České vysoké učení technické v Praze Fakulta elektrotechnická
Bakalářská práce
Porušování autorského práva na Internetu Martin Vízner
Vedoucí práce: Doc. Ing. Róbert Lórencz, CSc.
Studijní program: Elektronika a informatika, bakalářský Obor: Výpočetní technika leden 2008
ii
Poděkování Rád bych poděkoval svým blízkým, za podporu a trpělivost po celou dobu mého studia. Dále bych rád poděkoval všem pedagogickým pracovníkům ČVUT FEL za jejich vstřícný přístup, zejména pak vedoucímu této práce, doc. Ing. Róbertu Lórenczovi, CSc.
iii
iv
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jsem pouze podklady uvedené v přiloženém seznamu. Nemám závažný důvod proti užití tohoto školního díla ve smyslu §60 Zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
V Krupce dne 10. 1. 2008
………………..……………………………………
v
vi
Abstract This bachelor thesis deals with problematics of author law violation of on The Internet. The output of this thesis is a methodology for justifying illegal user activities on the Internet according to legislative of the Czech Republic.
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou porušování autorského práva na internetu. Výstupem této práce je metodika pro posouzení protiprávního jednání uživatelů na internetu podle platné legislativy České republiky.
vii
viii
Obsah Seznam obrázků ..................................................................................................... xi Seznam tabulek ...................................................................................................... xiii 1. ÚVOD
1
2. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ 2.1. Práva k výsledkům tvůrčí činnosti .......................................................... 2.2. Práva k výsledkům netvůrčí povahy ...................................................... 2.3. Práva k označení .....................................................................................
2 3 3 3
3. AUTORSKÉ PRÁVO 3.1. Prameny .................................................................................................. 3.2. Odpovědnost v českém právním řádu .................................................... 3.2.1. Přestupek a trestný čin ................................................................. 3.2.1.1. Nedbalost a úmysl ................................................................. 3.2.1.2. Způsobená škoda .................................................................. 3.2.1.3. Hospodářská trestná činnost ................................................. 3.2.1.4.Nebezpečnost činu pro společnost ......................................... 3.3. Předmět ochrany ..................................................................................... 3.3.1. Druh a forma díla ......................................................................... 3.3.2. Databáze ...................................................................................... 3.3.2.1. Obsah databáze ..................................................................... 3.3.2.2. Struktura databáze ................................................................ 3.3.3. Zvláštní druh děl .......................................................................... 3.3.3.1. Zaměstnanecké dílo ............................................................... 3.3.3.2. Kolektivní dílo ...................................................................... 3.3.3.3. Školní dílo ............................................................................ 3.3.3.4. Dílo vytvořené na objednávku ............................................. 3.3.3.5. Dílo audiovizuální ................................................................. 3.3.3.6. Počítačové programy ............................................................ 3.3.4. Díla vyloučená z ochrany ............................................................ 3.3.5. Zákonné výjimky z výlučného práva ........................................... 3.3.6. Omezení autorského práva .......................................................... 3.3.6.1. Volná užití ............................................................................. 3.3.6.2. Bezúplatné zákonné licence .................................................. 3.4. Udělení licence a licenční smlouva ........................................................ 3.4.1. Osobnostní práva ......................................................................... 3.4.2. Majetková práva .......................................................................... 3.4.3. Náležitosti licence ........................................................................ 3.4.4. Poskytnutí licence ........................................................................ 3.4.5. EULA a zvláštní případy uzavření licenční smlouvy .................. 3.4.6. Softwarové licence ...................................................................... 3.4.7. Licence dokumentů a dokumentace ............................................ 3.5. Věcná a místní působnost autorského zákona ........................................
5 5 6 8 9 9 10 10 11 11 13 13 13 14 14 15 15 15 15 16 16 17 17 18 18 20 21 21 21 22 23 24 28 28
ix
3.6. Práva související s právem autorským .................................................... 29 3.7. Autorství a spoluautorství ....................................................................... 29 3.8. Podmínky ochrany .................................................................................. 30 4. PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI 4.1. Objekt útoku ........................................................................................... 4.1.1. Softwarové pirátství ..................................................................... 4.1.1.1. Neoprávněné užívání softwaru ............................................. 4.1.1.2. Šíření softwaru ...................................................................... 4.1.1.3. Výroba nelegálního softwaru ............................................... 4.1.1.4. Neoprávněný zásah do softwaru .......................................... 4.1.2. Hudební pirátství ......................................................................... 4.1.2.1. Šíření a zveřejnění díla ......................................................... 4.1.2.2. Bootlegy ............................................................................... 4.1.2.3. Plagiát ................................................................................... 4.1.2.4. Sestavování kolekcí .............................................................. 4.1.3. Audiovizuální díla ....................................................................... 4.1.3.1. Šíření a zveřejnění díla ......................................................... 4.1.3.2. Rozmnoženina audiovizuálních děl získaných nelegální cestou .. 4.1.3.3. Ostatní formy ........................................................................ 4.1.4. Literární, grafická a fotografická díla .......................................... 4.1.5. Databáze ...................................................................................... 4.1.6. Doménová jména ......................................................................... 4.1.7. Technické prostředky ochrany .................................................... 4.2. Způsob protiprávního jednání ................................................................ 4.2.1. Peer To Peer ................................................................................ 4.2.2. Webová stránka ........................................................................... 4.2.2.1. Ochrana práv autora webových stránek ............................... 4.2.2.2. Grafika, fotografie a funkční prvky webových stránek ........ 4.2.2.3. Návrh stránek na zakázku ..................................................... 4.2.2.4. Důkaz autorství a autentičnost zdrojů .................................. 4.2.3. Internetové rádio .......................................................................... 4.2.3.1.Autorská odměna ................................................................... 4.2.3.2.Kolektivní správce autorských děl......................................... 4.2.4. Obaly nosičů hudebních a audiovizuálních děl ........................... 4.3. Shrnutí …………………………………………………………………
32 32 33 34 36 36 37 38 38 38 39 39 39 40 40 41 41 42 42 43 43 43 46 46 47 47 48 48 48 49 49 50
5. ZÁVĚR
51
6. SEZNAM LITERATURY
52
A. END USER LICENSE AGREEMENT - EULA
55
B. PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
59
C. PŘEHLED KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ AUTORSKÝCH DĚL
65
x
Seznam obrázků 3.1: Click-on licence MPL ………………………………………………………. 24 3.2: Diagram kategorizace softwarových produktů ……………………………... 25 4.1: Graf porušování autorského práva na internetu …………………………….. 33 4.2: Graf vývoje míry softwarového pirátství v ČR ……………………….…...... 35 4.3: Relativní subjektivní právo …………………………………………………. 42 4.4: Diagram Napster…………………………………………………………….. 44 4.5: Diagram Gnutella …………………………………………………………... 45 4.6: Diagram Bittorrent ………………………………………………………..… 45
xi
xii
Seznam tabulek 4.1: 20 zemí s nejnižší měrou softwarového pirátství …………………………… 34 4.2: Výše paušální odměny …………………………………….………………... 49
xiii
xiv
KAPITOLA 1.
ÚVOD
1 ÚVOD Nepochybně nejvýznamnější technologií, která vyvolává řadu otázek týkajících se jeho právního režimu, je fenomén zvaný Internet. Jeho existence však zatím legislativu České republiky, ale i celého světa významně nenarušuje. Zvláštních právních úprav je v tomto směru velmi málo, což způsobuje časté polemiky o aplikaci stávajících právních úprav vytvořených pro reálný svět, na prostředí abstraktní a nehmotné. Jedním z nejvíce diskutovaných témat prostředí internetu, je kontrola jeho obsahu. Toto prostředí vytváří dojem anonymity a bezprostřednosti, což přináší celou řadu kriminálních aktivit, mezi které se bezesporu řadí i porušování autorského práva. Internet je jak mocným nástrojem při protiprávním jednání, tak obrovským cílem jejich útoku. V prostředí internetu se provádí celá řada činností, které jsou více či méně analogií k činnostem ve skutečném světě. Vzhledem k této analogii je tak možná aplikace současné právní úpravy i do tohoto prostředí. K některým jednáním je nutný úmysl a k některým postačí nedbalost. Jaké počínání běžného, ale i pokročilého uživatele internetu jsou v oblasti autorského práva protiprávní, a jaká naopak jsou v souladu s právem, by měla odpovědět tato bakalářská práce, jejímž výstupem by měla být metodika pro posouzení protiprávního jednání takových uživatelů zejména podle platné legislativy v České republice. Tato práce je rozdělena do několika tématických kapitol, které mají za úkol postupně popsat problematiku autorského práva a zajistit tak potřebné množství informací a nutných pojmů pro posouzení protiprávnosti jednání uživatele. U kapitoly s názvem „Duševní vlastnictví“ se pokusím vysvětlit důležitý, a jak praxe ukazuje, těžko pochopitelný pojem duševního vlastnictví jako majetku nehmotné povahy, na kterém autorské právo stojí. V další kapitole pak uvedu nejnutnější body z právní úpravy, vysvětlení některých pojmů, kvalifikaci skutku a některé aspekty z oblasti licenčních ujednání. V posledním tématickém celku budou uvedeny objekty a cíle útoku při porušování autorských práv z praktického pohledu, několik statistických údajů, a na konec i popis několika zvláštních protiprávních jednání.
1
KAPITOLA 2.
DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ
2 DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení a jako takové v jeho právně určené formě je lze směňovat, užívat, ale i ochraňovat. Historie právní ochrany duševního vlastnictví na českém území spadá již do počátku 19. století, kdy v českých zemích platilo rakouské právo. Ale až v druhé polovině 20. století lze hovořit o organizované mezinárodní právní ochraně, kdy právě pojem duševní vlastnictví užívá Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO/OMPI), která vstoupila v platnost 26. dubna 1970. Právě tento den je každoročně v členských státech Světové organizace duševního vlastnictví připomínán jako Světový den duševního vlastnictví. V současnosti organizace WIPO/OMPI spravuje v oblasti práv k duševnímu vlastnictví 23 různých mezinárodních dokumentů. Je specializovanou odbornou organizací v systému Spojených národů s mandátem koordinovat mezinárodně právní ochranu duševního vlastnictví. Sdružuje 178 států světa. Česká republika je členem organizace od 1. 1. 1993, bývalé Československo bylo členem od jejího vzniku v roce 1970 a zároveň členským státem obou hlavních úmluv od roku 1921. Na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb., tzv. recepční normy, se Česká republika zavázala dodržovat prakticky všechny mezinárodní závazky, kterými ke dni zániku byla vázána československá federace. Navíc, i po svém vzniku se samostatná Česká republika stala smluvní stranou řady mezinárodních smluv na ochranu duševního vlastnictví, více [9]. Práva k duševnímu vlastnictví se označují jako subjektivní a soukromá, jejichž předmětem jsou tzv. nehmotné statky. Jedná se tedy o práva subjektivní, a jako taková příslušejí v právním smyslu jednotlivým osobám, tj. fyzickým a právnickým osobám, které jim umožňují požadovat nějaké chování, které typicky může spočívat ve zdržení nebo strpění určitého chování oprávněné osoby nebo dokonce vlastní aktivní chování či jednání včetně aktivního poskytnutí určitého zpravidla peněžního plnění. Praktické uplatňování soukromého subjektivního práva je v zásadě věcí dispozice jednotlivých oprávněných osob, nebo-li vlastníků. Je v podstatě věcí svobodného rozhodnutí těchto vlastníků, zda se rozhodnou svá práva uplatňovat vůči konkrétním třetím osobám a jakým způsobem. Avšak toto nevylučuje existenci veřejného zájmu na prosazování těchto práv, a rovněž to neznamená, že by opomenutí vlastníků svá práva uplatňovat a hájit nebylo spojeno nebo dokonce nemohlo být spojeno s právními sankcemi. S ohledem na specifickou povahu práv k duševnímu vlastnictví došlo po vzoru zejména evropského práva i v českém právním řádu k řadě posunů. Práva k duševnímu vlastnictví mají zpravidla povahu tzv. absolutních práv jako protikladu k tzv. právům relativním. To znamená, že tato práva působí vůči všem, téměř shodně, jako vlastnické právo k hmotné věci. Tento charakteristický rys odlišuje absolutní práva od práv relativních, která působí a lze je uplatnit vždy jen vůči konkrétním jednotlivým osobám nebo osobě.
2
KAPITOLA 2.
DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ
Mezi práva k duševnímu vlastnictví zahrnujeme typicky autorské právo, práva související s autorským právem, patenty na vynálezy a užitné vzory, ochranné známky, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků, označení původu a zeměpisná označení a s určitými výhradami rovněž právo k obchodní firmě. K těmto právům mohou být dále přiřazována i práva chráněná v rámci ochrany před nekalou soutěží. Tento výčet práv k duševnímu vlastnictví lze přehledněji rozčlenit mezi tři základní třídy.
2.1 Práva k výsledkům tvůrčí činnosti Do této kategorie patří zejména objevy, vyřešení určitého objektivně existujícího problému, průmyslová práva – patenty, autorské právo a také právo k výkonům výkonných umělců. Právo k vynálezu, vyplývající z patentu na vynález, uděluje vlastníkovi patentu monopol k užívání určitého technického řešení na určitou omezenou dobu (v současné době 20 let) výměnou za to, že dané technické řešení bude zveřejněno a tak zpřístupněno neomezenému okruhu veřejnosti, která na výsledky vynálezecké činnosti jedné osoby může navazovat a dále je rozvíjet při tvorbě dalších vynálezů, což se jeví jako prospěšné pro celkový hospodářský rozvoj a blaho společnosti. Tato úvaha s určitou modifikací platí i pro díla autorská. Oproti právu průmyslovému jsou autorská práva a práva související s autorským právem odlišná právě v podmínce registrace; jejich vznik a trvání tedy nevyžadují jakoukoli registraci ani jiný autoritativní úkon orgánu veřejné správy.
2.2 Práva k výkonům netvůrčí povahy Do této třídy řadíme tzv. práva související s právem autorským, kterými jsou např. rozhlasová a vysílací práva, nahrávací práva a právo k zveřejnění dosud nezveřejněného díla. Specifikem této skupiny je tedy zejména ochrana podnikatelské činnosti či záměru, zahrnující organizační, technické a finanční aspekty, ale nikoliv však výsledek lidské tvůrčí duševní činnosti.
2.3 Práva k označením V této kategorii lze narozdíl od ostatních práv k duševnímu vlastnictví získat monopol k užívání určitého označení na neomezenou dobu do budoucnosti, a to dokonce i k označení, které vlastník příslušného práva na označení sám nevytvořil ani není právním nástupcem jeho tvůrce. Prvořadým zájmem tu tedy je zájem na transparentnosti svobodného trhu a zajištění transparentní a nezkreslené hospodářské soutěže, kde si jednotliví soutěžitelé
3
KAPITOLA 2.
DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ
budou konkurovat kvalitou a cenou svých výrobků a služeb a kde nebude docházet k záměně mezi výrobky a službami různých subjektů trhu, více v [3]. Jak patrno z uvedeného rozdělení, duševní vlastnictví ovlivňuje celou řadu lidských činností. Zejména v dnešní době, kdy se duševní vlastnictví promítá do globální komunikace, v klasické i elektronické podobě, zahrnující zpřístupnění a výměnu kulturních a technických informací a hodnot, a to i prostřednictvím komunikačních prostředků, jakými jsou bezdrátové či satelitní vysílání a v neposlední řadě zejména celosvětová počítačová síť internet. Výsledky duševní tvůrčí činnosti jsou tak obecně a téměř bez jakýchkoli omezení přístupné, a proto nabývá právní regulace vztahů v této oblasti stále většího významu. Právo k výsledkům duševní činnosti se přiznává fyzické osobě a je zařazováno do základních lidských práv. Pro oblast právní ochrany ve sféře duševního vlastnictví je tak zcela podstatným a nezastupitelným elementem snaha směřující k vytvoření systému ochrany výsledků duševní tvůrčí činnosti a motivace daných jedinců či skupin v pokračování v této činnosti, jakož i snaha o přiměřenou a vyváženou regulaci vztahů, vznikajících v procesu tvorby a užití autorských děl. Společným úkolem a cílem všech jednotlivých orgánů veřejné správy České republiky, které se podílejí na prosazování práv z duševního vlastnictví, je zajištění respektu subjektivních soukromých práv. Předmětem činnosti jednotlivých orgánů veřejné správy při prosazování těchto práv je tedy především aplikace jednotlivých předpisů hmotného práva upravujících právo duševního vlastnictví a tyto předpisy současně představují zákonný rámec, v němž se jednotlivé orgány musí a jedině mohou pohybovat. Tyto předpisy jsou pak souhrnně označovány jako autorské právo.
4
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
3 AUTORSKÉ PRÁVO Autorské právo je odvětví práva a právě jeden z nevýznamnějších institutů pro ochranu duševního vlastnictví. Jeho hlavním úkolem je pak ochrana autorských děl a nároků jejich tvůrců po jistou zákonem stanovenou dobu. Pouze autor díla má právo rozhodnout, jakým způsobem bude s jeho dílem nakládáno. Celosvětově je toto právo označováno z anglického jazyka jako copyright.
3.1 Prameny Mezi prameny českého autorského práva zejména patří: •
Listina základních práv a svobod - zákon. č. 2/1993 Sb., jako nedílná část Ústavy České republiky [5].
•
Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů [2].
•
Zákon č. 121/2000 Sb., O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, který je zvláštním zákonem a základním právním předpisem [1].
•
Zákon č. 200/1990 Sb., O přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků [6].
•
Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků [4].
•
Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy.
Česká republika ještě jako ČSSR podepsala Bernskou úmluvu o ochraně literárních a uměleckých děl z 9. 9. 1986, ve znění pařížské revize z 24. 7. 1971 a Všeobecnou úmluvu o autorské právu z 8. 9. 1952 v Ženevě ve znění pařížské revize. Tím se zavázala respektovat autorská práva a v souvislosti s tím byla zařazena ochrana autorského práva právě i do přestupkového a trestního zákona. V neposlední řadě mezi prameny českého autorského práva patří ratifikované mezinárodní smlouvy a úmluvy.
5
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
3.2 Odpovědnost v českém právním řádu Pokud se zde omezím na odpovědnost v právním řádu České republiky, lze v podstatě hovořit o odpovědnosti ve dvou rozdílných rovinách. Prvou z nich je občanskoprávní nebo také soukromoprávní odpovědnost, která je reprezentována zejména §40 autorského zákona [1]. Uvedený paragraf hovoří o tom, že autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může domáhat zejména: • • • • • •
určení svého autorství, zákazu ohrožení svého práva, sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, odstranění následků zásahu do práva, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zákazu poskytování služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování práva autora.
