obraz čarokrásný, V kázání na hoře popsal nový druh člověka. Předpokládal u nich kvality, který- v srdci mém po něm zůstal plamen jasný. mi svět opovrhuje – pláč, tichost, chudoba, hlad, milosrdenství, čistota, vytváření I když teď dál budu žít na této Zemi pokoje, být těmi, kteří přijímají pronáslea oči musím opět otevřít, dování. Vyhlásil, že toto jsou tajné klíče srdce mé zůstane navždy otevřené, k otevření mimořádných výhod. Takoví o obraze krásném budu snít. lidé obdrží království Boží, zdědí zemi, uvidí Boha, dostanou milost a budou se Chci zpívat chvály našemu Pánu, radovat. Vládce na trůně v Římě byl hluo tom, že nám vidí do duší, boko pod úrovní takových lidí. Měli se o veliké lásce, s níž se na nás dívá, stát novou rasou, která ukáže schopnoso zázracích, o kterých mnozí ani netuší. ti a bude jednat s poznáním a jistotou, o které může všechno bohatství a filozoNáš Pán tě zná a miluje tě, fie Říma jen snít. tak na cestu za ním se dej, Křesťanské spisy ukazují, že Ježíš uděchtěj poznat dotek mocné jeho lásky, lal vše, co řekl, že udělá a uschopnil oči i srdce otvírej! učedníky udělat vše, co jim zaslíbil. Tyto první dokumenty mluví v termínech neMiluška Kroupová uvěřitelného povýšení, které se dostalo AC Čáslav obyčejnému lidství. V Kristu, skrze jeho všemohoucí dílo, se obyčejní lidé stali dětmi Božími, oděnými v Božské spravedlnosti, s vůní milosti, opásáni nadpřirozenou silou, pohled naplněn vizí nové divné, vždyť jejich vůdce byl bývalý tebudoucnosti, využívající mocné zdro- sař odsouzený jako zločinec. Co si o tom je jiné dimenze, kterou pohanský svět měli myslet intelektuálové v Řecku a mocensky zaměření aristokraté Říma? Rybáneznal. ři z Galileje se zjevili jako patetické poMůžeme udělat víc, protože Ježíš nás po- stavy s patetickým poselstvím. Jakou roli mohli sehrát v samotném Izraeli, který slal dělat víc Ježíš jim řekl: „Jděte do celého svě- se chlubil všemohoucím Bohem, v jehož ta a kažte evangelium všemu stvoření.“ přítomnosti se chvějí i andělé? To, co po (Mk 16,15) Z tohoto pohledu to bylo nich Ježíš chtěl, bylo ztřeštěné – snad až pobuřující. Měli malé vzdělání, neměli sebevražedné. Ale Ježíš neřekl pouze: „Jděte!“ Řekl: žádné jméno, žádné přirozené charisma, nebyli překypujícími a strhujícími osob- „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi… nostmi. Jejich mise byla od počátku od- proto jděte“ (Mt 28,18–19 NBK) Myslel nasouzena k záhubě – jejich poselství bylo prosto vážně to, že jeho moc jim bude

