Poselství Boha Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanata Swami Prabhupáda zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny The Bhaktivedanta Book Trust Úvod V současnosti se zajímáme převáţně o dvě věci. Tou první jsme my sami a tou druhou je místo, kde ţijeme. Jinak řečeno - náš zájem se točí kolem dvou věcí: kolem všeho, co má nějaký vztah k našemu hrubému a jemnému tělu a kolem celého vnějšího světa i se vším, co k němu patří. Nad námi však stojí transcendentalisté, kteří se nezajímají jen o svá těla a mysli a svět kolem, ale také o věci transcendentální, jeţ jsou nad tělem, myslí a hmotným světem. Transcendentalisté se zajímají především o Absolutní Pravdu a mnohem méně o pravdy relativní. Tito transcendentalisté (obvykle označovaní jako světci, filozofové, reformátoři, Boţí poslové a podobně) se objevují v různých dobách na různých místech světa. Prokazují transcendentální sluţbu Absolutní Pravdě a také celému lidstvu tím, ţe šíří poselství transcendentálního světa. Podle těchto transcendentalistů by lidská bytost měla mít vyšší cíle, neţ mají zvířata, která se zajímají jen o výše zmíněné dvě věci: sama o sebe a svět kolem. Kromě lidí nemají ţádné ţivé bytosti schopnost porozumět transcendentálním otázkám, a proto je člověk povaţován za nejvyšší ze všech stvoření. Zvláštnímu postavení lidských bytostí je nutné dobře porozumět. Kdyţ má člověk, nejvyšší ze všech stvořených bytostí, plně vyvinuté vědomí, zajímá se nejen o sebe a svět, ve kterém ţije, ale také se snaţí porozumět Absolutní Pravdě. Nejvyšší Absolutní Pravda řídí člověka a také celý svět, a pozná-li transcendentalista Nejvyššího, změní podle toho i své činnosti. Tento usměrňující proces je obecně známý jako náboţenství nebo víra. Všude v civilizovaném světě existuje nějaký náboţenský systém, protoţe bez náboţenství není člověk o nic lepší neţ zvíře. Náboţenství je lidem dáno podle země, kde ţijí, podle doby, ve které ţijí a podle lidí samotných, ale ve všech případech je jeho cílem Absolutní Pravda. Absolutní Pravda je jen jedna, ale různí transcendentalisté či duchovní se na Ni dívají z různého úhlu podle okolností, ve kterých ţijí. Někteří transcendentalisté se dívají na Absolutní Pravdu jako na neosobní sílu, obvykle označovanou jako beztvarý Brahman, zatímco jiní si myslí, ţe je to všepronikající lokalizovaný aspekt Boha, který je ve všech ţivých bytostech a bývá označován jako Paramátmá. Existuje však ještě další důleţitá skupina transcendentalistů, kteří se dívají na Absolutní Pravdu jako na Absolutní Osobnost, Nejvyššího Pána, který je díky Svým energiím současně neosobní, lokalizovaný a zároveň zůstává Absolutní Osobností. V současné době je slovo náboženství obětováno na oltáři materialistických pohnutek. Lidé se převáţně zajímají o věci spojené s jedením, spaním, bráněním se a uspokojováním smyslů, stejně jako to dělají nízká zvířata. Lidé se dnes snaţí úplně vyhýbat transcendentálním námětům nebo je alespoň nechtějí rozebírat do detailů. Dokonce i největší političtí vůdci prohlašují, ţe pro hladovějícího člověka nemá Bůh a náboţenství ţádný význam. Celé lidstvo se pod vlivem takových materialistických vůdců pomalu dostává na úroveň zvířat, neboť lidé nemají ţádné transcendentální realizace a neznají nic vyššího neţ toto tělo a tento svět. Lidská rasa degraduje na úroveň psů, kteří štěkají a vrčí, jakmile se k nim přiblíţí psi z jiné čtvrti. Stěţí si dokáţeme představit uboţejšího člověka neţ toho, který začne křičet na kohokoliv pocházejícího z jiného kraje nebo patřícího k jinému náboţenskému vyznání. Lidé křičí a povykují, jako by je ohroţoval nějaký tygr nebo vlk. Bez transcendentálního poznání nejsou lidé o mnoho lepší neţ vlci a tygři. Chceme-li v současné situaci přivést lidstvo zpátky k rozumu, musíme alespoň trochu porozumět absolutnímu poznání. Inteligentní vůdci by se neměli zajímat jen o zlepšování hmotných ţivotních podmínek, jakými jsou jedení, spaní, bránění se a uspokojování hmotných smyslů. Vůdcům, kteří si myslí, ţe hladoví lidé nemají zapotřebí Boha a náboţenství, by mělo být jasně vysvětleno, ţe ţádný muţ nebo ţena by neměli hladovět duchovně a ţe jsou to právě tito duchovně hladoví lidé, kteří musí porozumět Bohu a náboţenství více neţ kdy jindy. V této souvislosti bychom zde uvedli slova Dr. Rádhákrišnana (dřívějšího prezidenta Indie) na nedávném shromáţdění mezinárodní organizace UNESCO v Paříţi: ,,Kdyţ se národ pyšně odvrátí od Boha a soustředí se jen na hmotný úspěch a prosperitu, připraví si tím svůj konec. Dnes není tím hlavním napravit školy a knihovny nebo obchody a továrny, ale napravit člověka. Jestliţe zamýšlíme vytvořit novou celosvětovou společnost, musíme nejprve znovu vytvořit člověka.`` Chceme-li napravit lidstvo, které je nyní daleko zbídačenější neţ kdy jindy, musíme naprosto bezpodmínečně pochopit, jak nesmírně důleţitý je vztah člověka k Bohu.
Empiričtí filozofové a logikové se snaţili porozumět pravému vztahu ţivé bytosti k Absolutní Pravdě pouze na základě svého světského vzdělání a akademického výzkumu. Snaţili se vytvářet různá pojetí a metody, ale Absolutní Pravda i přes jejich snahy zůstává za hranicemi jejich poznání. Dokonalé pojetí Absolutní Pravdy není moţné získat touto vzestupnou metodou, která se zakládá na nedokonalých hmotných smyslech. Empiričtí filozofové a logikové nedokáţou pochopit svou nedokonalost, protoţe jsou zaslepeni hmotným poznáním, a proto jsou jejich závěry ateistické. Popírají existenci Svrchované Osoby, Boha, který se liší od všech ostatních osob. Díky svým ateistickým předpokladům pak zůstávají ve stejné temnotě jako předtím. Uvaţují o svém vlastním vymyšleném pojetí Absolutní Pravdy, aniţ by znali svůj skutečný vztah k Bohu. Praví transcendentalisté neuznávají toto zevšeobecňování a nespoléhají se na přímé vnímání, ale získávají skutečné poznání ve všech jeho aspektech od autorit, kterým bylo transcendentální poznání vyjeveno. Toto vyjevení umoţňuje právě ona hlubší stránka lidské osobnosti. Skutečné poznání o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Boţství, a Jeho vztahu k nám je moţné získat pouze touto transcendentální metodou. Nejvyšší Osobnost Boţství je absolutní a vyhrazuje si právo nezjevovat se materialistickým lidem. Boha je moţné poznat pouze touto absolutní metodou, zatímco pomocí relativních metod zakládajících se na smyslovém vnímání k Němu není moţné dospět. Kdyby se Bůh musel zjevit našim relativním smyslům, pak by bylo absolutní naše relativní smyslové vnímání, a nikoliv Bůh. Smyslové vnímání nám proto v ţádné ze svých podob nepomůţe při získávání poznání o Bohu. Se svým nedokonalým poznáním se nemůţeme přiblíţit k Absolutní Pravdě, ale Absolutní Pravda se Sama ze Své bezpříčinné milosti zjevuje ve Své vlastní podobě. Za temné noci nemůţe být slunce ničím donuceno se zjevit a nemohou ho k tomu donutit ani ty nejmodernější technické prostředky. Kaţdého rána se však slunce samo zjeví bez pomoci našich materialistických vymoţeností. Kdyţ vyjde slunce, temnota okamţitě zmizí. Podobným způsobem se můţe zjevit Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, nebo Jeho osobní společníci. Zjevují se prostřednictvím svých vlastních sil bez jakéhokoliv zásahu z hmotného světa jako projev bezpříčinné milosti, neboť jejich jediným cílem je pomoci pokleslým duším, které propadly iluzi hmotné energie Pána, skládající se ze tří kvalit hmotné přírody. Necháme-li však dveře i okna zavřené, pak ani za úsvitu nespatříme ze své temné místnosti sluneční paprsky. Kdyţ se zjeví Nejvyšší Pán nebo Jeho důvěrní sluţebníci, aby kázali poselství Boha, nesmíme nechávat okna a dveře našeho těla a mysli zavřené. Jinak k nám světlo vycházející z Pána a Jeho sluţebníků nebude moci proniknout. Světlo emanující z těchto transcendentálních zdrojů k nám většinou pronikne prostřednictvím sluchu. Pouze kdyţ budeme připraveni s pokorou naslouchat Boţímu poselství, poznáme Boha takového, jaký je a také náš vztah k Bohu takový, jaký je. V tomto transcendentálním duchu předkládáme Poselství Boha ku prospěchu všech lidí a zvláště opravdových hledačů pravdy. Nevíme, jak dalece uspějeme ve svém skromném snaţení, a proto se omlouváme za případné nedostatky, které ho mohou provázet. - autor
1 Transcendentální poznání Hluboce se klaníme našemu milostivému duchovnímu učiteli, Jeho Božské Milosti Bhaktisiddhántovi Sarasvatímu Gósvámímu Prabhupádovi, který je zachráncem pokleslých. Otevřel naše zaslepené oči pochodní transcendentálního poznání a odstranil tak temnotu nevědomosti ku prospěchu všeho lidstva. Jsme tolik pyšní na své malé oči a s nadšením se nafoukaně díváme na všechno kolem, ale nevíme, ţe všechno, co v současné době vidíme, je pokryto temnou nevědomostí, a naše vnímání je proto buď chybné, nebo jen částečné. Jednoduše nemůţeme všechno vidět jen silou svého zraku. Kaţdé ráno nám vycházející slunce připadá jako malý kotouč, i kdyţ ve skutečnosti je to ohromné mnoţství hmoty. Slunce je samozřejmě mnohem větší neţ Země, na které ţijeme, a tak jsou kaţdé ráno naše oči podrobeny zkoušce a absurdně zesměšněny. Naše oči jsou schopny přijímat vědomosti jen za určitých podmínek. Nedokáţeme vidět věci, které jsou od nás příliš vzdáleny, nevidíme ve tmě a nejsme schopni vidět ani to, co je oku nejblíţe - oční víčko. Na své oči můţeme být pyšní jen za příznivých podmínek, které vytvořila hmotná příroda. Jinak nám naše úţasné oči nebudou nic platné a nebudeme schopni vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Neplatí to však jen pro oči, stejné je to i se všemi ostatními smysly, kterých pouţíváme k získávání poznání. Chceme-li se podívat na nějaký předmět ve tmě, nemůţeme k tomu pouţít jenom své oči - jsme závislí i na dalších okolnostech provázejících naše vnímání. Ve tmě nejsme schopni vidět nic jasně. Získáme-li v této situaci nějaké poznání, například prostřednictvím hmatu, bude buď chybné, nebo neúplné. Bude to podobné, jako kdyţ se několik slepých lidí setkalo se slonem a jeden druhému se snaţili popsat to zvláštní stvoření. První z nich nahmatal chobot a řekl: ,,Je to ohromný had.`` Jiný se dotýkal nohou a řekl: ,,Je to velký sloup.`` A tak dále.
Ve tmě je moţné vnímat předměty pouze jedním způsobem - jen kdyţ někdo přinese světlo a všechno bude zřetelně vidět. Podobně i naši učitelé zaţehnou světlo poznání a my můţeme pouze jejich milostí vidět vše takové, jaké to skutečně je. Jiţ od narození jsme si zvykli získávat poznání milostí našich učitelů, ať uţ jimi byl otec, matka nebo profesoři. Pokroky na cestě poznání můţeme udělat pouze s pomocí takových učitelů, od nichţ získáváme zkušenosti pokorným nasloucháním. Na cestě poznání se pohybujeme kupředu milostí svých učitelů - abecedou počínaje a závěrečným univerzitním studiem konče. Chceme-li pokračovat dále a získat transcendentální poznání, musíme ze všeho nejdříve vyhledat kvalifikovaného mistra, který nás na této cestě povede. Poznání, které získáváme při školní a univerzitní výuce, nám můţe dočasně pomoci při studiu určitého oboru v současném ţivotě, avšak tyto vědomosti nemohou uspokojit naši věčnou potřebu transcendentálního poznání, po kterém touţíme zrození za zrozením, den za dnem, hodinu za hodinou. Chceme-li uspět v jakémkoliv oboru, musíme navázat styk s mistrem tohoto oboru a potom vynaloţit úsilí v souladu s předepsanou metodou. Chceme-li získat univerzitní diplom, musíme nejprve navázat styk s touto institucí. Musíme se řídit pokyny svých učitelů a usilovně pracovat podle jejich přání. To je nutné k úspěchu. Podobné je to i v duchovním ţivotě. Chceme-li poznat věčný ţivot a vidět věci v pravém světle, musíme navázat styk s duchovním mistrem, který nám dokáţe otevřít oči a zbavit nás pout nevědomosti. Nutnost vyhledat duchovního mistra je princip, který platí věčně. Nikdo ho nemůţe obejít. Zasvěcení začíná dnem, kdy naváţeme transcendentální vztah s duchovním mistrem. Upanišady a další písma nařizují, ţe člověk musí uctivě a s pokorou přistoupit k nohám duchovního mistra, který dobře zná písma a dosáhl dokonalosti v transcendentálním poznání. Dokonalý v transcendentálním poznání můţe být pouze ten, kdo přijal kulturu, činnosti a vědomosti učednické posloupnosti, linie duchovních učitelů a ţáků. Úřední vůdci různých duchovních společností často nebývají na této úrovni duchovní dokonalosti a nemají tak potřebné kvalifikace k tomu, aby byli duchovními mistry. Nemá význam chodit za těmito profesionálními duchovními mistry jenom kvůli tomu, ţe je to zvykem. Nikdo nemůţe dosáhnout duchovní dokonalosti, aniţ se podrobí duchovní disciplíně. Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství a ideální duchovní mistr, přednesl filozofii Bhagavad-gíty Svému učedníkovi Ardţunovi. Zde vidíme dokonalý příklad vztahu mezi duchovním mistrem a ţákem. Ardţuna byl Kršnův nejdůvěrnější přítel, a Šrí Kršna mu proto vysvětlil podstatu všech písem, Bhagavad-gítu. Jelikoţ jsme neustále zaneprázdněni svými světskými povinnostmi, nemáme zájem porozumět ţádné filozofii kromě té, která se týká našeho ţaludku a podobných témat. Rozvinuli jsme mnoho odvětví této filozofie ţaludku do všech směrů, a tak nám stěţí zbývá nějaký čas na pochopení filozofie věčného ţivota, o který usilujeme ţivot za ţivotem. Ardţuna jako obyčejný člověk předstíral filozofickou slabost a nevědomost, a kdyţ Kršna zavezl jeho vůz mezi obě válčící strany na Kuruovském bitevním poli, odmítl bojovat. Kršna mu proto otevřel oči poznáním z Bhagavad-gíty. Věk po věku tak Nejvyšší Pán a Jeho důvěrní oddaní přinášejí nekonečnou milost a odstraňují temnotu nevědomosti lidí tohoto světa. Nikdy bychom nemohli získat transcendentální poznání, kdyby nám nedali svou milost. Nejvyšší Osobnost Boţství někdy sestupuje a učí nás transcendentálnímu poznání, jindy pověří Své důvěrné společníky, aby se ujali tohoto laskavého poslání. Kaţdého mesiáše - světce, který přišel v minulosti nebo teprve přijde kázat transcendentální poselství Boţího království - bychom měli povaţovat za nejdůvěrnějšího sluţebníka Nejvyššího Pána. Jeţíš Kristus se zjevil jako syn Boţí, Mohammed o sobě říkal, ţe je Boţím sluţebníkem a Šrí Čaitanja přišel jako oddaný Boha. Ve všech případech však měli tito mesiášové jedno společné: hlásali, ţe v tomto světě smrtelníků neexistuje trvalý mír a blahobyt. Všichni se shodují na tom, ţe patříme do jiného světa, kde mír a blahobyt existují věčně. Mír a blahobyt najdeme v Boţím království, které je nad tímto hmotným světem. Dokonce ani Buddha a Šankaráčárja, kteří neuznávali existenci Osobnosti Boţství, nikdy neučili, ţe by v hmotném světě bylo moţné dosáhnout věčného míru a blahobytu. V současné době však přední myslitelé svedli obyčejné lidi do té míry, ţe přestávají věřit v existenci jiného světa neţ toho, ve kterém ţijí a myslí si, ţe mír a blahobyt je moţný i v tomto světě smrtelníků. Podle nich je hmotné tělo skutečným já, seberealizace je pouhé zdokonalení těla a jedinou lidskou povinností je uspokojovat smysly a všemi moţnými způsoby udrţovat své tělo. Také říkají, ţe filozofické chápání Boha je jakási marnotratná snaha či společenská hra na procvičení lidského mozku. S tímto přístupem však svět nezíská nic hodnotného. Ardţuna předstíral svou slabost a stavěl se do role obyčejného člověka oklamaného hmotným světem a tak pomohl při zjevení Bhagavad-gíty, která vyšla z transcendentálních úst Osobnosti Boţství. Kdykoliv Nejvyšší Pán sestoupí do světa smrtelníků, provázejí Ho Jeho důvěrní společníci. Ardţuna je jedním z těchto důvěrných sluţebníků Nejvyšší Osobnosti Boţství, Šrí Kršny, a ku prospěchu všech lidí jako první vyslechl Bhagavad-gítu.
