Zlín
ˇ Brezen
Úvodník Najde nás Bůh na vinici? Milí čtenáři, možná, že měl být tento úvodník publikován v předchozím čísle našeho zpravodaje, ale někteří by to mohli vnímat jako předvolební ovlivňování… :-). Proto vás chci pozvat k této úvaze až dnes. Zaujal mě text z Matoušova evangelia 21, 28-32. Pojednává o hospodáři, který chtěl pozvat své dva syny k práci na své vinici. Prvnímu se nechtělo, ale nakonec šel. Ten druhý odpověděl kladně, ale nešel. Otázka, která se nad tímto rozhovorem vznáší, zní: „Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Zástup odpověděl, že ten první. Kterým z nich jsem vlastně já? Kterému z těch dvou synů se nejvíce podobám? A kterému bych se chtěl podobat? První syn vyjádřil nejdříve svoji lenost. Ale pak šel. Druhý to skoro se svojí uctivostí přehání, ale nakonec si to rozmyslí a couvne. Ani jeden ze synů není bezchybný. Není tady možnost být synem, který odpovídá ano a jde na otcovu vinici. Ideální příklad neexistuje. Zřejmě díky tomu dává Ježíš v tomto podobenství za vzor víry spodinu společnosti - vexláky a prostitutky. Ti jsou totiž ochotni s Bohem spolupracovat. Oni si nemusí na nic hrát, za ničím se schovávat. Uvědomují si, že jim Bůh nabízí víc, než na co by sami mohli dosáhnout. Je to kategorie lidí, která není zatížena svými snahami, výkonem a budováním dobrého jména. Je to kategorie, která je schopna litovat. A to je zřejmě ten zásadní předpoklad pro práci na vinici. Otcovu vůli zde plní ten, kdo je ochoten Bohu uvěřit (v.32). Kdo se nechá Bohem zaskočit. Kdo ještě očekává, že ho Bůh má čím překvapit, kdo nechce spoléhat na sebe a své zásluhy. Kdo se na druhé straně ani neomlouvá svou neschopností, vytížeností či strachem. I díky tomuto příběhu mě Bůh přesvědčuje, že je schopen postavit každého z nás do nových situací, které vyžadují naši odpověď víry. (Častokrát to pro nás nemusí být příjemné.) A my jsme nuceni bojovat se svým já a rozhodovat se, která strana zvítězí. V pozadí celého příběhu je Otcovo přání, aby byla vinice obdělávána. Nikoli bráněna či jen střežena. Otec od svých synů očekává aktivní činnost, která přinese své ovoce, výsledky. Je to pozvání k živé víře, k aktivní spolupráci s Bohem na jeho díle. Je to pozvání pro všechny, kteří jsou ochotní nastavit svému životu zrcadlo, kteří jsou schopni ještě litovat. Ať už to byl ten první syn nebo společensky podřadná skupina. Přál bych si, aby nás všechny Bůh našel na své vinici. Aby síla jeho pozvání nakonec zvítězila v našich srdcích. Martin Žůrek
2
Porozprávám rád s každým Nadpis nahoře není rozhodně špatně napsaný. Tuto větu vyslovil mladý muž, kterého již delší dobu potkáváme v našem sboru. Sedává obyčejně vzadu s mládeží a po jeho boku je i pohledná slečna. Pokud jste vnímaví, tak je vám již jasné, koho dnes prostřednictvím rozhovoru představíme. Ano, je to bratr Peter Januška. Právě v těchto dnech probíhá převod jeho členství k nám, do Zlína. A proto je jasné, že nemůže chybět mezi těmi, kteří se nám představí. A i nadpis vypovídá, že není rozhodně nesmělý, a že s ním lze, jak se u nás říká „hodit řeč“. A i vy máte možnost ho oslovit. Naše povídání je pozvánkou k osobnímu a bližšímu seznámení. - Na úvod našeho rozhovoru je asi na místě zjistit, odkud a z jaké rodiny pocházíš? (rodiče, sourozenci atd.) Vyrastal som v peknom dedinskom prostredí neďaleko Myjavy. Mám dve staršie sestry, dnes už vydaté. Rodičia nás vždy viedli k zodpovednému prístupu k životu a s kresťanským pohľadom na svet som sa oboznamoval už od detstva. Vzpomínáš si na své dětství a dospívání? Čím jsi v té době chtěl být? Jaké zájmy a koníčky jsi měl? Pre mňa bol vždy veľkým vzorom otec, elektrikár. Asi preto som často doma rozoberal vysávače a v podstate všetko, čo malo šróbiky. Neskôr, na strednej škole som sa vydal smerom priemyselnej automatizácie. Ako malý som rád jazdil na trojkolke, bicykli a neskôr na drevenej motokáre, ktorú mi vyrobil otec. Rád som behal, zbieral všelijakú poľnú háveď a zo všetkého najviac som mal rád spánok.