Samotné zadostiučinění se nejčastěji realizuje omluvou a peněžním zadostiučiněním. Autor nebo vykonavatel práva má rovněž nárok na uveřejnění rozsudku na náklady druhé strany. Náhrada škody je pak zpravidla realizována úhradou škody včetně ušlého zisku ve výši odměny, kterou by autor dostal a formou vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny za získání potřebné licence. V druhém případě lze hovořit o odpovědnosti veřejnoprávní, kterou lze dále rozčlenit na trestněprávní a na základě novelizace nově jako přestupkovou či správněprávní. Přestupkem se rozumí zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v přestupkovém nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Krom trestněprávní ochrany existovala do května 2006 ještě ochrana přestupková uvedená v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů [6], kdy se jednalo o porušení §32 přestupku na úseku kultury s maximální sankcí – pokutou do 15.000 Kč. V současnosti je však tato ochrana přesunuta přímo do autorského zákona jako přestupky a správní delikty odlišným zněním a samozřejmě s případnou vyšší sankcí. Touto úpravou byl proveden zcela nový obrovský krok v ochraně autorského práva. Nyní zde uvedu přesnou citaci §105a týkajícího se přestupků fyzických osob a §105b, popisující správní delikt právnických a podnikajících osob.
6
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
§ 105a Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, nebo c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 150.000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 100.000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 50.000 Kč.
§ 105b Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, nebo c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6. (2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta do 150.000 Kč, za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) pokuta do 100.000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. c) pokuta do 50.000 Kč. Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. V trestním zákoně č.140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů a doplnění [4] je ochrana autorského práva upravena v §152, jehož přesné znění zde pro jeho nezastupitelnou roli v ochraně autorského práva uvedu.
7
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
§152 Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. V případě zde uvedeného trestního ustanovení jde o blanketní normu, neboť odkazuje na zvláštní zákon, který přímo uvádí případné zásahy do chráněných práv. Tento způsob úpravy je v trestním právu užíván tehdy, pokud je vlastní zákonná úprava poměrně komplikovaná a její řešení trestně právními normami by bylo velice složité. V tomto případě je zvláštním zákonem míněn právě zákon autorský. Právě jsem uvedl dvě roviny ochran nebo odpovědností v autorském právu. Nutno podotknout, že v našem právním řádu je umožněn souběh obou uvedených ochran. Autorský zákon [1] výslovně uvádí, že právo autorské není dotčeno právy souvisejícími s tímto právem ani právem pořizovatele k jím pořízené databázi. A dále, že ochrana děl práv autorského nevylučuje ochranu stanovenou zvláštními právními předpisy. Přestože citovaná ustanovení se jeví jako zcela odlišná, tak rozdíly skutkové podstaty při posuzování, zda se jedná o trestný čin či přestupek, nejsou až tak markantní a jejich rozlišení není jednoduché. Ale při udělení případných sankcí je rozdíl znatelnější, a to jak z pohledu výše sankce tak z hlediska veřejného vnímání. Vždyť ve společnosti je jinak vnímána osoba pachatele přestupku oproti pachateli trestného činu, nemluvě o dalších právních a faktických následcích. 3.2.1 Přestupek a trestný čin Velmi často ve sdělovacích prostředcích slýcháváme o trestnosti činu při porušování práva autorského. Zejména pak celá řada společností, z nich nejvýznamnější a také nejznámější jsou IFPI1, BSA2 a ČPU3, provádějí nejen osvětu ale dle mého názoru i systematické a cílené zastrašování. Ve sděleních těchto společností se jeví téměř každý
1
IFPI – Mezinárodní federace hudebního průmyslu BSA – Business software aliance 3 ČPU – Česká protipirátská unie 2
8
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
skutek jako trestný čin. V následující části se pokusím osvětlit tuto nepatrnou hranici mezi trestnou činností a přestupkem. Uplatnění občanskoprávní (soukromoprávní) odpovědnosti a případné sankce je plně v dispozici subjektu, jenž byl porušením autorského práva poškozen, neboť pouze na něm záleží, zda se ochrany svých práv bude domáhat či nikoli, a tudíž zde není sporu o případnou právní kvalifikaci a určení společenské nebezpečnosti činu pro společnost. Oproti tomu, je zcela odlišná situace u odpovědnosti a případné sankce veřejnoprávní. Veřejnoprávní řízení, ať už půjde o přestupek, o trestný čin nebo o správní delikt právnických a podnikajících fyzických osob, nastupuje zcela nezávisle na řízení občanskoprávním a iniciativy poškozeného subjektu zde není třeba. Řízení o veřejnoprávní sankci za porušování autorského práva se bude zahajovat vždy z úřední povinnosti příslušného orgánu a poškozený subjekt v něm bude vystupovat nejčastěji jako oznamovatel respektive jako svědek-poškozený. Klíčovým problémem ve veřejnoprávním řízení je správná kvalifikace protiprávního jednání fyzické osoby jako přestupku nebo trestného činu, zejména pak při porušování autorského práva na internetu nebo v domácím prostředí. Pro toto rozlišení existuje několik pravidel, která jsou více či méně aplikovatelná na tento typ protiprávního jednání. Jak přestupky, tak trestné činy jsou v českém právu určeny kombinací formálního a materiálního znaku, tedy znaků příslušného deliktu uvedených v ustanoveních trestního či přestupkového zákona a stupněm nebezpečnosti jednání pro společnost. V případě, že za stejný skutek připadá v úvahu jak odpovědnost za přestupek, tak odpovědnost za trestný čin, je třeba zkoumat formulaci příslušných skutkových podstat uvedenou v trestním a přestupkovém zákoně, a v případě, že z pouhého rozdílu formálních znaků nelze určit, zda je dané jednání trestným činem či přestupkem, je třeba rozhodnout, zda je v daném případě určitý skutek postižitelný jako přestupek, či jako trestný čin podle stupně nebezpečnosti daného jednání pro společnost. 3.2.1.1 Nedbalost a úmysl Pro správnou kvalifikaci je důležitý druh zavinění, zde platí (není-li zákonem stanoveno jinak), že k trestnému činu je třeba zavinění úmyslného a k přestupku postačí zavinění z nedbalosti. Z tohoto pravidla lze ovšem dovodit pouze to, že nedbalostní porušení autorského práva může být nanejvýš přestupkem, ale neposkytuje nám to návod pro jednoznačnou kvalifikaci jednání úmyslného. 3.2.1.2 Způsobená škoda Způsobená škoda je kriteriem pro kvalifikaci mnoha protiprávních jednání, ale v případě rozhodnutí, zda se jedná o trestný čin, nebo přestupek výše způsobené škody není jednoznačným znakem skutkové podstaty ani trestného činu porušování autorského
9
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
práva ani přestupku, přesto může mít v konkrétním případě význam pro stanovení společenské nebezpečnosti činu. Samozřejmě výjimkou je, pokud se naplní znaky skutkové podstaty trestného činu ve druhém odstavci, „kdy získá činem značný prospěch nebo se činu dopustí ve značném rozsahu“, zde je situaci poněkud jednodušší. Určit však výši škody u porušení autorského práva je velmi obtížné, např. při nezákonném používání software není možné prospěch pachatele takto vyčíslit. Judikatura [7] se v případech, kdy nelze přímo vyčíslit prospěch pachatele z porušování autorského práva jako výnos (po odečtení nákladů) z takového porušování kloní k tomu, že prospěch je třeba vyčíslit jako cenu, kterou by pachatel musel zaplatit při legálním použití díla zmenšenou o související náklady. Takové určování prospěchu pachatele při neoprávněném užívání počítačového programu je ovšem problematické, neb jak judikatura dále uvádí, nelze počítat s tím, že by si (a to zejména při nevýdělečném užívání dražších počítačových programů) pachatel takový program zakoupil, pokud by jej z nějakého důvodu nemohl nelegálně používat. Velmi často je pak slyšen názor, že cena softwaru je v konkrétním případě vyšší než 5.000 Kč a tak je prolomena hranice škody, která jednoznačně ukazuje na spáchání trestného činu. Tento názor, jak ukazují i některá soudní rozhodnutí, není jednoznačný, neboť ustanovení §152 nehovoří o způsobené škodě, ani např. o poškození věci, kterou lze podle trestního zákona ohodnotit. 3.2.1.3 Hospodářská trestná činnost Porušování autorského práva v trestněprávní rovině patří mezi trestné činy hospodářské. U těchto trestných činů není druhovým objektem pouze ochrana majetkových či jiných práv osob, ale rovněž ochrana ekonomického systému založeného na tržním principu. Ze systematického zařazení trestného činu porušování autorského práva je tedy zřejmě možno dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo vzhledem k druhovému objektu hospodářských trestných činů, trestněprávně postihnout především závažnější porušení autorského práva, jejichž následek je širší, než pouhá materiální či jiná újma způsobená určitému poškozenému subjektu, tedy závažná jednání s určitým ekonomickým či hospodářským rozsahem, přestože nemusí být výdělečného charakteru. A právě v této rovině bude nejmarkantnější rozdíl společenské nebezpečnosti činu. 3.2.1.4 Nebezpečnost činu pro společnost Směr v obecné rovině zkoumání stupně společenské nebezpečnosti nám udává trestní zákon, svým demonstrativním výčtem skutečností, ke kterým je třeba přihlížet při stanovení stupně nebezpečnosti konkrétního jednání pro společnost. Mezi tato kritéria patří význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu, zda čin pachatel spáchal sám nebo ve skupině, trvání a intenzita činu, následky, rozsah škody, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a pohnutka.
10
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
Všechny zde uvedené aspekty a samozřejmě i mnoho jiných jsou sice zákonem dané a také rozhodující pro kvalifikaci protiprávního jednání na úseku autorských práv, ale přesto podle nich nelze pouhým výkladem taková jednání zařadit mezi přestupky resp. trestné činy. Navíc v současnosti k porušování autorského práva v oblasti internetu a softwaru vůbec není ještě k dispozici ustálená a přesvědčivá judikatura vyšších soudů, která by mohla napomoci utvoření právní jistoty uvedené kvalifikace. Nelze tak prozatím říci, a stanovit určitá pravidla, která by pomyslně vytvořila silnou hraniční čáru mezi přestupkem a trestným činem. Ale už z povahy věci a z právě zde vyslovených skutečností, je patrné, že ne každé protiprávní jednání uživatele internetu je trestným činem, a dokonce, že takové jednání může být protiprávní pouze zdánlivě a řadit se tak k mýtům vznikajících z neznalosti právních předpisů. Podrobněji v [11].
3.3 Předmět ochrany Předmětem ochrany autorského zákona jsou tyto práva: • • •
práva autora k jeho autorskému dílu, práva související s právem autorským právo pořizovatele k jím pořízené databázi,
Předmětem ochrany autorského zákona je tedy bezesporu autorské dílo nebo takové dílo, které se za dílo autorské považuje. 3.3.1 Druh a forma díla Autorský zákon rozeznává tři formy autorských děl, díla umělecká, dále díla literární, která ale zároveň spadají pod kategorii děl uměleckých a zcela samostatnou kategorií je forma vědeckého díla. Aby bylo možné hovořit o autorském díle, musí být možno každé takové dílo kvalifikovat jako dílo umělecké nebo jako dílo vědecké. Od těchto forem autorských děl je třeba odlišovat jednotlivé druhy děl. Tyto druhy děl zákon vymezuje pouze demonstrativně, nikoli tedy vyčerpávajícím způsobem. Jiným dílem jsou zejména díla slovesná, hudební, díla dramatická, hudebně dramatická, choreografická a pantomimická, fotografická, vyjádřená postupem podobným fotografii, audiovizuální, výtvarná, architektonická, užitného umění a díla kartografická. Aby se jednalo o dílo ve smyslu autorského zákona, musí dílo splňovat současně podmínky, kterými jsou požadavek na to, aby dílo bylo jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a požadavek na vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Dílo je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora za předpokladu, že vznikne dílo autorovou duševní činností jako dílo, které je jedinečné a neopakovatelné (nemohou vzniknout dvě naprosto stejná díla). Požadavkem na vyjádření díla v jakékoli objektivně
11
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
vnímatelné podobě pak zákonodárce rozumí objektivní možnost vnímat dílo lidskými smysly a tedy možnost vyjádřit dílo ve hmotné podobě. Proto, aby dílo požívalo ochrany podle autorského zákona, však není nutné, aby bylo dílo vždy a neustále vyjádřeno prostřednictvím hmotné věci. Pro odstranění pochybností autorský zákon [1] výslovně stanoví, že dílo je možno vyjádřit i elektronicky. Je tomu tak zejména s ohledem na současný rozvoj informačních technologií a především sítě Internet. Shora uvedená podmínka jedinečnosti a neopakovatelnosti díla, jenž v podstatě hovoří o tom, že nemohou vzniknout dvě naprosto stejná díla, by mohla způsobit problém při klasifikaci počítačového programu1 jako autorského díla. Neboť zajistit vždy jedinečnost a neopakovatelnost při použití všeobecně známých metod z programovacích technik jako např. algoritmů řazení, třídění a vyhledávání, nebo základních programů mající za úkol plnit specifickou úlohu téměř jediným možným či známým způsobem je téměř nemožné. Avšak na tuto svým způsobem výjimečnou oblast zákonodárci brali zřetel, a proto se počítačový program považuje za dílo ve smyslu autorského zákona i v případě, že není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. V tomto případě se však vyžaduje, aby počítačový program byl alespoň původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem (připouští se tedy vznik dvou naprosto stejných počítačových programů). Jelikož se ve své podstatě jedná o výjimku v klasifikaci díla je počítačový program explicitně bez ohledu na formu jeho reprezentace chráněn a kategorizován jako dílo literární, a to včetně přípravných a koncepčních materiálů, které vznikají již v době jeho tvorby. V podobné smyslu se tedy za dílo mohou považovat i technické dokumentace, struktura databáze nebo fotografie, ale to vše za předpokladu, že se jedná o autorovo vlastní duševní výtvor. Při klasifikaci počítačového programu tedy může nastat dvojí situace, a to že daný počítačový program bude splňovat pojmové znaky jedinečnosti a neopakovatelnosti (což je nejběžnější případ) a pak se bude jednat o autorské dílo nebo naopak tyto znaky nesplňuje, avšak je vytvořen konkrétní fyzickou osobou, a pak se bude za dílo pokládat. Přesto, že se jedná o rozdílné případy, český autorský zákon je chrání oba stejnou měrou. Pokud dojde k tvůrčímu zpracování jiného díla, pak i takové dílo jako dílo odvozené požívá ochrany podle autorského zákona. Zákon pro ilustraci jako příklad tvůrčího zpracování díla uvádí překlad díla do jiného jazyka. Nemůže se však jednat jen o prosté přeložení díla, ale i překlad musí obsahovat tvůrčí prvek. Přeložením do jiného jazyka se rozumí i přeložení do jazyka programovacího.
1
Počítačový program je ve smyslu zákona chápán, jako zaznamenaný postup počítačových operací, který speciálním způsobem popisuje praktickou realizaci zadané úlohy. Jeho interpretace může být, jak ve zdrojovém kódu, tak v binární formě.
12
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
3.3.2 Databáze Dalším specifikem je z hlediska autorského práva databáze. Databáze jsou v autorském zákoně již po shodě se směrnicemi Evropské Unie upraveny dvojím způsobem, a to z hlediska obsahu jako nehmotný statek zvláštní – sui generis, nebo z hlediska struktury databáze jako autorské dílo. 3.3.2.1 Obsah databáze Ochranu právem sui generis pro obsah databáze lze použít jen tehdy, jestliže se jedná o kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k jeho pořízení, ověření nebo předvedení. Zde je na místě podotknout, že se jedná o ochranu obsahu databáze, nikoliv však o ochranu jednotlivých položek, které by svou povahou rovněž mohly být chráněny jako autorská díla. Tento způsob ochrany lze tedy vyložit jako ochrana formy vyjádření obsahu, nikoliv však obsahu konkrétního. Pokud bychom totiž uvažovali databázi, která by obsahovala například fotografie, museli bychom rozlišit způsob aplikace autorského práva, neboť v tomto případě by se mohlo jednat o ochranu obsahu databáze právem sui generis a zároveň o ochranu jednotlivých fotografií jako autorských děl. V případě ochrany obsahu databáze je autorským zákonem stanovena doba takové ochrany, která činí 15 let. Tato lhůta běží opětovně od nového kvalitativně či kvantitativně podstatného vkladu do databáze. Pro zachování takového druhu právní ochrany je tedy nutné databázi během intervalu podstatně obnovovat. 3.3.2.2 Struktura databáze Struktura databáze je v zákoně upravena odlišně, a to jako dílo souborné. Dílem souborným autorský zákon [1] označuje sborník, časopis, encyklopedii, antologii, pásmo nebo jinou databázi, je-li souborem nezávislých děl nebo jiných prvků za předpokladu, že je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Právní úprava struktury databáze je však řešena dvojím způsobem. V prvém případě splňuje struktura databáze pojmové znaky autorského díla (jedinečnost a tvůrčí činnost) a je uspořádáním obsahu nebo způsobem výběru jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, přesto že mohla být získána jiným netvůrčím (technickým) způsobem a je chápána jako obecný zastřešující pojem pro souborná díla. V druhém případě se za dílo souborné pokládá i přesto, že nesplňuje pojmové znaky autorského díla, ale je právě vlastním duševním výtvorem autora. Jak patrno, je v současnosti českým autorským právem databáze dostatečně chráněna, avšak poněkud nešťastná je dle mého názoru nepřesná terminologie uvedená v autorském zákoně [1]. V citovaném právním předpisu jsou sice jednoznačně pojmově odlišeny
13
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
nehmotné statky struktura a obsah databáze, ale v některých ustanoveních se pak používá jednotný pojem „databáze“. Vlivem tohoto pojmového nedostatku tak snadno a často dochází v praxi k chybné interpretaci práva, ale je třeba si uvědomit, že právní režim u obou nehmotných statků je z pohledu práva značně rozdílný [7]. 3.3.3 Zvláštní druhy děl Autorský zákon [1] obsahuje zvláštní ustanovení o některých dílech, kterými rozumí: • • • • • •
zaměstnanecké dílo, kolektivní dílo, školní dílo, dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo, dílo audiovizuální počítačové programy.