Ardţuna byl čistým oddaným Osobnosti Boţství a byl schopen diskutovat o transcendentální filozofii Bhagavadgíty dokonce i na Kuruovském bitevním poli. My, moderní lidé, kvůli svým kaţdodenním povinnostem nemáme čas na rozebírání detailů filozofie Bhagavad-gíty. Ardţuna nám však chtěl dát lekci a zahloubal se do filozofie Bhagavad-gíty ve chvíli, kdy se zdálo nemoţné najít si byť jen jediný volný okamţik. To všechno udělal v zájmu lidí jako jsme my, a kdyţ porozuměl filozofii Bhagavad-gíty, statečně se vrhl do boje. Náklonnost k členům vlastní rodiny, kterou byl Ardţuna ovlivněn, tolik typická pro moderního člověka, je příznakem nedostatku transcendentálního poznání. Získá-li však člověk transcendentální poznání, znamená to, ţe by se měl vzdát svých obyčejných povinností. Ardţuna porozuměl filozofii Bhagavad-gíty, ale Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, mu nikdy neradil, aby zanechal svých zdánlivě obyčejných povinností. Spíše naopak. Kdyţ Ardţuna získal od Šrí Kršny transcendentální poznání, bojoval s ještě větším odhodláním. Prostřednictvím transcendentálního poznání člověk získá sebeodevzdání a odhodlanost prokazovat transcendentální sluţbu Nejvyšší Osobnosti Boţství. To je jediný správný význam Bhagavad-gíty. Ardţuna se ocitl ve svízelné situaci, protoţe se blíţila bitva na Kurukšétře, a tak se co nejpokorněji odevzdal Šrí Kršnovi, aby jako Jeho ţák mohl vyslyšet rady, které by vyřešily jeho problémy. Zpočátku Nejvyšší Pán hovořil s Ardţunou jako přítel s přítelem, ale přátelský rozhovor většinou skončí bez nějakého řešení či závěru. Proto se Ardţuna Šrí Kršnovi odevzdal jako svému učiteli, neboť ţák musí poslouchat příkazy duchovního mistra. Takový je vztah duchovního mistra a ţáka. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, předal Ardţunovi ţivotně důleţité učení Bhagavad-gíty aţ tehdy, kdyţ viděl, ţe se Mu Ardţuna odevzdal bez výhrad a bez ohledu na svou učenost. Podobně jako Ardţuna se i my nejdříve snaţíme vyřešit všechny problémy svými silami na základě vlastních zkušeností. Naše snaha překonat své tělesné a mentální potíţe pomocí nějakých pomíjivých metod bude nakonec vţdy neúspěšná. Dokud se člověk nepokusí vyřešit své problémy získáním věčného ţivota, nedosáhne míru ani v tomto ţivotě, ani v příštím. To je svrchované učení Bhagavad-gíty. Pro člověka je ze všeho nejdůleţitější porozumět činnostem, které jsou transcendentální tělesným a mentálním tuţbám. Dokud se nedostaneme na úroveň transcendentálních činností, nemůţeme dosáhnout skutečného míru. Tato duchovní, transcendentální úroveň je úrovní věčného ţivota, bez kterého by neexistovalo ani toto hmotné tělo, ani mysl. V současné době bohuţel o tomto věčném ţivotě nic nevíme, i kdyţ jsme tolik pyšní na své hmotné poznání. V současnosti jsme více či méně ponořeni do vnějších označení, která pokrývají naši věčnou ţivou duši. A protoţe se zaobíráme těmito vnějšími věcmi, přichází nám do cesty tolik utrpení a překáţek. Kdyţ se těchto označení zbavíme - kdyţ se odkryje naše skutečná povaha - jenom pak se nám splní sen o věčném štěstí a míru. Naše současné pokusy odstranit překáţky hmotného světa pomocí pomíjivých metod učených vědců, státníků a takzvaných mahátmů nás nepřivedou na duchovní, transcendentální úroveň, ale pouze zabalí duši do různých barevných ,,šatů`` v podobě tělesných a mentálních označení a jmen. Kršna v Bhagavad-gítě prohlašuje, ţe tyto pokusy musí vţdy skončit neúspěchem. Kdyţ se Ardţuna odevzdal Kršnovi jako Jeho ţák, Šrí Kršna ho pokáral slovy: ,,Ardţuno, mluvíš jako nějaký učenec, ale ve skutečnosti toho víš velmi málo, protoţe naříkáš nad něčím, co pro skutečně učeného člověka není hodno zármutku.`` Učený člověk nikdy nenaříká nad něčím, co vzniká a časem opět zaniká. Hmotné tělo, které získáme v lůně matky, se po nějaké době promění na popel, zemi nebo výkaly a jemnohmotné tělo, skládající se z falešného ega, inteligence a mysli je podobně zničeno v okamţiku, kdy je duše vysvobozena. Skuteční učenci proto nepřikládají velkou důleţitost hmotnému tělu a mysli nebo štěstí a neštěstí, která se týkají jen mysli a těla. Tito učenci dávají naopak velký důraz na štěstí a neštěstí týkající se samotné duše, jeţ je duchovní povahy a stojí nad tělem i myslí. Poznání týkající se těchto věcí se nazývá ,,transcendentální``. Ardţuna se uvedl jako materialistický hlupák, který nemá ţádné transcendentální poznání, jen aby poučil nás - stoprocentní materialisty a hlupáky. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, sdělil transcendentální poznání Bhagavad-gíty Ardţunovi, protoţe Ardţuna si to podle Něho nejvíce zasluhoval. Podobně jako Ardţuna se i předseda bengálské vlády Nawaba Hussaina Šáha, Sákar Mallik, který byl později známý jako Sanátana Gósvámí a stal se jedním z nejpřednějších ţáků Šrí Čaitanji, představil Šrí Čaitanjovi v Bénáresu jako materialistický hlupák. Předstoupil před Šrí Čaitanju takto: ,,Obyčejní lidé, kteří nic nevědí o transcendenci, mě oslovují jako velkého vůdce a učence nebo mahátmu, paramahansu a podobně, ale já pochybuji, zda je to správné. Vlastně se mi mohou nepřímo vysmívat, kdyţ mě označují za někoho, kým ve skutečnosti nejsem. Vím, ţe nemám poznání o svém vlastním já, o sobě samotném, ale materialističtí hlupáci mě povaţují za učence. Je to nepochybně nějaký ţert nebo výsměch.`` Takto se Šríla Sanátana Gósvámí představil. Ve skutečnosti měl jiţ tehdy transcendentální poznání, ale vydával se za materialistického hlupáka, jako jsme my. Kritizoval sám sebe za to, ţe lidem dovolil, aby ho oslovovali
jako velkého vůdce nebo učence, kdyţ neměl ţádné transcendentální poznání. Nepřímo tím říká, ţe neexistuje větší hlupák neţ člověk, který se na sebe snaţí upozornit a sbírá hlasy podobných hlupáků, aby se proslavil jako velký učenec, vůdce, filozof, mahátmá nebo paramahansa, přičemţ nemá ţádné poznání o svém skutečném já, duši, neudělá nic ve svém skutečném zájmu a jen ztrácí čas štěstím a neštěstím pomíjivého těla a mysli. znamená ,,věčný``. Sanátana Gósvámí se nezajímal o pomíjivé štěstí pomíjivých těl a myslí ţivých bytostí, zajímal se o jejich věčné štěstí. Kdyţ se člověk začne zajímat o trvalé štěstí věčné duše, stane se ţákem Sanátany Gósvámího, stane se skutečným ,,sanátanistou``, coţ znamená skutečným transcendentalistou. V současné době jsou téměř všechny vůdčí osobnosti na celém světě, všichni učenci a ,,mahátmové`` více méně materialisté, kteří o transcendentální poznání nejeví ţádný zájem. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, proto nejprve Ardţunu pokáral a odmítl ho přijmout za pandita (učence), aby tím poučil všechny takzvané učence a vůdce, kteří jsou ve skutečnosti jen hlupáci. Téměř všichni současní vůdci společnosti popularizují různé druhy náboţenství, které se týkají pouze hmotného těla a mysli. Jen velmi málo z nich ví, ţe tělo a mysl jsou jen jakýmsi kabátem a košilí skutečné duše. Budeme-li se starat jen o šaty, o kabát a košili, nepřinese to nic našemu skutečnému já, duši. O duši bychom se ve skutečnosti měli starat ze všeho nejvíce. Ţádný rozumný člověk se nebude zajímat jen o vnější věci a přitom zanedbávat to nejdůleţitější - své vlastní já. Začne-li se zabývat tím, co je v jeho skutečném zájmu, bude o jeho vedlejší zájmy v podobě hmotného těla a mysli automaticky postaráno. Nikdo však nemůţe slouţit svému hlavnímu zájmu tím, ţe se bude starat pouze o zájmy vedlejší. Není moţné uspokojit své vnitřní tuţby, pokud se budeme starat jen o své šaty. Mluvíme-li o ţivé bytosti, musíme vědět, ţe její tělo a mysl jsou jen dvě vrstvy vnějších obalů a ţe skutečná ţivá síla neboli duše je tou hlavní postavou pod různými obaly. Vnější pokryvy jsou pomíjivé, a proto je pomíjivé i vše, co na nich závisí. Štěstí a utrpení související s vnějšími obaly - jako tělo a mysl - je taktéţ pomíjivé. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě říká: ,,Ó synu Kuntí! Všechny druhy radostí a strastí, jako je chlad v zimě a teplo v létě, pocházejí ze smyslového vnímání. Podle zákonů přírody přicházejí a odcházejí a člověk by se je měl naučit snášet, aniţ by se jimi nechal rozrušit. Jen ten, koho neovlivňuje přicházející a odcházející štěstí a neštěstí, můţe dosáhnout věčného ţivota.`` V naší současné situaci je však velmi těţké nenechat se ovlivnit pomíjivým štěstím a utrpením těla a mysli a nedokáţeme se ani chovat, jako bychom se přestali ztotoţňovat s tělem a myslí. Získat transcendentální poznání neznamená přestat se zajímat o všechny obvyklé věci. Pouze to znamená, ţe se člověk nenechá ovlivnit pomíjivým štěstím a neštěstím. Musíme si jasně uvědomit pomíjivost hmotného štěstí a neštěstí. Bylo by navýsost hloupé je zcela ignorovat, ale stejně hloupé by bylo nestarat se o vše, co se týká věčné duše, díky níţ můţe hmotné tělo a mysl existovat. Jestliţe se člověku natolik poštěstilo, ţe porozuměl duši a má chuť získat transcendentální poznání, pak i uprostřed světského štěstí a neštěstí, vztahujícího se na tělo a mysl, zůstane klidný a bude se těšit transcendentálnímu míru. Skutečný mír je moţný pouze na transcendentální úrovni, kde také existuje skutečné štěstí. Kdyţ se někdo po dlouhé době vrací zpátky domů, jeho radost z návratu přehluší všechny nepříjemnosti spojené s namáhavou cestou. Těţkosti spojené s cestováním najednou ustupují do pozadí a člověk cítí jen radost z toho, ţe se vrací zpátky domů. Také ten, kdo se zásluhou transcendentálního poznání vrací zpátky domů, zpátky k Bohu, přestává vnímat hmotná utrpení těla a mysli. Veškeré naše pocity štěstí a neštěstí pocházejí ze smyslového vnímání. Tvar, chuť, vůně, zvuk a dotek jsou různé smyslové vjemy, které nám ve spolupráci s myslí přinášejí radost nebo utrpení. V zimě nám koupel ve studené vodě přináší utrpení, ale v létě nám tatáţ studená voda přináší potěšení. V zimě nám oheň dává příjemné teplo, ale v létě nás tentýţ oheň nepříjemně pálí. Voda ani oheň nemají ţádnou jasně určenou sílu působit nám štěstí nebo utrpení. Pouze k nám přicházejí jako prostředníci štěstí a neštěstí podle způsobu našeho smyslového vnímání v určitých podmínkách. Ţádný objekt v hmotném světě nepřináší štěstí nebo neštěstí - štěstí a neštěstí jsou naprosto subjektivní a závisí na našem vnímání, které je ovlivněno myšlením, cítěním a chtěním. Pomíjivé vjemy štěstí a neštěstí, které se vztahují k našemu myšlení, cítění a chtění pod vlivem falešného ega, se jistě liší od věčné duše, a jsou tudíţ pouze ,,neskutečnou realitou``. Veškerý pokrok v poznání v oblasti umění nebo vědy, který opomíjí otázky věčné duše, je jen projevem iluzorních kvalit přírody, jeţ obklopují a omezují hmotné tělo a mysl. Skutečný mír a štěstí nikdy nenastanou zásluhou rozvoje materialistického poznání. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě potvrzuje, ţe pouze ti, kteří rozvíjejí transcendentální poznání věčné duše a nenechají se rozrušit pomíjivým štěstím a neštěstím, budou schopni uniknout z krutých rukou narození, nemoci, stáří a smrti a dosáhnou skutečného štěstí ve věčném duchovním ţivotě. Všem, kteří se ze všech sil upřímně snaţili nějakým způsobem prospět druhým, ale přesto neuspěli, bychom zde chtěli naznačit, aby se obrátili na Šrí Kršnu a Jeho pravé sluţebníky, přesně tak, jak to udělal Ardţuna. Pomoci