A nakonec – jakého vzdělání jsi dosáhl a kde momentálně pracuješ? Vyštudoval som obor smeru automatického riadenia technologických procesov. Dnes pracujem ako elektro – projektant a programátor v nemenovanej firme vo Vsetíne. - Pocházíš se sboru Vaďovce. Jak se Ti tam líbí či líbilo a jaký ten sbor tam je – složení, atmosféra … ? Vaďovský zbor je o niečo menší, ako Zlínsky. Prežil som tam značnú časť svojho života, preto do Vaďoviec chodím stále rád. Vládne tam rodinná atmosféra a myslím, že ani nová návšteva by sa tam necítila nepríjemne. - Jak dlouho jsi již ve Zlíně a vzpomínáš si na první setkání s naším sborem? 3
Tvůj první dojem a dojem dnes - je jiný, stejný..? Prvý krát som sem do zboru prišiel asi niekedy v prvom ročníku štúdia na VŠ, čo je už niečo vyše päť rokov. Na prvé dojmy si moc nepamätám, pretože som vtedy nepredpokladal, že by som sem chodil častejšie. - Celou dobu registruji, že máš po svém boku přítelkyni Jitku. Jak jste se seznámili? Zoznámili sme sa počas štúdia tu v Zlíne. Podrobnosťami by som sa v tejto chvíli nezaoberal.
Jak poznávala a poznává věřící a adventisty je otázka spíše pro ni, přesto z tvého pohledu – jak to bylo a v současnosti je s její vírou…? Nemám oprávnenie stanoviť známku viery niekoho. Obaja sme sa rozhodli ísť cestou poznávania Boha, a ako každý vzťah, i tento sa vyvíja. - Znal jsi z dřívějška Zlín – město a sbor ve Zlíně? Mesto nie, túto oblasť som v minulosti nenavštevoval, ale Zlínsky zbor z nejakého dôvodu v pamäti mám. Asi najmä preto, že bol vždy spájaný s domovom pre seniorov Efata, pre ktorý sa v minulosti robili finančné zbierky. Otázka, která mně přichází na mysl – jak se mladý student ze Slovenska rozhodl pro studia na Moravě – ve Zlíně. Takže proč Zlín? Rozhodoval som sa medzi štúdiom v Bratislave a v Zlíne. Vzdialenosť oboch miest je približne rovnaká. Nakoniec som sa pre Zlín rozhodol z dôvodu zaujímavejšieho študijného oboru. - Ke komu tady ve Zlíně máš asi nejblíže a proč? Prirodzene si najviac máme čo povedať s mládežou, trávime spolu čas aj v iné dni okrem soboty. Ja osobne sa však porozprávam rád s každým.
4
- Co z Tvého pohledu je v našem sboru dobré a co naopak myslíš že by chtělo zlepšit, změnit, upravit..? Keď tak počúvam, vcelku osobné otázky. Nemám v záujme šíriť kritiku a na druhej strane by som nikoho nechcel priviesť do stavu nadmernej spokojnosti. Pamätajme na našu kresťanskú úlohu, a ja verím, že Pán Boh sa postará o to, aby sme mali dôvod k radosti. Co Tobě osobně dává víra a křesťanství do Tvého života? Co Ti třeba „bere“?
Keď to vyjadrím jednoducho, zmysel celej existencie. Ak by som mal hovoriť o tom čo mi berie, asi by to boli bremená, ktoré by ma inak tlačili k zemi. - Co si Ty osobně přeješ do budoucna, co přeješ třeba bývalému sboru ve Vaďovcích, našemu sboru a církvi obecně? Veľmi si prajem, aby naša budúcnosť, jak jedného, tak druhého zboru bola v znamení šírenia dobrej správy o Bohu pre ľudí vo svojom okolí. Díky za rozhovor – P. Matula
Píseň je jako modlitba k Bohu V sobotu 16. února byl náš sbor již od rána plný nových lidí. Nejednalo se sice o nové přátele, kteří přišli poznávat Krista, přesto je za přátele považovat můžeme. Oni jsou i více než přátelé. Všechno to byli naši sourozenci v Kristu a přijeli nám sloužit tím, čím byli Bohem obdarováni. A to je muzika, zpěv, a dar ochoty se o to rozdělit. Musím říci, že návštěva byla avizovaná již delší dobu, ale většina z nás netušila, co nás za koncert čeká. Měli jsme zde již různá hudební uskupení. Různé žánry, různé jazyky podání, a všelijaké „nové písně“ a provedení. Také názvy byly různé a zvláštní. Jenže tento hudební celek se lišil již svým názvem. Na pozvánkách bylo napsáno: koncert skupiny Aleny Maďové. A ve mně se iniciovala vzpomínka na dobu minulou a název například: kapela Gustava Broma. Sami uznejte – obyčejný a skoro až tuctový