15

Evangelizace

ŽIVOT V KRISTU

16

když byl na zemi. Zvítězil na celé čáře nad vším, co kdy útočilo na dobro lidstva. Přemohl triumfálně každou překážku, byl pánem každé situace, vítězil nad hříchem, pokušením, nedorozuměním, zradou, hořkostí, ďáblem, strachem, bolestí, hanbou, smrtí, byl nenáviděn a byl slavný, byl žádaný i nechtěný, žil s mnohými v chatrči a vydělával si na chléb v těžké dřině. Nikdo nikdy nepoznal lidský život tak jako On – od začátku do konce, byl na vrcholech i v hlubinách, Ježíš je víc člověkem, než kdokoli z nás. Je člověk, Syn člověka, není nikdo jako On. Poznal život v nejhlubších odstínech radosti i hrůzy, útlaku i vítězství. Nikdo nikdy nepoznal lidství tak důkladně. Jen On mohl otevřít knihu, tak jak je to řečeno ve Zjevení. Otevřel knihu lidské existence, když se narodil. Prošel každou kapitolou, každým odstavcem Vědět, že nemožné je možné! Nyní se podívejme na jeden biblický a poznal každé slovo lidského života. Hlevýrok, který obsahuje „může – má moc“ dáš-li někoho, kdo by ti porozuměl, tak je ve zvláštní podobě. V úžasné knize Bible, to On, On rozumí dokonale, nemusíš už která se nazývá Zjevení, jsou dvě po sobě dále hledat. „Protože sám prošel zkouškou jdoucí kapitoly, které jsou plné chvály utrpení… může pomoci“ (Žd 2,18). Protože On žil a zvítězil, můžeme my Bohu. Kapitola čtvrtá popisuje chválu Bohu Stvořiteli, ale kapitola pátá popisu- také. Můžeme, protože On může. Člověk, je chválu Ježíšovi, Beránku Božímu. „Tu který se odváží spolehnout se v plné důjsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil věře na Krista a činí jeho vůli, pozná, že velikým hlasem: ‚Kdo je hoden otevřít tu kni- nemožné je možné. hu a rozlomit její pečetě?‘ Ale nikdo na nebi Evangelista Reinhard Bonnke je zakladaani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem pla- tel a vedoucí organizace Christ for all Nakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu tions (Kristus pro všechny národy) – meziknihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze národní evangelizační služby. Spolu s týmem starců mi řekl: ‚Neplač. Hle, zvítězil lev z po- CfaN pořádá evangelizační kampaně po cekolení Judova, potomek Davidův; on otevře lém světě, kam přichází až 1 600 000 lidí tu knihu sedmkrát zapečetěnou.‘ … A zpívali na jedno shromáždění. Bonnke má touhu novou píseň: ‚Jsi hoden přijmout tu knihu evangelizovat národy Afriky, kde pořádal Dokážeme to, protože On na to má Podívejme se na úžasná místa Písma, a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, kampaně již v 37 zemích. Největší výzvou která nám říkají co Bůh „může“ udělat. svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kme- se v současné době stává evangelizace severních afrických zemí. Postavte se, prosím, spo„Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, nů, jazyků, národů a ras‘“ (Zj 5,2–5.9). Každý z těch úžasných veršů Písma lu s týmem CfaN ve víře a v modlitbě za tyto které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni“ (Sk 20,32). nám neříká jen to, co může udělat Bůh, islámem ovládané země. Abraham „byl přesvědčen, že co Bůh za- ale co může Bůh udělat pro nás a s námi. [email protected] slíbil, dokáže i splnit“ (Ř 4,21 NBK). „Bůh Je to Bůh, který zmocňuje. Ježíš může www.cfan.org jej (tebe) dokáže podepřít“ (Ř 14,4 NBK). pro lidi činit zázraky, protože zvítězil, k dispozici. Nemá žádný význam, když se bohatý chlubí chudému svým bohatstvím, a pak ho pošle pryč bez halíře. Ježíš jim nedával teologické informace, bylo to zaslíbení, ujištění. Moc se začala vylévat. Ti muži byli jakoby elektrizováni božskou energií a jejich slova se dotýkala lidských srdcí napětím duchovní elektřiny. Začali lovit v utrápených vodách národů, neznámí a přeci známí, neměli nic, ale mnohé zbohatili, sráženi ale ne zničeni, umírali a znovu ožili, neporazitelní, nezničitelní, neúmorní, nezastavitelní, zpívali v římských vězeních, králové se před nimi třásli, káceli tisíciletou vládu falešných bohů. Skutky apoštolů je dokument o prvních lidech, kteří vyzkoušeli a otestovali tuto dosud nedostupnou moc. Žádný z proroků nikdy neudělal to, k čemu byli posláni. Izajáš byl poslán, aby převrátil království, Jeremiáš byl poslán, aby vyplakal marné slzy nad zničením Jeruzaléma. Mohli udělat tito mladí muži, skoro ještě chlapci to, co legendární Elijáš udělat nemohl, stejně jako David, Ezechiel, Daniel a dokonce sám Mojžíš? Nikdo z těchto nesmrtelných nebyl pověřen, aby očistil svět a vedl zástupy pochodem v rytmu nové písně, písně Beránkovy. Tito velcí muži Boží mluvili naději a prorokovali zaslíbení, ale zemřeli, aniž by cokoli z toho viděli. Pak přišli tito naivní, nevzdělaní vesničané z Galileje a zažívali věci, o kterých se prorokům jen zdálo. Našli způsob jak udělat nemožné možným – „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Za 4,6)

„Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo,“ (2K 9,8). „Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva!“ (Ef 3,20–21). „Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil“ (2Tm 1,12). (Tím Pavel myslel svůj život, který Kristu svěřil.) „Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky“ (Žd 2,18). „Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně“ (Žd 7,25). „Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, … buď sláva, velebnost, vláda i moc“ (Ju 1,24–25).

Jen nezávazně

M

ilí bratři a sestry, v dnešním už třetím zamyšlení nad nebezpečnými duchovními viry tohoto světa a ochranou před nimi se zamyslíme nad frází, kterou je nazván dnešní článek: „Jen nezávazně.“ Zatímco mezi nevěřícími se nevázanost v dnešní době nejvýrazněji projevuje v tom, že odmítají vstoupit do manželství řádným sňatkem a žijí spolu takzvaně „na hromádce“, mezi křesťany „zmutoval“ tento virus do specifické podoby, která se týká jejich nezávazného vztahu k církvi. Ať tak či onak vždy se jedná o ducha nevázanosti. Nevázanost – to je duch dnešního světa. Přesně jak apoštol Pavel předpověděl o lidech v posledních dnech, že budou nevázaní – viz 2Tm 3,3. Uvědomují si vůbec křesťané, kteří se nechtějí smluvně vázat k žádné církvi, že nevázanost je zde postavena na roveň všem ostatním negativním vlastnostem, které ve zdejším obsáhlém výčtu Pavel uvádí?! Jaký je význam slova „nevázanost“? Znamená to, že člověk se nechce vázat – že nechce být omezován žádným závazkem – čili chce zůstat svévolníkem! Kraličtí bratři toto slovo v již zmíněném úseku 2Tm 3,3 překládají s ohledem na dnešní dobu mnohem výstižněji: „Smluv nezdrženliví“. To znamená, lidé, kteří nechtějí dodržovat smlouvu. Je v Božích očích nepodstatné, zda tu smlouvu podepsali a pak ji začali porušovat, anebo zda ji z vypočítavosti nepodepsali vůbec – v Božích očích je rozhodující, že ti lidé smlouvu dodržovat nechtějí, což vyjadřují buďto tím, že ji porušují, anebo tím, že ji odmítají podepsat. Víra bez skutků je mrtvá, což znamená, že svými skutky vyjadřujeme, čemu věříme – co myslíte, jakou asi víru vyjadřujeme tím, že se odmítáme stát závazným členem církve?! Bůh je Bohem závazných smluv, které jsou přímým opakem nevázanosti. Bůh se rozhodl, že svůj lid spasí skrze smlouvu, a pokud se člověk nechce vázat žádnou smlouvou, pak nemůže být ani spasen. Je to totéž, jako kdyby se člověk chtěl dostat do určité místnosti, ale přitom by odmítal vstoupit těmi jedinými dveřmi, kterými se do dané místnosti dá vstoupit. Nevím, jak moc byste důvěřovali obchodnímu partnerovi, který by sliboval, že splní vše, na čem byste se ústně dohodli, ale písemnou smlouvu o slibovaných věcech by se podepsat ošíval! Opravdu si myslí-

