PORG V ROCE JEDNA
ALMANACH K 25. VÝROCÍ GYMNÁZIA
PORG V ROCE JEDNA
Milí čtenáři, ve Vašich rukou se ocitá almanach, který je věnován počátkům Prvního obnoveného reálného gymnázia, PORGu, školy, jež v září 2015 slaví kulaté čtvrtstoletí své existence. Pokusili jsme se prostřednictvím několika rozhovorů přiblížit čas, o němž málokdo, kromě těch, kteří u toho osobně byli, něco ví. První ředitel, první profesorka a první studenti se tak stanou Vašimi průvodci bohatýrskou dobou, během níž se rodilo mnohé z toho, co dělá PORG PORGem dodnes. Pro lepší představu přinášíme také fotografie a dokumenty, které se podařilo dohledat. A v neposlední řadě přikládáme přehled dosavadních absolventů. Poděkování patří všem, kteří se na přípravě almanachu podíleli, především Ondřeji Štefflovi, Janě Strakové, Jolaně Reichertové (‘98), Věře Geierové (Fe+erové, ‘96) a Václavu Hrabákovi (‘94) za ochotu poskytnout rozhovor, Michaele Stoilové (Zelené, ‘95) a Aleně Švejnohové (Taxové, ‘98) za zapůjčení archivních materiálů, rady, připomínky a inspiraci, Kateřině Brožové (Úlehlové) za faktickou korekci a Martinu Valáškovi za seznamy maturantů. Pavel Tatíček (PORG Libeň, srpen 2015)
Původní logo školy / 1991/92 Jedním z pilířů, na kterých škola od samého začátku stojí, jsou rodiče studentů. Výtvarnice Barbora Veselá (Vojtěch ’98 a Vavřinec ’00), autorka původního loga PORGu, je toho dokladem.
Konkurs na učitele / Lidové noviny 10. 4. 1990
2
ONDŘEJ ŠTEFFL VŠICHNI BLÁZNIVĚ POSKAKOVALI PŘI NĚJAKÉ DECHOVCE Zakladatel PORGu a ve školním roce 1990/91 ředitel, dnes ředitel vzdělávací agentury SCIO
3
První den školy (4. 9. 1990): ministr školství Petr Vopěnka První den školy (4. 9. 1990): ředitel PORGu Ondřej Šteffl
Pětadvacet let, to je hodně dlouhá doba. Přesto, vzpomeneš si, jak vlastně PORG vznikl? Myslím, že o tom, že budeme zakládat školu, jsme já, Kateřina Úlehlová a její bratr Josef začali přemýšlet někdy v lednu 1990. Po revoluci byla hodně otevřená doba a my jsme řešili, jestli máme vstoupit do politiky, nebo dělat něco jiného. A protože jsem se o školství už nějaký ten pátek docela zajímal, napadlo mě založit soukromou školu. Definitivní rozhodnutí padlo asi měsíc nato, v únoru. Jakou roli v tom hrálo Občanské fórum? V přípravné fázi se jako kontakt na vás uváděla právě adresa OF. Já jsem se přimotal do Občanského fóra brzy po revoluci, ale oni mě moc nepotřebovali, protože jsem přišel přece jen pozdě. Vrátil jsem se sice kvůli tomu předčasně ze zahraničí, ale 17. listopad jsem nezažil. Chtěl jsem se událostí přesto nějak aktivně účastnit, a tak jsem se nejdřív staral o spanilé jízdy studentů na venkov, kde vysvětlovali babičkám, co že se to v Praze vlastně děje. A záhy jsem se stal dokonce místopředsedou jakési školské komise. Nakonec nejpřínosnější nebylo ani to, že by ta komise něco udělala, ale to, že měla k dispozici kopírku, tehdy velkou vzácnost. A tak jsme všechny přihlášky, pozvánky a letáky týkající se PORGu tiskli na kopírkách Občanského fóra. Tímto tedy musím zpětně OF poděkovat, že se zasloužilo o založení školy. Předpokládám, že se okruh zakladatelů záhy rozšířil. Jak už jsem řekl, na začátku jsme byli tři. O něco později jsem oslovil ještě Janu Strakovou, která pak na PORGu několik let učila, a ta přivedla ještě Janu Palečkovou a Lídu Knappovou. Právě Lída se angažovala hodně, ona je učitelka tělem i duší. Záhy ale otěhotněla, takže na PORGu odučila jenom první rok. Od samého