Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská Hlavní specializace: Hospodářská politika
P OPULAČNÍ
A HOSPODÁŘSKÝ RŮST
V INDII : POPULAČNÍ POLITIKA VERSUS LIBERALIZACE SVĚTOVÝCH TRHŮ
diplomová práce
Autor: Lucie Nohejlová Vedoucí práce: Doc. Ing. Josef Šíma, Ph.D. Rok: 2006
Lucie Nohejlová
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
Lucie Nohejlová V Praze, dne 29. 8. 2006
Lucie Nohejlová
Poděkování Děkuji Doc. Ing. Josefu Šímovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky při zpracovávání diplomové práce.
Lucie Nohejlová
Anotace Předmětem práce je problematika populačního a ekonomického růstu a jejich vzájemného vztahu, to vše na konkrétním příkladu Indie. Indie (spolu s Čínou) patří v současné době mezi rychle se rozvíjející asijské ekonomiky, jejichž roční tempa růstu dosahují v průměru hodnot kolem 6 %. Kromě růstu ekonomického jsme v Indii svědky také růstu populačního, jehož tempa růstu se ovšem stále snižují. I přes nemalé úspěchy na poli hospodářském se Indie bohužel potýká se sice klesajícím, ale stále poměrně vysokým podílem populace žijící pod hranicí chudoby. Cílem této diplomové práce je detailně analyzovat možnosti Indie při snižování úrovně chudoby v zemi a zlepšování životních podmínek jejích obyvatel. Práce se věnuje dvěma možným způsobům řešení. Prvním způsobem je regulace růstu populace, tedy protipopulační politika a druhým liberalizace světového obchodu a domácí ekonomiky Indie. Cílem práce je tedy zjistit, která z výše jmenovaných možností je tou optimální pro dosažení snížení míry chudoby a bídy při současném zvyšování ekonomické úrovně země.
Annotation This essay deals with the topic of population and economic growth in the case of India. India currently belongs among rapidly growing and developing countries and counts as its population more than one billion people. Since the nineties, its economy has grown constantly, with a GDP growth rate of 6 % on average. Unfortunately, poverty still remains a serious problem, although great advances have been achieved. The objective of this work is to analyse ways used to try to solve the problem of poverty in India. This work actually deals only with two of these ways. The first is population control and population policy, and the second is liberalization of the world trade and the Indian economy. Thus, the objective of this work is to find out which of these ways could be the optimal one to improve standards of living and eliminate poverty in India.
Lucie Nohejlová
OBSAH Úvod..................................................................................................................................1 1 Teorie populačního růstu................................................................................................3 1.1 Populační ekonomie z pohledu doomsayers .....................................................3 1.1.1 Teorie přelidnění .............................................................................................3 1.1.2 Thomas Malthus a jeho učení .........................................................................6 1.1.3 Neo-malthusiánství dvacátého století .............................................................7 1.2 Populační ekonomie a učení J. L. Simona ........................................................8 1.2.1 Populační růst a nevyčerpatelnost zdrojů v učení J. L. Simona......................9 1.2.2 Populační růst a jeho dopady na růst ekonomický........................................11 1.2.3 Úloha ekonomické svobody v Simonově teorii ............................................12 1.3 Shrnutí - kontrolovat populační růst či ne? .....................................................13 1.3.1 Možné důvody pro kontrolu populačního růstu ............................................13 1.3.2 Alternativní způsoby redukce chudoby a zvýšení životní úrovně obyvatel..14 1.3.3 Příklad Indie - jak tedy z chudoby ven?........................................................14 2 Populační politika a kontrola populace v Indii ............................................................16 2.1 Definice populační politiky.............................................................................16 2.2 Historie antinatalitních politik.........................................................................17 2.3 Populační politika v Indii v letech 1947 – 1999 .............................................18 2.4 Příčiny neúspěchu protipopulačních opatření .................................................19 2.5 Demografická situace v Indii po censu v roce 2001 .......................................21 2.5.1 Růst populace a populační projekce..............................................................21 2.5.1.1 Boserupiánský model ekonomického růstu v zemědělství .................22 2.5.1.2 Projekce populace ...............................................................................22 2.5.2 Složení populace podle pohlaví ....................................................................25 2.5.3 Vývoj základních demografických proměnných ..........................................29 3 The National Population Policy 2000 ..........................................................................33 3.1 Cíle NPP 2000.................................................................................................33 3.2 Strategie NPP 2000 .........................................................................................34 4 Důsledky indické populační politiky a dopad na ekonomickou úroveň a společnost..40 4.1 Indická populační politika a její souvislosti....................................................41 4.2 Analýza motivačních a demotivačních podnětů NPP 2000 ............................43 4.3 Současný stav implementace NPP 2000 .........................................................47 4.3.1 Implementace NPP 2000 v jednotlivých indických státech..........................48 4.4 Shrnutí - proč odmítnout NPP 2000................................................................51 5 Možnosti hospodářského růstu v Indii .........................................................................54 5.1 Vývoj indické ekonomiky ...............................................................................54 5.2 Indie a úroveň chudoby...................................................................................56 5.3 Zemědělství jako hlavní zdroj obživy a hospodářský růst ..............................59 5.3.1 Problémy indického zemědělství a příležitosti domácího trhu .....................59 5.3.2 Indie a dosavadní jednání o liberalizaci světového obchodu ........................62 5.3.3 Indický zemědělský export po Uruguayském kole .......................................64 5.3.4 Další fáze liberalizace a možné dopady na indické zemědělství ..................65 5.4 Liberalizace v oblasti textilního průmyslu......................................................67 5.4.1 Indický export textilní a oděvní produkce po expiraci Multi Fibre Arrangement............................................................................................................68 5.4.2 Ohrožení efektů liberalizace v podobě antidumpingové politiky EU a USA69 5.5 Dopady liberalizace na chudobu – shrnutí ......................................................70 5.5.1 Pozitivní efekty liberalizace světového obchodu na rozvojové státy............70
Lucie Nohejlová 5.5.2 Negativní efekty liberalizace světového obchodu na rozvojové státy ..........71 5.5.3 Efekty liberalizace pro Indii a doporučení do budoucna ..............................71 Závěr ...............................................................................................................................73 Přílohy.............................................................................................................................76 Seznam použité literatury................................................................................................82 Internetové zdroje............................................................................................................82 Seznam tabulek a grafů ...................................................................................................86 Summary .........................................................................................................................87 Keywords ........................................................................................................................87 JEL classification ............................................................................................................87
Lucie Nohejlová
Přehled zkratek ATC
Agreement onTextile and Clothing
CBR
Crude Birth Rate
CDR
Crude Death Rate
EAG
Empowered Action Group
FDI
Foreign Direct Investment
GTAP
Global Trade Analysis Project
ICPD
International Conference on Population and Development
IMR
Infant Mortality Rate
MFA
Multi Fibre Arrangement
Mil.
Milion
Mld.
Miliarda
MMR
Maternal Mortality Ratio
MP
Madhya Pradesh
NPP 2000
National Population Policy 2000
NSS
National Sample Survey
NSSO
National Sample Survey Organisation
R&D
Research and Development
TFR
Total Fertility Rate
UNCTAD
United Nations Conference on Trade and Development
UP
Uttar Pradesh
UR
Uruguay Round
USD
US dolar
WHO
World Health Organisation
WTO
World Trade Organisation
Lucie Nohejlová
Úvod Pro současný světový populační vývoj je charakteristický výrazný rozdíl mezi růstem populace ve vyspělých zemích a v zemích rozvojových. Vyspělé státy, především západoevropské, řeší problémy související s nulovým či dokonce záporným růstem obyvatelstva jako je úbytek pracovních sil a lidského kapitálu, snižující se procento lidí v produktivním věku a nedostatek zdrojů vytvářených pro financování penzijního systému a zdravotnictví. Naopak země rozvojové bojují s vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva. V těchto státech se zvětšují nároky obyvatelstva na obživu a zdravotní péči či vzdělání. Není to však pouze populační růst, ale také růst hospodářský, jež je společným znakem rozvíjejících se ekonomik. Tyto státy (především Čína a Indie) dosahují v posledním desetiletí vysokých průměrných ročních temp růstu a není pochyb o tom, že v následujících letech je s nimi nutno počítat jak na poli politickém, tak ekonomickém. Předmětem této práce je problematika populačního a ekonomického růstu a jejich vzájemného vztahu, to vše na konkrétním příkladu Indie. Ta je považována za rapidně rostoucí a rozvíjející se zemi, a to jak z hlediska populačního, tak ekonomického. Sama sebe označuje za největší demokracii světa, jejíž populaci tvoří v současné době již 1,08 mld. obyvatel a průměrný hospodářský růst dosahuje během posledních dvanácti let v průměru 6 % ročně. I přes takto ohromující ekonomické výsledky se však Indie potýká s jedním velkým problémem, kterým je přetrvávající chudoba a poměrně nízká životní úroveň obyvatelstva. Cílem této diplomové práce je detailně analyzovat možnosti Indie při snižování úrovně chudoby v zemi a zlepšování životních podmínek jejích obyvatel. V současné době se Indie snaží eliminovat chudobu prostřednictvím regulace růstu populace, tedy protipopulační politikou, která představuje první možné řešení problému. V práci se ale pokusíme objasnit i další, alternativní způsob řešení, a to liberalizaci světového obchodu a domácí ekonomiky Indie. Toto řešení žádným způsobem nevylučuje populační růst jako negativní faktor ekonomického a společenského rozvoje, naopak ještě zdůrazňuje jeho pozitivní vlivy na poptávku a tím i na celou ekonomiku a společnost. Naším cílem tedy bude zjistit, která z výše jmenovaných možností je tou optimální pro dosažení snížení míry chudoby a bídy při současném zvyšování ekonomické úrovně země. V první kapitole se zaměříme na teorii populačního a ekonomického růstu, tak jak ji ve svých dílech popsali dva nesmiřitelní autoři - Thomas Malthus a Julian L. -1-
Lucie Nohejlová Simon. Budeme se zabývat také otázkou vyčerpatelnosti zdrojů a úlohou ekonomické a politické svobody v hospodářském rozvoji země. Ve druhé kapitole budeme analyzovat populační kontrolu a protipopulační politiky, které byly v Indii v nějaké formě uplatňovány již od padesátých let, dále pak zda bylo či nebylo dosaženo stanovených cílů a demografickou situaci v Indii na prahu nového tisíciletí. Třetí a čtvrtá kapitola jsou věnovány současné populační politice indické vlády. Třetí kapitola popisuje její cíle a strategie a ve čtvrté kapitole se budeme zabývat analýzou
jejích
motivačních
a
demotivačních
podnětů
určených
indickému
obyvatelstvu, jejích důsledků a současným stavem její implementace v jednotlivých indických státech. Poslední, pátá kapitola, je věnována druhé možnosti eliminace chudoby v Indii, a to liberalizaci světového obchodu i domácího trhu a potencionálním dopadům na úroveň chudoby a ekonomické úrovně země. Závěr shrne zjištěné poznatky. Zvolené téma, byť velice neobvyklé a pro mě zajímavé, se ukázalo být v průběhu zpracovávání diplomové práce poněkud problematické, a to z důvodu nedostatku relevantních zdrojů, ze kterých by se dalo s úspěchem čerpat. Devadesát procent použité literatury tvoří internetové databáze a ostatní on-line zdroje, téměř ve všech případech v anglickém jazyce. Problém navíc nastal u indických zdrojů, které se pravidelnou aktualizací zrovna pyšnit nemohou. Můj pokus o kontakt s indickou národní populační komisí skončil neúspěchem a snaha získat nejaktuálnější informace o uplatňované populační politice od této instituce zůstala neodměněna. Veškerá moje pozornost byla proto upřena na on-line verze indických deníků a ostatních periodik, kde se mi nakonec podařilo nejnovější informace nalézt. Čtenáře možná v tuto chvíli napadne, z jakého důvodu jsem si tedy takto zdrojově omezené téma zvolila. Důvod je prostý. K Indii, její společnosti a jejímu vývoji mám od doby svého tříletého pobytu v hlavním městě Dillí silný vztah a problematika populační ekonomie v podání Juliana L. Simona mě zaujala natolik, že jsem se tato dvě témata rozhodla spojit v diplomové práci. Doufám, že bude pro čtenáře v nějakém ohledu přínosem a alespoň orientačně ho seznámí s danou problematikou.
-2-
Lucie Nohejlová
1 Teorie populačního růstu V této kapitole se zaměříme na jednotlivá pojetí vlivu populačního růstu na ekonomickou úroveň zemí, protože právě Indie jako stát se stále se zvětšujícím množstvím obyvatelstva je předmětem celé práce. Teorií populačního růstu se v průběhu dějin zabývalo mnoho ekonomů, filozofů i demografů. Během této doby se vyprofilovaly dva zřetelné teoretické směry, které budou společně s ostatními základními tezemi populační ekonomie objasněny v následujících kapitolách. Celkově ovšem existují tři základní přístupy k problematice populačního a ekonomického růstu: pesimistický, optimistický a neutrální přístup1. První přístup se vyznačuje negativní korelací mezi populačním a ekonomickým růstem, zatímco druhý, optimistický přístup, potvrzuje pozitivní vztah mezi růstem populace a hospodářským růstem a ekonomickou úrovní. Neutrální interpretace korelaci mezi jednotlivými veličinami (tj. mezi hospodářským růstem a růstem populace) nepotvrzuje, ale ani nevyvrací, a tudíž není schopna vztah těchto faktorů nějakým způsobem specifikovat. Nelze tedy jednoznačně říci, zda zvětšující se množství obyvatel bude mít kladný nebo záporný vliv na naše životy a na životy budoucích generací. V dalším textu se budu zabývat již pouze pesimistickým a optimistickým přístupem populační ekonomie.
1.1 Populační ekonomie z pohledu doomsayers Pesimistický přístup má v ekonomii a v ostatních společenských vědách zabývajících se populační problematikou hlavní zastánce u tzv. doomsayers, tedy autorů, věřících v katastrofu zastavení ekonomického pokroku a růstu a zániku lidstva z důvodu přílišného růstu populace v poměru ku existujícím zdrojům. Přírodní zdroje jsou tedy podle doomsayers vyčerpatelné a jejich zásoba je konečná.
1.1.1
Teorie přelidnění Přelidnění2 je v teorii pesimistů jasně definováno. Jedná se o takový stav, kdy
množství obyvatel na Zemi převyšuje množství zdrojů (potraviny, energie, nerostné suroviny atd.), které mají k dispozici. Je to tedy poměr populace a dostupných zdrojů. Pokud je populace tvořena například 6 miliardami obyvatel a potraviny a pitná voda 1
Loužek, M. : Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Praha, 1/2003, s. 10 Angl. overpopulation
2
-3-
Lucie Nohejlová stačí pouze pro 5 miliard obyvatel, můžeme podle této teorie hovořit o přelidnění. Naopak, pokud žije v populaci 6 miliard lidí a množství potravin a pitné vody umožňuje přežít 7 miliardám lidí, o přelidnění hovořit nelze. Existuje ovšem také druhá, široce používaná, definice přelidnění. Přelidnění nastává, pokud hustota osídlení určité oblasti dosahuje tak vysokých hodnot, že již ohrožuje kvalitu života obyvatel, způsobuje nezvratné negativní změny na životním prostředí nebo dlouhodobý nedostatek produkce a poskytovaných služeb v dané oblasti. Podle pesimistů může být větší počet obyvatel než množství zdrojů na Zemi, tedy stav, kdy je svět přelidněn, důsledkem vysoké míry plodnosti a porodnosti, nízké míry úmrtnosti a stále se prodlužující délky života. Přelidnění může být také způsobeno nešetrným a příliš rychlým vyčerpáváním a užíváním přírodních zdrojů3. Podle některých vědců a teoretiků populačního růstu je populace, resp. její růst, funkcí dostupnosti celosvětové zásoby potravinové produkce4. Lidská populace se podle této teorie zvětšuje nebo zmenšuje v závislosti na zvětšující se nebo zmenšující se produkci potravin. To by ve své podstatě znamenalo, že pokud je k dispozici tolik zdrojů, které umožní přežití všem členům stále rostoucí populace, bude se populace stále zvětšovat i v budoucnu. Teorii podporuje vývoj v některých obdobích, kterými si světová populace v historickém kontextu prošla. Během neolitické revoluce a zemědělských revolucí, kdy celosvětová zásoba potravin začala trvale stoupat, začala růst i populace. Podívejme se ovšem na teorii také z pohledu kritického. Pokud by závislost velikosti populace na množství dostupných zdrojů opravdu platila, nemohlo by například Japonsko, jehož míry porodnosti jsou na velmi nízkých úrovních, vykazovat jeden z největších přístupů k zásobě potravinové produkce. Jinými slovy, dostupnost zdrojů je v Japonsku na vzestupném trendu, zatímco velikost populace vykazuje trend klesající. Toto zjištění je s teorií na první pohled zcela zřetelně v rozporu. Důsledky a souvislosti přelidnění jsou podle pesimistů následující5: -
nešetrná a nadměrná spotřeba přírodních zdrojů, především zdrojů energie
-
zvýšení míry znečištění ovzduší, vody a půdy
-
nadměrné odlesňování krajiny a narušení lokálních ekosystémů
-
změny v atmosféře a globální oteplování
-
vysoká kojenecká a dětská úmrtnost
3
I doomsayers ovšem uznávají, že přílišné vyčerpávání zdrojů a tím i přelidnění je teoreticky možné zmírnit vývojem nových technologií uživaných ke zvýšení jejich produktivity. 4 David Pimentel, Virginia Abernethy, Daniel Quinn 5 Wikipedia contributors. Overpopulation (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia, 2006 Aug 10. (citace srpen, 12. , 2006). Přístup z internetu: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Overpopulation&oldid=68796711.