3.3.3.1 Zaměstnanecké dílo Toto zvláštní ustanovení spočívá zejména v tom, že autorova majetková práva k zaměstnaneckému dílu vykonává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel, pokud nebylo sjednáno jinak. Výkon těchto majetkových autorských práv však může zaměstnavatel postoupit třetí osobě pouze se souhlasem autora s výjimkou případů, kdy dochází k prodeji podniku nebo jeho části. Zaměstnavatel je pouze oprávněn vykonávat autorova majetková práva. Osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena a jsou výhradně autorova. V případech, kdy zaměstnavatel nevykonává majetková práva k zaměstnaneckému dílu vůbec nebo je vykonává nedostatečně, má autor právo požadovat, aby mu zaměstnavatel za obvyklých podmínek udělil licenci. Smrtí nebo zánikem zaměstnavatele bez právního nástupce nabývá oprávnění k výkonu majetkových práv k zaměstnaneckému dílu znovu autor. Pokud zaměstnavatel vykonává majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování překladu svého díla i k jeho spojení s jiným dílem nebo k zařazení do díla souborného. Zaměstnavatel je rovněž oprávněn uvádět zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, nebylo-li sjednáno jinak. Není-li sjednáno jinak, platí rovněž, že autor udělil zaměstnavateli svolení k dokončení svého nehotového zaměstnaneckého díla, pokud jeho právní vztah k zaměstnavateli skončí dříve, než dílo dokončí, nebo pokud nastanou důvodné obavy, že zaměstnanec nedokončí dílo řádně a včas. Zákon dále stanoví, že autor má vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, pokud se mzda nebo jiná odměna vyplacená autorovi zaměstnavatelem dostane do zjevného nepoměru k zisku z využití práv k zaměstnaneckému dílu a významu takového díla pro dosažení takového zisku. Jinak se má za to, že autorská odměna za užití
14
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
zaměstnaneckého díla je již obsažena ve mzdě nebo jiné odměně, kterou zaměstnavatel autorovi vyplácí na konci pracovního nebo jiného obdobného poměru. Z hlediska zaměření této práce, je důležité, že veškeré počítačové programy a databáze se považují za zaměstnanecká díla, a to i tehdy, pokud byla autorem vytvořena na objednávku. V takovém případě se objednatel považuje za zaměstnavatele a přísluší mu výkon autorových majetkových práv k dílu ve stejném rozsahu jako zaměstnavateli. 3.3.3.2 Kolektivní dílo Za kolektivní dílo se považuje dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití. Může se jednat např. o kartografická díla, kolektivními díly však nejsou audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, která jsou upravena jiným ustanovením. 3.3.3.3 Školní dílo Jedná se o díla vytvořená žáky nebo studenty ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývající z jejich právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení. Ve vztahu k těmto dílům mají škola nebo školské či vzdělávací zařízení právo na uzavření licenční smlouvy za obvyklých podmínek. Odpírá-li autor školního díla takovou smlouvu uzavřít1, lze se domáhat nahrazení chybějícího projevu vůle u soudu. Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od zaměstnaneckého díla není škola, resp. školské či vzdělávací zařízení oprávněno bez dalšího vykonávat autorova majetková práva ke školnímu dílu. Do autorského práva ke školnímu dílu nezasahuje škola nebo školitelé či vzdělávací zařízení, užije-li školní dílo nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu k výuce nebo k vlastní potřebě. 3.3.3.4 Dílo vytvořené na objednávku V případě děl vytvořených na objednávku na základě smlouvy o dílo, nejde-li o počítačové programy, databáze nebo kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. Nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn dílo užít v zásadě pouze na základě licenční smlouvy. 3.3.3.5 Dílo audiovizuální Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných či nezpracovaných, které se sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem či nikoliv, vnímatelných zrakem a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem. Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora. Podstatné je, 1
V této práci je například prohlášení, kde se autor práva odepření vzdává.
15
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
že za autora audiovizuálního díla se považuje jeho režisér. Tímto nejsou dotčena práva autorů děl audiovizuálně užitých. Díly audiovizuálně užitými jsou jednotlivé složky díla audiovizuálního jako scénář, hudba a kamera. 3.3.3.6 Počítačové programy Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, je chráněn jako dílo literární, ale jelikož požívá zvláštní ochrany, tak se takto v praxi neoznačuje. V případě právní ochrany počítačových programů, jsou chráněny i přípravné a koncepční materiály vytvořené v průběhu tvorby nebo vývoje počítačového programu. Ochrany podle autorského zákona nepožívají myšlenky a principy na nichž je založen jakýkoliv prvek počítačové programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem. Autorova práva k počítačovému programu jsou omezena v takovém rozsahu, aby se uživatel počítačového programu mohl s tímto programem dostatečně seznámit. Z tohoto důvodu, do autorského práva nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, pokud rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to potřebné k užití počítačového programu v souladu s jeho určením ani ten, kdo si zhotoví záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho užívání nebo ten, kdo zkoumá, studuje nebo zkouší fungování počítačového programu nebo rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu. Informace získané při rozmnožování kódu nebo při překládání jeho formy nesmí být poskytnuty jiným osobám ani využity k jiným účelům než k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu; nesmějí být využity ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu využití počítačového programu. Autor počítačového programu není oprávněn odstoupit od licenční smlouvy pro změnu v přesvědčení. 3.3.4 Díla vyloučená z ochrany Dílem ve smyslu autorského zákona pak nemůže být námět díla, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický či obdobný vzorec, statistický graf, neboť nesplňují znaky autorského díla, což samozřejmě nevylučuje jejich ochranu v případě jejich konkrétních vyjádření. Z autorskoprávní ochrany jsou dále vyloučena díla, která svým charakterem sice splňují znaky autorského díla, avšak jsou z autorskoprávní ochrany vyloučena ve veřejném zájmu.
16
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
Jedná se o následující díla: •
Úřední dílo Kterým se rozumí právní předpis, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní, státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany.
•
Výtvory tradiční lidové kultury Výtvory tradiční lidové kultury jsou vyloučeny z autorskoprávní ochrany ve veřejném zájmu za předpokladu, že není známo pravé jméno autora a nejde-li o dílo anonymní nebo pseudonymní a dále pak za předpokladu, že takové dílo není užíváno takovým způsobem, který by snižoval jeho hodnotu.
•
Politický projev a řeč Politický projev a řeč je ve veřejném zájmu vyloučen z autorskoprávní ochrany v případě, že byl takový politický projev nebo řeč pronesen při úředním jednání.
3.3.5 Zákonné výjimky z výlučného práva autora Omezení práva autora platí jen v taxativně v zákoně uvedených případech a nesmějí být vykládány způsobem, který by narušoval běžný výkon autorských práv a byl ospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora. Výklad výjimek je tedy možný jen restriktivně, nikoli extenzivně. Pojmové znaky autorského díla se posuzují objektivně. Určitý duševní obsah tedy buď je, nebo není autorským dílem, v závislosti na tom, zda splňuje všechny shora uvedené znaky. Ochranu autorským právem nelze např. smluvně rozšířit na duševní obsah, který nevyhovuje shora uvedeným pojmovým znakům autorského díla, a na druhou stranu nelze ani autorskoprávní ochranu pro duševní obsah, který shora uvedené pojmové znaky autorského díla splňuje, smluvně vyloučit nebo omezit. 3.3.6 Omezení autorského práva Naopak omezení autorského práva je nutno odlišit od případů, kdy ochrana podle práva autorského ve vztahu k určitým dílům vůbec nevzniká, jak je popsáno výše, ale autorská práva omezuje, a to zejména v případech tzv. volných užití a bezúplatných zákonných licencí. Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití a ani jím nejsou dotčeny oprávněné zájmy autora.
17
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
3.3.6.1 Volná užití Volným užitím díla je užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, takové užití se vůbec nepovažuje za užití díla ve smyslu autorského zákona, a nevyžaduje souhlas autora. Účelem užití díla pro osobní potřebu však nesmí být dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Do autorského práva tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. Možnost volného užití díla pro osobní potřebu však taxativně podle zákona neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze a rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou, jakož i pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu. Rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného však musí být jako taková zřetelně označena. Právě zde uvedený odstavec je nejdůležitější pro kvalifikaci zda došlo či nikoliv k porušení práva autorského uživatelem internetu. Zákonná úprava volného užití tak jednoznačně definuje, které ze základních úkonů na internetu jsou nebo naopak nejsou v souladu s právním jednáním. Dalšími případy, které se nepovažují za zásah do autorského práva, je zhotovení rozmnoženiny díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky. Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo užije díla v souvislosti s předvedením či opravou přístroje zákazníkovi. 3.3.6.2 Bezúplatné zákonné licence Pro legální využívání internetu, zejména pak pro tvůrce webů, je také důležitá znalost níže uvedených zákonných licencí, které společně s volnými užití tvoří výjimky a omezení autorského práva. Bezúplatné zákonné licence zákon taxativně uvádí jako: •
Citace Jedná se o užití v odůvodněné míře o výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, nebo i celá díla pro výuku a vědu, nebo kritiku a recenzi takového díla. Vztahuje se na díla zveřejněná. Vždy je nutné uvést, je-li to možné, jméno autora, název díla a pramen.
•
Propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje Musí se jednat o dílo zveřejněné a užití je v rozsahu nezbytném pro propagaci. Je-li to obvyklé, je nutné uvést, je-li to možné, jméno autora, název díla a pramen.
18
KAPITOLA 3.
1
AUTORSKÉ PRÁVO
•
Užití díla umístěného na veřejném prostranství Jedná se o vyjádření díla, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství. Příkladem může být fotografie sochy na náměstí, která je zveřejněná na internetových stránkách. Je-li to možné, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění. Ač je to analogie z názvu ustanovení, zákon i zde požaduje podmínku, že dílo bylo zveřejněno.
•
Úřední a zpravodajská licence Užití pro účely soudních, správních řízení či k jinému úřednímu účelu, nebo ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí v periodickém tisku, televizním či rozhlasovém vysílání nebo jiném hromadném sdělovacím prostředku. Pokud to lze, je nutné uvést jméno autora, název díla a pramen. Zde se logicky nepožaduje podmínka zveřejnění.
•
Užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné zprávy, v rámci školních představení a užití díla školního Název ustanovení je natolik popisující, že zde osvětlím pouze dílo školní. Musí se jednat o dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole. Klasickým příkladem je zveřejnění bakalářské a diplomové práce na internetu, pokud však autor takového díla nebude mít závažný důvod1. Zde se opět nepožaduje podmínka předchozího zveřejnění.
•
Omezení práva autorského k dílu soubornému Oprávněný uživatel souborného díla, který jej užívá za účelem přístupu k jeho obsahu a pro běžné využívání jeho obsahu. Dílo musí být zveřejněné.
•
Knihovní licence Jedná se o širší úpravu, která je specializovaná pro knihovny, archivy, muzea, vysoké školy a další nevýdělečná školská a vzdělávací zařízení. U tohoto ustanovení není logicky dotčeno právo na odměnu.
•
Licence pro zdravotně postižené Jedná se opět o specializovanou úpravu, kde se požaduje podmínka dříve zveřejněného díla. Příkladem této licence je zvukový záznam pro zrakově postižené.
Stejným způsobem je realizováno prohlášení k této bakalářské práci na základě § 60 autorského zákona [1].
19
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
•
Licence pro dočasné rozmnoženiny Jedná se o dočasné úkony rozmnožování děl, nebo možné přípravy pro oprávněné zveřejnění. Toto ustanovení zároveň tak umožňuje přenos díla pomocí počítačové sítě. Samozřejmě zde neplatí podmínka o předchozím zveřejnění.
•
Licence pro fotografickou podobiznu Ustanovením se rozumí rozmnoženinu fotografického díla, které si úplatně objednal, a které je jeho podobiznou. Samozřejmě zde neplatí podmínka o předchozím zveřejnění.
•
Nepodstatné vedlejší užití díla Jedná se o náhodně užité dílo v souvislosti se zamýšleným hlavním užitím jiného díla nebo prvku. Rovněž zde neplatí podmínka o předchozím zveřejnění.
•
Licence k dílům užitného umění a dílům architektonickým Tímto, chápeme toho, kdo pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu, nebo navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla. Avšak dílo musí být dříve zveřejněno.
•
Licence pro sociální zařízení (není dotčeno právo na odměnu) Zákonodárce tím rozumí zdravotnické nebo sociální zařízení, které nebylo zřízeno nebo založeno za účelem dosažení zisku, zejména nemocnice a věznice, které zhotoví záznam vysílaných děl a takto zaznamenaná díla provozuje osobám umístěným v těchto zařízeních. Tímto však není dotčeno právo na odměnu a podmínku o předchozím zveřejnění.
•
Užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii jeho vystavením – tzv. výstavní licence Do práva autorského nezasahuje vlastník díla výtvarného nebo fotografie, vystavuje-li takové dílo, ledaže to autor při převodu vlastnictví k takovému originálu nebo takové rozmnoženině zapověděl a vlastník o této skutečnosti věděl.
3.4 Udělení licence a licenční smlouva Autor je oprávněn udělit jiným osobám svolení k užití svého díla na základě licenční smlouvy, a to zpravidla za odměnu. V souvislosti s licenční smlouvou se často hovoří o tzv. konstitutivním převodu autorských práv, tj. takovém převodu, kdy nabyvatel licence nabývá v rámci autorova originálního autorského práva určitá oprávnění, aniž by však autor jako poskytovatel licence těchto práv jako takových pozbýval; poskytovatel licence pouze zřizuje pro nabyvatele licence v rámci svého práva určité odvozené právo k užití díla
20
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
způsobem vymezeným právě v licenční smlouvě. Zánikem licence dochází k obnovení původního autorova práva v plném rozsahu. Jiným případem převodu práv na základě licenční smlouvy je převod translativní, kdy nabyvatel získává převáděné právo v plném rozsahu a převodce toto právo současně pozbývá. Takový převod autorských práv není v podmínkách českého právního řádu přípustný, a to ani, pokud jde o osobnostní autorská práva, ani pokud jde o autorská práva majetková (na rozdíl od většiny průmyslových práv1, kde právní řád takové převody připouští). 3.4.1 Osobnostní práva Pokud se někdo stane (prokazatelně) autorem, jedná se skutečnost, kterou dané osobě nelze nijak upřít. Jsou to základní práva autora, mezi které patří právo určit dílo ke zveřejnění2, právo osobovat si autorství (včetně práva na označení) a právo na nedotknutelnost díla (včetně autorského dohledu). Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. 3.4.2 Majetková práva Majetková práva zahrnují právo autora dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Což znamená, že jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených autorským zákonem. Majetková práva jsou zjednodušeně označována jako právo nakládat s dílem. Jako taková trvají obecně po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti s tím, že autorský zákon tyto podmínky dále upravuje pro díla vytvořená spoluautory nebo audiovizuální díla. Majetková práva jsou sice nepřevoditelná a nelze se jich vzdát. Autor však může licenční smlouvou poskytnout jiné osobě oprávnění k výkonu práva dílo užít, a to i pro všechny způsoby užití a výhradně na celou dobu trvání majetkových práv. Svá majetková práva k dílu autor realizuje zpravidla tím, že uzavře s osobou nebo osobami licenční smlouvu, kterou poskytne nabyvateli licence oprávnění k výkonu svého práva dílo užít v určitém rozsahu, přičemž nabyvatel licence se zpravidla zaváže za toto právo poskytnout autorovi odměnu. 3.4.3 Náležitosti licence Podstatnou náležitostí licenční smlouvy tak zejména je specifikace díla, k němuž se licence vztahuje, určení jednotlivých způsobů užití tohoto díla a dále popis územního a časového rozsahu takového užití. Licenční smlouva by tedy měla specifikovat, zda se licence vztahuje např. na celé území České republiky, nebo jen na jeho část a na jakou, případně zda se vztahuje i na území nebo oblasti mimo Českou republiku, a dále zda se uděluje na určité časové období nebo na celé období trvání majetkových práv autorských k dílu. Licenci lze udělit buď jako výhradní, nebo jako nevýhradní.
1 2
Práva k technickým řešením a práva na označení Zveřejněním ve smyslu autorského zákona [1] se zejména rozumí první zpřístupnění díla veřejnosti.
21
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
Má-li být licence udělena jako výhradní, musí to být ve smlouvě výslovně uvedeno, nevyplývá-li tedy ze smlouvy jinak, považuje se licence za nevýhradní. Výhradní licence musí být poskytnuta výlučně písemnou formou. V licenční smlouvě musí být určena výše odměny autora nebo v ní musí být obsažen alespoň způsob jejího určení, jinak je taková smlouva neplatná. To neplatí v případě, že strany ve smlouvě výslovně sjednají, že se licence poskytuje bezúplatně, nebo pokud z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny, v takových případech je nabyvatel licence povinen poskytnout autorovi odměnu v obvyklé výši. 3.4.4 Poskytnutí licence V případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě, a není-li sjednáno jinak, je povinen se i sám zdržet výkonu práva dílo užít způsobem, ke kterému licenci udělil. Poskytnutí výhradní licence v neomezeném územním rozsahu na celé období trvání autorských práv a ke všem způsobům užití autorského díla má tak nejblíže k translativnímu převodu autorského práva, které český právní řád, jak shora uvedeno, nepřipouští. Poskytnutí nevýhradní licence znamená, že autor je nadále oprávněn dílo užít způsobem, ke kterému licenci udělil, a je rovněž oprávněn poskytnout licenci k tomu způsobu užití díla třetím osobám. V případě, že autor udělil k určitému způsobu užití díla výhradní licenci, je smlouva, kterou by autor poskytl třetí osobě k tomuto způsobu užití díla licenci za trvání výhradní licence, neplatná, ledaže by nabyvatel výhradní licence s uzavřením takové smlouvy souhlasil. Nabyvatel licence může udělit v rámci svého licenčního oprávnění podlicenci, tj. poskytnout svá oprávnění z licence zcela nebo zčásti třetí osobě, jen je-li tak sjednáno ve smlouvě. Postoupení licenční smlouvy je přípustné, ale pouze s písemným souhlasem autora a nový nabyvatel licence je rovněž povinen o postoupení licence a o osobě, která mu ji postoupila, bez zbytečného odkladu informovat autora. Jedinou výjimkou jsou situace, kdy licence tvoří součást podniku nebo jeho organizační složky a dochází k prodeji podniku či jeho organizační složky jako celku, a pokud není sjednáno jinak, v takovém případě se souhlas autora nevyžaduje. Udělení licence se týká pouze majetkových práv autorských. Nabyvatel licence nesmí za žádných okolností zasahovat do autorových osobnostních práv, zejména do jeho práva na nedotknutelnost díla, včetně práva na to, aby díla nebylo užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu. Nabyvatel licence rovněž nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaže by bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil. To platí obdobně i pro spojení díla s jiným dílem a pro zařazení díla do díla souborného.
22
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
Autor může od licenční smlouvy odstoupit, pokud nabyvatel nevyužívá výhradní licenci buď vůbec, nebo nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora. Autor může rovněž od licenční smlouvy odstoupit tehdy, pokud jeho dosud nezveřejněné dílo již neodpovídá jeho přesvědčení a zveřejněním díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. V takovém případě je však autor povinen nahradit nabyvateli licence škodu, která mu takovým odstoupením vznikla. 3.4.5 EULA a zvláštní případy uzavření licenční smlouvy EULA (End-User-License-Agreement) je koncová licence pro uživatele softwaru, kde se stanoví, co je uživateli umožněno a co nikoliv. Přestože budeme mít zdrojový kód jako open source1, tak výsledný produkt již bude spadat pod licenci EULA, kde budou stanoveny podmínky šíření a editace daného produktu. Povinnost obecně lze uložit pouze zákonem, ale v této licenci lze upravit podmínky, jako např. nutnost registrace produktu. Zvláštností je pak případné upozornění na instalaci programů typu grayware2. Ukázka možné licence EULA dle [15], je uvedena v anglicko-české verzi v příloze A. Zvláštní případy uzavření licenční smlouvy: • Shrink-wrap licence Speciální forma licenční smlouvy, která je udělena protržením průsvitného obalu, do něhož je zalit nebo zabalen programový produkt. Protržením obalu se má za to, že uživatel projevil vůli řídit se přiloženými licenčními podmínkami. • Click-on licence Jedná se o speciální druh licenční smlouvy, někdy také nazývané click-through licence, kdy uživatel internetu kliknutím na příslušnou ikonu vyjadřuje souhlas s podmínkami licence, která mu byla kliknutím udělena. Právě tímto způsobem se nejčastěji potvrzuje shora uvedená EULA v průběhu instalace softwarového produktu. Málokdo si uvědomuje, že tímto potvrzením odsouhlasil licenční smlouvu, a že z takového úkonu plynou nejen práva, ale i povinnosti. Příklad Click-on licence je na obrázku 3.1. V tomto případě se jedná o licenci MPL viz odst. 3.4.6.