druhým bychom se měli snaţit teprve tehdy, kdyţ budeme dobře vědět . Jestliţe se budeme snaţit prospět druhým jen v duchu světského humanismu, získáme tím pouze pomíjivé výsledky v podobě zisku, slávy a uznání. Hitler, Mussolini nebo jakýkoliv jiný vůdce materialistického snaţení můţe svým stoupencům nabídnout nějakou mentální spekulaci, jak společně dosáhnout něčeho dobrého pomocí násilných či nenásilných metod, ale za své projevy takzvané laskavosti získá od svých následovníků uznání jen dočasně. Lidé, kterým se takový vůdce snaţil prospět, z těchto pomíjivých ,,dobročinných`` snah nezískají ţádný trvalý výsledek. Ve skutečnosti je bude čekat jen vzrůstající utrpení, protoţe následovali cestu, kterou hlásal jejich takzvaný vůdce. Jestliţe slepý člověk předstírá, ţe můţe pomoci jinému slepci přejít přes cestu, pak oba čeká ještě hlubší temnota, protoţe jak vůdce, tak následovník spadnou do nějaké škarpy. Člověk, který nemá ţádné transcendentální poznání, je jako slepec. Slepec se nejprve musí ze své slepoty vyléčit a pak se můţe pokusit vést druhé. Kaţdý, kdo se narodil v Indii, je potenciálním dobrodincem ostatních lidí, protoţe právě na indické půdě bylo transcendentální poznání nejpodrobněji vysvětleno a zachováno od dávných dob aţ do dneška. Mudrci a světci Bháratavarši, jak se Indii odpradávna říká, se nikdy nesnaţili uspokojit pouze potřeby těla a mysli, ale usilovali o rozvíjení poznání o duši, která je transcendentální hmotnému tělu a mysli. Dokonce i dnešní mudrci a světci se snaţí o totéţ a nenechávají se odradit ani mnoha překáţkami. Bylo by však nanejvýš pošetilé, kdyby lidé z Indie chtěli prospět druhým, aniţ by sami získali transcendentální poznání. Chceme-li získat transcendentální poznání, musíme ze všeho nejdříve pochopit, ţe duše je věčná pravda. Vnější prvky - tělo a mysl, které se zásluhou duše vyvíjejí - jsou relativní neboli částečné pravdy. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, to podrobně popisuje v druhé kapitole Bhagavad-gíty: ,,Duše, která proniká tělem, je věčná a měli bychom vědět, ţe nikdo nemůţe zničit nepomíjivou duši. Hmotné tělo podléhá zničení, ale majitel těla, duše, nikoliv. Kdyţ jsi takto poznal věčnou pravdu, povstaň k boji, ó synu Bháraty. Ten, kdo si myslí, ţe duše můţe někoho zabít nebo ţe můţe být zabita, je v nevědomosti, protoţe duše za ţádných okolností nezabíjí ani není zabita. Duše se nikdy nerodí a nikdy neumírá. Je věčná a nemá minulost, přítomnost a budoucnost. Existuje jiţ od nepaměti, ale je stále mladá a není zničena ani při zániku těla. Jak můţe člověk, který pochopil, ţe duše je věčná a nezničitelná, někoho zranit nebo zabít? Zániku podléhá pouze vnější tělo a mysl. Tělo a mysl jsou jako šaty. Kdyţ jsou staré a obnošené, člověk je odloţí stranou a oblékne si nové. Podobně i duše odkládá v okamţiku smrti své staré tělo a získává nové. Duše nemůţe být rozřezána ostřím meče, spálena ohněm nebo zničena vodou či vzduchem. Je věčně nezničitelná, nespálitelná, nevypařitelná a nerozpustitelná. Je nepomíjivá, všepronikající a věčná. Nelze ji náleţitě popsat ţádným lidským jazykem, ani dokonale pochopit ţádnou lidskou myslí. Duše je stále neměnná. Kdyţ to všechno víš, neměl bys naříkat nad smrtí těla.`` V Bhagavad-gítě je duše označována slovy ,,znalec pole``, zatímco tělo a mysl pokrývající duši jsou označovány jako ,,pole``. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, vysvětluje pojmy (příroda neboli vnímatelný svět, který je uţívaný) a (ten, kdo si uţívá vnímatelného světa) v třinácté kapitole Bhagavad-gíty. Vysvětluje, ţe veškeré akce a reakce, ke kterým dochází v tomto světě, jsou jen výsledkem spojení přírody ( ) a uţívajícího ( ). Například rýţe je výsledkem akce a reakce pole a rolníka, který na něm pracuje, dítě je zplozeno spojením prakrti, uţívané, a puruši, uţívajícího. Podobně i vše ostatní, co vidíme v tomto světě, je výsledkem spojení pole ( ) a znalce pole ( ). je ţivá duše a je materiál, který ţivá bytost vyuţívá. Fyzika, chemie, astronomie, farmakologie, ekonomie, sexuologie a ostatní obory materialistické vědy se zabývají hmotnými sloţkami označovanými jako avšak věda, která pojednává o duchovní existenci označované jako , vyjevuje transcendentální poznání. Předmětem skutečného poznání je tedy a nikoliv O těchto námětech budeme ještě podrobněji hovořit, ale prozatím se spokojíme s tím, ţe ( uţivatel) je ústředním bodem veškerého poznání, neboť ve spojení s hmotným tělem, myslí a okolními hmotnými prvky vytváří vše, co kolem sebe vidíme. je věčná duše a je hmota, která je pomíjivá. Věčná pravda je shrnuta ve Védách aforismem - ,,Duše je realita a svět je falešný jako stín.`` Výraz ,,falešný jako stín`` znamená, ţe svět je pomíjivý a existuje pouze dočasně. Neměli bychom si však myslet, ţe vůbec neexistuje. My skutečně vlastníme svá pomíjivá těla a mysli a neměli bychom se vystavit na posměch tím, ţe budeme prohlašovat, ţe naše těla a mysli neexistují. Přitom si však stále musíme být vědomi toho, ţe naše těla i mysli jsou pouze nestálé, pomíjivé prvky. Duše, která je v tomto těle uvězněna, je věčná a nezničitelná pravda. Musíme jasně pochopit, ţe nikdo nemůţe zničit věčnou duši, a proto se duše nedotýká nějaké násilí nebo nenásilí.
V dnešní době se celý svět horečně snaţí hromadit poznání o vztazích hrubohmotného těla a jemnohmotné mysli, ale mnohem důleţitější neţ tělo a mysl je duše, která je naprosto opomíjena a nikde se o ní neučí. Následkem toho se na celý svět snesla temnota nevědomosti a vzrůstají nepokoje, spory a utrpení. Jak dlouho se můţeme radovat z vnějšího štěstí? Je to jako kdyby si člověk pral šaty, ale zapomněl se najíst. Skutečnou výţivou je poznání o věčné pravdě, nezničitelné duši, která je ţivou silou v kaţdém hmotném těle. Ţivá bytost je velice nepatrná - je menší neţ atom. Učenci říkají, ţe velikost duše se rovná přibliţně jedné desetitisícině konečku vlasu. Duše šíří svou sílu po celém těle podobně jako nepatrné mnoţství léku. Měli bychom vědět, ţe právě díky přítomnosti duše v celém těle jsme schopni něco pociťovat v kterékoliv části těla i při sebemenším doteku. Odejde-li však tato ţivá jiskra z těla, tělo bude jen mrtvě leţet a nebude cítit sebemenší bolest, ani kdyţ do něj budeme sekat sekyrou. Materialističtí vědci nikdy nemohou stvořit duši sloučením hmotných látek. To je důkazem, ţe nepatrná ţivá jiskra není nic hmotného. Vše, co bylo vytvořeno manipulováním s hmotou, je zničitelné a pomíjivé, a jelikoţ je ţivá jiskra nezničitelná, materialističtí vědci se musí smířit s tím, ţe věda tuto atomickou částici nedokáţe rozdělit. Vědci mohou vytvořit atomovou bombu, ale nikdy nebudou schopni stvořit ţivou duchovní jiskru. Vědci na celém světě dosáhli této technické úrovně, ale naneštěstí nevynaloţili téměř ţádné úsilí na to, aby poznali duši, ţivou jiskru, která je ve skutečnosti ze všeho nejdůleţitější. V tom spočívá jejich nevědomost a to je také příčina jejich bezmocnosti. Šrí Dţagadíš Čandra Bose, Isaac Newton, Benjamin Franklin - dokonce i úţasné mozky takových velkých lidí přestaly pracovat, jakmile jejich tělo opustila tato malinká jiskra ţivota. Kdyby bylo moţné chemickou nebo fyzikální cestou tuto ţivou jiskru stvořit, pak by je jistě nějaký jejich ţák přivedl zpět k ţivotu a umoţnil jim ještě o něco déle pracovat pro vědecký pokrok na světě. Ţádný materialistický vědec však nedokáţe stvořit duši hmotným způsobem a ti, co to o sobě tvrdí, jsou největší hlupáci a pokrytci. Ţivá duše je věčná, nemá ani počátek, ani konec a ţádným způsobem ji není moţné stvořit. Kaţdý z nás ví, ţe vše stvořené podléhá zániku. Věčnost duše je důkazem toho, ţe nebyla stvořena ţádným hmotným způsobem. Takţe i člověk, který si myslí, ţe můţe ţivou jiskru zničit, o ní nic neví. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, proto jasně prohlašuje, ţe duše je duchovní povahy a tudíţ nezrozená. Ţivá bytost existuje věčně a nemá minulost, přítomnost ani budoucnost. Nikdy nezaniká, dokonce ani po zániku tohoto těla. Neroste ani se nezmenšuje s opakovaným rozením a smrtí těla. Duchovní bytost je věčně mladá, i kdyţ je nejstarší ze všech. Za všech okolností je odlišná od těla a mysli, které vţdy podléhají smrti a zničení. Můţeme se zeptat: ,,Proč Kršna Ardţunovi vysvětluje toto transcendentální poznání na Kuruovském bitevním poli?`` Odpověď je jednoduchá. Boj na bitevním poli se týká pouze těla a nikoliv duše, podobně jako dobré jídlo nasytí ţádosti ţaludku a nikoliv mysli. Ţádné z těchto hmotných dějů se nedotknou věčné ţivé bytosti, duše, protoţe ţivá bytost je neporazitelná, nelze ji spálit, rozmočit nebo vysušit. Pouze hmotné věci lze rozsekat na kousky, spálit, rozpustit nebo vysušit na vzduchu. Kršna tak mnoha způsoby Ardţunovi vysvětlil, ţe ţivá bytost, duše, je metafyzické povahy. neboli ,,věčné náboţenství``, o kterém se dodnes mluví po celé Indii, se týká právě této všepronikající, neměnné a nezničitelné duše. Znamená to, ţe skutečné náboţenství je transcendentální vůči různým náboţenským vyznáním, která se zaměřují na hrubohmotné tělo a jemnohmotnou mysl. není jen pro určitou skupinu lidí, určitou dobu a místo. Je věčná a všudypřítomná. Všechna náboţenství kromě sanátana-dharmy směřují pouze k fyzickým a psychickým změnám. Pod vlivem určitého místa, času a lidí se označujeme za hinduisty, muslimy, křesťany, buddhisty, socialisty, bolševiky a další. Zvláště na poli náboţenství jsme se snaţili vytvářet mnoho pomíjivých fyzických a mentálních seskupení a podle času, místa a lidí zakládat různé denominace. A právě z tohoto důvodu se hlásíme k různým ,,změnitelným náboţenstvím``. Z hinduisty se zítra můţe stát muslim, pozítří z muslima křesťan a tak dále. Získáme-li však transcendentální poznání a drţíme-li se své sanátana-dharmy, skutečného věčného náboţenství ţivé bytosti, teprve potom dosáhneme opravdového míru, blahobytu a štěstí. Duše je tak nepatrná a pro naše hmotné oči neviditelná, ţe bývá označována jako nevysvětlitelná, nepochopitelná a podobně. Je však přesto povaţována za věčnou, protoţe nikdy nepodléhá zrození, nemoci, stáří, smrti ani ţádným jiným fyzickým proměnám. Chceme-li uniknout těmto hmotným změnám a získat věčný mír a štěstí, je nutné usilovně rozšiřovat věčné náboţenství duše. Měli bychom si pamatovat, ţe věčné náboţenství duše není nikdy omezeno lidmi, místem ani časem.