-4-
Lucie Nohejlová -
zvýšený výskyt vysoce nakažlivých chorob (AIDS, žloutenka) a s tím související nedostatek léčebných prostředků
-
hladovění a podvýživa
-
nehygienické podmínky života způsobené znečištěním zdrojů pitné vody a chybějícím sanitačním zařízením
-
vysoká míra nezaměstnanosti a kriminality vedoucí k dalším sociálním problémům
Podle pesimistů tak veškeré výše zmíněné problémy současné civilizace vyvolané nadměrným počtem obyvatel na Zemi a jejich růstem povedou ke snížení jejich životní úrovně a tempa hospodářského růstu až do okamžiku, kdy bída, hladomor a epidemie počet žijících lidí opět sníží. Proti celé teorii přelidnění (podle první, výše zmíněné definice) hovoří skutečnost, že růst světové zásoby a produkce potravin v minulých stoletích předstihl růst světové populace. Jednotlivé studie navíc predikují, že celosvětová produkce potravinových zdrojů poroste i nadále, a to minimálně do roku 2050. Kromě toho také samotná podstata přelidnění podle definice druhé má své nedostatky. Přelidněna totiž může být i oblast, která se vyznačuje velice řídkým osídlením, a to z důvodu nedostatečné či neexistující možnosti v dané oblasti zajistit dostatek potravin a pitné vody (například státy rozkládající se na území střední Sahary6). Pojem přelidnění je v podstatě pojmem subjektivním. Neexistuje jakákoli hranice či úroveň označující určitý počet obyvatelstva Země za „optimální“, a proto předcházející výklad hovoří spíše proti pesimististům a jejich pohledu na tuto problematiku. Není to tak dávno v historii lidstva, kdy někteří autoři považovali za přelidněný svět, jehož populace měla miliardu lidí. Podle tohoto tvrzení by svět byl přelidněn již v polovině devatenáctého století. Je pravdou, že na mnoha místech na Zemi trpí lidé hladem a nedostatkem základních životních prostředků, ale je nutné důkladně se zamyslet nad příčinami tohoto stavu. Je jednoduché označit za viníka bídy a chudoby nedostatek potravin a pitné vody, ale mnohem užitečnější je detailně prozkoumat veškeré souvislosti. V mnoha případech totiž bývá příčinou politická situace a forma vlády v postižené oblasti, jak uvádí druhá (optimistická) větev populační ekonomie.
6
tamtéž
-5-
Lucie Nohejlová
1.1.2
Thomas Malthus a jeho učení První směr populační ekonomie reprezentuje skupina teoretiků označující růst
populace za zhoubný a současné civilizaci nebezpečný. Tito lidé staví své argumenty na myšlenkách anglického ekonoma Thomase Malthuse, jehož publikace Essay on the Principle of Population se stala stěžejním dílem anti-natalistů po celé následující období až do současnosti. Malthus ve svých esejích vyjadřuje myšlenku, že růst populace způsobuje vyčerpávání zdrojů a spolu s dalšími7 je považován za doomsayers, což jsou, jak bylo řečeno dříve, autoři zastávající pesimistický názor vůči růstu populace a jeho vlivu na růst ekonomický. Základem jeho populační teorie je názor, že populace roste geometrickou řadou, zatímco zásoba potravin na Zemi pouze řadou aritmetickou, což v budoucnu způsobí rozsáhlé hladomory a epidemie, které sníží počet obyvatel na tzv. existenční úroveň a kruh se tak uzavře. Tento zlom je označován jako Malthusiánská katastrofa či past a za existenční úroveň Malthus považoval takové množství obyvatel, při kterém populační růst nepřevyšuje růst zemědělské (později celkové hospodářské) produkce na Zemi. Za jediná možná omezení populačního růstu považoval přirozené příčiny úmrtí (věk, nehoda), bídu a chudobu způsobené válkami a hladomorem a v neposlední
řadě
pak
mravní
omezení
a
lidské
zlozvyky
(antikoncepce,
homosexualita). Malthus považoval za mravní omezení manželství uzavřená v pozdějším věku a sexuální abstinenci. Zajímavé ovšem je, že tato omezení navrhoval pouze pro chudé obyvatelstvo a pracující třídu, která se vyznačuje vysokou mírou plodnosti. Tímto svým návrhem vpodstatě označil nižší vrstvy populace za viníky nebezpečného (z jeho pohledu) populačního růstu. Charita či jiná forma pomoci určená těmto lidem tak podle Malthuse způsobuje jejich nadměrný růst. Jak nám ukázal vývoj v předchozích stoletích, Malthusova predikce ohledně zániku civilizace v důsledku populačního růstu nebyla správná, jelikož byla založená na statické analýze. Faktem samozřejmě zůstává, že hladomor a epidemie se během dvou předcházejících století v určitých regionech objevily, ale celosvětová katastrofa malthusiánského typu způsobená nedostatkem potravin a ostatních přírodních zdrojů nenastala. Právě naopak, celosvětová produkce potravin v druhé polovině dvacátého století předstihla růst populace a v současné době je k dispozici větší množství potravin
7
Paul Ehrlich, W. & P. Paddock, Garrett Hardin
-6-
Lucie Nohejlová na obyvatele než bylo kdykoli v minulosti8. Bohužel musíme konstatovat, že rozložení celosvětové zásoby potravinových zdrojů je velice nerovnoměrné. Subsaharská Afrika trpí nedostatkem potravin zatímco západní svět jejich nadměrnou produkcí. Viníkem v tomto případě ovšem není populační růst a nedostupnost potravinové produkce v určitých oblastech světa, ale obvykle vlády a jejich politická rozhodnutí9.
1.1.3
Neo-malthusiánství dvacátého století Malthusův omyl nijak nezabránil jeho pokračovatelům ve formulování dalších
katastrofických
scénářů.
Ve druhé
polovině
dvacátého
století
se
na
scéně
objevilo tzv. neo-malthusiánství, které vyznávalo doktrínu kontroly populačního růstu. V současné době je hlavním představitelem tohoto směru tzv. Římský klub10. Základem celé terie neo-malthusiánství je argument, že pokud se populace nenachází pod nebo na své existenční úrovni, tak její plodnost má tendenci dlouhodobě růst. Za předpokladu, že populace určitého státu se skládá například z deseti různých skupin s rozdílnou mírou plodnosti, můžeme konstatovat, že v průběhu času se celková fertilita (plodnost) země bude přibližovat míře fertility nejvíce rostoucí skupiny, pokud se populace nachází v podmínkách nad svou existenční hladinou. V tomto případě je skupina nejvíce rostoucí skupinou s nejvyšší plodností. Pokud se ovšem populace nachází pod svou existenční úrovní, tak nejrychleji rostoucí skupina je skupinou nejvíce progresivní v oblasti využití nových zemědělských technologií. Tímto konstatováním ale podle Malthusiánců není problém plně klasifikován. Dalším dílčím problémem je skutečnost, že v každé skupině se vždy najde jeden či více jednotlivců, kteří vykazují větší hodnoty fertility než zbytek skupiny. Nejen, že oni mají více dětí, ale i u jejich dětí je hodnota plodnosti
vyšší.
Dle
neo-malthusiánců
tato
vysoká
fertilita
vede
k
hyperexponenciálnímu populačnímu růstu, který nakonec předstihne růst hospodářské produkce11. V roce 1969 přišel s novou „biblí“ antinatalistů biolog Paul Ehrlich. Jeho The Population Bomb navazovala na Malthusovy myšlenky a Ehrlich v ní předpovídal, že do konce sedmdesátých let zemře ve světě na následky hladomoru způsobeném totálním selháním zásobování několik desítek milionů obyvatel. Zásoby ropy budou do 8
Wikipedia contributors. Overpopulation (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia. 2006 Aug 10. (citace srpen, 12. , 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Overpopulation&oldid=68796711. 9 Viz Simon, následující kapitola 10 Viz dále v textu 11 Wikipedia contributors. Malthusianism (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia; 2006 Jun 18. (citace srpen, 12., 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Malthusianism&oldid=59259169.
-7-
Lucie Nohejlová této doby vyčerpány a svět bude čelit nedostatku poravin a veškerých přírodních zdrojů, které jsou podle doomsayers omezené a konečné. Ehrlich veškeré problémy připisuje faktu, že svět a jeho jednotlivé oblasti jsou obývány nadměrným množstvím lidí (ať už se jedná o problémy znečištění nebo o hladomor v Súdánu), a proto navrhuje kontrolu populace formou vytvoření státní instituce pro monitorování a ovlivňování jejího vývoje a uvalení vyšší daňové zátěže na nejchudší třídy obyvatel, které jsou v Ehrlichově pojetí strůjci celé „populační exploze“. Dalším dílem hororově popisujícím růst populace byl Famine 1975! autorů Williama a Paula Paddocka. Autoři zde vyslovili šokující myšlenku, že jakákoli pomoc západních států zemím třetího světa (a to jak ve formě dotací, tak i uvolnění světového obchodu) je naprostým plýtváním omezených zdrojů současné západní civilizace, jelikož tyto rozvíjející se státy jsou již v každém případě odsouzeny k zániku v důsledku tamější populační exploze a údajného nedostatku potravin. Jak ukázala pozdější doba, některé z těchto „odepsaných“ zemí jsou v současnosti úspěšnými čistými vývozci potravin a ostatní zemědělské produkce12. Poslední významnou environmentální a populační publikací se stala The Limits to Growth, která vznikla v roce 1972 na objednávku Římského klubu. Jedná se o elitní spolek politiků, ekonomů, vědců a podnikatelů oficiálně zastávajících ideu o možné hrozbě populačního růstu při současném vyčerpávání přírodních zdrojů (především energetických zdrojů) a nebezpečí globálního oteplování. V současnosti jsou čestnými členy klubu například i bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov a bývalý český a československý prezident Václav Havel. Nebývalou popularitu této environmentální publikace umocnil fakt, že v roce 1973 nastal první ropný šok a lidé se začaly obávat o dostatečné energetické zabezpečení světa. The Limits to Growth předpovídala nemožnost pokračování současného ekonomického růstu donekonečna, a to z důvodu přílišného vyčerpávání především ropných zásob a nadměrného růstu populace. Římský klub a jeho členové mají velké množství kritiků, kteří je obviňují z neo-malthusiánství, elitářství a levicové politické orientace místo seriózní vědecké práce.
1.2 Populační ekonomie a učení J. L. Simona Významným a uznávaným autorem, který vyvracel malthusiánskou tezi byl ekonom a demograf Julian L. Simon. Je hlavním představitelem optimistické větve 12 Carnell, B.: The doomsayers (on-line), Overpopulation.com, 5/2000. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.overpopulation.com/introduction_essay/doomsayers.html
-8-
Lucie Nohejlová populační ekonomie, jeden ze zakladatelů environmentalismu volného trhu a bývá také často zařazován do tzv. cornucopians, což jsou (narozdíl od doomsayers) autoři odmítající teorii vyčerpatelnosti přírodních zdrojů a katastrofické scénáře o neudržitelnosti populačního růstu ve vztahu k existujícím přírodním zdrojům. Přírodní zdroje jsou podle anti-malthusiánců nevyčerpatelné a jediným vzácným zdrojem na Zemi jsou lidé a jejich dovednosti a schopnosti. Stěžejními díly Juliana L. Simona jsou publikace The Ultimate Resource I. a The Ultimate Resource II., v nichž nacházíme veškeré jeho základní poznatky.
1.2.1
Populační růst a nevyčerpatelnost zdrojů v učení J. L. Simona Základem Simonovy teorie je názor, že veškeré přírodní zdroje (ropa, zemní
plyn, nerostné suroviny) jsou nevyčerpatelné. Nemluví ovšem o fyzické podstatě těchto zdrojů, ale o skutečnosti, že lidé se nikdy v budoucnu nedostanou do situace, kdy by došlo k jejich úplnému vyčerpání. Simonovi je jasné, že množství dané látky či nerostu je ve své fyzické podstatě konečné. Proč jsou zdroje nevyčerpatelné vysvětluje na příkladu mědi, která je již po staletí používána pro nejrůznější účely. Podle teorie pesimistů by se její cena měla v čase zvyšovat s tím, jak její užití roste a zásoba se vyčerpává. Simon poukazuje na to, že spotřeba mědi sice výrazně stoupla, ale cena výrobků na bázi mědi byla v devadesátých letech minulého století nižší než kdykoli předtím v historii. Vysvětlením je skutečnost, že s tím jak cena mědi spolu s její spotřebou stoupá, měď se stává vzácnější a lidé ji začínají nahrazovat jinými alternativními materiály, hledají nová naleziště, možné způsoby recyklace a nové technologie zvyšující produktivitu jejího zpracování a užití. Funkční cenový systém, lidské schopnosti a nové či již existující technologie tedy způsobují, že zásoba nerostných surovin i po 300 letech predikcí o jejím úplném vyčerpání kontinuálně roste13. Simon svoji teorii o nevyčerpatelnosti přírodních zdrojů dává do souvislosti také s populačním růstem. V jeho díle nalézáme naprosto odlišný pohled na lidi než v díle malthusiánců. Lidé představují pro Simona jediný vzácný zdroj na Zemi. Člověk je pro něj nositelem lidského kapitálu a myšlenek a jeho ,,vzácnost” porovnává se vzácností 13
J. L. Simon a jeho největší oponent Paul Ehrlich uzavřeli v roce 1980 slavnou sázku týkající se cen Ehrlichem zvolených přírodních zdrojů. Ehrlich zvolil měď, chrom, nikl, cín a wolfram. Podle Ehrlicha měly ceny všech těchto kovů během následujících deseti let, tedy do roku 1990, vzrůst a naopak dle Simona poklesnout, přesně dle jejich teorií o vyčerpatelnosti zdrojů. Hodnota sázky činila $200 na každý z kovů, tedy $1000 celkem. Ten, kdo prohraje, měl zaplatit tomu druhému rozdíl v cenách mezi rokem 1980 a 1990. Sázku vyhrál Simon, jelikož ceny všech vybraných zdrojů za určenou dobu opravdu poklesly, a to v některých případech až o $4,8 za libru (cín). Ehrlich tak v říjnu roku 1990 zaslal Simonovi šek na $576,07.