začátku jsi stál v čele ty? Ano, přitom jsem do té doby neměl žádnou zkušenost s řízením. Nějak naivně jsem si myslel, že školu založím, a až se to stane, bude ji řídit nějaký ředitel. Ale toho jsme pak nějak zapomněli hledat. Svojí nedostatečnosti jsem si ale byl dobře vědom a zprvu se mi do toho vůbec nechtělo. Proč jsi chtěl založit zrovna střední školu? Protože jsem měl praxi právě ze střední školy. Předtím jsem učil jako externista minimálně na polovině pražských gymnázií i na pár průmyslovkách. Střední školy jsem prostě znal. 5
To mi vysvětli, to vypadá jako docela slušná fluktuace. Ne ne, byl jsem normálně zaměstnaný v Ústavu pro filozofii a sociologii. To bylo mimochodem takové hnízdo komunistů, jen asi dva jsme nebyli ve straně. Práce tam mě moc nevytěžovala, a tak jsem měl čas zaskakovat na různých školách. Hodně mě to tehdy bavilo. Nechtěl jsi učit na plný úvazek? Tohle bylo pohodlnější. V ústavu mi šel plat, nijak zvláštní sice, ale přece jen pravidelný, a to učení byl k tomu příjemný přivýdělek. Představ si, žádná zodpovědnost, nikdo mi do ničeho nemluvil… Mohl jsem si vlastně dvě tři neděle učit, co jsem chtěl, a oni byli ještě rádi. Byla to pro mě neobyčejně cenná pedagogická zkušenost. Kdo vymyslel název První obnovené reálné gymnázium? V posledních letech se preferuje zkratka, ze které se jakoby vytratil původní význam. Vznikl tak podivný slepenec PORG – gymnázium a základní škola. Nevím, asi já. V porevoluční euforii se mimo jiné hodně oživovalo dědictví první republiky. Studovali jsme tenkrát osnovy prvorepublikových škol a prostě jsme se rozhodli navázat na tradici reálného gymnázia, obnovit tuhle instituci. Samozřejmě nám nedošlo, že právě slovo obnovené bude znít po pětadvaceti letech hloupě. Teď bych tu školu tak nenazval. V jaké podobě začala škola formálně existovat? Právní formu jsme řešili s právníky, kteří se kolem PORGu začali objevovat s nabídkou pomoci. Někteří to dělali zcela nezištně, ale někteří proto, že chtěli na školu dostat svého potomka. Což se nakonec nestalo, protože jsme při přijímacím řízení absolutně nebrali ohled na to, kdo je čí dítě, a oni se proto pak tvářili dost naštvaně. Ale abych se vrátil k právní formě PORGu. Zkrátka jsme zjistili, že kdybychom se stali nadací, výrazně bychom ušetřili na daních. Komunisté měli zákon o nadacích, který nikdo nikdy asi nepoužíval. A nikdo ani pořádně nevěděl, co to vlastně nadace je. Jak se k tomu nápadu založit soukromou školu stavěly státní instituce? Přicházeli jste přece s něčím úplně novým. Tehdy byla hodně zvláštní doba, úžasný chaos, však víš. Všechno šlo. Musel se třeba změnit zákon a snad dokonce ústava, že se můžou zakládat soukromé školy. K tomu ale došlo až někdy v srpnu. My jsme přitom už několik měsíců předtím intenzivně rozjížděli PORG a věřili, 6
že nám projde když tak fungovat i bez zákona, že se to nějak vyřeší. Někteří úředníci nám vycházeli docela vstříc. I po vzniku školy muselo být toho handrkování s úřady stále dost a dost. To bylo. Já jsem například s sebou na jednání bral často studenty. Jednalo se o nich, tak ať jsou u toho, ať se učí. Byla to nemalá vyjednávací výhoda. Dokonale jsme úředníky přítomností studentů zaskočili. Se Zuzanou Dětákovou jsem tak jednou přišel za ministrem. Jak se děti na PORG vůbec přihlašovaly a pak vybíraly? Jak přesně vypadala propagace nebo jak probíhalo samotné přihlašování, to si dneska už vůbec nevybavuju. Tehdy samozřejmě