Poruchy endokrinního systému
Endokrinní systém Definice: • endokrinní systém, systém žláz s vnitřní sekrecí, působí svými hormony na tkáně vzdálené, na tkáně sousední, či na samu tkáň, kde hormon vzniká • žlázy s vnitřní sekrecí: hypotalamus, hypofýza (podvěsek mozkový), epifýza (šišinka), štítná žláza, příštítná těliska, tymus (brzlík), nadledviny, pankreas (slinivka břišní), pohlavní žlázy (varlata, vaječníky)
Endokrinní systém
Definice: • endokrinní systém je anatomicky (inervace endokrinních žláz) i funkčně propojen se systémem nervovým v systému neuroendokrinní
Endokrinní systém Hormony: • slovo hormon má původ v řeckém slově „hormaó“, znamenajícím poháním nebo též povzbuzuji. Hormony jsou chemické sloučeniny, které slouží v organizmu k přenosu informací • hormony jsou produkovány buď anatomicky definovanými endokrinními orgány (žlázami s vnitřní sekrecí), u nichž je produkce hormonů hlavní funkcí nebo mohou být produkovány různými tkáněmi a buňkami, jejichž hlavní funkce je jiná než endokrinní
Endokrinní systém Druhy sekrece: • endokrinní - uvolnění příslušného hormonu do krevního oběhu, transport ke vzdáleným orgánům a jejich ovlivnění • parakrinní - uvolnění hormonu do blízkého okolí produkující buňky a ovlivnění okolních buněk, bez transportu krevním oběhem • autokrinní - uvolnění hormonu do blízkého okolí produkující buňky a zpětné ovlivnění samotné buňky, ve které hormon vzniká • neurokrinní - působení látek, které mají charakter hormonů, na synapsích nervového systému
Endokrinní systém Zpětná vazba: Regulace funkce všech endokrinních orgánů funguje na principu tzv. zpětné vazby.V regulaci endokrinních orgánů se uplatňuje především: • negativní zpětná vazba - vzestup regulované veličiny aktivuje mechanissmy, které vedou k jejímu následnému poklesu • pozitivní zpětná vazba - vzestup regulované veličiny aktivuje mechanismy, které vedou k jejímu dalšímu vzestupu – tento mechanismus se uplatňuje např. v indukci ovulace
Endokrinní systém Zpětná vazba: z hlediska počtu zapojených regulačních orgánů zpětnou vazbu rozdělujeme na: • jednoduchou - změny regulované veličiny přímo ovlivňují sekreci hormonu, který ji reguluje
Endokrinní systém Zpětná vazba: • složitou - do regulační smyčky jsou zapojeny další orgány: hypofýza a hypotalamus
Endokrinní systém Rozdělení hormonů: Podle chemického složení rozlišujeme tyto základní hormony: • (glyko)proteinové: luteinizační hormon (LH), folikuly stimulující hormon (FSH), růstový hormon (STH), tyreotropní hormon (TSH) • polypeptidové: hypotalamické statiny a liberiny, antidiuretický hormon (ADH), oxytocin, adrenokortikotropní hormon (ACTH), prolaktin (PRL), parathormon (PTH), kalcitonin (CT), inzulin, glukagon • deriváty aminokyselin : adrenalin, noradreanalin, dopamin, trijodtyronin (T3), tyroxin (T4) • steroidní: kortizol, aldosteron, progesteron, estradiol, testosteron
Endokrinní systém Transport hormonů krevním oběhem: • u hormonů lipofilních (rozpustných v tucích), dochází po uvolnění do krevního oběhu k jejich vazbě na tzv. vazebné bílkoviny. Kromě frakce vázané na bílkoviny existuje ještě tzv. volná frakce hormonů (tzv. volné hormony), která je obvykle o několik řádů menší než vázaná • vazebné bílkoviny umožňují transport ve vodě nerozpustných hormonů krevním oběhem, brání jejich vylučování ledvinami a metabolizaci v játrech čímž prodlužují biologický poločas hormonů • biologicky účinné jsou jen volné hormony a vázaná frakce tak představuje určitý rezervoár biologicky neaktivního hormonu
Endokrinní systém Vlastní mechanismy působení hormonů v cílových tkáních: Účinek hormonů v cílových tkáních je zprostředkován vazbou na specifické receptory, po kterých následuje spuštění některé z nitrobuněčných (cytoplazmatických nebo jaderných) signalizačních kaskád, které jsou odlišné u různých typů receptorů. Konečným důsledkem je: • změna aktivity nebo koncentrace různých enzymů, • změna aktivity membránových transportních systémů • ovlivnění exprese transkripčních faktorů pro různé regulační či strukturállní proteiny. Po vazbě hormonu na receptor může dojít nejen k aktivaci, ale i k inhibici příslušné signalizační kaskády.
Endokrinní systém Hormonální receptory: • vazba hormonu na příslušný receptor je specifická (pro každý hormon
existuje vlastní receptor, který neumožňuje vazbu s jiným hormonem). Všechny chemické sloučeniny (přirozené i syntetické), které mají schopnost vazby na receptor, nazýváme ligandy. Hormon je pro svůj receptor přirozeným ligandem • vzájemnou vazbu hormon-receptor můžeme charakterizovat afinitou (schopnost a síla vazby hormonu na receptor) a aktivitou (schopnost komplexu spustit postreceptorové signální mechanismy): a) agonisty - aktivují postreceptorové mechanismy b) antagonisty - potlačují postreceptorové mechanismy
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Hypotalamus: • hypotalamus tvoří přední stěnu a dno III. komory, od talamu jej odděluje sulcus hypothalamicus. Talamus je struktura senzitivní, kdežto hypotalamus ležící ventrálně je strukturou motorickou • hypotalamus je centrum pro řízení humorálních funkcí organismu, ovlivňuje hypofýzu a následně pak další žlázy s vnitřní sekrecí, sám tvoří hormony oxytocin a antidiuretický hormon (ADH), které jsou sekretovány hypofýzou
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypotalamu: Diabetes insipidus centralis (žíznivka): • parciální nebo kompletní nedostatek sekrece ADH ze SO a PV jádra hypotalamu • etiologie - autoimunní podklad, expanzivní proces úraz mozku, jatrogenní poškození • patogeneze - nedostatkem ADH je způsobena snížená reabsorbce vody v distálních tubulech ledvin • klinika - polyurie s hypotonickou močí (20-30 l/ denně), vzestup plazmatické osmolarity, hypertonická dehydratace, sekundární polydipsie