-9-
Lucie Nohejlová ostatních zdrojů. Měřítko vzácnosti je stejné - kolik musíme zaplatit lidem, abychom získali jejich služby, stejně tak jako kolik musíme vydat za jakýkoli jiný zdroj. Zatímco ceny většiny přírodních zdrojů klesaly, cena práce (tedy mzdy a platy) trvale rostla, a to nejen v západním světě, ale také v rozvíjejících se zemích. Simon to považuje za důkaz, že lidé se stávají stále vzácnějším zdrojem, ačkoli jich je na Zemi víc než kdykoli předtím v historii14. Růst populace se pozitivně projevuje v souvislosti s množstvím přírodních zdrojů, které má lidstvo k dispozici. Větší množství lidí znamená větší poptávku po přírodních zdrojích, která se projeví v jejich vyšších cenách. Za situace rostoucích cen tak dochází k tlaku na objevování nových, levnějších metod jejich získávání, nových nalezišť a levnějších a pro daný účel stejně vhodných substitutů. Z předcházejícího vyplývá, že přírodní zdroje jsou tedy nevyčerpatelné, ale pouze z pohledu dlouhého období. V krátkém období jsou všechny zdroje limitovány, což je v absolutní shodě s ekonomickou teorií. Podnikatelé a ostatní inovátoři potřebují čas i prostor k tomu, aby nalezli nové cesty a způsoby, jimiž by snížili své náklady a měli tak možnost prodávat za nižší ceny. Někteří uspějí, jiní ne - ostatně jako všichni podnikatelé v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Výraz ,,přelidnění” nemá v Simonově teorii žádné místo. Poukazuje na to, že populace Země ve své historii výrazně kolísala. Výkyvy v populačním růstu jsou v historii spojeny s určitými událostmi a především s obdobími, kdy lidé zažívali společenské a kulturní revoluce. Jako příklad významných lokálních poklesů populace po období růstu uvádí Egypt v období politické nestability a rozsáhlých epidemií po pádu Římského impéria a dále pak Mexiko v době zámořských objevů, kdy došlo ke Španěly organizovanému masakru domorodého obyvatelstva15. Od sedmnáctého století naopak dochází k dodnes trvajícímu celosvětovému růstu populace, který je spojen s nepřetržitým technologickým pokrokem a kultivací země. Podle Simona je vpodstatě nemožné jakýmkoli způsobem určit, zda je Země nebo konkrétní území přelidněno. Odkazuje na příklad ostrova Jáva na počátku devatenáctého století, který tehdy holandští kolonizátoři označovali s jeho čtyřmi miliony za přelidněný. Počátkem devadesátých let dvacátého století měla Jáva 108 milionů obyvatel, tedy 27-krát tolik, a opět byla označena za neudržitelně přelidněnou16.
14 Simon, J. L.: More People, Greater Wealth, Expanded Resources, Healthier Environment. V: Mitra, Barun: Population The Ultimate Resource, Liberty Institute, New Delhi, July 2000, s. 12 15 Simon, J. L.: The Ultimate Resource 2: People, Materials & Environment (on-line), 1998, kap. 22. (citace červenec, 26. , 2006). Přístup z internetu: URL: http://juliansimon.com/writings/Ultimate_Resource 16 tamtéž
- 10 -
Lucie Nohejlová Je možné, že v budoucnu bude mít Jáva ještě více obyvatel. Ale může samozřejmě dojít i k opačnému populačnímu vývoji, například v souvislosti s dlouhotrvající ekonomickou recesí nebo problematickou politickou situací. Opět docházíme k závěru, který jsme uvedli již v kapitole související s malthusiánským učením. Pojem ,,přelidnění” je pojmem subjektivním a je obtížné, ne-li nemožné, ho nějakým způsobem konkretizovat.
1.2.2
Populační růst a jeho dopady na růst ekonomický Populační růst nesnižuje životní úroveň lidí a mezi jeho hlavní pozitiva patří
zvyšování celkové zásoby lidského kapitálu a nových myšlenek, znalostí a dovedností. Neznamená pouze větší množtví rukou a úst k nasycení, ale také představuje větší poptávku po zboží a službách, což podstatným způsobem přispívá k ekonomickému růstu. Větší
populace
se
jednoznačně
vyznačuje
dvěmi
ekonomickými
a
společenskými benefity. Zaprvé, větší poptávka znamená větší tlak po nových techologiích zvyšujících produktivitu čerpání zdrojů. Zadruhé, větší populace implikuje větší množství lidí plných myšlenek a nápadů, díky jimž k nových objevům může docházet. Je jasné, že větší možství lidí může v krátkém období na první pohled vypadat jako problém. V krátkém období se totiž opravdu objevuje ,,Malthusův duch”, protože větší množství lidí připadajících na krátkodobě fixní zásobu zdrojů znamená nižší výstup na pracovníka. Toto pravidlo, známé jako,,zákon klesajících výnosů”, je ovšem v dlouhém období překonáno. V dlouhém období zásoba zdrojů fixní není, a to z důvodu nalezení a aplikace nových technologických zlepšení pomocí lidských schopností a dovedností. Stejně tak dítě, dokonce ještě před tím než se má narodit, způsobuje společnosti krátkodobé náklady populačního růstu. Je totiž potřeba se o něj postarat, vynaložit dodatečnou lékařskou péči a ostatní zdroje na jeho růst a výchovu. Ovšem v dlouhém období se jakékoli náklady mění v benefity, jelikož dítě vyroste a svou činností a aktivitou, svými schopnostmi a dovednostmi přispěje k celkovému společenskému a ekonomickému rozvoji společnosti. Základem ekonomického pokroku a růstu je totiž existence problému. Příliš vysoké ceny zdrojů pramení z příliš vysokých nákladů producentů. Kdyby náklady vysoké nebyly a spotřeba zdrojů se spolu se zvyšující se poptávkou nezvyšovala, neexistovala by pro lidstvo motivace objevovat a zlepšovat, hledat nové a levnější
- 11 -
Lucie Nohejlová způsoby získávání a využívání zdrojů a zvyšování jejich produktivity. Lidé jsou prostředkem k řešení problémů a jsou tedy jediným nenahraditelným a omezeným zdrojem, bez něhož by v budoucnu životní úroveň a ekonomický pokrok jen obtížně dosahovaly vysokých temp růstu. Existuje však jedna podstatná podmínka zaujímající v Simonově teorii důležité místo. Touto nezbytnou podmínkou pro uplatnění ekonomických benefitů plynoucích z populačního růstu je ekonomická a politická svoboda, jak si ukážeme v následující kapitole.
1.2.3
Úloha ekonomické svobody v Simonově teorii Jak již bylo mnohokráte v předcházejícím textu řečeno, lidé jsou jediným
omezeným zdrojem na naší planetě a zároveň zdrojem, který umožňuje technologický a ekonomický pokrok. Lidé jako nositelé myšlenek, pokroku a inovací se však musí pohybovat v takovém společenském a ekonomickém prostředí, které jim umožňuje jejich talent a schopnosti realizovat. Lidé musí mít šanci vyhledávat mezery na trhu, riskovat, objevovat, získavat, ale samozřejmě i ztrácet. Jaké jsou tedy základní prvky, které musí být přítomny v dané společnosti a ekonomice? Jedná se o politickou svobodu jednotlivce, svobodný trh a volnou tvorbu cen, existenci a ochranu soukromého vlastnictví a existenci soudního systému a vymahatelnosti práva. Nezbytnost politické a ekonomické svobody jednotlivce v souvislosti s populačním a ekonomickým růstem je prokazatelná na několika příkladech z nedávné minulosti. Neexistence politicky a ekonomicky svobodného prostředí může být příčinou ekonomického zaostávání země, chudoby nebo dokonce hladomoru. Za všechny můžeme
jmenovat
například
hladomor
v pásmu
Sahelu
v západní
Africe
v sedmdesátých letech dvacátého století. Tato katastrofa byla fakticky způsobena nikoli přírodní katastrofou (extrémním suchem, které oblast zasáhlo) nebo vysokým populačním růstem, nýbrž nedostatečnou dopravní infrastrukturou, která znemožnila uskutečnit dodávky potravin a rozhodnutím etiopské vlády zastavit tyto dodávky do míst postižených občanskou válkou a obývaných rebely a jejími odpůrci17. Problémem některých států postižených vysokou mírou chudoby a nedostatku tedy obvykle není ,,příliš mnoho lidí“ a vysoký populační růst, ale vlády a jejich politická rozhodnutí. 17 Simon, J. L.: The Ultimate Resource 2: People, Materials & Environment (on-line), 1998, kap. 5. (citace červenec, 27. , 2006). Přístup z internetu: URL: http://juliansimon.com/writings/Ultimate_Resource
- 12 -
Lucie Nohejlová
1.3 Shrnutí - kontrolovat populační růst či ne? V předchozích kapitolách jsme diskutovali vliv populačního růstu na ekonomickou úroveň prostřednictvím dvou názorových proudů - pesimistů a optimistů populační teorie. Prvně jmenovaná větev populační ekonomie dochází k názoru, že populační růst vede k nadměrnému vyčerpávání zdrojů a tím i ke zpomalení ekonomického růstu18. Naopak optimisté v čele s demografem a ekonomem J. L. Simonem považují populační růst za zdroj růstu ekonomického a člověka za jediný vzácný zdroj na Zemi. Otázkou tedy zůstává, zda růst populace (pesimisty označovaný za nadměrný a civilizaci nebezpečný, zatímco optimisty za přínosný a pro další ekonomický pokrok nezbytný) regulovat či ne. Je důležité si uvědomit, co vede vlády zemí s vysokými tempy růstu k implementaci populační politiky.
1.3.1
Možné důvody pro kontrolu populačního růstu První existující možností dosažení ekonomického rozvoje a snížení chudoby,
kterou budeme v následujícím textu analyzovat (a se kterou se ztotožňuje většina vlád rozvíjejících se zemí), je kontrola populačního růstu. Jednotlivé státy aplikující nějakou formu populační politiky zpravidla uvádějí nejrůznější důvody pro kontrolu populačního růstu. Obvykle se jedná o rozvíjející se státy (případně státy patřící mezi nejchudší země světa), které jsou postiženy vysokou mírou chudoby, ale zároveň mají značný potenciál růstu svých ekonomik. V některých případech se o jejich populační situaci zajímají i vlády zemí nejvyspělejších, a to z různých, většinou politicky orientovaných důvodů19. Rapidní populační růst: -
komplikuje již tak příliš obtížný úkol zvýšit životní úroveň lidí a podnítit ekonomický rozvoj v dané zemi
-
klade vyšší nároky na zásobování občanů potravinami a ostatními zdroji
-
zvyšuje míru nezaměstnanosti a urbanizace
-
zvyšuje nároky na dodatečnou zdravotní péči a vzdělávání
-
způsobuje nadměrné vyčerpávání přírodních zdrojů
-
ohrožuje celkovou schopnost Země uživit své obyvatele
18
U Malthuse a neo-malthusiánců dokonce až k tzv. malthusiánské katastrofě, viz kap. 1.1.2. Např. USA v sedmdesátých letech dvacátého století. Více viz Simon, J.L.: The Ultimate Resource 2: People, Materials & Environment, 1998, kap. 35
19
- 13 -
Lucie Nohejlová Faktem zůstává, že nízká životní úroveň obyvatel těchto států a stále poměrně velké množství lidí žijících pod hranicí chudoby problém představují a je tedy nutné zabývat se jeho příčinami a možnými řešeními. Většina předcházejících důvodů pro obavy z růstu populace však může být vyvrácena Simonovými argumenty (viz výše). Pokud tak ale učiníme a populační růst za viníka či ,,spolupachatele” ekonomické zaostalosti a nízké ekonomické úrovně země odmítneme, je nezbytné se zamyslet nad alternativními způsoby, kterými by bylo možné rozvíjející se státy z chudoby vymanit.
1.3.2
Alternativní způsoby redukce chudoby a zvýšení životní úrovně obyvatel Druhým způsobem dosažení ekonomického růstu, snížení míry chudoby a
zvýšení životního standardu obyvatel rozvíjejících se zemí, je uvolnění překážek světového trhu a ekonomické reformy na jejich vlastních trzích. Jak tvrdí Simon, pokud má růst populace přispět k lepší ekonomické úrovni, musí být lidem umožněno žít a pracovat ve svobodném politickém a ekonomickém prostředí, kde existuje soukromé vlastnictví, ne příliš deformované trhy a fungující soudní systém. Uvolnění světového obchodu a zavedení ekonomických reforem v zemi postižené vysokou mírou chudoby přispívá k hospodářskému růstu a ke zvýšení životní úrovně obyvatel, což se nakonec s velkou pravděpodobností projeví i v urychlení tzv. demografického přechodu země20. Indie by se momentálně měla nacházet ve třetí fázi demografického přechodu, která je charakteristická nejen klesající mírou úmrtnosti, ale hlavně klesající mírou porodnosti a plodnosti, jak si ukážeme dále v textu.
1.3.3
Příklad Indie - jak tedy z chudoby ven? Nastínili jsme si dva možné způsoby eliminace chudoby a urychlení
hospodářského růstu rozvíjejících se států. Nyní se můžeme pokusit tyto způsoby aplikovat na konkrétní zemi. Jinými slovy, můžeme konečně přistoupit k vlastnímu tématu celé práce, a to k příkladu Indie a k analýze možných řešení chudoby a nízké
20
Demografický přechod je teorie popisující možný demografický vývoj zemí od prvního stádia s vysokými mírami úmrtnosti a porodnosti až po čtvrté či páté stádium vyznačující se nízkými mírami úmrtnosti i porodnosti. Tato teorie je akceptovaná poměrně širokou odbornou veřejností, ale má samozřejmě i svá ,,hluchá” místa. Zaprvé, není jisté, zda je teorie aplikovatelná na rozvíjející se státy stejně jako na státy rozvinuté, které již demografickým přechodem prošly. Zadruhé, možnost přechodu společnosti z jednoho stadia do druhého může být limitována politickou a ekonomickou situací v zemi (např. pokud není dostatečně vymezeno soukromé vlastnictví apod.). Konečně zatřetí, kulturní a společenské zvyky a tradice v určitých rozvíjejících se státech (např. negativní postoj společnosti ke vzdělávání žen nebo pohled na děti jako na pojistky ve stáří) se mohou na kredibilitě modelu demografického přechodu do značné míry podepsat.
- 14 -
Lucie Nohejlová životní úrovně jejích obyvatel. Jak tedy konkrétně vypadají možná řešení indického problému na základě výše definovaných způsobů?
1. Populační kontrola obyvatelstva jako vládní přístup k problematice V Indii probíhá již od padesátých let dvacátého století kontrola populačního růstu, a to v nejrůznějších formách jak uvidíme v příslušné kapitole. V roce 1997 schválil indický parlament nový koncept populační politiky pod názvem National Population Policy 2000 (NPP 2000), který se tak stal oficiální vládní strategií při boji s chudobou a nízkou životní úrovní obyvatel. Je-li indická vláda při plnění cílů stanovených v NPP 2000 úspěšná a jaké pozitivní či negativní dopady na společnost, ekonomiku a chudobu zvolená taktika má, budeme analyzovat v druhé části práce, tedy v kapitolách bezprostředně následujících.
2. Liberalizace světového obchodu a indického trhu Druhým možným řešením vedoucím ke zlepšení životní úrovně a snížení množství obyvatel Indie žijících pod hranicí chudoby je uvolnění světových trhů. Tato možnost se ještě v první polovině tohoto roku zdála být pro rozvojové země reálnou šancí jak získat ze světového obchodu co nejvíce. Bohužel, s krachem jednání WTO v rámci Doha kola jednání o liberalizaci světového obchodu je momentálně tato obrovská příležitost pro Indii zablokována. Jaké by však mělo odstranění překážek mezinárodního obchodu dopady na indickou chudobu a ekonomiku, budeme analyzovat v kapitole o možnostech hospodářského růstu v Indii.
- 15 -
Lucie Nohejlová
2 Populační politika a kontrola populace v Indii V první části této kapitoly se budeme věnovat historii indických populačních programů, velice stručně se také zmíníme o protipopulačních politikách uplatňovaných (v minulosti i dnes) v ostatních zemích a především si rozebereme demografickou situaci Indie na prahu nového tisíciletí, tedy po censu z roku 2001. Jaké důsledky měla protipopulační opatření indických vlád v druhé polovině dvacátého století, zda výsledky splnily jejich očekávání či proč se tak nestalo - to jsou otázky, na které budeme v následujícím textu hledat možné odpovědi.
2.1 Definice populační politiky Definovat populační politiku je velmi obtížné, protože jednotná definice se v literatuře nevyskytuje. Obecně však existují dvě definice21: užší a širší. V prvním případě se jedná o politiku státu uplatňovanou za účelem ovlivňování nějaké demografické proměnné, většinou porodnosti. V případě druhém chápeme populační politiku jako souhrnnou hospodářskou státní politiku přímo i nepřímo působící na demografické charakteristiky populace dané země. V dalším textu budeme chápat populační politiku jako politiku definovanou pouze v užším smyslu, a také jen jako politiku natalitní a především antinatalitní. V příloze č. 1 je přiložen slovník základních demografických pojmů jako je porodnost, úhrnná plodnost nebo úmrtnost. Pokud chce vláda provádět opatření související s ovlivněním porodnosti, musí mít jednak pevně stanovený cíl, ke kterému chce dojít, a samozřejmě nástroje a instituce k jeho dosažení. V případě, že cílem vlády v oblasti populační politiky je například zvýšení porodnosti, může se takovým nástrojem stát zvýšení sociálních přídavků, zavedení daňových úlev pro páry s více dětmi nebo i jednorázový příspěvek (porodné). Otázkou ovšem zůstává, nakolik uvedená opatření na růst počtu narozených dětí skutečně působí. Diskutabilní je tedy nejen účinnost určitých opatření, ale i oprávněnost vlád zasahovat do soukromí občanů v situaci, kdy rozhodují kolik (a zda vůbec) dětí mít. Současná populační politika v Indii sice není tak intervencionistická jako čínská
21
Loužek, M.: Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Praha, 1/2003, s. 33
- 16 -
Lucie Nohejlová (tzv. One–child Policy22), ale přeci jenom ovlivňuje rozhodování milionů občanů ve věcech, které patří výlučně do jejich osobních záležitostí.