te, že Pán Ježíš bude věřit takovým „křesťanům“? Potřebujeme porozumět tomu, že vstupujeme do smlouvy nejen s Kristem ale i s církví – nelze totiž oddělit hlavu od těla a Bible nám na mnoha místech říká, že Pán Ježíš je hlavou, církev jeho tělem a každý křesťan je jedním z údů Kristova těla (viz například Efezským 4,15–16, 1Korintským 12,27 a jinde). Z Bible víme, že sám Pán Ježíš se se svou církví – svým tělem ztotožňuje, když říká Pavlovi: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ (Sk 9,4). Přestože Saul nepronásledoval Pána Ježíše, ale církev, Pán mu neřekl: „Proč pronásleduješ mou církev?“, ale „Proč pronásleduješ mne?“

Virus 3: Mohu být křesťanem, ale nechci se vázat do nějakých viditelných smluv. Lék: Vstup do řádné smlouvy s Bohem a s církví ukazuje Bohu, že ho chceš následovat bezelstně a upřímně, odmítnutí této smlouvy ukazuje opak.

nému Pánu Ježíši není něco v pořádku. Boží slovo nám přikazuje: Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu. (Jk 5,12) Jak bychom se tedy mohli dopustit vůči Pánu Ježíši takové neupřímnosti, že při křtu říkáme ‚ano‘ ale to ‚ano‘ znamená zároveň ‚ne‘, které jsme vyjádřili tím, že jsme odmítli stát se členy Pánovy církve! Věřím, že se nikdo z nás nechce chovat jako lišky, o kterých mluví Pán Ježíš v Mt 8,20, lišky, které si nechávají ve své noře boční únikový východ. V minulosti, ještě v 90. letech bývalo běžné, že se lidé hned po obrácení stávali závaznými členy církve – dnes je čím dál tím běžnější, že si mnozí ponechávají statut přátel – a církev se tváří, že je všechno v pořádku, aby je snad po napomenutí neztratila úplně! Pán Ježíš se takto nechoval, On se nebál říci bohatému mládenci pravdu, i když tím riskoval, že ho ztratí! Pán Ježíš věděl, že bohatému mládenci může posloužit pouze tehdy, když mu řekne pravdu – ať už ji mládenec přijme hned – anebo odejde – přesto však má i pak možnost o té pravdě přemýšlet a změnit své rozhodnutí – tuto možnost by neměl, kdyby Pán před ním pravdu zatajil. Tak i my potřebujeme umět říci jasně: Není to v pořádku – je zle! To, že dnes přibývá těch, kteří jsou pokřtěni ve vodě, ale přitom nejsou řádnými členy sboru, je důkazem, že tento virus infikuje dnešní církev velmi silně!

Čtenáři píší


Tak i křesťanům, kteří nechtějí uzavřít smlouvu s církví a stát se řádnými členy, Pán Ježíš dnes říká: „Proč se mnou nechceš uzavřít smlouvu?“ Důvody, proč lidé nechtějí vstoupit do církve, mohou být různé. Například proto, že nedůvěřují církevním autoritám (což opět Pán Ježíš hodnotí stejně, jako by tito lidé nedůvěřovali jemu!), mohou být i jiné důvody, nechci je zde podrobně rozebírat, to by vydalo na samostatný článek, v každém případě to, že odmítám členství v církvi, je znamením, že v mém vztahu k církvi – a tudíž i k samot-

17

Čtenáři píší

ŽIVOT V KRISTU Samozřejmě tím nechci vůbec říci, že přátelé sboru nemají v našich sborech co dělat – naopak! Církev je zde proto, aby na ní nevěřící lidé viděli, co to je křesťanství v praxi, a sami se rozhodli. Jejich rozhodování může trvat různě dlouhou dobu a církev by je neměla tlačit k tomu, ať se rozhodnou co nejdříve. Ti lidé by měli vědět, že jsou v církvi vítáni, i když se ještě nerozhodli, na druhé straně nemůžeme ani těmto lidem pod heslem přátelství zatajovat, co to je evangelium a že

Zahradník

Úsměvné i poučné střípky z minulosti

J

18

sou duchovní probuzení, o nichž se nikdy nepsalo a jsou uchovány pouze v paměti těch, kdo je zažili. Jako například to na severu Čech v jednom malém městečku pod Krušnými horami… Na betonovém obrubníku sedí vedle sebe pět dětí a poslouchají zahradníka Františka, který jim při rytí půdy v pařeništi vypráví. A že to není vyprávění ledasjaké. Děti ani nedutají a s očima navrch hlavy poslouchají o potopě, v níž se zachránil pouze Noe s rodinou, o dobývání Jericha, o hrdinském boji mladého Davida s obrem Goliášem či o návštěvě krásné a bohaté královny ze Sáby na Šalomounově dvoře. František je mimořádně dobrý vypravěč, který ví, jak a čím děti zaujmout. Tohle by měli slyšet i Petr a Jirka, řekne si asi šestiletý klučina a poprosí o krátkou přestávku, aby mohl pro kamarády doběhnout. Zahradník dostal nápad. „Víte, co, děti? Když vás to vyprávění z Bible tak zajímá, přijďte v neděli ráno v deset hodin do naší shromažďovací místnosti a já si tam pro vás něco připravím.“ Děti nadšeně souhlasí a s tím se rozcházejí. V neděli ráno však do shromažďovací místnosti, která dosud sloužila pouze k večerním bohoslužbám, nenapochodovalo dětí sedm, nýbrž patnáct a po dvou hodinách programu se překřikovaly, koho ještě z kamarádů příští týden pozvou. A tak se stalo, že těsně před prázdninami docházelo asi dvaatřicet dětí. To se v tak malém městečku samozřejmě neutajilo a tudíž se stávalo, že si večer přišli poslechnout rodiče a známí, cože to děti tak zaujalo. Nutno povědět, že ani oni neodcházeli zvěstí evangelia zkla-