název. Jenže ono to bylo celkem jiné. Nejen složení, ale především repertoár písní byl jiný, než jsme dnes zvyklí. Z velké části zněly naší modlitebnou písně, které důvěrně známe – v sobotu je často společně zpíváme. A věřte nebo ne, líbilo se nám to. Mně osobně to přineslo neobyčejný zážitek. Zazpívat si, popřemýšlet o textech v klidu. Prostě jen tak si vychutnat sobotní poobědový čas. A když některé protagonisty znáte osobně, tak o to víc to je potěšující. Jen mě trochu mrzí, že nás z našeho sboru nebylo o trochu víc. A protože mě skupina zaujala - a myslím, že i vás - udělal jsem s nimi rozhovor. Poznáme tak toto hudební těleso blíže, dozvíme se, proč se tak jmenují, co jim zpívání dává a něco více z jejich zákulisí. - Na úvod našeho rozhovoru mě napadá 5
- v pozvánkách na váš koncert byl název „skupina Aleny Maďové“? Trochu netradiční název. Proč se jmenujete zrovna takto? Je to proto, že tvůrce skupiny jsem já a i přes veškerou snahu jsme nevymysleli jiný název:) - Odkud jste, kdo všechno je členem a jaké složení – pěvecké, hudební máte? Jsme převážně ze sborů z Vojkovic a pár lidí z okolních sborů. Skupinu tvoří 12-15 lidí, převážně jsme v rodinné přízni. Písně doprovázíme hrou na piáno a violoncello. - Jak jste vznikli? Co bylo tím impulzem? A jak dlouho již existujete? Skupina vznikla asi před rokem. Písně vznikají doma u klavíru, většinou mne oslovují texty písní ze zpěvníku Zpívejme Hospodinu, které si doma rádi zpíváme a pak je zkoušíme a dotváříme ve skupině. - Každé hudební těleso tíhne k nějakému žánru. Jak je to u vás, jaký žánr hrajete 6
a zpíváte a proč? Zpíváme duchovní písně, které nás oslovují a přivádějí blíž k Bohu. - Co repertoár? Kde jej berete, třeba i skládáte, či odkud přebíráte? Mám ráda knihy od Maxe Lucada a taky Bibli. Tyto knihy mne inspiruji. - Stihli jste již nějakou nahrávku – CD, DVD? Asi před 2 týdny jsme nahrávali CD, které teď připravujeme k vydání. - Jak často vystupujete, kde všude jste již byli a jaké jsou ohlasy na vaše koncerty? S koncertem jsme vystoupili 5x, a to ve Vojkovicích, Frýdku-Místku, ve Frýdlantu nad Ostravicí, v Kopřivnici a u vás ve Zlíně. Také zpíváme příležitostně u různých sborových akcí. - Co vám zpívání a muzicírování dává? Proč jste se rozhodli pro tuto formu
oslavy Pána Boha? Máme radost, když i posluchači mají radost a jsou povzbuzení do dalších dnů ve svých životech. Zároveň zpívání obohacuje i náš osobní život a upevňuje to náš vztah k Bohu, ale i přátelství mezi námi. Píseň je jako modlitba k Bohu. - Znáte Zlín – město a sbor? Koho např. odtud znáte? Co jste věděli o sboru Zlín, než jste sem přijeli? Město Zlín a váš sbor moc neznáme. Víme však, že u vás je domov pro seniory, kde známe pár milých lidí, kteří buď pocházejí z našeho sboru, nebo mají nějaký vztah k našemu sboru jako např. br. Šlosárek, Sekanina, nebo již zesnulá sestra Červenková. Zlín také známe z akce Múzička. - A jak se vlastně stalo, že jste k nám sem přijeli? Kdo vás pozval? Byl to nápad mého manžela, který domlouval tento koncert s bratrem Martinem Žůrkem. Chtěli jsme potěšit seniory z domova důchodců. Tímto způsobem děkujeme za hezké, milé přijetí ve vašem
