Posbíráno ze všech stran 5

Úvodník

Kouzelný dědeček. Nikdy nebyla prohra mého oblíbeného klubu tak krásná a poučná. Cestou ze zápasu jsem totiž potkal kouzelného dědečka, ale o tom až za chvíli. Šinu si to k tramvaji a po zjištění, že jede až za 3 minuty, utrousím jen další nepříjemnou poznámku, která tentokrát nesměřuje na ty rudý, ale na dopravní podnik města Prahy. Po nekonečném čekání nasednu do přeplněné tramvaje. Víte, když jedete z nepovedeného utkání, potkáte opravdu velké množství zajímavých lidí. Můžete potkat studenty, kteří diskutují o šancích a výkonech hráčů, nebo muže ve středním věku, kteří nadávají na rozhodčí a řeší jejich sporné výroky. Vidíte posmutnělé věrné fanoušky, kteří nevnímají okolí, jen rezignovaně mlčí, ale občas se vám stane, že potkáte kouzelného dědečka. Já to štěstí měl. Spatřil jsem ho a identifikoval v podstatě hned. Na tom není nic složitého, oni jsou si většinou dost podobní. Nosí starší šálu, sako, baret, popřípadě klobouk a opírají se o hůl. Okamžitě, jak se tramvaj dala do pohybu, začal čarovat. „Ach bože bože, co mi to ti kluci sešívaní dělaj. Co já se toho nachodil a oni se mi takhle odvděčí!. Ale já to říkám pořád, to už není k tomu, co já tu dělám, jsem starej nemocnej člověk a oni mi už žádnou radost nedopřejou. Jsem chudák, to už nemá smysl, proč se vlastně rozčiluju?“ Zíral jsem jak mrtvý kapr a do obličeje se mi začal dostávat úsměv. V tu ránu jsem pochopil! Ten děda, který nadával a proklínal svůj život, si to totiž náramně užíval. Můj smutek a beznaděje se začaly měnit, pomalu jsem se začal smát a děkovat Bohu, že jsem z ráje odjel zklamán. Nevím, jestli tento jev znáte, ale paradoxně když vše vypadá, že je zkaženo, propukne člověk v extatický smích a pochopí, že když se dotkl dna, už prostě nemůže být hůř. Myslím, že se tomu říká optimismus. A proč to všechno píši? Určitě většina z vás vkročila do školního roku tou správnou nohou, buď levou, nebo pravou, to podle vašeho politického názoru. Někteří však (a pro ně je tento úvodník je) pod tíhou prázdninové opojenosti či lenosti nezvládli těch 15 zrádných schodů a klopýtli na cestě (mezi nimi jsem i já). Proto přeji všem, aby si, když se jim nebude dařit, vzpomněli na kouzelného dědečka. Ono je totiž nejlepší občas se zasmát vlastnímu neštěstí... Příjemné čtení Vám přeje Adýčtu a celá redakce GYMu. ________________________________________________________________________ Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Adam Prášil (-adyctu-) - [email protected] Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-) - [email protected], Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon - [email protected], Jakub Novotný (-kuban-) -jakub. [email protected], Martin Rosocha (-ros-) - [email protected], Zuzana Šotová (-shos-), Eliška Straková (-elle-), Tomáš Tichý (-tt -) - [email protected], David Viktora – grafika, web, Petr Čížek(-chinano-), Anna Kolářová (-an-ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-) Ilustrace - Dayva Nguyen, Do Milana Tisk – Martin Rosocha Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese [email protected] . Náklad 120 výtisků. Vydáno dne 25.10.2010

3

Posbíráno ze všech stran…

Obsah

(Posbírala –ako-)

Úvodník 3 Posbíráno ze všech stran… 5 Projektárium 7 Etický postřeh 8 Ekofilm 9 Hlavní téma : Sexuální výchova 10 Učitelská anketa 10 Septima o sexuální výchově… 12 O smyslu sexuální výchovy s Markétou Drábkovou 12 Dekahovor 14 Nit života 16 Rozhovor s Mirkou Mrázkovou 17 Protiponorkový kurz opět v Římově 19 Návštěva Toma Schreckera 20 HRY 21 Godverdomme, aneb Exchange with the Netherlands 2010 22 The student from Tanzania 23 Učitelé v plenkách 24 Rozhovor s panem Milanem Sudickým 26 Fotografie GYMu 29 Módní policie 30 Kam to dotáhli 32 Zapomenutá místa - Kotelna 35 Drby 37 Kulturel 40 Na závěr 48

•

•

•

• • • •

•

4

• Zprávou číslo jedna začátku letošního školního roku pro mne zůstává, že se mým kolegou stal Milan Sudický, který mi na tomto gymnáziu dělal před čtvrt stoletím třídního učitele a u kterého jsem maturovala za dvě z angličtiny…uvnitř čísla přinášíme rozhovor! Kolega Harpagon Martin Rosocha je tak pyšný na své peníze, že se je rozhodl vystavit v aule našeho gymnázia (čtvrtek 14. října). Navštívíte-li nějaký atraktivní stát, nezapomeňte mu přivézt minci místní měny! (viz foto) Začali jsme opět přispívat do MFDnes – přesněji řečeno žáci oktávy a 4. ročníku – vyjadřovali se k tématu „Patří sexuální výchova do škol?“. Autorem prvního článku, který vyšel v pondělí 11. října, je oktaván Dayva Nguyen. Mrzelo mne, že mu pod článkem bylo zkomoleno jméno – a pobavila mne Dayvova vel- Kdyby nebyl Rosocha takový Harpagon, tak bych si o tuhle minci řekla... korysá bezprostřední reakce: „Každý by měl mít svůj španělský pseudonym!“… Pamatuji se na jedna identická dvojčata na gymnáziu – před léty jim byla třídní učitelkou Ivana Čurdová – nebylo v mých silách je od sebe rozpoznat, solidárně mi pomáhal Bořek tím, že nosil hodinky na jiné ruce než brácha. Myslím, že podobný problém nás čeká v současné primě – jsou tam Honza a Vojta Dedkovi…Kluci, pomoooc! Generálka státních maturit je šťastně za námi – samozřejmě ukáže čas, jestli to všechno k něčemu bude. Že to nestálo za všechny peníze, víme už dnes. Školní knihovna se postupně zaplňuje – kromě pravidelných zájemců o zapůjčení knih se v knihovně zabydlel u nového stolu i kolega Tomáš Lang. Pozor, každé úterý od 13:20 se bude v knihovně odehrávat literární čtení! K dalším změnám v kabinetních sestavách došlo v přízemí – nově příchozí M. Mrázková dělá společnost Janě Kalvasové a sestavu biologického kabinetu opět dva dny v týdnu doplňuje vítaná posila našeho sboru Markéta Drábková. M. Rosocha se v září rozhodl rozšířit naše filmové obzory a zajistil pro starší ročníky shlédnutí film C. Eastwooda Dopisy z Iwo Jimy. Po Valčíku s Bašírem a Hotelu Rwanda nevím, co může přijít dalšího…někteří diváci v hledišti strávili část promítání s kapucou přes obličej. Nutno říct, že udělali chybu. Aspoň že slyšeli tu charismatickou hudbu (stojí za připomenutí na youtube)… Nezapomeňte si tentokrát pečlivě pročíst superzajímavý příspěvek na pokračování v Jazykovém koutku o návštěvě jistého mladého muže z Tanzánie na naší škole. Naprosto konkrétní důkaz, jak smysluplné jsou adopce na dálku…

5

• •

•

•

•

•

•

• •

Kromě loňských maturantů opustilo naši školu i několik dalších – mě obzvláště mrzí přestup skvělého harmonikáře Tomáše Křivánka na jindřichohradecké gymnázium. Alespoň muzikant to byl výtečný, snad se v životě neztratí. V pátek 1. 10. 2010 se naši žáci A.Prášil, M.Košina, M.Kubaštová, L.Jílek (VIII.r.), J.Bureš, V.Pulec,V.Chaloupka, V.Fiala, P.Machová (4.r.), T.Kučerová (VII.r.) a L.Hercová (3.r.) zúčastnili vědomostní soutěže «Evropský parlament», kterou pořádaly kanceláře europoslanců ČR - JUDr. Falbra a Dr.L. Roučka. Ze 160 účastníků bude vybráno 40 nejlepších, kteří se v listopadu rozjedou do Štrasburku na návštěvu Evropského parlamentu! Tak kolik z našich pojede?? (Horká aktualita: Tučně zvýraznění žáci do Štrasburku jedou) Pečlivě si prohlédněte nápadité pokrývky hlav kolegyně K. Janů a P. Dolejšího (jedinečnou šanci máte každé ráno po půl osmé před budovou školy) – jedná se o zásadní suvenýry, dovezené K.J. z Holandska (doufám, že je zaregistrují naše módní policajtky!). Nepatřím k nejpozornějším televizním divákům, nicméně všimla jsem si v jistém pořadu velmi nápadité hudební skupiny Mako! Mako. Skvělá kapela, která místo bicích využívá beatboxera Ondřeje Havlíka – je jím pohotový moderátor soutěže Za školu, který byl i při natáčení na našem gymnáziu před pár měsíci! Ve svém krásném článku o návštěvě Toma Schreckera na naší škole píše jeho autorka, že by s ním nejraději zašla „na čaj o páté“. Když si T.S. Aniččin text přečetl, byl tak potěšen, že jí na něj s radostí a úctou pozval – možná se v příštím GYMu dočteme další zajímavosti z jeho života okořeněné postřehy naší redaktorky… Všichni jsme zaregistrovali změnu jména oblíbené angličtinářky Zuzany Peškové – dnes Dvořákové. Ano, 20. srpna se šťastně vdala (viz foto) a celá redakce GYMu se připojuje ke gratulantům!!! A opět začala oblíbená taneční! Tentokrát ve funglnové Besedě – dost zásadní skupinu mezi frekventanty kurzů tvoří má oblíbená kvinta a druhý ročník (za zmínku a pozornost stojí i starý taneční matador, elegantní tanečník z oktávy R. L. a jeho spolužák L. J.). Stojí za to se na ně některé pondělí od 19. 00 zajít podívat, nebudete Dvořil se mi tak dlouho, až se ze mě stala Dvořáková. litovat! Snad neušly vaší pozornosti ztrácející se mozoly na rukou angličtináře P. D. – postupně je vyměňuje za sympaticky se rýsující bicepsy brachii. Šachisté naší školy se úspěšně zúčastnili první části školní šachové ligy regionu Waldviertler. V konkurenci týmů z Kremže, Gmündu, Heidenreichsteinu, Groß Sieghartsu,

6

Zwettlu a Litschau drží naše družstvo ve složení Tomáš Tichý, Pavel Čurda, Štěpán Řepa a Antonín Kotrč průběžné první místo! Na stránkách školy si můžete prohlédnout jednu ze zajímavých partií.

•

Čtenáři GYMu volají po inzerci! Ano – od příštího čísla vyhovíme všem zájemcům, kteří nám pošlou na mailovou adresu GYMu smysluplný slušný inzerát – prodej, nákup, seznamka! Inzerci přijímáme na adrese [email protected].

Projektárium S novým školním rokem pokračuje i fungování projektu se zvláštním názvem Konkurenceschopnost pro Třeboňsko, ze kterého se snažíme již více než tři čtvrtě roku vytěžit pro všechny naše žáky a učitele maximum. Stále pracujeme v šesti dílčích aktivitách, v jejichž čele vždy stojí jeden zodpovědný pedagog. Na čem se v současné době pracuje? 01 – časopis GYM - i z tohoto čísla GYMu je zřejmé, že nechceme v žádném případě polevit v kvalitě, naopak pracujeme na tom, abychom přicházeli stále s novými nápady. S jejich realizací nám pomáhá opět rozrostlá redakce, posily jsme našli (přesněji řečeno se našly samy) obzvláště v sextě. Novou rubriku Módní policie najdete už v tomto čísle. Velmi nám záleží i na funkčnosti a atraktivitě našich webových stránek www.casopisgym. cz – určitě se vám vyplatí pravidelně ji sledovat! Samozřejmě velmi uvítáme, pokud se kdokoliv z vás zapojí do diskusí pod jednotlivými redakčními blogy a projeví svůj názor. Pokud se ještě bude umět pod svůj názor podepsat a napíše to kultivovaně, chytře a bez chyb, budeme si ho navíc i vážit !!! Redakce bude počínaje tímto číslem využívat supernovou tiskárnu a 3 notebooky. Část výtěžku za GYM15 jsme použili na prodloužení webhostingu pro provoz domény www.casopisgym.cz o další rok. A poslední zajímavost – GYM se bude opět účastnit soutěže o nejlepší školní časopis roku – 26. listopadu bude v Brně vyhlášen vítěz různých kategorií – včetně té hlavní, tak nám držte palce!! 02 – „Rozvoj partnerství“ měl v září velmi napilno. Kromě třech prožitkových kurzů – pro primu, kvintu a 1. ročník – v Římově byl zrealizován i reciproční pobyt našich žáků v německém Uetersenu, kam se s nimi vypravili kolegové Milada Benedová a Václav Pražák. O smyslu římovských kurzů po letošní zkušenosti vůbec není pochyb, všechny tři splnily díky poctivé přípravě Ivany Čurdové i samotné realizace týmu studentů Teologické fakulty Jihočeské univerzity a našich učitelů vrchovatou měrou svůj účel – žáci 1. ročníku a primy se před zahájením svého studia měli šanci více poznat, žáci kvinty měli zase možnost poznat se trochu jinak – více informací o obou akcích v samostatných příspěvcích (str. 19). 03 – díky Pavlu Krejčovi se na naší škole pevně ukotvuje výuka finanční matematiky. V souvislosti s tímto pokračuje v práci na tvorbě příručky Sbírka úloh z finanční matematiky, která má již pět částí (např. Úvěry, Spoření, Užití výpočetní techniky při řešení úloh z FM apod.) a která by měla maximálně zefektivnit výuku tohoto předmětu. Připravuje se

7

rovněž spolupráce s partnerskými školami – obzvláště s třeboňskou Obchodní akademií – je možné, že díky tomuto bude příručka SÚFM ještě rozšířena. V jednání je uskutečnění semináře na téma „Rozvoj fiktivních firem na školách“ za pomoci dalších učitelů – P. Wernera a Z. Kučery. 04 – od 1. května vede „environmentální“ tým Štěpánka Otepková. S velkou vervou se pustila do několika zajímavých aktivit – především do akce „Šetrná doprava – do školy ekologicky, bezpečně a bez aut“. Ve spolupráci s Městskou policií, autoškolou pana Illeho a Z-Bike Teamem Třeboň se chystají pro primu a sekundu praktické jízdy a školení na dopravním hřišti. Další zajímavá akce má název „Cesta odpadu“ – ve spolupráci s místními Technickými službami čekají žáky tercie, septimy a 3. ročníku exkurze, přednáška nebo školní průzkum, jejichž cílem bude opět každému z vás připomenout, jak je důležité myslet na to, co tu po nás zůstává – a jestli toho někdy není zbytečně moc na nesprávném místě… 05 – tým Ivany Kubínové pokračuje na přípravě zeměpisně-dějepisného katalogu. V současné době na tomto pracuje část prvního ročníku a sexta - navíc k tomuto vzniká i průvodní DVD. V následujících týdnech čeká žáky podrobná práce s připravovanými texty, hledání dalších zajímavých informací např. v třeboňském archivu apod. Prohlubuje a rozšiřuje se rovněž spolupráce i s některými dalšími učiteli – s nově zakoupenými GPS bude týmu nápomocný Martin Rosocha, do výuky dějepisu bude práce na katalogu zařazena i díky V. Pražákovi a J. Kalvasové. 06 – aktivita se zkráceným názvem „Etika“ doznala výrazné změny na postu jejího vedoucího. Po M. Rosochovi přebírá štafetový kolík Zdeněk Kučera, který se s velkým odhodláním pustil do natáčení videoklipů na témata s etikou spojená. Za sebou má první natáčení s oktávou – inspiraci protentokrát hledali u T. G. Masaryka. Nic se ale nebojte, M. Rosocha zůstává stále nadohled – minimálně rubrika Etický postřeh zůstává v jeho rukách… -ako-

přičemž v tomto směru úží jejich možnosti naše rubrika zapomenutých koutů (zde podotýkám, že záměrně vynechávám frotéristy přestávkových tlačenic, to už by nebyl etický postřeh, nýbrž etická vytřeštěnost zraku). Dejme však tomu, že bychom dospěli k počtu třiceti, o radiátory se tísnících páru. To není nijak nereálné číslo, obzvláště u hormonálně nevybouřených gymnazistů. Třicet párů, tedy šedesát studentů (žáků). Z tří set padesáti věděnídychtivých duší je to něco málo přes sedmnáct procent (statistickou odchylku způsobují raritní, nicméně statisticky pravděpodobní přívrženci Hnutí čistých duší). Ovšem, neschází vám, laskaví čtenáři, někdo? Pojďme počítat. 350/100=3,5 3,5*4 (The Kinsey Reports) = 14 14/2 = 7 párů 7/100 = 0,07 0,07*17 (cca počet párů u nás na škole) = 1,19 Už vám svitlo, laskaví čtenáři? Ano, statisticky vzato bych měl u nás na škole bystrým zrakem vídávat a dozorovat minimálně jeden homosexuální pár. Kde je? Jsme na něj připraveni? A neskrývá se náhodou proto, že nejsme?