vyžaduje reakci člověka. Úkolem a zodpovědností církve je předložit lidem pravdu, úkolem a zodpovědností těchto lidí je zaujmout k této pravdě stanovisko. Co říci těm, kteří se považují za křesťany, ale doposud odmítají závazné členství v církvi? Snad jen tolik, že zůstat jen přítelem sboru i pět let po obrácení je totéž, jako kdyby dítě v prvních pěti letech svého života vůbec neurostlo; sami se zamysleme, zda Pán Ježíš má z takových dětí radost, anebo zda jejich „vývoj“

považuje spíše za tragedii!!! Je potřeba to změnit, záleží jen na nás. Možná, že vina za tento neblahý stav není vždy jen u těchto pokřtěných nečlenů, možná je prostě při křtu ve vodě ke členství ve sboru ani nikdo nevedl. Věřím, že by v církvi mělo platit pravidlo, že každý pokřtěný by se křtem ve vodě měl automaticky stát řádným členem sboru. Pokud je totiž člověk již dost zralý na to, aby se dal pokřtít ve vodě, pak je Pokračování na straně 19

máni, a tak bylo třeba během prázdnin vybourat příčku. Tento čin se ukázal jako nadmíru prozíravý, protože s novým školním rokem se počet dětí opět rapidně zvýšil – začala totiž docházet omladina i z okolních vesnic. O tom, jaký dosah mělo toto duchovní probuzení, svědčí následující historka. „Tak, děti, jakou si zazpíváme písničku?“ zeptala se učitelka při hudební výchově. „Má Pán Ježíš má mne rád!“ ozvalo se z většiny hrdel. „Tu neumím!“ odvětila rezervovaně uvědomělá soudružka učitelka, ale nezapomněla. Na nejbližší pedagogické radě měla snahu to patřičně rozvířit poukazováním na to, že děti navštěvují jakési podezřelé bohoslužby. Jak známo šedesátá léta duchovním aktivitám zrovna nepřála.

Ředitel, který si vážil jak zahradníka Františka, tak jeho vynikající zeleniny, prý tehdy zabručel: „Máte naprostou pravdu, paní kolegyně, duchovní písně krom husitského chorálu Kdož sú Boží bojovníci do výuky hudební výchovy nepatří. Na druhou stranu však nelze přehlédnout, že se viditelně zlepšilo chování i prospěch většiny žáků.“ Duchovní práce v městečku pokračovala, a to i bez bohatých sponzorů ze zahraničí, nákladných programů a vymýšlení „čehosi“, co by děti zaujalo. Stačila k tomu Bible a jeden odvážný zahradník, který se nebál Státní tajné policie. A dnes? František je již řadu let v nebi, ale možnost dozvědět se evangelium v tomto městečku stále trvá. Dle vyprávění zaznamenali Dolejší.