1
Open source (OSS) [13] je počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem, kdy další podmínky jsou specifikovány v licenci EULA. 2 Grayware je označení pro obtěžující software, jako např. dialer, spyware ale i adware [15].
23
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
Obrázek 3.1: Click-on licence MPL (zdroj print-screen 2008)
Na tyto uvedené dva způsoby potvrzení licenční smlouvy nově pamatuje i český autorský zákon, a jako takové je následujícím ustanovení plně respektuje. S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou mezi sebou strany zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen vyjádřit souhlas na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména tím, že poskytne nebo přijme plnění. Tento způsob uzavírání smlouvy je tedy již běžným i na našem území, ale zároveň tak připravuje další předmět sporu. V právním řádu České republiky je běžné, že uzavíráme různé druhy smluv, a to osobně nebo pověřením či zplnomocněním. V případě instalace softwarového produktu technikem, který osobní počítač připravuje k prodeji nebo vykonává servis, je přeci osobou následného uživatele zcela jiná osoba, než ta co potvrdila smlouvu. Většina organizací chránící autorská práva ale oponují, že např. platba za servis nebo nový počítač, je rovněž druh právního úkonu, kterým přebíráme i licenční závazky. Řešení těchto a podobných problémů, závisí na obsahu licenční smlouvy (zda takový převod vůbec připouští) na způsobu předání počítače a v případě soudní pře, hlavně na posouzení věci soudem. Považuji za vhodné upozornit na to, že uzavírání licenční smlouvy patří mezi práva osobní. Proto je pouze na uživateli, zda licenci rozumí či nikoliv. Potvrzením licence vyjádřené např. pomocí japonských glyfů, má stejný právní dopad jako by licence byla psána v mateřském jazyce uživatele. 3.4.6 Softwarové licence Softwarové licence jsou takové licenční smlouvy, jejichž hlavním předmětem jsou práva k softwarovému produktu. Kategorizace softwarových produktů není samozřejmě jednoznačná, neboť se přeci vždy jedná o svobodné uzavření smlouvy mezi autorem resp.
24
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
vykonavatelem práva a potenciálním uživatelem. Pro ilustraci jsem na diagramu uvedl velice zjednodušenou, ale velmi běžnou klasifikaci licencování softwarových produktů.
Softwarový produkt
Svobodný software
S licencí copyleft
Software vyjmutý z ochrany AZ
Bez licence copyleft
Proprietární software
Bez odměny
S možnou odměnou
Obrázek 3.2: Diagram kategorizace softwarových produktů
Svobodný software; jedná se o velmi široký pojem. Takový software může být za poplatek nebo zdarma. Uživatelům je zpravidla povoleno, jakkoliv jej editovat, spouštět, kopírovat, distribuovat či zlepšovat. Nezbytnou podmínkou svobodného softwaru je přístup ke zdrojovému kódu. Oproti tomu proprietární software je software vázaný a bez přístupu ke zdrojovému kódu, pokud však opomeneme dílo na zakázku, které má svá specifika. Další členění v nižších úrovních již není tak jednoznačné, jelikož značná část licencí si vymezuje podmínky napříč pomyslného rozdělení. Nyní zde uvedu stručný popis některých stěžejních licencí a licenčních termínů používaných při distribuci softwaru zejména prostřednictvím sítě internet. •
General Public License (GNU GPL) Je jednou z nejvíce používaných licencí pro svobodný software typu copyleft. Veškerý software s touto licencí je možno bezplatně používat, upravovat i šířit, ale pouze tehdy, bude-li program šířen bezplatně popř. pouze za distribuční náklady. Získání zdrojových kódů je u této licence bezplatné. Všechna opatření vztahující se k licenci GPL se týkají nejen původního softwaru, ale i dalších aplikací od něj odvozených. Jelikož se jedná o licenci, která je nejběžnější pro prostředí vysokých škol, uvádím v příloze B. její neoficiální český překlad druhé verze.
25
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
•
Lesser General Public License (GNU LGPL) Původním názvem GNU Library GPL. Mezi verzemi 2.0 a 2.1 došlo k přejmenování, protože licence LGPL nebyla použita pouze pro knihovny, ale i jiné prvky. LGPL je obdobou GPL s tím rozdílem, že umožňuje knihovny a ostatní prvky nalinkovat i do nesvobodných programů, které nejsou šířeny jako GPL.
•
BSD licence Berkeley Software Distribution, je jedna z nejméně upravujících licencí pro svobodný software. Uživateli dovoluje volné šíření, přičemž vyžaduje pouze uvedení autora a informace o licenci, spolu s upozorněním na zřeknutí se odpovědnosti za dílo.
•
End-User License Agreement for Microsoft Software Licence na základě odsouhlasení licenční smlouvy mezi uživatelem a Microsoft Corporation. Tento produkt slouží jako doplněk k jinému proprietárnímu softwaru společnosti Microsoft Corporation, ke kterému uživatel vlastní řádnou licenci.
•
Adware licence Bezplatné užívaní, ale podmínkou je zobrazování reklamy, která je součástí programu, nebo se průběžně stahuje z internetu. Z této reklamy je pak vývoj takového produktu placen.
•
Demo, demonstrační licence Slouží pouze k předvedení softwarového produktu případnému zákazníkovi. Taková licence slouží výhradně k vyzkoušení, nikoliv však k plnému nasazení. Program bývá zpravidla funkčně omezen.
•
Trial licence Jedná se o demonstrační licenci s tím rozdílem, že program zpravidla není funkčně, ale časově omezen.
•
Freeware licence Distribuce bez zdrojového kódu, která volně zpřístupňuje plně funkční software bez odměny autorovi. Software nesmí být prodáván nebo dále šířen za úplatu, a nesmí být pozměňován. Může zde být omezeno použití. Typickým příkladem je fráze „jen pro domácí použití“.
•
Shareware licence Šíření produktu zdarma, ale pro trvalé užívání je nutná např. registrace nebo zaplacení malé částky, a to až v případě, kdy je uživatel s produktem spokojen a rozhodne se jej běžně užívat. Svou podstatou je podobný demoverzi, ale omezení na funkčnosti jsou nepodstatná nebo dokonce žádná.
26
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
•
Donationware licence Zde je poskytnutí a výše odměny autorovi zcela dobrovolná, závisí pouze na zvážení příslušného uživatele.
•
Cardware (Postcardware) Druh licence, kdy bude možné produkt neomezeně užívat, jen v případě, že autorovi bude zaslána pohlednice.
•
Mozilla Public License (MPL) Licence, jenž poskytuje ochranu každému jednotlivému zdrojovému souboru. Autor takového souboru umožňuje komukoliv používat, měnit a distribuovat jeho zdrojový kód, a to i jako součást většího díla. Ale jelikož každá změna původních souborů je krytá licencí, tak musí být zveřejněna. Totéž platí pokud je přenesen segment zdrojového kódu do jiného, nového souboru, pak je nezbytné zveřejnit celý nový soubor. Další licence, které používají stejnou či obdobnou úpravu jsou InterBase Public License (IPL), Netscape Public License (NPL), Netizen Open Source Licence (NOSL), Sun Public Licence (SPL) nebo Nokia Open Source License.
•
LaTeX Project Public License Jedná se o licenci k svobodnému software, která vlivem dalších obsáhlých podmínek není kompatibilní s licencí GNU GPL.
•
PHP licence Svobodná softwarová licence bez podmíněné licence copyleft. Od licenční verze 2.02 se používá převážně pro PHP4. Starší verze PHP3 má kromě licence PHP ještě licenci GNU GPL, kde je tedy použita tzv. dvojitá licence, což je podstatným důvodem stálého používání PHP3.
•
Public Domain V tomto případě se spíše jedná o výjimku než-li o licenci. Autor se tímto „vzdává“ svých majetkových práv, respektive produkt dává k dispozici bez jakéhokoliv omezení a bez další kontroly.
Podobných licencí existuje celá řada a jsou v praxi více či méně využívané. Každá má svoje vlastní specifické podmínky podle toho, jak si autor přeje, aby bylo s jeho dílem nakládáno. Tento výčet je však nejvíce používaný jak při označování distribuovaného software pomocí internetu, tak v běžné mluvě průměrného uživatele. Problémem, jak jsem již nastínil, je však neznalost obsahu těchto licencí a navíc neochota či jazyková bariéra při seznámení se s obsahem licence například při instalaci programu. Navíc celá řada prohraných soudních sporů z právě uvedených důvodů je toho důkazem.
27
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
3.4.7 Licence dokumentů a dokumentace Dalším licenčním specifikem softwaru a zejména pak svobodného softwaru je licence k dokumentům a dokumentacím. Nejznámější a nejvíce používané jsou tyto dvě následující. •
W3C Document License Tato licence opravňuje ke kopírování a šíření dokumentů v libovolném médiu pro libovolný účel bez poplatku, je-li v každé kopii zahrnut odkaz na původní dokument W3C, upozornění na autorská práva W3C a status dokumentu je-li znám. Licence zásadně neopravňuje k modifikaci či vytváření odvozenin dokumentů.
•
GNU Free Documentation License Jedná se o licenci pro projekt GNU a vychází tak z GNU GPL. Jejím hlavním důvodem je svobodné šíření dokumentace, nikoliv software. Pod touto licencí je distribuována téměř veškerá dokumentace k projektu GNU.
3.5 Věcná a místní působnost autorského zákona Autorské právo je založeno na zásadě teritoriality, což znamená, že působnost zákona se vztahuje pouze na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoli. V prvé řadě je rozhodující státní příslušnost, ve vztahu k cizincům se ochrana poskytuje postupně – v případě, že tak stanoví mezinárodní předpisy, dílo bylo v České republice zveřejněno (poprvé oprávněně zpřístupněno veřejnosti) nebo jde o nositele práva s bydlištěm/sídlem v České republice. V případě zahraničního autora a v případě užití v zahraničí však není možné aplikovat český autorský zákon, ale musí se postupovat podle vnitrostátní úpravy v daném státě, aplikuje se zásada teritoriality. Pokud občan České republiky poruší práva zahraničního autora na našem území, věc se bude posuzovat podle českého autorského práva, ale pokud by k porušení došlo v další zahraniční zemi, věc se bude posuzovat podle autorského práva té dané země, avšak příslušné rozhodnout o věci budou české soudy. Nesprávná je tedy představa, že právní ochrana děl zahraničních fyzických nebo právnických osob se i na území České republiky řídí nebo může řídit příslušným zahraničním právem. Jediným případem, kdy do režimu ochrany děl cizích státních příslušníků zasahuje příslušné zahraniční právo, je posuzování délky trvání práva. Trvání práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než ve státu původu díla. Zásada teritoriality je tedy jedním z nejdůležitějších aspektů při posuzování a kvalifikování porušování autorského práva na internetu. Právě této zásady, a nejen jí zneužívají někteří uživatelé sítě internet.
28
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
3.6 Práva související s právem autorským Autorský zákon také zdůrazňuje práva související s právem autorským, neboli práva příbuzná jsou upravena v Římské úmluvě z roku 1961, konkrétně se jedná o tyto práva: • • • • •
práva výkonného umělce k uměleckému výkonu právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu právo televizního a rozhlasového vysílatele právo nakladatele.
Tyto související práva mohou být uživatelem internetu rovněž poškozena, jako i práva další, avšak podrobnější popis těchto práv přesahuje rámec této práce a jsou zde uvedeny spíše pro úplnost, podrobněji [1], [11].
3.7 Autorství a spoluautorství Jelikož zákon definuje autorské dílo jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, tak z toho také vyplývá, že autorem může být pouze osoba fyzická, a to taková, která dílo vytvořila. To platí o všech druzích a formách děl, včetně počítačových programů, databází a souborných děl. České právo nepřipouští, aby autorské právo náleželo právnické osobě, a ani neumožňuje autorské právo na právnickou osobu převést. V podmínkách českého právního řádu nemůže být právnická osoba autorem a nemohou jí příslušet autorská práva, za určitých okolností však právnická osoba může být vykonavatelem majetkových práv k určitým dílům. Autorský zákon [1] zakotvuje tzv. zákonnou domněnku autorství. Podle této domněnky, se za autora díla považuje fyzická osoba, jejíž pravé jméno bylo obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem. Jedná se o vyvratitelnou domněnku, lze tedy prokázat opak, tj. že autorem příslušného díla je jiná osoba. Zákonná domněnka autorství se použije i v případech, kdy je autor označen pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti. Pokud však určité dílo vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, pak se jedná o dílo spoluautorů. V takovém případě autorská práva přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Rozhodující pro posouzení, zda se jedná o jediné dílo, je určení, zda příspěvky jednotlivých spoluautorů do díla nejsou jednotlivě způsobilé k samostatnému užití.
29
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
Další zákonnou podmínkou spoluautorství je stejný obor autorské činnosti. Pro splnění této podmínky spoluautorství, tedy nelze například kombinovat literární, výtvarná a vědecká díla. Další podstatnou podmínkou je, že se všichni spoluautoři podíleli na vytvoření díla svou tvůrčí činností, a to až do jeho dokončení. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně, k nakládání s tímto dílem je tedy třeba souhlasu každého jednotlivého ze spoluautorů. Pokud jednotlivý autor bez vážného důvodu brání nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři obrátit na soud a domáhat se nahrazení chybějícího projevu vůle soudním rozhodnutím. Uplatnit ochranu autorského práva k dílu spoluautorů však v případě ohrožení nebo porušení může i každý jednotlivý autor samostatně.
3.8 Podmínky ochrany Jak jsem již shora uvedl, ochrana autorského díla vzniká neformálně, aniž by bylo třeba dílo nebo autorské právo k němu registrovat nebo přihlašovat k ochraně u jakékoli veřejné nebo jiné instituce. Jakýkoli případný záznam o dílu, jeho vnesení do seznamu, zaznamenání u určité soukromé instituce nebo jiná forma nemá žádné přímé právní účinky. Svou hodnotu takové postupy mohou mít pouze v případě sporu jako důkazní materiál. Důkazní prostředky, jimiž lze prokázat autorské právo k určitému dílu, nejsou co do svého druhu nijak předepsány ani omezeny. Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, např. pokud je literární dílo zachyceno písmem na papíře nebo jiným způsobem na elektronickém nosiči informací. Rozhodující je vnímatelnost objektivní, nezáleží na tom, zda forma vyjádření díla je srozumitelná, vnímatelná určitou konkrétní osobou nebo okruhem konkrétních osob, postačuje, pokud je to podoba vnímatelná pro alespoň omezený okruh osob. Pro vznik práva autorského je irelevantní, zda je u díla uvedeno jméno autora nebo uvedením značky copyright ©. Použitím symbolu vyhrazující autorské právo má význam pouze pro zajištění ochrany v zemích, jež jsou členskými státy Všeobecné úmluvy o právu autorském a které podle svého vnitřního zákonodárství vyžadují splnění různých formálních náležitostí jako podmínek vzniku autorskoprávní ochrany např. registrací. Česká republika je sice členským státem Všeobecné úmluvy o právu autorském, ale paradoxně žádné formální náležitosti pro vznik autorskoprávní ochrany nevyžaduje. Dále je třeba uvést, že autorské právo není závislé na hmotném základě, pomocí něj bylo vyjádřeno, a tedy nezaniká jeho zničením. Pro příklad mohu uvést zdrojový kód k programu nebo původní rukopis literárního díla.
30
KAPITOLA 3.
AUTORSKÉ PRÁVO
V této kapitole bylo shrnuto nejdůležitější teoretické minimum z pramenů autorského právo, zejména pak ze zákona autorského. Byla zde uvedena právní terminologie a podstatné znaky právní ochrany autora, ale i případných protiprávních činností. Jedná se tak o souhrn poznatků a postřehů z oblasti autorského práva, nutných pro správné posouzení protiprávního jednání, nikoliv o doslovný výklad nebo komentář zákonných ustanovení či o taxativní vyjmenování všech zákonných možností.
31
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
4 PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI Internet je v poslední době nejvíce se rozvíjejícím masmédiem, počet jeho uživatelů neustále roste, zvyšují se jak přenosové rychlosti, tak možnosti připojení. Tímto fenoménem nevznikají jen nové mnohdy nepředstavitelné možnosti, ale zároveň to přináší celou řadu protiprávních činností, zejména pak činnost trestnou. Počítačová kriminalita je jen jinou tváří různých standardních trestných činů a jako taková představuje velkou množinu všech kriminálních aktivit, spojených s počítačem jako nástrojem, případně cílem trestné činnosti. Právě autorská práva se stávají přímo nebo přeneseně cílem útoku těchto nelegálních aktivit. Svou četností a rozsahem záběru se velkou měrou na počítačové kriminalitě podílejí.
4.1 Objekt útoku Předmětem ochrany, a také cílem či objektem útoku se na internetu stávají velmi často práva k autorskému dílu. Týkají se jednak takových děl, která jsou reprezentována v digitální podobě, a pak takových děl které lze prostřednictvím internetu, jako nástrojem trestné činnosti, porušit. V prvém případě se jedná o autorské dílo, které má formu digitálního obsahu, nebo převodem je tato podoba zajištěna. Digitálním obsahem se zde rozumí taková forma, kterou lze dílo vyjádřit posloupností logických jedniček a nul, s ohledem na vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Například těžko lze porušit architektonické dílo stavbou přímo prostřednictvím internetu. V druhém případě je internet pouze jedním z nástrojů protiprávní činnosti a takovou činnost lze realizovat i bez existence internetu. Příkladem pro ilustraci může být např. e-mail, jako prostředek komunikace mezi subjekty (zde lze využít jinou formu komunikace), nebo internetová inzerce, jako způsob pokusu o kontakt (opět můžeme použít inzerci v jiných sdělovacích prostředcích). Podobných případů, kdy internet nezastupuje hlavní roli při nelegální činnosti, je celá řada, avšak v této práci se věnuji předně poškozování autorských práv při běžném užívání internetu při manipulaci s daty digitální povahy. Nyní zde uvedu objekty, které se stávají cílem při porušení práva autorského na internetu. Orientační procentuelní poměr takových objektů, kdy bylo porušeno právo autorské, je možné vidět na grafu na obrázku 4.1. Graf zároveň obsahuje porovnání vývoje této činnosti.