2 Karma-jóga - práce s transcendentálním výsledkem
Moudří světci říkají, ţe v Indii, v posvátné zemi Bháratavarši, se člověk můţe narodit aţ po dlouhé době vývoje skrze 8 400 000 druhů ţivota. Z toho je 900 000 druhů vodních ţivočichů, 2 000 000 nehybných ţivých bytostí (rostlin apod.), 1 100 000 plazů a hmyzu, 1 00 000 ptáků, 3 000 000 zvířat a šelem a 400 000 lidských bytostí. Ţivá duše se převtěluje z jednoho ţivotního druhu do druhého a takto cestuje po dlouhé miliony let po celém vesmíru. Z tohoto důvodu se říká, ţe duše je všudypřítomná. V Čaitanja-čaritámrtě stojí, ţe člověk, který se nakonec narodí v posvátné zemi Bháratavarši, v Indii, by měl nejprve sám dosáhnout seberealizace a potom pracovat pro nejvyšší blaho všech lidí. V ţádné jiné zemi neusilovali velcí světci o realizaci vlastního já neboli duše tolik jako v Indii. Je známé, ţe v západních zemích lidé učinili, co mohli, pro rozvoj hmotné vědy, která se soustřeďuje kolem hmotného těla a mysli, ale i přes všechen hmotný pokrok západního světa na lidi doléhají jedovaté následky materialismu, protoţe se jen velice málo zajímali o rozvoj duchovní vědy. Chtějí-li velcí myslitelé Západu skutečně poznat Boţí poselství, musejí začít hledat v Indii. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě podrobně vysvětlil karma-jógu neboli práci přinášející transcendentální výsledky, aby uhasil oheň materialismu a osvítil budoucnost lidstva. Mezi karmou, prací pro hmotný zisk, a karma-jógou, prací s transcendentálními výsledky, je propastný rozdíl. Na několika místech Bhagavad-gíty se Osobnost Boţství zmiňuje o buddhi-józe neboli ,,inteligentní práci s transcendentálními výsledky``. Buddhi-jógu můţeme také chápat jako ,,transcendentální oddanou činnost``. Proč? Protoţe Šrí Kršna, Osobnost Boţství, říká, ţe Svým oddaným dá inteligenci potřebnou k vykonávání oddané sluţby, aby k Němu nakonec mohli dospět. Také na jiných místech se říká, ţe k Bohu lze dospět pouze pomocí oddané sluţby. Znamená to, ţe výsledků své práce (karmy) se můţeme zbavit pouze buddhi-jógou nebo karma-jógou; jinými slovy inteligentním jednáním s transcendentálními výsledky. V druhé kapitole Bhagavad-gíty Nejvyšší Pán Šrí Kršna radí následující: ,,Vysvětlil jsem ti transcendentální poznání. Nyní ti vysvětlím, jak je moţné pracovat s transcendentálními výsledky. Tímto jednáním se zbavíš pout, která jsou výsledkem obyčejných činností. Na této cestě neexistuje ztráta nebo úbytek. Dokonce i malý kousek této práce můţe člověka zachránit před největším utrpením.`` Pracovat s transcendentálními výsledky znamená zapojit se do oddané sluţby Šrí Kršnovi. Jak je moţné spojit oddanou sluţbu se svým kaţdodenním ţivotem, je vysvětleno v Bhagavad-gítě. Tomuto spojení se odborně říká karma-jóga. Spojí-li se tytéţ duchovní činnosti s rozvíjením poznání, říká se tomu dţňána-jóga. Povznesou-li se však tyto činnosti nad hranice práce a poznání, dospějí na úroveň čisté transcendentální oddanosti neboli bhaktijógy. Různé činy, které v tomto světě vykonáme, přinesou různé výsledky. Jestliţe si začneme uţívat těchto výsledků plodů své práce - naše jednání (uţívání si) vytvoří další výsledky, které se projeví v budoucnosti. Tímto způsobem vytváříme velký strom akcí a reakcí a jejich příslušných plodů. Uţíváme-li si plodů, vytváříme si pouta k tomuto propletenému stromu činností. Zrození za zrozením je duše připoutána k neustálému vytváření a uţívání si plodů. Naše naděje na únik z tohoto vězení akce a reakce, práce a jejích výsledků, jsou jen velmi malé. I kdyby člověk zanechal veškeré práce a stal se odříkavým sannjásínem, musí pracovat, byť jen proto, aby naplnil svůj hladový ţaludek. Není úniku - práci se nelze vyhnout - i kdyby to mělo být jen kvůli troše jídla. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, říká Ardţunovi: ,,Ó Ardţuno, musíš vykonávat svou povinnost. Je mnohem lepší něco dělat neţ setrvávat v nečinnosti. Vţdyť bez práce není ani moţné udrţet tělo naţivu.`` je práce předepsaná písmy a posvátnými knihami zákonů. Je mnohem lepší vykonávat takovou práci neţ být líný a vydávat se za mnicha nebo mystického jogína. Potřebuje-li si člověk vydělat na ţivobytí, měl by raději čestně přijmout práci metaře, neţ aby se oblékl do šafránového roucha světce a předstíral, ţe je sannjásí jen proto, aby si naplnil ţaludek. To je pokyn Šankaráčárji, největšího monisty a náboţenského reformátora. V současném věku hádek a pokrytectví bychom měli raději vykonávat své obyčejné povinnosti neţ se stát odříkavými mnichy. Ti, kteří vědí, co je skutečné odříkání, jasně chápou, ţe nesmějí zanechávat předepsaných povinností svého společenského řádu, neboť by to přineslo jen pohromu a nic jiného. Jestliţe se nejsme schopni uţivit, aniţ bychom dělali nějakou práci, jak by bylo moţné zanechat předepsaných povinností? Zároveň nesmíme zapomínat na nesnáze spojené se zapletením do akce a reakce, kvůli kterým je ţivá bytost spoutána v hmotném světě. Šrí Kršna nám proto radí vyřešit tuto sloţitou situaci následovně: ,,Nejlepší způsob jednání je vykonávat všechny své předepsané povinnosti pro uspokojení Jadţni, Višnua, Nejvyšší Bytosti a Absolutní Pravdy. Jinak kaţdé jednání vytvoří reakce, které způsobí připoutanost. Je-li práce konána pro Jadţňu, zbaví člověka veškerých pout.`` Práce, která nezpůsobuje ţádnou připoutanost, je označována jako práce s transcendentálním výsledkem neboli karma-jóga. Tímto jednáním se člověk nejen stane imunní vůči připoutanosti vyvstávající z práce, ale získá také
transcendentální oddanost Absolutní Osobnosti Boţství. Místo abychom si výsledků práce uţívali sami, je lepší věnovat je transcendentální láskyplné sluţbě Osobnosti Boţství. To je první stupínek na cestě oddané sluţby. Pán Čaitanja učil oddané sluţbě Šrílu Rúpu Gósvámího na Dašášvamédha-ghátu v Prajágu. Řekl, ţe pouze milostí Šrí Kršny, Osobnosti Boţství, a duchovního učitele můţe šťastná duše získat semínko transcendentální láskyplné oddané sluţby. Karma-jóga je prvním stadiem této čisté oddané sluţby. Tuto vědu učil Samotný Šrí Kršna Své důvěrné sluţebníky. Pokud se člověk nebude učit od nich a bude se snaţit získat informace z méně věrohodných zdrojů, zcela jistě si vyloţí špatně význam karma-jógy, jak to dnes dělají mnozí materialističtí lidé, kteří se prohlašují za odborníky na karma-jógu. Chceme-li přeţít v hmotném světě, musíme získat nějaký majetek. Výměnou za něj si obstaráme ţivotní nezbytnosti - především nějaké jídlo pro svůj hladový ţaludek. Díky jídlu si udrţujeme dobré tělesné zdraví a kdyţ jsme zdraví, můţeme si vydělávat. To je koloběh práce, ve kterém se točíme po celém vesmíru. Nedokáţeme ani odhadnout, jak daleko a dlouho jsme se takto točili a zakoušeli utrpení, provázející naši snahu dosáhnout iluzorního hmotného štěstí, které je jako nějaký přelud v mlze. S vidinou falešného poţitku neposlouchá duše svrchovaně mocného Pána a ţivot za ţivotem se snaţí najít trvalé štěstí tam, kde neexistuje. Prahlád Mahárádţ říká: ,,Nikdo neví, ţe jeho skutečným zájmem je hledat Višnua, všemocného Pána.`` V nevědomosti se ţivot za ţivotem bezcílně touláme oceánem hmotné existence a nevíme, co je v našem skutečném zájmu. Unášejí nás vlny akce a reakce a jiţ si ani nejsme schopni vzpomenout, kolika utrpeními jsme museli na této hrůzné cestě projít. Musíme vědět, ţe cílem naší pouti je Absolutní Pravda, Višnu, všudypřítomný Bůh. Šrí Kršna to potvrdil, kdyţ řekl, ţe všechno musíme vykonávat pro uspokojení Višnua, Jadţni. Ve Rg Védě je tatáţ pravda popsána takto: ,,Višnu je Nejvyšší Boţstvo a všichni podřízení bozi vzhlíţejí k Jeho lotosovým nohám. Autorem Véd je Samotný Nejvyšší Pán a Jeho Bhagavad-gítá je nepochybně nejlepším shrnutím učení Véd. Šrí Kršna zde prohlašuje, ţe ten, kdo se chce vymanit z koloběhu práce, musí dělat všechno pro uspokojení Višuna a nikoho jiného.`` Lidé v Indii (kterým se dnes chybně říká hinduisté) následovali varnášrama-dharmu nebo sanátana-dharmu, coţ je společenský systém, jehoţ organizace spočívá v rozčlenění společnosti do čtyř společenských řádů a čtyř duchovních stavů. Lidé náleţející do tří vyšších řádů - bráhmani (rádci a učitelé), kšatrijové (organizátoři) a vaišjové (produktivní třída) - ţili vaišnavským ţivotem, coţ znamená, ţe soustřeďovali všechny své činy kolem Nejvyššího Boţstva, Višnua. Všechny duchovní stavy - studenti, hospodáři, vánaprasthové a sannjásíni - uctívali Višnua, ale především to platilo pro hospodáře. Zvláště bráhmanští hospodáři pečlivě uctívali Višnua a jejich následovníci uctívají svá rodinná Boţstva dodnes. Duchovně vzdělaní lidé dělali všechno pro Višnua. Podle svých moţností nakoupili potraviny a uvařili jídlo jako oběť Višnuovi. Z jídla, které obětovali pro uspokojení Višnua, se stalo prasádam (,,milost Pána`` neboli zbytky Jeho jídla), které potom jedli. Co bylo moţné v časech dávno minulých a co lze zřídka ještě vidět dnes, můţe být obnoveno ve všech oblastech lidského ţivota, jestliţe se vše mírně přizpůsobí místu, času a lidem. Tímto způsobem se všichni mohou vymanit ze sloţité sítě akcí a reakcí. Mudrci říkají, ţe ten, kdo se odevzdá lotosovým nohám Višnua, dosáhne vysvobození. Své obyčejné touhy můţeme uspokojit tím, ţe uspokojíme transcendentální smysly Višnua, coţ je konečným cílem karma-jógy. Jestliţe nebudeme vykonávat své povinnosti v tomto duchu, pak veškeré naše činnosti nepřinesou nic jiného neţ jedovaté hmotné výsledky a pro celý svět to bude katastrofa. Konáním všeho pro uspokojení Višnua a přijímáním zbytků po oběti se můţeme zbavit všech špatností a hříšných reakcí, které jsme nasbírali při vykonávání svých předepsaných povinností. Můţeme se tolikerými způsoby snaţit odstranit své špatnosti a hříšné reakce, ale i při obyčejném jednání v práci, obchodu nebo při podnikání se dopustíme mnoha hříchů. Při obchodování se například stěţí vyhneme lhaní a o lţích právníků ani nemusíme mluvit. Advokáti musí vymýšlet mnoho triků a úskoků, aby svého klienta obhájili i přesto, ţe se provinil proti některému ze zákonů. V jiných profesích nebo při jiných zaměstnáních musíme dělat prakticky totéţ. Vědomě či nevědomě se dopustíme mnoha hříchů, které nepochybně uzrají a přinesou své ovoce. I kdyţ se budeme těmto hříchům opatrně vyhýbat, coţ je pro vaišnavy neboli oddané Višnua přirozené, i přesto nevědomě zabijeme mnoho mravenců a ostatního hmyzu při vykonávání i těch nejobyčejnějších činností, například kdyţ jdeme z jednoho místa na druhé. Kdyţ pijeme vodu, zabíjíme mnoho drobných vodních ţivočichů a také při pouhém uklízení, jedení nebo spaní zabíjíme mnoho ţivých bytostí. Znamená to, ţe úplně se hříchu vyhnout nelze, protoţe se dopouštíme hříšných činností i nevědomě v obyčejném ţivotě. Podle lidských zákonů mohou člověka oběsit, kdyţ se dopustí vraţdy, ale zabije-li nějaké niţší zvíře, neoběsí ho. Avšak podle Boţích zákonů je hříchem i zabití niţších zvířat. Boţí zákony nás potrestají za obojí. Lidé, kteří nevěří Boţím zákonům nebo dokonce ani Boţí existenci, mohou pokračovat ve svých hříšných činnostech a nemusejí přijít k rozumu ani po tom, co na ně dolehnou nesčetné reakce za jejich hříchy. To však na existenci Boha a Jeho věčných zákonů nic nemění.