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypotalamu: Schwartz-Bartterův syndrom: • zvýšená sekrece ADH • etiologie- ektopická syntéza (bronchogenní karcinom) • patogeneze - zvýšená reabsorbce vody v distálních tubulech ledvin • klinika - zvýšená retence vody, diluční hyponátrémie, hypotonická hyperhydratace, intoxikace vodou, edém mozku, závratě, bolesti hlavy, křeče
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypotalamu: Hypotalamický hypopituitarismus: • hypotalamus je zdrojem hormonů pozitivně regulujících funkci hypofýzy • defekt jejích tvorbě může způsobit poruchu příslušné hormonální osy • defekt může být vrozený nebo získaný (nádor, zánět, úraz), izolovaný nebo sdružený (kompletní hypopituitarismu) • hypotalamický hypopiutitarizmus se projevuje stejně jako hypopituitarizmus hypofizární
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Hypofýza: • hypofýza je uložena uvnitř ochranné kostní prohlubně zvané "turecké sedlo" (sella turcica). Turecké sedlo je viditelné na RTG snímku lebky; rozšíření sedla je jasným upozorněním, že je něco špatného s hypofýzou
• žláza je rozdělena na dvě části, z nichž každá je funkčně zcela oddělena od druhé
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Hypofýza: • zadní hypofýza je napojena na hypotalamus stop-
kou hypofýzy. Produkuje pouze dva hlavní hormony, které jsou ve skutečnosti tvořeny v hypotalamu - ADH a oxytocin • přední hypofýza tvoří hormony, které aktivují jiné důležité žlázy v těle, stejně tak tvoří jeden nebo dva důležité hormony působící přímo na tkáně. Ačkoliv není přímo napojena na hypotalamus, je s ním stále velmi těsně funkčně spojena
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Hypofyzární hormony: zadní hypofýza: • ADH - kontroluje vodu v těle, účinkuje v tubulech ledvin, ovlivňuje jejich schopnost zadržovat a uvolňovat vodu • oxytocin - podílí se na začátku porodu a způsobuje děložní kontrakce, hraje důležitou roli při nastartování sekrece mléka po porodu. U mužů je oxytocin pravděpodobně spojen s vyvoláváním orgasmu
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Hypofyzární hormony: přední hypofýza: • tyreotropní hormon (TSH) - kontroluje aktivitu štítné žlázy • adrenokortikotropní hormon (ACTH) - kontroluje aktivitu aktivitu kůry nadledvin • folikuly stimulující hormon(FSH) a luteinezační hormon (LH) - gonadotropní hormony, které stimulují sekreci estrogenu a progesteronu a ovlivňují pohlavní žlázy • prolaktin(PRL) - působí přímo na tkáně a u žen kontroluje reprodukci (ovulace, menstruační cyklus, produkce mléka) • somatotropní hormon (STH) - v dětství a dospívání kontroluje růst, později ovlivňuje látkovou přeměnu cukrů
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nadbytku hormonů: Hyperprolaktinémie • definice: zvýšená koncentrace prolaktinu v séru • etiologie: - fyziologická: těhotenství, laktace,stres, spánek,fyzická námaha, koitus - patologická: prolaktinomy, infiltrativní procesy, zánět, úraz,iradiace - farmakologicky navozená: neuropeptidy, blokátory dopaminových receptorů, inhibitory sekrece dopaminu, antihypertenziva, H2 blokátory, estrogeny, perorální kontraceptiva, antikonvulziva… • klinický obraz: - ženy : anovulace,infertilita, oligomenorea, amenorea, galaktorea - muži: snížené libido, impotence, předčasná ejakulace, oligospermie….
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nadbytku hormonů: Akromegalie/gigantismus/gigantoakromegalie • definice: autonomní nadprodukce růstového hormonu (STH) - před dokončením růstu: gigantismus - po dokončení růstu: akromegalie - kombinace: gigantoakromegalie • etiologie: adenom hypofýzy (> 95% všech případů) • klinický obraz: poruchy menstruace, akromegalický vzhled (zvětšování aker-uši,nos,čelist, jazyk, prsty), bolesti hlavy, parestézie, poruchy vidění, artropatie, tyreopatie, arteriální hypertenze, únavnost….
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nadbytku hormonů: Cushingův syndrom • definice: autonomní nadprodukce kortizolu v kůře nadledvin • etiologie: - ACTH dependentní: nadprodukce ACTH hypofýzou, nadprodukce ACTH jinými tumory - ACTH independentní: tumory nadledvin, adrenální hyperplazie • klinický obraz: snížené libido, obezita, měsícový obličej, menstruační změny, hypertenze, deprese, letargie, únavnost, slabost, otoky, bolesti hlavy,opakované infekce …
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nadbytku hormonů: Tyreotropinomy
• definice: autonomní nadprodukce tyreotropního hormonu (TSH) • etiologie: adenomy hypofýzy • klinický obraz: - příznaky z expanzivního růstu rumoru (defekty zorního pole, hypopituitarismus) - příznaky hypertyreózy
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nadbytku hormonů: Gonadotropinomy • definice: nadprodukce gonadotropinů (LH a FSH) • etiologie: adenomy hypofýzy • klinický obraz: - příznaky z expanzivního růstu rumoru (defekty zorního pole, hypopituitarismus) - příznaky hypergonadismu: ovariální hyperstimulační syndrom, akné, seborhea , paradoxně hypogonadismus
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nedostatku hormonů: Centrální hypokortikalismus • definice: deficit adrenokortikotropního hormonu (ACTH ) • etiologie: - primární (genetické a vývojové vady) - sekundární: suprese HPA osy, tumory, ozařování, úraz, zánět… • klinický obraz: - chronický hypokortikalismus: slabost, únavnost, nechutenství, hubnutí, nauzea, bolesti břicha, hyponatrémie, hyperkalémie, anémie… - akutní hypokortikalismus: vyčerpanost, bolesti břicha, zvracení, febrilie, hypotenze, šok, sklon k hypekalémii a hypoglykémii
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nedostatku hormonů: Centrální hypotyreóza • definice: deficit tyreotropního hormonu (TSH) • etiologie: - primární (genetické a vývojové vady) - sekundární: tumory, ozařování, úraz, infiltrativní procesy, zánět… • klinický obraz: deficit TSH se projevuje sníženou funkcí štítné žlázy (slabost, zimomřivost, únava, svalová slabost, chladná a sucha kůže, prosáknutí až otoky kůže a podkoží, nekvalitní vlasy a padání vlasů, zácpa, zpomalená srdeční činnost…)