32
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
Porušování autorského práva na internetu 2000
2007
42% 34%
34%
23% 17% 11%
10% 3% Software
Hudba
Filmy
9% 5% 6%
Literární díla
Grafika a fotografie
6%
Ostatní
Obrázek 4.1: Graf porušování autorského práva na internetu (zdroj dat MVČR [20])
4.1.1 Softwarové pirátství Počítačové programy, sice podle autorského zákona patří do kategorie děl literárních, ale mají v mnoha ohledech svůj specifický režim. Oblast týkající se porušování autorských práv k počítačovému programu se často nazývá softwarové pirátství. Jde však o termín, který současný autorský zákon nezná. V komentáři autorského zákona je však počítačový program terminologicky povýšen na software, resp. softwarový produkt. Předmětem, jak dále komentář uvádí, tedy nebudou pouze počítačové programy, nýbrž veškerý softwarový produkt určený jak pro počítače, tak pro zařízení počítači principielně nebo funkčně podobné. Příkladem toho mohou v současnosti být např. mobilní telefony. Jelikož i termínu pirátství je přisouzeno ono požadované protiprávní jednání, lze tedy všeobecně používaný termín „softwarové pirátství“ připustit. Pod tímto termínem jsou tedy chápány všechny útoky na autorské právo k počítačovým programům, které jsou uvedeny v autorském zákoně. Softwarové pirátství se podílí na celkovém porušování značnou měrou, ale podle BSA1 je již na mírném ústupu. V České republice má míra softwarového pirátství hodnotu 39%, a dostala se tak mezi dvacet zemí s nejnižší mírou pirátství viz tabulka 4.1.
1
Business Software Alliance je organizace, která se zabývá prosazováním legálního softwaru [25].
33
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
Tabulka 4.1: 20 zemí s nejnižší měrou softwarového pirátství (zdroj BSA [25] 2007) Přesto vše je téměř každá druhá kopie softwaru pořízena nelegálně. Dlouhodobý trend vývoje softwarového pirátství ukazuje graf na obrázku 4.2. Softwarové pirátství lze svou povahou protiprávního jednání rozdělit do čtyř základních forem, kterými jsou neoprávněné užívání softwaru, šíření nelegálního software, výroba nelegálního software a neoprávněný zásah do softwaru. 4.1.1.1 Neoprávněné užívání softwaru Tato forma softwarového pirátství spočívá v užívání nelegálně získaných kopií, anebo v porušení či nedodržení licenční smlouvy. Porušovány jsou jednak samozřejmě obecně známé licence, jako např. shareware, cardware, General Public License, tak konkrétní licenční smlouvy s konkrétními požadavky autora. Nejčastějším příkladem v praxi bývá užití softwaru pro domácí použití v komerční sféře, nebo nedodržení podmínek General Public License u větších projektů. Naopak množstevní porušení licence, je takové protiprávní jednání, kdy se legálně získaná kopie softwaru, využívá nad rámec licenční smlouvy, tedy na více počítačů, než je s autorem nebo vykonavatelem práv sjednáno. Zde je třeba opětovně upozornit, že smlouvu lze uzavřít i provedením úkonu, např. zakoupením produktu nebo stažením software na internetu, kdy se provede požadovaný
34
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
úkon, jako např. registrace nebo vyplnění ankety. Po splnění požadovaného úkonu, je k dispozici ke stažení softwarový produkt, u kterého se zpravidla předpokládá využití právě na jednom počítači. Kromě licencí pro jeden počítač, jsou v praxi také běžné neomezené licence, označované jako multilicence, dále pak licence pro konkrétní počet počítačů. Další hojně využívanou formou je pak licence udělovaná na počet procesorů nebo na počet síťových připojení nebo klientů.
Vývoj míry softwarového pirátství v ČR
míra pirátství
80% 60% 40%
66%
62% 53%
20%
52%
45%
42%
43%
43%
40%
40%
41%
40%
39%
0% 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 rok
Obrázek 4.2: Graf vývoje míry softwarového pirátství v ČR (zdroj dat BSA [25] 2007)
Typickým případem je neoprávněné užívání software domácím uživatelem internetu pro svou osobní nevýdělečnou činnost. Toto protiprávní jednání má dvě roviny, podle posouzení úmyslu. Vždy je nutné rozeznávat úmyslné jednání a nedbalostní jednání. U druhého zmiňovaného je podstatným aspektem neznalost, neodbornost nebo jazyková bariéra. Tímto však není myšleno neznalost zákona, nýbrž špatná orientaci v počítačové terminologii. Mnoho závazných úkonů na internetu je popsáno cizojazyčně nebo příliš odborně. Zcela odlišným případem je však úmyslné jednání, tzn. jednání, kdy pachatel chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo jestliže věděl, že takové porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu může způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. I toto jednání má několik aspektů, jako např. cena dražšího softwaru, problematická platba za zahraniční software, jehož cena činí řádově jednotky či desítky dolarů. U těchto pachatelů je v některých případech zjištěna snaha si tento produkt zákonně opatřit, ale při zjištění složitosti úkonu, zejména pak u nezastoupených produktů v ČR, jsou odrazeni. Dalším aspektem je příliš velká dostupnost softwaru a neustálá inovace produktů. Uživatel se kolikrát bezdůvodně snaží si opatřit vyšší, novější nebo profesionálnější verzi daného produktu, aniž by nové funkce mohl reálně využít. V mnoha případech se stává, že uživatel si nainstaluje celou řadu profesionálních a drahých
35
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
programů, aniž by je vůbec využíval. V neposlední řadě důležitým faktorem pro neoprávněné užívání softwaru v domácím prostředí je, že není tato činnost dostatečně aktivně odhalována, zjišťována a postihována. Důvodem může být její značné rozšíření (snadná dostupnost internetu a počítače) a důkazní nouze podepřená nižší společenskou nebezpečností. Dalším případem je neoprávněné užívání softwaru pro komerční účely. Na internetu je celá řada programů k dispozici pro volné stažení. Tyto programy bývají nepřesně označovány jako freeware, ale zpravidla se jedná o licence pro nekomerční užití. Uživatelé si myslí, že programy, které jsou volně ke stažení, mohou libovolně využívat. Toto je však nesprávná domněnka, které se však dopouštějí nejen uživatelé v komerčním prostředí. Často také dochází ke komerčnímu využívání školních licencí (EDU licence) nebo licencí určených pro státní správu (GOV licence). V mnohých případech je také legální nebo nelegální software nainstalován na server, který umožňuje užívání jednoho software více uživatelům v reálném čase. Poslední typ neoprávněného užívání softwaru souvisí se zvyšující se rychlostí připojení k internetu. Poslední dobou vzniká na internetu nový fenomén, kterým je provozování aplikací on-line. Nejčastěji se jedná o hry, mapy, editory a rozhraní k databázím. Pro legální používání některých z nich je třeba registrace a potvrzení licenční smlouvy u některých dokonce zaplacení jistého obnosu. Uživateli je pak poskytnuto přihlašovací jméno a heslo. Uživatel, který se dostal k přístupovým informacím jinou cestou, a aplikace využívá, se tak jednoznačně dopouští protiprávního jednání. 4.1.1.2 Šíření softwaru Nelegální šíření softwaru je podle autorského zákona narušení majetkových práv autora nebo jejich vykonavatele. Šířením softwaru na internetu nebo jeho prostřednictvím, tak lze narušit většinu majetkových práv, zejména pak rozmnožováním, rozšiřováním, pronájmem a půjčováním. V případě zveřejnění nezveřejněného díla se naruší i práva osobnostní. Nejběžnějším případem, kdy lze celý tento výčet naplnit, je zpřístupnění softwaru na internetu, ať už za úplatu nebo bez ní. Dalším běžným případem nelegálního šíření softwaru je přenecháním licence. Licence je však bez souhlasu autora dále nepřevoditelná. Což v praxi znamená, že software, byť legálně vlastněný, nelze prodat, darovat či jinak přenechat, bez souhlasu autora. To však neplatí, pokud takové přenechání je v licenci povoleno. 4.1.1.3 Výroba nelegálního softwaru Výroba nelegálního softwaru s následující distribucí je spíše realizována výrobou průmyslovou nebo v manufakturách. V oblasti internetu je toto protiprávní jednání způsobeno především kopírováním či případnou úpravou původního softwaru, sloužící
36
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
k zakrytí jeho původu a následného vydávání za vlastní. Výroba je rovněž realizována za pomoci vypalovacích zařízení v počítači, kdy jsou vytvářena média se staženým nebo získaným softwarem právě z internetu. Zdrojový software může pak pocházet jak z nelegálně získaného zdroje, tak ze zdroje, ke kterému je sice řádná licence, která ovšem opravňuje produkt pouze užívat. 4.1.1.4 Neoprávněný zásah do softwaru. Tento způsob protiprávního jednání na úseku softwarového pirátství je od předchozích značně odlišný. V mnoha případech neoprávněný zásah do softwaru nelze kvalifikovat jako trestný čin nebo přestupek či správní delikt na úseku autorského práva, ale jako trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči informací. První odstavec zmiňovaného ustanovení trestního zákona [4] zde uvádím. § 257a Poškození a zneužití záznamu na nosiči informací (1) Kdo získá přístup k nosiči informací a v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a)takových informací neoprávněně užije, b)informace zničí, poškodí, změní nebo učiní neupotřebitelnými, nebo c)učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače nebo jiného telekomunikačního zařízení, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Taková právní kvalifikace však nepřichází v úvahu jen v tomto případě, ale i v případech předchozích. Zde budou opětovně hrát rozhodující roli některé okolnosti1 protiprávního jednání, důležité pro správnou kvalifikaci zda se jedná o přestupek resp. správní delikt, nebo zda se jedná o trestný čin, případně o jaký. Úloha zde bude podstatně jednodušší, neboť se v tomto ustanovení nejedná o blanketní úpravu a skutková podstata je blíže specifikována. Mezi nejběžnější případy neoprávněného zásahu do softwaru, pak zejména patří používání malých prográmků, jako cracků a generátorů sériových čísel. Použitím těchto technik je navíc dokázáno úmyslné jednání v případě neoprávněného užívání, ale i zde se může jednat o autorskoprávní porušení na úseku zásahu do technických prostředků ochrany práv.
1
Tyto okolnosti jsou uvedeny v odstavci, který pojednává o odpovědnosti v českém právním řádu.
37
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
Za porušitele autorského práva se ale nepovažuje ten, kdo rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu. 4.1.2 Hudební pirátství Obdobně jako softwarové pirátství, má i oblast porušování práv autorských k dílu hudebnímu a hudebně-dramatickému své lidové označení jako pirátství hudební. Jedná se o nezanedbatelnou formu protiprávního jednání v oblasti autorského práva, na které se právě existence internetu a ostatních počítačových sítí význačnou měrou podílí. Autorský zákon [1] v případě hudebního a hudebně-dramatického díla stanoví, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu. Z tohoto důvodu, se o hudební pirátství prostřednictvím internetu bude jednat zejména v případech, kdy se nejedná o osobní potřebu, kdy dílo je šířeno či neoprávněně zveřejněno nebo paděláno. Hudební pirátství lze rozdělit do několika forem. 4.1.2.1 Šíření a zveřejnění díla Zpřístupnění hudebního díla prostřednictvím internetu je užitím autorského díla jeho sdělováním veřejnosti a proto k takovému zpřístupnění musí udělit autor nebo jiná oprávněná osoba oprávnění, tzv. autorskoprávní licenci. Bez takové licence jde ze strany neoprávněného uživatele o zásah do autorského práva. Nejčastěji se jedná o soubory ve formátu MP3, WMA a OGG. Tedy takové formáty, kdy hudba byla digitálně zkomprimována s použitím speciálního softwaru, který umožňuje její uložení ve velmi zredukovaných souborech, obvykle kvůli přenosu po Internetu. Tyto soubory se získávají technikami lidově nazývané „ripování“ nebo „grabování“ a následného zakódování. Jedná se o techniky získávání digitálních dat z různých digitálních a analogových médií. Tato data jsou následně konvertována a kódována do formátu s rozdílnou velikostí a kvalitou. Přesto, že mají rozdílnou kvalitu a velikost, nejsou zpravidla na internetových stránkách uváděny technické specifikace a není tak z právního posouzení patrný jejich původ na první pohled. Zcela jiná situace však nastává u děl audiovizuálních, viz odstavec 4.1.3.2. Dalším způsobem této nelegální činnosti je zveřejnění díla, které autor zveřejnit nechtěl, nebo zveřejnění díla dříve než tak učinil autor nebo vykonavatel práva. V prvém případě se jedná o zásah do osobních práv autora, v druhém pak do práv majetkových. 4.1.2.2 Bootlegy Bootlegy jsou neautorizované nahrávky živých nebo rozhlasových vystoupení. Tyto nahrávky jsou následně duplikovány a prostřednictvím internetu dále šířeny, samozřejmě bez svolení umělce, skladatele nebo nahrávací společnosti. Velmi často se v statistikách do
38
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
této kategorie řadí i neautorizované rozhlasové nahrávky a neautorizovaná zveřejnění nezveřejněných studiových nahrávek, přestože svou povahou spadají spíše do kategorie předešlé. 4.1.2.3 Plagiát Plagiátem v tomto případě rozumíme umělecké dílo, které někdo jiný než skutečný autor vydává za své. Jedná se o činnost, která není na „českém internetu“ rozšířená, ale přesto jisté zastoupení v České republice má. Častým případem je sestříhání hudebních zlomků tak, že vznikne souvislý celek bez přerušení. Jedná se o technicky náročné neautorizované využití cizího díla. Jednotlivé instrumentální nebo vokální sekvence až celé hudební zlomky existující zvukové nahrávky se digitalizují a s takto upraveným materiálem je libovolně manipulováno, a následně je předkládán jako vlastní dílo. V praxi bývá taková činnost často zaměňována s padělkem, ale tím je předmět, jenž má vzbudit zdání jiného, obvykle cennějšího předmětu. Takové případy jsou sice hojně zastoupeny v hudebním pirátství, ale je to fenomén spíše tržnic než internetu, který zde hraje spíše vedlejší roli. Další obdobou plagiátorství, je činnost studentů, kteří často prostřednictvím internetu kopírují semestrální úlohy, zdrojové kódy a jiné práce, které po úpravě vydávají za své. Tato činnost je dokreslena tím, že zde ve většině případů chybí citace a odkaz na literaturu. 4.1.2.4. Sestavování kolekcí Další formou protiprávní činnosti je sestavování neautorizovaných kolekcí nebo mixů. Tato činnost přímo nebo přeneseně souvisí s plagiátorstvím a paděláním. Klasickým příkladem pro tuto formu je sestavování kompilací s názvem „Greatest hits“ určitého umělce, dále kolekce typu „Nejlepší lidové písničky“ nebo „Dance mix 2007“ apod. Téměř vždy se jedná se o takové kompilace a kolekce skladeb, které nikdy oficiálně nebyly vydány. Převážně se zabývají průřezy módních trendů či hudebními směry nebo sledují aktuální žebříčky hitparád. 4.1.3 Audiovizuální díla Jedná se o oblast porušování autorských práv především k dílu audiovizuálnímu a kinematografickému, lidově označováno jako filmové pirátství. Autorský zákon i v tomto případě díla stanoví, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu, nesmí ale dojít k pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu a také k dalšímu šíření díla. Filmové pirátství lze opět rozdělit do několika forem, některá jsou svou povahou analogií k hudebnímu pirátství.
39
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
4.1.3.1 Šíření a zveřejnění díla Zpřístupnění audiovizuálního díla prostřednictvím internetu je užitím autorského díla jeho sdělováním veřejnosti a proto k takovému zpřístupnění musí udělit autor nebo jiná oprávněná osoba oprávnění, tzv. autorskoprávní licenci. Bez takové licence jde ze strany neoprávněného uživatele o zásah do autorského práva. Nejčastěji se jedná o soubory zkomprimované různými kodeky, např. VCD, SVCD, DivX, nebo Xvid, ale v současnosti i o plný formát DVD, jelikož to přenosové rychlosti připojení dovolují. O technikách získávání zdrojového díla pro následné kódování, hovoří odstavec 4.1.3.2. Dalším způsobem této nelegální činnosti je rovněž jako u hudebního pirátství, zveřejnění díla, a to jakoukoliv formou. 4.1.3.2 Rozmnoženina audiovizuálních děl získaných nelegální cestou Získání audiovizuálních děl nelegální cestou je trochu problematickou záležitostí, neboť záleží na právní úpravě země, kde byla rozmnoženina pořízena a zda byla nebo nebyla odstraněna nebo překonána technická ochrana, či se jedná o rozmnoženinu ze záznamu. V internetové a pirátské praxi se těmto rozmnoženinám říká „ripy“. Ripy jsou z právního hlediska problematickou záležitostí kvalifikace nelegálního jednání uživatele internetu při jejich stahování. Ripy mají svá specifická označení a podle některých právních výkladů, se uživatel internetu (nepřímo) dopouští protiprávního jednání už při vytváření rozmnoženiny díla (stahováním ze sítě). Toto tvrzení se opírá o skutečnost, že tyto rozmnoženiny mají svá specifická označení, ze kterých je povaha díla včetně nelegálního původu, přímo zřejmá. Příklad některých označení, která používají piráti audiovizuálních děl, zde uvádím dle [14]. •
Kinorip (Cam) Je vytvořen pomocí digitální kamery přímo v kině.
•
Telesync (TS) Kinorip s externím zvukem, který je například získán z konektoru křesla pro nedoslýchavé.
•
Telecine (TC) Získáno z přístroje, jenž snímá film přímo z filmových kotoučů.
•
Screener (SCR) Jedná se rip o videa VHS kazety, která se dostává do oběhu dříve, než zveřejnění filmu. Taková kazeta je rozesílána zainteresovaným osobám na filmovém díle, např. filmové festivaly apod. Screener se pozná pomocí nápisu, který se v různých intervalech zobrazuje a upozorňuje diváka na zákaz kopírování dané verze filmu včetně uvedeného telefonního čísla pro oznámení pirátské verze.
•
DVD-Screener (DVDscr) Screener vytvořený z DVD disku. Běžící nápis je většinou průhledný.
40
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
•
DVD-RIP Kopie klasického prodávaného DVD disku. Zde je spatřováno protiprávní jednání zejména v případě nerespektování regionální ochrany.
•
TV-RIP (DS-RIP) Televizní seriály či filmy vysílaných na kabelových či satelitních TV. Obdobou, ale s výrazně lepší kvalitou je HDTV – High Definition TeleVision“ nebo PDTV pořízených z digitálního zdroje např. DVB-T nebo DVB-S.
•
Workprint (WP) Je to kopie filmu, který není dokončený. Mohou úplně chybět některé scény či hudba.
•
DivX Re-Enc Je to film, který byl vytvořen překódováním VCD nebo SVCD do malého DivX filmu. Tento způsob distribuce filmů volí např. uživatelé mobilních telefonů.