-ros-

Ekofilm Etický postřeh Na to téma se nepíše lehce; láska by se neměla příliš kritizovat, neboť její moc překračuje obyčejné chápání, a v rozmilé vendetě může vyvést kritikovi pěknou lotrovinu v podobě nevratné amortizace. Avšak zpět k postřehu; všiml si laskavý čtenář Gymu, kolikže párů vlastně pobývá o přestávkách v objetí (čeština zde nabízí nádherný překlep v podobě obětí.)? Inu, já to vím docela přesně…, ne že bych nějak obzvláštně nevinné oběti sledoval, ale dozor je dozor, nikoli voyeurství, a na potenciálně nejrizikovější skupiny je třeba dohlédnout trojnásob. Protože co by se dělo, kdyby nebylo dozoru, raději ani nedomýšlet. Ano, všímám si, že se mi text počíná lehce vymykat z klávesnice. Samozřejmě, laskavý čtenář mohl podotknout, že by takto etický postřeh dobře ladil s hlavním tématem, nicméně dnešní etický postřeh bych rád ladil do poněkud důstojnějšího rázu. Takže, párů míváme o přestávkách devatenáct. Plus minus. Leckteré páry mohly (i přes mé docela přesně) mému bystrému dozoru uniknout, ať už ve stylu amor platonicus, případně pokoutně,

8

Nadešel čas dalšího ročníku Ekofilmu a třeboňským gymnazistům byl představen další z mnoha palčivých problémů dneška. Opět upozorňoval na to, že má matka Příroda trable a můžeme za to jedině my – lidé. V rámci tohoto projektu nám byly představeny dva filmy. První popisoval unikátní záchranný projekt nosorožce tuponosého severního, kterého na světě zbývá opravdu nemnoho. Ten druhý pak představil motýla hnědáska a situaci tohoto tvora v Čechách, která mimochodem také není zrovna nejlepší. Jak už to u těchto filmů bývá, našlo se po promítání mnoho studentů, kteří v otázce záchrany ohrožených druhů jako zázrakem prozřeli a nejradši by okamžitě nastoupili na dobrovolné práce. To ovšem není žádné překvapení. Kolik lidí chtělo vlastnit kouzelnou hůlku poté, co zhlédli Harryho Pottera? Buďme upřímní – každý druhý. Ač to může znít skepticky, je tu přeci jenom velký rozdíl. Projekt Ekofilm představil společnosti aktuální a především reálné problémy, které se očividně dají řešit. Přinejmenším tím, že se na ně poutavým způsobem upozorní. -KubaN-

9

Hlavní téma : Sexuální výchova Před nedávnem proběhly médii zajímavé diskuse týkající se smysluplnosti a způsobů zavedení sexuální výchovy do výuky ve školách. Objevila se i jakási sofistikovaná návodná příručka Ministerstva školství, která vzbudila v široké veřejnosti docela pobouření. O tom, jak probíhá sexuální výchova na naší škole mám jen mlhavé povědomí (v kvartě prý navlékali prezervativy na zkumavky…), nicméně nepochybuji o velkých rezervách. Zkusili jsme toto ožehavé téma otevřít i v tomto čísle GYMu a přinášíme obsáhlejší materiál. Začít nemůžeme jinak, než učitelskou anketou:

Učitelská anketa Jakou máte osobní zkušenost se sexuální výchovou ze svých žákovských let (byla-li nějaká...)?? Jaký máte názor na její renesanci?? Jana Coufalová Ach, sexuální výchova! Asi jsem prošla dobrou sexuální výchovou, protože vše ohledně sexu u mne po celý život probíhalo dobře. Chcete-li to slyšet jinak, tedy tak, že já jsem byla a jsem s touto oblastí svého života spokojená. Jenže se stále nemohu zbavit dojmu, že to vše byla jen šťastná náhoda. Že jsem se dostala v životě do situací, které jsem zvládla jen intuicí, rozhodně jsem na ně nebyla připravená. Škole, kterou jsem prošla, nechci křivdit. Zapomněla jsem jiné věci, zapomněla jsem jistě i část sexuální výchovy. Jediné, co si pamatuji je, jak poznám, že jsem v jiném stavu, a pak jsme se na plastové panence učily (my dívky), jak se o narozené dítě starat. Bylo to lehce úsměvné, protože při koupání do panenky tekla voda, která pak vytékala dírou v patě panenky. Co se tou dobou učili chlapci, si úplně nevzpomínám, ale nejspíše něco důležitého vyráběli v dílně. Rodiče na sexuální téma hovor raději nezaváděli. Pokud byl hovor na toto téma zaveden mnou, byl většinou velice krátký, ale v klidu. Sexuální výchovu ve škole vidím jako pozitivní věc. Momentálně se vedou velké spory o sexuální výchovu. Hlavní spor je o to, kdo ji má poskytovat. Rozhodně rodina. Sexuální výchova určitě patří do rodiny. Rodiče jsou ti, kteří by měli své děti kvalitně informovat o věcech sexu, s citem a porozuměním. Pokud to udělají, jistě není na škodu, když se ve škole stane totéž – dětem se dostane kvalitních informací. Jenže co když to rodiče neudělají? Pokud bude i škola mlčet, pak zbudou jen vrstevníci, časopisy, televize... A na to bych v tak důležité oblasti nespoléhala. Obsah sexuální výchovy je druhé jablko sváru. Já bych začala vztahy mezi lidmi. Ale o tom až jindy. Petr Kopeček Díky osvícenému učiteli přírodopisu v 7. třídě ZŠ (využití výukových plakátů, videofilmu - sexuální akt, těhotenství, porod...), dále časopisu Bravo a své přirozené zvídavosti při zkoumání vlastního těla jsem se ve víceméně teoretické rovině dozvěděl vše potřebné v opravdu dostatečném předstihu...

10

Názor na renesanci sexuální výchovy mám pochopitelně velmi vstřícný. Vím, že se osvěta na tomto poli již řadu let děje, jde ale hlavně o to, jak je v konečném výsledku účinná. Anna Kohoutová Jsem všema deseti pro zavedení sexuální výchovy – ale jedním dechem dodávám, že okamžitě na každé škole narazíme na nedostatek dostatečně šikovných a citlivých učitelů, kteří by byli schopní věrohodně se svými žáky diskutovat a být v tomto ku prospěchu. Mé zkušenosti jsou tristní, ve škole nic (vlastně ano, pan ředitel Veselý, který nás měl na biologii, nám řekl, že po devíti měsících nastává porod – jenže já nemohla přijít na to, co se stalo před těmi devíti měsíci…) – navíc jsem vyrůstala v docela puritánské rodině, kde se nesmělo říct ani slovo zadek, natož cokoliv jiného. Byla doba, kdy jsem byla docela bezradná, naštěstí jsem měla solidární tetu, která mi – když jsem v mých patnácti začala chodit s mým mužem - řekla, co a jak. Pamatuji se také na své několikatýdenní trauma, kdy jsem nemohla přijít na to, co znamená slovo „obnažený“ (to mi, pravda, bylo o pár let méně J ). Myslela jsem, že je to něco šíleně sprostého – a nemohla jsem se dopídit. Doma bych se nikdy neodvážila na něco takového zeptat (před nedávnem jsme se tomu s mým tátou docela nasmáli), holky ze třídy si mě docela vychutnaly a namluvily mi, že je to ještě něco horšího, než „nahý“. V té době jsem si fakt nic horšího představit nedovedla. Často si na mé zkušenosti vzpomínám v souvislosti s výchovou mých dcer – docela jim závidím, v jak otevřené době žijí, jak nemají problém si o informace říci, kdekoliv si cokoliv přečíst, vyhledat. Sex je důležitá součást našeho života, není jediný důvod ji tabuizovat. Lenka Janovská Za mých žákovských let žádný předmět typu sexuální výchovy neexistoval. S nástupem na gymnázium se obrodila výuka náboženství, sexuální výchova stále nikde. Podle mého názoru jsou veškeré disputace ohledně sex. příruček či výuky sex. výchovy záležitostí puritánů. Žijeme v době, kdy být sociálně adaptabilní vyžaduje znalosti všeho druhu, i ty sexuální. Sex do života patří a myslím, že je lepší začít od teorie k praxi, než naopak, kdy většinou, bohužel, zbývají oči pro pláč. Za mne - renesance sexuální výchovy rozhodně ano. Martin Krynický Sexuální výchovu jsem ani ve škole ani v rodině téměř nezažil. Učitelka biologie si na hodinu o pohlavní soustavě vzala dovolenou (nebo byla „nemocná“) a látku musela probírat družinářka. Já jsem zrovna ve škole nebyl (kvůli nějaké soutěži). Informace jsem dostal v průběhu sedmé třídy od spolužáků, včetně nějaké fotodokumentace, takže jsem měl poměrně ucelené informace, které nebyly v příliš velkém rozporu s pozdější životní zkušeností. Nepamatuji si, že bych na gymnáziu prošel čímkoli jiným, než opětovným probráním anatomie v rámci biologie. Nemám názor na to, jak by měla sexuální výchova probíhat. Nemám představu o tom, co děti díky internetu o sexu ví (budu se muset dětí doma zeptat, asi jsem to zanedbal). Obávám se, že jde o oblast, kde nějaké příručky asi nic nezachrání a rozhodující roli bude hrát osobnost učitele, který bude sexuální výchovu provádět. Martin Rosocha Výchovou na tabuizované téma jsem ve škole neprošel. Pohlavní stránky byly v učebnicích

11

vytrhány, nástěnné mapy věčně srolované a vyučující měla zjevně názor, že není třeba cokoli vyučovat, byť, jak praví známý citát: „Sexualita je maximem zasvěcenosti člověka.“ Na druhou stranu, protože jsme ještě nevymřeli, nemyslím, že je v tomto směru třeba nějak zvlášť vzdělávat, neboť vzdělanost přijde jaksi sama ve formě, o které Woody Allen tvrdí toto: „Nezavrhuji masturbaci - je to sex s někým, koho miluji.“ Případně dodávám jako poučení, že po této narcistní fázi bude následovat fáze další, o které výše uvedený tvrdí další z jeho genialit: „Sex je největší legrace beze smíchu, kterou jsem kdy zažil...“ A na konci, milí studenti, stejně zbude pouze smutek, neb „Omne animal triste post coitum...“

Septima o sexuální výchově… Dělat anketu na toto téma zrovna v septimě se může zdát zbytečné. Pro tento ročník je zcela jistě pozdě na nějakou teoretickou přípravu sexuálního života, ale také brzy na to, aby se jeho studenti na toto téma vyjadřovali s potřebným odstupem – je přeci třeba zjistit, jestli by takováto výuka vůbec něco změnila. Nicméně anketa proběhla a její výsledky přinášejí odpovědi. Předně, jak už bylo zmíněno, vyšlo najevo, že sexuální výchova by měla být zasazena do nižších ročníků. Gymnazisté ve věku 16-18 si připadají dostatečně informovaní. Názory na to, co to vlastně sexuální výchova je, se ale různí. Některým stačí videoprojekce porodů v rámci biologie, jiným zase přednášky o pohlavně přenosných nemocích. Dívky pak často zmiňují „paní Vložkovou“, která jim dávala rady zejména o intimní hygieně. Na čem se ale většina shoduje, je, že očekávali toto téma v hodinách ZSV (občanské výchovy), které ale v tomto směru přinesly zklamání. Vyšlo tedy najevo, že většina žáků by předmět se sexuální tématikou uvítala, ale mnohem dříve. Jak zní jedna z odpovědí: „Myslím, že poučování o sexu v mých letech je už možná zbytečné.“



-KubaN-

O smyslu sexuální výchovy s Markétou Drábkovou Je mnoho argumentů, proč vyučovat či nevyučovat sexuální výchovu na školách. Využili jsme návratu zkušené bioložky RNDr. Markéty Drábkové na gymnázium a zeptali se jí na zkušenosti a názory týkající se tohoto ošemetného tématu. Co pro Vás znamená „sexuální výchova“? Je to příprava studentů na sexuální život? Prevence proti pohlavním nemocem, či rozšířené podání rozmnožovací soustavy člověka? Všechno a nic. Problémem pohlavní soustavy je, že začíná fungovat v době, kdy si to uvědomujeme. Pár vteřin po narození lékaři řeší dýchání a oběhový systém, v dalších měsících je pozornost rodičů upřena k soustavě trávicí ( ty prdíky) atd. No a v době puberty se každý zvýšeně zaobírá funkční novinkou, rozmnožovací soustavou. Navíc jsou dva základní odlišné prototypy, které musí spolupracovat, což celou situaci dělá pikantní.. Příroda nás vybavila různými příjemnými pocity, abychom do rozmnožování šli, protože při zcela zdravém rozumu, nezastřeném hormony, by málokdo podstupoval/a ,,ztrapňování