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nedostatku hormonů: Centrální hypogonadismus • definice: deficit sekrece gonadotropinů (LH a FSH) • etiologie: - primární (genetické a vývojové vady) - sekundární: tumory, ozařování, úraz, infiltrativní procesy, zánět… • klinický obraz: - muži:snížení libida, sexuálních funkcí, infertilita, impotence, snížení ochlupení a růstu vousů, osteoporóza… - ženy: poruchy menstruačního cyklu, anovulace, oligomenorhea, amenorhea, infertilita, osteoporóza
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nedostatku hormonů: GHD - growth hormone deficiency • definice: deficit sekrece růstového hormonu (STH) • etiologie: - primární: genetické a vývojové vady v dětství - sekundární: tumory, ozařování, úraz, infiltrativní procesy, zánět… • klinický obraz: - děti: porucha růstového vývoje - dospělí: změny tělesného složení, snížená fyzická výkonnost, zvýšení kardiovaskulárního rizika, snížená kvalita života
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nedostatku hormonů: Deficit prolaktinu • definice: deficit sekrece prolaktinu (PRL) • etiologie: - primární: genetické - sekundární: tumory, ozařování, úraz, infiltrativní procesy, zánět… • klinický obraz (pouze při kompletní destrukci): - muži: asymptomatický - ženy: nemožnost laktace
Onemocnění hypotalamuhypofyzárního systému Onemocnění hypofýzy z nedostatku hormonů: Lymfocytární hypofyzitida • definice: deficit sekrece jednoho nebo více hypofyzárních hormonů • etiologie: difuzní zánětlivý autoimunní proces • klinický obraz: - postihuje převážně ženy po porodu - centrální hypokortikalismus (slabost, únavnost, nechutenství, hubnutí, nauzea, bolesti břicha, hyponatrémie, hyperkalémie, anémie) - někdy další hormonální deficity
Štítná žláza Štítná žláza: • nepárový endokrinní orgán, tvořený dvěma laloky ovoidního tvaru, které jsou spojeny tzv. istmem (můstkem). Nachází se v podkoží na přední straně krku pod štítnou chrupavkou a po obou stranách průdušnice • mikroskopicky se štítná žláza skládá z tzv. folikulů (drobných uzlíků), které jsou tvořeny folikulárními buňkami
Štítná žláza Hormony štítné žlázy: • folikulární buňky produkují dva hormony štítné žlázy: tyroxin -T4(obsahuje 4 atomy jódu) a trijódtyronin- T3 (obsahuje 3 atomy jódu), které jsou vázány na molekulu tyreoglobulinu a uskladněny v dutině uvnitř folikulů. Odtud jsou v případě potřeby uvolňovány do krve • v menším množství jsou součástí folikulů také parafolikulární buňky- neboli C buňky. Ty produkují hormon kalcitonin, který se podílí na regulaci rovnováhy vápníku v krvi
Štítná žláza Regulace funkce štítné žlázy • funkce štítné žlázy a tvorba T4 a T3 je regulována především tzv. tyreoidálním stimulačním hormonem (TSH) produkovaným buňkami adenohypofýzy (přední lalok podvěsku mozkového), který je pod dalším regulačním vlivem hypotalamu a dalších vyšších oblastí mozku. Principem této regulace je tzv. negativní zpětná vazba: při poklesu hormonů štítné žlázy v krvi stoupá produkce TSH v adenohypofýze, což vede ke zvýšené tvorbě hormonů T4 a T3 ve štítné žláze a naopak
Štítná žláza Účinky tyreoidálních hormonů • tyreoidální hormony se váží na receptory, které jsou v nestejném množství ve všech buňkách organismu. Tyreoidální hormony působí jednak přímo na jednotlivé orgány, jednak nepřímo ovlivňováním účinku ostatních hormonů • hormony štítné žlázy významně ovlivňují metabolismus všech živin (cukrů, tuků a bílkovin) a jejich přiměřené množství je nutné pro správnou funkci všech orgánů a tkání organismu po celý život. Během nitroděložního vývoje plodu a několik let po narození jsou naprosto nezbytné pro vývoj mozku. Zvýšené i snížené množství hormonů štítné žlázy není dlouhodobě slučitelné se životem
Onemocnění štítné žlázy Etiologie, patogeneze • nedostatek hormonů štítné žlázy označujeme jako hypotyreóza, nadbytek jako hypertyreóza nebo tyreotoxikóza. Hypotyreoźa i hypertyreóza mohou být způsobeny řadou různých příčin, z nichž dnes nejčastější je autoimunitní zánět (neinfekční zánět způsobený poruchou imunity) • kromě toho může být štítná žláza postižena i jinými záněty, uzly a nádory. Pojem struma je popisný a označuje zvětšení štítné žlázy z jakékoliv příčiny a nesouvisí s její funkcí (struma může být spojena s hypotyreózou, hypertyreózou i s normální funkcí štítné žlázy). Je-li štítná žláza zvětšená jako celek a neobsahuje uzly hovoříme o strumě difúzní, je-li přítomen jeden či více uzlů hovoříme o strumě jednouzlové nebo víceuzlové (polynodózní)
Onemocnění štítné žlázy Choroby z nedostatku jódu, vrozená hypotyreóza • pro tvorbu hormonů štítné žlázy je nezbytné dostatečné zásobení jódem. Jód získává organismus výlučně potravou (nejvíce jódu obsahují mořské ryby a další mořské produkty). Jediným zdrojem jódu pro plod, novorozence a kojence je matka. Trpí-li matka nedostatkem jódu, dochází k nedostatečnému zásobení plodu, novorozence a kojence jódem (a hormony štítné žlázy), což vede k závažným poruchám vývoje mozku, které označujeme jako kretenismus. Je-li závažný nedostatek jódu v určitých geografických oblastech, hovoříme o endemickém kretenismu. Dostatek jódu v potravě je ale nutný i v celém dalším průběhu života, především u dětí, v dospívání a u těhotných a kojících žen