sboru. - Co přejete své skupině do budoucna? Aby nám to zpívání vydrželo. Zkoušky písní jsou dost náročné na čas a většina zpěváků jsou aktivní lidé ve sborech, kde mají na starost různá oddělení (dětské oddělení, mládež, sobotní školu...)a to je dost náročné na čas. Vážím si toho, že zpívají s chutí a radostí. - A co přejete všem lidem, a třeba i našemu sboru do budoucna? Vnímám, že v dnešní době, ve které žijeme, je kolem nás více špatných zpráv než těch dobrých. V uspěchaném světě někdy zapomínáme na tu dobrou zprávu, že Bůh žije a že je nám vždy k dispozici. Kdykoli se můžeme k němu obrátit s prosbou o pomoc. Bůh nás vždy slyší a má řešení. Jménem skupiny přejeme vám všem Boží požehnání a radost ze života s Pánem Bohem. Díky za rozhovor – Petr Matula
7
Země vypráví Pokračování Moře, jezera a řeky Již jsme si spolu vyprávěli, jak důležitá je voda. A jak je nezbytná pro život rostlin, zvířat ale i vás. Její zásoby jsou v mořích, jezerech a řekách. A o tom si budeme dnes vyprávět. Západní část je omývána vodami Středozemního moře. Bible o něm mluví jako o moři nejdelším, zadním, velikém. V severní části Palestiny je jezero Merom o rozloze 25 km čtverečních. V těchto místech skončily boje o dobytí Kanánu. Několik km na jih je Galilejské jezero. Nazývá se Genezaretské, protože má tvar harfy, nebo i Tiberiatské od města Tiberias. Leží 208 m pod hladinou Středozemního moře. Je 21 km dlouhé a 12 km široké. Má hloubku kolem 20 m a místy i 250 m. Jeho hladina je krásně modrá. Na březích je mnoho rostlin a hejna ptáků. Žije tu mnoho ryb. Na jaře je v okolí jezera krásná svěží zeleň. Ale v létě při 40stupňovém vedru všechno usychá. V době, kdy zde žil náš Spasitel, to bylo nejvíce zalidněné místo. On sám se zde nejvíce zdržoval. Zde, mezi rybáři, povolal své první učedníky. Projevil zde i svou moc, když utišil jednu z častých bouří. Na jihu je zvláštní moře. Říkají mu Mrtvé nebo solné, pusté, východní. Je to nejnižší místo na celé zeměkouli. Jeho hladina je 392 m pod hladinou Středozemního moře. Přestože Jordán dodá každý den tomuto moři 6 000 000 tun vody, jeho hladina se nezvýší. To proto, že za stejnou dobu se tato voda vypaří do ovzduší. Proto je 12krát hustší než voda naše. V Mrtvém moři není žádný život. Je 76 km dlouhé a od 3 do 16 km široké. Místy až 320 m hluboké. Na jihu tohoto moře bylo údolí Sidim s městy 8
Sodomou a Gomorou. Krajina se svou krásou podobala kousku ráje. Po zkáze těchto měst bylo také toto údolí zaplaveno vodou. Hlavní řekou je Jordán. Toto jméno znamená „ řítící se“. Pramení na úpatí hory Hermon ve výši 520 m nad mořem. Protéká jezerem Merom, potom jezerem Genezaretským a mnohými zákruty se vlévá do Mrtvého moře. Výškový rozdíl mezi pramenem a ústím je 914 m, jeho délka je 660 km a rychlostí tekoucí vody 20 km za hodinu. Je 4 m hluboký a v ústí do Mrtvého moře je 60 m široký. Má vodu po celý rok. V době sucha se však dá přejít na 54 místech. Tuto krajinu spatřil Lot a Aramem před 4000 lety. Jákob přešel tuto řeku. Jozue přechází Jordán v době, kdy byl nebezpečně rozvodněný. David přes něj utíká před svým synem Absolónem. Přechází jej i Eliáš s Elizeem. Šalomoun postavil u Jordánu slévárny na zhotovení zlatých, stříbrných a měděných nádob pro potřeby chrámu. U Jordánu kázal Jan Křtitel a byl v něm pokřtěn i Pán Ježíš. Z východní strany přitéká do Jordánu potok Karit. U něj se skrýval Eliáš před Achabem. Jižně od potoka Karit se vlévá potok Jabok. Zde Jákob bojoval s andělem a obdržel nové jméno. Mezi Jeruzalémem a horou Olivetskou teče potok Cedron, přes něj šel naposledy Spasitel se svými učedníky na horu Olivetskou. Pod horou Karmel se vlévá do Středozemního moře potok Císon. Zde dal Eliáš pobít všechny Baalovy kněze. Po celém území je také mnoho pramenů a rybníků. Známá studna je ve městě Síchem. Vykopal si ji Jákob a o 1700 let později u ní rozmlouval Ježíš se Samařankou. V samotném Jeruzalémě byl pramen Gíchon, který zásoboval vodou rybník Siloe. Ježíš tu uzdravil slepého od narození. U rybníka Bethesda zase uzdravil člověka 38 let