Ročník 21, červen 2009 otázku: Které z těch pěti bonbónů mohu sboru. Proč se to nestalo? No protože je z misky vyndat?! Vidíme, že u těch dvou, to nemožné! Protože platí princip sklezajisté dostatečně zralý i na to, aby se stal které zůstaly ležet vedle misky, to není něné misky, že člověk by se musel nařádným členem církve. A pokud se řád- možné – to bych je napřed musel do té před stát členem sboru, aby vznikla alespoň teoretická možnost, aby mohl být ným členem církve stát nechce, pak by se misky vložit. Podobně je tomu i ve sborové praxi. Za vyloučen. i se křtem ve vodě mělo počkat do doby, Když si tuto pravdu aplikujeme na výše kdy ten člověk bude chtít přijmout Ježí- těch zhruba dvanáct let, co jsem v našem še Krista nejen jako svého Spasitele, ale sboru, se čas od času opakuje smutná uvedený verš v 3 J 9–10, vidíme, že závazudálost, že ze sboru někdo musí být vy- né členství v první církvi bylo samozřeji jako svého Pána! Závěrem nahlédněme do Božího slova. loučen, ať už pro hřích nebo pro ztrátu mostí. Kdyby tomu tak nebylo, Jan by niNejprve se podívejme do druhé kapito- zájmu. Čas od času se to děje, ale ještě kdy nemohl napsat, že Diotrefés některé Petr Skřičil, ly Ezdráše: Tito vyšli z Tel-melachu, z Tel- nikdy za těch dvanáct let se nestalo, že lidi vylučuje z církve! AC Olomouc charši, z Kerúb-adánu a Imeru, ale nemohli by byl vyloučen někdo, kdo není členem prokázat, že jejich otcovský rod a původ je z Izraele: synů Delajášových, synů Tóbijášových a synů Nekódových šest set padesát dva. A z kněžských příslušníků synové Chobajášovi, synové Kósovi a synové Barzilaje, který loni jsme se s rodinou vydali na hrad za námi.“, kterou jsem pronesl tichým si vzal za ženu jednu z dcer Barzilaje GileádBuchlov. V Buchlovicích nás milí zvoláním, aby mě neslyšel hlouček lidí ského a je nazýván jejich jménem. Ti hledali místní lidé pobaveně nasměrovali vedle nás, natož ta koza. Nevím, jaký mají svůj rodokmen v seznamu rodů, ale marně; s ujištěním, že pod hrad nás opravdu nic kozy sluch (podle mě nemohla slyšet), proto byli vyloučeni z kněžství jako nezpů- nedoveze a že to si teda s dvěma dětmi ani nevím, jak rozumí lidské řeči, ale jedsobilí. Místodržící jim zapověděl jíst ze sva- (4 a 6,5 let) dáme. Už nevím, jak dlouho no vím. tých přídělů kněžských, pokud nebude usta- nám to trvalo, nicméně po různých motiJenom jsem to dořekl, kozička zvedla noven kněz pro posvátné losy urím a tumím. vačních snahách pro děti (které nás mož- hlavu, podívala se na nás a bez váhání (Ezd 2,59–63) Čteme, že tito lidé nemohli ná unavily víc než samotný výšlap), jsme namířila přímo k nám, ostatní ignorujíc. doložit žádný záznam, že patří k pokole- konečně dorazili nahoru k hradu. Byli jsme tak překvapeni, že jsme pro ni ní Izraele. Proto byli vyloučeni z kněžství. Hned jsme si vyhlédli první volnou la- neměli nachystanou žádnou trávu. Bylo A jak je to s tebou? Máš v nebi záznam, vičku. Kupodivu naše dětičky ožily a ne- to, aspoň pro mě, takové milé pohlazení že jsi členem Kristovy církve, anebo máš chtěly sedět. Všimly si kousek dál výbě- od Pána a už mi vůbec nevadilo, že jsem záznam, že jsi členství odmítl a jsi jen hu s kozami a tak jsem šel radši s nimi, si po výstupu na kopec ještě nesedl a že nezávazným přítelem? Dejme si pozor, ne moc nadšeně, ale myslím, že smířený jsem ten kousek ke kozám s dětmi šel. aby naše nedbalost v této věci neměla s údělem. Došli jsme k plotu, u něho byli Chvála Bohu, protože věřím, že nám ji pro nás neblahé následky na věčnosti! už další lidé a kozy tudíž u nich. Stoupli poslal On, že nám ukázal, že když chce Vidíme, že izraelský národ si v době jsme si k volnému kousku plotu a čekali, jen i docela obyčejně potěšit, poručí i zvístarého zákona vedl přesnou evidenci, jestli nějaká koza o nás neprojeví zájem. řeti. Už to pro mě nebyl obyčejný výlet kdo k němu patří a kdo ne. A jak je tomu Když se nic nedělo, všimli jsme si, že vza- s drahým vstupným. Byl to krátký zážis novozákonní církví? Dnes mnozí křes- du ve výběhu je schovaná nejmenší ko- tek, přesto se mi vryl do paměti víc než ťané zdůvodňují svou neochotu stát se zička a v klidu si žere trávu. Doposud ne- úžasný hrad a výhled z něho. Víc než ten řádnými členy církve známou frází: „Já jevila sebemenší zájem o zúčastněné. romantický závan středověku. jsem v té všeobecné neviditelné KristoJosef Brablík, V tu chvíli mi přišla na mysl pro mé vě církvi, já nepotřebuji být řádným čle- děti už památná věta „Hej ty malá, pojď AC Olomouc nem nějaké konkrétní církve.“ Podívejme se do Nového Zákona, zda v jeho světle toto jejich zdůvodnění obstojí. Když jsem se modlil, aby mi Pán ukázal, jestli Nový zákon říká něco o řádném členství v církvi, Pán mě vedl do třetího listu Janova a ve verších 9 a 10 jsem to našel: Něco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost – ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve. Apoštol Jan zde píše o nějakém Diotrefovi, který vylučuje lidi z církve. Položme si otázku, koho lze z církve vyloučit. Pro názornou ukázku použijme podobenství o skleněné misce a bonbónech v ní. Tři bonbóny dám do misky a dva položím vedle misky. Představte si, že miska představuje církev a bonbóny představují jednotlivé křesťany. Nyní si položme

Hej ty malá, pojd´ za námi

Čtenáři píší

Pokračování ze strany 18

V

19

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší

Bláža

S

voje nepříliš povzbudivá setkání ních témat pro jejich společenství. Vím, s pracovnicemi na Úřadu práce jsem že sbor se jejich rodině také jednou posi ráda vylepšovala návštěvami Pet- staral o peníze na uhlí. Jistě to nebyla jerušky. Byla tehdy doma s malou dcerkou diná praktická pomoc bratří a sester. a dokázala povzbuzovat nejen mne, ale Poznala jsem ji v době, kdy se začataké Blážu. Bláža byla drobná blondýnka la modlit za svého budoucího manžela. prožívající nekonečný seriál malérů. Měla Dost dobře jsem si neuměla představit, tři děti s člověkem, který pil, nepracoval, že se Bláža vdá. Nebyla ani krásná, ani svým špatným příkladem znemožňoval bohatá, tři děti taky nejsou pro eventusprávnou výchovu svých dětí. Sliboval, že álního ženicha žádné terno. A to jsem se polepší a nikdy sliby nesplnil. Bylo to nevěděla, co Bláža svěřila Petrušce: že by pořád dokola. Buď neměli peníze, nebo chtěla, aby muž, kterého si vezme, měl děti ve škole něco provedly, nebo tatínek ve vlastní péči svoje děti. Co byste tomu zase udělal něco nerozumného. Bláža mu řekly? To už se rovnou mohla modlit, aby donekonečna odpouštěla, a když od ní přijel princ ze zlatého zámku na skleněodešel k jiné ženě, nervově se zhroutila. né hoře, ne? Kdyby nebylo podpory Blážiných rodičů, Místo mudrování jsem se měla radědopadlo by to asi ještě hůř, ale i tak byla ji připojit k modlitbám za Blážu. Sestra, Bláža generálním dodavatelem modliteb- která to udělala, dostala slovo od Pána, že