Knihy zákonů známé jako se zmiňují o pěti druzích hříchů, kterých se kaţdý nevyhnutelně dopustí, byť i nevědomě: (1) při škrábání, (2) při tření, (3) při zaţehnutí ohně, (4) při lití vody z nádoby a (5) při čištění svého domu. I kdyţ se vědomě ţádného hříchu nedopustíme, zcela nepochybně se nevyhneme těmto pěti druhům hříchu. Proto je nezbytné, abychom jedli zbytky jídla obětovaného Višnuovi, neboť tak můţeme uniknout reakcím za hříchy, kterých jsme se nevyhnutelně a nevědomě museli dopustit. Z tohoto důvodu následovníci varnášrama-dharmy doma stále uctívají Višnua, a zvláště to platí pro bráhmany. Všichni, kdo vaří jídlo jen pro uspokojení svých smyslů a nikoliv jako oběť Višnuovi, se naneštěstí musejí podrobit trestu za všechny hříchy, kterých se vědomě či nevědomě dopustili při vykonávání svých předepsaných povinností. Vůdčí osobnosti všech zemí a společenství by měly v první řadě dbát na to, aby uspokojily Višnua, neboť je to v jejich vlastním zájmu i v zájmu těch, které vedou. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, radí Ardţunovi: ,,Co dělá velký člověk, obyčejní lidé následují. Cokoliv povaţuje za pravdu, budou taktéţ přijímat i jeho následovníci.`` Všechny vůdčí osobnosti by se proto měly zamyslet, jak by vykonáváním svých povinností mohly nejlépe uspokojit transcendentální smysly Višnua a šly tak dobrým příkladem i svým následovníkům. Bohuţel jiţ nastaly časy, kdy jsou vůdci společnosti zatvrzelí ateisté, a i kdyţ k nim lidé vzhlíţejí jako k osvíceným velikánům, stavějí se proti zákonům, které stanovil Bůh. Jak by mohli uspokojit transcendentální smysly Višnua? Jestliţe nedělají všechno pro uspokojení transcendentálních smyslů Višnua, jak mohou očekávat, ţe sebe nebo své následovníky ochrání před hříchy, kterých se dopouštějí při vykonávání svých povinností? Neuvědomují-li si vůdčí osobnosti existenci všemocného Višnua, Jenţ je svrchovanou transcendentální osobou a zároveň je neosobní a všepronikající, jak si Ho mohou uvědomit obyčejní lidé? On je svrchovaným uţivatelem všeho, co existuje a nikdo z nás si nemůţe myslet, ţe vesmír a všechno v něm je určeno k našemu poţitku, i kdybychom byli sebevýznamnější. Jelikoţ jsme podřízeni všemocnému Višnuovi, Nejvyššímu Pánu a svrchovanému vládci, můţeme si uţívat pouze toho, co nám ve Své laskavosti pošle. Nesmíme si vzít nic, co nám nedal. Neměli bychom vynakládat zvláštní úsilí, jen abychom získali něco, co patří Jemu nebo někomu jinému. To je správný vaišnavský přístup. V Íšópanišadě je tentýţ princip popsán následovně: ,,Vše, co kolem sebe ve vesmíru vidíme, je majetkem nejvyššího poţivatele a člověk si můţe uţívat jen toho, co mu Pán přidělil a nikdy se nesmí dotknout majetku druhých.`` Vůdci politických a občanských společenství by proto měli soustřeďovat své činnosti kolem Višnua. Tato transcendentální práce prospěje jim samotným a přinese dobro i jejich následovníkům. Jestliţe si tyto osobnosti včetně kazatelů a hlav států neosvojí vaišnavský přístup a místo toho samy zaujmou vznešené Višnuovo postavení svrchovaného poţivatele, mohou z toho dočasně vytěţit nějaký zisk, věhlas nebo slávu a ukázkou falešného odříkání mohou oklamat své ubohé následovníky a svést je z pravé cesty, ale nikdy nebudou schopni udělat nic dobrého pro nevědomé duše, které je následují jako stádo ovcí na poráţku. Samotný vůdce z toho můţe dočasně něco vytěţit, ale jeho následovníci na tom budou hůře. Vůdci v lidech probudí zájem o iluzorní cíle a tak je přivedou k různým hříšným činnostem. Kvůli pomíjivému zisku obětují skutečné dobro svých následovníků a zničí je. Neuvědomují si, ţe se zánikem pomíjivého těla bude konec i s veškerým jejich majetkem a ţe jejich dobré činy i opomenutí, kterých se za svého vůdcovského ţivota dopustili, setrvají v jemné podobě v jejich mysli, inteligenci a falešném egu a tento jemnohmotný ţivot se znovu projeví v dalším vhodném těle přesně podle zákonů o převtělování duše. Jejich dřívější jednání je donutí podrobit se koloběhu akce a reakce a po mnoho let se převtělovat z jednoho těla do druhého. A obyčejní lidé dělají, co jim jejich nevědomý vůdce řekne. Vůdčí osobnosti proto musí dobře vědět, jak jednat v zájmu všech. Ze všeho nejdříve musí pochopit zásady skutečné karma-jógy, obětování výsledků práce Šrí Višnuovi, a jednat podle toho i v praxi. Pak mohou udělat něco opravdu dobrého i pro své stoupence. Je-li lékař sám nemocný, jak můţe léčit druhé? Musí se nejprve vyléčit sám a pak můţe začít léčit ostatní lidi. Úkolem lékaře není uspokojit pacientovy smysly. Dobrý lékař nenechá pacienta, aby uspokojoval své rozmary. Předepíše mu správný lék bez ohledu na to, jestli to pacienta uspokojí nebo nikoliv. Vůdci musejí vědět, ţe skutečnou nemocí lidí je jejich nechuť slouţit všemocnému Bohu, Višnuovi. Jestliţe však projeví jen sympatie a politování nad příznaky nemoci a nebudou léčit skutečnou příčinu nemoci - ateismus nijak tím nezlepší osud trpícího lidstva. Opravdová léčba spočívá v jedení zbytků jídla, které bylo obětováno Bohu - to je pro pacienta ideální dieta. Lék potom představuje naslouchání o Bohu, opěvování Jeho slávy a vzpomínání na Něho, uctívání Jeho transcendentální podoby, slouţení Jeho lotosovým nohám, přátelení se s Ním a konečně úplné odevzdání se Jemu za všech okolností. Jestliţe vůdci opravdu chtějí odstranit lidské utrpení, musejí zařídit, aby lidé dostali tuto dietu a léky. Je pěkné vidět, jak se starý vůdce Mahátmá Gándhí ze všech sil snaţí vymyslet nějakou metodu, pomocí které by bylo moţné vytvořit atmosféru zboţnosti na celém světě, a káţe strohost, toleranci, morální zásady a podobné věci, ale ţádným vymyšleným způsobem není moţné dosáhnout neomezeného, neboť kaţdý vymyšlený způsob je
jiţ ve své podstatě omezený. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, proto řekl v Bhagavad-gítě, ţe po mnoha zrozeních se učený mudrc odevzdá Jemu a ţe takového mahátmu, který je schopen vše spojit s Vásudévou (úplnou expanzí Višnua), je moţné jen velice těţko nalézt. Znamená to, ţe takzvaných ,,mahátmů`` je všude dost, ale skutečný mahátmá je ten, kdo zná vztah mezi Bohem a tímto projeveným světem. Mahátmá se nikdy nesnaţí dospět k Bohu vymyšleným způsobem, ke kterému člověk dospěl na základě poznání získaného induktivním, vzestupným způsobem. Raději přijme deduktivní, sestupný způsob, při kterém poznání přichází přímo od Nejvyššího Pána prostřednictvím Jeho pravých představitelů. Nikdo nemůţe dosáhnout Boha vzestupným způsobem, dokonce ani kdyţ se o to bude snaţit mnoho let. Veškeré poznání, které získáme vzestupnou cestou, je nedokonalé, částečné a neosobní a liší se od Absolutní Pravdy. Tyto příznaky nedokonalosti můţeme vidět na kazatelské metodě, kterou si zvolil Gándhídţí. Opakuje sice jméno Rámy, ale není si vědom transcendentální vědy týkající se svatého jména. Uctívá neosobního Boha neboli Boha, který nevykonává ţádné transcendentální činnosti. Jeho Bůh nemůţe jíst, vidět ani slyšet. Kdyţ se empirický filozof snaţí dospět k Absolutní Pravdě, můţe se dostat nanejvýš k neosobnímu rysu Boha a nedozví se o Jeho transcendentálních zábavách. Nepřisuzují-li se Absolutní Pravdě ţádné transcendentální smysly nebo smyslové činnosti, znamená to, ţe je jistě bezmocná. Bezmocný Bůh samozřejmě nemůţe slyšet modlitby Svých oddaných a nemůţe ani zmírnit utrpení vesmíru. Empirickou metodou filozofického výzkumu je moţné rozlišit metafyzické objekty od fyzických, ale dokud hledač pravdy nedospěje k osobnímu rysu Absolutní Pravdy, bude o Ní mít pouze suché neosobní poznání a nezíská ţádný transcendentální uţitek. Je nutné, aby se vůdci jako Gándhí pozvedli na transcendentální úroveň realizace osobního rysu Absolutní Pravdy, známého jako Višnu, a prostřednictvím karma-jógy Mu začali slouţit. Pak mohou prospět všem lidem. Většina lidí se zaobírá věcmi spojenými s hmotným tělem a myslí. Ti, kteří jsou v nejniţších stadiích tohoto druhu činností, mohou jen velice zřídka porozumět činnostem na transcendentální úrovni. Tito lidé většinou neuspějí, protoţe jejich hříšné a ctnostné jednání jen zvětšuje utrpení a štěstí pomíjivého těla a mysli prostřednictvím takových činností jako je jedení, spaní, bránění se a uspokojování smyslů. Materialističtí vědci moderní kněţí podněcující tyto hmotné činnosti - vynalézají mnoho věcí pro uspokojení hmotných smyslů včetně očí, uší, nosu, kůţe, jazyka a nakonec mysli a tímto způsobem vytvářejí atmosféru zbytečného soutěţení o co největší hmotné štěstí, které přivádí celý svět do víru nenadálých kalamit. Konečným výsledkem je taková nouze, ţe i základní ţivotní nezbytnosti - jídlo, přístřeší nebo šaty - se na celém světě stávají předmětem hádek, sporů a prostředkem nadvlády. A tak se do cesty tradičního jednoduchého ţivota a hlubokého myšlení, které je lidem dané Bohem, staví nesčetné mnoţství různých překáţek. Lidé, kteří stojí trochu výše neţ hrubí materialisté, pevně věří v ţivot po smrti, a proto se snaţí alespoň trochu pozvednout nad hrubý smyslový poţitek tohoto jednoho ţivota. Snaţí se jednat ctnostně - něco si nastřádat do budoucího ţivota, stejně jako si člověk ukládá do banky peníze, které mu přinesou poţitek v budoucnosti. Tito lidé však nechápou, ţe ani ctnostné činy nemohou člověka osvobodit od pout práce. To jiţ bylo vysvětleno dříve. Jak zboţné, tak i hříšné činy ho připoutávají ke koloběhu akce a reakce. Hříšní ani zboţní materialisté nechápou, ţe karma-jóga je jediným způsobem, jak se vysvobodit z nepříjemného zajetí práce. Dokonalý karma-jogín se chová jako připoutaný materialista, ale výsledky své práce obětuje Višnuovi, aby všechny lidi poučil o tom, jak se vymanit ze sloţité sítě akce a reakce. Prospěje to karma-jogínovi a současně i světu kolem. Nejvyšší Pán říká v Bhagavad-gítě (3.26): ,,Lepší je pokračovat ve své práci jako ulpívající materialista, který nemá transcendentální poznání, neboť tímto způsobem, ó potomku Bháratův, můţeš přivést lidi na cestu karma-jógy.`` Ti, kteří mají transcendentální poznání a jsou skutečně učení, vykonávají různé činy nutné k udrţování těla a mysli, ale dělají to s úmyslem uspokojit transcendentální smysly Nejvyššího Pána Višnua. Obyčejní lidé si myslí, ţe tito učení transcendentalisté jsou stejní jako oni, ale transcendentalisté ve skutečnosti pracují pro blaho všech. Jsou to karma-jogíni a jejich práce přináší transcendentální výsledky. Tato transcendentální činnost přináší automaticky i hmotné výsledky, aniţ by o ně člověk musel zvlášť usilovat. V současné době jsme svědky ohromné expanze hmotných činností. Všude se rozvíjejí velké podniky, továrny, nemocnice a jiná zařízení. Ve starých dobách se tolik nekladl důraz na rozvoj hmotných činností. Ţilo se jednoduše, ale myšlenky lidí byly vznešené. Nyní se tedy objevily velice dobré moţnosti pro karma-jogíny, kteří mohou pouţít všechny moderní instituce v transcendentální sluţbě Bohu a snaţit se uspokojit Jeho transcendentální smysly. Ve všech těchto institucích a také v domech všech lidí je tudíţ nutné zaloţit chrámy Višnua, aby kaţdý dostal příleţitost uctívat Absolutního Boha v duchu karma-jógy, právě tak, jak to dělali mudrci dávných věků. Všepronikající Osobnost Boţství se projevuje ve Svých věčných transcendentálních podobách - inkarnacích, úplných expanzích nebo částečných expanzích, ale světci doporučují uctívat věčnou duální podobu Šrí Šrí Lakšmí-Nárájana, Šrí Šrí Sítá-Rámy a Šrí Šrí Rádhá-Kršny. Je tudíţ nanejvýš ţádoucí, aby majitelé a manaţeři
velkých podniků, továren, nemocnic, univerzit, hotelů a ostatních institucí zakládali chrámy pro uctívání výše zmíněných transcendentálních podob Višnua. Tak se mohou všichni, kdo v nich pracují, změnit v karma-jogíny. Je obecně známé, ţe dělníci ve velkých továrnách mají mnoho nízkých návyků, a tak postupně klesají do nejniţších stavů existence, do kterých se člověk můţe dostat. Je-li jim však umoţněno přijímat zbytky jídla obětovaného Višnuovi, mohou postupně rozvinout své duchovní transcendentální chápání a pozvednout se na stejnou úroveň, na jaké jsou duchovně pokročilí lidé. Pouze tím, ţe je kdosi označí za ,,haridţany`` (dosl. ,,Boţí lidi``), se do tohoto postavení nedostanou. Pokud budou stále pod vlivem různých tuţeb a nebudou chtít prokazovat transcendentální sluţbu Višnuovi, jakýkoliv pokus o jejich pozvednutí přinese jen zmatek a narušení společenského řádu. Vůdci, kteří zbytečně podněcují takto pokleslé lidi v zájmu pomíjivého zisku, jim nikdy nepřinesou nic dobrého a oni samotní těmito nekalými činy také nezískají ţádný prospěch. Právě naopak: kvůli materialistickým činnostem se dělníci i kapitalisté zapletou do nekonečných hádek a tak ještě více naruší společenský řád. Vyřešit to lze pouze soustavným zaváděním karma-jógy. Systematickým prováděním karmajógy je moţné transcendovat a zároveň i bohatě završit úsilí socialistů o rovnoprávnost, naplnit snahu bolševiků o vytvoření dokonale bratrského společenského systému nebo pokusy dělníků vytvořit hmotné nebe, kde budou mít pracující větší majetek neţ kapitalisté. Bratrství se v lidské společnosti rozvíjí postupně - láska k sobě samému se rozvine v lásku k rodině, láska k rodině v lásku ke společnosti, láska ke společnosti v lásku k národu a láska k národu v lásku k celému lidstvu. Při tomto postupném vývoji se naše snaha soustřeďuje kolem určitého bodu, který pomáhá k tomu, aby se naše láska vyvinula z jednoho stavu do druhého. Naneštěstí si neuvědomujeme, ţe ve středu naší neustálé snahy o bratrskou lásku nestojí rodina, společnost, národ nebo celé lidstvo, ale všepronikající Bůh, Višnu. Tuto nevědomost způsobuje závoj hmotné iluzorní energie Absolutní Pravdy. Prahlád Mahárádţ, velký oddaný Pána, potvrzuje, ţe lidé obvykle nevědí, ţe středem jejich lásky je Višnu, Nejvyšší Osobnost Boţství. V kategorii Višnuových podob je ze všech nejpřitaţlivější Šrí Kršna. Slovo je odvozeno z kořene jehoţ význam je ,,to, co přitahuje``. Proto Svrchovaná Absolutní Pravda nemůţe mít jiné jméno neţ Kršna - ,,nejpřitaţlivější``. Učení mudrci po rozsáhlých studiích a výzkumech došli k závěru, ţe Kršna je Nejvyšší Bůh. Světci v Naimišáranji (současném Nimsaru v sitapurské oblasti Utar Pradéše), kterým přednášel Súta Gósvámí, podrobně diskutovali o různých inkarnacích Absolutní Pravdy. Došli k závěru, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství a ţe všechny ostatní inkarnace jsou Jeho úplné části nebo části Jeho úplných částí. Nejvyšší Osobností Boţství je Šrí Kršna. Takový je závěr bhágavatské školy transcendentalistů. Je také potvrzen v Brahma-sanhitě, kterou sestavil Brahmá, stvořitel vesmíru: ,,Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství a má věčnou blaţenou transcendentální podobu. Je původní osobou známou jako Góvinda. Nemá příčinu a je příčinou všech příčin.