•
Watermarks (Asian Silvers nebo PDVD) Jsou to filmy od východních pirátů, zpravidla z Asie.
4.1.3.3 Ostatní formy Mezi méně časté formy nelegální činnosti se řadí nesprávně registrovaný a zpoplatněný webcasting1. Jedná se o vysílání prostřednictvím internetu, ke kterému je třeba svolení nositelů práv. Vzhledem k teritoriální neomezenosti internetu musí vysílatel získat svolení na celosvětové šíření díla, jinak by se jednalo o porušení práv. Dalším způsobem porušování práv obdobně jako u děl hudebních jsou video-sestřihy a plagiátorství audiovizuálních děl. Do této kategorie bývají často nesprávně řazeny ještě další formy, jako neoprávněné veřejné projekce přes internet nebo krádeže televizního signálu. 4.1.4 Literární, grafická a fotografická díla Formy páchání nelegální činnosti se dělí obdobný způsobem, jako u děl hudebních. Jedná se zejména o zpřístupnění děl prostřednictvím internetu, pozměňování díla, vydávání díla za své a zveřejňování díla. Veškeré tyto činnosti se opět konají bez oprávněného souhlasu. Autorský zákon i v těchto případech stanoví, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu. V těchto případech bych rád připomněl, existenci využití dalších výjimek a omezení autorského práva (jak shora uvedeno), kdy se rovněž nejedná o porušení autorského práva. Většinu znaků děl literárních, grafických a fotografických splňují právě webové stránky. A proto při tvorbě takových stránek, je nutno brát zřetel na všechny prvky, které stránka obsahuje. 1
Webcasting – jedná se o proud dat v reálném čase, označovaných také jako real time streaming.
41
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
4.1.5 Databáze Protiprávní činnost této formy na internetu, spočívá zejména v získávání dat z cizí databáze (nejedná-li se o veřejné dílo) a používaní je ke komerčním účelům bez souhlasu pořizovatele. Ne vždy se musí jednat o porušení přímo autorského zákona, příkladem může být prolomení ochrany a získání neoprávněného přístupu – tzv. hacking. Navíc ne každá databáze je chráněna autorským zákonem, což nevylučuje ochranu podle jiné právní normy. Databáze může být obchodním tajemstvím či know-how dané osoby či firmy, nebo může obsahovat osobní údaje a bude chráněna zvláštní normou. V horším případě je pak kombinace všeho citovaného, neboť souběh právní ochrany není zákonem vyloučen. Specifickým případem označovaným jako databáze, bývá také soubor písma, nebo-li font. 4.1.6 Doménová jména Podle judikátů [7] je právní ochrana doménových jmen individuálním posouzením každého případu [12]. Jaká právní ochrana a druh práva se bude vztahovat na doménová jména, bylo a je předmětem řady soudních sporů. Doménová jména požívají ochrany relativního subjektivního práva, což autorské právo není. povinnost platit poplatek
povinnost udržovat záznam v databázi doménová autorita
uživatel
Obrázek 4.3: Relativní subjektivní právo Vzniklá relace byla předmětem právních sporů, a nakonec byla pochopena tak, jak jsem ji uvedl na obrázku 4.3. V konkrétních případech se využívají tyto příslušné normy a ochrany: • • • •
ochrana dobrých mravů a ochrana osobní integrity – 40/1964 Sb. (občanský zákoník) [2] ochrana zapsaných označení – 441/2003 (o ochranných známkách) 452/2001 (o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele) [11] ochrana práv duševního vlastnictví – 121/2000 Sb. (o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským) [1] ochrana soutěžních vztahů – 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) [3]
Avšak případů, kdy lze věc posoudit jako ochranu autorského práva je opravdu minimum, neboť doménový název musí splňovat zákonem dané podmínky a znaky autorského díla. Představit si autorskoprávní ochranu lze např. u doménového jména jaracimrman.xf.cz, ale nikoliv u domény auto.cz.
42
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
4.1.7 Technické prostředky ochrany Porušením ve smyslu autorského zákona je i neoprávněný zásah nebo obcházení technických prostředků ochrany práv. Za zásah se považuje výroba, dovoz, příjem, rozšíření, prodej, pronajímaní, propagace prodeje nebo držení zařízení, výrobku nebo součástky nebo poskytování služby, jejichž úkolem je obcházení účinných technických prostředků. Internet je často používán pro výměnu informací, zveřejňování schémat zasílání nebo inzerci tzv. nekalých pomůcek, hlavně satelitních dekodérů, černých skříněk a jiných dekódovacích zařízení. Je rovněž používán pro zveřejňování kódů ke smart kartám a satelitním dekodérům. Dále se prostřednictvím internetu distribuují pomůcky umožňující omezit či vyřadit z provozu ochranu díla před jeho neoprávněným užitím reprezentovanou v digitální formě, např. počítačové programy k odstranění ochrany DRM1, buď pro zkopírování obsahu (dekryptor) nebo pro provoz (crack) a pro vyřazení hardwarové funkce TiVoisace2. Tedy protiprávní činnost spočívá i v pouhém vystavení nebo popisování takových programů na internetových stránkách, nebo jejich držení či používání. Tato praxe stále přetrvává z doby, kdy takové jednání nebylo možno právně postihovat. Právní povědomí je v této oblasti na velmi nízké úrovni. Podle současné právní úpravy je však i taková činnost porušením práv, za které může být pachatel i trestně stíhán.
4.2 Způsob protiprávního jednání V internetovém prostředí se uživatel neznalý práva může snadno dopustit protiprávní činnosti. Celá řada jich byla již přímo nebo náznakem popsána v předchozí kapitole pojednávající o objektu útoku. Ať už se jedná o pozměňování díla, neoprávněné užívání díla, vydávání díla za své, zveřejňování a šíření díla. Rovněž nepovažuji za podstatné zde například rozebírat veškeré způsoby šíření a zveřejňování autorských děl jako např. přímým umístěním na internetové stránce či FTP serveru, nebo použitím komunikačních prostředí jako např. e-mail, které většina uživatelů dobře zná a z předchozího uvedeného jasně vyplývá. Raději poukáži na jednání, které se jevit jako nelegální nemusí, ale přece jím je. 4.2.1 Peer To Peer Relativně novým a zajímavým jevem na internetu jsou Peer To Peer protokoly (P2P). Technologie Peer To Peer nabízejí sdílení souborů v rámci výměnných sítí. Centrální uzlové počítače zde ztrácejí na významu a libovolná stanice je jak příjemcem dat a služeb, 1
DRM – Digital Right Managment (Digital Restrictions Management) je ochrana, jejímž cílem je především zajistit užívání obsahu v souladu s autorskými právy, respektive v souladu s licenčními podmínkami, 2 TiVoisace – hardware bránící změně softwaru
43
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
tak i serverem, který poskytuje ostatním uživatelům sítě svá data. Roztříštěnost zdrojů prakticky znemožňuje směřovat postih proti konkrétnímu poskytovateli obsahu. Existuje několik modelů sítě P2P: •
Sdílení dat s centrálním vyhledávačem Systém vytváří průběžně aktualizovanou databázi o umístění souborů. Nejedná se o čistou síť P2P, jelikož existuje jednotný index datových souborů. Příkladem této sítě je mediálně známý server Napster. Princip funkce je zobrazen na obrázku 4.4 [16]. Vlastník centrálního serveru s databází je zde plně odpovědný za porušování autorských práv. Odhalování a postih protiprávní činnosti je zde téměř bez problémů.
Obrázek 4.4: Diagram Napster (zdroj HowStuffWorks 2002) •
Sdílení dat s decentralizovaným vyhledáváním Jedná se o plnohodnotnou síť P2P, kde neexistuje centrální uzel. Například Gnutella nebo FastTrack. Princip sítě Gnutella a způsob komunikace ukazuje schéma na obrázku 4.5, více pak na [16]. Dílo je zpřístupněno na počítači koncových uživatelů a vyhledávání probíhá také s pomocí koncových uživatelů. Jedná se o princip temporary indexing servers1, známé jako SuperNode nebo Ultrapeer. Komunikace probíhá pomocí známých sousedních uzlů a jen na několika sousedních uzlech lze rozpoznat, kdo dotaz položil. Nikdo nemůže mít kontrolu nad obsahem sdělovaných souborů. To zamezuje či minimálně ztěžuje možnost zabránění šíření či postihování porušování autorských práv. Ojediněle jsou exemplárně sankciováni někteří uživatelé.
1
Temporary indexing servers – dočasně indexující servery
44
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
Obrázek 4.5: Diagram Gnutella (zdroj HowStuffWorks 2002)
•
Sdílení dat s distribuovaným anonymním ukládáním Jedná se o zcela nový systém P2P. Zástupcem je zejména projekt Freenet a Bittorrent. Princip je opět zobrazen na diagramu viz obrázek 4.6, který je uveden na serveru HowStuffWorks [17]. Nejde o způsob vyhledávání, ale o fyzické umístění dat, ne na lokálních discích koncových uživatelů, ale v logickém prostoru vytvořeném vyhrazeným místem na discích všech uživatelů. Soubory nejsou identifikovány umístěním, ale názvem prostoru. Soubory se samovolně přesouvají dle aktuální potřeby. Žádný z uživatelů neví, co je na jeho disku umístěno. Tím je porušování autorského práva ze strany konkrétního subjektu velmi ztížené.
Obrázek 4.6: Digram Bittorrent (zdroj HowStuffWorks 2005)
45
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
Mezi další výměnné sítě, které pracují, na jednom ze shora uvedených principů patří např.: eDonkey, BitTorrent, DC++, Kazaa, OpenNap, Shareaza, eMule, WinMX, LimeWire, Ares, Direct Connect, eXeem, Kademlia, Manolito, Mute, Morpheus, Nodezilla, Overnet a další. Autorská díla jsou pak nabízena ve formátech jim vlastní, nebo pak pomocí obrazů celých disků a zkomprimovaných formátů. Takto nelegálně nabízená díla se v počítačové terminologii označují souhrnným názvem „warez“. Nejčastější typy nabízených děl na sítích P2P : • • • • •
Software Hudební díla Filmová díla Literární díla Grafická a fotografická díla
Autorský zákon [1] dovoluje pro svou osobní potřebu zhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla bez souhlasu autora s výjimkou softwaru a databáze. Porušením autorských práv se samozřejmě dopustí ten, kdo si tzv. nelegální software či databázi prostřednictvím systému P2P (a nejen pomocí něj) pořídí. Ale k porušení zákona dochází i v případě stahování výše uvedených děl pro osobní potřebu krytých některou z výjimek, jelikož použitím P2P se dílo rovněž neoprávněně sdílí. Takovým jednáním se uživatel při stahování děl prostřednictvím P2P sítě i pro osobní potřebu dopouští dalšího šíření díla. Jak jsem již uvedl, odhalování a vyšetřování této nelegální činnosti je obtížné a někdy až nemožné. Ale jelikož u výměnných sítí většinou nelze definovat, kdo si ta data může v komunitě stahovat, a kdo ne, mohou orgány činné v trestním řízení stahování simulovat a identifikovat tak počítače, které sdílení provádí. Jedná se v podstatě o jediný způsob odhalování této trestné činnosti přímou metodou prostřednictvím internetu. 4.2.2 Webová stránka Jelikož velká část uživatelů internetu není jen pasivními čtenáři webových stránek, ale také stránky vytváří, popíši zde některé právní aspekty při této činnosti. 4.2.2.1 Ochrana práv autora webových stránek Autor webové stránky je obecně chráněn ve smyslu ustanovení § 2 autorského zákona [1], který definuje autorské dílo, které může být vyjádřeno i v elektronické podobě. Internetová stránka musí splňovat i ostatní podmínky, tj. musí jít o dílo literární a jiné umělecké dílo, jakož i dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, a to je vždycky neopakovatelné. Ve většině případů tomu také tak je. Případný narušitel
46
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
by tak porušil osobnostní práva autora, mezi nimiž je nedotknutelnost díla, a pokud by ho dále šířil, porušil by jeho majetková práva. Pokud dílo splňuje zákonné podmínky, tak se lze domáhat svých práv právě podle autorského zákona. Pokud je ale nesplňuje, tak je třeba zkoumat, zda zveřejněním nedošlo k nějakému jinému zásahu do občanských nebo průmyslových práv, proti čemuž se lze domáhat ochrany podle občanského resp. průmyslového zákoníku. Nejčastější, ale jednoduchý způsob páchání protiprávní činnosti u webových stránek je v případech převzetí nebo úpravy textu z jiného zdroje. Tento pak bývá často vydáván za vlastní. 4.2.2.2 Grafika, fotografie a funkční prvky webových stránek Klasickým případem v praxi je kopírování obrázků, fotografií, ukazatelů, tlačítek webových stránek a funkčních prvků. Zde se však nabízejí dva možné úhly pohledu. Jednak že jde grafickou podobu prvku, nebo že se jedná o program. V případě grafiky se totiž může jednat o generování grafické podoby prvku programem, a v takovém případě prvek požívá „silnější“ právní ochrany ve smyslu autorského zákona a podle této zvláštní úpravy je také nutno postupovat. Naopak v případě grafického vyjádření, autorský zákon umožňuje vyhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu. Chybnou analogií uvažování pak je umístěním této rozmnoženiny na osobní stránky, v domnění, že se jedná o osobní potřebu. Tomu ale tak není, neboť dílo je dále šířeno a zveřejňováno. Řešením v tomto případě je uvést zdroj a jméno autora, ale to asi není možné u všech prvků stránky. Proto se nabízí další postup, kterým je souhlas autora. Pokud souhlas nebyl udělen, nebo autora nelze dohledat, nezbývá nic jiného, než tyto cizí prvky nepoužít. Pokud se však jedná o běžně užívané symboly a tlačítka, pak toto omezení samozřejmě neplatí. Postrádají většinou jak původnost, tak jedinečnost. 4.2.2.3 Návrh stránek na zakázku V praxi se rovněž objevují případy, kdy jsou objednány stránky na zakázku a po jejich předložení jsou odmítnuty. Ale po jisté době se přesto objeví na serveru zadavatele. Jedná se bezpochyby o zásah do subjektivních práv autora díla, a to jak osobnostních, která zahrnují právo na „nedotknutelnost díla“, tak majetkových „právo dílo užít a udělit jinému právo dílo užít, a to licenční smlouvou“. Velice důležitá je pro tuto činnost současná úprava, protože zde už autorský zákon stanovuje i sankci za neoprávněné užití díla. Podle autorského zákona již u soudu není spor, jaká škoda vznikla, neboť zákon to jasně definuje. Jediným problémem zůstává opět důkazní břemeno.
47
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
4.2.2.4 Důkaz autorství a autentičnost zdrojů V nové úpravě autorského zákona, se zavedl pojem „jedinečnost“. S ohledem na tento pojmový znak, kterým je autorské dílo definováno, nemohou existovat dvě naprosto stejná díla, aniž by v jednom případě šlo o plagiát. Určení autorství se lze domáhat soudní cestou, ale důkazním břemenem je zatížen ten, kdo se o určení autorství domáhá, což může být, a je v některých případech problematické. Civilní proces je založen na břemenu tvrzení a břemenu důkazů. Ve smyslu této zásady pak ten, kdo své právo takzvaně o něco opírá, tak to, o co to opírá, musí prokázat. Musí doložit, že je autorem předmětných stránek. Že například objednavateli stránek dal nebo nedal souhlas k provozování. U nevýhradních licencí není forma předepsána. To znamená, že licenční smlouva může být ústní. A pokud bude uzavřena ústně, tak se může autor dostat do obtíží a bude nucen své právo obtížně dokazovat. Důkazem u závazkových vztahů (pokud nebyla sepsána smlouva), pak může být např. uložení díla – jeho hmotného substrátu do notářské úschovy, nebo zaslání hmotného substrátu díla na svou adresu, a to doporučeným dopisem s doručenkou, či registrací díla u příslušného kolektivního správce. V několika soudních sporech bylo rozhodnuto i na základě svědectví jiných osob a na základě předložení vývojových materiálů. 4.2.3 Internetové rádio Jednou ze zvláštností porušování autorského zákona může být provozování internetového rádia studentů nebo neziskových organizací a vznikajících hudebních skupin. Obsahem vysílání takového rádia bude vlastní nezisková propagace, diskuze a debaty k zaměření takového rádia, ale hlavně celé to doplněné např. vlastním hudebním programem či vystoupením samotných provozovatelů rádia nebo dalších autorů a umělců, kteří k tomu dávají souhlas a nejsou registrováni kolektivním správcem. Provozovatel takového rádia může konat protiprávně, přestože neporušil práva vystupujících autorů, ale porušil autorský zákon ve smyslu kolektivní správy práv, pokud neodvádí poplatek registrovanému kolektivnímu správci. Příkladem je soudní rozhodnutí, kdy provozovatel internetového rádia „Freemusic“ musel zaplatit poplatek za provoz, ačkoliv žádný interpret, který v rádiu vystupoval, není zastoupen kolektivním správcem. 4.2.3.1 Autorská odměna Autorská odměna je standardně počítána jako určité procento z hrubých příjmů vysílatele. V případech, kdy vysílatel nemá příjmy z vysílání, tj. vysílání není spojeno s pronajímáním vysílacího času, uplatňuje se autorská odměna v paušální výši dle výše uvedeného schématu v tabulce 4.2.
48
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
Rozsah denního vysílání
Měsíční poplatek – odměna
12 hodin – 24 hodin
5000 Kč
4 hodiny – 12 hodin
2500 Kč
do 4 hodin
1250 Kč
Za každou další rozhlasovou stanici
12 hodin – 24 hodin
600 Kč
4 hodiny – 12 hodin
300 Kč
do 4 hodin
180 Kč
Tabulka 4.2: Výše paušální odměny (zdroj dat OSA[22]) 4.2.3.2 Kolektivní správce autorských děl Kolektivní správce v souladu s autorským zákonem vykonává kolektivní správu na základě oprávnění, které uděluje Ministerstvo kultury České republiky [19]. Kolektivním správcem může být výhradně právnická osoba se sídlem v ČR, která sdružuje zastupované nositele práv. V České republice jsou nyní registrování následující správci: • • • • •
DILIA OSA INTERGRAM OOA-S GESTOR
Výčet výkonů kolektivní správy práv, a popis těchto organizací je uveden v příloze C, zdrojem toho výčtu je [19]. 4.2.4 Obaly nosičů hudebních a audiovizuálních děl Dalším praktickým příkladem porušování autorského práva je vystavení zpravidla skenovaných obalů nosičů hudebních a audiovizuálních děl. Taková činnost právně nesouvisí s pořizováním kopií hudebních a audiovizuálních děl, ale je předmětem ochrany díla grafického a fotografického. Vystavením takových obalů se tvůrce stránek užitím díla, které již není pro jeho osobní potřebu, opět dopouští porušení zákona. Výjimkou je vystavení obalů v souladu se zákonnými výjimkami a omezeními práva autorského, zejména v podpoře výkonu majetkových práv autora, např. propagací díla.