Bláža má v modlitbách pokračovat, že to bude nějaký čas trvat. Bůh totiž věděl to, co jsme my ani netušily: v té době v tomto městě uvěřil rozvedený muž se dvěma dětmi ve vlastní péči. Bůh ho přivedl do sboru, kam chodila Petruška s Blážou. Dneska je Bláža vdaná, omládla a zkrásněla, i když starostí jí nejspíš neubylo. Bydlet s pěti dětmi v panelákovém bytě asi není jen tak, ale ve srovnání s tím, co má Bláža za sebou, je to úžasná změna k lepšímu. Sourozenci se snaží přijímat jeden druhého a dělat rodičům radost – ale znáte to. Ne vždy se to každému povede. Až se vám bude někdy zdát, že se modlíte za něco, co ani není uskutečnitelné, vzpomeňte si na Blážu. Pokaždé, když ji potkám, si musím připomenout, že náš nebeský Otec je skutečně všemohoucí. Marie Faldynová, AC České Budějovice

Svědectví o Boží lásce a jeho cestách

Ještě téhož roku se mi stal velmi těžký úraz při malování bytu mého otce. Chtěl po mně nalinkovat okraje u stro„Všechnu svou naději jsem složil v HospoNa podzim roku 2006 jsem ve snu uvi- pu a spadla jsem z výšky na záda, jelidina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když děla mého otce padat do hluboké pro- kož jsem stála na židli, stojící na stole. jsem o pomoc volal. Vytáhl mě z jámy zma- pasti. Já jsem byla nahoře a držela se Zlomila jsem si nohu v kotníku a křičeru, z tůně bahna, postavil mé nohy na ská- pevně jakéhosi lana. Najednou mě to la jsem bolestí. Taťka přiběhl a držel mi lu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi spustilo níž a já ho zachytila rukou, když nohu, která jen volně visela. Do deseti vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu.“ (Žalm 40,1–4)

Svědectví

D

20

razí sourozenci v Kristu, chtěla bych se s vámi podělit se svědectvím, o všem, co pro mne Bůh udělal během pár posledních let, kdy jsem prodělala několik operací, a také o velmi bolestivém období, kdy mi zemřel můj tatínek. Toužím oslavit našeho úžasného Pána Ježíše Krista, jemu náleží chvála, vděčnost, sláva a veškerý dík. Možná bych mohla začít tím, že jsem se 15 let modlila za svého otce. Prosila jsem Pána, aby mu otevřel srdce, dal se mu poznat, aby mohl odpustit lidem a byl spasen. Jelikož se naši dávno rozvedli, otec mi v životě moc chyběl. Maminka tátovi, věřím, odpustila, ale táta žil od rozvodu v hořkosti a neodpuštění. Sice občas chodil do katolického kostela, někdy i k nám do sboru a měl Boha vždy v úctě, ale nešlo s ním moc komuniko- padal, takže tam nespadl. Po tomto viděvat. Nenaslouchal mi, často mě nepustil ní přišlo do mého srdce obrovské břemeke slovu a já tak toužila si s ním povídat, no kvůli mému tatínkovi. Vnímala jsem, vylít mu své srdce, říct mu jak ho mám že už nemá moc času, stále jsem slyšela ráda a především, jak ho miluje Bůh. Za v srdci hlas pobízející mě k modlitbám posledních pár let jsem mohla vidět urči- za něj, za jeho spasení. V té době jsme té změny v jeho srdci (v chování a v růz- měli spoustu práce doma i aktivit ve sboných reakcích), ale stále to nebylo „ono“. ru. Měli jsme chválící skupinu v dětské Věřila jsem, že ho uvidím chválit Boha církvi, z níž jsem byla velmi nadšená, ale a zvedat k němu ruce, jak to viděla jedna také velmi unavená. Chtěla jsem toho děsestra ze sboru ve vidění. lat tolik pro Pána.

minut přijela záchranná služba a ještě téhož dne mě tři hodiny operovali. Skládali mou nohu, podle slov lékařky jako puzzle. Předtím jsem ani nevěděla, že kotník se skládá ze tří kloubů. Všechny byly zlomené, navíc i lýtková kost na několika místech. Všechny vazy zpřetrhané. Dali mi tam 8 šroubů a kovovou dlahu s otvory. Celkem jsem strávila asi rok a půl na nemocenské, jelikož moje tělo nechtělo přijmout tento kovový materiál. Stále se