nemocného. proudem požehnání pro druhé? Studnicí, Vidíte, i takové zdánlivě malé, prýštící k životu věčnému? Staňte se i vy samozřejmé věci jsou důkazem Boží moci nositeli Božího požehnání a života jiným. a starosti o člověka. Písmo svaté mnoVaše země – Fr. Krajíček st. hokrát přirovnává proudy vody k Božímu požehnání. Všude, kde jsou tekoucí řeky, studny s dobrou vodou, jsou úrodná místa, oázy klidu a odpočinku. Nechcete i vy být
Narodil se Mesiáš… Zbožní mužové každým dnem očekávali příchod mocného vojevůdce, šikovného politika a státníka, schopného diplomata a rozeného vůdce, Spasitele – Mesiáše, který měl naplnit jejich naděje! Co by řekl Ježíš dnes na politiku? Bylo o něm napsáno, že je „ nejvlivnější osobností v náboženských dějinách lidstva“. Představte si, že bychom se na to, zda by se mělo náboženství zapojovat do politiky, mohli zeptat přímo jeho. Co by k tomu řekl? V době, kdy žil zde na zemi, na tuto otázku svými slovy i skutky odpověděl. Ve známém kázání na Hoře například vyjádřil zásady. Ježíš ukázal, jaký postoj by měli mít jeho následovníci. Prohlásil: „ Vy jste sůl země, jestliže však sůl ztratí svou sílu, jak se její slanost obnoví“? „Jste světlo světa…, ať září vaše světlo před lidmi…“, jak je psáno u Matouše 5, 13-16 … „aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Ježíš tím zdůraznil, že si přeje, aby jeho následovníci měli na své okolí pozitivní vliv. Jaký měl Ježíš názor na politiku? Lidé od Ježíše vyžadovali, aby dal najevo svůj postoj k politickým záležitostem. Např. – krátce po svém křtu mu satan nabídl postavení VLÁDCE SVĚTA – později
ho dav chtěl udělat KRÁLEM, a jindy se ho lidé snažili přimět, aby se stal POLITICKÝM AKTIVISTOU – vládce světa v Matouši 4, 8-11, král v Janovi 6,10-15. Co se stalo několik dní před Ježíšovou smrtí? Farizeové měli Ježíše přimět, aby zaujal stanovisko k určité politické otázce. Ježíš odpovídá u Marka ve 12. kapitole, verších 13-17. Odmítl hrát politického Mesiáše a pečlivě vytyčil hranici mezi tím, co patří Césarovi a tím, co patří BOHU! K problémům jako chudoba, korupce a bezpráví Kristus nebyl lhostejný. Bible ukazuje, že to, v jak žalostném stavu byli lidé kolem něj, se ho hluboce dotýkalo (Marek 6,33-34), přesto se nepustil do žádné kampaně za vymýcení veškeré nespravedlnosti, i když se ho někteří snažili do tehdejších politických sporů vtáhnout. Měli by se křesťané angažovat v politice? Neměli, protože se řídí Ježíšovým příkladem – „nejsem částí světa“! Psáno je v Janovi 15,19: „kdybyste náleželi světu, svět by vás miloval“ a dále 17,1415 – „neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého!“ Ježíšovým cílem bylo měnit postoje lidí, ne politické instituce! Proto se snažme být upřímnými věřícími i odpovědnými občany! Vaše sestra Evža Macháčková 9
Slovácká florbalka 2013 Jako již tradičně je únor měsícem, kdy Pathfindeři z naší oblasti si namažou svaly, sbalí florbalky, tenisky a jinou výstroj a výzbroj a vyrazí směr Veselí nad Moravou. Mezi těmi, kdo tam vyráží, již tradičně jsou i naši chlapci a nějaké to děvče. Letos někteří z hochů již nemluvili více než půl roku o ničem jiném a byli velmi natěšeni a nabuzeni. Vidina třetího vítězství za sebou a tzv. hattricku byla více než lákavá. Musím říci, že ač každou sobotní tělocvičnu se mastí florbal o sto šest, tak přece jen ani ostatní týmy nezahálely. Znamením o posilování soupeřů již bylo, že tradiční opora našich řad Davča Reiterer oblékl zářivě žlutý dres žlutavských Sov. A když jsme do Veselí dorazili, Sovy nejenže přivezly své tradiční