2.2 Historie antinatalitních politik Dosavadní vývoj propopulačních politik probíhal a probíhá v rozvinutých zemích, které nejsou předmětem práce, a proto zůstávají stranou našeho zájmu. Prostor je ponechán politikám antinatalitním, které přebírají do svých hospodářských politik státy rozvojové, a tedy i Indie. Indie byla první zemí světa, která měla koncept populační politiky již v padesátých letech minulého století. Kromě Indie však antinatalitní politiku začaly uplatňovat i jiné rozvojové státy jako byl Egypt a Bangladéš, od šedesátých let poté i Singapur, Filipíny a Čína. Především Singapurská vláda přijala neobvykle razantní opatření směřující ke snížení porodnosti v zemi. Zavedla poplatky za porody, jejichž výše stoupala s každým dalším porodem. Pokud se ovšem žena nechala po porodu sterilizovat, byl jí poplatek odpuštěn23. Další antinatalitní politikou, která výrazně zasáhla do života a práv lidí, byla čínská „One-child Policy“. Vyznačovala se používáním prostředků, které měly čínské páry vést k rozhodnutí nemít více jak jedno dítě. Jednalo se o ekonomickou podporu rodiny a lepší budoucí vzdělání poskytnuté vládou dítěti – jedináčkovi, a to vše za podepsání prohlášení rodičů, že více dětí již mít nebudou. Kromě těchto preventivních opatření docházelo i ke sterilizacím, k odkládání sňatků a neregistrování narozených dětí, zvláště ženského pohlaví. Důsledky této politiky byly ve světě interpretovány jako pozitivní, protože úhrnná plodnost v sedmdesátých letech opravdu klesla. Na tomto poklesu se ovšem také podílel probíhající
demografický
přechod
a
rozšíření
antikoncepčních
metod
mezi
obyvatelstvem. Existují ale také značné negativní důsledky. Čína zaznamenala drastické snížení podílu žen na celkové populaci. Jako ve všech rozvojových zemích, i v Číně dochází k upřednostňování chlapců před dívkami, kterým se dostává méně pozornosti a péče. Právě antinatalitní politika mohla tento stav ve společnosti ještě posílit. Pravdou ale je, a i to je důsledkem vládních opatření, že spousta rodin narození holčičky raději nenahlásila vůbec. Dalším negativním důsledkem je stárnutí čínské populace. V osmdesátých letech čínská vláda politiku uvolnila v reakci na kritiku za omezování 22
viz dále v textu Loužek, M.: Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Praha, 1/2003, s. 48
23
- 17 -
Lucie Nohejlová lidských práv a v současné době čínské úřady uvažují o modifikaci politiky na „Twochild Policy“, a to právě z důvodu stárnutí obyvatel.
2.3 Populační politika v Indii v letech 1947 – 1999 V roce 1947 získala Indie nezávislost na Britském království a nová indická vláda uspořádala první svobodné sčítání lidu. Výsledky censu znamenaly první stimul k zavedení kontroly populace. Míra úhrnné plodnosti (TFR24) dosahovala hodnoty 6 dětí na jednu ženu a hrubá míra porodnosti (CBR25) ukázala, že na tisíc obyvatel populace se za rok narodí více než 45 dětí. Indická vláda věřila, že ekonomického růstu lze dosáhnout pouze snížením populačního růstu, a proto si stanovila až přehnaně vysoké demografické cíle. TFR chtěla do roku 2000 snížit na hodnotu 2,1 a CBR na hodnotu 21/1000 obyvatel. Již po několika desetiletích se ale ukázalo, že i přes aktivní antinatalitní politiku nelze tak výrazné změny demografických veličin v tak krátkém období dosáhnout. Podle posledních údajů za rok 2005 klesla TFR ze čtyřicátých let na současnou hodnotu 2,78 a CBR na 22/1000 obyvatel. Indie navíc prochází demografickým přechodem a je ve fázi, kdy k poklesu porodnosti dochází i v případě, že země žádnou aktivní antinatalitní politiku neuplatňuje. Jaká politika byla tedy tehdy uplatňována a z jakého důvodu se indické vládě nepodařilo vytčeného cíle dosáhnout, se pokusíme objasnit v následujícím textu. Již v roce 1952 byl přijat první pětiletý plán, který sice nebyl oficiální populační politikou indické vlády, ale prvním programem zabývajícím se danou problematikou ve světě vůbec. V dokumentu byla přijata strategie pasivní kontroly porodnosti, tedy strategie spočívající především v poskytování informací o dostupných antikoncepčních metodách a prostředcích prostřednictvím vládních zdravotnických služeb. Sčítání lidu v roce 1961 ovšem ukázalo, že populace Indie od posledního censu vzrostla o 21 %. Reakcí indické vlády byl přechod z pasivní kontroly porodnosti na kontrolu aktivní, která vpodstatě znamenala zelenou vládou dotovaným sterilizacím. Nový program tedy nebral příliš ohled na skutečné lidské potřeby v souvislosti s rodinným plánováním a naopak začal nadměrně zasahovat do soukromí občanů. V šedesátých letech začaly vznikat sterilizační kempy a vláda začala lidem poskytovat motivační i demotivační podněty, aby se nechali sterilizovat. Mezi motivační podněty patřil například finanční či
24 25
Total Fertility Rate Crude Birth Rate
- 18 -
Lucie Nohejlová naturální příspěvek rodině a mezi demotivační znemožnění dosáhnout na pracovní místo ve státním sektoru v případě, že dotyčný má více jak dvě děti. V letech 1976 a 1977 parlamentem neprošla navrhovaná koncepce národní populační politiky ani program rodinné péče, které se do tehdejšího systému kontroly porodnosti a rodinného plánování snažily integrovat body jako je všeobecná zdravotní péče či péče o zdraví matek a dětí. Prakticky až do roku 1994, kdy se v Káhiře konala konference ICPD26, se koncepce indické populační politiky ubírala pouze směrem ke kontrole porodnosti v zemi a jakýkoli program zabývající se možnostmi zlepšení životních podmínek a veřejného zdraví nebyl nikdy přijat. Po káhirské konferenci, kde byla kontrola porodnosti označena pouze za vedlejší produkt všeobecného programu orientovaného na lidské zdraví a lepší životní podmínky, mělo teoreticky dojít ke změně situace. Věčné téma ,,nebezpečně pokračujícího populačního růstu” a z toho plynoucí nezbytné kontroly populace však stále hýbe politickou scénou. Proklamace negativního vlivu růstu populace na růst ekonomický je dobrým nástrojem indických politiků před volbami a většina z nich se toho snaží využít. V roce 1997 indická vláda schválila navrhovanou koncepci NPP27, tedy novou národní populační politiku, kterou po modifikacích a připomínkách demografů, ekonomů a dalších akademických pracovníků přijal v roce 2000 indický parlament.
2.4 Příčiny neúspěchu protipopulačních opatření Na prahu nového tisíciletí Indie zůstala pod stanovenými cíli. Proč se tyto cíle nenaplnily? Existuje mnoho důvodů, proč veškerá antipopulační opatření selhala. Velký vliv na velikost populace má míra úmrtnosti, střední délka života jedince a kojenecká úmrtnost (IMR28). Míra úmrtnosti v důsledku zlepšující se kvality zdravotní péče a ostatních změn souvisejících s demografickým přechodem klesá rychleji než míra porodnosti. Střední délka života vzrostla z 32 let v roce 1947 na 63 let v roce 1998 a kojenecká úmrtnost klesla více než o polovinu ve stejném období. Přestože míra kojenecké úmrtnosti zaznamenala tak výrazný pokles, hodnota 72 úmrtí na tisíc obyvatel v roce 1998 je stále vyšší než v ostatních rozvojových zemích. A právě to ovlivňuje rozhodování jednotlivých rodin o počtu dětí. Děti jsou pro rodiče jakousi 26 27 28
International Conference on Population and Development National Population Policy, viz následující kapitola Infant Mortality Rate
- 19 -
Lucie Nohejlová pojistkou. Když některé z nich zemře, jsou tu ostatní, kteří se o rodiče ve stáří postarají. Navíc v Indii, jak bylo zmíněno dříve, jsou preferováni synové. Dospělý syn se o své staré rodiče postárá a bude vytvářet zdroje nejen pro obživu svou, ale i jejich. Naopak dcera se provdá a domov opustí. Právě vysoká kojenecká úmrtnost je důvodem pro vysoké míry plodnosti, proti kterým se indická vláda snaží bojovat. Dalším faktem je i to, že téměř 60 % obyvatel Indie je v produktivním věku a 34 % lidí ve věku předproduktivním29. Srovnáme-li pro zajímavost podíl nejmladší populace v Indii s podílem nejmladší populace v ČR, dojdeme k závěru, že tento podíl je v Indii dvakrát vyšší30. Díky tomuto vysokému podílu lidí, kteří již své rodiny založili či je v nejbližší budoucnosti zakládat budou, se tedy celková populace v nejbližší době zmenšovat nemůže ani kdyby všichni tito lidé zakládali velmi malé rodiny. V období 2001 až 2026 je očekáván populační přírůstek až 371 milionů lidí, a to i přesto, že některé státy Indie již dnes dosáhly úhrnné plodnosti na úrovni čisté reprodukce. Zmenšování populace se tedy týká až dalších, nových generací. Důležitým faktorem, který zřejmě působí proti poklesu TFR, je nedostatečné rozšíření antikoncepce v zemi. Podle průzkumů používá nějaký antikoncepční prostředek sotva 44 % všech indických párů31. Některé páry, a to především z malých vesnic, kde žije téměř 74 % všech obyvatel, by jistě o antikoncepci zájem jevily, ale nemají k ní přístup nebo je jim finančně nedostupná. V neposlední řadě jsou problémem kulturní a dodnes živoucí zvyklosti jako je vdávání dívek v nízkém věku ještě před dosažením osmnáctého roku života. Přestože i v Indii je zákonem stanovená minimální hranice pro uzavření sňatku osmnáct let, mnoho dívek vstoupí do manželství aniž by ji překročily. V těchto ranných manželstvích potom přirozeně přicházejí na svět děti, a to v poměrně krátkých intervalech dokud je žena mladá a silná, a také z důvodu pojistky pro stáří, jež byla zmíněna v předchozím textu. Podle oficiálních statistik je 33 % narození evidováno v intervalech menších než 24 měsíců. Frekventované a časté porody v ranném věku matky působí negativně nejen na její zdraví, ale i na zdraví dítěte, zvláště pokud je prenatální a postnatální péče na ne příliš vysoké úrovni. To vše vede k vysokým mírám kojenecké úmrtnosti, které následně ústí do vysokých měr plodnosti.
29
Census of India 2001 (on-line), Chapter 3, Series 1, India Paper 1 of 2001, web edition, s. 3. (citace duben, 5., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net/data/chapter3.pdf 30 ČR, r. 1999 (0-14 let): 16, 8 %, ČSÚ a vlastní výpočty 31 National Commission on Population, NPP 2000 (citace duben, 6., 2006). Přístup z internetu: URL:http://populationcommission.nic.in/npp_strat.htm
- 20 -
Lucie Nohejlová
2.5 Demografická situace v Indii po censu v roce 2001 V roce 2001 proběhlo v Indii sčítání populace pro potřeby v té době nově přijaté populační politiky - National Population Policy 2000 (NPP 2000). Výsledky censu32 nebyly překvapením. Indie se podle očekávání stala koncem minulého tisíciletí druhou nejlidnatější zemí světa, hned po Číně. K 1. březnu roku 2001 tvořilo indickou populaci 1,027 miliardy obyvatel. Z tohoto počtu tvořili přes 530 milionů muži a přes 490 milionů ženy.
2.5.1
Růst populace a populační projekce Podle OSN rostla světová populace v období 1990 - 2000 tempem 1,4 % ročně,
zatímco populace indická tempem 1,9 % ročně (za období 1991 - 2001). Čína za stejné období zaznamenala populační přírůstek ve výši 1 %, což je také zřejmě důsledek velmi tvrdé čínské politiky jednoho dítěte. Pro zajímavost poznamenejme, že populační růst v Indii lze během 20. století rozdělit do čtyř etap, jak vidíme z následující tabulky. Tabulka č. 1 – Fáze populačního růstu v Indii, 1901-2001
Období
Fáze populačního růstu
1901-1921 1921-1951 1951-1981 1981-2001
Stagnující populace Mírný populační růst Rychlý populační růst Vysoký populační růst zpomalující
Zdroj: Census of India 2001(on-line), Chapter 3, Series 1, India Paper 1 of 2001, web edition, s. 3. (citace duben, 5., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net/data/chapter3.pdf
Tyto fáze růstu indické populace jsou zde uváděny jako podklad pro tvrzení, že Indie opravdu prošla a ještě stále prochází demografickým přechodem, tedy něčím zcela normálním, čím si prošly veškeré západní země, jen o nějakou dobu dříve. Počátkem 20. století ve fázi stagnujícího hospodářského růstu (v Indii lze hospodářský růst zúžit na hospodářský růst v zemědělství, jelikož bylo a dodnes je dominujícím ekonomickým sektorem, kde je zaměstnáno 60 % všech obyvatel) stagnovala i indická populace. Zemědělství rostlo mezi roky 1900 a 1946 relativně mírným tempem, a to cca 0,62 % ročně. Od padesátých let se ovšem situace začíná měnit a ekonomický růst v zemědělství je na rychle rostoucí trajektorii. Kulminuje mezi roky 1950 - 1951 a 32
Census of India 2001 (on-line). (citace duben, 5., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net
- 21 -
Lucie Nohejlová 1983 - 1984, kdy průměrná roční tempa růstu přesahují 2,18 %. Jak vidíme v tabulce č. 1, právě ve stejném období, tedy počínaje padesátými lety minulého století, dochází i k prudkému populačnímu růstu.
2.5.1.1 Boserupiánský model ekonomického růstu v zemědělství Jinak řečeno, v Indii jde populační růst ruku v ruce s ekonomickým růstem v zemědělství téměř po celé dvacáté století. Tuto korelaci lze poměrně dobře vysvětlit například tzv. boserupiánským modelem ekonomického růstu v zemědělství, který je přímo aplikovatelný na indickou situaci33. Model je založen na předpokladu, že zemědělský růst a potažmo celý hospodářský růst Indie byl ve druhé polovině dvacátého století postaven právě na růstu populačním. Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století při velice mírném růstu populace docházelo ke slabému růstu v zemědělství, a to především kvůli rozšiřování zemědělské půdy, které byl v té době dostatek, nikoli kvůli zlepšujícím se technologiím a novým technikám obhospodařování půdy. V polovině století si zvýšený růst populace vyžádal i změny v zemědělství. S rostoucím množstvím zemědělských pracovníků již nestačilo rozšiřovat zemědělské usedlosti, protože množství půdy k dispozici je omezené, ale bylo nutno investovat do nových technologií a do nových zavlažovacích zařízení. S tím jak poměr kapitálu ku práci a půdy ku práci v důsledku nových zaváděných technologií a intenzivnějšího využití půdy v druhé polovině století rostl (mezi roky 1950 - 1970 vzrostl o 80 %), začal naopak klesat poměr výstupu ku kapitálu, a to z důvodu klesajících výnosů z kapitálu. I přes pokles výstupu docházelo v tomto období k zemědělskému růstu, tudíž jediným možným vysvětlením tohoto jevu je udržování stabilního růstu poměru výstupu ku práci po celé dvacáté století, především v druhém období, kdy populace rostla výrazněji rychlejším tempem. Z tohoto je zřejmé, že rapidní ekonomický růst v zemědělstvím mohl být způsoben spíše růstem populace, který vyvíjel tlak na technologický pokrok v tomto sektoru.