Ročník 21, červen 2009 ši, více se modlit a číst Boží slovo, měla Chvála Pánu, nálezy dopadly nad lidjsem čas a Bůh mohl ke mně mluvit ské chápání. Primář, který výsledky se a operovat i mé srdce, abych se mu líbi- mnou konzultoval, byl udiven. Byly nala, pracoval a stále pracuje na mém cha- prosto odlišné od těch původních. Říkal, rakteru, na všech vadách, které tam jsou, že nevykazují žádnou podstatu nádoru, aby mne mohl očistit a použít podle jeho ani polypu, že to vypadá pouze na nějavůle. Všichni jsme také mohli vidět, jak ké zánětlivé změny. Když jsem lékaři říse můj otec radikálně změnil, opravdu vi- kala, že mě uzdravil Pán, jen pokyvoval ditelná změna. hlavou. Po celkovém zlepšení a ukončení rehabilitace můj tatínek náhle zemřel, což mi Bůh týden předtím ukázal ve snu. Uznal za vhodné si ho vzít už k sobě a i když vím, že je můj otec u Pána, stále se s tím nemohu smířit a velmi mi jeho přítomnost chybí. Měla jsem pak sen, kdy jsem viděla tatínka a najednou se objevilo přede mnou malé miminko a hlas, který řekl: tvůj tatínek se znovu narodil. Asi měsíc po pohřbu mě začalo intenzívně pobolívat břicho. Prošla jsem řadou vyšetření, kde mi doktoři zjistili novotvar na močovém měchýři. Z odebraného vzorku zjistili, že se jedná o nádor s nízkým maligním potencionálem (forma zhoubného nádoru). Byl to pro mě i celou rodinu velký šok. Ještě před tímto výsledkem mi na modlitbách náš pastor Bohuš Wojnar řekl, že nemám věřit všemu, co nám řeknou lékaři, že mám mít zrak upřený na Pána. Lékař mě opravdu velice vyděsil. Řekl, že jde o vážné onemocnění, že musím podstoupit operaci a i pak není vyhráno. Mohou se pak Spolu s mým otcem kdekoliv na močových cestách objevovat tyto útvary v agresivnějších formách a že bude potřeba být pod stálým lékařským Bůh je mocný! Slovy nemohu vystihdohledem a cystoskopiemi. nout jeho velikost, lásku, moc a slávu! Všichni se za mě modlili. Jelikož je Děkuji mu za vše, co pro mne udělal. manžel zaměstnán v církvi, vědělo o tom Také chci poděkovat vám všem, kteří mnoho pastorů a mnoho sborů se zapo- jste se za mě modlili a také mi pomáhajilo do modliteb. Prošla jsem pak operací li. Děkuji vám za všechny vaše SMS a poa velmi těžkým obdobím, kdy jsem čeka- vzbuzení. Rovněž děkuji mému muži, la na výsledky. V nemocnici v Novém Ji- bez něho bych to asi těžko zvládala, byl číně jsem se mohla seznámit s několika mi obrovskou oporou. ženami a Pán mi dával příležitost ke svěTo lano na začátku mého svědectví dectví. Říkala jsem jim, jak je Bůh dobrý byla Boží moc a láska, skrze vaše modlita co všechno pro mne udělal. S jednou by a podporu, bez něj bych tam asi spaddívkou jsem se dokonce mohla mod- la i s tátou. lit, řekla, že nikdy nevěřila a že teď už Lucie Nováková, věří. AC KC Český Těšín

Svědectví

v ranách po operaci objevovala infekce a musela jsem neustále brát antibiotika. Viděla jsem na lékařích, že jsou z mého úrazu bezradní. Na jedné straně mě nechtěli zatěžovat antibiotiky, ale kovy nemohli vytáhnout dřív, než kosti srostou, což trvá měsíce. I můj lékař, který mě operoval, přiznal, že medicína není 100%, že se můžeme jen modlit. Byla jsem už zoufalá a bála se, že přijdu o nohu. Stále jsem volala k Bohu, proč se mi to stalo, proč to dopustil. Jednou v neděli ve sboru za mnou přišel bratr Tomsa a měl ke mně proroctví, že to, co se mi stalo, je odpovědí na mé modlitby, že jsem chtěla Pánu sloužit. Že Bůh má vše pod kontrolou a že mě provede celou situací. Během tohoto období mě začal navštěvovat každý den můj otec, u něhož se mi to stalo, a pomáhal mi s celou domácností i s naším tehdy 4letým synem, když byl manžel v práci. Bylo na něm vidět, že si tento úraz velice vyčítá a bere si ho za vinu. Bůh mi dal tehdy příležitost navázat s otcem blízký vztah a komunikaci. Teprve tehdy jsem pocítila, jak mne má rád. Ve společně stráveném čase jsem mu mohla vylít své srdce a říci mu o Pánu Ježíši a jeho plánu spasení. Mluvila jsem o tom, že musí odpustit a vyznat Bohu své hříchy, bez čehož pro něj není záchrany. Táta mě poslouchal a viděla jsem ho i plakat a prosit Boha za mé uzdravení. Stále jsem otci říkala, že mě Pán Ježíš uzdraví a že se za mě celý sbor modlí. Taky se usmířili s mamkou, začali se spolu normálně bavit a dokonce jí začal finančně podporovat v jejím těžkém předdůchodovém období. Po dvou operacích, kdy mi vytáhli kov z nohy, se postupně začala situace zlepšovat. Sice pořád cítím určité stažení v kotníku, sníženou hybnost a bolesti při přetížení a změnách počasí, ale chvála Pánu chodím a nekulhám, což mi na začátku lékaři předpovídali. Můj tatínek stále chodil, zvedal ruce k nebi a děkoval Bohu za mé uzdravení. Můžu vám říct, že to bylo jedno z nejtěžších, ale také nejkrásnějších období v mém životě. Mohla jsem se taky víc přiblížit k Pánu Ježí-

21

ŽIVOT V KRISTU OBDOBÍ SOUDCŮ K dispozici je nám jen orientační časové vymezení – od smrti Jozuovy asi r. 1360 až do počátku vlády krále Saula asi r. 1050 př. Kr.