12

při namlouvacích rituálech, komplikované soužití s partnerem, tahání 9 měsíců někoho v břiše, pak opravdu pozoruhodnou taškařici – porod a mnoho let péče o parazita v podobě roztomilého a později oprsklého potomka.“ Takže to biologické zakotvení s námi cvičí bez ohledu na věk a pohlaví. Kulturní tradice se k tomu přidá ( u nás hlavně křesťanství, jinde islám, zajímavé jsou přístupy „primitivních“ národů, které třeba nepostřehly souvislost mezi pohlavním stykem a otcovstvím), pak individuální přístup rodiny a vrozená povaha a je z toho totální chaos. Takže škola stejně návod, co s tím, ani dát nemůže. Máte se SV osobní zkušenost jako žákyně i jako učitelka? V sedmé třídě na lyžáku dostala z námahy řada holek poprvé menstruaci. Dodneška si pamatuju scénku, jak vytřeštěně sedí v houfu na postelích na pokoji a jak jim tělocvikářka prozrazuje, co se vlastně děje. Jedna slabší povaha měla hysterický záchvat, protože dva dny šílela, že umírá, a bála se někomu něco říct. Myslím, že dneska podobné ,,utajování“ základních fyziologických funkcí před dětmi nehrozí ( i když reklamy na vložky jsou veřejností vnímány jako nejvíc nepatřičné ).V biologii jsme probírali v 7. tř. zoologii, člověk byl až v 8. třídě a na konci 8. třídy jsme hromadně v kině vyslechly velmi teoretické breptání jakého si pána o tom, že přecházíme po úzké lávce z dětství do dospělosti…Pak jsme měli napsat otázky na papírky a pán na co chtěl, tak odpověděl. Očividně se mu moc odpovídat nechtělo, nám se nechtělo ptát. První zlom v osvětě způsobil vir HIV. Na gymnáziu v průběhu studia náhle začaly v učebně viset plakáty s výstrahou a s radami, jak používat prezervativ. Stejně ale prstýnků na tablech a zřejmě i potratů u mladých holek bylo podstatně víc než dnes. No a druhý zlom je internet. Co kdo potřebuje, tak najde. Jako učitelka vnímám, že pokud děti začínají reagovat přitroublým hihňáním při slově oplození, blizna, bobr apod. už byly proškoleni staršími chytráky dřív než rodiči. Ti velmi často zaspí a nemají ponětí, o čem se baví už třeba čtvrťáci. A problém je, že vlastně nevím, co kdo ví. Žáci se tváří sice světácky, ale poslední test v tercii názorně předvedl, že např.slovo placenta je naprosto neznámé. Je fakt, že o orgasmu, lesbickém a orálním sexu, je na internetu informací víc. Proč by se tento předmět měl vůbec znovu zavádět? Vyžaduje to dnešní doba - nebo snad rodiče, kteří své děti v tomto ohledu zanedbávají? Najde se vůbec něco, co dnešní „internetovou mládež“ překvapí? Myslím, že není třeba zavádět nový předmět. A nikdy žádný takový ani snad nebyl. A smyslem by nebylo ,,překvapovat“. Spíš korigovat internetové a kamarádské informace, které akcentují jen určité oblasti.Viz zcela šokující placenta. S čím bude při výuce větší problém? S učiteli? Žáky? S rodiči. Na vyjmenovaná slova a malou násobilku mají jakž takž stejný názor. Ale na sexuální výchově se těžko shodnou. Každý má jinou výchovu a přístup. Někdo chodí doma nahý, rodiny např.chodí do sauny, jinde mají cudnější přístup, někde vyloženě puritánský, někde se o sexu mluví přirozeně, někde vůbec, někde vulgárně, někde to mezi rodiči funguje, někde mají vztahy trhliny. No a někde dochází i k sexuálnímu zneužívání. A všichni věří, že jak to mají oni, tak tak je to správně. A škola to má respektovat. Jakého ročníku by se podle Vás měla SV týkat? Žádného ročníku, je to věc spojitého informování podle úrovně dítěte. Dnes se puberta s první razancí objevuje tak v páté třídě. První stupeň ZŠ je podle mne správná doba přiměřeně začít trousit ještě pornograficky nezkreslené informace. A nejlé-

13

pe od rodičů. Kteří učitelé by se měli výuky chopit? Proškolení biologové, učitelé ZSV? Obojí, nejlíp všichni - i v literatuře nebo hudbě jde nejčastěji o lásku, tedy průvodní jev lidského rozmnožování. A vůbec by nebyli na škodu vyškolení lektoři, kteří by měli propracované metodiky, pomůcky a informace a na školy by byli zváni. Někdy je lepší se na „nejchoulostivější“ věci ptát neutrální informované osoby, než učitele, který mi minulou hodinu napařil pětku. A je lepší nemuset odpovídat poťouchlíkovi, u kterého není jisté, jestli se ptá vážně nebo provokuje. Jak byste se k výuce SV stavěla Vy? No asi bych stála před tabulí a něco breptala. Máš jiný nápad? Jak by měly vypadat učební pomůcky k tomuto předmětu? Vzhledem k finanční situaci ve školství by bylo vhodné obeslat sex shopy, jestli něco zdarma nevyřazují… Vážně. Myslím, že k pokusu vysvětlit třídě, že bez lásky a odpovědnosti je sex dost podivná a riziková fyziologická funkce, pomůcky třeba až tak nejsou. Je tento předmět opravdu tak důležitý, že se vyplatí do něj dávat peníze, kterých ve školství opravdu není nazbyt? Je něco důležitějšího, než předat štafetu života? Rozmnožování je jeden z naprosto základních projevů života a ani ve škole se nelze tvářit, že neexistuje. Na druhou stranu, na školní chodbě mám někdy pocit, že propletená dvojice zrovna na předání štafety pracuje. Tak bych prosila více diskrétnosti. Škola je veřejný prostor. Co/kdo je pro Vás sexuální symbol? Budu o tom přemýšlet. Trochu jiné téma: Proč jste se vrátila na gymnázium? Stýskalo se vám? Paní ředitelka mne požádala a já se zuřivě nebránila. -KubaNDěkuji za rozhovor

Dekahovor I mistr tesař se někdy utne – tak i nám se v červnovém GYMu povedlo zapomenout uveřejnit připravený dekahovor s naším odstupujícím šéfredaktorem Adamem Klimešem (otázka týkající se parlamentních voleb je tedy zastaralá). Mrzelo nás to tím spíše, že jsme se s ním při té příležitosti chtěli rozloučit a poděkovat mu za práci pro GYM. Svůj dluh tímto splácíme a Klimbovi stejně přejeme hodně štěstí nejen při studiu na vysoké škole ! 1. Čím je pro tebe příroda? Jak moc do ní má člověk právo zasahovat? Co dělat s kůrovcem na Šumavě? Příroda je pro mě místem, kde žiji. Ať už je na ní sebevíc jizev, pořád žijeme v přírodě a ona bude vždy součástí našeho života. Nemyslím si, že by na jedné straně byla civilizace a na druhé straně za vysokou zdí příroda. Myslím si, že ohledně zasahování do přírody se stačí (stejně jako snad ve všech činnostech) držet Kantova kategorického imperativu („čiňme tak, jako by se naše konání mělo stát obecně platným zákonem“). Otázka posouzení, zda-li by takový zákon se mohl stát

14

obecně platným, je záležitostí vědomostí každého jedince. Že se tak málokdo chová je smutná skutečnost. S kůrovcem? Nic. Co by se s ním mělo dělat? Vytěžit dřevo a vysázet tam nový les? Tím bychom jenom docílili opakování kalamity (jo a vydělali bychom na odtěžení dřeva ). O kůrovci jsem obsáhle psal na internetových stránkách časopisu GYM, takže Vás s dovolením odkážu tam. 2. Čím se to stalo, že tě začala zajímat filosofie? Kdyby se ti ji podařilo vystudovat, co pak? K filosofii jsem se dostal přes Buddhismus a zaujala mne, jelikož filosofie se zabývá životem a když nic jiného, tak naučit se žít by mohlo být užitečné, nemyslíte? Kdybych filosofii vystudoval, tak už bych měl pravděpodobně jasno co dál, ale ještě se tak nestalo, takže nevím. Nehlásím se na filosofii s vidinou toho, co za pár let budu dělat. Zkreslené představy a jakákoliv očekávání nepřinášejí nic dobrého. 3. Co si myslíš o politice? Koho budeš volit a proč? Politika je velice komplikovaná a zajímavá společenská oblast. Na jednu stranu neznám slovo, které by budilo více negativních konotací, na stranu druhou je to právě organizace davu, která z nás dělá společnost a utváří civilizaci a čím jiným, než organizováním davu politika je? Volit budu TOP 09, protože souhlasím s principy, na kterých tato strana vznikla a protože se jejich program nejvíce (z naší politické scény) blíží mým představám o tom, kam by měla politika směřovat. 4. Kdyby sis mohl vyfotit 3 věci, které tě fascinují - na co by se zaměřil objektiv tvého fotoaparátu?? Fascinují? No když myslíte... 1) určitě by na jedné z těch fotek byla žena, pravděpodobně vyjádřená spíše symbolicky a obecně, než konkrétně. 2) další fotka by znázorňovala lidi a city a pocity mezi nimi..třpytící se nekonečná jemná pavučina 3) třetí by byla hvězdná obloha, tajuplná, nekonečná, zářící v tichu obklopena sametem noci. 5. Kam bys jednou rád jel a proč? Do Mongolska, proč ne? Jen tak...jít po nekonečných travnatých pláních čechraných jen větrem. Vážně. 6. Právě jsi získal stipendium na libovolnou univerzitu, libovolný obor... kam to bude? obor filosofie, Karlova univerzita v Praze 7. Jak daleko má muž k ženě? 121 km, ale jeho srdce obvykle ani píď. 8. Dá se definovat láska? Zajisté. Snad každý tak už mnohokrát učinil...je šťastný, kdo definuje Lásku v každém okamžiku, každým svým pohybem či pohledem. Možná, že když ji budeme definovat častěji, tak život bude krásnější. Jo a když už láska, tak Láska. 9. Který (é) předmět (y) na gymnáziu hodinově strádá (jí)? Volitelné, dobrovolné (zejména přednášky), podněcující k přemýšlení a tvořivosti. 10. Co se dá vyčumět z hvězd? Nic. Hleděním na hvězdy nelze odhalit minulost, ani přítomnost. Nelze věštit či vidět do

15

budoucnosti. Hvězdy jsou zcela hluché k veškerým našim přáním a modlitbám. Jejich vzývání je snad ještě bezpředmětnější než hučení do stromu. Hvězdy jsou jako zrcadlo. Ukazují nám nás. Ukazují nám, jak žijeme. Odrážejí naše radosti i smutky, naše chyby a nedostatky, zobrazují naše přání. Vyzařují přesně takový obraz, na který bychom měli upřít častěji zrak, nás samé z dostatečného nadhledu. Bonusová otázka: Jak se vede ve škole? Asi bych měl nejprve zmínit, že nakonec jsem na filosofické fakultě UK, obor filosofie. A jelikož tam právě jsem, tak postrádám dosti z neurčitého (ať už pozitivního, negativního či zkrátka naivního) očekávání, které o věcích zpravidla máme než přijdou a zároveň mi ještě chybí nadhled, jakkoliv bývá obvykle taky iluzorní, který vztahujeme ke zkušenostem uplynulým. Ale jinak je to tu celkem fajn. -ako-

Nit života Napadlo vás někdy, jaký je rozdíl mezi životem a vyšíváním? Snažíme se z odmotaných vlákének vytvořit co nejhezčí obraz, splést je dohromady tak, abychom se za to, co vyšijeme, nemuseli stydět a hlavně – abychom nemuseli párat! Jen málokomu se totiž podaří provléknout jehlu očkem zpět přesně tak, jak ji poprvé protáhnul do oné směšně malinké dírky ve tkanině. Ovšem - záleží na tom, jakou látku máme k dispozici. Někteří dostanou hrubé plátno, jiní se mohou pyšnit hedvábím. Jedni dostanou látku s jasnými otvory, které samy vedou k nejlepšímu motivu - jen jej vyšít! Na hrubý pytel hrubá záplata – říká se, a nelze to popřít. I s hrubou záplatou je to však stále lepší, než s děravým hedvábím. Nebo jste už někdy viděli záplatu na hedvábí? Já ne. Možná to bude tím, že na hedvábí se záplata ani přišít nedá. Znehodnotila by totiž celou jeho strukturu a obrala by ho o to nejcennější (a jediné), co má – neporušenost a hebkost. Bez ní je totiž hedvábí zbytečné a v podstatě nevyužitelné – nezahřeje ani nezakryje. Vlastně nemá ani takovou cenu, jako onen pytel s hrubou záplatou. Podaří-li se však vyšít do hedvábí vhodný ornament, pak se jeho kráse nic nevyrovná. Ale pozor – vrátit steh zpět je tu nemožné, jedna chybná nitka a celé úsilí je zbytečné, jedno píchnutí vedle a obraz bude už navždy hyzdit nechtěná dírka. A párat? Nebuďte směšní – i kdyby se vám to povedlo, ztratili byste tolik času, že už byste stejně obraz nestihli vyšít včas. A co to vlastně znamená včas? Velikost klubka, ostrost jehly a kvalitu látky nám

16

určují naši rodiče, také oni jsou těmi, kdo vede náš první steh. Dál už je ale na nás, co budeme vyšívat, jestli se necháme dál vést nebo změníme vzor a vybereme si pestřejší barvy – prostě budeme vytvářet jiný obraz. Není to nikdo jiný než my, kdo si musí svou nit rozvrhnout tak, aby se klubko života neodmotávalo moc rychle a ona nám znenadání nedošla. Mohlo by se totiž stát, že bychom neměli po ruce žádnou, kterou bychom mohli navázat a naše vyšívání by se neplánovaně ukončilo. Pak už záleží jen na nás, jakými cestami budeme proplétat nit svého osudu. Jistě se nám častokrát zamotá tak, že nebudeme vědět, jak ji rozmotat, možná se ztratíme ve spleti otvorů a možných východů z moře tkaniny, které budou na první pohled vypadat úplně stejně. Snad vyjdeme na špatném místě a jedním stehem si zkazíme celý obraz. Třeba budeme pilně dodržovat a vyšívat vzor, ale najednou nám dojde nit a budeme nuceni použít jinou, navázat na tu předchozí tak, aby si toho nahlédnuvší odborník nevšiml. Je velmi pravděpodobné, že přijde i chvíle, kdy sami sobě položíme otázku: „Má to všechno nějaký smysl? Mám vůbec pokračovat?“ Zajímá vás ta odpověď??? Mě taky – a třeba ani žádná není. Můžu vás ale ubezpečit, že život nemůžete jednoho krásného dne prostě „zapíchnout“ jako tu jehlu do látky a říct si, tenhle obraz se mi nelíbí – vyšiji si jiný! Zpravidla vždy v okamžiku, kdy se nám zdá, že se obraz našeho života utváří docela uspokojivě, ať už s nebo bez našeho přičinění, zašmodrchává se v látce uzel. V takovém případě má člověk často chuť mrštit vyšíváním do kouta a dát si pauzu. Jenže když člověk v životě takzvaně „ztratí nit“, neznamená to, že nitka počká, než ji opět navlékne. To už totiž nit našeho života svírá v prstech „Náhoda“ a vytváří obraz za nás. Pro někoho to snad může být pohodlné, co ale dělat, když se vám takovou náhodou dostanou do ruky nůžky a vy střihnete? Pokud rozstřihnete látku – můžete to ještě napravit, podaří li se vám však přestřihnout si vlastní nit, ani kdybyste chtěli sebevíc, svůj vzor už nedošijete. Všechno úsilí přijde nazmar. A Země se bude plnit hromadami nedokončených, zkažených motivů, které jen zabíraly látku těm dobrým. Zkusme tedy využít délku a pružnost své niti, naostřeme si jehly a vyšívejme vzor, jímž by se mohly inspirovat další generace!