`` Pouze kdyţ se náš vzájemný vztah bude zakládat na ústředním bodu veškeré lásky, Šrí Kršnovi, příčině všech příčin, jedině potom se z našeho pojetí bratrství a rovnoprávnosti můţe vyvinout skutečně proveditelná moţnost vytvoření trvalého míru. Abychom tyto principy lépe pochopili, můţeme se podívat na vztahy kolem sebe. Například manţel mé sestry mi byl před svatbou neznámý, ale po svatbě se stává mým švagrem, neboť oba nás pojí příbuzenský vztah k mé sestře. Díky tomuto ústřednímu vztahu se synové a dcery tohoto muţe, kterého jsem dříve neznal, stávají mými synovci a neteřemi. Také tyto vztahy jsou zaloţeny na příbuzenském vztahu k mé sestře, která je v tomto případě ústředním bodem. Postavíme-li do středu činností svou zemi, začneme se označovat jako příslušníci nějakého omezeného národnostního seskupení, například jako ,,Bengálci``, ,,Pandţábci`` nebo ,,Angličané``. Vyznáváme-li nějakou víru nebo hlásíme-li se k nějakému náboţenství, pak se opět začneme označovat nějakými sektářskými jmény jako ,,hinduisté``, ,,muslimové`` nebo ,,křesťané``. Tím jsme si zvolili takový střed našich vztahů, který s námi mnozí nemohou sdílet, protoţe pro ně není náš střed přitaţlivý. Náš vztah k bliţnímu můţe být dokonalý, jen kdyţ bude stát ve středu našeho ţivota Kršna, nejpřitaţlivější Boţská Osobnost. Kaţdý z nás má svůj původní přirozený vztah ke Kršnovi, který je prvotní ţivou bytostí a středem naší lásky. Potřebujeme obnovit tento vztah, na který jsme dočasně zapomněli díky zakrývajícímu vlivu máji, iluzorní energie. Chceme-li obnovit svůj věčný vztah s Kršnou, musíme začít provádět karma-jógu, která je prvním krokem k transcendentální realizaci. Karma-jogín můţe ostatním pomoci znovu probudit tento transcendentální vztah ke Kršnovi, neboť kaţdý z nás je Jeho věčným sluţebníkem. Prokazuje tak velké dobrodiní obyčejným ţivým bytostem, zcela ponořeným do světských činností, aniţ by je rušil v jejich obvyklém zaměstnání. V Bhagavad-gítě Kršna radí, ţe obyčejní lidé nemají být rušeni nebo omezováni ve své obvyklé práci. Spíše naopak - měli by být povzbuzováni, aby ji i nadále dělali tak, jak jsou zvyklí a zapojili se do procesu karma-jógy. Pro tyto materialistické lidi by jinak bylo velice těţké, aby pochopili svůj věčný vztah ke Kršnovi. Oni sami se pod vlivem iluzorní energie stavějí do postavení, které náleţí Kršnovi. Tato falešná póza svrchovaného poţivatele jim přináší jen mnoho těţkostí, neboť se ve snaze ovládnout přírodní síly nejsou schopni vzdát
panovačného přístupu. A kdyţ předstírají, ţe se ho pod tlakem frustrace a zklamání zbavili, obvykle se uchýlí k nějakému pseudoodříkání s ještě silnějším poţivačným přístupem. Materialisté, kteří stále touţí uţívat si plodů svých hmotných činností, zakoušejí velké utrpení pod tlakem nepříjemností provázejících tyto činnosti, právě jako vůl, který je pevně uvázán ke kolu u mlýna. Oklamáni iluzí máji jsou však přesvědčeni, ţe si uţívají. Moudrý karma-jogín proto nebude rušit tyto hloupé materialisty v jejich obvyklé práci. Taktně je zaměstná v té činnosti, ke které jiţ mají nějaký vztah, ale s tím rozdílem, ţe ji nějakým způsobem spojí s Kršnou. Pouze z tohoto důvodu učené osvobozené duše, které věčně slouţí Kršnovi, někdy ţijí uprostřed obyčejných lidí - snaţí se přivést hloupé materialisty ke karma-józe. Kdyby se Šrí Kršna, Osobnost Boţství, nebo Jeho věční společníci jako Ardţuna milostivě neujali tohoto namáhavého úkolu a nezapočali by proces karma-jógy svým vlastním příkladem, hloupí materialisté by navţdy zůstali v nevědomosti a donekonečna by vykonávali své nesmyslné činnosti. Materialisté si nikdy neuvědomí, jak nesmírné problémy se stavějí do cesty jejich materialistického úsilí. Mohou se opájet svou panovačností a pýchou, ale přesto jsou nemilosrdně vláčeni sem a tam kvalitami hmotné přírody. K takovému závěru dochází Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě. Říká, ţe hloupý materialista se kvůli falešnému egu povaţuje za autora svých činností, aniţ by si uvědomoval, ţe ho kvality hmotné přírody vedou k různým činům v kaţdém okamţiku jeho ţivota. Hlupák nedokáţe pochopit, ţe je pod vlivem Kršnovy iluzorní energie, Májá-déví, která ho donutí udělat to, co chce ona. Následkem toho získá pouze pomíjivé výsledky za své činnosti - prchavé štěstí nebo utrpení - přičemţ se musí tvrdě ohýbat ve sluţbě kvalitám hmotné přírody. V Bhagavad-gítě Šrí Kršna potvrzuje, ţe kaţdá ţivá bytost je Jeho nedílnou částí a tudíţ i Jeho věčným transcendentálním sluţebníkem. Pro nedílnou část nějakého celku je přirozené slouţit tomuto úplnému celku. V Hitópadéše, knize védských legend a pověstí, najdeme velice pěkné podobenství vysvětlující vztah částí těla k celku nazvané . Ruce, nohy, oči a nos jsou částmi úplného celku - těla. Jestliţe ruce, nohy, oči, nos a ostatní části těla nebudou dávat jídlo do ţaludku a místo toho se budou snaţit samy si uţívat jídla, které nasbíraly, pak bude celé tělo podvyţivené. Jednotlivé části těla budou jednat v protikladu se zájmy těla jako celku. Tímto pošetilým jednáním si ruce, nohy a ostatní části těla nijak nepřilepší. Spíše se dostaví opačný efekt. Ţaludek nedostane jídlo, výţiva přestane proudit po těle a celá tělesná soustava bude oslabena a onemocní. Podobné je to i s ţivými bytostmi. Jestliţe nebudou všechno obětovat pro potěšení úplného celku, Šrí Kršny, pak budou samy trpět. V Bhagavad-gítě stojí, ţe Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je původní příčinou všech příčin a kořenem celého stvoření. Také je tam psáno, ţe nikdo není vyšší neţ On a nikdo Mu není nadřazen. Je svrchovaným poţivatelem všech obětí a všech činností. Naprosto hříšní lidé se Mu však neodevzdávají, protoţe odmítají přijmout, ţe On je Nejvyšší Osobnost Boţství a ţe všechny ostatní ţivé bytosti jsou Jeho věční transcendentální sluţebníci. Zapomenutí na tento vztah ţivé bytosti a Nejvyššího Pána vytváří situaci, ve které se kaţdý snaţí být miniaturním Kršnou. Kaţdý se snaţí uţívat si co nejvíce světa kolem sebe a neohlíţí se na transcendentální sluţbu Absolutní Pravdě, Osobnosti Boţství, úplnému celku a původu všeho. Tento druh plodonosné činnosti vzniká pod vlivem kvalit hmotné přírody neboli iluzorní energie, máji. Ve skutečnosti není v silách ţivé bytosti panovat nad přírodou. Ţivá bytost je podmaněna kvalitami hmotné přírody v okamţiku, kdy se pokouší zaujmout postavení Šrí Kršny, nejvyššího poţivatele. Ţivá bytost se ve svém egoistickém snaţení velice tvrdě pokouší jednat jako svrchovaný poţivatel, ale není to pro ni přirozené, stejně jako není přirozené, kdyţ se ruce, nohy, oči a ostatní části těla snaţí zastávat funkci celého těla. Ţivá bytost, tvářící se jako svrchovaný poţivatel, tak dostává jednu ránu za druhou. Chceme-li se vyhnout všem potíţím, které nás čekají, budeme-li jednat pod vlivem iluze, musíme si osvojit zásady karma-jógy. Oproti obyčejným ţivým bytostem jsou transcendentalisté, karma-jogíni, skutečně moudří a nejednají stejným způsobem jako materialisté. Vědí, ţe hmotné činnosti vykonané pod vlivem kvalit přírody se zcela liší od transcendentální oddané sluţby Šrí Kršnovi. Transcendentalisté vědí, ţe se liší od tohoto těla a mysli, a proto se snaţí jednat v souladu se svým přirozeným vztahem ke Kršnovi. Vědí, ţe i kdyţ jsou dočasně v hmotné existenci, svou povahou jsou věčné duše, nedílné částečky Nejvyšší Duše. Tak zůstávají za všech okolností stranou od světských lidí, třebaţe jejich hmotné smysly, ruce, nohy, oči a ostatní vykonávají mnoho činností. Transcendentální sluţba Šrí Kršnovi je osvobodí od pout práce. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, říká Ardţunovi: ,,Ó Ardţuno, nejednej s úmyslem uţívat si hmotných činů a s tímto vědomím se staň transcendentalistou. Ujmi se své práce, kterou máš za daných okolností, a vykonávej tuto povinnost jako sluţbu Mně. Takto se nezapleteš do pout práce. Kaţdý, kdo bude dělat svou práci s takovým transcendentálním vědomím, bez zášti a pod Mým vedením, se také vymaní z pout práce.`` Tělesné vědomí neboli pomýlené chápání, ţe já jsem tělo a mysl a jsem tudíţ částí hmotného světa a hmotný svět je určený k mému poţitku, nám nedovoluje získat pravé transcendentální poznání. V souladu s tímto transcendentálním poznáním nám Šrí Kršna, Osobnost Boţství, radí, abychom začali s duchovním ţivotem a stali se transcendentalisty. Jenom pak budeme schopni pochopit, ţe nejsme nic z tohoto hmotného světa, ţe jsme
věčné duchovní bytosti. Na základě této seberealizace se začnou rozvazovat pouta našeho hmotného ulpívání. Čím větší uděláme duchovní pokrok, tím méně nás bude ovlivňovat štěstí a utrpení pocházející ze smyslového vnímání ve styku s hmotou. Falešné ego, vzniklé ze styku s hmotou, postupně zaniká a přichází osvobození od všech hmotných označení a obnovuje se vědomí našeho vztahu s Absolutní Pravdou. To se nazývá vysvobození. Ve všech autoritativních písmech je potvrzeno, ţe Šrí Kršna, Osobnost Boţství, je Absolutní Pravda. Náš duchovní ţivot se začne vyvíjet v okamţiku, kdy znovu probudíme svůj vztah ke Šrí Kršnovi. Šrí Kršna je jako slunce a nevědomost je jako temnota. Jakmile znovu naváţeme vztah ke Šrí Kršnovi, temnota nevědomosti se rozplyne. Kdyţ se Šrí Kršna zjeví v našem srdci, budeme očištěni od všech styků s hmotou, tak jako s východem slunce přichází jasné ráno. Není to ţádná představa nebo dětský výmysl, ale skutečná duchovní realizace. Ten, kdo upřímně následuje Šrí Kršnu nebo Jeho pravé sluţebníky, pozná tuto jednoduchou pravdu. Hlupák, který Kršnovi závidí a vystupuje, jako by s Ním chtěl soupeřit, tento výrok nepřijme. Nechápe prvořadou nutnost karma-jógy a zabývá se neusměrněnými hmotnými činnostmi plodícími jen připoutanost. Jeho vlastní činy ho nastálo drţí v hmotné existenci rození a smrtí. Tito hloupí materialisté závidí Šrí Kršnovi a vysmívají se Mu, jako kdyby byl jedním z nich. Pravda o Šrí Kršnovi jen tak snadno nepronikne do jejich zkaţených mozků, infikovaných empirickým přístupem k filozofii. Oddaný Pána však s vírou chápe, co skutečně stojí na stránkách Bhagavad-gíty. Neuchyluje se k výmyslům nebo empirickému filozofickému přístupu zvanému ,,duchovní interpretace``. Pouze takový oddaný se můţe plně odevzdat Kršnovi, vykonávat karma-jógu a uniknout z nebezpečných pout vlastní práce. Mezi Kršnovými výroky nenajdeme ţádný, který by tvrdil, ţe tito oddaní se zjeví jen v určité kastě, mezi lidmi určité barvy pleti a vyznání nebo v určité zemi. Mohou se zjevit kdykoliv a kdekoliv bez ohledu na kastu, vyznání, barvu pleti či zemi. Kaţdý se tedy můţe stát oddaným Šrí Kršny bez ohledu na to, kde ţije. Nejvyšší Pán to v Bhagavad-gítě potvrzuje následujícími slovy: ,,Ó synu Prthy, dokonce i nevěřící a nízcí lidé - včetně pokleslých ţen nebo prostitutek, nevědomých dělníků a obchodníků - dosáhnou dokonalosti a dospějí do království Boha, jestliţe se Mi odevzdají a začnou Mi oddaně slouţit.`` Znamená to, ţe bezohledný kastovní systém převládající ve společnosti bezvěrců není na cestě ke Šrí Kršnovi, Absolutní Osobnosti Boţství, ţádnou překáţkou. Samotný Šrí Kršna stanovil základní principy skutečného a všeobecně platného kastovního systému. Čtyři společenské řády - bráhmani (kněţí a intelektuálové), kšatrijové (vojáci a vládci), vaišjové (obchodníci a farmáři) a šúdrové (pracující) - jsou uspořádány podle vlastností lidí, které získali na základě svých činů v různých kvalitách hmotné přírody. Můţeme tedy říci, ţe Kršna v určitém smyslu vytváří tento kastovní systém, ale zároveň ho nevytváří. Jistě nevytváří tyranský a nepřirozený kastovní systém, ve kterém si nevěřící člověk můţe vynucovat své postavení na základě zrození. Kršna je autorem kastovního systému, který je všeobecně platný, přirozený a dobrovolný a je zaloţený na lidských vlastnostech a schopnostech. Společenský kastovní řád nebyl nikdy míněn tak, ţe by se kasty určovaly podle zrození. Tento společenský systém je aplikovatelný všude a rozhodující úlohu v něm hraje kvalifikace a zaměstnání určitého člověka. Pro rozdělení na bráhmany, kšatrije, vaišje a šúdry není rozhodující, ve které rodině se člověk narodil, právě jako se člověk nestává dobrým lékařem jen proto, ţe se narodil jako syn významného lékaře. Skutečně kvalifikovaným lékařem se člověk můţe stát po důkladném studiu lékařské vědy a teprve po úspěšném završení studia můţe začít léčit. Jde-li pacient k lékaři, nedívá se do jeho rodného listu, ale zajímají ho jeho profesionální kvalifikace. Lékaře najdeme ve všech zemích a v kaţdé době a také bráhmany, kšatrije a ostatní najdeme všude podle jejich kvalifikací. Současný indický kastovní systém, který jsme umístili do určité části světa a v hranicích určitého náboţenského vyznání, je nepochybně špatný a odchyluje se od přirozeného, vesmírného kastovního systému. Jestliţe se někdo vydává za doktora jenom proto, ţe je synem nějakého lékaře a o medicíně nic neví a ani ţádnou školu nevystudoval a jestliţe ho někteří lidé za doktora povaţují, pak náleţí on i jeho slepí následovníci do společnosti podvodníků a podvedených. Kastovní systém vytvořený Šrí Kršnou, Osobností Boţství, o kterém se zmiňuje Bhagavad-gítá, se podstatně liší od kastovního systému ve společnosti podvodníků a podvedených. Kršnův kastovní systém je všeobecně platný ve všech dobách a ve všech částech Země, a vlastně i po celém vesmíru. Kvalifikace příslušníků různých tříd kastovního systému jsou popsány v Bhagavad-gítě a zde se o nich zmíníme jen v krátkosti. Bráhmani jsou nejvyšší společenskou třídou. Jsou v kvalitě dobra a jejich činnosti se vyznačují vyrovnaností, sebeovládáním a schopností odpouštět. Kšatrijové jsou druhou nejvyšší společenskou třídou. Jsou v kvalitě vášně a zabývají se vedením lidí a zaujímají vůdčí postavení v politických a sociálních seskupeních. Vaišjové jsou třetí společenskou třídou. Jsou napůl v kvalitě vášně a napůl v kvalitě nevědomosti. Obvykle pracují jako zemědělci a obchodníci. Šúdrové jsou nejniţší společenskou třídou a jsou v kvalitě temnoty, v kvalitě nevědomosti. Obvykle slouţí třem vyšším třídám a tímto způsobem slouţí celému společenskému tělu. V současném temném věku hádek, pokrytectví a nevědomosti, v Kali-juze, se prakticky všichni rodí jako šúdrové.