neexistoval internet, nešlo dát na web potřebný formulář. Ale pamatuju si, jak se děti vybíraly. Bylo to v době, kdy jsme ještě neměli učitele. Pronajali jsme si nějakou místnost, kam jsme pozvali deset psychologů, kteří ve dvojici dělali s dětmi pohovory. Kromě toho žáci prošli písemným prověřováním, jehož součástí byl standardizovaný IQ test. Doba byla úžasná, stačilo zavolat pár známým, jestli neznají nějaké psychology nebo jestli nemají nějaké známé, kteří někoho znají. A během pár hodin jsme měli tým lidí ochotných ve svém volném čase zdarma provést přijímací pohovory. Nebyla to žádná maličkost, vybírali jsme zhruba stovku dětí z nějakých skoro pěti set. A taky jsme neměli žádné peníze. Do kvinty, tehdy nejvyššího ročníku, vstupovaly děti jakoby do prváku, přitom jen část z nich přicházela z devítky. Mnoho z nich už mělo prvák na státním gymnáziu za sebou… Původně jsme děti z prváku do kvinty brát nechtěli, ale hlásilo se jich opravdu hodně. Tak jsme nakonec zcela svévolně smíchali dva ročníky. Pozoruhodné jsou dvě věci. Jednak jsme rozhodnutí s nikým nekonzultovali, ani s rodiči. Ti byli rádi, že jsme jejich dítě přijali. A druhá zajímavá věc byla, že si toho nikdo nikdy nevšiml. Ani žádný z učitelů neříkal, hele, tady jsou nějaké děti, které toho oproti ostatním moc neumějí. A jak se vybírali učitelé? Dali jsme si inzerát do Lidových novin a na něj se přihlásilo možná sto lidí. Chtěli jsme od nich, aby sepsali svoji ideu jak učit. To představovalo první fázi výběru. Vyšlo z toho tak pět šest kandidátů na jeden předmět, které jsme hromadně pozvali, posadili si je na jednu stranu stolu a my jsme se posadili na druhou. Třeba na češtinu jsem si do ko7
mise sehnal skvělého češtináře pana Petřivalského, kterého jsem znal ze svého nejdelšího, tedy ročního působení na gymnáziu v Chebu, jeho ženu, taky češtinářku, pak ještě nějakého psychologa. Adepti přednesli každý svoji koncepci a pak byli vyzváni, aby si o tom společně povídali. Asi po hodině jsme vybrali dva tři a s těmi jsme si pak ještě promluvili, abychom definitivně rozhodli. Hrálo nějakou roli, jestli má uchazeč pedagogické vzdělání? Dneska to ministerstvo striktně vyžaduje. Ne. Řada z těch, které jsme nakonec vybrali, neměla nejen pedagogické vzdělání, ale ani žádnou pedagogickou praxi. Tím jsme se dokonce hodně chlubili. Podle mě byla a je pedagogická fakulta na nic. Důležitá je osobnost učitele a chuť tu práci dělat. V prvních letech jsme měli vynikající sbor, jeden příklad za všechny: Helena Stehlíková, která učila angličtinu, byla vystudovaná stavební inženýrka. Po odchodu z PORGu dělala mluvčí americké ambasády. Říká se, že při výběru učitelů hráli nějakou roli i grafologové. Měli jsme pocit, že máme zájemce zkoumat opravdu komplexně. Mohl bys jako vystudovaný sociolog charakterizovat, jací byli první rodiče? Já tomu říkám chudý intelektuál. Takový už by dnes na PORG dítě dát nemohl, protože by neměl na školné. Tahle kategorie se ale hodně zredukovala. Jednalo se o architekty, novináře, psychology, učitele, lékaře, zkrátka střední třídu. Mohl bys nějak shrnout, v čem spočívalo novátorství PORGu? Kromě toho, že jsme na začátku trochu hloupě převzali koncept první republiky, PORG vlastně nějakou zvláštní inovaci nepřinášel. Jenom jsme se chtěli k dětem chovat slušně a dělat věci pořádně. Hlavní myšlenkou bylo odstranit vady státního školství. Během mé předchozí praxe jsem viděl, co všechno se dělá špatně.