-teza-

Rozhovor se spokojenou maminkou Mirkou Mrázkovou Začátkem září se znovu po dvou letech vrátila na naši školu učitelka zeměpisu a matematiky, nyní taktéž maminka dvouleté Emičky, Mirka Mrázková. Pro ty, kteří ji neznají, připisuji pár poznávacích znamení: z paní Mrázkové je cítit klid i získaný mateřský nadhled, sídlí v přízemním kabinetu, lépe řečeno ve školním biologickém skladu spolu se slečnou Kalvasovou, je to puntičkářka, co má ráda cestování a nesnáší vaření. Více informací o mateřských zkušenostech paní učitelky, radostech i strastech při výchově dcery i její povaze se dozvíte v následujícím rozhovoru. Narodila se Vám krásná dcerka Ema, jak je stará, jak vzpomínáte na období mateřské dovolené? Pomáhal Vám partner s péčí o dceru? Naší Emičce byly teď v říjnu 2 roky. Mateřství je velmi krásné období a myslím, že každá

17

žena na něj ráda vzpomíná - zvláště pak na zlomové okamžiky jako je porod, první úsměv, první zoubek, první slůvko či krůček. Každý den s dítětem je v něčem výjimečný, děti umí člověka překvapit i několikrát denně (to platí i pro ty školou povinné zde na gymnáziu). Tatínek Emičky pracuje převážně doma, takže s námi byl většinu času a jeho pomoc s malou jsem často uvítala. Oba si velmi rozumí. Myslíte si, že Vás mateřství změMateřství, to je jako když vám svět leží u nohou. nilo? Mateřství mě určitě změnilo člověk je víc opatrný v tom, co dělá, aby neohrozil své dítě a nebo sebe, když je na něm dítě závislé. Taky jsem nyní víc vázaná doma. Dřív nebyl problém, abych během pár dní navštívila své rodiče a stihla ještě další dvě návštěvy kamarádek, které bydlí různě po ČR. Teď jsem ráda, když se vidíme s kamarádkami 1x za rok. Těšila jste se zpět do školy? Získala jste za tu dobu nějaké poznatky, kterými se chcete v následujícím roce řídit? Učím jenom pár hodin, takže pro mě je návrat do školy vítanou změnou od stereotypu domácích prací, také už jsme pomalu s přítelem začínali mít ponorkovou nemoc . Kromě toho si mezi mladými lidmi připadám pořád mladší a aktivnější, než jsem. Přístup k malému dítěti je jiný, než je k žákům. Emička je ještě malá, takže mojí denní náplní je obstarat veškeré její potřeby a učení novým věcem jde téměř samo, protože dítě chce být samostatné a hodně se po ostatních opičí - nejčastější slovní spojení je nyní „Ema sama umí“. Překvapilo Vás něco mile či nemile při návratu na gymnázium? Mile mě překvapily změny učeben, jako je nová prima či PC2. Nemile jsem byla překvapena z toho, jak „zlenivěly“ moje hlasivky za ty 2 roky, celé září jsem měla problém s mluvením nahlas. Kdybyste měla popsat v krátkosti sama sebe pro žáky, kteří Vás neznají (povahové vlastnosti, záliby atd.) Protože jsem znamením Panna, jsem puntičkářská a často trvám na tom, aby se věci dělaly podle mě. To asi někdy vadí žákům. Mojí slabinou je to, že si svoje povinnosti nechávám na poslední chvíli, a pak jich dělám více najednou a trávím u nich hodně času (často i přes noc), aby byly dobře vykonané. Mám ráda cestování, hlavně v přírodě (ale spíše túry než na kole), kromě matematiky a zeměpisu mě baví historie a výtvarné umění. Ráda si ráno přispím, ale to bude tím, že svoje povinnosti si právě ráda nechávám na pozdní večer. Sbírám pohledy. Nesnáším vaření! Děkuji za rozhovor!

Protiponorkový kurz opět v Římově Už od počátku školního roku se ze všech koutů kvinty daly slyšet hlasité i tišší výroky o těšení se a různých drobných přípravách na prožitkový protiponorkový kurz. Dne 13. září se v dopoledních hodinách kvinta v hojném počtu vysoukala z autobusu a dostalo se jí vskutku překvapivého přivítání, které v ní mělo zřejmě probudit ohňostroj nadšení. Rozpačití kvintáni poté poněkud nervózně přešlapovali před průčelím ubytovny netušíc, co je čeká. Milí lektoři (ten) Peťa, Honza a (ta) Peťa nás přivítali před budovou, jakožto základnou a obeznámili nás stručně a jasně s plánem, jak budou zhruba následující tři dny probíhat. Po první vskutku únavu rozmetající aktivitě byla udýchaná kvinta informována o vpravdě přijatelných pravidlech, jimiž se měla po celou dobu pobytu bez výjimky řídit. K milému překvapení se úplně každý zúčastnil veškerých aktivit – ať už šlo o společnou Mou pravou identitu snahu logicky, poslepu, případně i mlčky přemoci všelijaké vám neprozradím. Niiiiiiiúkoly, nebo o zdatné sportovní výkony, nebo o nenásilné exkdýýýýýý! perimentování probudit v nás všech důvěru. Co se ale NESMÍ opomenout, je společenský večer, na kterém si třída vyzkoušela generálku před tanečními (které již započaly + ze kterých je kvinta ve většinovém počtu nadšena!) a NAVÍC měla tu čest se seznámit s tamější sympatickou a vstřícnou kráskou s půvabným jménem Anděla. Tři dny utekly jako voda, možná ještě rychleji. Možná to bylo tím, že byl program tak nabušen, že nezbyl čas hlídat čas… Snad každý kvintán si kurz užil, ale zdali bude mít tento třídenní pobyt mimo školní lavice nějaký dopad na utvrzení kolektivu na tuto rozdivočelou třídu, ukáže čas.

Iva Vu, V.

-jna-

Je nám tři sta čtyřicet dva roků, a přece mládí máme před sebou.

18

19

Návštěva Toma Schreckera Poprvé jsem T.S. uviděla sedět na lavičce před školou. My jsme se vraceli z jídelny do školy, skotačili, a on nás pozoroval s tím výrazem, který jsem zahlédla jen na tváři starších lidí. Oni už nežijí jen přítomností, nejsou zaměstnáni aktuálními starostmi, pouze s úsměvem pozorují svět kolem, jak se všechno opakuje. Když zachytím takový pohled, na chvíli mě to prošije a nedovolí mi dál jít s ubíhajícími sekundami. Ale po minutě už pokračuju jako předtím. Já přece teprve prožívám svou budoucí minulost. Oktáva se začala plnit lidmi, z lavic se stalo hlediště, bylo narváno. Všichni čekali na to Wintonovo dítě, na živoucí součást události, o které se učíme v dějepisu. Moudrost a některé odjezdy T.S. vešel a publikum ztichlo. Pan Pražák v obleku, stejně vlaků jsou k nezaplacení. seriózně, jak působil jeho zevnějšek, zahájil mimořádný seminář. Paní učitelka Kohoutová plnila úlohu té srdečné a citlivé složky přednášky. A pak začal mluvit T. S., jemuž se očividně příčilo být oním muzejním artefaktem, a tak nemluvil jen o tom, co se očekávalo, ale vyprávěl nenuceně o svém životě - «Jestli chcete, klidně odejděte, já se neurazím.» Dokud se nepřiblížila válka, jeho rodina si svůj židovský původ nijak významně neuvědomovala. Otec byl úspěšným pražským podnikatelem v textilním průmyslu, matka klavíristkou, záletnicí, jež uvízla s přítelem v Itálii. Díky způsobu života svých rodičů se před odjezdem do Anglie domluvil několika jazyky, mimo jiné italsky, rusky nebo německy. Měl asi spíše štěstí, že k rodičům neměl nijak silné pouto. Když v sedmi letech nastupoval do Wintonova vlaku, loučení nebylo tak dramatické, jak známe ze vzpomínek jiných pamětníků. Rodinu, která na něj čekala ve Skotsku, zajistil strýc, podle jeho slov «černá ovce rodiny». Adoptivní matka se mu stala oporou, a tak v Anglii prožil spokojené dětství. Během války většina jeho příbuzných zemřela, jen jeho otec se po jejím konci přesunul do Anglie. Studium historie na Oxfordu bylo podle něj, stejně jako celé anglické školství, příliš teoretické, pro jeho podnikatelskou kariéru mu více daly životní zkušenosti. Se svou firmou projezdili celý svět, nebyl jen v pěti zemích. Udělal si letecké zkoušky a v době, kdy to ještě bylo možné, létal pro radost z Paříže do Londýna. Celým jeho životem se táhne jako nit jeho největší koníček, sport. V roce 1994 společně s ostatními poznal svého zachránce, Sira Nicholase Wintona, dnes s ním hraje bridž. Před patnácti lety se začal vracet do České republiky a poznal i Třeboň. V těchto dnech ho můžete potkat někde v lesíku na houbách. I přes to, s kolika lidmi se za svůj život setkal, působil opuštěně. Nikde nezapustil své kořeny. Byl to Angličan? Čech? Ne, stal se světoobčanem. Nejvíc si prý rozuměl s Filipínci a Indiány (Indy). Nejradši bych se s ním setkala někde na čaji o páté. Snažila bych se porozumět jeho podvědomému nutkání se vždy odpíchnout na druhý konec světa, kde se na pár let stane součástí další adoptivní rodiny...

20

-an.ka-

Recenze – Král Artuš

HRY

Tentokráte bychom se mohli podívat na další karetní hru. Není sice tak originální, trvanlivá, ani variabilní, jako třeba poslední recenzovaný Dominion, na druhou stranu to není žádný propadák. Jak se to dělá>Jak už bylo popsáno, tato hra celkem oprskle vykrádá Citadelu, takže kdo ji zná, je doma. Ve hře jsou tři typy karet: jeden typ jsou karty, které každý hráč „líže“ ze společného balíčku. Druhý typ karet je vyložen na stole a průběžně se doplňuje z druhého balíčku. Třetí typ karet jsou karty vítězné, tady se jmenují Dobrodružství. Bystrý čtenář se dovtípí, že za první typ karet se kupuje ten druhý a za druhý se pořizují vítězné body. Vyhrává ten, kdo má na konci nejvíce bodů (to je tedy překvapení). Rytíři všech zemí...>Hra je tedy stylizována do prostředí Kamelotu a kulatého stolu, podobně jako Shadows over Camelot. Tady jste ale poněkud sobečtější a místo nějakého zachraňování Kamelotu se rytíři rozprchnou za grály, draky a já nevím ještě čím, kašlajíce na sebe a předhánějíce se v tom, kdo „objede“ více Slovníček chatových pojmů: dobrodružství. Jednotlivá dobrodružství jsou také Hf – have fun – bav se odstupňována dostupností a s tím související obtížnosGl – good luck – hodně štěstí tí: Hledání legendárního grálu je na vrcholu pomyslné Gg – good game – dobrá hra pyramidy, za ním následují další, více či méně ceněná, Gw – good win – gratulace vítězi každý rytíř si musí rozmyslet, jak rozložit své síly, aby Thx 4 game – thanks for game – dík za hru se nevyčerpal hledáním grálu a nezjistil, že ostatní U2 – you too – tobě taky mají pětkrát tolik bodů za drobnější dobrodružství. Nic nového pod sluncem>Suma sumárum nejde tedy o hru nijak výjimečnou: je to upravená Citadela s několika novými prvky a zasazením do oblíbeného příběhového prostředí. Na několik odpolední ale zabaví. Hodnocení: 6/10

Brettspielwelt.de – hraju, hraješ, hrajeme...

Jak už jsem avizoval, rád bych okomentoval německý server, na kterém se dají hrát prakticky všechny známé deskovky, od carcassone až třeba po dominion. Mnozí z vás si teď asi ťukají na čelo a ptají se: „K čemu to je?“ Tak zaprvé si tam můžete vyzkoušet každou hru před tím, než ji koupíte a ujistit se, že se nejedná o vyhozené peníze. Další problém některých milovníků deskovek spočívá v tom, že nemají s kým hrát. A můžeme pokračovat – pokud si chcete zahrát s nějakým známým, který bydlí 50 kilometrů od vás, tohle je ideální příležitost. O navazování kontaktů s lidmi z Německa (protože jinou národnost tam moc často nepotkáte), které nemohou být na škodu, ani nemluvím. To vše skeptik přebije argumentem typu „společenské hry jsou od toho, aby se hrály ve více lidech na jednom místě a ne někde u počítače“. Pokud se s tímto názorem ztotožňujete a výše napsané argumenty vás nepřesvědčily, váš názor vám neberu, ale v tom případě přeskočte tento článek a vesele se pusťte do jiného. A nyní k samotnému serveru. Ten vás přivítá černou obrazovkou v němčině. Pokud chcete hrát, stačí klinout na „spielen“ veprostřed vlevo a chvilku počkat. Hra se vás optá na nick,

21

pod kterým budete hrát. Po chvíli se ocitnete přímo na křižovatce mezi hrami. Pokud si chcete zahrát nějakou konkrétní hru, vyberte vlevo ve sloupci. Rozhraní je velice příjemné, jeho jediný problém je kočkopsoidní anglicko-německá jazyková verze. Bohužel není úplně snadné se zorientovat při samotném hraní hry. Kdykoliv ale něčemu nerozumíte, neváhejte se zeptat – zkušenější hráči celkem ochotně poradí či vysvětlí, portál totiž disponuje klasickým chatovým oknem. Nemusím snad ani připomínat, že komunikace probíhá v angličtině. Skvělá zábava na dlouhé zimní večery. Doufám, že jste se příliš nenudili, těším se u příštího vydání zatím nashledanou. Abych nezapomněl: pro zájemce je na našem webu blog o českých hrách. Mějte se famfárově!

-chinano-

Godverdomme, aneb Exchange with the Netherlands 2010 Je zima a tma. Vychutnávám si drkotání koleček od kufru na chodníku. Jsem ráda, že v Holandsku neumí česky. Ještě by si podle autobusu mysleli, že jsme rybáři! Jsem nadšená z ‚britských‘ cihlových domečků a počasí jako z Psa baskervilského. Uvítací výbor čeká před školou. Koukám, že „moji“ rodiče jsou snobi. Super. Určitě vedle nich vypadám jako nějaký výtržník. (Všimli jste si někdy, jak je „výtržník“ vtipný slovo?) Jejich škola je obrovská a moderní. Líbí se mi tam. Studenti jsou povětšinou styloví, i když na druhou stranu vypadají všichni tak nějak stejně. Zkrátka „móda v módě“. Laser-gaming. Skvělý. Jakési anglicky mluvící dítě na mě ječí: „Fuck you bitch!“ Tak ho sestřelím („Ha ha, asshole!“). Událost roku: Amsterdam! Láska na první pohled. Kola, kanály, křivé cihlové domy. Slečna Janů podotýká, že je „fakt chytrý mít vedle coffee-shopu bageterii.“ Dům Anny Frank je hodně silný kafe. S pánskou částí výpravy hledáme pověstný Red Light district. Ztrácíme se. Jeden z Holanďanů má na mobilu GPSku. Po hodině zjišťujeme, že jsme se ztratili znovu. Jdu se zeptat prodavače suvenýrů na cestu. Konečně to najdeme. A stojí to za to. Ošklivější ženy jsem v životě neviděla. Máme asi deset minut na návrat. Ten s GPSkou na moje nadávky argumentuje tím, že jsme alespoň viděli běžný život v Amsterdamu. Moc mně neuklidní. V autobuse se rozhoduju, že tam chci bydlet. A›dam má atmosféru. A ne jen proto, že je to takové Oranžová země a tak šedivé nebe, vítejte u přátel v peklíčko. Je to v maličkostech. V Nizozemsku. uzounkých uličkách mezi vysokán-

22

skými domy, v tom, že tam snad nic není rovně, v lidech. A nikdo na vás blbě nekouká, že máte na krku nahé torzo bárbíny. A ještě něco ve vzduchu (a tím nemyslím všudypřítomnou trávu). Na základě toho, co jsme zažili, si nedokážu (ani nechci) udělat obrázek o životě průměrného Holanďana. Možná proto, že naši exchange-partneři byli ti nejslušnější z nejslušnějších. Ze školy domů a učit! Že by šli jen tak ven, to neexistuje. „To není nic pro mě. Jsou tam divný lidi,“ vyjádřila se Naomi (moje „partnerka“). V mnoha ohledech jsou určitě vyspělejší (škola, respekt k autoritám…). Uvědomělejší. Na druhou stranu (obzvláště někteří z nich) jsou děti. Naprosto nesamostatní a nepoužitelní (viz story s Red Lights). Takže jak bych to shrnula? Málo času a špatní průvodci („Co to je?“ „Nevím.“). Tím ale nechci říct, že jsem si to neužila. Když budu mít možnost, jdu do toho znovu. (A bude se mi stýskat po Naomi a jejích suchých vtípcích.)