dívčí opory, ale i dalších pár „běhavých“ hochů. Kde je ulovily, nevíme, ale bylo jasné, že letos nám vyrostl tvrdý a nesmlouvavý sok. Domácí Bobříci v modrých dresech působili dojmem nebojácných a rozhodně nikomu nic zadarmo nedali. Líbí se mi, že ač sami žádné zázračné posily nemají, nevadí jim to, a jejich hlavním mottem je hlavně si zahrát a zaběhat. A myslím si, že o to především jde. To bych i s našimi „nabušenci“ chtěl někdy zažít. Aby jim šlo o hru samotnou a ne o výsledek. Ale je to příjemné vítězit, kdo rád prohrává, že? Budu pokračovat ve vyprávění. Turnaj letos - jak jste již mohli vyčíst- obsadily 3 týmy. A tak, aby si týmy více zahrály, pořadatelé zvolili turnaj o 2 kolech, tj. každý s každým. Jedno kolo ve 4 hráčích v poli bez brankáře na malé branečky. Naší nespornou výhodou byl fakt, že na stejné branečky hrajeme vždy v sobotu v tělocvičně. Takže máme natrénováno. Druhé kolo již na tradiční florbalové 10
branky i s brankářem. Naši brankáři byli vystrojeni v brankářském a velice se těšili. Výsledky našich i jiných zápasů vám nesdělím, protože si je nepamatuji, ale až na souboj Sov s Bobříky ve druhém kole byly všechny vyrovnané – výsledkově někdy ne, ale herně. Tělocvična se otřásala v základech – povzbuzováním, bojem a zvukem dětských hlasivek. Mám radost, že se takováto akce koná, že Veseláci se každoročně snaží a dělají si starost, i přesto, že to pro ně ne vždy výsledkově dopadá příznivě. Zasloužili by si vyhrát. Za pořádání, snahu a skvělé podmínky, které nám všem každoročně připravují. Abych ale nezapomněl na ty, kteří nás a náš oddíl Daleká Cesta reprezentují. Dlouholetá opora Kuba Slováček již tělesně a téměř i věkově dorostl a tak již letos cestoval s týmem jako maskot, či odborný konzultant. Náhradou, co se postavy a vzrůstu týče, se stal Vítek Skřivánek. Nevím, jak jej soupeři vnímali, ale když se třeba potkal v souboji s malým Danym Králíkem od Sov, bylo jako by se potkal Goliáš s Davidem. Ale David – Dany se nezalekl a bojoval. Nejvíc natěšeni na turnaj byli Tom Matula, a jeho kamarád – naše tradiční sportovní opora Mates Macík. Navzdory loňské neúčasti opět s námi bojoval a střílel góly i Marťa Lupták. Kdo z tradičních opor chyběl, byl Pája Smilek. Zdravotní indispozice jej s námi nepustila. A tak jsme bojovali i za něj. Jeho neúčast nás před odjezdem postavila před dilema – kdo za něj? Zvládnout to v malém počtu, či pozvat někoho nového? Vyhrálo to druhé. Takže Tom oslovil svého spolužáka Patrika Mokráše a ukázalo se, že mezi ně skvěle zapadl. Nejen herně, ale i do
party. Myslím, že se mu s námi líbilo. I on sám se vyjádřil, že to bylo super. Navíc byl překvapený z hymny Pathfinderů a ptal se i na jiné věci. A jelikož tento turnaj je určen i děvčatům a Naty Matulová byla vždy osamocena, letos díky příchodu Skřivánků byla do týmu zařazena i jejich Denda. Aby můj výčet celé výpravy byl kompletní, musím zmínit i auto s řidičkou Vilmou Skřivánkovou, která byla ochotna s námi jet, dát k dispozici své auto a čas a i hlasivkami náš tým povzbudit. Ale když tak mou reportáž pročítám, zapomněl jsem to nejhlavnější. A to, jak jsme dopadli. Mnozí již to ví, pohár
vítězství opět, již potřetí za sebou, vezeme do Zlína. A jak se stalo tradicí, pohár putuje po hráčích, aby si jej i doma mohli užít a vzpomínkami si připomínat čas, kdy nejen vyhráli, ale především byli spolu jako parta. Díky za ně, že dokážou být spolu a že tak utužují přátelství. A jak je zvykem, již teď se všichni,ale hlavně náš Tom, těší na příští Slováckou florbalku. A věříme, že se opět uskuteční a třeba nás někdo porazí. Ale kdoví? Toť otázka Reportáž od palubovky sepsal P. Matula.