8
Lámali jste si hlavu s učebními plány? Učitele jsem nutil k tomu, aby se nad svojí prací každý pořádně zamyslel. Pořizovali jsme záhy v jednotlivých předmětech podrobně rozepsané plány výuky s pevnou strukturou včetně cílů, metodiky... Vedlejší přínos této práce spočíval v tom, že se učitelé naučili psát na počítači, což bylo v době, kdy většina lidí viděla tuhle techniku poprvé, úžasné. Počítače jsme měli ve škole hodně brzo, myslím, že už od druhého roku fungování školy.
Jak se učilo? Ve starých třídnicích je zaznamenáno hodně vzájemných hospitací. Hodně kolegů s učením začínalo a já jsem z vlastní zkušenosti věděl, že je dobré učitele s podobnou pedagogickou zkušeností spolu konfrontovat. Často se dokonce s dětmi pracovalo ve dvojici. Takhle učil například Michal Kadleček s Jirkou Podzimkem nebo s tebou. Když pak přišli studenti filozofické fakulty Linka, Valášek a Krč, že chtějí u nás učit, řekl jsem jim, že jedině všichni najednou. Myslím, že Martin Valášek z toho žije dodnes. Spoustu věcí, které se na začátku zavedly, máme na PORGu dosud, jenom si to už nikdo neuvědomuje. Namátkou piknik na začátku školního roku, to, že nezvoní, předmět kořeny evropské kultury, trička pro primány… Jak vznikly třeba trimestry? Uzavírat výuku jenom dvakrát ročně se nám asi zdálo málo. A také jsme se určitě chtěli odlišovat. Dodnes udělujeme každý rok studentům Řád bílého slona za výjimečný přínos škole. Vzpomeneš si, jak to pojmenování vzniklo? To už si vůbec nepamatuju. Pomůžu ti. Bylo to asi ve druhém roce. Ve sborovně jsme měli zrovna v oblibě vtípky o slonech. Když se hledal nějaký originální název, někoho, možná to byla tělocvikářka Terezka Barcziová nebo francouzštinářka Jovanka Šotolová, napadl právě ten slon. Připomíná to Řád bílého lva. Vidíš to. A školy v přírodě? Jezdíme dvakrát ročně, na podzim celá škola, v létě si učitelé vymýšlejí vlastní projekty. Chtěli jsme na nějaký čas změnit prostředí a dělat věci napříč jednotlivými ročníky, které se normálně dělat moc nedají. Napomáhá to vzájemné pospolitosti. A co neznámkování v začátcích? Myslím si dodnes, že je dobré dát rodičům čas od času zprávu „dělali jsme to a to, student umí neumí“. A to je všechno. Jakékoli další hodnocení je podle mě špatně. V té době se ale jednalo především o další zřetelné odlišení se od všech ostatních škol. Od prvního roku jsme taky na konci každého trimestru psali slovní hodnocení. Časem se však ukázalo, že je to šílená práce. I když to byl svým způsobem skvělý pokus, protože s tím do té doby u nás nikdo neměl zkušenost. Pokud se ke
9
V pozadí Lindnerova 1, v popředí Lindnerova 3, kde PORG Libeň sídlí dodnes. / 1991/92
slovnímu hodnocení přistoupí zodpovědně, donutí to učitele přemýšlet o dětech. Ale v takovém množství se dělat pořádně nedá. Dneska bych hledal jiné způsoby. Kódové hodnocení to mělo později zjednodušit, rodiče chtěli jasné a stručné vyjádření. Ze začátku bylo největším trestem pro studenty zakázat jim chodit do školy. Jeroným Boháček plakal, když jsme ho na jeden den vyloučili. Pak k nám ale přišla školní inspekce a byla úplně v šoku. Jednak proto, že to fungovalo, jednak proto, že to je u dětí školou povinných v rozporu se zákonem.
10
Nejdřív škola sídlila v Lindnerově 1, po roce se přestěhovala do Lindnerovy 3, kde je dosud. Mimochodem Gustav Adolf Lindner je považován za jednoho z největších českých pedagogů. To je ale asi náhoda. To je opravdu naprostá náhoda. Zkoušeli jsme to všude možně, až nám jednoduše vyšla vstříc Praha 8. A tak jsme skončili v Libni. Už si ani