-shos-

The student from Tanzania Třeboň Grammar school had the pleasure of welcoming a visitor from Tanzania. 22 year old Sylvester Buka Mwakabuku stopped by every class and talked about his life, his country and his stay here. It was very interesting, but, surprisingly, no one heard the most interesting part. I was really lucky to hear about it – and you are lucky that you can read it right now. And what’s the most interesting part? It is about how Sylvester got here. The story which sounds like a fairytale begins in Makama Beach, Sylvester’s hometown. Sylvester was living through the worst part of his life. With Jsou skutky na světě, které mají smysl, jedno jestli v ČR nebo v Tanzanii his parents recently dead, he had to live with his grandma and look after his three siblings. He had finished primary school, but with no money to continue at secondary school, it seemed like he’d be just another Tanzanian child with no future. Really bad luck, one would say. But, one day Sylvester’s life changed completely. He met Jindřich Povolný. Jindřich Povolný was an experienced traveler and pilot so it wasn’t his first time in Africa. He liked to walk around poor villages to learn about the life of the inhabitants. Maybe it was destiny, maybe pure coincidence, one day; he got to talking with a child named Sylvester. (Pokračování na straně 26)

23

24

25

Soon, Jindřich knew everything about Sylvester’s history and current situation. He made a quick decision: He was gong to give this boy a future. Let’s skip ahead a few years. Thanks to the financial support of Jindřich, Sylvester has finished his studies at secondary school (4+2 years), and he is closer to his dream of becoming a math’s teacher as his father was. Before he will start studying at the university, his adoptive family invited him to visit them in Czech Republic. That wasn’t so easy. Firstly, Sylvester had to get a passport and secondly he had to travel to Kenya to get a visa at the Czech embassy. After this, there was no obstacle left for the 6000 kilometer journey. It was the first time Sylvester traveled abroad, but, as his hosts say, “he was incredibly adaptive,” as you can see from photos on his facebook profile. Attending a disco, flying in a small airplane, drinking alcohol for the first time (beer, of course), traveling through the whole Republic…these are only a few of many activities this brave young man has tried. Thanks to his attitude, he has made a lot of friends and learned a little Czech. This made him think about studying in our country - It would be easier here because there is much less bureaucracy and he’d earn more money which he could take back to Africa. But that isn’t very realistic, what we know for sure that Jindřich and the family of Terka Lindová (Jindřich is her uncle) will meet Sylvester in Dar es Salaam in February, so I‘ll bring you some hot news in another article about this young man in the next GYM. It will also contain everything interesting that Sylvester said about Tanzania. If it wasn’t for the financial support of Jindřich, Sylvester wouldn’t know a word in English and would probably spend all day working in a field or fishing at a lake nearby to support his whole family. He is a great example of how child sponsorship can work. Thanks to it, he’ll start studying at the University from November. I think I can say for all: Good luck and see you soon, Sylvester! (Překlad textu je k nalezení na casopisgym.cz) -tt-

Rozhovor s (ne)známým kantorem, panem Milanem Sudickým Podivný název rozhovoru napovídá, že tento učitel není úplným „nováčkem“ na škole, učil již naše učitele v dobách, kdy výuka jazyků nebyla vůbec snadná. Studium jazyků v praxi nebylo tehdy kvůli komunistickým omezením možné, a tak měl pan Sudický, učitel němčiny a angličtiny, cestu k nim velice dlouhou. Nicméně jak jsem sama poznala, ani v nejmenším ho to neomezilo, poněvadž ihned po mém příchodu k němu do kabinetu začíná vést konverzaci v angličtině. Stačilo opravdu málo a četli byste tento rozhovor nikoli v jazyce českém, ale anglickém. Každopádně získané informace předávám dál a vy se na těchto stránkách můžete dočíst o profesní kariéře i životě pana Milana Sudického a na závěr se inspirovat jeho poselstvím mířeným právě nám, studentům.

26

Na našem gymnáziu nemáte letos premiéru, učil jste zde i dříve, že? Kdy to bylo, jak dlouho? Skutečně jsem na této škole působil před dávnými a dávnými časy, v minulém tisíciletí - bylo to v letech 1976 – 1991. Takže se vracím po velmi dlouhé době, ale vracím se sem velmi rád. Co se podle Vás tady za ten čas změnilo? Určitě škola jako taková po materiální stránce. I budova získala na kráse a řekl bych, že pro studenty i Nejdůležitejším orgánem jazykáře byl, je a vždy bude jeho jazyk. vyučující je tady příjemné prostředí, které se nedá srovnat s tou dobou, kdy jsem zde učil já. Změnili se i studenti? Nezvlčeli trochu? Já si nemyslím, že by se změnili nějak podstatně, samozřejmě doba se změnila. Ta je ovlivňuje jiným způsobem, než působila na studenty, které jsem měl dříve. Jinak si myslím, že mají podobný nebo stejný problém, jako jejich předchůdci, jejich rodiče, které jsem učil. Nejsou žádné podstatné věci, které by mi na studentech vadily, akorát, jak říkám, nová doba přináší prostě problémy, které dříve nebyly. Je rozdíl v učení angličtiny dnes a za komunistického režimu? Pro Vás muselo být těžké studovat tento jazyk, aniž byste jej slyšel naživo. Máte pravdu. Já jako student jsem se do Anglie vůbec nedostal, ani poté jako kantor, takže vlastně můj první výjezd do anglicky mluvící země byl až krátce po převratu, což bylo mínus pro vyučující tohoto jazyka. Jinak si myslím, že výuka se do určité míry zmodernizovala. Máme nové učebnice, máme i vybavení na lepší úrovni. Dřív jsme byli spokojeni s obyčejným magneťáčkem. Studenti mají také hodně výhod, jakou je například internet. Takže si myslím, že možností je dnes pro studenty i vyučující daleko víc. Proč jste se rozhodl zrovna pro studium, výuku jazyků? Na to je celkem jednoduchá odpověď. Jednak pocházím z rodiny, kde oba rodiče byli učitelé, takže mě asi ovlivnili oni. I když si vzpomínám, že jako mladší pubertální hoch jsem říkával, že nikdy nebudu tím, čím jsou moji rodiče, nicméně jsem se tím stal. Asi na základě toho, že mě angličtina upoutala na gymnáziu. Měl jsem původně studovat společně s angličtinou také ruštinu, protože to byla jediná kombinace, která pro mě tehdy připadala v úvahu, ale shodou okolností mě naštěstí na ruštinu nevzali a začal jsem dělat němčinu jako druhý obor - a tam jsem i uspěl. Velmi mi to pomohlo v profesní dráze, protože se dvěma jazyky se dalo docela dobře uplatnit na jakékoli škole, nebo třeba i mimo školství. Kde jste ještě pracoval? Učil jsem už na řadě škol. Z Třeboně jsme odešli do Vimperku, kde jsem učil na gymnáziu, z Vimperku jsem pak přešel na jazykovou školu ve Volyni. Mezi tím jsem vyučoval i externě, třeba na lesnické škole ve Vimperku, takže těch škol bylo víc. Částečně jsem také

27

působil mimo školství. Získával jsem zkušenosti i z praxe. To mi myslím velice prospělo, získal jsem širší rozhled i nadhled. Máte rodinu, děti? Mám dva už velmi dospělé syny, kteří mě přerostli jak vzrůstem - oba mají kolem 195 cm, a ten mladší mě začíná pomalu přerůstat i jazykovými schopnostmi , protože dělá také angličtinu. Vlastně už je hotov a pokračuje dál na univerzitě v doktorandském studiu a určitě po mně převezme štafetu. Má dobré předpoklady stát se vynikajícím kantorem i odborníkem ve spojitosti s počítačovou technikou, to ho velmi zajímá. V současné době na fakultě pracuje na e-learningových programech. Tyto věci jsou momentálně velmi potřebné a frekventované. Starší syn vystudoval ekonomickou vysokou školu, a poté dokonce i jednu další fakultu : fyzioterapii, takže i on má široké pole působnosti, jak se v životě uplatnit. Jaká je Vaše největší záliba, jak trávíte volný čas? Nedá se říct, že bych měl nějaký obrovský koníček, rád jsem sportoval, hrál fotbal, volejbal, pokud to ještě šlo. Stále si ještě rád rekreačně volejbal zahraji. Přitahuje mě turistika, v současnosti hlavně cykloturistika, protože se klouby začínají trochu ozývat. Cykloturistika na Šumavě je nádherná. Jinak pokud je možno zajít si na dobré divadlo nebo kino, určitě nepohrdnu. Jaké poselství byste jako ostřílený kantor studentům vzkázal? Užívejte si svých studentských let, rychle uběhnou, vzpomínky na ně vás budou provázet celý život. Buďte sebou samými, jděte si za svými sny, ale přitom berte ohled na názory a přání vašich blízkých a zkuste čas od času udělat radost nejen sami sobě, ale i těm, kteří vás mají rádi. Děkuji za rozhovor

koně!“ Vaše případné odpovědi zasílejte na adresu redakce, [email protected]. Výherce získává čestné uznání a fiktivní cestu kolem světa u mapy světa ve druhém patře s průvodcem (se mnou). -ros-

Nová rubrika Fotografie GYMu

Milí čtenáři, představujeme vám novou rubriku, která se budě věnovat vašim fotografiím. Ať už fotíte ze záliby, případně máte-li dojem, že se vám nějaká fotka náramně podařila, neváhejte a zašlete ji na adresu redakce ([email protected]), nejlepší foto (bude hodnoceno hlasováním na stránkách casopisgym.cz) bude zveřejněno v časopise (plus doplněno pokusem o slovní asistenci), fota na dalším pořadí budou zveřejněna na webových stránkách v galerii. Fotografii pro start rubriky nám zaslala Lada Klimešová ze třetího ročníku.

-jna-

Milí čtenáři šachových hádanek. Pro tentokrát vám přenášíme diagramový rébus, který znázorňuje moudrost, pronesenou jedním velikánem českého filmu. Citát se pro tentokrát netýká pouze šachu, ale také jiné hry, kterou se snaží sehrát černý.. Pro úplnost dodáváme, že hádanku z minulého kola uhodl Dominik Hořejší z kvinty, králem byl Richard III. a větou notoricky známá „Království za

Má ruka, pět stínů do nekonečna, však přece tolik jedinečná...

28

29

Téma: Ponožky

E: "Jé, to je krásná sukénka!" S: "Jednouchý a hezký. Akorát ten šátek..." E: "No, mohla si vít modrý, k těm puntíčkům by to bylo fajn." S: "Nebo šátek žádný a nějaký modrý šperk. Třeba náramek. Modrý, plastový. Takový ty tlustý, jak jsou, víš co." E: "Nebo černé perly!" S: "Ta krajka na ramenou je perfektní. Transparentní materiály a krajky jsou nejvíc nóbl!" E: "No sluší jí to, jsem nadšená!

E: No koukej na ty návleky!" S: "Ježiš!" E: "To vypadá hrozně lacině!" S: "S těma botama to nejde. Dělá jí to zbytečně tlustý nohy. A ty kraťasy ještě víc. Maj takovou podivnou délku." E: "Já myslela, že je to sukně!" S: "A ty korále jak jsou utažený, to je šeredný! A k ničemu neladí." E: "Třeba je chtěla sladit s návlekama." S: "Ta mikina vypadá, že je jí malá. A triko takovej pofidérní New Yorker." E: "Ta je uplně jasná, prosim tě!"

Takže ve zkratce: černá je věčná, krajka a průsvitnost je hit. Vysoká sukně a vlastně i cokoli jiného, co vyzdvihuje ženské křivky, je nejen elegantní, ale i moderní. Modré puntíky model oživují a černé silonky jsou klasika. Jen škoda šátku, který k tomu prostě nejde.

Takže ve zkratce: Kraťásky a návleky jsou ultra-módní záležitost, ale ne v kombinaci s teniskami a tím podivným vrškem. Korále jsou taky fajn, ale za prvé se na nich nemáte škrtit a za druhé, k ničemu z toho neladí. Chápeme, že každý má svůj styl a někomu se to může líbit, ale my bychom celý vršek prostě vyhodily, či poslaly do Afriky. Pryč s tím!