11
Církev má smlouvu o vypořádání s Českou republikou (Praha) Zástupci šestnácti církví a náboženských společností působících v České republice včetně předsedy ČeskoSlovenské unie Církve adventistů sedmého dne Mikuláše Pavlíka podepsali v pátek 22.2. na Úřadu vlády ČR v Praze smlouvy o vypořádání České republiky a církví podle loni Parlamentem ČR přijatého zákona o majetkovém vyrovnání. Za vládu ČR smlouvy podepsal premiér Petr Nečas. „Podpisem smluv završujeme napravení majetkových křivd, které napáchali komunisté. Počátkem devadesátých let jsme jako stát přistoupili k restitucím jako nejefektivnějšímu a nejspravedlivějšímu prvku transformace naší ekonomiky. Církve z něj tehdy byly vyňaty. Dnes jsme tento akt spravedlnosti dokončili,“ řekl premiér Petr Nečas. „Podpisom zmluvy o vysporiadaní sa dovršil zákonný proces nápravy majetkových krívd, ktoré spáchal komunistický režim na cirkvi adventistov,” uvedl předseda unie církve Mikuláš Pavlík a pokračoval: „Aj keď nie je isté, či vzhľadom na nesúhlasné reakcie opozície a prípadný odmietavý verdikt Ústavného súdu ČR sa deklarovaný záväzok štátu voči cirkvám neskomplikuje, z našej strany sme urobili všetky potrebné kroky, aby cirkev adventistov požadovanú náhradu za zabavený majetok dostala. Nadviazali sme na predchádzajúce rozhodnutia cirkevných grémií, ktoré už od roku 1990 12
predkladali štátu legitímne reštitučné nároky. Pre cirkev je zásadné, že kompenzácia, ku ktorej sa štát zaväzuje formou finančnej náhrady i podpory na činnosť cirkvi, neprevyšuje reálnu hodnotu zabaveného nevráteného majetku, ktorá vychádza z odborného odhadu.” O konkrétním využití postupně uvolňovaných prostředků ve službě církve rozhodne každý rok výbor její Česko-Slovenské unie. V ustanovení v loňském roce schváleného zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je státu uložena povinnost uzavřít s každou dotčenou církví a náboženskou společností smlouvu o vypořádání. Ta potvrzuje závazek státu vyplatit každé dotčené církvi a náboženské společnosti finanční náhradu jako další formu vypořádání majetkových křivd, které ze strany státu utrpěly v době komunistické totality. Církvi adventistů sedmého dne stát podle uvedeného zákona a smlouvy uhradí postupně, počínaje rokem 2013, během třiceti let celkem
885 milionů korun. V roce 1952 stát této církvi, která vznikla v ČR na počátku 20. století, násilím zakázal veškerou činnost a zabavil jí modlitebny, pozemky i movitý majetek v celkové hodnotě přesahující v dnešních cenách miliardu korun. Česká republika byla poslední zemí bývalého tzv. sovětského bloku, která problematiku církevních restitucí ještě nevyřešila. Majetek církví a náboženských společností státu historicky nikdy nepatřil. Oprávněnost církevních nároků opakovaně potvrdil i Ústavní soud ČR. Restituce jsou
předpokladem pro postupnou finanční odluku církví a státu. Dosud platil stát na chod církví a platy duchovních téměř 1,5 miliardy korun ročně. Církev adventistů sedmého dne, jejíž provoz hradí její členové z dobrovolných desátků a dalších darů, nepřijímala tyto nabízené platby od státu do roku 2008, kdy se jejich přijímání stalo podmínkou státu pro majetkové vypořádání křivd spáchaných na církvích v období komunismu. -AIS- .
Vzpomínky na naši Vlastičku Že nejde zastavit čas a milí lidé v našem okolí i my sami stárneme, je faktem již od ráje. Hřích navíc přidal nesporný fakt, že máme smrtelná těla. A tak milí lidé okolo nás jsou Pánem života a smrti povoláváni k dočasnému odpočinku. Zanechávají však stopy všude, kde byli, žili, pracovali a kde rozdávali radost, pochopení, rady a
pomoc. I Vlastička Procházková, kterou Kristus povolal 25. února k dočasnému odpočinku, takovou naši blízkou byla. Dovolte, abych ji nám všem ještě trošku připomenul. Její stopa v nás a našich srdcích nezapadne. Vlastička Procházková se narodila 9.1. 1923 v Bánově na Česko-Slovenském pomezí. Měla další tři sourozence Její otec byl cestářem, maminka se starala o domácnost a děti. V době, kdy šla Vlastička do školy, se rodina přestěhovala do nedalekých Záhorovic. Po základní škole nastoupila do zemědělského učiliště, ale nakonec učení nedokončila. V Bojkovicích našla práci ve firmě stavitele. Dělala, co se dalo, ale pak se vrátila domů, kde se starala o rodinu, když byla maminka za prací v Čechách. V osmnácti letech přichází do Zlína za svou sestrou, která pracovala u Bati. Při práci na Společenském domě poznala svého manžela Viléma Procházku. Manžel byl pekařem a spolu měli 13