2.5.1.2 Projekce populace Dlouhodobé projekce světové populace i jednotlivých států publikuje populační divize OSN. Poslední projekce má poměrně dlouhý časový horizont, a to až do roku 33 Lal, Deepak: Population and Long-Run Economic Growth in India. V: Mitra, Barun: Population The Ultimate Resource, Liberty Institute, New Delhi, July 2000, s. 45-55
- 22 -
Lucie Nohejlová 2300, přičemž lze konstatovat, že za nejvíce pravděpodobné lze považovat výsledky do roku 205034. Obecně se předpokládá, že vysoký populační růst v rozvojových zemích zpomaluje a úhrnná plodnost všech zemí se bude postupně sbližovat. Existuje pět různých variant projekce, které se liší předpoklady úhrnné plodnosti (střední, nízká, vysoká, nulového růstu a s neměnnou úrovní plodnosti). V následující tabulce si ukážeme projektovaný vývoj indické populace podle jednotlivých scénářů. Tabulka č. 2 – Scénáře projekce vývoje indické populace do roku 2300
Varianta
Populace (v tis.) 2000
Střední Nízká Vysoká Nulového růstu Neměnná úroveň plodnosti
2050
1 016 938 1 016 938 1 016 938 1 016 938 1 016 938
2100
2200
2300
1 531 438 1 458 360 1 304 534 1 371 709 1 241 564 804 728 418 320 298 511 1 870 063 2 387 540 3 563 516 6 262 901 1 531 438 1 458 360 1 292 088 1 292 088 n.a. n.a. n.a. 324 980 083
Zdroj: United Nations, DESA, Population Division, World Population in 2300 (ESA/P/WP.187), forthcoming, s. 71-94. On-line edition. (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.un.org/esa/population/publications/longrange2/2004worldpop2300reportfinalc.pdf
Z předcházející tabulky je možno vyčíst několik zajímavých poznatků. Podle vývoje střední varianty a varianty s nulovým růstem je zřejmé, že až do roku 2100 by úhrnná plodnost obou variant byla shodná a počet obyvatel by dosáhl svého vrcholu v roce 2050. Podle varianty s nulovým růstem by se po roce 2100 indická populace stabilizovala na konstantní úrovni 1,292 mld. a podle střední varianty, která je považována za nejpravděpodobnější, by se úhrnná plodnost měla ustálit na hladině 2,1. Tato hodnota je shodná i s cílovou hodnotou stanovenou indickou vládou v NPP 200035 a rovná se prosté reprodukci obyvatelstva. V Indii této úrovně reprodukce pravděpodobně ovšem do vládou stanoveného horizontu roku 2010 dosáhnou pouze některé státy. Podle vysoké varianty by počet indického obyvatelstva trvale narůstal a v roce 2300 by dosáhl až 6 mld. obyvatel. Vysoce nepravděpodobná je varianta poslední, s neměnnou úrovní plodnosti, kde OSN předpokládá zachování úhrnné plodnosti na úrovni období 1995 - 2000. Při tomto scénáři by indická populace dosáhla v roce 2300 neuvěřitelného počtu 324 mld. obyvatel, což se opravdu při současném poklesu měr plodnosti jeví jako nereálné.
34 UN: World Population in 2300 (on-line), United Nations, New York, 2004 (ESA/P/WP.187/Rev. 1). (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.un.org/esa/population/publications/longrange2/2004worldpop2300reportfinalc.pdf 35 Viz kapitola National Population Policy dále v textu
- 23 -
Lucie Nohejlová Podle indické národní populační komise, která zpracovala střednědobou projekci na roky 2001-2026 na základě censu z roku 200136, se v blízké budoucnosti očekává růst populace z 1,03 miliardy v roce 2001 na 1,4 miliardy v roce 2026. Jelikož se jedná pouze o krátkodobou projekci, pokles úhrnné plodnosti se na populačních přírůstcích nijak výrazně neprojeví. Pokles úhrnné plodnosti se ale může projevit v poklesu hrubé míry porodnosti, a to až o 8 bodů během celého období (pokles z 23,2 během 2001 2005 na 16,0 v období 2021 - 2025). Hrubá míra úmrtnosti by měla sice stále klesat, ale v některých státech (Kerala, Tamil Nadu, Delhi) by mohlo později dojít i k jejímu mírnému růstu, a to v důsledku měnící se věkové struktury populace. V současné době sice tvoří nejmladší generace téměř 34 % populace, ale s pokračujícím poklesem plodnosti a růstem střední délky života lze očekávat nárůst populace středního a postproduktivního věku. Počet lidí v postproduktivním věku by se měl více než zdvojnásobit a vzrůst z 6,9 % v roce 2001 na 12,4 % celkové populace v roce 2026. Celková úhrnná plodnost by měla klesnout z hodnoty 2,9 v období 2001 - 2005 na 2,0 v období 2021 - 2025, tedy úrovně prosté reprodukce 2,1 by Indie mohla podle projekce dosáhnout do roku 2021. Opět musíme konstatovat, že demografický vývoj se bude pravděpodobně v jednotlivých indických státech podstatně lišit37. Za projektované období 2001 - 2026 se očekává nejnižší růst populace ve státech Tamil Nadu, Kerala a Himachal Pradesh (15 - 30 %). V těchto státech bude hlavní příčinou poklesu růstu populace ekonomický pokrok a zlepšení životní úrovně lidí, přirozeně vedoucí ke změně demografického chování obyvatel, zlepšení společenských a ekonomických indikátorů a snížení míry plodnosti. Naproti tomu vysoký populační přírůstek lze očekávat ve státech Delhi a Uttar Pradesh (102, resp. 50 %), přičemž Uttar Pradesh (UP) by v roce 2026 měl být vůbec nejlidnatějším státem Indie s populací dosahující skoro 249 milionů obyvatel. Takto vysoký populační růst ve státě UP je dokladem toho, že populační politika (v Indii tzv. politika dvou dětí - viz dále v textu) k poklesu růstu populace příliš nevede a umělé vládní zásahy do přirozeného demografického a ekonomického vývoje společnosti mohou reprodukční chování obyvatel ovlivnit pouze minimálně. Také míra kojenecké úmrtnosti by měla dosahovat nejnižší hodnoty ve státě Kerala, kde by mohla z hodnoty
36 Census of India: Population Projections for India and States 2001-2026 (on-line), Report of the Technical Group on Population Projections constituted by the National Commission on Population, May 2006. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.censusindia.net 37 Seznam států a teritorií indické federace v příloze č. 2
- 24 -
Lucie Nohejlová 12 v období 2001 - 2005 klesnout na hodnotu 8 v období 2021 - 2025, což lze považovat za další důkaz relativní ekonomické vyspělosti Keraly před státy ostatními. Graf č. 1 nám ukazuje, kolika procenty by se jednotlivé státy měly podílet na celkovém růstu indické populace za sledované období. Graf č. 1 – % podíl jednotlivých indických států na celkovém růstu indické populace, 2001 - 2026 T amil Nadu 3% Punjab 2% Bihar 9%
Ostatní 3% Uttar Pradesh 24%
Assam 3% West Bengal 6% Orissa 2% Chhattisgarh 2%
Rajasthan 7% Jharkhand 3%
Madhya Pradesh 8% Gujarat 5% Andhra Pradesh 5%
Maharasthra 11%
Kerala 2% Karnataka 4%
Zdroj: Census of India: Population Projections for India and States 2001-2026 (on-line), Report of the Technical Group on Population Projections constituted by the National Commission on Population, May 2006. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.censusindia.net
2.5.2
Složení populace podle pohlaví Analýza poměru žen a mužů v populaci je jednou ze základních demografických
analýz a zvláště pro Indii představuje velice důležitou a směrodatnou demografickou proměnnou. Poměr žen a mužů je definován jako množství žen na 1000 mužů v populaci a reflektuje převažující socio-ekonomické a kulturní zvyklosti v dané společnosti. Je výsledkem rozdílné míry úmrtnosti mužů a žen, rozdílné migrace obou pohlaví a v Indii zvláště pak rozdílným počtem narozených dívek a chlapců. Většina asijských států vykazuje poměrně nízký poměr žen a mužů v populaci (výjimkou jsou Japonsko a Indonésie). V průběhu druhé poloviny dvacátého století se ale u těchto zemí dá pozorovat zlepšení tohoto ukazatele, byť pouze o několik bodů. Jinak je tomu ovšem u Indie. Mezi všemi dominujícími světovými a obdobnými ekonomikami je ta indická jedinou, kde poměr žen a mužů v populaci během celého dvacátého století vykazuje klesající trend. Jediné mírné zlepšení přinesl až census v roce - 25 -
Lucie Nohejlová 2001, kdy ukazatel poměru obou pohlaví vykazoval hodnotu 933 žen ku 1000 mužům, což znamenalo vítané mírné zlepšení oproti censu z roku 1991, kdy dosahoval hodnoty 927 žen na 1000 mužů. V následující tabulce můžeme vidět vývoj tohoto ukazatele v období 1901 - 2001. Tabulka č. 3 - Vývoj poměru pohlaví v indické populaci, 1901 - 2001 Rok censu
Pohlavní poměr populace
1901 1911 1921 1931 1941 1951 1961 1971 1981 1991 2001
972 964 955 950 945 946 941 930 934 927 933
Zdroj: Census of India 2001, Chapter 6, Series 1, India Paper 1 of 2001, web edition, s. 3-4. (citace srpen, 16., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net/data/chapter3.pdf.
Tabulka jasně dokazuje klesající trend ukazatele poměru žen a mužů v populaci po celé dvacáté století. V období mezi censy z roku 1961 a 1971 Indie zažila nejvýraznější pokles ukazatele, a to o 11 bodů z 941 na 930 žen na 1000 mužů v populaci. V roce 1991 dosáhl poměr minimální hodnoty a při momentálně aplikovaných populačních opatřeních v rámci NPP 2000 lze očekávat postupné zlepšování ukazatele38. Pokud bychom chtěli porovnat hodnotu ukazatelů u jednotlivých států a teritorií ve stejném období, pak můžeme konstatovat, že rozdíly mezi nimi jsou opravdu výrazné. V roce 2001 se hodnoty pohybovaly od 861 ve státě Haryana až k 1058 ve státě Kerala. Analyzovat hodnoty ukazatele pro všechny státy a teritoria by bylo příliš obsáhlé, a proto si je rozdělíme do dvou skupin. První skupinu tvoří státy, jejichž poměr žen k mužům v populaci nedosahuje průměrné hodnoty a druhou skupinu státy, jejichž poměr tuto průměrnou hodnotu naopak převyšuje. Následující dvě tabulky zobrazují situaci po censech v roce 1991 a 2001.
38
viz následující kapitola
- 26 -
Lucie Nohejlová Tabulka č. 4 – Rozdělení států dle poměru pohlaví v populaci vůči národnímu průměru, 1991
Pohlavní poměr populace Pod průměrem Nad průměrem
Počet států
% populace státu k celkové populaci
17 18
54,29 45,71
Zdroj: Census of India 2001, Chapter 6, Series 1, India Paper 1 of 2001, web edition, s. 7. (citace srpen, 16., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net/data/chapter3.pdf.
Z tabulky č. 4 je zřejmé, že v roce 1991 tvořila populace států nacházejících se pod národním průměrem přibližně 55 % celkové populace, přičemž se jednalo o17 států a teritorií. Tabulka č. 5 - Rozdělení států dle poměru pohlaví v populaci vůči národnímu průměru, 2001
Pohlavní poměr populace Pod průměrem Nad průměrem
Počet států
% populace státu k celkové populaci
18 17
59,81 40,19
Zdroj: Census of India 2001, Chapter 6, Series 1, India Paper 1 of 2001, web edition, s. 7. (citace srpen, 16., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net/data/chapter3.pdf.
Tabulka č. 5 nám ukazuje jak se situace změnila po censu v roce 2001. V roce 2001 tvořila populace států nacházejících se pod národním průměrem skoro 60 % celkové populace Indie. Je tedy zjevné, že přestože celonárodní poměr žen a mužů v populaci se mezi lety 1991 a 2001 zlepšil (viz tabulka č. 3), došlo také ke zvýšení podílu populace žijící ve státech s podprůměrnou hodnotou ukazatele na celkové populaci, a to z 54 % na téměř 60 %. Toto zjištění se zdá na první pohled rozporuplné, ale ve skutečnosti je vysvětlení prosté. V roce 1991, resp. 2001, žilo 34, resp. 36 % indické populace ve čtyřech vysoce lidnatých státech Uttar Pradesh, Bihar, Rajasthan a Madhya Pradesh, které spadají do kategorie s podprůměrnou hodnotou ukazatele. V těchto státech tedy muselo ve sledovaném období dojít k výraznému zlepšení ukazatele poměru žen k mužům v populaci, což tedy pravděpodobně způsobilo již zmiňované zlepšení celkového ukazatele za celou Indii mezi roky 1991 a 2001. Je zajímavé analyzovat, proč zrovna Indie má tak specifickou skladbu populace. Neobvykle nízký poměr žen k mužům v populaci je v Indii zřejmě způsoben několika faktory: -
Opomíjení a zanedbávání dívek v dětském věku ústící v jejich vysokou úmrtnost v nízkém věku. Tento problém je způsoben preferencí synů v rodině. Jak již bylo - 27 -
Lucie Nohejlová mnohokráte řečeno, dospělý syn se o své rodiče ve stáří postará a bude vytvářet zdroje nejen pro svoji, ale i jejich obživu, zatímco dcera se vdá a opustí s věnem domov. Oficiální preferování synů plynoucí kromě jiného i z dřívějších vládních populačních programů je v současné Indii spíše na ústupu a vládní populační programy a politiky se opírají naopak o preferenci dcer za účelem vyrovnání počtu mužů a žen v populaci. -
Vysoká úmrtnost matek po porodu plynoucí z nedostatku odborné lékařské péče, nevhodných hygienických podmínek apod.
-
Umělá přerušení těhotenství pokud se na ultrazvuku ukáže, že plod je ženského pohlaví.
-
Vraždění nebo prodej dívek ihned po jejich narození. Tento problém se v novodobé Indii objevuje naštěstí už pouze velice sporadicky. Byl typický také pro Čínu v době nejtvrdšího uplatňování politiky jednoho dítěte a prefence synů v sedmdesátých letech dvacátého století.
-
Změna poměru žen a mužů při narození. Všude ve světě bývá poměr dívek a chlapců při narození obdobný - rodí se více chlapců než dívek, které se ale naopak dožívají vyššího věku a vzájemný poměr se tak ve vyšších věkových skupinách vyrovnává. Z posledního censu vyplývá, že obecně akceptovaný poměr ve světě v rozmezí 943 - 952 žen k mužům při narození je v Indii pravděpodobně ještě nižší. Odpověď na otázku, proč se v současné Indii rodí málo dívek oproti chlapcům
je jednoduchá. Podstatnou úlohu zde kromě kulturních tradic a zvyklostí hraje také důvod ekonomický. Lidé v chudých venkovských oblastech si jednoduše ženské potomstvo nepřejí. Dívka je v chudých zaostalých oblastech indického venkova často pouze někým, kdo se postará o domácnost, zatímco muži vydělávají na rodinu. Navíc je zdrojem dodatečných nákladů, protože rodiče se jí musí postarat o alespoň minimální věno, pokud ji chtějí provdat a zajistit tak lehčí živobytí jí i sami sobě. Také z tohoto důvodu často dochází k tzv. selektivním potratům, kdy se rodiče rozhodují o tom, zda si dítě ponechat či ne až poté, co si pomocí ultrazvuku nechají zjistit pohlaví plodu. Přestože je v Indii tato praxe od roku 1994 zákonem zakázána, zcela evidentně k ní stále
- 28 -
Lucie Nohejlová dochází39. Statistiky dokonce hovoří o tom, že do příštího censu 23 milionů mužů v populaci nebude moci najít partnerku. Ke zneužítí moderní medicíny a ultrazvuku k selektivnímu umělému přerušení těhotenství dochází prostřednictvím mobilních ultrazvukových zařízení zabudovaných do nákladních prostorů automobilů či vyřazených autobusů, které projíždějí indickým venkovem, a také prostřednictvím krevních testů na určení pohlaví plodu prováděných porodními asistentkami, které si tak přivydělávají. Nejmarkantnější počty selektivních potratů můžeme pozorovat u třetích těhotenství, zvláště pak pokud již dvě předchozí děti jsou ženského pohlaví. Zde ukazatel poměru počtu žen na 1000 mužů v populaci při narození klesá až na neuvěřitelných 219 dívek ku 1000 chlapcům. Nejvíce postiženými státy jsou Punjab, Haryana, Rajasthan a hlavní město Delhi. Podle projekce populace indické národní populační komise bude v roce 2026 poměr žen a mužů v populaci v Delhi nejnižší ze všech indických států a klesne až na hodnotu 789 žen na 1000 mužů. Vláda a odborové ženské skupiny a organizace se proti selektivním přerušením těhotenství snaží bojovat zpřísněním trestů za porušení zákona a opatřeními v rámci oficiální populační politiky. Tato opatření představují motivační podněty finančního i nefinančního charakteru poskytnuté z veřejných peněz rodinám preferujícím potomky ženského pohlaví.