Ponožky? Jasně, proč ne. Ale vkusně, prosím! Spousta lidí (jedna z českých specialit) nosí ponožky v sandálech. Pravda, to už je takové „prosáklé“ faux pas, ale přesto bychom jej chtěly zdůraznit, protože to je prostě odporné! (Ono i samotné sandále jsou většinou odporné, ale o tom až jindy.) Když nějakého takového ponožkáře osočíte z nulového vkusu, argumentuje většinou tím, že je to praktické, neboť se mu v „tom“ nepotí nohy.(S kým jsme se to onehdy hádaly? ) Odpovědi na to máme hned dvě. Zaprvé, když už si jednou vezmu letní botu (a sandále jsou letní boty!), tak předpokládám, že je teplo, tudíž je ponožka poněkud nadbytečná. Zadruhé, móda prostě není o praktičnosti. Bohužel, nebo možná bohudík! Další extrém je, když si nějaká „cool slečinka“ vezme ponožky do balerín

(od čeho se vyrábějí takové ty mini-ponožtičky, nebo silonky?!). Tak snad abychom přikročily k té příjemnější formě ponožek. Ano, řeč je o ponožkách v podpatcích. Když tahle éra minulý rok začala, já osobně (-shos-) jsem si říkala jen: „No, co to, pííííp, je?!“ Ale ono to vůbec nevypadá špatně! Samozřejmě, jako u všeho, záleží na kombinaci. A abychom zmínily i ty návleky (viz foto), pečlivě to uvažte! Návleky, nadkolenky, podkolenky (čím tlustější a pletenější, tím lepší!), ano, ano, ano! Ale jedině s podpatky nebo nějakými elegantnějšími botkami. Rozhodně ne tenisky! A návleky nepatří na kalhoty, proboha! Těšíme se příště. Xoxo -shos-, -elle(PS: Více na http://www.casopisgym.cz)

30

31

Kam to dotáhli Když dělala v září předloňského roku Barbora Holická maturitu v náhradním termínu, nic nenasvědčovalo tomu, že máme před sebou nějak výjimečnou studentku. Dobře jsem tušila, že to není tuctová dívka, nicméně dělala vše pro to, aby jakoukoliv svou výjimečnost úspěšně maskovala. Když mne před nedávnem přes FCB oslovila, zda bych jí nenapsala doporučení k přihlášce na americkou Princeton University, měla jsem z její zajímavé dvouleté pomaturitní pouti velkou radost. Vzala osud do svých rukou a vzala to z gruntu... Jaké jsou tvé nejsilnější vzpomínky na třeboňské gymnázium – které osobnosti se ti nejhlouběji vryly do paměti?? S odstupem by se dalo říct, že je to celý profesorský sbor pro to, jakým způsobem ke svému úkolu přistupuje. Osobní kontakt a ochotu jsem oceňovala už během docházky. Zpětně si navíc uvědomuji, že každému záleželo na tom, abychom se skutečně alespoň něco naučili. Vždy budu ráda, že jsem zvolila Když odmyslíte úsměv, tak takhle nějak to vypadalo u maturity. Třeboň a ne Hradec, kde je na gymnáziu naprosto opačný přístup. Jaké to bylo, když jsi nebyla připuštěna v řádném termínu k maturitě? Pamatuji si, že jsem před maturitou byla opravdu vyčerpaná, protože jsem makala na čtyřky ještě ze dvou dalších předmětů, a tak jsem pauzu v tu danou chvíli ocenila. To ale neznamená, že to bylo příjemné. Všichni spolužáci měli postupně vše za sebou a mě to teprve čekalo. Nejvíc mě štvalo, že to bylo z mojí lenosti, ale to samozřejmě vidím až teď. Na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že jsem po prázdninách odmaturovala lépe, než kdybych šla v řádném termínu. Na jakou ses hlásila vysokou školu, jak to dopadlo? Po maturitě jsem šla na Jazykový Institut Praha a studovala jsem angličtinu, francouzštinu a arabštinu. Chtěla jsem se hlásit na FF UK obor Arabistika, ale ten v mém maturitním roce neotvírali. Nakonec ho nevypsali ani v roce následujícím, a tak jsem se přihlásila na FHS UK obor Studium humanitní vzdělanosti, jenže jsem zjistila, že to není ono. Myslím, že jsem se v té době stále hledala a nakonec jsem se našla až na Srí Lance. Trvalo mi to o trochu déle, ale o to větší energii teď v sobě mám. Začala jsi nějak intenzivně cestovat - proč? Jaké země a za jakým účelem už jsi navštívila? Cestování mě lákalo vždy. Pamatuji si, jak jsem ve 13-ti letech přišla za rodiči s návrhem, že pojedu na měsíc do Rumunska do hor. Měla jsem tenkrát mapy, průvodce, připravenou

32

trasu i rozpočet a dokonce seznam věcí, které budu potřebovat. Zjistili, že jsem se dokonce setkala s jedním starším studentem, který podobnou cestu už podnikl. Samozřejmě jsem tenkrát nikam nejela, ale nadšení mi zůstalo. Po mé květnové nematuritě jsem vyrazila na tři měsíce do Egypta, kde jsem pracovala jako instruktor potápění. Až do mého příjezdu do Hurghady, jsem se ale potápět neuměla. To jsem Víš, láska nezná hranice a nikdo není ostrov... ještě jela na vlastní pěst. Během studia na UK jsem se seznámila z organizací AIESEC a získala stáže přes ně. Na jaře 2010 jsem byla tři měsíce na Srí Lance, kde jsem učila na univerzitě v Kolombu anglickou konverzaci a v současné době jsem na půlroční stáži v Nairobi. Vracím se na Vánoce, ale po Vánocích určitě doma nezůstanu. Našla sis přítele v daleké Srí Lance - kdo to je? Jaký je vztah s člověkem úplně jiné kultury? Přítel je z Indie a na Srí Lance byl také na stáži, teď jsme se společně přesunuli do Keni. Člověk si nejdřív musí uvědomit a pak přijmout fakt, že ten druhý byl vychován podle úplně jiných zásad. V Indii například v podstatě neexistuje individualismus a důležitý je stále názor kolektivu a společnosti. To je v naší kultuře úplně obráceně. Takových věcí je spousta. Myslím, že máme pěkný vtah, protože oba víme o rozdílech a snažíme se je pochopit a respektovat. A každý den mě překvapuje, kolik toho naopak máme společného, ačkoli oba pocházíme z tak rozdílných podmínek! Jak jsi na tom byla se znalostí jazyků na gymnáziu, těsně po něm - a jak jsi na tom dnes? Baví tě studium jazyků? Na gymnáziu jsem intenzivně studovala angličtinu pod vedením paní Lhotské ať jsem chtěla, nebo nechtěla. A dodnes jsem jí za to vděčná. Fracouzštinu jsem flákala a teď na ní horko těžko pracuji. Ale studium jazyků mě opravdu baví, a tak dělám, co můžu. Navíc v dnešní době už jeden cizí jazyk rozhodně nestačí. Rok a půl jsem studovala arabštinu, ale v současné době na to bohužel nemám čas. Rozhodně mi s angličtinou nejvíc pomohlo cestování a to, že se jí věnuji nepřetržitě. Ať studujete, co chcete, vždy k tomu dělejte jazyk. Jsi dlouhodobě mimo domov - jak se to dá zvládnout se smutkem? Vzhledem k tomu, že mám s sebou přítele, tak docela dobře… Maminka si navíc cestování také užívá, a tak vždy přijede na návštěvu. Samozřejmě se mi občas stýská, a to si vždycky zopakuji, proč jsem tam, kde jsem, a snažím se zabavit prací. To mi pomáhá. Nejvíc mi chybí rodina a přátelé, ale také paštika Májka, tatarák a Tatranky. Ani byste nevěřili, jak moc smutno vám někdy může být po jídle!

33

Co máš na Keni nejraději - viděla jsi Vzpomínky na Afriku? Musím říct, že víc „doma“ jsem se cítila v Kolombu. K Nairobi necítím žádný velký vztah. Ale jakmile vyjedu ven z města, je to nádhera. Nejvíc si samozřejmě užívám safari a ano, Vzpomínky na Afriku jsem viděla a teď je i čtu. Dokonce jsem se na té farmě byla podívat, Vzpomínky na Afriku mne často doprovázejí. pořád tam stojí a teď je v (Bára Holická před domem Karen Blixen) ní muzeum s původními exponáty i rekvizitami z filmu. Je to úsměvné, protože vedle knih a psacích potřeb Karen Blixen tam visí Redfordovy kalhoty a podobně. Jak jsi na tom v současné době se studiem - jaké máš plány? Jak jsem říkala, konečně jsem se našla a studium u nás už neplánuji. Hlásím se na Princeton a protože je to opravdu náročné, mám v záloze ještě školu v Anglii, kde by mě přijali snáze. Tím, že dělám něco, co opravdu chci, mi najednou učení přijde snazší a dokonce mě to baví. Mám spoustu energie a někdy nemůžu uvěřit, co všechno stíhám. To se ale nijak nevychvaluji, měla jsem své líné období, které mě přivedlo až k reparátu z matematiky, a tak si myslím, že bylo na čase se probrat. Čeho si v životě nejvíce ceníš, čeho se nejvíc bojíš? Jsem vděčná, že mi rodiče dali čas zjistit, co chci a nijak se neděsí při pomyšlení, že je mi skoro 22 a ještě jsem nezačala VŠ. Cením si toho, že mě nechali se spálit, abych si mohla uvědomit svou chybu a že na mě nespěchali. Je zvláštní, že nemůžu přijít na to, čeho se bojím. Ale možná to bude to odloučení. Bojím se, že ztratím kontakt se svými kořeny a domovem. Ale na druhou stranu tenhle strach znamená, že si to uvědomuji a že budu dělat vše proto, aby se to nestalo. Kdybys mohla vrátit čas - byla bys jako studentka jiná? Ale samozřejmě! Jenže to bych pak asi nedělala to, co teď dělám. Prostě všechno se vždy děje tak, jak má. Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně zasloužených úspěchů!!

-ako-

34

Kotelna Do kotelny se dostanete úplně jednoduše. Stačí, když sestoupíte po schodech do šaten a zabočíte vlevo. Úplně na konci chodby narazíte na dveře s názvem místnosti, kam směřujete…ale dál se dostanete jenom s panem školníkem. Ten je více než dobrým průvodcem, protože si pamatuje úplně všechno, co se tu za dobu jeho působení událo, a tak vám mohu přinést některé zajímavé údaje. Kdysi dávno předtím, než se narodil ten nejstarší student na gymnáziu, se ve škole topilo uhlím. To nebylo jen tak. V každé třídě i chodbě stála kamna, do kterých se muselo, zejména v zimních měsících, pravidelně přikládat. Takto se za celý rok protopilo kolem 900 metráků uhlí. K tomu si přidejte spoustu dřevěných odštěpků na rozdělání ohně a dostanete obrovskou masu materiálu. Kam se to vešlo? Byl toho plný sklep, až na ty větší šatny (zde se nacházely dílny pro studenty). Tak to fungovalo až do roku 1975, kdy se přešlo na topení lehkými oleji. A já mu na to: Zdeňku, tady to zvládám pro změnu já! Na místě, kde je dnes tělocvična, stála kotelna s cisternou a obrovským, 16ti metrovým plechovým komínem, ze kterého se téměř neustále valil hustý kouř. Vyrobené teplo putovalo potrubím do nově nainstalovaných radiátorů. Roční spotřeba LTO činila asi 30 tun. Doba šla dál a s ní i technika. Tak se stalo, že se v roce 1992 přechází na topení plynem a kotelna se poprvé stěhuje do budovy školy. To byla zásadní změna, po které už jenom následují menší úpravy – v roce 1995 se radiátory mění z plechových na litinové a o 10 let později dochází k výměně kotlů Hydrotherm na ekologické Prothermy s 95% účinností. I tak se protopí docela hodně plynu, 55 000 kubíků ročně není zrovna málo. Zpátky k samotné kotelně. Skládá se ze dvou místností. Jako první vejdete do té větší, ve které vás na první pohled zaujmou tři velké kotle, každý s výkonem 100KW (jde o opravdu velké mašiny – každý sem tahalo asi deset chlapů). Na ten druhý to bude pravděpodob-

35

ně spousta trubiček soustředěných do jednoho rohu. Jde o rozvod plynu po budově - co trubička, to teplo do jedné z částí. Je jich pět – Sauna+šatny, učebny na jihu (potřebují méně vytápět, protože sem většinou svítí sluníčko), učebny na severu, chodby, čerpadlo boileru. Je těžké to všechno nastavit a ještě těžší všude udržovat stejnou teplotu. Naštěstí se o to všechno stará počítač. Tento mozek kotelny zařizuje to, že je na základě teploty venku v celé škole příjemně, okolo dvaceti stupňů (nařízeno hygienickou normou), po příchodu studentů dokonce přes 22 stupňů. K odpoledni se topí méně a méně, přes noc skoro vůbec. Jenom jednou se stalo, že škola byla bez tepla úplně. Pamatujete si na krutou zimu v roce 2006? Teplota v noci klesla na -17 stupňů a procesor obsahující vadu vypnul kotelnu. V takovém případě pošle automatický systém panu školníkovi SMSku, že je v kotelně něco špatně. Kvůli venkovní teplotě se té noci ve městě vypnulo asi 20 kotelen se stejným procesorem. Druhý den naštěstí nebylo nic poznat, protože taková obrovská budova, jakou je naše gymnázium, dokáže udržet teplo pěkně dlouho, a den poté už zase fungovalo vše jak mělo. Když už jsme u té teploty, ta rekordní, nejnižší, byla naměřena na masopust v roce 1986. Tehdy ještě nestála tělocvična, a tak dveře, které dnes vedou na ochoz u tělocvičny, vedly ven na zahradu. Když se zamyslíte, určitě si vybavíte topení, které u tohoto vchodu stojí. Jde o časté místo setkávání zamilovaných párů. Tu noc s rekordní teplotou prasklo, protože nevydrželo venkovní mráz plížící se ze zahrady. Přesně to byla šokující teplota -28 stupňů. Tehdy se topení samozřejmě muselo vyměnit. Stejně by k tomu dříve nebo později došlo, protože každý rok probíhá kontrola všech kotlů, potrubí, radiátorů a spojů mezi nimi vůbec. Pravidelnost tu hraje hlavní roli. Každý den ráno zapisuje pan školník venkovní teplotu a případné události v kotelně, jednou měsíčně musí všechny spoje nastříkat jarovou vodou,aby zkontroloval, zda těsní. Když netěsní, udělá se bublina. Tak, a můžeme se přesunout do druhé místnosti. Ta obsahuje dva boilery o objemu 1000 l, jeden je aktivně využíván jako zásobárna teplé vody, která koluje po gymnáziu, druhý jen čeká na to, až ten první odejde a bude ho moci nahradit. Mezi další důležité součásti této místnosti patří tři plynoměry. Ten hlavní měří spotřebu plynu téměř pro

36

všechno, svůj samostatný má tělocvična a naprosto VIP plynoměr má chemická laboratoř. Ale my jsme málem zapomněli na tu nejdůležitější součást kotelny! Hlavní uzávěr plynu slouží k tomu, aby se v případě nějaké katastrofy zastavil veškerý přívod plynu do kotlů (pro ty pomalejší: když bude hořet, nebouchne to). Na závěr jsem si nechal to nejzajímavější. Víte, kudy vede hlavní komín? Nápadného výstupku si můžete všimnout v chemické laboratoři, sekundě a kvartě. Ale stoupá ještě výš – až do výšky 26 metrů! Ne, tohle nebylo to nejzajímavější. Do toho komína totiž čas od času vleze kavka (ty potvory vám vlezou všude) a jaksi nemůže zpátky. A tak se stane, že občas slyší pan školník něco tlouct do dvířek od komína v kotelně. Vytáhne živou kavku a daruje ji někomu ze svých známých. Pokud také toužíte po kavce, stačí panu školníkovi říct. I když, tento rok je na ně „smůla“. Kavky se zřejmě poučily a žádná do komína tento rok nevlezla. Občas to totiž nedopadne dobře – jako důkaz o tom slouží sbírka kostí na dně komína. Tak, a to je o tomto téměř zapomenutém místě všechno. I když, díky této reportáži jsem se dozvěděl o místě ještě zapomenutějším. Tělocvična má vlastní kotelnu…na půdě tělocvičny! Mě osobně nikdy nenapadlo, že takové místo vůbec existuje. V příštím čísle se tam společně vypravíme. -tt-

Drby

Nové drby s novým školním rokem přinášejí nové logo. Líbí se vám? Řekněte to Čangi z tercie, vrchní kreslířce GYMu, určitě jí uděláte radost. A co říct k samotným drbům? Snad jen, že se omlouvám, ale nemohl jsem si pomoci trochu neokomentovat nynější politickou situaci v Třeboni.Zároveň děkuji čtenářům, že zachovávají věrnost nejčtenější rubrice GYMu (sebechvála nesmrdí). Zábavné a nové informace přinášející čtení vám přeje Krutoprisnejhustodemon •

•

Objevilo se jakési Krutopřísné Hustodémonče, které se proklamuje být mým synem. Jde o další facebookovou postavičku třeboňského gymnázia. Nutno dodat, že po existenci Radovana Žvejkala, Jáji Opičky, Edy Edouška, Krutopřísné Hustodémonky i Démona samotného nejde o příliš originální nápad. Naprosto se distancuji od této osoby se vzkazem: Go back to Hell! Vnitřní páry jsou IN! S dvěma v třeťáku, kvintě a septimě (celkem tedy 6) jde jistě o rekordní počet. Zvláště v septimě jde o tradici – pro dívku z prvního páru jde již o 3. partnera z vlastní třídy, pro tu z druhého dokonce už o 4.!