dceru Vlastičku a syna Viléma. Žel, syn ve 41 letech zemřel. Manžel poté pověsil pekařinu na hřebík a stal se z něj šofér benzínové cisterny. Po čase, když děti odrostly, i Vlastičce učarovala vůně benzínu a stala se z ní čerpadlářka. Dodnes vzpomínám, jak o své práci mluvila. Od Benziny dostali byt na dnešní Štefánikově ulici, kde naproti byl evangelický kostel. A v něm se od konce padesátých let scházel i náš zlínský sbor. O tom, že nějací adventisté existují, se dozvěděla od své maminky, která znala naši sestru Skočovskou ze Záhorovic. Tu měla Vlastička v kostele vyhledat. Pozvala ji na oběd a odpoledne byla už mezi námi a zůstala až do závěru svého pozemského života. Pokřtěna byla 23.6. 1973 br Fürstem. V roce 1993 ovdověla, ale sama dlouho nezůstala. Potkala se po letech se svou bývalou láskou z mládí Jožkou Martinkem a i toho přivedla ke Kristu. Po 4,5 letech opět ovdověla. Od loňského roku žila u své milé dcery
Vlastičky. Vzpomínám na doby, kdy jsem i ji vozíval do Malenovic na bohoslužby. Vždy byla ráda, že může s námi být. Byla smutná, když zdraví jí to někdy nedovolilo a o to víc byla vděčná za čas strávený s námi. Když dnes pohlédnu do míst, kde Vlastička sedávala, a s ní i třeba Zdenička Froňková, uvědomuji si, že všechny ty tetičky a strýčkové nám všem chybí. Že chybí jejich úsměv, pohlazení, objetí... Těším se na shledání i s Vlastičkou Procházkovou a třeba i tam, na Nové Zemi, uslyším její slova, která kdysi pronesla: „Jsem šťastná, že jsem byla v tomto světě nalezena. To bylo to, co mi v životě chybělo“. Přeji si, aby její krédo se stalo i naším vyznáním, kdy si uvědomujeme, že smrtelné tělo máme propůjčené. Ale to nesmrtelné oblékneme díky zásluhám Pána Ježíše a jeho smrti za naše hříchy. I v tom je pro mě odkaz naší milé Vlastičky. Vzpomínky sepsal P. Matula
Tvořivost a příroda Smrt v životě křesťana je jen spánkem a čekáním na hlas, který již navždy promění naše těla a duše k věčnosti. Takovým spánkem usnula 18. února 2013 naše milá sestra Maruška Tomešová ve věku 77 let. Sestra Maruška se narodila 1. června 1935 ve slovenských Gbelích. Kromě ní měli její rodiče ještě další 3 dcery. Po válce se rodina přestěhovala do Valtic, kde Marie s vynikajícím prospěchem ukončila základní vzdělání. Jejím snem bylo povolání zdravotní sestry, jenže z rodinných důvodů to nešlo. A tak zamířila do Zlína, k výrobě celogumové obuvi. Jelikož 14
byla šikovná, dlouho u manuální práce nezůstala. Po studiu večerní hospodářské školy pracovala spíše v administrativě, až nakonec skončila jako účetní v odbytu tiskařských výrobků. Jako žena žijící bez Boha se dostala k biblickému poselství skrze spolupacientku , za hospitalizace v nemocnici, Vlastičku Březinovou. To následovalo nedlouho potom, co po Bohu chtěla, aby se ji dal poznat. Její touha byla vyslyšena právě skrze tuto naši sestru a později, po společných studiích Bible, byla pokřtěna kazatelem A. Šlosárkem.
Do manželství s panem Janem Tomešem – zámečníkem v dopravním podniku, kterého poznala na internátě, vstoupila v dubnu 1962. V manželství se jim narodily
dcery Maruška ( Mališová) a Hanka ( Kalavská). Obě podědily po mamince vztah k tvořivosti, kráse a přírodě. . Pokud bychom chtěli sestru Marušku něčím charakterizovat, tak to byl předně její hluboký vztah k Hospodinu, ke kterému se nebála veřejně přiznat, i když ji to stálo dobré místo v zaměstnání. Byla by to i její touha po modlitbě, ze které vyrůstala životní síla a statečnost. A modlitební lístečky, se jmény některých z vás, byly součástí jejího života až do samého závěru. Život každého z nás je poznamenám jak radostí, tak i bolestí. Ne jinak tomu bylo i v životě Marie. Přes těžkou nemoc, která ji zasáhla už v padesáti letech, přes někdy složité vztahy s nejbližšími a odchod manžela, dokázala přijímat a také dávat radost a porozumění druhým lidem. M. Žůrek – P. Matula
Sborová oznámení - Ve dnech 23. – 24. března 2013 se naši pathfindeří zúčastní tradiční akce Zlínské oblasti JARNÍ TÁNÍ na Žlutavě. Místní oddíl Sov jej pořádá i tentokrát a kromě sobotní dopolední bohoslužby je pro děti připraveno i určitě zajímavé odpoledne a večer plný dobrodružství, her a zpívání. Neděle již tradičně bude ve znamení nějaké velké dobrodružné, napínavé bojové hry. Věříme, že naši mladí a malí nezapadnou a odnesou si mnoho zážitků, málo bolesti a úrazů, ale především i mnoho dobrých výsledků.
- Sobota 30. března je sobotou bohatou na události a akce. Budeme slavit Památku Večeře Páně a věřím, že se to stane pro nás skutečnou slavností a budeme i slavnostně naladěni. Po skončení této slavnosti budeme mít členské shromáždění za účelem hlasování o navržených kandidátech na sborové služebnosti pro další období. Tak jako obvykle bude součástí soboty i agapé. Vyzýváme vás k co největší účasti na celém sobotním programu – jak na slavnosti PVP, na členském shromáždění i na agapé. Tajemník sboru 15