Onemocnění štítné žlázy Choroby z nedostatku jódu, vrozená hypotyreóza • projevem mírnějšího nedostatku jódu je zvětšení štítné žlázy - struma, která je zpočátku difúzní a postupně dochází k uzlovatění. U většího nedostatku jódu je přítomná i hypotyreóza. Naopak u osob trpících dlouhodobým nedostatkem jódu, může náhlý přívod jódu (např. při podání kontrastních látek při rentgenologickém vyšetření, nebo léků s vysokým obsahem jódu) vyvolat hypertyreózu • nedostatek jódu u dětí a dospívajících vede navíc k porušenému vývoji mentálních schopností a sníženému IQ. U těhotných žen vede nedostatek jódu často k potratu, předčasnému porodu, zvýšenému výskytu vrozených vývojových vad plodu, ke zvýšené úmrtnosti novorozenců, či k závažnému poškození především mozku plodu - kretenismu
Onemocnění štítné žlázy Choroby z nedostatku jódu, vrozená hypotyreóza • podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpí v současné době na zemi nedostatkem jódu asi ¼ lidstva. Často jde o horské oblasti zemí třetího světa, kde je nízký obsah jódu v půdě. V přímořských oblastech bývá zásobení jódem vyšší. Podobně Čechy, Morava a Slovensko patřily v minulosti k oblastem s nedostatkem jódu. Z těchto důvodů byla od padesátých let minulého století zavedena plošná jódace jedlé soli • poslední průzkumy zásobení populace jódem ale ukázaly, že i přes toto plošné opatření, je nutné zvýšit příjem jódu především u těhotných a kojících žen a adolescentů. Doporučuje se tedy v průměru 100-200 ug jódu denně v podobě tablet (např. Jodid 100, Jodid 200) u všech těhotných a kojících žen a individuálně u adolescentů
Onemocnění štítné žlázy Primární, periferní hypotyreóza • chronická lymfocytární tyreoiditida: autoimunitní zánět, který po zavedení jodace jedlé soli je v současné době nejčastější příčinou hypotyreózy. Toto onemocnění je způsobeno poškozením štítné žlázy složkami vlastního imunitního systému - především lymfocyty, vzácně i protilátkami. Ty rozpoznávají tkáň štítné žlázy jako „cizí“ a ničí ji stejným způsobem, jakoby se jednalo např. o virovou či bakteriální infekci. Štítná žláza přitom bývá nejčastěji normální velikosti, nebo dochází k jejímu zmenšení - tzv. atrofii
• Hashimotova tyreoiditida: chronická lymfocytární tyreoiditida se zvětšením štítné žlázy (struma)
Onemocnění štítné žlázy Primární, periferní hypotyreóza • po operační hypotyreóza: po odstranění celé štítné žlázy (totální tyreoidektomie) nebo jednoho z jejích laloků (lobektomie nebo hemityreoidektomie) • hypotyreóza po ozáření: - zevní ozáření: při léčbě nádorových procesů v oblasti krku a hrudníku - vnitřní ozáření radioaktivním izotopem jodu, který štítná žláza aktivně vychytává z krve při léčbě nádorů štítné žlázy a její zvýšené funkce
Onemocnění štítné žlázy Primární, periferní hypotyreóza • klinický obraz: slabost, zimomřivost, únava, svalová slabost, chladná a sucha kůže, prosáknutí až otoky kůže a podkoží, nekvalitní vlasy a padání vlasů, zácpa a zpomalená srdeční činnost. Při hypotyreóze se může objevit i řada neurologických příznaků z postižení jak centrálního (ztráta soustředění, poruchy paměti, celkové zpomalení mentální výkonnosti), tak periferního nerovového systému (prodloužení všech svalových a jiných reflexů) • dlouhodobě neléčená hypotyreóza má závažné zdravotní důsledky a může vést i k smrti. Naopak, je-li toto onemocnění včas diagnostikováno a správně léčeno (léčba je obvykle doživotní), nezanechává žádné následky a dochází ke kompletní úpravě všech příznaků, včetně neurologických a kardiálních
Onemocnění štítné žlázy Zvýšená činnost štítné žlázy - primární hypertyreóza/tyreotoxikóza • nejčastější příčiny tyreotoxikózy: - imunogenní, autoimunní (Gravesova-Basedowova typu) - polynodózní (mnohouzlová) toxická struma - autonomní tyreoidální tkáň (u toxického adenomu) - předávkování tyreoidálními hormony, poléková tyreotoxikóza (amiodaron), tyreotoxikóza vyvolaná podáváním jodových rentgenových kontrastních látek nebo cytokinů
Onemocnění štítné žlázy Zvýšená činnost štítné žlázy - primární hypertyreóza/tyreotoxikóza Gravesova-Basedowova choroba • etiologie: příčinou je porucha imunitního systému, kterou označujeme jako autoimunita. Postihuje ženy 4x častěji než muže, vyskytuje se spíše v mladším věku • patogeneze: dochází k patologické tvorbě protilátek, které po vazbě na povrch buněk štítné žlázy (na tzv. TSH receptor) způsobují stimulaci štítné žlázy k růstu a vyšší produkci hormonů T4 a T3
Onemocnění štítné žlázy Zvýšená činnost štítné žlázy - primární hypertyreóza/tyreotoxikóza Gravesova-Basedowova choroba • Šilinkova klasifikace klinických projevů: - K (kožní): teplá, opocená, kůže (pomerančová kůra), řídké, nekvalitní vlasy, rýhované nehty - L (labor/svalové): zvýšená únavnost, atrofie některých svalů, šplhavou chůzi do schodů, snížení tónu hlasivek (přeskakující hlas) - M (metabolické): úbytek váhy, zvýšení střevní motility se zhoršeným vstřebáváním, snížená produkce žaludeční šťávy
Onemocnění štítné žlázy Zvýšená činnost štítné žlázy - primární hypertyreóza/tyreotoxikóza Gravesova-Basedowova choroba - N (nervové): jemný třes prstů či celého těla, pocit „vnitřního chvění“, nervozita, podráždenost, neklid a anxiozita - O (oběhové): tachykardie, arytmie, srdeční selhání - P (protruze): časté je postižení očí - tzv. endokrinní orbitopatie. Ta se projevuje pálením, řezáním a slzením očí, v těžších případech vystupováním očních bulbů z očnic (protruze, exoftalmus) a nemožností dovření víček (lagoftalmus) s vysycháním rohovky. V těžších případech dochází k váznutí pohybu očních bulbů (dvojité vidění) nebo k útlaku n. opticus a ztrátě zraku
Tyreotoxikóza s endokrinní orbitopatií
• protruze/exoftalmus
• lagoftalmus - nemožností dovření víček s vysycháním rohovky • dvojité vidění - dochází k váznutí pohybu očních bulbů • ztráta zraku - útlaku n. opticus