Jestliţe se podíváme na lidskou společnost v tomto světle a se znalostí skutečného kastovního systému stvořeného Nejvyšším Pánem, jistě uvidíme čtyři společenské skupiny všude na světě. V kaţdém obydleném místě na Zemi mají někteří lidé kvalifikace bráhmanů, jiní kvalifikace kšatrijů, jiní vaišjů a další šúdrů. Různé kvality přírody existují v kaţdém koutu vesmíru. Jelikoţ jsou bráhmani, kšatrijové a ostatní pouhým výtvorem přírodních kvalit, jak bychom mohli tvrdit, ţe tyto čtyři kasty v některé části světa neexistují? Bylo by to absurdní. V kaţdé zemi a v kaţdé době byly, jsou a budou čtyři společenské třídy. Ti, kdo jsou i přes tuto skutečnost zastánci teorie, ţe společenský systém čtyř tříd zvaný kastovní systém existuje pouze v Indii, se zcela mýlí. Moţnost stát se oddaným Boha však není omezena kastovním systémem. Dokonce i lidé, jejichţ kvalifikace nedosahují ani úrovně obyčejných šúdrů, čtvrté ze společenských tříd, mohou započít transcendentální sluţbu Šrí Kršnovi, Osobnosti Boţství. Duchovní dokonalosti, které kvalifikovaný bráhman dosáhne transcendentální sluţbou Šrí Kršnovi, nejpřitaţlivější Osobnosti Boţství a Absolutní Pravdě, můţe dosáhnout kdokoliv, třeba i niţší neţ šúdra, přijme-li stejnou metodu a začne-li transcendentálně slouţit Šrí Kršnovi. Podle Purán můţe zásluhou transcendentální oddané sluţby dokonce i čandála, náleţící k páté třídě a stojící níţe neţ šúdra, převýšit člověka z první společenské třídy (bráhmana). Důvěrné učení Bhagavad-gíty, nejvyššího písma ve vesmíru, je výlučně určeno k dosaţení nejvyšší dokonalosti lidského ţivota - transcendentální sluţby Šrí Kršnovi. Bez ohledu na kastu, vyznání a barvu pleti se musí kaţdý zapojit do oddané sluţby, které se v jejích prvních stadiích říká karma-jóga, a pomoci při zduchovnění všech činností. Zásluhou těchto činností se její konatel a taktéţ práce samotná nabije duchovností a transcenduje kvality přírody. Čím více se činnosti člověka zduchovňují, tím větší získává kvalifikace nejvyšší společenské třídy, bráhmanů. Ten, kdo se zásluhou oddané sluţby plně zduchovní, bude transcendentální kvalitám přírody a dostane se dokonce na vyšší úroveň neţ bráhman. Bráhman je sice nejvyšší hmotnou třídou ve společnosti, ale není transcendentální. Ve dvacátém čtvrtém verši čtvrté kapitoly Bhagavad-gíty je vysvětleno, jak je moţné dosáhnout nejvyššího transcendentálního poznání pouhou transcendentální sluţbou Osobnosti Boţství. Šrí Kršna vysvětluje, ţe prostřednictvím karmajógy se všechno zduchovní. Panteistická filozofie Áčárji Šankary, díky které se rozšířila chybná interpretace védántského aforismu, ţe Nejvyšší Duše je všudypřítomná, má ve výše zmíněném verši své praktické opodstatnění. Existují různé druhy obětí, ale měli bychom vědět, ţe konečným cílem všech obětí je naklonit si Nejvyššího Pána Višnua. V hmotném světě musíme být ve styku s hmotnými objekty, i kdyby to bylo jen kvůli tomu, abychom udrţeli tělo a duši pohromadě. Při všech těchto činnostech však můţeme vytvořit duchovní atmosféru na základě védské pravdy, ţe Svrchovaná Duše je všudypřítomná. Tato pravda je nedokonale vysvětlena zastánci panteismu a jejich omyl spočívá v tom, ţe povaţují všechno za Nejvyšší Duši jen proto, ţe Nejvyšší Duše je všudypřítomná. Jestliţe si tento bod dobře ujasníme a zároveň budeme mít na paměti, ţe Nejvyšší Duše je opravdu všudypřítomná, můţeme vytvořit duchovní atmosféru spojením svých činností s Nejvyšší Duší pod pečlivým dohledem seberealizované duše. Pak bude všechno duchovní. Jak dochází k výše popisovanému zduchovnění můţeme vysvětlit na následujícím příkladu. Kdyţ se ţelezná tyč poloţí do ohně, rozţhaví se do ruda, získá vlastnosti ohně a přestane působit jako ţelezná tyč. Jestliţe budeme vykonávat své činnosti v souladu s naším vztahem ke Kršnovi, bude všechno nabité duchovní energií. Kdyţ se potěšení Kršny stane naším konečným cílem, všechny naše činnosti budou duchovní. Kaţdá oběť má pět základních sloţek: (1) způsob obětování, (2) oběť samotnou, (3) oheň, (4) oběť a (5) výsledek oběti. Jestliţe se všechny tyto sloţky oběti budou týkat Nejvyšší Duše, zduchovní se a pak se všechno stane pravou obětí. Jinými slovy: kdyţ se všech pět výše zmíněných prvků obětuje Šrí Kršnovi v duchu transcendentální sluţby, dostanou se do styku s Ním a tím se zcela zduchovní. Učení lidé proto směrují své činnosti k transcendentální sluţbě Osobnosti Boţství. Tyto opravdu očištěné duše zcela ovládají své smyslové činnosti a také realizují své skutečné duchovní já. Takové zduchovnělé osobnosti mohou projevit opravdovou přízeň pokleslým duším s přihlédnutím na individualitu, místo a dobu. Můţe se zdát, ţe jejich činnosti jsou hmotné, ale ve skutečnosti se jich pouta činů nedotýkají. Je to vysvětleno v sedmém verši páté kapitoly Bhagavad-gíty, kde Kršna říká, ţe pouze ti, kteří pracují s transcendentálním cílem a chtějí tak prospět druhým, jsou hodni stát se vůdci společnosti. Nepřátelé karma-jogínů, kteří pracují sami pro sebe a pro svůj smyslový poţitek a nejsou ve styku s Nejvyšší Duší prostřednictvím transcendentální sluţby, se někdy tváří, jako by jednali v souladu se svrchovanou vůlí, ale ve skutečnosti jsou to panteističtí pokrytci a své sobectví se jen snaţí zakrýt nějakou nálepkou a předstírat, ţe se jedná o transcendentální sluţbu Bohu. Lidé čistého srdce, kteří odevzdali všechno lotosovým nohám Osobnosti Boţství, se těmto pseudotranscendentalistům vyhýbají. Transcendentalisté čistého srdce vědí, ţe kaţdá ţivá bytost je i přes svou nepatrnost nedílnou částí Absolutní Pravdy a má tomu odpovídající nezávislost. Nejvyšší Pán je všemocný, ale nikdy nenarušuje určitou míru svobody, kterou má ţivá bytost. Ţivá bytost má volnost a můţe zneuţít své malé nezávislosti a nechat se
podmanit kvalitami hmotné přírody. Jakmile je podmíněna kvalitami dobra, vášně a nevědomosti, začnou se u ní rozvíjet vlastnosti odpovídající těmto kvalitám přírody. Ţivá bytost musí jednat podle příslušné kvality tak dlouho, dokud zůstane podmíněná hmotnou přírodou. Kdyby tyto kvality přírody nepůsobily, nemohli bychom kolem sebe vidět tolik rozmanitostí. Kdybychom se z neznalosti jemnohmotných přírodních zákonů snaţili omluvit své světské činy tím, ţe je to vůle Osobnosti Boţství, pak bychom přisuzovali předpojatost, nedokonalost a omezenost činnostem všedobré Osobnosti Boţství. Nikdy bychom si neměli představovat, ţe nejrůznější hmotné nedokonalosti vznikají vůlí Nejvyššího Pána, ţe někdo je Jeho vůlí šťastný a někdo nešťastný. Tyto rozdíly vznikají v hmotném světě následkem správného a nesprávného vyuţití svobodné vůle kaţdou individuální ţivou bytostí. Kršna, Osobnost Boţství, radí všem, aby zanechali všech podmíněných činností, které jim diktují různé kvality hmotné přírody. Tyto činy vznikají následkem nevědomosti způsobené kvalitami přírody a nikoli Boţí vůlí. V Bhagavad-gítě (5.13) Pán říká, ţe není příčinou ničího jednání ani příčinou výsledků tohoto jednání. To vše je výsledkem působení kvalit přírody. Všechny činy ţivé bytosti s výjimkou karma-jógy pocházejí od ţivé bytosti samotné - jsou výsledkem zneuţití její svobodné vůle. Nikdy bychom si neměli myslet, ţe výsledky těchto činů jsou nějakým způsobem přiřknuty Nejvyšším Pánem. Všechny jsou hmotné, coţ znamená, ţe jsou podmíněné a řízené kvalitami přírody. Osobnost Boţství s těmito činnostmi nemá nic společného. Karma-jogín je vţdy transcendentální a je daleko od přírodních kvalit, protoţe všechny jeho činy směřují k Absolutnímu. Kdyţ ţivou bytost nepoutají kvality přírody, pak i tento vnímatelný svět ukáţe svůj duchovní aspekt. Projeví-li se takto duchovní stránka světa, pak ani kvality přírody nemohou klást ţádné překáţky do cesty duchovnímu pokroku. Po překonání všech překáţek člověk získá absolutní vizi. Bhagavad-gítá dále vysvětluje, ţe kdyţ moudrý člověk dosáhne absolutní vize, dívá se na všechny bytosti učeného a šlechetného bráhmana, krávu, slona, psa a pojídače psů - stejně. Mezi lidskými bytostmi je šlechetný a moudrý bráhman ztělesněním kvality dobra a mezi zvířaty je ztělesněním kvality dobra kráva. Slon a lev jsou ztělesněním kvality vášně a pes a čandála (pojídač psů) jsou ztělesněním přírodní kvality temnoty neboli nevědomosti. Karma-jogín se však nesoustředí na vnější tělesné schránky těchto ţivých bytostí odpovídající příslušným kvalitám hmotné přírody, ale dívá se na všechny s absolutní vizí a jeho pohled proniká tělesnou schránkou aţ k samotné duši. Všechny nepatrné individuální duše emanují z Nejvyšší Duše, a proto se karma-jogín na nejvyšší úrovni můţe dívat na všechno a na všechny rovnocenně. Karma-jogín vidí vše ve vztahu k Absolutnímu, a proto všechno zapojí do transcendentální sluţby Absolutnímu. Dívá se na všechny ţivé bytosti jako na transcendentální sluţebníky Absolutního Pána, Šrí Kršny. Jeho dokonalá duchovní vize proniká všemi hmotnými tělesnými obaly, právě jako do ruda rozţhavená tyč spálí vše, s čím přijde do styku. Karma-jogín všechno zaměstná v transcendentální sluţbě Osobnosti Boţství a je dokonalým příkladem člověka transcendentálního charakteru. Karma-jogín dobře ví, ţe Šrí Kršna, Osobnost Boţství, je poţivatelem všeho a ţe je Pánem všech ţivých bytostí. Nevidí ţádnou hodnotu v tom, kdyţ se lidé kvůli falešné prestiţi snaţí vystupovat jako poţitkáři a nebo naopak jako ti, kteří se všeho zřekli. Učený mudrc je znechucený tímto druhem pýchy a vidí ji jako hlavní příčinu hmotné existence. Všechna dobrá práce, rozvíjení poznání, meditace, odříkání a oběti mají pomoci odstranit tuto hmotnou nemoc. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě (5.29) říká, ţe člověk můţe dospět k nejvyššímu míru, kdyţ pozná, ţe On je uţivatelem všech obětí a odříkání, ţe je Pánem celého vesmíru a svrchovaným přítelem všech ţivých bytostí. Jiţ jsme se zmínili o nutnosti dělat všechnu práci jako oběť neboli pracovat pro potěšení transcendentálních smyslů Višnua. Uvedený verš z Bhagavad-gíty jasně dokazuje, ţe Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, si můţe uţívat výsledků všech obětí. Oběti obyčejných pracovníků i meditace a odříkání empirických filozofů jsou určeny Nejvyšším Pánem Šrí Kršnou. Také Nadduše, lokalizovaný aspekt Višnua, o kterém meditují mystičtí jogíni, je úplnou částí Šrí Kršny, Osobnosti Boţství. Šrí Kršna je přítelem všech - dokonce i obyčejných pracovníků, empirických filozofů nebo i mystických jogínů o oddaných stoprocentně slouţících Nejvyššímu Pánu ani nemluvě. Nejvyšší Pán přináší dobro všem, a proto zplnomocňuje Své oddané, aby kázali transcendentální oddanou sluţbu Bohu v souladu s určitou dobou, místem a lidmi. Nejvyšší Pán je oceánem všech poţehnání. Obyčejní lidé mohou dosáhnout dokonalého míru a štěstí, jestliţe Ho poznají prostřednictvím oddané sluţby začínající u karma-jógy. Oddaní věnující všechny své činy transcendentální sluţbě Osobnosti Boţství, Šrí Kršnovi, nepotřebují provádět oběti, odříkání nebo meditace, jeţ nemají vztah ke sluţbě Bohu. Jiţ jsme vysvětlovali, ţe vlastnosti kvality dobra provázející kvalifikovaného bráhmana můţeme najít i u oddaných Pána. Oběti a odborné schopnosti upřímného pracovníka, odříkání a poznání sannjásína i jogínova vyrovnanost a soustředění na Boha můţeme společně s láskou k Bohu najít i v charakteru oddaného.