49
KAPITOLA 4.
PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI
4.3 Shrnutí Odstavec o porušování autorského práva v případě obalů nosičů byl posledním příkladem v této tématické kapitole. V praxi je jistě ještě celá řada případů porušování autorských práv přímo na internetu, ale jedná se o jednání více či méně obdobná s těmi, co jsem zde uvedl. Stejně jako se používá analogie právních úprav reálného světa na ten virtuální, lze dovodit z těchto uvedených příkladů analogie s dalšími, které zde popsány nejsou. Závěrem bych se pokusil o velice zjednodušené shrnutí v oblasti internetového porušování autorských práv. Předně tedy připomenu, že abychom mohli aplikovat autorský zákon, musí se jednat o dílo, nebo být za něj považováno. Téměř vždy je požadována jedinečnost resp. původnost. Zvláštním případem děl jsou pak počítačové programy a databáze. K takovému dílu má autor svá osobnostní a majetková práva. Majetková práva lze pak udělovat prostřednictvím licence, a pokud se nejedná o zvláštní případ, trvají 70 let od smrti autora. Autorem může být pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila, ale vykonavatelem jeho majetkových práv může být i osoba právnická. Autorská práva mohou ale být omezena, a také mají celou řadu výjimek. Ochrana autora a jeho práv k dílu je také realizována technickou ochranou, jejím porušením či napomáháním k porušení lze autorský zákon rovněž porušit. Autor má právo na odměnu a ta je v některých případech realizována prostřednictvím kolektivních správců, kde lze rovněž pochybit a konat tak protiprávně. Odpovědnost při porušení autorských práv je soukromoprávní a veřejnoprávní. Souběh těchto ochran není vyloučen. Také bych rád připomněl, zejména pak v souvislosti s internetem, právo vytvořit si rozmnoženinu díla pro osobní potřebu i bez souhlasu autora, čímž stahování dat na internetu právě je. Taková rozmnoženinou může být téměř každé dílo (obrázek, fotografie, film, hudba a text), ale nikdy se nesmí jednat o počítačový program nebo databázi. Z toho plyne jednoduché pravidlo, stahovaní většiny dat pro osobní potřebu je povoleno ale sdílet lze vše, co sami vytvoříme, k čemu máme oprávnění – licenci, volné dílo a vše co autorský zákon nechrání.
50
KAPITOLA 5.
ZÁVĚR
5 ZÁVĚR Úkolem této bakalářské práce bylo analyzovat porušování autorského práva v kyberprostoru, kterým celosvětová síť internet bezesporu je. Byla zde uvedena požadovaná teorie v oblasti právních úprav, která byla následně v obecné rovině přiblížena na praktických příkladech a nejčastějších počínání běžného, ale i pokročilého uživatele, kterým například autor webových stránek nebo uživatel sítě Peer To Peer určitě je. Při výkladu právních ustanovení, výjimek a při popisu příkladů, jsem se snažil, abych nedával přímo návod jak zákon účelně obcházet, a zároveň jsem nechtěl být jednostranným zastáncem a hlasatelem autorských práv, jako celá řada společností, jenž se ochranou autorských práv zabývá. Podle mého názoru byl účel této práce splněn a lze na jejím základě posoudit běžná jednání uživatelů sítě internet jako protiprávní, nebo jako v souladu s právem autorským podle platné legislativy právního řádu České republiky. Zároveň je zcela zřejmé, že bakalářská práce nemůže být ucelenou metodickou pomůcku pro posouzení každého jednání na internetu, neboť autorské právo je rozsáhlé a tvoří samostatné právní odvětví. Dokonce ani při znalosti veškerých právních norem, pojmů a komentářů, nelze v řadě případů jednoznačně věc posoudit. Závěrečný verdikt tak může dát jedině soud.
51
KAPITOLA 6.
SEZNAM LITERATURY
6 SEZNAM LITERATURY [1] Zákon č. 121/2000 Sb., O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů Sbírka zákonů [2] Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník Sbírka zákonů [3] Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník Sbírka zákonů [4] Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon Sbírka zákonů [5] Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Sbírka zákonů [6] Zákon č. 200/1990 Sb., O přestupcích Sbírka zákonů [7] Automatizovaný systém právní informací, Judikatura; ASPI 2007 [8] Informační systém, Prosazování práv z duševního vlastnictví; http://www.dusevnivlastnictvi.cz/ [9] Boháček, M.; Jakl, L. Právo duševního vlastnictví; VŠE Praha, Nakladatelství Oeconomica, 2002 [10] Čermák, Jiří, Internet a autorské právo; Linde Praha, a. s., 2003 [11] Čermák K, Koplíková, E., Lorenc, L., Metodika a postupy prosazování práv z duševního vlastnictví u jednotlivých orgánů veřejné správy ČR jejichž působnosti je prosazování práv z duševního vlastnictví; ElsoGroup 2007 [12] IT právo, Server o internetovém a počítačovém právu; http://www.itpravo.cz
52
KAPITOLA 6.
SEZNAM LITERATURY
[13] Projekt GNU, Stránky o svobodném softwaru; http://www.gnu.cz/ [14] Dvořák, Jakub, Slovník filmových pirát; Technet iDnes [15] Otevřená encyklopedie, Wikipedie; http://cs.wikipedia.org [16] Brian Marshall, How Gnutella Works; http://computer.howstuffworks.com [17] Carmen Carmack, How Bittorrent Works; http://computer.howstuffworks.com [18] IFPI ČR, Portál Mezinárodní federace hudebního průmyslu ČR; http://www.ifpi.cz [19] MKČR, Portál Ministerstva kultury České republiky; http://www.mkcr.cz/ [20] MV ČR, Portál Ministerstva vnitra ČR; http://www.mvcr.cz [21] Intergram; Portál nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů o.s.; http://www.intergram.cz [22] OSA ČR, Portál ochranného svazu autorského; http://www.osa.cz [23] Sdružení obrany spotřebitelů ČR, Portál SOS; http://www.spotrebitele.info [24] ČPU, Projekt České protipirátské unie; http://www.filmynejsouzadarmo.cz [25] BSA, Portál Business Software Aliance; http://www.bsa.cz
53
54
PŘÍLOHA A.
END USER LICENSE AGREEMENT - EULA
END USER LICENSE AGREEMENT - EULA (LICENČNÍ SMLOUVA S KONCOVÝM UŽIVATELEM )
Software: …software name…….. This is a license agreement and not an agreement for sale regarding the above-mentioned software ("Software"). ………name…. grant you a nonexclusive, limited license to install and use the Software provided that you agree to the following: 1. COPYRIGHT AND OTHER INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS ….name….. owns, or has been licensed from other owners, copyrights and any other intellectual property rights in the Software. You obtain no rights to copyrights or any other rights in the Software other than the license granted to you regarding the Software under this agreement. The title to the Software and any copy made from it is retained by ……name…………… or such other owners. 2. LICENSE (1) Subject to the terms and conditions of this License, ……name……. grants to you, if you are an individual, or, if you are an entity, one (1) designated person in your organization ("Named User") a personal, nonexclusive, nontransferable and limited license to use the Software. (2) You may install the Software on a reasonable number of machines provided that the Named User is the only individual permitted to use the Software. (3) You may also make a reasonable number of copies of the Software to backup device such as hard disks, optical media, or tape and one (1) physical CD media backup copy of the Software solely to replace the original copy provided to you if the original copy is damaged or destroyed. 3. RESTRICTIONS You shall not, without the written consent of ….jméno…..: (1) use, copy, modify, merge or transfer copies of the Software except as provided herein; (2) reverse engineer, decompile, disassemble or other wise attempt to discover the source code of the Software; or (3) sublicense, rent, lease or distribute the Software or any copy thereof. 4. LIMITED WARRANTY 4.1 …..name……. warrants the media (if any) on which the Software is recorded to be free from defects in materials and workmanship under normal use for a period of ninety (90) days from the date you purchased the same as evidenced by the receipt or otherwise.
4.2 THE WARRANTIES UNDER PARAGRAPH 4.1 COVERS THE MEDIA ONLY. ……NAME….. PROVIDES TO YOU THE SOFTWARE "AS IS"; AND …....NAME…… HEREBY DISCLAIMS WITH RESPECT TO THE SOFTWARE ALL WARRANTIES AND CONDITIONS, WHETHER EXPRESS, IMPLIED OR
55
PŘÍLOHA A.
END USER LICENSE AGREEMENT - EULA
STATUTORY, INCLUDING, BUT NOT LIMITED TO, ANY WARRANTIES OR CONDITIONS RELATED TO: TITLE, NON-INFRINGEMENT, MERCHANTABILITY, FITNESS FOR A PARTICULAR PURPOSE, LACK OF VIRUSES, ACCURACY OR COMPLETENESS OF RESPONSES, RESULTS, LACK OF NEGLIGENCE. YOU UNDERSTAND THAT THE SOFTWARE AND HELP FILE (MANUAL) IS ONLY IN ENGLISH AND CZECH VERSION AND YOU MAY NOT CHARGE ….NAME….. FOR ANY REASON CONCERNING THIS SOFTWARE. 4.3 …….name….. does not warrant that the functions contained in the Software will meet your requirements or that the operation of the Software will be uninterrupted or error-free. 5. LIMITATION OF LIABILITY 5.1 IN NO EVENT SHALL …..NAME….. BE LIABLE FOR ANY SPECIAL, INCIDENTAL, INDIRECT, OR CONSEQUENTIAL DAMAGES WHATSOEVER (INCLUDING, BUT NOT LIMITED TO, DAMAGES FOR: LOSS OF PROFITS, LOSS OF CONFIDENTIAL OR OTHER INFORMATION, BUSINESS INTERRUPTION, LOSS OF PRIVACY, CHARGE FOR TRIAL) ARISING OUT OF OR IN ANY WAY RELATED TO THE USE OF OR INABILITY TO USE THE SOFTWARE, EVEN IF …..NAME…. HAS BEEN ADVISED OF THE POSSIBILITY OF SUCH DAMAGES. YOU MUST PROTECT AND VINDICATE …..NAME….. AT ANY TIME (e.g. TRIAL) INCLUDING TARIFF THAT WOULD RESULT FROM LICENSING THIS SOFTWARE. 6. TERMINATION You may terminate this agreement at any time by destroying the Software and all your copies of it, as well as all other related documents. ………..name…. may terminate this agreement if you fail to comply with these terms. Upon such termination, you agree to destroy the Software and all your copies of it, as well as all other related documents. 7. GOVERNING LAW This agreement shall be governed by the laws of the country where the delivery is made to the original customer and by the laws of the European Union.
===============================================================
56
PŘÍLOHA A.
END USER LICENSE AGREEMENT - EULA
LICENČNÍ SMLOUVA S KONCOVÝM UŽIVATELEM Software: ……jméno produktu…. Toto je licenční smlouva s koncovým uživatelem („EULA“) nikoliv smlouva o prodeji výše zmíněného software ("Software"). Tato smlouva EULA je smlouvou mezi Vámi (fyzickou nebo právnickou osobou) a . …jméno…. týkající se Softwaru, ke kterému je tato smlouva EULA přiložena. INSTALACÍ, KOPÍROVÁNÍM NEBO POUŽITÍM SOFTWARU POTVRZUJETE, ŽE SOUHLASÍTE S PODMÍNKAMI TÉTO SMLOUVY EULA. POKUD NESOUHLASÍTE, SOFTWARE NEINSTALUJTE, NEKOPÍRUJTE ANI NEPOUŽÍVEJTE. …jméno…. Vám poskytuje nevýhradní, omezenou licenci k instalaci a použití Software pod následujícími podmínkami: 1. AUTORSKÉ PRÁVO A DALŠÍ VYHRAZENÍ PRÁV A VLASTNICTVÍ …..jméno…… si vyhrazuje všechna práva, která vám nejsou výslovně udělena v této smlouvě EULA. Tento Software je chráněn zákonem na ochranu autorských práv a dalšími zákony a dohodami o duševním vlastnictví. ….jméno…. vlastní nebo má udělenu licenci na veškerá vlastnická a autorská práva a práva duševního vlastnictví týkající se Softwaru. Software se neprodává, pouze se uděluje licence k jeho užívání. Nárok na název tohoto Softwaru a jakákoliv kopie z něho odvozená si ponechává ………jméno….. 2. UDĚLENÍ LICENCE (1) Předmětem těchto smluvních podmínek této smlouvy EULA, které Vám …..jméno… poskytuje, pokud jste jednotlivec nebo označen osobou ve Vaší organizaci ("Uživatel"), osobní, nevýhradní, nepřenositelnou a omezenou licenci k použití tohoto Software. (2) Smíte instalovat Software na přiměřený počet počítačů pod podmínkou, že Uživatel je pouze jediný, kdo smí používat tento Software. (3) Smíte vytvořit přiměřený počet kopií Softwaru pouze pro potřebu zálohy zařízení jako je pevný disk, optické médium nebo páska, a jednu (1) fyzickou kopii CD s tímto Software výhradně pro nahrazení originální kopie, která Vám byla poskytnuta, pokud by se Vám originální kopie poškodila nebo byla zničena. 3. OMEZENÍ Nesmíte bez písemného souhlasu ….jméno….: (1) používat, kopírovat, modifikovat, slučovat nebo přenášet kopie Softwaru kromě toho, jak je zde uvedeno; (2) provádět zpětnou analýzu, dekompilaci nebo převod ze strojového kódu Softwaru, zjišťovat zdrojový kód Softwaru; (3) pronajímat, poskytovat na leasing ani půjčovat, a nesmíte prostřednictvím Softwaru poskytovat komerční hostitelské služby.
57
PŘÍLOHA A.
END USER LICENSE AGREEMENT - EULA
4. OMEZENÁ ZÁRUKA 4.1 ……jméno…. zaručuje, že médium (pokud nějaké je), na kterém je Software dodán neobsahuje žádné vady materiálu při normálním použití po dobu devadesáti (90) dnů ode dne zakoupení. 4.2 Produkt je navržen a nabízen jako produkt obecného určení a nikoliv pro konkrétní účel jakéhokoli uživatele a tudíž nemusí splňovat Vaše požadavky. Souhlasíte s tím, že Software nemusí být bezchybný a je dodán tak, jak je. Program a nápověda je v jazyce anglickém a českém. Souhlasíte s tím, že nejste oprávněni si účtovat jakékoliv poplatky od ……jméno……. v souvislosti s tímto Software. Tato záruka je neplatná, pokud nefunkčnost Softwaru vyplývá z nehody, zneužití nebo nesprávného užívání. Na jakýkoli náhradní Software se bude vztahovat záruka po zbývající část původní záruční doby nebo po dobu 30 dnů, podle toho, která z těchto lhůt je delší. Souhlasíte s tím, že výše uvedená záruka je vaší jedinou zárukou ve vztahu k Softwaru a jakýmkoli službám podpory. ……jméno……. se tudíž zříká s ohledem na Software všech záruk a podmínek, ať už uvedených, předpokládaných, zahrnutých nebo rozumějících se samo sebou, včetně, ale ne jen pouze, souvisejících s: názvem, narušením, prodejností, přesností, výsledkem, ledabylostí, zavirováním.
5. OMEZENÍ ODPOVĚDNOSTI 5.1 ……jméno……. není v žádném případě odpovědný za jakoukoliv výjimečnou, vedlejší, nepřímou nebo vyplívající náhradu (včetně, ale nejen, za ušlý zisk, únik tajných nebo jiných informací, přerušení obchodu, ztrátu soukromí, poplatek za soudní spor) vzniklou nebo jinak související s užitím nebo neschopností používat Software, dokonce i když byl …….jméno……. informován o této možnosti. Musíte ochránit a obhájit …..jméno…. před jakýmikoliv nároky a soudními spory, včetně poplatků za právní zastoupení, které by vzešly nebo vyplynuly z udělení licence. 6. UKONČENÍ Kdykoliv můžete ukončit tuto smlouvu zničením všech Vašich kopií Softwaru a všech souvisejících dokumentů. ……jméno…. smí ukončit tuto smlouvu, pokud se nebudete řídit těmito smluvními podmínkami. V případě takovéhoto ukončení souhlasíte, že zničíte všechny Vaše kopie Softwaru a všech souvisejících dokumentů. 7. ROZHODNÉ PRÁVO Tato Smlouva se řídí zákony Evropské unie a státu, ve kterém jste Software získali.
58
PŘÍLOHA B.
PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
Český překlad GNU General Public Licence Tento text je neoficiálním překladem GNU General Public License (GNU GPL). Nebyl vydán nadací Free Software Foundation a nevyjadřuje právní podstatu podmínek pro šíření softwaru používajícího GNU GPL - tomuto účelu slouží výhradně původní anglická verze GNU GPL. Přesto doufáme, že tento překlad pomůže českým čtenářům lépe porozumět licenci GNU GPL. This is an unofficial translation of the GNU General Public License into Czech. It was not published by the Free Software Foundation, and does not legally state the distribution terms for software that uses the GNU GPL - only the original English text of the GNU GPL does that. However, we hope that this translation will help Czech speakers understand the GNU GPL better.
GNU General Public License Český překlad verze 2, červen 1991 Copyright (C) 1989, 1991 Free Software Foundation, Inc. 675 Mass Ave, Cambridge, MA 02139, USA Kopírování a distribuce doslovných kopií tohoto licenčního dokumentu jsou dovoleny komukoliv, jeho změny jsou však zakázány.
Preambule Softwarové licence jsou většinou navrženy tak, že vám odebírají právo svobodného sdílení a úprav programů. Smyslem GNU General Public License je naproti tomu zaručit svobodu ke sdílení a úpravám svobodného softwaru – pro zajištění svobodného přístupu k tomuto softwaru pro všechny jeho uživatele. Tato General Public License se vztahuje na většinu softwaru nadace Free Software Foundation a na jakýkoli jiný program, jehož autor se přikloní k jejímu používání. (Některý další software od Free Software Foundation je namísto toho pokryt GNU Lesser General Public License.) Můžete ji rovněž použít pro své programy. Pokud mluvíme o svobodném softwaru, máme na mysli svobodu, nikoliv cenu. Naše General Public License je navržena pro zajištění toho, že můžete svobodně šířit kopie svobodného softwaru (a účtovat si poplatek za tuto službu, pokud chcete), že obdržíte zdrojový kód anebo jej můžete získat, pokud ho chcete, že můžete tento software modifikovat nebo jeho části použít v nových svobodných programech; a že víte, že tyto věci smíte dělat. Abychom mohli vaše práva chránit, musíme vytvořit omezení, která zakáží komukoli vám tato práva odepírat nebo vás žádat, abyste se těchto práv vzdal. Tato omezení se promítají do jistých povinností, kterým musíte dostát, pokud šíříte kopie dotyčného softwaru anebo ho modifikujete. Například, šíříte-li kopie takového programu, ať již zdarma nebo za poplatek, musíte poskytnout příjemcům všechna práva, která máte sám. Musíte zaručit, že příjemci rovněž
59
PŘÍLOHA B.
PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
dostanou anebo mohou získat zdrojový kód. A musíte jim ukázat tyto podmínky, aby znali svá práva. Vaše práva chráníme ve dvou krocích: (1) autorizací softwaru a (2) nabídkou této licence, která vám dává právoplatné svolení ke kopírování, šíření a modifikaci softwaru. Kvůli ochraně každého autora i nás samotných chceme zajistit, aby každý chápal skutečnost, že pro svobodný software neplatí žádné záruky. Je-li software někým jiným modifikován a poslán dále, chceme, aby příjemci věděli, že to, co mají, není originál, takže jakékoliv problémy vnesené jinými se neodrazí na reputaci původních autorů. Konečně, každý svobodný program je neustále ohrožen softwarovými patenty. Přejeme si zamezit nebezpečí, že redistributoři svobodného programu obdrží samostatně patentová osvědčení a tím učiní program vázaným. Abychom tomu zamezili, deklarovali jsme, že každý patent musí být buď vydán s tím, že umožňuje každému svobodné užití, anebo nesmí být vydán vůbec. Přesná ustanovení a podmínky pro kopírování, šíření a modifikaci jsou uvedeny dále. Ustanovení a podmínky pro kopírování, distribuci a modifikaci 0. Tato licence se vztahuje na kterýkoliv program či jiné dílo, které obsahuje zmínku, umístěnou v něm držitelem autorských práv, o tom, že dílo může být šířeno podle ustanovení GNU General Public License. V dalším textu znamená "program" každý takový program nebo dílo a "dílo založené na programu" znamená buď program samotný anebo každé jiné dílo z něj odvozené, které podléhá autorskému zákonu: tím se míní dílo obsahující program nebo jeho část, buď doslovně anebo s modifikacemi, popřípadě v překladu do jiného jazyka. (Nadále je překlad zahrnován bez omezení pod pojem "modifikace".) Každý uživatel licence je označován jako "vy". Jiné činnosti než kopírování, šíření a modifikace nejsou pokryty touto licencí; sahají mimo její rámec. Akt spuštění programu není omezen a výstup z programu je pokryt pouze tehdy, jestliže obsah výstupu tvoří dílo založené na programu (nezávisle na tom, zda bylo vytvořeno činností programu). Posouzení platnosti předchozí věty závisí na tom, co program dělá. 1. Smíte kopírovat a šířit doslovné kopie zdrojového kódu programu tak, jak jste jej obdržel a na libovolném médiu, za předpokladu, že na každé kopii viditelně a náležitě zveřejníte zmínku o autorských právech a absenci záruky; ponecháte nedotčené všechny zmínky vztahující se k této licenci a k absenci záruky; a dáte každému příjemci spolu s programem kopii této licence. Za fyzický akt přenesení kopie můžete žádat poplatek, a podle vlastního uvážení můžete nabídnout za poplatek záruční ochranu.
60
PŘÍLOHA B.
PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
2. Můžete modifikovat vaši kopii či kopie programu anebo kterékoliv jeho části, a tak vytvořit dílo založené na programu a kopírovat a rozšiřovat takové modifikace či dílo podle podmínek paragrafu 1 výše, za předpokladu, že splníte všechny tyto podmínky: • •
•
a) Modifikované soubory musíte opatřit zřetelnou zmínkou uvádějící, že jste soubory změnil a datum každé změny. b) Musíte umožnit, aby jakékoliv vámi publikované či rozšiřované dílo, které obsahuje zcela nebo zčásti program nebo jakoukoli jeho část, popřípadě je z programu nebo jeho části odvozeno, mohlo být jako celek bezplatně poskytnuto každé třetí osobě v souladu s ustanoveními této licence. c) Pokud modifikovaný program pracuje normálně tak, že čte interaktivně povely, musíte zajistit, že při nejběžnějším způsobu jeho spuštění vytiskne nebo zobrazí hlášení zahrnující příslušnou zmínku o autorském právu a uvede, že neexistuje žádná záruka (nebo případně, že záruku poskytujete vy), a že uživatelé mohou za těchto podmínek program redistribuovat, a musí uživateli sdělit, jakým způsobem může nahlédnout do kopie této licence. (Výjimka: v případě, že sám program je interaktivní, avšak žádné takové hlášení nevypisuje, nepožaduje se, aby vaše dílo založené na programu takové hlášení vypisovalo.)
Tyto požadavky se vztahují k modifikovanému dílu jako celku. Pokud lze identifikovat části takového díla, které zřejmě nejsou odvozeny z programu a mohou být samy o sobě rozumně považovány za nezávislá a samostatná díla, pak se tato licence a její ustanovení nevztahují na tyto části, jsou-li šířeny jako nezávislá díla. Avšak jakmile tytéž části rozšiřujete jako část celku, jímž je dílo založené na programu, musí být rozšiřování tohoto celku podřízeno ustanovením této licence tak, že povolení poskytnutá dalším uživatelům se rozšíří na celé dílo, tedy na všechny jeho části bez ohledu na to, kdo kterou část napsal. Smyslem tohoto paragrafu tedy není získání práv na dílo zcela napsané vámi ani popírání vašich práv vůči němu; skutečným smyslem je výkon práva na řízení distribuce odvozených nebo kolektivních děl založených na programu. Pouhé spojení jiného díla, jež není na programu založeno, s programem (anebo dílem založeným na programu) na paměťovém nebo distribučním médiu neuvazuje toto jiné dílo do působnosti této licence. 3. Můžete kopírovat a rozšiřovat program (nebo dílo na něm založené, viz paragraf 2) v objektové anebo spustitelné podobě podle ustanovení paragrafů 1 a 2 výše, pokud splníte některou z následujících náležitostí: •
•
a) Doprovodíte jej zdrojovým kódem ve strojově čitelné formě. Zdrojový kód musí být rozšiřován podle ustanovení paragrafů 1 a 2 výše, a to na médiu běžně používaném pro výměnu softwaru; nebo b) Doprovodíte jej písemnou nabídkou s platností nejméně tři roky, podle níž poskytnete jakékoli třetí straně, za poplatek nepřevyšující vaše výdaje vynaložené na fyzickou výrobou zdrojové distribuce, kompletní strojově čitelnou kopii odpovídajícího zdrojového kódu, jenž musí být šířen podle ustanovení paragrafů 1 a 2 výše na médiu běžně používaném pro výměnu softwaru; nebo
61
PŘÍLOHA B.
•
PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
c) Doprovodíte jej informacemi, které jste dostal ohledně nabídky na poskytnutí zdrojového kódu. (Tato alternativa je povolena jen pro nekomerční šíření a jenom tehdy, pokud jste obdržel program v objektovém nebo spustitelném tvaru spolu s takovou nabídkou, v souladu s položkou b výše.)
Zdrojový kód k dílu je nejvhodnější formou díla z hlediska jeho případných modifikací. Pro dílo ve spustitelném tvaru znamená úplný zdrojový kód veškerý zdrojový kód pro všechny moduly, které obsahuje, plus jakékoli další soubory pro definici rozhraní, plus dávkové soubory potřebné pro kompilaci a instalaci spustitelného programu. Zvláštní výjimkou jsou však ty softwarové komponenty, které jsou normálně šířeny (buď ve zdrojové, nebo binární formě) s hlavními součástmi operačního systému, na němž spustitelný program běží (tj. s překladačem, jádrem apod.). Tyto komponenty nemusí být šířeny se zdrojovým kódem, pokud ovšem komponenta sama nedoprovází spustitelnou podobu díla. Je-li šíření objektového nebo spustitelného kódu činěno nabídkou přístupu ke kopírování z určitého místa, potom se za distribuci zdrojového kódu počítá i nabídnutí ekvivalentního přístupu ke kopírování zdrojového kódu ze stejného místa, byť přitom nejsou třetí strany nuceny ke zkopírování zdrojového kódu spolu s objektovým. 4. Nesmíte kopírovat, modifikovat, poskytovat sublicence anebo šířit program jiným způsobem než výslovně uvedeným v této licenci. Jakýkoli jiný pokus o kopírování, modifikování, poskytnutí sublicence anebo šíření programu je neplatný a automaticky ukončí vaše práva daná touto licencí. Strany, které od vás obdržely kopie anebo práva v souladu s touto licencí, však nemají své licence ukončeny, dokud se jim plně podřizují. 5. Není vaší poviností tuto licenci přijmout, protože jste ji nepodepsal. Nic jiného vám však nedává možnost kopírovat nebo šířit program nebo odvozená díla. V případě, že tuto licenci nepřijmete, jsou tyto činnosti zákonem zakázány. Tím pádem modifikací anebo šířením programu (anebo každého díla založeného na programu) vyjadřujete své podřízení se licenci a všem jejím ustanovením a podmínkám pro kopírovaní, modifikování a šíření programu a děl na něm založených. 6. Pokaždé, když redistribuujete program (nebo dílo založené na programu), získává příjemce od původního držitele licence právo kopírovat, modifikovat a šířit program v souladu s těmito ustanoveními a podmínkami. Nesmíte klást žádné další překážky výkonu zde zaručených příjemcových práv. Nejste odpovědný za vymáhání dodržování této licence třetími stranami. 7. Jsou-li vám z rozhodnutí soudu, obviněním z porušení patentu nebo z jakéhokoli jiného důvodu (nejen v souvislosti s patenty) uloženy takové podmínky (ať již příkazem soudu, smlouvou nebo jinak), které se vylučují s podmínkami této licence, nejste tím osvobozen od podmínek této licence. Pokud nemůžete šířit program tak, abyste vyhověl zároveň svým závazkům vyplývajícím z této licence a jiným platným závazkům, nesmíte jej v důsledku toho šířit vůbec. Pokud by například patentové osvědčení nepovolovalo bezplatnou redistribuci programu všemi, kdo vaším přičiněním získají přímo nebo nepřímo jeho kopie,
62
PŘÍLOHA B.
PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
pak by jediný možný způsob jak vyhovět zároveň patentovému osvědčení i této licenci spočíval v ukončení distribuce programu. Pokud by se za nějakých specifických okolností jevila některá část tohoto paragrafu jako neplatná nebo nevynutitelná, považuje se za směrodatnou rovnováha vyjádřená tímto paragrafem a paragraf jako celek se považuje za směrodatný za jiných okolností. Smyslem tohoto paragrafu není navádět vás k porušování patentů či jiných ustanovení vlastnického práva, anebo tato ustanovení zpochybňovat; jediným jeho smyslem je ochrana integrity systému šíření svobodného softwaru, který je podložen veřejnými licenčními předpisy. Mnozí lidé poskytli své příspěvky do širokého okruhu softwaru šířeného tímto systémem, spolehnuvše se na jeho důsledné uplatňování; záleží na autorovi/dárci, aby rozhodl, zda si přeje šířit software pomocí nějakého jiného systému a žádný uživatel licence nemůže takové rozhodnutí zpochybňovat. Smyslem tohoto paragrafu je zevrubně osvětlit to, co je považováno za důsledek plynoucí ze zbytku této licence. 8. Pokud je šíření či použití programu v některých zemích omezeno buď patenty anebo autorsky chráněnými rozhraními, může držitel původních autorských práv, který svěřuje program do působnosti této licence, přidat výslovné omezení pro geografické šíření, vylučující takové země, takže šíření je povoleno jen v těch zemích nebo mezi těmi zeměmi, které nejsou tímto způsobem vyloučeny. Tato licence zahrnuje v tomto případě takové omezení přesně tak, jako by bylo zapsáno v textu této licence. 9. Free Software Foundation může čas od času vydávat upravené nebo nové verze General Public License. Takové nové verze se budou svým duchem podobat současné verzi, v jednotlivostech se však mohou lišit s ohledem na nové problémy či zájmy. Každé verzi je přiděleno rozlišující číslo verze. Pokud program specifikuje číslo verze, která se na něj vztahuje, a "všechny následující verze", můžete se podle uvážení řídit ustanoveními a podmínkami buďto oné konkrétní verze anebo kterékoliv následující verze, kterou vydala Free Software Foundation. Jestliže program nespecifikuje číslo verze této licence, můžete si vybrat libovolnou verzi, kterou kdy Free Software Foundation vydala. 10. Pokud si přejete zahrnout části programu do jiných svobodných programů, jejichž distribuční podmínky jsou odlišné, zašlete autorovi žádost o povolení. V případě softwaru, k němuž vlastní autorská práva Free Software Foundation, napište Free Software Foundation; někdy činíme výjimky ze zde uvedených ustanovení. Naše rozhodnutí bude vedeno dvěma cíli: zachováním svobodné povahy všech odvozenin našeho svobodného softwaru a podporou sdílení a opětovného využití softwaru obecně.
63
PŘÍLOHA B.
PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
ZÁRUKA SE NEPOSKYTUJE 11. VZHLEDEM K BEZPLATNÉMU POSKYTNUTÍ LICENCE K PROGRAMU SE NA PROGRAM NEVZTAHUJE ŽÁDNÁ ZÁRUKA, A TO V MÍŘE POVOLENÉ PLATNÝM ZÁKONEM. POKUD NENÍ PÍSEMNĚ STANOVENO JINAK, POSKYTUJÍ DRŽITELÉ AUTORSKÝCH PRÁV POPŘÍPADĚ JINÉ STRANY PROGRAM "TAK, JAK JE", BEZ ZÁRUKY JAKÉHOKOLI DRUHU, AŤ VÝSLOVNÉ NEBO VYPLÝVAJÍCÍ, VČETNĚ, ALE NIKOLI JEN, ZÁRUK PRODEJNOSTI A VHODNOSTI PRO URČITÝ ÚČEL. POKUD JDE O KVALITU A VÝKONNOST PROGRAMU, LEŽÍ VEŠKERÉ RIZIKO NA VÁS. POKUD BY SE U PROGRAMU PROJEVILY ZÁVADY, PADAJÍ NÁKLADY ZA VŠECHNU POTŘEBNOU ÚDRŽBU, OPRAVU ČI NÁPRAVU NA VÁŠ VRUB. 12. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ, S VÝJIMKOU TOHO, KDYŽ TO VYŽADUJE PLATNÝ ZÁKON, ANEBO KDYŽ TO BYLO PÍSEMNĚ ODSOUHLASENO, VÁM NEBUDE ŽÁDNÝ Z DRŽITELŮ AUTORSKÝCH PRÁV ANI ŽÁDNÁ JINÁ STRANA, KTERÁ SMÍ MODIFIKOVAT ČI ŠÍŘIT PROGRAM V SOULADU S PŘEDCHOZÍMI USTANOVENÍMI, ODPOVĚDNI ZA ŠKODY, VČETNĚ VŠECH OBECNÝCH, SPECIÁLNÍCH, NAHODILÝCH NEBO NÁSLEDNÝCH ŠKOD VYPLÝVAJÍCÍCH Z UŽÍVÁNÍ ANEBO NESCHOPNOSTI UŽÍVAT PROGRAMU (VČETNĚ, ALE NIKOLI JEN, ZTRÁTY NEBO ZKRESLENÍ DAT, NEBO TRVALÝCH ŠKOD ZPŮSOBENÝCH VÁM NEBO TŘETÍM STRANÁM, NEBO SELHÁNÍ FUNKCE PROGRAMU V SOUČINNOSTI S JINÝMI PROGRAMY), A TO I V PŘÍPADĚ, ŽE TAKOVÝ DRŽITEL AUTORSKÝCH PRÁV NEBO JINÁ STRANA BYLI UPOZORNĚNI NA MOŽNOST TAKOVÝCH ŠKOD. KONEC USTANOVENÍ A PODMÍNEK
64
PŘÍLOHA C.
PŘEHLED KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ AUTORSKÝCH DĚL
Přehled kolektivních správců autorských děl •
DILIA Je to občanské sdružení autorů a dalších nositelů autorských práv. Hlavním předmětem její činnosti je zajišťování ochrany autorských práv. Sdružuje a zastupuje autory: děl literárních, děl dramatických, děl hudebně-dramatických, děl choreografických, děl pantomimických, děl audiovizuálních, děl výtvarných (obrazové složky audiovizuálních děl, tj. kameramany, architekty, scénografy, kostýmní výtvarníky a ostatní výtvarníky audiovizuálních děl), o scénické hudby zvlášť vytvořené pro užití v díle dramatickém, choreografickém a pantomimickém, s výjimkou hudby užité ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům, o děl vědeckých včetně děl kartografických, výtvarných, dále rovněž dabingové režiséry, kteří jsou autory mluvené složky audiovizuálních děl v jiném jazyce, o nakladatele (jiné než hudební).
o o o o o o o
•
OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním[22] Jedná se o občanské sdružení autorů a dalších nositelů autorských práv. Na základě recipročních smluv s partnerskými organizacemi OSA zastupuje také až milion zahraničních autorů. Hlavní činností OSA je kolektivní správa autorských práv k hudebním dílům a zhudebněným textům. Sdružuje a zastupuje: o autory hudby s textem o autory hudby bez textu, o autory textu, o hudební nakladatele, o dědice autorských práv výše uvedených autorů.
OSA spravuje přímo ze zákona práva povinně kolektivně spravovaná, neboť autor sám je vykonávat nemůže. To se týká práva o na odměnu při kabelovém přenosu hudebních děl, o na odměnu v souvislosti s rozmnožováním hudebního díla pro osobní potřebu, při dovozu a prvním prodeji nenahraných zvukových a zvukověobrazových nosičů a přístrojů k zhotovení rozmnoženin, o na přiměřenou odměnu za pronájem a půjčování rozmnoženin hudebního díla (např. videopůjčovny).
65
PŘÍLOHA C.
PŘEHLED KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ AUTORSKÝCH DĚL
•
INTERGRAM [21] Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukověobrazových záznamů. Zastupuje výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů ve výkonu kolektivní správy majetkových práv. Zajišťuje odměnu za: o Užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí, o užití zvukového záznamu, vydaného k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí, o zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově-obrazového záznamu, o pronájem originálu nebo rozmnoženiny výkonu výkonného umělce na zvukový nebo zvukově-obrazový záznam, o užití kabelových přenosů živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový záznam.
•
OOA-S – Ochranná organizace autorská Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl. Je to nevýdělečná organizace (občanské sdružení) zastupující umělce a dědice při hromadné správě práv, která si ve většině případů nemohou spravovat sami. OOA-S působí mezi výtvarníky a architekty. Členem OOA-S se může stát každý autor výtvarných děl či jeho dědicové, a to na základě smlouvy o zastupování.
•
GESTOR Ochranný svaz autorský – občanské sdružení, které je kolektivním správcem autorského práva na odměnu při opětném prodeji originálu výtvarného díla uměleckého. Originálem díla se rozumí zejména originální obraz, kresba, malba, koláž, tapiserie, rytina, litografie či jiná grafika, socha, keramika, autorský šperk, fotografie nebo autorská rozmnoženina, která je podle zvyklostí považována za originál. Právo na odměnu pro autora se naopak nevztahuje na díla architektonická, díla užitého umění a na rukopisy spisovatelů a skladatelů.
66