Onemocnění štítné žlázy Zvýšená činnost štítné žlázy - primární hypertyreóza/tyreotoxikóza Polynodózní toxická struma • etiologie: většinou se rozvíjí na bázi polynodózny eufunkční strumy, hyperfunkce vzniká v jednotlivých uzlech. Vyvolávajícím momentem může být zvýšení příjmu jódu, nebo podávání léků s obsahem jódu • patogeneze: dochází k uzlové přeměně a zvětšení obvykle obou laloků štítné žlázy. V této situaci některé uzly přestanou podléhat normální zpětnovazebné regulaci a tvoří nadměrné množství hormonů štítné žlázy – stávají se tzv. auto nomními
Onemocnění štítné žlázy Zvýšená činnost štítné žlázy - primární hypertyreóza/tyreotoxikóza Polynodózní toxická struma • klinický obraz: známky kardiální (ta-
chykardie, arytmie, srdeční selhání) nebo příznaky katabolizmu (úbytek váhy, zvýšení střevní motility se zhoršeným vstřebáváním
Onemocnění štítné žlázy Zvýšená činnost štítné žlázy - primární hypertyreóza/tyreotoxikóza Toxický adenom • etiologie: obvykle jediný uzel ve štítné žláze, který má charakter nezhoubného nádoru • patogeneze: uzel má schopnost autonomní neregulované tvorby hormonů štítné žlázy • klinický obraz: známky kardiální (tachykardie, arytmie, srdeční selhání) nebo příznaky katabolizmu (úbytek váhy, zvýšení střevní motility se zhoršeným vstřebáváním
Onemocnění štítné žlázy Nádory štítné žlázy • benigní nádory: adenomy, které vycházejí z epiteliálních buněk • maligní nádory: vzácné (2-5 na 100 000 obyvatel) - papilární karcinom - folikulární karcinom - medulární karcinom - anaplastický karcinom Toxický adenom
Příštítná tělíska Příštítná tělíska: • člověk má dva páry příštítných tělísek, jež jsou uložena jednak při horním a jednak při dolním pólu štítné žlázy. Celková hmotnost všech tělísek je asi 170 mg. Histologicky se skládají z buněk hlavních, secernujících PTH a oxyfilních, jež jsou za normálních podmínek inaktivní
Příštítná tělíska Hormony příštítných tělísek: • parathormon (PTH) je syntetizován hlavními buňkami příštítných tělísek. Je to lineární polypeptid skládající ze z 84 aminokyslin, v buňkách je syntetizován preproparathormon (115 aminokyselin), dalším štěpením vzniká proparathormon (90 aminokyselin) a z něj parathormon
Příštítná tělíska Funkce příštítných tělísek: Kalcium je základní složkou lidské kostry a pátým nejpočetnějším anorganickým prvkem těla. Udržování koncentrace plazmatického kalcia na stalé úrovni vyplývá z vitální úlohy iontů kalcia pro neuromuskulární dráždivost, krevní srážlivost, funkci buněčných membrán, jejich pasivní permeabilitu a stabilitu membránových struktur, z jeho účasti na četných enzymových reakcích a regulaci sekrece bílkovinných hormonů. Důležitá úloha kalcia při nervovém přenosu a při kontrakci srdečního a kosterního svalu je známa již od klasických studií Ringera v 19. století
Příštítná tělíska Funkce příštítných tělísek: Parathormon je nejmocnější a také hlavní regulátor koncentrace extracelulárního kalcia • přímý vliv na kost - aktivuje osteoklasty (uvolňování kalciových iontů) • přímý vliv na ledviny: - stimuluje tvorbu kalcitriolu (vitamin D je aktivován v játrech na kalcidiol a ten pak v ledvině na kalcitrol) - zvyšuje zpětnou resorpci kalciových iontů a snižuje resorpci fosfátů • nepřímý účinek na střevo (nutná přítomnost vit. D): resorpce kalcia
Poruchy příštítných tělísek Primární hyperparatyreóza • generalizovaná porucha kalciového, fosfátového a kostního metabolismu, která je důsledkem dlouhodobě zvýšené sekrece PTH • etiologie: - adenom příštítných tělísek (90%) - primární hyperplazie (13,7%) - ektopická produkce PTH (při neopláziích)
Poruchy příštítných tělísek Primární hyperparatyreóza • klinický obraz: - poškození ledvin: nefrolitiáza (kalcium-oxaláty, kalcium-fosfáty), nefrokalcinóza, polyurie, polydipsie, uroinfekce, postižená koncentrační schopnost ledvin, postupné snižování ledvinných funkcí až renální insuficience - postižení kosti: hyperparatyreozní osteodystrofie (úbytek kostního minerálu), deformity, fraktury, aktivace osteoklastů, fibrózní přestavba kosti, tvorba cyst a hnědých tumorů - příznaky s postižením trávícího ústrojí: vředové choroby žaludku a duodena, vyšší výskyt pankreatitidy a cholelitiázy
Poruchy příštítných tělísek Primární hyperparatyreóza • klinický obraz: - postižení srdce a cirkulace: arytmie, bradykardie, hypertenze, zástava srdce - postižení jiných orgánů: kalcifikace rohovky, klouby jsou často postižené dnou , neuropsychycké změny (apatie, deprese, psychozy, halucinace, letargie, paranoidní stavy…)
Poruchy příštítných tělísek Sekundární hyperparatyreóza • vzniká dlouhodobou hypokalcemií. Ta stimuluje produkci parathormonu a tím sekundárně vzniká hyperplazie příštítných tělísek a nadprodukce parathormonu • etiologie: sekundární hyperparatyreóza vzniká při poruchách resorpce kalcia střevem, při chronické renální insuficienci, nedostatku vitamínu D a při pseudohypoparatyreóze • klinický obraz: dominuje kostní postižení (renální osteodystrofie, osteomalacie, osteoporóza)
Poruchy příštítných tělísek Hypoparatyreóza • hypofunkce příštítných tělisek: - hormonopenická forma (s nedostatkem nebo chybením PTH) - hormonopletorická forma (pseudohypoparatyreóza, s nadbytekm PTH) • etiologie: - pooperační (komplikace po operaci štítné žlázy)- nejčastější - autoimunní - familiární - po ozáření (zevní či po léčbě radiojódem) - kongenitální (Di Georgeovův syndrom) - hemochromatóza - těžká hypomagnezémie (reverzibilní) - porucha receptoru pro parathormon (pseudohypoparatyreóza)
Poruchy příštítných tělísek Hypoparatyreóza • klinický obraz: - zvýšená neuromuskulární dráždivost (parestezie, křeče) - psychosyndrom (depresivní stavy, anxieta, afektivní labilita) - extrapyramidová symptomatologie- chorea (nekoordinované trhavé pohyby těla a snížená mentální schopnost) a parkinsonismus na podkladě kalcifikace bazálních ganglií - katarakta (šedý zákal) - zvýšená lomivost nehtů, suchá pokožka, alopecie - srdeční insuficience, prodloužení QTc V biochemickém nálezu je přítomna hypokalcémie, hyperfosfatémie, hypokalciurie a snížené hladiny parathormonu.