37

• •

• • • • •

•

•

•

Nápověda ke komiksu hned za titulkou: ta nakreslená postava je Jan Ámos Komenský. Paní ředitelka po incidentu s topinkovačem v klubu (přinesla ho tam studentka septimy a pak v něm pár kluků z nižšího gymnázia pálilo papírky = klub tedy mohl celkem snadno vyhořet) klub nekompromisně zavřela s tím, že se znovu otevře za dva týdny. Po více než třech týdnech se klub konečně otevřel. Bylo znát, že všem čajíčkářům, magikářům, pařmenům PC her, dojíždějícím a relaxujícím studentům opravdu chyběl. M.M. ze sexty se loni zklamal už u 3 kvintánek a cca 4 kvartánek, letos útočí na tercii. Konkrétně - D.A. z tercie, která je ale čerstvě po rozchodu. Jeden z čerstvých prváků s iniciály M.N o sobě dává vědět na facebooku. Se svými celkem rasistickými názory (Daniel Landa na hrad! Skinheadskej stát!, …Černý voči černý tělo to není můj kamarád! Bílá Liga!) určitě nezapadne. Martin Krynický po prázdninách prý prozřel a oznámil: „Kryničtí se nebudou přizpůsobovat Třeboni, ale Třeboň Krynickým!“ Jak toho chce dosáhnout, neprozradil. Kvarta se po čtyřech letech na gymnáziu konečně rozkoukala a začala se poohlížet po lidech z vyšších tříd. V hledáčku má nyní pro ni tak vzdálený druhák. Volby ovládly Třeboň a částečně i třeboňské gymnázium. Do zastupitelstva kandidovali i učitelé Anna Kohoutová, Petr Dolejší za ODS a Jaroslava Lhotská za SOS. Nesmíme zapomenout na pana školníka, který kandidoval za TOP09. Paní Kohoutová, mimo jiné editorka GYMu, se tam úspěšně dostala, a dokonce postoupila z 3. na 2. místo. Přesto Až se jednoho dne ohlédneme zpět, pokrčíme nad naší nakonec vyhráli lidovci, takže dojde bláhovostí rameny, neboť budeme mít už jistě vymalováno... k unikátní situaci, kdy J. Houdek bude na pozici starosty již 16 let. L.K se po neúspěšném vztahu se značně přelétavou druhačkou rozhodl dát svému životu nový směr, a tak se dal dohromady se čtrnáctiletou dívkou z Kopečku vyznačující se tím, že se neumí malovat. O tom, jak je jejich láska hluboká, se můžete přesvědčit na facebooku. Před volbami jste mohli na facebooku sledovat velké diskuze na několika místech. Pod pamfletem ODS, který na FB sdílel Matěj Hanyk, se do debaty vrhnuli kromě jiných také paní Kohoutová a Martin Krynický. Došlo k obviněním z nechutné kampaně, cenzury Třeboňského světa a jako obvykle se řešila Beseda. To je téma, které kvůli maturitním plesům zajímá i třeboňské studenty. Pokud vítězná strana dostojí svým závazkům, budete si moci vybrat: Chci mít maturák v Roháči, nebo v oné Besedě? Odpovědí na tuto zásadní otázku by mohl být ples oktávy 12. listopadu, snad první ples, který proběhne v této nově rekonstruované budově. Počalo nové kolo malování v šatnách. Zaujal hlavně nápis „Stačí jedna kapka a je z tebe taťka“ s příslušným obrázkem kondomu. Uvidíme, zda kvartáni, kteří tento nápis vytvořili, vydrží brát toto varování vážně až do maturity.

38

• •

• • • • • •

• • •

• •

BPI strávila léto hlavně na třeboňské terase. Díky tomu ale měla jedinečnou možnost asistovat prof. Krejčovi při přenášení půllitrů. Co by za to leckterá z jeho fanynek dala! Pokud jste si přečetli rubriku Etika, mohli jste zjistit, že by tu měl existovat jeden homosexuální pár. Po prázdninách se všechny známé rozpadly, takže je opravdu otázkou, který bude ten Rosochou vypočítaný. Podezření padá do zdánlivě nudné třídy, třeťáku, jmenovitě na J.V. Ten, ačkoliv má přítelkyni, tráví podezřele mnoho času ve sprchách po tělocviku a není tam sám. Odpověď na Rosochovu otázku tedy zní: asi je to J.V., ale s kým? Z různých zdrojů zaznělo, že jeden z primánů si spletl třídy a chodí do prváku. Kdepak, skutečně jde o prváka! Škola se dále zaplňuje špiony, rozuměj kantorskými dětmi. Na další si bude třeba nějakou chvíli počkat. Septima s třeťákem přišli o polovinu z jedné hodiny tělocviku z prostého důvodu tělocvikář usnul na žíněnce v nářaďovně. Další zakódovaná zpráva pro vyvolené vyplavala napovrch: Přituhuje, ba přímo mrzne, naštěstí se vrátila zeleň a navíc byl vyvalen sud. Hurá! Naopak, koňské řehtání na chodbách ustalo, zároveň s posledním "Auf wiedersehen". Goosip Girl & Satan’s Bitch jsou v redakční radě. Ach bože, chraň nás před módní policií! Po loňské sextě se nynější kvinta stala druhou třídou, která si svým chováním vysloužila samostatný článek na internetu od pana učitele Rosochy. Jde o bajku o quintusovi na www.casopisgym.cz. Spor je prý už urovnán, ale kdoví, kdy bublající trpělivost vybuchne znovu. Na škole máme již tři matematické supertalenty. Kromě bývalého šéfredaktora GYMu se jedná o D.H z kvinty a M.C. z prváku Paní Haiderová označila pana Kučeru za trafikanta. I to se stává, když se mluví o knihovníkovi. Nad inteligencí jedné druhačky zůstává rozum stát. Vysoká a především blonďatá dívka při cestě do Německa na výměnný pobyt prohlásila: „Ještě že jsem si s sebou vzala kondomy!“ a před závěrečnou párty šířila své touhy mezi kamarádkami takto: „Holky, musíme se alespoň s nějakým Němcem kousnout!“. Nutno dodat, že ani jedna z tužeb J.P. nevyšla. Kdysi jsem do drbů napsal, že třeboňské studentky roztahují svoje pole působnosti až do dálného Tábora. Teď se zase ukázali třeboňští studenti. Jindřichův Hradec, ale i Brno a Praha, to jsou místa, kde někteří nalezli své štěstí. Většina redakce GYMu je single, mezi ty zadané nově přibyla - wait for it - T.K. Ano, je to neuvěřitelné, ale je to tak. Jak je to možné? Stojí za tím dlouhý příběh. Na redakční e-mail přišlo psaní tohoto znění: Potřeboval bych vyřídit vzkaz Tereze Kučerové. Ať se mi ozve na mail, jestli bude chtít. Poznávací slovo je studna. Určitě bude vědět, o koho jde :-) Jde o kopáče studní, nebo se jen ve studni událo něco, co by nemělo vyplout na povrch?

-krutoprisnejhustodemon-

39

KOUTEK POEZIE

-kris- & -an.ka-

Padá barevné listí, stmívá se dřív. Každý druhý den prší a když ne, na obloze je alespoň šedý poklop. Za pár dní začne i sněžit, čeká nás prý krutá zima. Pokud Vás už deprimuje to věčné šero, mráz a prokřehlé tělo, proč se neschovat někde v teplu, v kině, v klubu, s knihou doma? :-) Tento Kulturel jsme se rozhodly věnovat Německu. Proto se tu dočtete například o berlínské East Side Gallery a německé hudbě, co stojí za to. Ke Kulturelu se přesunula rubrika Koutek poezie, jež je věnovaná Heinrichu Heinemu a jeho básni Lorelei. Na gymnáziu vznikne Filmový klub! Organizace Člověk v tísni a jeho projekt Jeden svět na školách umožňuje zřídit středoškolský filmový klub bez problémů s autorskými právy. O první projekci se včas dozvíte z informačních plakátů, které budou vyvěšené po škole. Slyšeli jste někdy o Retropárty? Akce, kde trsají staromódně oblečení lidé na hity let minulých, se tradičně konala v Solnici v Českých Budějovicích. Protože se tento unikátní prostor zavírá, proběhla už i poslední Retropárty, o kterou byl neskutečný zájem řekli, že nechtějí o něco takového a dostat se na ní těžké. Slečny z Módní policie & spol. si řekly, přijít a rozhodlyi se zorganizovat Retropárty i v Třeboni. Již brzy v KKC Roháč... Protože není zcela možné v dvouměsíčníku informovat o aktuálním kulturním dění, bude každý týden vyvěšován program vybraných kulturních akcí na nástěnku Gymu. Na stránkách www.casopisgym.cz se budou objevovat články s aktuální tématikou. A teď už Vám jen An.Ka a Kris přejí, abyste ten mrazivý podzim neprožili jen ve smutku a školním stresu!

YOUTUBE TIP

The Truth About Germany

kanál: deutschewelleenglish Sami Němci se snaží zjistit, jak pravdivé jsou typické představy o Německu a jeho obyvatelích. Aby tomu rozuměla většina zahraničních diváků, jsou videa v angličtině. Pro ukázku, jeden díl se jmenuje Perfection a zabývá se udajným německým puntíčkářstvím, a další zkoumá, jak moc mají Němci ve skutečnosoti rádi elektronickou hudbu. Kdo jiný by to měl vědět lépe?

40

Milí čtenáři, v koutku poezie Vám pro tentokrát přinášíme báseň Lorelei od představitele německého romantismu, Heinricha Heineho. Tento velikán poezie dokázal ovlivnit celé generace následovníků, z českých básníků např. Jana Nerudu nebo Františka Gellnera. Báseň Lorelei je jednou z nejčastěji překládaných básní vůbec a my vám předkládáme její podobu v jazycích, které jsou u nás na gymnáziu vyučovány. Na internetových stránkách našeho časopisu, www.casopisgym.cz, se můžete pro příští číslo pokusit o překlad (AJZ, NJZ, FJZ, ŠJZ, LAT) básně Jaroslava Seiferta Píseň (ze sbírky Poštovní holub). Nejlepší překlady budou zveřejněny v příštím čísle. Mnoho zdaru s překlady! -rosDie Lorelei, Heinrich Heine Ich weiss nicht, was soll es bedeuten, Dass ich so traurig bin; Ein Märchen aus alten Zeiten, Das kommt mir nicht aus dem Sinn.

Sie kämmt es mit goldenem Kamme Und singt ein Lied dabei; Das hat eine wundersame, Gewaltige Melodei.

Die Luft ist kühl, und es dunkelt, Und ruhig fliesst der Rhein; Der Gipfel des Berges funkelt Im Abendsonnenschein.

Den Schiffer im kleinen Schiffe Ergreift es mit wildem Weh; Er schaut nicht die Felsenriffe, Er schat nur hinauf in die Höh.

Die schönste Jungfrau sitzet Dort oben wunderbar, Ihr goldenes Geschmeide blitzet, Sie kämmt ihr goldenes Haar.

Ich glaube, die Welllen verschlingen Am Ende Schiffer und Kahn; Und das hat mit ihrem Singen Die Lorelei getan.

The Lorelei, Mark Twain She combs with comb that is golden, I cannot divine what it meaneth, And sings a weird refrain This haunting nameless pain: That steeps in a deadly enchantment A tale of the bygone ages The listener's ravished brain: Keeps brooding through my brain: The doomed in his drifting shallop, The faint air cools in the gloaming, Is tranced with the sad sweet tone, And peaceful flows the Rhine, He sees not the yawing breakers, The thirsty summits are drinking He sees but the maid alone: The sunset's flooding wine; The loveliest maiden is sitting High-throned in yon blue air, Her golden jewels are shining, She combs her golden hair;

The pitiless billwos engulf him!So perish sailor and bark; And this, with her baleful singing, Is the Lorelei's gruesome work.

41

Lorelei, František Hrubín Já nevím, co vskutku je se mnou, že jsem tak zkormoucen; jak dávnou tu báji temnou mám vypudit z hlavy ven.

Lorelei, Alfredo García Yo no sé qué significa Que me sienta tan triste; Una vieja historia No quiere irse de mi memoria.

Stmívá se, chladný vzduch vane a klidně plyne Rýn; jen temeno hory plane, tam slunce, dole stín.

El aire es fresco, el día se desvanece, Y el Rhin fluye silenciosamente; La cima de la montaña centellea A la luz de la tarde.

Překrásná panna, s tváří, jež podivný má jas, tam zlatými šperky září a česá zlatý svůj vlas.

La más bella de las doncellas Está sentada allí, maravillosa, Sus joyas de oro resplandecen, Mientras ella peina sus dorados cabellos.

A s hřebenem zlatým si hraje, zabrána do zpěvu; ta píseň tak čarovná je, tak mocného nápěvu.

Los peina con peine de oro, Mientras canta una canción, Una canción de maravillosa E imponente melodía.

Tu na plavce v člunu padne tak divoký stesk a žal; on nevidí skály zrádné, zrak nahoru upírá dál.

El marinero, en su pequeña barca, La domina con tremendo dolor; No ve los escarpados arrecifes, Sólo mira hacia arriba.

Vím, klesne pod temnou vodu člun s plavcem, skončí se báj; to písní svou, plnou svodů, jej strhla Lorelei.

Creo que las olas se tragan Al final barca y marinero; Y eso, con su canción, Lo ha hecho Lorelei.

Lorelei, Pierre Le Pan Je ne sais dire d'où me vient La tristesse que je ressens. Un conte des siècles anciens Hante mon esprit et mes sens.

Avec un peigne d'or est pareille Au blond peigne d'or du soleil, Et l'étrange chant qu'elle chante Est une mélodie puissante.

Le batelier sur son esquif L'air est frais et sombre le ciel, Est saisi de vives douleurs, Le Rhin coule paisiblement Il ne regarde pas le récif, Les sommets sont couleur de miel Il a les yeux vers les hauteurs. Aux rayons du soleil couchant. Là-haut assise est la plus belle Des jeunes filles, une merveille. Sa parure d'or étincelle, Sa chevelure qu'elle peigne

Et la vague engloutit bientôt Le batelier et son bateau... C'est ce qu'a fait au soir couchant La Lorelei avec son chant.

42

TÉMA

Musiklehre : Oslava na syntetizátor

To by mě tedy zajímalo, z jakého důvodu ti Němci zanevřeli na dobrý vkus. Pokud mluvíme o národu přízemních ospalců, proč pokaždé, když narazím na německý hudební klip, čeká mě tři minuty dlouhá pozlacená bláznovina? To se člověk sám sebe ptá, jestli se za tím hysterickým kýčem neschovává nějaké vyšší umění, kterému prostý smrtelník nemá šanci porozumět.