Šrí Kršna Samotný si bude uţívat plodů práce, kterou udělá oddaný. Oddaný nenese zodpovědnost za výsledky své práce nehledě na to, jestli jsou v očích světských lidí dobré nebo špatné. Oddaného motivuje k práci povinnost dělat všechno v zájmu Šrí Kršny. Nikdy nejedná jen tak z vlastního rozmaru. Sannjásí, který není oddaný Boha, se zříká všech světských povinností, aby získal poznání o všepronikající Duši. Mystický jogín dělá totéţ, aby mohl zlepšit svou meditaci a lépe v sobě vnímat lokalizovaný aspekt Nejvyšší Duše. Oddaný však jedná pouze pro uspokojení Nejvyšší Osoby, aniţ ho k činům podněcuje sklon k vlastnímu poţitku, čímţ se oprostí od všech světských povinností a nemusí vynakládat zvláštní úsilí jako sannjásí nebo mystik. Duchovní poznání sannjásínů a osm dokonalostí mystických jogínů jsou dostupné také oddaným. Oddaný však netouţí po ţádném zisku, slávě ani uznání. Netouţí získat nic, chce být jen zaměstnán v transcendentální sluţbě Bohu a díky tomu se mu dostane všeho. Kdyţ někdo získá to nejvyšší, zahrnující také všechno ostatní, po čem dalším by měl touţit? Podle Pataňdţaliho jógového systému mystický jogín téměř zastavuje své tělesné funkce a snaţí se dosáhnout meditativního tranzu. Toleruje mnoho nepříjemných těţkostí a snaţí se ve svém srdci vnímat lokalizovaný aspekt Nejvyšší Duše. Nezajímá ho, kolik je pro to nutné obětovat. Snaţí se realizovat svůj ideál, kterému se v celém vesmíru nic nevyrovná, i kdyby to mělo znamenat jeho smrt. Osobnost Boţství říká v Bhagavad-gítě (6.22): ,,Kdyţ mystický jogín dosáhne této úrovně a realizuje Nejvyšší Duši ve svém srdci, nemyslí si, ţe by mohl získat něco cennějšího. V tomto stavu jím nepohnou ani ty největší těţkosti.`` Podle Pataňdţaliho je cílem mystické jógy dokonalé ovládnutí mysli i se všemi jejími vrtkavými sklony. Pataňdţali říká, ţe v tomto transcendentálním stavu se člověk oprostí od smyslových činností a dosáhne dokonalosti moţné pouze pro očištěné duše. V tomto stavu se mystikova pozornost nikdy neodchýlí od duchovního úspěchu. Osm mystických dokonalostí (schopnost být nejmenší z nejmenších), (schopnost být nejlehčí z nejlehčích), (schopnost vzít si cokoliv člověk chce), (schopnost stvořit planety), (schopnost ovládat ostatní), (schopnost vytvářet úţasné věci) a další - jsou pouze vedlejšími produkty, které jogín obdrţí, dosáhne-li nejvyšší úrovně mystické jógy. Mnoho mystických jogínů po dosaţení jedné nebo dvou těchto sil spadnou do pasti mentálního rozrušení. Takový jogín nemůţe dosáhnout nejvyšší úrovně - čisté oddanosti Nejvyšší Osobnosti Boţství. Oddanému však takové poklesnutí nehrozí, protoţe všechnu svou pozornost soustřeďuje na transcendentální sluţbu Osobnosti Boţství. Nemá zapotřebí snaţit se dostat do tranzu jiným způsobem. Čistému oddanému připadají mystické dokonalosti nepodstatné, protoţe jeho objekt lásky, Osobnost Boţství, je neustále nový a svěţí. Materialista nedokáţe pochopit, jak můţe ze sluţby Bohu pramenit tak velké transcendentální štěstí. Šrí Kršna v Bhagavad-gítě ujišťuje, ţe ani mystický jogín, ani karma-jogín při svých pokusech o transcendentální realizaci nic neztrácejí, i kdyţ své snaţení nedovedou ke konečnému cíli. Všechny hmotné věci včetně poznání a majetku jsou po zániku těla pro člověka ztraceny, ale transcendentální práce karma-jogína překonává omezení tohoto těla a mysli, protoţe se vztahuje na transcendentální duši. Tyto činnosti jsou zduchovnělé, a proto přetrvávají i hmotné zničení. Duše nikdy nepodléhá zničení - ani při zániku hmotného těla a mysli - a stejně je tomu i se zduchovnělými činnostmi. Osobnost Boţství to potvrzuje v Bhagavad-gítě (6.40) a Bhaktivinód Thákur to vysvětluje následujícím způsobem: ,,Lidská společnost se rozděluje na dvě části. První dodrţuje zákony a druhá nikoliv. Lidé, kteří se nestarají o ţádné zákony lidského ţivota a pracují jen pro svůj smyslový poţitek, stojí mimo zákon. Mohou být civilizovaní nebo necivilizovaní, učení nebo negramotní, mocní nebo slabí, ale to nic nemění na skutečnosti, ţe se ve svém jednání podobají zvířatům. Mohou vypadat sebelépe, ale není na nich nic dobrého. Ti, kteří se řídí zákonem, se rozdělují do tří transcendentálních kategorií. První tvoří zákonní pracovníci, druhou empiričtí filozofové a třetí transcendentální oddaní. Zákonní pracovníci jsou dvojího druhu - jedni si touţí uţívat výsledků své práce a druzí jsou transcendentální a po těchto věcech netouţí. Ti, kteří si touţí uţívat plodů své práce, usilují o pomíjivé hmotné štěstí a budou odměněni pozemským nebo nebeským štěstím v hmotném světě. Musíme však vědět, ţe všechny takové druhy štěstí jsou pomíjivé a ţe tito lidé nemohou dospět ke skutečnému štěstí, které je trvalé a transcendentální. Toto skutečné transcendentální štěstí je moţné získat pouze po osvobození z hmotné existence. Jakýkoliv čin, který nesměřuje k transcendentálnímu štěstí, je vţdy klamný a ve svých výsledcích pomíjivý.`` Je-li obyčejná práce zaměřena k tomuto transcendentálnímu cíli, říká se jí karma-jóga. Pomocí této metody se člověk postupně očistí, získá transcendentální poznání, pak dospěje k meditaci a nakonec dosáhne transcendentální láskyplné sluţby Osobnosti Boţství. Někteří světští lidé jsou občas mylně pokládáni za tapasví (askety) nebo mahátmy (velké duše), protoţe se kvůli svým hmotným cílům podrobili velkému odříkání. Avšak i ta nejpřísnější odříkání mají za cíl smyslový poţitek a nemají ţádnou transcendentální hodnotu. Někteří démoni, jako byl například Rávana a Hiranjakašipu, prováděli tvrdé odříkání, ale nezískali nic víc neţ pomíjivé předměty smyslových rozkoší. Pouze ten, kdo transcendoval úroveň smyslových poţitků, můţe být označen za karmajogína neboli člověka, jehoţ práce má transcendentální výsledky.
Skutečné dobro znamená jednat podle pravidel karma-jógy, i kdyby se mělo jednat pouze o předběţná stadia. Karma-jogín dělá postupný pokrok ţivot za ţivotem a totéţ je potvrzeno i v Bhagavad-gítě (6.40): ,,V dalším zrození se u karma-jogína projeví sklon k transcendentální sluţbě z minulého ţivota a díky tomuto přirozenému sklonu se znovu pokusí dosáhnout dokonalosti transcendentálních činností.`` I kdyby se transcendentalista z nějakého důvodu od této cesty odvrátil, dostane příleţitost udělat další pokrok. Bhagavad-gítá (6.41) potvrzuje, ţe je mu dovoleno narodit se v rodině pravého bráhmana nebo bohatého kupce, který je oddaný sluţbě Bohu. Z různých transcendentalistů, obvykle označovaných jako karma-jogíni, dhjána-jogíni, dţňána-jogíni, hathajogíni a bhakti-jogíni, stojí podle Bhagavad-gíty (6.47) bhakti-jogíni nejvýše, protoţe jejich myšlenky jsou neustále ponořeny do transcendentální láskyplné sluţby Bohu. Transcendentální láskyplná sluţba Osobnosti Boţství je konečným cílem veškerého mysticismu - takový je význam výše zmíněného verše. Mystická cesta je ve skutečnosti pouze jedna jediná, ale podobá se schodišti k nejvyššímu cíli. Vydáme-li se na tuto stezku mysticismu, staneme se poutníky na cestě k duchovní dokonalosti. Karma-jóga neboli práce s transcendentálními výsledky je prvním stupněm na transcendentální cestě. Připojí-li se empirické filozofické dedukce a touha po odříkání, dostáváme se na druhý schod zvaný dţňána-jóga. Začne-li se formovat jasné pojetí svrchovaného vládnoucího principu, Nejvyššího Pána, a snaţíme-li se realizovat přítomnost Boha v srdci, jsme na třetím stupni zvaném dhjána-jóga. A kdyţ se nakonec ke všemu přidá transcendentální láskyplná sluţba Nejvyšší Osobnosti Boţství, dostáváme se na nejvyšší úroveň, k bhakti-józe. Mystická cesta je cestou transcendentálního vývoje, ve kterém jsou všechny popsané stupně částí postupného procesu duchovního zdokonalování. Chceme-li porozumět konečnému cíli, je nutné se zmínit i o všech stupních předcházejících. Chceme-li dospět ke konečnému cíli, musíme se vydat touto cestou postupného mystického vývoje. Neměli bychom se však zastavit na prvním, druhém nebo třetím schodu. Musíme stoupat aţ k vrcholu k transcendentální láskyplné sluţbě Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ten, kdo se zastaví na některém mezistupni a spokojený se stavem svého vývoje neudělá jiţ další výraznější pokrok, je označován za karma-jogína, dţňánajogína nebo dhjána-jogína. Z toho všeho vyplývá, ţe transcendentální oddaný je největší ze všech mystiků. Nyní bychom se měli zmínit o tom, ţe pokrok na transcendentální mystické cestě se liší od obyčejného hmotného pokroku. V hmotném světě člověk musí postupně projít všemi předcházejícími úrovněmi, neţ je mu dovoleno postoupit na další stupeň a neexistuje způsob, jak některý obejít. Chce-li někdo univerzitní diplom, nemá na vybranou - musí sloţit příslušné zkoušky. Bez úspěšného sloţení zkoušek si nikdo nemůţe dělat naděje, ţe diplom dostane. Transcendentální mystická cesta má také svá pravidla, podle kterých se člověk postupně povyšuje z niţších stupňů na vyšší, ale milostí Boha je moţné získat transcendentální diplom i bez sloţení přípravných zkoušek. Tuto zvláštní milost Boha můţeme získat pouze na základě důvěrného vztahu s Nejvyšším Pánem. Důvěrného vztahu s Nejvyšší Osobností Boţství je moţné dosáhnout pouze zásluhou transcendentální společnosti oddaných Pána. Kaţdá duše má věčný důvěrný vztah k Osobnosti Boţství, ale ve styku s iluzorní energií na tento vztah všichni jiţ od nepaměti zapomínáme. Jsme jako ţebráci potulující se po ulici, kteří nevědí, ţe jsou transcendentálními syny nejbohatší osobnosti - Nejvyššího Pána. S chladnou hlavou bychom si to byli schopni uvědomit, ale bohuţel i nadále zapomínáme na svého bohatého otce a na náš vztah k Němu a řešíme své problémy ţebráka na ulici, tvrdě bojujíce s chudobou a hladem bez znatelných výsledků. Na ulici potkáváme mnoho stejně chudých přátel. Někteří jsou na tom o něco lépe neţ my a snaţí se nás dostat na lepší ţivotní úroveň, ale jejich rady nám stejně ţádnou radost nepřinesou. Ukazují nám cestu práce, poznání, meditace, mysticismu a další, ale ţádná z nich nám bohuţel nepřinese štěstí, po kterém stále touţíme. Pán Čaitanja proto poučil Šrí Rúpu Gósvámího na Dašášvamédha-ghátu, na břehu Gangy v Prajágu, ţe pouze nejšťastlivější duše mohou milostí Osobnosti Boţství a Jeho pravého představitele získat semínko oddané sluţby. Toto semínko transcendentální oddané sluţby můţeme obdrţet od Samotného Šrí Kršny, Osobnosti Boţství, v Jeho transcendentálním poselství Bhagavad-gíty. Dokáţeme-li pochopit, ţe pravé Kršnovo poselství Bhagavadgíty je oddaná sluţba Jemu, pouze tehdy budeme schopni Bhagavad-gítě dokonale porozumět. V opačném případě můţeme číst Bhagavad-gítu po mnoho ţivotů a napsat tisíc komentářů, ale stejně ji nikdy nepochopíme. Nejvyšší Pán popisuje v Bhagavad-gítě Sám Sebe. Mnoho obyčejných lidí napsalo své autobiografie a ostatní je s nadšením čtou a přijímají, ale kdyţ nám o Sobě vypráví Samotný Nejvyšší Pán, lidé Jeho poselství nechtějí přijmout takové, jaké je. To je jejich neštěstí. Místo aby přijali Boţí poselství takové, jaké je, se hloupí komentátoři snaţí z jasného poselství Bhagavad-gíty vytáhnout nějaký smyšlený význam a podpořit tím nějaké lidmi vymyšlené ideje, které Bhagavad-gítá nikdy neschvaluje. Kdyţ nejsou schopni podepřít své bezcenné teorie těmito scestnými metodami, pokoušejí se je dokázat tím, ţe z Boha dělají hlupáka a snaţí se Mu vkládat do úst svá slova.
V Bhagavad-gítě je jasně řečeno, ţe Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství. Také tam stojí, ţe naší jedinou povinností je prokazovat Mu transcendentální oddanou sluţbu. Pouze kdyţ ze stránek Bhagavad-gíty těmto dvěma věcem porozumíme, můţeme započít své duchovní vzdělávání.