Nadledviny Nadledviny Nadledvinné žlázy (nadledviny) jsou umístěny nad ledvinami, kde sedí jako čepice na vrcholu každé ledviny. Každá žláza se skládá ze dvou oddělených částí: vnitřní dřeně a zevně uložené kůry. Tyto části produkují různé hormony, z nichž každý má zcela jinou funkci
Nadledviny Kůra nadledvin Zevně kolem dřeně nadledvin je kůra nadledvin, která produkuje a vylučuje řadu hormonů: • zevní zóna glomerulóza- aldosteron • střední zóna retikularis- androgeny (DHEA, DHEA-S) • vnitřní zóna fascikulata- kortizol
Nadledviny Regulace kůry nadledvin • trofický hormon přední hypofýzy adrenokortikotropní hormon (ACTH) je hlavní regulátor produkce kortizolu a androgenů. Naopak ACTH prostřednictvím neurotransmiterů a kortikotropin-releasing hormonů (CRH) je regulován hypotalamem a centrální nervovou soustavou. Chronická stimulace vede k adrenokortikální hyperplasií a hypertrofií, naopak nedostatek ACTH má za následek snížení steroidogeneze s adrenokortikální atrofií, sníženou váhou žlázy a sníženým obsahem proteinů a nukleových kyselin • produkce aldosteronu je převážně ovlivňována systémem renin-angiotenzin, hladinami kalia a ACTH
Nadledviny Biologické účinky glukokortikoidů • účinky protizánětlivé a imunosupresivní - inhibice syntézy cytokinů a cytoadhezivních molekul - účinek na krevní elementy - účinek na mikrocirkulaci - účinek na deriváty kyseliny arachidonové • účinky na metabolismu sacharidů - kontraregulační hormony - stimulace glukoneogeneze - snížení periferní utilizace glukózy - stimulace syntézy a ukládání glykogenu
Nadledviny Biologické účinky glukokortikoidů • účinky na metabolismu bílkovin - proteokatabolické působení - mobilizace aminokyselin z tkání - negativní dusíková bilance • účinky na metabolismu tuků - inhibice lipolýzy - stimulace lipogeneze a ukládání tuků
Nadledviny Biologické účinky glukokortikoidů • účinky na vodní a elektrolytovou rovnováhu - retence Na+ - exkrece K+ (hypokalémie, hypokalemická alkalóza) - zvýšení fosfaturie • účinky na kost - inhibice osteoblastické aktivity (osteoporóza) - stimulace osteoresorbce (osteoporóza) - negativní bilance kalcia
Nadledviny Biologické účinky glukokortikoidů • účinky na kardiovaskulární systém - hypertenze • účinky na centrální nervový systém - poruchy chování - poruchy spánku - afektivní poruchy - psychózy, deprese
Nadledviny Biologické účinky mineralkortikoidů • renální účinky aldosteronu - stimulace aktivní reabsorpce Na+ v distálním tubulu - zvýšení pasivního transportu K+ z tubulárních buněk do moči • extrarenální účinky aldosteronu - stimulace reabsorpce Na+ ve slinných žlázách, potních žlázách a ve střevě
Poruchy nadledvin Poruchy kůry nadledvin • hyperkortizolismus • hypokortikalizmus • primární hyperaldosteronizmus • nadprodukce androgenů
Poruchy nadledvin Hypekortikolizmus • etiologie a patogeneze: - ACTH dependentní: a) nadprodukce ACTH hypofýzou b) nadprodukce ACTH nebo CRH jinými tumory - ACTH independentní: a) tumory nadledvin b) adrenální nodulární hyperplázie
Poruchy nadledvin Hypekortikolizmus • klinické příznaky: - snížené libido - obezita - měsícovitý obličej - hypertenze - menstruační změny - deprese, letargie - únavnost, slabost - ateroskleróza - otoky…
Poruchy nadledvin Hypokortikolizmus • etiologie a patogeneze: - primární (Addisonova nemoc):
a) idiopatická (včetně autoimunitní) - 65% b) tuberkulózní (20%) c) ostatní (15%) - sekundární: a) suprese HPA osy b) hypotalamo-pituitární poškození
Poruchy nadledvin Hypokortikolizmus • klinické příznaky: slabost, únavnost, nechutenství, hubnutí, nauzea, bolesti břicha, hypotenze… • primární hypokortikalizmus: tmavá kůže, hyperpigmentace • sekundární hypokortikalizmus: „bílý“ Addisson
FUNKCE HPA OSY ZPĚTNOVAZEBNÁ INHIBICE
-
STRES FYZICKÝ EMOČNÍ CHEMIC. JINÝ
-
++ +
+
CRH
ACTH
KOR.
NADLEDVINY
HYPOFÝZA
+
HYPOTALAMUS
SET UP
Poruchy nadledvin Primární hyperaldosternonizmus • etiologie: - aldosteron produkující adenom kůry nadledvin (45%) - bilaterální hyperplazie kůry nadledvin (45%) - unilaterální hyperplazie kůry nadledvin (1-2%) - familiární hyperaldosteronizmus (1%) - karcinom kůry nadlevin (1%)
Poruchy nadledvin Primární hyperaldosternonizmus • klinický obraz: - hypertenze - hypokalémie - hypokalemická alkalóza - nespecifické příznaky: slabost, únavnost, bolesti hlavy, polyurie…
OSA RENIN-ANGIOTENSIN
NADLEDVINA
ALDOSTERON KALEMIE DIST. TUBULUS
ANGIOTENZIN II
LEDVINA JUXTAGL. AP.
ANGIOTENZIN I RENIN ANGIOTENZINOGEN Produkce aldosteronu je řízena systémem renin-angiotenzin. Aldosteron řídí reabsorpci Na+ v distálním tubulu a podílí se na udržení volumu a elektrolytové rovnováhy
Poruchy nadledvin Nadprodukce androgenů – adrenogenitální syndrom (AGS) • etiologie: nadprodukce nadledvinových androgenů: dehydroepiandrosteron (DHEA), dehydroepiandrosteron – sulfát (DHEA-sulfát) a 17-OH progesteron • patogeneze: - vrozený AGS: vzniká v důsledku vrozeného deficitu některého z enzymů steroidogenéze (21-hydroxylázy, 11-beta hydrolázy) - získaný AGS: vzniká v důsledku zvýšené tvorby nadledvinových androgenů na podkladě nádorů kůry nadledvin
Poruchy nadledvin Nadprodukce androgenů – adrenogenitální syndrom (AGS) • klinický obraz: - u žen: hirsutismus (výrazné ochlupení v těch oblastech, kde je to běžné u mužů), virilismus (amenorea, hypertrofie klitorisu, hluboký hlas, ubývání vlasů na spáncích, hirsutismus), akné, alopecie - u mužů: asymptomatický
Nadledviny Dřeň nadledvin dřeň nadledvin je část žlázy, která vylučuje katecholaminy: adrenalin a noradrenalin. Katecholaminy jsou známy jako hormony pro "boj nebo útěk", protože připravují tělo k velkému úsilí, které bude třeba pro setkání s nebezpečím, vyrovnání se stresem nebo k řešení složitého úkolu
Nadledviny Biologické účinky katecholaminů • aktivace α receptorů: vasokonstrikce, dilatace zornic, snížení svalstva GIT (žaludek a střev) , zvýšení tonu svěračů GIT, kontrakce sfinkteru močového měchýře • aktivace β1 receptorů: pozitivně chronotropní a inotropní účinek na srdci • aktivace β2 receptorů: vasodilatace, snížení tonu svalstva GIT, snížení tonu svalstva dělohy, bronchodilatace, glykogenolýza, snížení tonu stěny močového měchýře • aktivace β3 receptorů: lipolýza