2.5.3
Vývoj základních demografických proměnných V předchozích kapitolách byl analyzován růst a projekce indické populace,
složení dle pohlaví a úroveň chudoby v Indii. Zde se můžeme podívat na vývoj míry úhrnné plodnosti, míry porodnosti a úmrtnosti a střední délky života při narození. Vývoj těchto proměnných budeme analyzovat za roky 2000 - 2005 (resp. 2006). Toto období jsme
nezvolili
náhodně,
ale
z důvodu
konzistence
s obdobím,
v němž
je
implementována NPP 2000. Můžeme tedy analyzovat, zda se zavedení nové populační politiky po roce 2000 nějakým způsobem projevilo na změně základních demorafických charakteristik. V následujícím grafu vidíme vývoj úhrnné plodnosti (TFR) za období 2000 - 2006.
39
The Hindu: Stiffer Penalty for Sex Selection: NCW (on-line), The Hindu, July 19, 2005. (citace červenec, 19., 2006). Přístup z internetu: URL:http//populationcommission.nic.in/npp_strat.htm
- 29 -
Lucie Nohejlová
Graf č. 2 – Vývoj úhrnné plodnosti, 2000 - 2006
3,2
3,11 3,04
3,1
2,98
3
2,91
2,85
2,9
2,78 2,73
2,8 2,7 2,6 2,5 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006(est.)
Zdroj: CIA World Factbook
Z grafu č. 2 je jasné, že úhrnná plodnost má klesající tendenci. Ovšem tento sestupný trend se projevuje už celou druhou polovinu dvacátého století, a proto ho není možno přisuzovat pouze antinatalitním opatřením NPP 2000. Pokles o 0,38 bodů za 6 let hovoří spíše pro přirozený demografický vývoj než úspěchy nové politiky. I kdyby byl pokles způsoben implementací nástrojů kontroly populace, je nepravděpodobné, že by při tomto tempu poklesu indická vláda do roku 2010 dosáhla vytyčeného střednědobého cíle, tedy úrovně TFR na hladině prosté reprodukce. Ostatně jak bylo řečeno v projekci Národní populační komise, předpokládá se, že celkové úhrnné plodnosti o hodnotě 2,1 dosáhne Indie přibližně v roce 2020. Toto tvrzení samozřejmě respektuje fakt, že některé státy hladiny prosté reprodukce již dosáhly (Kerala, Tamil Nadu) nebo ji v blízké budoucnosti dosáhnou (Karnataka, West Bengal). Graf č. 3 ukazuje vývoj obecné míry porodnosti ve stejném období 2000-2006. Graf č. 3 – Vývoj obecné míry porodnosti, 2000 - 2006 24,8 25
24,3 23,8
24
23,3 22,8
23
22,3 22
22 21 20 2000
2001
2002
2003
2004
2005
Zdroj: CIA World Factbook
- 30 -
2006(est.)
Lucie Nohejlová Předcházející graf představuje alternativní charakteristiku počtu narozených dětí, v tomto případě nikoli na jednu ženu, ale na 1000 obyvatel. V roce 2006 se hodnota proměnné konečně přibližuje hodnotě, kterou si jako cílovou pro rok 2000 stanovila již první indická vláda po získání nezávislosti40. V naší analýze lze bohužel těžko posoudit jak velký vliv měla na snížení úhrnné plodnosti a míry porodnosti NPP 2000 a jak moc se na poklesu podílejí změny ve společnosti, životní úrovni a myšlení lidí. Jasný důkaz agresivní protipopulační politiky, jejíž výsledky byly bohužel viditelné již během prvního desetiletí po jejím zavedení, byla čínská politika jednoho dítěte. Během sedmdesátých let dvacátého století došlo její agresivní implementací k nepřirozenému poklesu míry porodnosti o 20 bodů, což nutně muselo vyústit v problémy s nedostatkem pracovní síly a deformaci pohlavní a věkové struktury populace. Pro srovnání můžeme poznamenat, že doba, za kterou došlo k poklesu míry porodnosti v Anglii a Walesu na přelomu devatenáctého a dvacátého století o pouhých 15 bodů, byla téměř osmkrát delší. Anglii a Walesu trvala demografická změna tedy celých 80 let41. Můžeme však s jistotou říci, že pokles není až tak markantní, aby se dal označit za výsledek NPP 2000 a že tyto demografické charakteristiky sledovaly sestupný trend již před implementací nové populační politiky. K procesu poklesu úmrtnosti a až poté plodnosti docházelo v minulém a předminulém století ve všech dnes vyspělých státech, přičemž proces poklesu plodnosti může i nemusí být záležitostí dlouhodobou. Grafy č. 4 a 5 zobrazují vývoj obecné míry úmrtnosti (CDR42) a střední délky života při narození. Graf č. 4 – Vývoj obecné míry úmrtnosti, 2000 - 2006
9,0
8,9 8,8
8,8
8,6 8,5
8,6
8,4 8,3
8,4
8,2
8,2 8,0 7,8 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006(est.)
Zdroj: CIA World Factbook 40
CBR= 21, viz kap. 2.3. Eberstadt, N.: Population Policy Ideology as Science. V: Mitra, Barun: Population The Ultimate Resource, Liberty Institute, New Delhi, July 2000, s. 92 42 Crude Death Rate 41
- 31 -
Lucie Nohejlová Graf č. 5 – Vývoj střední délky života při narození, 2000 – 2006
65,0 64,5
64,0
64,0
63,6 63,2
63,5 63,0
64,7
64,4
62,9 62,5
62,5 62,0 61,5 61,0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006(est.)
Zdroj: CIA World Factbook
Na předcházejících grafech můžeme porovnat vývoj dvou demografických charakteristik, jejichž pozitivní vývoj během posledních šesti let je jasným důkazem zlepšujících se životních podmínek obyvatel Indie a růstu kvality a dostupnosti lékařské péče. V blízké budoucnosti by měla obecná míra úmrtnosti stále klesat, ale v některých státech federace by v důsledku stárnutí populace mohla v období 2021 - 2025 naopak mírně vzrůst (Kerala, Tamil Nadu, Delhi).
- 32 -
Lucie Nohejlová
3 The National Population Policy 2000 V této části se zaměříme na koncept nové indické Národní populační politiky (NPP 2000), na její cíle a prostředky, jimiž chce vytčených cílů dosáhnout43. Dále se pokusíme o rozbor kladů a záporů a nastíníme možné důsledky, které by tato politika mohla mít na indickou ekonomiku a společnost, především však na její obyvatele.
3.1 Cíle NPP 2000 Úvodem je třeba říci, proč vlastně Indie koncem devadesátých let zformulovala novou populační politiku. Indická vláda je toho názoru, že stabilizace populace je nezbytným požadavkem pro podporu udržitelného rozvoje s více rovnoměrnou distribucí zdrojů, pro dostatečné poskytování všeobecné zdravotní péče a všeobecně dostupného vzdělání. Aby mohla cílů souvisejících se stabilizací populace dosáhnout, bylo nutno vytvořit legislativní rámec, který by toto umožnil. Indie je federativní země, a proto každý stát má možnost přijít se svou vlastní populační politikou, která ovšem nebude v rozporu s NPP 2000. V praxi to tedy znamená, že vlády jednotlivých indických států vpodstatě mohou vytvářet své vlastní stimuly a prostředky vedoucí ke stabilizaci populace ve smyslu NPP 2000, a také toho bezesporu využívají jak bude zmíněno v dalším textu. Cíle NPP 2000 lze rozdělit do tří skupin, a to z časového hlediska. Krátkodobým cílem bylo stanoveno rozšiřování dostupnosti antikoncepčních prostředků a všeobecné zdravotní péče s důrazem na prenatální a postnatální mateřskou péči a zvýšení počtu zdravotnického personálu. Ve střednědobém horizontu 10 let má dojít ke snížení TFR na hladinu prosté reprodukce, tj. na hodnotu TFR = 2,1, a to prostřednictvím implementace mezisektorových operačních strategií (viz dále v textu). Dlouhodobým cílem je dosáhnout stabilní populace do roku 2045 ve smyslu dlouhodobě udržitelného rozvoje. V rámci střednědobého cíle se indická vláda zavázala k následujícím krokům: -
Zajištění povinné a bezplatné školní docházky pro děti do 14 let a snížení odchodů těchto dětí ze škol během povinné doby studia pod 20 %.
43 National Commission on Population (Government of India): National Population Policy – NPP 2000 (on-line), NCP. (citace leden, 12., 2006). Přístup z internetu: URL:http://populationcommission.nic.in/npp.htm
- 33 -
Lucie Nohejlová -
Kromě snížení TFR na hladinu prosté reprodukce by dle NPP 2000 měla klesnout také CBR, kojenecká úmrtnost a úmrtnost matek při porodu (MMR44), a to na hodnoty CBR = 21 na 1000 obyvatel, IMR = 30 na 1000 obyvatel a MMR = 100 na 100 000 živě narozených.
-
Zajištění očkování dětí všemi základními očkovacími vakcínami při 100% pokrytí veškerých problematických či hůře dostupných oblastí.
-
Propagace sňatků v pozdějším věku, konkrétně ne dříve než v osmnáctém roce života dívky a nejlépe až po dovršení věkové hranice dvaceti let.
-
Dosažení 100% registrace všech narozených, zemřelých, sňatků a těhotenství.
-
Umožnění přístupu k informačním a poradenským službám týkajících se otázek antikoncepce a regulace porodnosti i nejchudším vrstvám obyvatel.
-
Propagace přijatého standardu malé rodiny45 za účelem dosažení prosté úrovně reprodukce.
3.2 Strategie NPP 2000 Cíle jsou v koncepci doplněny strategiemi slibujícími zlepšení postavení indických žen ve společnosti, zlepšení dětské a mateřské péče nebo zlepšení života lidí v městských slumech. Všechny strategie na první pohled vytvářejí dojem, že tentokrát se jedná o relativně umírněnou populační politiku, o které se nedá říct, že by nějakým výrazným způsobem zasahovala do soukromého života a individuálního rozhodování občanů (co se ovšem týká již zmíněného standardu malé rodiny, se kterým se mají indické páry ztotožnit v důsledku vládních motivačních a demotivačních podnětů, je opravdu o čem diskutovat, jak uvidíme v následující kapitole). NPP 2000 zmiňuje 12 strategických témat, kterými je nutno se zabývat, a to buď samostatně v návaznosti na NPP 2000 a nebo v rámci již existujících vládních programů, jejichž řešením by mělo být dosaženo stanovených střednědobých cílů. V následujícím textu bude zmíněno pouze několik nejpodstatnějších strategií k našemu tématu. V souhrnu se dá hovořit o následujících oblastech:
44 45
Maternal Mortality Ratio Angl. small family norm, viz dále v textu
- 34 -
Lucie Nohejlová Posílení decentralizace populačního plánování a programů V roce 1992 přijal indický parlament dodatek k Ústavě46, kterým delegoval činnosti spojené se zdravím občanů, společenským blahobytem, sociálním statutem rodin a vzděláváním na členy volených institucí jednotlivých vesnic - tzv. panchayats, kteří byli tímto pověřeni implementací a kontrolou populačních plánů a programů na regionální úrovni. V souvislosti s NPP 2000 by měly být jejich pravomoci ještě více posíleny, a to především v oblasti finančních pravomocí (rozdělování zdrojů na konkrétní aplikaci jednotlivých opatření v rámci NPP 2000). Panchayats by měli být schopni
nejen
identifikovat
potřeby
místních
obyvatel
po
informacích
o
antikoncepčních metodách nebo plánovaném rodičovství, ale také zajišťovat poskytování služeb a produktů s touto problematikou spojených jako jsou antikoncepční prostředky, základní zdravotní péče a léky a propagovat potřebu základního vzdělání v rámci cílů stanovených NPP 2000. Bez zajímavosti jistě není ani to, že úspěšní implementátoři a koordinátoři NPP 2000 z řad panchayats by měli být vládou za dosažené výsledky odměňováni ze zdrojů federálního a státních rozpočtů, což implikuje možnost korupčního chování, které je bohužel v Indii velice častým jevem.
Zvýšení dostupnosti základní dětské zdravotní péče a péče o matku na vesnicích Současná existující zdravotnická infrastruktura v Indii je ne zcela vyhovující. Na regionální úrovni vede nedostatek či špatná struktura zdravotnických zařízení ke snížení kvality i množství odborné zdravotní péče v oblasti reprodukce populace. Většina nemocnic a ostatních zařízení je přetížená, na každé z nich připadá v průměru více než 30 000 obyvatel47. Indická vláda deklarovala snahu zvýšit nízkou kvalitu služeb a umožnit k nim přístup veškerým vrstvám obyvatel, investovat do zvýšení kvalifikace odborného zdravotnického personálu a motivovat soukromé lékaře k zakládání praxí v problémových oblastech. Na druhou stranu ovšem existují i oblasti řídce osídlené (v horách, kopcích či lesích), které se potýkají se stejným problémem. Řešení těchto problémů vidí indická vláda v mobilních klinikách, které mají rozšířit spektrum poskytované základní dětské péče a péče v oblasti reprodukce obyvatelstva. V této strategické oblasti se sice objevuje zmínka o nutnosti kooperace vládního sektoru se sektorem soukromým, ale pouze okrajově. Přitom právě větší participace
46
V orig. ,,73rd and 74th Constitutional Amendments Act, 1992” MOHFW Statistics, 1998, dle National Commission on Population (on-line), NPP 2000 (citace duben, 5., 2006). Přístup z internetu: URL:http//populationcommission.nic.in/npp_strat.htm
47
- 35 -
Lucie Nohejlová privátních subjektů by do celé populační koncepce přinesla nezbytné dodatečné zdroje a nepostradatelný faktor lidského kapitálu. Jak jsme již uvedli v předchozím textu, velká část pravomocí a odpovědnosti týkající se implementace a rozdělování zdrojů NPP 2000 je za účelem přiblížit nezbytné služby i nejchudším domácnostem delegována na instituce panchayats, které by z tohoto důvodu měly koordinovat poskytování nutné péče na úrovni jednotlivých vesnic. V každé vesnici by dále měli být k dispozici porodní asistenti, dle NPP 2000 minimálně dva na jednu vesnici a veškerá narození, úmrtí, sňatky a těhotenství by měla být evidována.