Původ

Doba působení

Izrael utlačovaali

Otníel

Juda

40

Kúšan Rišátajim mský – král aramskkého Dvojříčí;

Ehúd

Benjamín

80

Eglón – král Moáb bců;

Šamgar

asi Neftalí

Neuvedeno

Pelištejci;

Debóra a Bárak

asi Efraim a Neftalí

40

Jabín – král Kenaáánců a jeho velitel Síssera

Gedeón

Manases

40

Midjánci, Amálekkovci

Tóla

Isachar

23

Neuvedeno

Jaír

asi Manases

22

Neuvedeno

Jiftách

asi Manases nebo Gád

6

Amónci a Pelišteejci

Ibsán

asi Juda

7

Neuvedeno

Elón

Zabulón

10

Neuvedeno

Abdón

Efrajim

8

Neuvedeno

Samson

Dan

20

Pelištejci

9

Jméno soudce

O pádu Týru píše prorok Ezechiel na počátku 7. stol. př. Kr., tj. asi 360 let před dobytím města makedonským králem Alexandrem Velikým, jehož si Bůh použil k doslovnému naplnění svého záměru oznámeného v proroctví.

Féničané, semitský národ obchodníků a mořeplavců žijící severně od Izraele, získali své jméno podle unikátního způsobu barvení látek. Purpurová (nachová) barva zvaná foinix se vyráběla z drobných ulit měkkýše murex purpurea patřícího k druhu ostranek. Féničané představovali obchodní a námořní velmoc starověkého světa. S množstvím fénických obchodních kolonií (např. r. 814 Féničané založili slavné Kartágo) rozesetých po celém jižním pobřeží Středozemního moře se mohla porovnávat jen velká řecká kolonizace. Féničané kvůli mocenským zájmům svých mocnějších sousedů během téměř 3 tisíc let své existence nevytvořili jednotnou říši, ale jen „volnou konfederaci měst“, což se také ukázalo jako mnohem výhodnější.

10

Féničané přispěli nemalým dílem k rozvoji písma. Místo dosud běžného hieroglyfického či klínového písma, které používalo velké množství jednotlivých znaků pro slabiky či celá slova, rozšířili písmo hláskové. Jeden znak pro jednu hlásku. Pouhých 22 znaků tak postačilo k zaznamenání jazyka ve vší jeho složitosti. Od nich potom hláskové písmo převzali Řekové i Římané a používáme je i my dnes.

„Proto praví Panovník Hospodin toto: Jsem proti tobě, Týre, přivedu na tebe mnohé pronárody, jako když moře přivádí svá vlnobití. Zničí hradby Týru, zboří jeho věže; i prach z něho smetu, učiním jej holou skálou. Staneš se místem v moři, kde se suší sítě. Já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina, lupem pronárodů se stane.“ (Ez 26,3-5)

22

FÉNIČANÉ

Pobřeží bylo známé rozvinutým rybolovem, v Libanónských horách se nacházela bohatá naleziště železné a měděné rudy. Na zdejším území se navíc kromě úrodných údolí, kde se dařilo vínu, moruším či fíkům, nacházely pastviny s dostatkem vláhy a husté porosty cypřišů a zejména cedrů. „Týrský král Chíram ... byl totiž přítelem Davidovým po všechna léta. ... Dodával tedy Chíram Šalomounovi dřevo cedrové a cypřišové, všechno podle jeho přání.“ (1Kr 5,15 a 24) Dnešní stát Libanon má vzrostlý cedr ve svém znaku.

9

O

Prorokyně Debóra s Bárakem přispěli k vysvobození Izraele od Kenaánců.

bdobí soudců je mezidobím, kdy si Izraelité podmaňovali Zemi a pod vedením některého ze soudců vedli boje jak s okolními národy, tak se svou věrností Hospodinu. Přesná historická chronologie je pro nedostatek údajů nemožná. Osobní příklady a zkušenosti zmiňovaných postav jsou však pro naše životy aktuální dodnes. (Kde není uvedeno jinak, vyobrazení zachycuje fantazii neznámého ilustrátora.) Jiftách složil Hospodinu slib: „Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.“ (Sd 11,30-32) Zvítězil, ale vyšla jeho dcera...

Jáel zabila podle Debóřina proroctví velitele Kenaánců Síseru. V době soudců se odehrál i příběh Noemi a její snachy Rút. Bóaz pojal Rút za manželku, jejich pravnukem byl král David.

Gedeón si podle slova od Hospodina vybírá 300 mužů k boji s Midjánci.

Soudce Samson, jehož síla spočívala v dlouhých vlasech, bojoval proti Pelištejcům celý svůj život. O jednom jeho vítězství čteme v Sd 15,15: „Našel čerstvou oslí čelist, popadl ji do ruky a pobil jí tisíc mužů.“

Samuelem vrcholí doba soudců.

Gedeónovi muži troubí na polnice při nočním útoku na Midjánce.

Delíla zrazuje Samsona ostříháním vlasů.

10

F

Vzácný cedr je symbolem Libanonu.

énicie (přibližně dnešní Libanon) Cestou po pobřeží Středozemního moře navštívíme starobylá města starověkých Féničanů, známých semitských obchodníků a mořeplavců. Tento úzký pruh země byl strategicky významný, proto o něj soupeřily okolní říše.

Z těchto ulit se získávala purpurová červeň foinix, která dala Féničanům jméno.

Tarábulus (Tripolis), opěrný bod křižáků. Sajdá (Sidón), název znamená rybolov.

Féničané si budovali silné obchodní loďstvo.

Z obchodních kolonií (např. Kartágo) jim plynulo značné bohatství.

Fénická hlásková abeceda je nejstarší.

Byblos, patří k nejstarším městům světa.

Pro svou pýchu byl Týros dobyt a rozmetán vojsky Alexandra Velikého.

Každodenní život starověkých Féničanů v obchodním přístavu. Libanon dodnes vyváží olivový a balsamikový olej, rybí omáčku, fíkovou pastu aj. Holubí skály při pobřeží Bejrútu.

Poslední věci světa nejsou něčím odtrženým od dneška

Recommend Documents