Poruchy nadledvin Hyperfunkce dřeně nadledvin- feochromocytom • etiologie: onemocnění vyvolané tumory dřeně nadledvin (méně často jde o extraadrenálně uložené tumory) s trvalou nebo paroxysmální hypersekrece katecholaminů • klinický obraz: - paroxysmy: bolesti hlavy, pocení, úzkosti, třesu, únavnost, vyčerpání, nauzey, zvracení, bolesti břicha, bolestí na hrudi, poruch visu - mezi paroxysmy: zvýšené pocení, pocit chladných rukou a nohou, úbytek hmotnosti, zácpa, zcela asymptomatický - náhlá smrt - hypertenze (paroxysmální nebo trvalá)
Gonády a poruchy reprodukce Testes Průměrná velikost varlete dospělého muže je 46 x 26 mm, objem 18.6 + 4.8 ml. Hlavním hormonem, který produkuje Leydigovy buňky, je testosteron. Největší část varlat je tvořena semenotvornými kanálky, jejich bazální membrána kanálků je lemomována Sertoliho buňkami, které jsou mezi sebou pevně spojeny a tvoří hematotestikulární bariéru
Gonády a poruchy reprodukce Testes Zárodečné buňky jsou v kanálcích obklopeny cytoplazmatickými výběžky Sertoliho buněk, které tvoří pod vlivem FSH nebo testosteronu protein vázající androgeny (ABP). ABP váže s vysokou afinitou testosteron a vytváří tak v kanálcích jeho vysokou koncentraci potřebnou pro spermatogenezi. Vývoj spermie trvá přibližně 74 dnů, dalších 12 dnů spermie vyzrávají v nadvarleti
Gonády a poruchy reprodukce Testes - hormony • androgeny: testosteron, dihydrotestosteron, 17OH progesteron, dehydroepiandrosteron, dehydroepiandrosteron sulfát, 4-androstendion • estradiol: z 80% tvořen konverzí ze steroidních prekurzorů a z 20% je tvořen ve varlatech
Gonády a poruchy reprodukce biologické účinky hormonů • diferenciace vnitřního a zevního mužského genitálu při vývoji plodu • mužský somatický vývoj - růst kosterního svalstva, růst laryngu, růst (pubertální růstový spurt) a následný uzávěr růstových štěrbin • vývoj mužských pohlavních orgánů v pubertě, rozvoj sekundárních pohlavních znaků (ochlupení mužského typu, vousy) • metabolické účinky - proteoanabolické, stimulace růstových chrupavek, růst kostní masy, stimulace erytropoezy • sociální chování, libido
Gonády a poruchy reprodukce Regulace funkce varlat • Osa hypotalamus-hypofýza-Leydigovy buňky: GnRH z hypotalamu, je uvolňován v sekrečních pulzech do hypotalamo-hypofyzárního portálního oběhu. GnRH stimuluje sekreci LH a FSH do cirkulace. LH v Leydigových buňkách stimuluje sekreci androgenů. Zvýšená hladina androgenů (i estra diolu vznikajícího lokální konverzí) zpětnovazebně tlumí sekreci LH jak přímým účinkem v adenohypofýze, tak inhibičním působením na hypotalamus
Gonády a poruchy reprodukce Regulace funkce varlat • Osa hypotalamus-hypofýza-semenotvorné kanálky: FSH se váže na Sertoliho buňky a stimuluje sekreci ABP. FSH je nezbytný pro zahájení spermatogeneze, avšak pro úplné vyzrání spermií je nezbytný kromě FSH účinek testosteronu. FSH též přímo stimuluje v Sertoliho buňkách sekreci proteinového hormonu inhibinu, který zpětnovazebně (spolu s pohlavními steroidy) tlumí sekreci FSH
Gonády a poruchy reprodukce Primární poruchy varlat - kryptorchismus • etiologie: testikulární dystopie (zadržení varlat v místě dráhy sestupu - 77%) a ektopii (mimo dráhu normálního sestupu - 23%) • patogeneze: mechanické faktory, hormonální poruchy • klinický obraz: problémy s fertilitou
Gonády a poruchy reprodukce Primární poruchy varlat – oboustranná anorchie • etiologie: u 1% pacientů s kryptorchismem • patogeneze: zevní genitál je mužský, skrotum je prázdné • klinický obraz: nedochází k rozvoji puberty a k rozvoji sekundárních pohlavních znaků • laboratorní nález: nízký testosteron, zvýšené LH a FSH, normální karyotyp
Gonády a poruchy reprodukce Primární poruchy varlat – Klinefelterův syndrom (karyotyp 47,XXY, varianty s XX, XXXY, XXYY) •etiologie: genetická anomálie • patogeneze: aspermie či azoospermie • klinický obraz: eunuchoidní habitus, gynekomastie (zvětšení prsů u mužů způsobené proliferací mléčné žlázy) , řídké pubické a axilární ochlupení, opožděný a řídký vous, nižší libido a potence • laboratorní nález: nízký testosteron, zvýšené LH a FSH
Gonády a poruchy reprodukce Primární poruchy varlat – syndrom Noonanové (mužský Turnerův sy.)
•etiologie: genetická anomálie • patogeneze: aspermie či azoospermie • klinický obraz: malý vzrůst, nízká hranice vlasů, mentální retardace, srdeční vady, cévní anomálie….. • laboratorní nález: nízký testosteron, zvýšené LH a FSH
Gonády a poruchy reprodukce Poruchy funkce varlat - deficit androgenů • prepubertální manifestace: - chybí rozvoj sekundárních pohlavních znaků - eunuchoidní proporce skeletu (chybění pubertálního růstového spurtu s následným uzávěrem růstových chrupavek) - malý penis a testes, chybí typické zvrásnění šourku - zůstává vyšší poloha hlasu - slabší svalová síla - axilární a pubické ochlupení chybí nebo je velmi řídké, nerostou vousy - porucha potence a infertilita
Gonády a poruchy reprodukce Poruchy funkce varlat - deficit androgenů • postpubertální manifestace: - pokles libida - impotence a fertilita - zpomalený růst vousů - přítomnost jemných vrásek v koutcích úst a očí - osteoporóza
Gonády a poruchy reprodukce Centrální poruchy funkce varlat - hyperprolaktinemie • etiologie: zvýšená hladina prolaktinu (infiltrativní procesy, zánět, úraz, iradiace) • klinický obraz: snížené libido a potence, oligospermie a snížený objem ejakulátu • laboratorní nález: snížená hladina testosteronu
Gonády a poruchy reprodukce Centrální poruchy funkce varlat - hypogonadotropní hypogonadismus
• etiologie: na úrovni hypofýzy nebo v hypotalamu nebo ve vyšších centrech mozku – porucha sekrece jak endokrinní tak spermatogenní funkce varlat • klinický obraz: snížené libido a potence, oligospermie • laboratorní nález: snížená hladina testosteronu, LH i FSH
Gonády a poruchy reprodukce Poruchy účinku androgenů – syndrom testikulární feminizace • etiologie: porucha androgenního receptoru, karyotyp 46,XY • klinický obraz: ženský fenotyp (slepá pochva, ektopická varlata, primární amenorea, řídké nebo chybějící axilární a pubické ochlupení • laboratorní nález: zvýšené hladiny testosteronu a LH
Gonády a poruchy reprodukce Ovaria • dospělé vaječníky mají rozměry 25 - 50 x 20 x 10 mm