Zlepšení kvality života v městských slumech V Indii žije více než 170 milionů obyvatel ve slumech, a to obvykle za ne příliš kvalitních životních podmínek. Městské slumy trpí chronickým nedostatkem pitné vody, neexistencí sanitárních zařízení a základní zdravotní péče. V takovémto prostředí dochází přirozeně k vysoké kojenecké a dětské úmrtnosti, což následně implikuje vysoké míry úhrnné plodnosti. Kromě pravidelně deklarovaného plánu vybudování zdravotních center a celkové infrastruktury v samotných slumech se v koncepci hovoří o zahájení cílené informační a vzdělávací kampaně zaměřené na plánované rodičovství, nutnosti základního očkování pro děti a pre-natální a post-natální péči o matky a novorozence žijící ve slumech a o potřebě základního vzdělání pro děti do 14 let. Problematika slumů představuje tíživou otázku nejen pro Indii, ale pro celý rozvojový svět. Nutno ovšem poznamenat, že charakter slumové problematiky je v Indii poněkud odlišný od ostatních zemí rozvojového světa. Život v městských slumech ve státech sub-saharské Afriky nebo Jižní Ameriky představuje život v nejtvrdších možných podmínkách, a to i ve srovnání s chudým venkovem. Ne zcela tak je tomu v Indii. Podle pravidelných zpráv OSN zabývajících se touto problematikou je dostupnost zdravotní péče a míra vzdělanosti vyšší v městských slumech a míra úmrtnosti naopak nižší než ve venkovských oblastech. I přes špatné hygienické podmínky je většina obyvatel indických městských slumů schopna si najít nějakou příležitostnou práci, zatímco obyvatelé venkovských usedlostí a malých chudých vesnic jsou závislí většinou jen na zemědělských výnosech, tudíž jsou schopni vydělat nějaké peníze pouze několik měsíců v roce, podle trvání monzunových srážek. Problémem obyvatel slumů je také nejistota, ve které žijí. Indická vláda může kdykoli přistoupit k likvidaci slumových předměstí a obyvatele vystěhovat. To celkem pochopitelně vede k neochotě tamějších lidí do svých provizorních příbytků a sanitárních zařízení investovat. Jedno z možných - 36 -
Lucie Nohejlová řešení vedoucích ke zlepšení života v chudých městských částech představuje také vybudování kvalitní a rozsáhlé sítě veřejné dopravy48. Ve většině center velkých měst, a to nejen v rozvojových zemích, ale například i na východním pobřeží severoamerického kontinentu, existuje problém chudoby, vysoké nezaměstnanosti a bezdomovců. Městská centra jsou jádrem kriminální a drogové činnosti, která zde trvale vzkvétá a tyto oblasti tak kulturně i společensky upadají a stávají se pro poklidný život nebezpečné. Většina obyvatel za prací do města dojíždí osobními dopravními prostředky po přetížených dálnicích vedoucích skrze město a neexistuje zde tedy tlak na zkvalitnění a rozšíření sítě veřejné městské dopravy. Příkladem města, které se rozhodlo tuto situaci změnit, je kanadský Vancouver. Může se pochlubit excelentním systémem veřejné dopravy a udržovaným centrem, snižujícím se množstvím aut v městských ulicích a i přes nevyhnutelné občasné delikty příjemným životním prostředím. Kvalitní a bezpečná veřejná doprava tak opět zalidňuje městská centra a zvyšuje životní úroveň tamějších lidí. Indická vláda se rozhodla příkladu Vancouveru následovat a představila projekt stavby metra v Bombaji, po Kalkatě druhém indickém velkoměstě s nejvyšším počtem slumů. Samozřejmě nelze tvrdit, že vybudování metra vyzdvihne veškeré obyvatele Bombaje z chudoby, ale zcela nepochybně přispěje ke zlepšení jejich života stejně tak jako jakákoli jiná investice do místní infrastruktury. I za hypotetické situace zlepšující se základní lékařské péče a sanitární a ostatní infrastruktury ve slumech je však velice obtížné změnit myšlení jejich obyvatel a jejich přístup nejen k plánovanému rodičovství, ale i jejich celkové životní zvyklosti. Vést ve slumu kampaň poukazující na nutnost školní docházky se může nezřídka jevit jako boj s větrnými mlýny. Děti do školy většinou přicházejí velice nepravidelně nebo vůbec. Důvodem bývá obvykle fakt, že v chudé rodině vydělávají všichni, tedy i školou povinné děti. Rodiče raději než do školy pošlou dítě vydělat nějaké peníze, v horším případě, pokud je dětská práce zakázána, žebrat na ulici.
Investice do R&D v oblasti reprodukční medicíny Vláda se v NPP 2000 zavázala k dalšímu pokračování podpory lékařského, sociologického a demografického výzkumu a vývoje v oblasti reprodukční medicíny. Pokud ovšem chce jakákoli vláda participovat na těchto výzkumných aktivitách, musí vést nepřetržitý dialog s existující sítí akademických a ostatních výzkumných institucí a 48 Sharma, K.: Slums are cities of the future (on-line), The Hindu, Internet Edition, 3. 7. 2006. (citace červenec, 16., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.thehindu.com/2006/07/03/stories/2006070303821000.htm
- 37 -
Lucie Nohejlová samozřejmě zapojit soukromý sektor jako hlavní zdroj informací a finančních prostředků. Veškeré vládní investice do R&D je tedy třeba provádět na základě co největšího množství dostupných informací o kvalitě, potřebnosti a rentabilitě investice a snažit se omezit možnost morálního hazardu a korupčního chování státních úředníků, jinak se mohou v budoucnu ukázat jako neefektivní.
Zlepšení státní péče o populaci v postproduktivním věku Podle projekcí z censu z roku 2001 se v současnosti cca 60 % obyvatel Indie nachází v produktivním věku. Na populaci ve věku předproduktivním připadá 34 % a ve věku postproduktivním 6 %. Oproti stavu v západním světě, především v evropských státech, je to tedy absolutně opačná situace. I přes tento fakt vládní statistiky předpokládají, že během let 1996 - 2016 by se měl počet lidí v postproduktivním věku téměř zdvojnásobit49. Ačkoli v Indii stále přetrvává tradiční systém velké rodiny, ve kterém se děti mají postarat o své stárnoucí rodiče, od devadesátých let minulého století dochází k jeho podstatnému oslabení a staří lidé začínají být stále více odkázáni na státní péči, a to jak v oblasti sociální, tak zdravotní. Indická vláda vychází z předpokladu, že poskytnutím dodatečné zdravotní péče a vybudováním nových geriatrických center a nemocnic v městských i venkovských oblastech dojde za nějaký čas ke snížení podnětů motivujících k založení či udržení velké rodiny. Důvodem by mělo být vpodstatě oslabení principu subsidiarity v rodině, což z druhého pohledu vytváří závislost na státní pomoci a neúměrné zatížení veřejných rozpočtů.
Zvýšení informovanosti a vzdělanosti populace a lepší komunikace V Indii jako ve federativní republice naráží jakákoli centrální vládní kampaň na jazykovou bariéru. Existuje zde velké množství místních dialektů, kterými je prakticky nemožné se vzájemně dorozumět. Úředními jazyky jsou sice hindština a angličtina, ale u nejnižších vrstev obyvatel je znalost těchto jazyků minimální či nulová. Pokud má být kampaň úspěšná, musí být vedena na decentralizovaných úrovních a v místních jazycích. Kampaň zaměřená na populační problematiku, tedy na propagaci malé rodiny, důležitosti ženské gramotnosti a vzdělání, odkládání sňatků do pozdějšího věku dívek či nutnosti očkování dětí ihned po narození, by měla navazovat na relativně úspěšnou celonárodní kampaň soustředěnou na zvýšení gramotnosti populace a měla by být vedena prostřednictvím indických umělců, populárních filmových hvězd, politiků či 49 Z 62 miliónů v roce 1996 na 113 miliónů v roce 2016. Dle dle National Commission on Population (on-line), NPP 2000 (citace duben, 6., 2006). Přístup z internetu: URL:http//populationcommission.nic.in/npp_strat.htm
- 38 -
Lucie Nohejlová lékařů, kteří mají v Indii velice specifické postavení a do značné míry ovlivňují veřejné mínění národa. Jít příkladem, to má být dle indické vlády klíčem k úspěchu NPP 2000. Jako nejsilnější médium je obecně považováno televizní a rozhlasové vysílání, speciálně v Indii navíc filmy vysílané v místních kinech. Indický „Bollywood“ produkuje téměř nepřetržitě nízkorozpočtové a ne příliš kvalitní filmy, které přilákají do kin miliony diváků i v těch nejchudších předměstích a na které si zakoupit vstupenku za pár rupií může dovolit skoro kdokoliv. V NPP 2000 indická vláda dokonce získala mandát v případě potřeby automaticky požadovat vysílání své kampaně v hlavním vysílacím čase všech televizních a rozhlasových stanic. Exemplárním příkladem takovéto kampaně je indický stát Tamil Nadu. Základní poselství a myšlenky kampaně propaguje skrze veškerá možná média, a to včetně bilboardů u dálnic a ulic ve městech, poutačů ve veřejné dopravě, filmů, školních dokumentárních cyklů, různých veřejných setkáních, festivalů a podobných akcí.
- 39 -
Lucie Nohejlová
4 Důsledky indické populační politiky a dopad na ekonomickou úroveň a společnost Indická NPP 2000 je celonárodní populační politikou, v jejímž rámci jednotlivé státy federace uplatňují své vlastní koncepce ovlivňování vývoje populace. Z tohoto důvodu je nezbytné věnovat prostor důsledkům a stavu implementace na těchto státních úrovních, abychom zjistili, zda se demografické chování obyvatel v čase mění přirozeně a v důsledku ekonomického vývoje nebo uměle v důsledku uplatňovaných antipopulačních opatření. Většina sympatizantů protipopulačních politik poukazuje na neschopnost dané země uživit své vlastní početné obyvatelstvo a přitom podporuje politiku ochrany domácích trhů a producentů před zahraniční konkurencí, která celý systém silně deformuje a konzervuje tak úroveň chudoby v zemi. Naopak odpůrci antipopulačních opatření, kteří je považují za neobhajitelnou státní intervenci do soukromého života občanů, volný trh zpravidla podporují a svými argumenty se snaží poukázat na možnosti snížení chudoby při liberalizaci globálního obchodu. Indická vláda stejně jako vlády jiných rozvojových zemí se kloní k nutnosti aktivně ovlivňovat populační vývoj v zemi z důvodu ,,přelidnění”, přičemž, jak již bylo řečeno v teoretické části práce, tento termín z demografického ani z ekonomického hlediska žádnou relevantní definici nemá. Veškeré problémy země - nízké důchody a chudoba, nezaměstnanost, nedostatek kapitálu, podvýživa, nedostatečná zdravotní péče a nedokonalý sociální systém jsou připisovány na účet vysokému populačnímu růstu, přičemž přímá souvislost mezi nimi neexistuje. Můžeme tvrdit, že každá vláda, která zavádí aktivní kontrolu populačního vývoje (tedy i ta indická), je nespokojená s rozhodováním svých vlastních občanů ohledně počtu dětí, které chtějí mít. Vláda tak prezentuje svůj odmítavý postoj ke způsobu jejich soukromého života aniž by k tomu měla jakýkoli mandát a různými způsoby si vynucuje změnu jejich společenského chování. Po předchozím konstatování je jasné, že tato vládní aktivita musí mít nějaký dopad (pozitivní či negativní) na vývoj společnosti a ekonomiky. Jaký je tedy vliv populační politiky indické vlády na demografický vývoj země a jak ovlivňuje životní úroveň obyvatel a budoucí ekonomický vývoj? V následujících dvou kapitolách se budu zabývat souvislostmi indické populační politiky a analýzou motivačních a demotivačních podnětů, které vláda prezentovala jako součást NPP 2000.
- 40 -
Lucie Nohejlová
4.1 Indická populační politika a její souvislosti Aktivní protipopulační politika může a nemusí způsobovat změny ve společnosti jak si představuje vláda při jejím koncipování a implemetaci. Je otázkou, nakolik jsou probíhající změny způsobeny vládními intervencemi v oblasti populačního vývoje a nakolik je lze připisovat přirozenému vývoji. Můžeme ovšem uvést několik souvislostí mezi růstem populace, protipopulační politikou a ekonomickým rozvojem50.
Populační změna je formou změny sociální Je obvyklé, že lidé považují změny ekonomických ukazatelů jako je například hospodářský růst nebo míra inflace za běžné změny probíhající v ekonomice. Pokud inflace roste tempem 4 % ročně, je ve většině zemí (zvláště v rozvojových státech) tento vývoj považován za více než přijatelný, nepodvazující ekonomický růst ani nezpůsobující přehřívání ekonomiky. Pokud ovšem stejným tempem roste populace, vláda bije na poplach a vytváří různorodé protipopulační koncepce. Populační růst (či pokles) je možno považovat za jakoukoli jinou změnu ve společnosti, která s sebou přináší možnost získat nebo ztratit stejně jako ekonomická expanze či recese. Je příležitostí pro inovátory, přináší dodatečný lidský kapitál a generuje ekonomické výnosy jak pro jedince, tak pro společnost. Jak ve svých dílech postuloval Julian L. Simon, jediným vzácným zdrojem jsou lidé a jejich schopnosti. Pro Indii toto platí dvojnásobně - Indie disponuje velkým množstvím vysoce vzdělaných pracovníků, a to především v oblasti informačních systémů a informačních technologií. Během posledních deseti let se stala významným vývozcem softwarových odborníků a tento trend bude i v budoucnu podle všeho pokračovat. V těchto souvislostech lze tedy hovořit o pozitivním efektu populačního růstu na ekonomický a společenský vývoj Indie a jakákoli protipopulační opatření zde naopak mohou působit negativně.
Populační růst jako indikátor životní úrovně Růst indické populace je v současné době poháněn zlepšováním demografických proměnných jako je střední délka života a míra úmrtnosti. Toto tvrzení lze podložit faktem, že míra úhrnné plodnosti klesá a velikost populace v postproduktivním věku nastupuje pomalu ale jistě na vzestupnou trajektorii. Pokud v populaci roste délka dožití 50 Eberstadt, N.: Population Policy Ideology as Science. V: Mitra, Barun: Population The Ultimate Resource, Liberty Institute, New Delhi, July 2000, s. 105-109
- 41 -
Lucie Nohejlová obyvatelstva a klesá úmrtnost, jedná se vpodstatě o indikátor zlepšujících se životních podmínek obyvatelstva, jejich přístupu ke kvalitní zdravotní péči a péči o vlastní zdraví. Podle projekce Národní populační komise by měla střední délka života indických žen při narození vzrůst z 66,1 let v období 2001 - 2005 až na 72,3 v období 2021 - 2026 a stejná veličina u indických mužů z 63,8 v období 2001 - 2005 na 69,8 v období 2021 2026. Při dané demografické situaci v Indii, kdy délka dožití roste, úmrtnost stále ještě klesá a míry plodnosti a porodnosti nastupují klesající trend, je nevhodné přistupovat k agresivní protipopulační politice. Protipopulační politika také narušuje přirozený poměr žen a mužů v populaci a zvyšuje závislost postproduktivních věkových skupin na veřejných zdrojích. Jejich počet roste, zatímco množství lidí v předproduktivním věku pomalu klesá. Pokud je tento pokles navíc umocněn nástroji státu na kontrolu populace, může to způsobit výrazné nerovnováhy a poruchy ve věkové skladbě populace.
Vztah populační politiky a míry plodnosti Nelze s jistotou tvrdit, že mezi protipopulační politikou a mírou plodnosti a porodnosti existuje přímý vztah. V Indii probíhá kontrola populace již od poloviny dvacátého století a výsledky nejsou zdaleka tak jednoznačné jak se mnozí domnívají. Je sice pravdou, že úhrnná plodnost po celou dobu klesala, ale je obtížné říci, na kolik se na jejím poklesu podílela aktivita indických vlád v oblasti kontroly populace. Z hodnoty 6 dětí na jednu ženu v roce 1947 klesla až na hodnotu 2,73 dětí na jednu ženu v roce 200651. Převážnou část poklesu lze považovat za důsledek pokračující demografické změny ve společnosti spolu se stále se zvyšujícími tempy ekonomického růstu. Podívejme se na příklad dvou kulturně i ekonomicky odlišných zemí - Japonska a Turecka na přelomu osmdesátých a devadesátých let52. Podle odhadů Světové banky téměř 56 % japonských vdaných žen v reprodukčním věku užívalo v této době některou z moderních metod antikoncepce, přičemž v roce 1991 míra úhrnné plodnosti v Japonsku dosahovala hodnoty 1,5 dítěte na jednu ženu. Oproti tomu v Turecku, kde byla ve stejném období míra užívání antikoncepce ještě vyšší, a to 63 %, úhrnná míra plodnosti dosáhla hodnoty 3,4 dítěte na jednu ženu. Na první pohled se toto zjištění může jevit jako nelogické, ale vysvětlení lze nalézt v rozdílných kulturních zvyklostech 51
Očekávaná hodnota za rok 2006, zdroj: CIA World Factbook Eberstadt, N.: Population Policy Ideology as Science. V: Mitra, Barun: Population The Ultimate Resource, Liberty Institute, New Delhi, July 2000, s. 100 52
- 42 -
Lucie Nohejlová a životním stylu a přístupu k životu obou národností. Příčinou vysoké plodnosti i za vysoké míry užívání antikoncepčních prostředků v Turecku není neefektivnost tamější antikoncepce, ale zcela rozdílný přístup k jejímu užívání. Turecké ženy sice mají silné povědomí o plánovaném rodičovství, ale jednoduše chtějí mít více dětí než ženy japonské. Z předchozího příkladu nám vyplývá, že ani protipopulační politika snažící se působit na lidi prostřednictvím zvyšování povědomí o plánovaném rodičovství a dostupnosti antikoncepce nemusí vést k nízkým mírám úhrnné plodnosti. Pokud lidé chtějí mít více dětí než si stát myslí, že by mít měli, antinatalitní politika nemusí vyústit v očekávané výsledky zcela vůbec nebo jen minimálně.
Vztah populační politiky a chudoby Většina vlád a realizátorů protipopulačních opatření vychází při jejich implementaci z myšlenky, že kontrola populačního růstu, respektive snížení porodnosti u chudších vrstev obyvatel, povede ke snížení chudoby v zemi. V Indii je na problematiku chudoby nahlíženo stejným způsobem. Kontrola porodnosti sama o sobě nemůže vymanit množství indického obyvatelstva zpod hranice chudoby a přinést jim blahobyt a rozvoj. Ten bývá obvykle spojen s celkovou transformací ekonomiky a společnosti, kdy pozitivní ekonomické a společenské změny vedou k růstu životní úrovně obyvatel a zvyšují tak celkovou úroveň země.