Podivně oblečená osoba monotónně odříkává Kraftwerk drnčivé texty, syntetizátor spokojeně duní, v pozadí se prolínají scenérie jak vystřižené z fantazie Davida Lynche. Eine Verrücktheit! Pokud Vám industriál nezpůsobuje husí kůži a bolest hlavy, shledáte nakonec po několikátém poslechu zvuk německých tracků jako docela neškodný a zvědavost (či morbidní fascinace) Vás navede dostat se té obscénnosti pod sukni. Není náhodou, že se Němci mohou pochlubit největší elektronickou hudební scénou ve světě. Žánry jako house, techno, již zmíněný industriál a další elektronické odnože se právě na německé půdě přetransformovaly v něco neskutečného - v syrové dekadentní záležitosti, které již dnes můžeme prohlásit za kultovní. Studenou válkou paralyzované Německo se nikam hudebně neposouvá, kapely napodobují, co již bylo za mořem vytvořeno, originální tvorba víceméně nevzniká. Z tohoto zázemí se rodí několik hudebních uskupení, odmítajících cokoliv a kohokoliv kopírovat, se snahou do svých písní vtisknout vlastní německý odkaz. Nejvýraznější z nich jsou Tangerine Dream či projekt CAN. Využívají syntetizátory a moderní techniky, experimentují, skladby dotahují do rytmické dokonalosti, tolik charakterizující německou náturu (tuto hudební epochu označujeme jako „kraftrock“). V druhé polovině 60. let se setkávají dva přátelé Florian Schneider a Ralf Hütter a zakládají projekt Organisation, pozdější Kraftwerk, bez kterých by elektronická hudba snad zamrzla na mrtvém bodu. Právě oni jako jedna z prvních kapel odhodili nástroje a svou hudbu začali vytvářet pouze za pomoci elektronického vybavení. (V devadesátých letech tyto prameny, jako tzv. Berlínská škola, ovlivnily vznikající hudební styl trance a právě zde se z trance oddělily nejrůznější odnože, jako například progressive trance či ambient trance.). A to už jen zbývalo, aby v bláznivých osmdesátých přišel blonďatý Sascha Konietzko a se skupinou KMFDM (Kein Mitleid für Die Mehrheit) dotáhl německé electro k dokonalosti. Jen doplňkově, který electro fanoušek by neznal DAF (Deutsch – Amerikanische Freundschaft) či Einstürzende Neubauten ? A teď mi tedy vysvětlete, kdo jsou ti studení čumáci. Ať si německá společnost vyžaduje poslušnost, jak chce, hudba je pro Němce místem, kde se mohou vyřádit, odrazit svá morbidní ega a třeba postrašit pár dětí. Abyste si užili poslech německého electra, musíte být trochu podivín. Abyste si užili poslech Niny Hagen, musíte být korunovaný pošuk. Kvůli této ženě se ještě dlouho nevyspím.

43

Co dále stojí za poslechnutí: Boyse Noize – Berlínský DJ. Electro jak se sluší a patří. Techno, House, každý si něco najde. Dÿse- „Bratři Revoluce“, zahráli i ve Velbloudu a i když jsou jen dva, dostali punk do neuvěřitelných matematických dimenzí a publikum na lopatky. Werner Krauss – Sympatická čtyřka mladíků, kombinujích electro s indie. Trošku sáhli ke kamarádům do Británie, ale vždyť jsou ještě v plenkách... Nico - „Warholova superstar“, krásná žena, jejíž hlas můžeme znát z nahrávek The Velvet Underground. A zpívající Marlene Dietrich je stejně nejkrásnější!

Thierry noir – Some heads

Birgit Kinder

East Side Gallery

Stával zde nejsilnější symbol studené války. Betonová překážka v běhu za svobodou. Jak to vypadá dnes na místech, kudy vedla Berlínská zeď? Listopad 1989: Komunismus padl, lidé v euforii berou do rukou kladiva a bourají pozůstatky totalitního režimu. Ze 165 kilometrů dlouhé blokády dnes zbyl jen nepatrný zlomek. Němci si uvědomují, že přišli o neobvyklý historický exponát a budují atrapy, kde si připomínají doby minulé a vydělávají na turistech. Avšak vydáte-li se od zastávky Warschauer Strass směrem k řece Sprévě, spatříte na břehu více než kilometr dlouhý úsek, jenž vešel ve známost jako „East side Gallery“. Jde o jediný souvislejší zbytek berlínské relikvie, prostor, kde se střetávají kromě staré tváře Berlína s tou mladší také palety umělců z celého světa. Dnes je památkově chráněn. Výjevy z East Side Gallery znázorňují radost a naději na lepší zítřky, tak charakteristické pro dobu, kdy byla zeď srovnána ze zemí. První obrazy pocházejí z ruky Christine Mac Lean, která v zimě roku 1989 zeď "My God help me, this deadly pomalovala. Během následujících měsíců získala pod svá křídla desítky dalších umělců, kteří své nápady odrazili love to survive" (Dmitri na betonové plátno a symbol hrozby přetvořili na Wrubel) největší open-air galerii na světě. Skýtá na 100 obrazů a nese převážně motivy z historie. Musela být několikrát restaurována, avšak z nedostatku financí se opravy dočkala jen asi třetina zdi. East Side Gallery jste mohli zahlédnout ve snímku Wolfganga Beckera Goodbye Lenin!, nebo se o ní doslechnout v písni Kreuzberg od anglických Bloc Party.

44

Ignasi Blanch

TO MUSÍTE VIDĚT

Dan Řezníček (2.) doporučuje: Zaujaly mne historické vtipy pana Pražáka, kterými dokáže okořenit nejen kdejakou všední hodinu dějepisu, ale i školní exkurzi. Jeho vtípky (pokud je pochopíme) nás dokáží odbourat na několik dalších dní až týdnů. Pan učitel ukazuje, že je mužem na svém místě a svému oboru rozumí po všech stránkách. Doufám, že se v budoucnu setkáme se speciální rubrikou Gymu „Vtípky Váši Pražáka“. Jan Geffert (10c, Ludwig-Meyn-Schule, Uetersen) doporučuje: I really liked the movie "The Social Network" by David Fincher which is in the cinemas in Germany since Thursday. It is a great movie and the soundtrack "Creep" wrote by the Indie-Band Radiohead and sung by the choir called Scala & Kolacny Brothers is awesome. Isabela Brieske (10c, Ludwig-Meyn-Schule, Uetersen) doporučuje: It's about the movie 'Grown Up's ' I saw this month. It is very funny because there are some adults with their children and they are on the interment of their basketball coach. After it they make a kind of holidays in a vacation home. There are many problems that they have to reach, but there is a very good ending. All of them recognize that they have to live peaceful and without stress.

45

Martin Rosocha doporučuje: Uchvátil mne film Marca Fostera "Horší to už nebude", dlouho nepamatuji tak geniálně sepsaný scénář, plus parádně sehrané role Maggie Gyllenhaal, Willa Ferrella a Dustina Hoffmana. Z knížek mne poslední dobou chytly hned dvě, objevil jsem Dušana Zbavitele a jeho cestopisy (např. Jedno horké indické léto nebo Bangladéš, stát, který se musel zrodit), a potom odborná publikace Konflikt světů a svět konfliktů, Střety idejí a zájmů v současném světě, od kolektivu autorů pod vedením Jiřího Tomeše. Adam Prášil (VIII.) doporučuje: Krásná je asijská poezie. Přesvědčil jsem se o tom i po přečtení sbírky básní Světlo vyvanutí od Korejce O Se-Jonga. Meditativní, lyrické a nekonečně pozitivní básně zachycující okamžiky života, Vás rozhodně nenechají neklidným.

ARCHÍV

„Domácí romantikové“

Začíná devatenácté století a Carl Maria von Weber zakládá německou romantickou operu, Franz Schubert prezentuje své písně v okruhu přátel na "schubertiádách" a v roce 1810 v Zwickau přichází na svět Robert Schumann. Odmalička se u rodičů setkává s nemocí, jež se nazývá maniodepresivní psychóza. Pohnutý je i osud rodiny. Sestra v šesti letech spáchá sebevraždu, otec umírá, když je Roberovi šestnáct. Odjíždí studovat hudbu k Friedrichovi Wieckovi v Lipsku, kde se zamiluje do své spolužačky a dcery Friedricha, Clary Wieckové. Jeho učitel si s ohledem na dědičné zatížení Schumanna nepřeje, aby se stali manželé, ale nakonec si Robert sňatek vymůže u soudu. Clara se stane slavnou Robert a Clara interpretkou nejen jeho skladeb. Tvorba Schumanna je plná Schumannovi hádanek a rébusů. Jako příklad uvedu variaci nazvanou Abegg, která je pojmenovaná po slečně, se kterou se seznámil na plese. Skladba začíná hudebním motivem a-b-e-g-g... Hypománie, deprese a pokusy o sebevraždu se v jeho životě střídají spolu s obdobími, kdy píše desítky hudebních kusů za rok a kdy naopak tráví měsíce v ústavu pro choromyslné. Schumann je rovněž skvělý novinář, založí hudební časopis, ve kterém se snaží veřejnost upozorňovat na neznámé a nadějné skladatele. Jedním z nich je Johannes Brahms. Popíše ho jako "mladého muže, nad jehož kolébkou bděly Grácie a řečtí hrdinové". O tři roky později Schumann umírá v blázinci a Brahms pečuje o zdrcenou Claru Schumannovou. Není divu, že se do ní zamiluje a ruku v ruce s jeho pocity skládá vášnivou hudbu. Když se později vzdá myšlenky oženit se s Clarou, skladby se zpomalují, jsou zdrženlivější. I když nemečtí romantikové čerpají inspiraci i z mimohudebních nápadů, jejich tvorba je narozdíl od kosmopolitních romantiků, jako je Berlioz, Liszt nebo Chopin, domácí. Pohybují se v úzkém prostředí domova, zvraty v jejich osobním životě se značně podepisují na jejich výtvorech. Jen Felix Mendelssohn-Bartholdy spojuje domácí postoje s vlivy ze světa. Ladnost a půvab jeho hudby se v dalších století pokusí napodobit tucty skladatelů.

46

KOMIKS

Šlesvik von Holštýn

Šlesvik von Holštýn je nový, avšak problematický žák naší školy. Jak jej vidí učitelé?

Šlesvik je pro mne unikem tak velkým, že jsem si jej málem spletla s latimérií. Z omylu mne vyvedl až fakt, že nemá ploutve, a to, prosím, proplouvá docela dobře.

Obávám se, že budu muset přehodnotit dějiny, již ne po Kristu, nýbrž po Šlesvikovi…

Schleswig educar, que es como luchar contra molinos de viento ...

Šlesvik neví o jihozápadu zhola nic, natož o své domovině. Stören Sie mich nicht mit jemandem, der ganz undefinierbar ist!

Nechtějte po mně, abych tady pěla ódy, Šlesvik, to je spíše elegie, která školou prochází značně adagissimo.

Šlesvik? Hmm, jak říkával Werich: "Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem."

Šlesvik je jako počítač, občas by potřeboval restartovat, případně vyměnit paměť. Šlesvik? IMHO, omg!

Šlesvik, jistě, právě on úspěšně vyvrací teorii, že nula je neužitečná.

Mendělevovi by se to jistě nelíbilo, ovšem periodicky vzato je Šlesvik jediným důkazem, že šlesvikum holštýnum existuje.

Kauzálně vzato je Šlesvik individuum bez jakékoli vůle a představy o tom, proč tady je.

Fyzikálně vzato, nechci relativizovat, se Šlesvik ocitl na velmi nakloněné rovině, z které je absolutně nemožné se vrátit na rovnou plochu.

Schleswig est pour moi la preuve que cela n'a rien à prendre au sérieux.

Šlesvik? Škoda slov. Tuhle jsme cvičili přemet. Doposud jsem si myslel, že přemet zvládne každý… Po podání Šlesvika bych u něj ale raději viděl příště vymet.

Šlesvik? Na tuto impresivní otázku vám mohu dát pouze expresivní odpověď: "***cenzurováno".

47

Na závěr Přišlo září a s ním nový školní rok. „Září je pro mne obdobím temna,“ pravil student, popírající bledostí přicházející podzim. Patinou prázdnin pokrytým písmenem I prošourali první primánci. „Strašně moc se těším,“ pochlubil se jeden z nich. Vyšší ročníky, slyševše tato slova, projevily vzápětí značný um v úšklebcích. Pan školník se pochlubil čerstvě natřenými dveřmi ústavu. Zájemci o lesk mohli slyšet jeho odborný výklad, jenž zněl přibližně takto: „Neobyčejný lak těchto starobylých dveří jest kombinací zasychajícího esenciálního oleje, jantarové smoly a xylenového ředidla. Mírně černý filmový nádech tvoří pigment sazí, mletá břidlice a pařížská čerň. Myslím, že nebudu příliš od pravdy, když budu tvrdit, že máme nejkrásnější portu ze všech gymnasiálních ústavů!“ Škola tedy začala o sedm minut později, protože všichni postávali před branou, užaslí a pokorní. „Tak opět přišli, však už tady bylo smutno“ spokojeně okomentoval přicházející studenststvo Josef Pešula ze své desky in memoriam. „To my přece nezapomeneme, pane řediteli,“ zašeptali mu na odpověď někteří ze studentů. Když prvně zazvonilo, škola ne a ne utichnout. Když se tak konečně stalo, byla slyšet touha po vědění. „Houby touha,“ neodpustil si šotek. A pak přišly státní maturity. „Systém DDT, kterým jsou výsledky odesílány, velmi názorně ilustruje podstatu věcí,“ okomentoval jejich příchod mnohý z učitelů. „Jsme však na ni zralí?“ dodala latinářka, znající původ slova maturita. „Mám za to, že zeměpisná učebna by se měla sklonit před krásou učebny dějepisné,“ přetřásal V. Pražák omšelé téma. „Co je krásné, liší se od toho, co je účelné, ať si o tom nevědomí myslí, co chtějí,“ kontroval rodinovsky a ještě óm šeleji M.Rosocha. Nakonec se shodli, že učebny dějepisu a zeměpisu jsou nejkrásnější obě, a nakráčeli, na oko nezištně, pochlubit se do ředitelny, neboť, jak praví Cicero, krása nemající svědka není k užitku. Paní ředitelka je spražila po voltairovsku: „Nekonečná malost bývá provázena nekonečnou pýchou, kolegové!“ I zastyděli se dějepisář a zeměpisář a začali sekat dobrotou. Dobroty, které ve sborovně zmizely rychlostí blesku, nasekala také Z. Dvořáková, rozená Pešková, která tajemný recept popsala takto:. „Love, that's the whole secret, and perhaps the only recipe for happiness.“ Její radou se ostatně od té doby řídí desítky párů, kterým nestačí chodební lavičky. „Ano, jeden z těch párů mi dělá obrovskou radost. Zajímavé na tom ovšem je, že si všechny páry první větu přivlastňují,“ podotkl M.Rosocha. „Mně radost nedělají,“ odvětila na to paní uklízečka, „nemůžu přes to jejich tření vytírat.“ Opět přiletěly kavky. Letos o trochu dříve, což prý značí tuhou zimu. „Kdy vlastně začíná tuhost?“ dumal ztuhle čerstvý mazák ze čtvrtého ročníku, dívaje se na černé duše, kroužící u okapů. A dumal, dokud nevytuhl, pravila jedna ze známých pohádek. „Tak to bychom měli, kolegové,“ vmísil se do vší lásky opět Josef Pešula, a mrknuv na ostatní in memoriam, in memoriam dodal: „koneckonců, mělo to všechno naše snažení smysl, viďte?“

-ros-

48