Hormony ovaria • estrogeny (zejména estradiol – E2) • progesteron • androgeny (zejména androstendion)
Gonády a poruchy reprodukce Regulace funkce vaječníků v interakci mezi gonadotropiny a steroidy ovaria se uplatňuje jak negativní zpětná vazba (estradiol a progesteron působí inhibičně na sekreci gonadotropinů), tak pozitivní zpětná vazba (v pozdní folikulární fázi stimulují estradiol a progesteron preovulační vyplavení gonadotropinů)
Gonády a poruchy reprodukce Poruchy endokrinní sekrece vaječníků • předčasná sekrece estrogenů (předčasná puberta) • opoždění nebo deficit sekrece estrogenů (opožděná puberta) • poruchy menstruačního cyklu a/nebo infertilita • nadměrná sekrece androgenů (hirzutismus, akné, alopecie, poruchy menstruačního cyklu
Gonády a poruchy reprodukce Menstruační cyklus • průměrná délka: 29 ± 3 dny • hypermenorea (menoragie) – nadměrné a prodloužené (déle než 7-8 dní) cyklické krvácení • hypomenorea - cyklické velmi slabé krvácení • polymenorea - zkrácení menstruační cyklus na méně než 21 dní • oligomenorea - prodloužení cyklus na více než 35 dní • metroragie - děložní krvácení mimo cyklus • amenorea: - primární - žena nezačala menstruovat do 17 let věku - sekundární- došlo k vynechání mensesu na více než 6 měsíců
Gonády a poruchy reprodukce Primární poruchy ovarií Turnerův syndrom • etiologie: vrozený hypogonadizmus, v genotypu postižených dívek chybí 1 chromozom X, jejich genotyp je 45 XO • patogeneze: nízké hladiny estradiolu a vysoké gonadotropiny (hypergonadotropní hypogonadismus) • klinický obraz: gonády obsahují vazivové stroma, absence pohlavního dospívání, nízká postava (průměrná konečná výška je 143cm), štítovitý hrudník, mikrognatie, valgosní postavení loktů, po narození lymfedém končetin, otoky dorza rukou a nohou, časté abnormality ledvin, koarktace aorty, arteriální hypertenze, pigmentové névy a další
Gonády a poruchy reprodukce Centrální poruchy ovarií Hypogonadotropní hypogonadismus • etiologie: součást širší poruchy hypofýzy • patogeneze: izolovaný deficit gonadotropinů • klinický obraz: - před pubertou: nedochází k rozvoji puberty, nízké hladiny - v dospělosti: sekundární oligo až amenorea
Gonády a poruchy reprodukce Centrální poruchy ovarií Hyperprolaktinemie • etiologie: zvýšená hladina prolaktinu (infiltrativní procesy, zánět, úraz, iradiace) • patogeneze: zvýšená hladina prolaktinu ovlivňuje sekreci LH-RH a následně gonadotropinů a rovněž tlumí sekreci estrogenů a progesteronů v ovariích • klinický obraz: - před pubertou: nedochází k rozvoji puberty, nízké hladiny - v dospělosti: sekundární oligo až amenorea
Slinivka břišní (pankreas) • pankreas, který je jednou z největších žláz v těle, je ve skutečnosti tvořen dvěma žlázami, endokrinní a exokrinní spojenými v jeden celek • je to endokrinní žláza tvořící hormony, ze kterých je nejdůležitější inzulin. Také je to exokrinní žláza (žláza s vnější sekrecí), jedna z těch, které vylučují šťávy do střeva
Slinivka břišní (pankreas)
slinivka břišní leží napříč horní částí břicha, vzadu před páteří a před aortou a dutou žílou (hlavní tepna a žíla těla). Dvanáctník je zatočen kolem hlavy slinivky. Zbytek pankreatu se skládá z těla a ocasu, které jsou protaženy přes páteř na levou stranu
Slinivka břišní (pankreas) Hormony pankreatu • Langerhansovy ostrůvky (endokrinní žláza: - beta buňky: inzulin - alfa buňky: glukagon • lalůčky (exokrinní žláza): trávící enzymy (amyláza, lipáza..)
Slinivka břišní (pankreas) Funkce hormonů pankreatu • inzulin: - stimuluje proteosyntézu - stimuluje lipogenezu - syntézu glykogenu - zvyšuje průnik glukózy do buněk • glukagon: zvyšuje hladinu cukru v krvi
Slinivka břišní (pankreas) Diabetes mellitus (cukrovka) 1. typu • etiologie: autoimunitní děj u geneticky predisponovaných jedinců • patogeneze: imunitní systém ničí vlastní B buňky Langerhansových ostrůvků a tím dochází k úbytku buněk tvořících inzulin (inzulin dependentní )
Diabetes mellitus (cukrovka) 2. typu • etiologie: nejedná se o autoimunitní onemocnění • patogeneze: porucha sekrece inzulinu, snížená citlivost B buněk na glukózu, inzulinová rezistence na receptorové úrovni (inzulin independentní)
Slinivka břišní (pankreas) Laboratorní kritéria SZO pro DM: Dvojí vyšetření glykémie na lačno < 6 mmol/l DM vyloučen > 6 mmol/l, ale < 7,8 mmol/l porušená glukózová tolerance > 7,8 mmol/l DM
Slinivka břišní (pankreas) Diabetes mellitus (cukrovka) klinický obraz: • polydipsie • polyfagie • letargie, stupor • acetonový dech • hyperventilace • nauzea, zvracení • polyurie • glykosurie, ketonurie
Slinivka břišní (pankreas) Porušená glukózová tolerance • mezi diabetem a normálním stavem existuje hraniční pásmo, které je označováno jako porušená glukózová tolerance • vyžaduje sledování, může se vyvinout diabetes
Gestační diabetes • v průběhu těhotenství se může objevit diabetes, který po porodu opět mizí
Polyglandulární syndromy Mnohočetné endokrinní adenomatozy (MEA) MEA I - Wernerův syndrom • etiologie: dědičné nádory endokrinního systému • klinický obraz: - primární hyperparatyreóza - tumory ostrůvků pankreatu - adenomy hypofýzy
Polyglandulární syndromy Mnohočetné endokrinní adenomatozy (MEA) MEA IIa – Sipplův syndrom • etiologie: dědičné nádory endokrinního systému • klinický obraz: - primární hyperparatyreóza - projevy feochromocytomu - projevy medulárního karcinomu štítné žlázy
Polyglandulární syndromy Mnohočetné endokrinní adenomatozy (MEA) MEA IIb • etiologie: dědičné nádory endokrinního systému • klinický obraz: - primární hyperparatyreóza - projevy feochromocytomu - projevy medulárního karcinomu štítné žlázy
Polyglandulární syndromy Polyglandulární autoimunitní endokrinní syndromy (PAES) PAES I. Typu • etiologie: poškození endokrinních žláz autoimunitním procesem v dětském věku • klinický obraz: - mukokutánní kandidóza - autoimunitní hypoparatyreóza - Addisonova choroba - primární ovariální insuficience - hypotyreóza
Polyglandulární syndromy Polyglandulární autoimunitní endokrinní syndromy (PAES) PAES II. Typu • etiologie: poškození endokrinních žláz autoimunitním procesem, které se manifestuje mezi 20. a 40. rokem • klinický obraz: - autoimunitní hypotyreóza - Addisonova choroba - diabetes mellitus 1. typu - hypogonadismus převážně u žen