4.2 Analýza motivačních a demotivačních podnětů NPP 2000 Pokud se chce vláda alespoň pokusit o nastartování nebo posílení změny demografického chování populace, musí zavést nějaké podněty, které budou lidi k žádoucímu chování motivovat, případně je od nežádoucího chování odrazovat. Indická federální vláda se rozhodla vnutit lidem myšlenku, že jedině zakládání rodin západního typu, tedy „malých” rodin, je jediným možným způsobem jak indickou populaci vymanit z chudoby. Co si lze vlastně v Indii představit pod „malou” rodinou? Dalo by se říci, že to samé co v Evropě pod rodinou průměrnou až větší. Jedná se sice stále o soužití více generací, což je pro rozvojové země typické, ale rozdílem je počet narozených dětí nejmladší generace. Jedná se o děti dvě, v lepším případě však o jedno. Jinak řečeno, v - 43 -
Lucie Nohejlová rámci NPP 2000 je jednotlivým státům doporučována politika dvou dětí53. Co se pohlaví týče, NPP 2000 hovoří nikoli o preferenci chlapců, jak tomu bylo v minulých populačních programech indických vlád, ale v současné době zdůrazňuje nezbytnost potomků ženského pohlaví. Je to důsledek upřednostňování chlapců v minulých letech, kdy například byla těhotné ženě doporučena interupce v případě, kdy lékařské vyšetření určilo, že se jedná o dívku. Poměr dívek a chlapců v roce 2001 byl 933/1000, přičemž největší zhoršení od roku 1981 bylo zaznamenáno u poměru dětí předškolního věku. Mít jedno nebo dvě děti ovšem v Indii, zvláště pak na indickém venkově a v méně rozvinutých státech, není samozřejmostí jako v západním světě. Indická vláda se proto rozhodla v rámci NPP 2000 zavést různé stimuly motivující pár k založení pouze malé rodiny nebo naopak demotivující, které člověka za nepřijetí standardu malé rodiny v podstatě sankcionují. Většina motivujících vládních stimulů se týká především lidí žijících pod hranicí chudoby, protože znamená přímý či nepřímý finanční příspěvek rodině. Jaké tedy jsou motivující podněty NPP? Prvním stimulem je jednorázová finanční částka, kterou rodiče obdrží, pokud přivedou na svět potomka ženského pohlaví a pokud mají maximálně dvě děti. Jestliže je narozená dívka více jak druhým potomkem v pořadí, finanční příspěvek se na rodinu nevztahuje. Druhý podnět je stejného typu jako první s tím rozdílem, že bude poskytnut matce, která porodí své první (maximálně však druhé) dítě až po devatenáctém roce života. Později by na příspěvek mohlo navázat i poskytnutí prenatální péče matkám nebo poskytnutí školeného porodního asistenta. Další dva podněty se týkají pouze Indů žijících pod hranicí chudoby a pravděpodobně tvoří nejspornější a nejvíce diskutabilní část dokumentu. Jedná se o poskytnutí bezplatného zdravotního pojištění při nutnosti hospitalizace v případě, že pár podstoupí sterilizaci. Toto zvýhodnění se týká jen párů, které nemají víc než dvě děti a vztahuje se i na ně. Určitá finanční odměna navíc čeká ty partnery, kteří uzavřou manželství až po zákonem stanovené hranici 18 let, mají své první dítě až v době, kdy je matce minimálně 21 let, přijmou standard malé rodiny a po druhém dítěti podstoupí, stejně jako v prvním případě, sterilizaci. Probírání možnosti sterilizace se tak stává celkem běžnou součástí návštěvy lékařské ordinace, kdy lékař hovoří o zákroku jako o vhodném a navíc ziskovém řešení majetkové situace rodiny. Sterilizace je konečné 53
Two-child norm
- 44 -
Lucie Nohejlová řešení a člověk by k ní měl přistoupit po uvážení skutečných důvodů, ze kterých chce zákrok podstoupit. Oním důvodem se může stát získání peněz na přilepšenou a nikoli vlastní rozhodnutí žádné další děti nemít, ať už z jakýkoli pohnutek, a to je bezesporu krok zpět. Navíc to vytváří prostor pro korupční jednání pověřených pracovníků a hlavně reálnou možnost nedobrovolného podstoupení zákroku, kdy může být jeden z páru ke sterilizaci přinucen svým partnerem nebo rodinou. Vláda se také rozhodla pro podporu a odměny nejenom samotných rodin, ale také místních volených zastupitelů z řad panchayats, kteří dosáhnou uspokojujících výsledků v oblasti přesvědčování lidí o nutnosti přijetí standardu malé rodiny a propagace a šíření informací antikoncepčních metod a plánovaného rodičovství. Na rozdíl od předchozích podnětů se celkem inovativním bodem NPP 2000 může stát podpora začínajícím podnikatelům ve vesnicích a městských slumech, kteří se rozhodnou začít podnikat v oblasti zdravotnických služeb a zdravotní péče v daných lokalitách. Podpora by měla být poskytnuta ve formě nízkoúročené bankovní půjčky. Jedinými dvěma čistě demotivačními podněty v NPP 2000 jsou sankcionování jednotlivých států Indie v případě, že jejich míra porodnosti bude i nadále nadměrně růst, a také sankcionování místních zastupitelů, kteří se nepodřídí politice dvou dětí, pokud je v daném státě zavedena. Jedná se o sankce nedemokratické - v prvním případě o další ,,zmrazení” počtu reprezentantů v indické dolní sněmovně parlamentu, jejichž počet závisí na velikosti populace daného státu54. Nejedná se pouze o postih nedemokratický, ale také o postih nevhodný. V druhém případě jde o sankcionování členů panchayats, a to především tím, že přijdou o místo ve státní správě, pokud nebudou respektovat státní politiku. Takový demotivační podnět může mít ale neblahé důsledky. Samo o sobě se jedná o diskriminační chování, které navíc může vyústit v politický a mocenský boj mezi státními zaměstnanci. Pokud dva lidé mají stejnou produktivitu práce a vykazují stejně kvalitní pracovní výsledky, pak lze chování zaměstnavatele klasifikovat jako diskriminační v případě, že zbaví místa jednoho z nich jen z důvodu, že má více než dvě děti, zatímco druhý si místo udrží, protože má děti podle rozhodnutí státní moci. Bohužel je nutno konstatovat, že tato forma diskriminace je v inkriminovaných státech politikou dvou dětí legalizována a má povahu zákonné normy. Nemalým nebezpečím je její zneužití, k němuž v některých státech již dochází, jak bude řečeno v následujícím textu.
54
První “zmrazení” zástupců lidu v dolní sněmovně na základě censu z roku 1971 platilo pouze do roku 2001
- 45 -
Lucie Nohejlová Je zajímavé, že většina indických žurnalistů a odborníků na populační studia považuje za nedemokratické a neetické pouze zmrazení počtu zástupců jednotlivých států v parlamentu. Jinak se v podstatě shodují na silně proaktivní populační politice, která by vedla k výraznému snížení růstu populace, a to i za předpokladu akceptování takových prostředků jako je sterilizace a politika dvou dětí. Dr. Ramana Kumar z WHO dokonce ve svých esejích velice vážně kalkuluje s možností transformace politiky dvou dětí, která je již v dnešní době ve většině indických států nějakým způsobem aplikována, na politiku jednoho dítěte po vzoru Číny sedmdesátých let55. V internetovém měsíčníku Asian South Voice vyzývá indickou společnost k seriózní diskuzi na toto téma. Podle Kumara to byla právě bezohledná one-child policy, která během posledních 25 let Čínu katapultovala do pozice asijské supervelmoci. Kumar celkem oficiálně zastává názor, že lepší než v budoucnu řešit pokračující růst populace v Indii je dnes aktivně kontrolovat porodnost v zemi a v případě potřeby použít i donucovací prostředky a cílový stav si u obyvatelstva vynutit. V oblati hospodářské Kumar neustále předkládá Indii za vzor jihovýchododní asijské ekonomiky, tzv. asijské tygry. Je těžké si ale představit, že by Indie po přijetí Kumarových myšlenek mohla podobné hospodářské úrovně dosáhnout. Kumar totiž kromě tvrdé populační politiky počítá také se vznikem silných odborů a sociálních skupin hájících zájmy těch nejchudších indických vrstev, jejichž prostřednictvím by centrální vláda dotovala méně vyspělé státy. Je to zvláštní, ale představa ,,čím méně nás bude, tím lépe se budeme mít” je v Indii hluboce zakořeněná. Tuto představu v lidech ještě více upevňuje vláda, která na veřejnosti neustále poukazuje na negativní vliv růstu populace na růst produktu a životní úrovně a naopak na údajnou pozitivní korelaci růstu populace a růstu chudoby56. Veškeré problémy – ať již chudoba či ekonomická zaostalost některých států, se kterými se Indie v současnosti potýká, jsou podle indické vlády a médií způsobeny příliš vysokým růstem počtu obyvatel. Je to jednoduché. Proč na sebe brát odpovědnost za hospodářské neúspěchy a sociální problémy, když zde máme vysoký populační růst?
55
Kumar, R., Dr.: India and One-child Policy (on-line), South Asian Voice, July 2003 edition, (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL: http://members.tripod.com/~INDIA_RESOURCE/one-child-policy.html Mitra, B. S.: Birth Control for Politicians, ProQuest ,Wall Street Jornal, NY, Jun 1995, s. A14. (citace listopad, 15., 2004)
56
- 46 -
Lucie Nohejlová
4.3 Současný stav implementace NPP 2000 Přijetí NPP 2000 předcházelo sedm let dohadování členů indického parlamentu. V roce 1993 byla expertní skupina pod vedením Dr. M. S. Swaminathana požádána připravit koncept národní populační politiky, který by byl poté předložen vládě a parlamentu. Od následujícího roku návrh koloval mezi členy parlamentu a byl téměř neustále modifikován. Celý proces byl navíc pozdržen rozpuštěním poslanecké sněmovny. Vládě, resp. skupině ministrů zainteresovaných ministerstev, byl konečný a do značné míry pozměněný koncept národní populační politiky předložen až v březnu roku 1999. V rámci jednání ministrů s experty z akademické oblasti, lékaři, demografy, sociology a zvolenými zástupci občanů ženské části populace proběhla diskuze o zařazení, resp. vyřazení jednotlivých konkrétních kroků celé politiky (diskuze se týkala především motivačních a demotivačních podnětů NPP 2000) a v roce 2000 byla konečně přijata NPP 2000. Uběhlo skoro sedm let od doby, kdy byl původní návrh zpracován a v současné době, tedy v roce 2006, je to již šest let, co by měla být populační politika implementována. Vzhledem k tomu, že do roku 2010, kdy by Indie dle střednědobého cíle NPP 2000 měla dosáhnout hladiny prosté reprodukce, zbývají již pouze necelé čtyři roky, nelze ani v této fázi hovořit o úspěchu vlády při provádění populační politiky57. Jak již bylo řečeno v předcházejících kapitolách, míry úhrnné plodnosti na úrovni prosté reprodukce v blízké budoucnosti být ani dosaženo nemůže, a to díky vysokému podílu lidí, kteří jsou nyní v produktivním nebo předproduktivním věku a již své rodiny založili či je v nejbližší budoucnosti zakládat budou. Celková populace se tedy zmenšovat nemůže ani kdyby všichni tito lidé zakládali velmi malé rodiny. Ani pokud je člověk velkým sympatizantem NPP 2000, nemůže o reálnosti tohoto cíle nepochybovat. Existují samozřejmě i názory, že problém není v nereálnosti a nesmyslnosti tohoto cíle. Někteří vidí problém v nedostatečné implementaci celé politiky, a to jak na decentralizované úrovni jednotlivých panchayats, tak i na úrovni celonárodní58. Kritika směřuje nejvíce na Národní populační komisi, která sice byla ustanovena v květnu roku 2000, ale poprvé se její členové sešli až v červenci 2005. Úkolem komise by především měla být právě kontrola a dohled nad řádnou implementací NPP 2000 na decentralizované úrovni. Na nečinnost komise a nedůsledné uplatňování politiky byla 57
Při těchto komentářích dosažených výsledků NPP 2000 vycházím z hlediska úspěšnosti dosažení cílů, které zde byly předeslány a nikoli z vlastních názorů na danou populační politiku. 58 Rao, Bhanoji: National Population Policy - When will it start ticking? (on-line), The Hindu Business Line, Internet Edition, 10.1.2006. (citace červenec, 10., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.thehindubusinessline.com/2006/01/10/stories/2006011000831000.htm
- 47 -
Lucie Nohejlová dokonce z řad občanů podána stížnost k indickému Nejvyššímu soudu. Stížnosti bylo počátkem roku 2006 vyhověno a soudním rozhodnutím by jednotlivé státy měly zpracovat oficiální dokument, ve kterém by byly uvedeny dosavadní výsledky implementace NPP 200059.
4.3.1
Implementace NPP 2000 v jednotlivých indických státech Přirozeně nelze hodnotit pouze Indii jako celek, je nezbytné posoudit dosažené
výsledky pro jednotlivé státy a teritoria. Většina indických států možnosti přijmout vlastní populační politiku využila a některé z nich dokonce uzákonily politiku dvou dětí, a to především pro členy místních zastupitelstev. Chabých výsledků z hlediska vytyčených cílů populační politiky dosahují státy Uttar Pradesh, Bihar, Rajasthan a Madhya Pradesh. V těchto státech dosahuje míra úhrnné plodnosti stále vyšších hodnot než jakých by mělo být dle politiky dosahováno. Tyto státy byly označeny za problémové již v censu provedeném v roce 2001, jelikož absolutní populační přírůstky za poslední desetiletí zde dosahovaly vyšších hodnot než desetiletí předchozí. Také procentní příspěvek k celkové indické populaci měl rostoucí trend. Je faktem, že v těchto ekonomicky méně vyspělých státech bývá největším problémem nižší míra vzdělanosti a vysoká kojenecká úmrtnost, která vede, jak jsme si již řekli dříve v textu, k vysokým mírám plodnosti. Vysoká míra kojenecké úmrtnosti je způsobena nedostatečnou či nekvalitní zdravotní péčí o novorozence, matky po porodu a malé děti, přičemž vinu nenese vždy pouze instituce, ale i druhá strana - tedy občan, pacient či cílový subjekt populační politiky. Pokud konzervativní indická rodina nenechá své dítě očkovat nebo jej nepošle do školy, přestože je mu to umožněno, nezmůže nic státní úředník ani populární filmová hvězda propagující standard malé rodiny. Z výše zmíněných důvodů byla v březnu 2001 zřízena pro tyto státy zvláštní expertní skupina EAG60, která byla pověřena monitorováním průběhu implementace strategií NPP 2000 v těchto státech. Výsledky monitoringu EAG nejsou ovšem doposud zveřejněné. A jak je NPP 2000 konkrétně implementována v jednotlivých státech? Jednotlivé indické státy se stále obracejí k sankcím a podnětům a uplatňují politiku dvou dětí. Two-child norm se týká především panchayat reprezentantů a všeobecně je 59
Činnost komise za odpovídající opravdu považovat nelze. Webové stránky byly aktualizovány naposled v roce 2004 a kontaktní osoba zde uvedená na mailové zprávy nereaguje, jak jsem se sama přesvědčila. Empowered Action Group
60
- 48 -
Lucie Nohejlová považována za velice kontroverzní. Odpůrci normy upozorňují na to, že politiku lze poměrně snadno zneužít jako nástroje k získání politických a osobních bodů politickými představiteli jednotlivých vesnic. Pokud je norma úspěšně aplikována a výsledky jsou dostatečně viditelné, náleží místním zastupitelům odměna od státní vlády. Lákavá vidina odměny přirozeně svádí zastupitele k zneužití jejich pravomocí. Sankcionování má podobu eliminace možnosti vyššího vzdělávání pro třetí dítě narozené v rodině státního zaměstnance, znemožnění přístupu k vládním pracovním místům při sňatku před legální hranicí a hlavně ukončení pracovního poměru při nerespektování two-child norm. Naopak při respektování normy jde o různá zvýhodnění, například v podobě přednostního přístupu k půdě a bydlení pro vládní zaměstnance, kteří se nechají po druhém dítěti sterilizovat. Ve státě Chhattisgarh vešel zákon o politice dvou dětí v platnost již v roce 2001, následkem čehož muselo posty ve státní a místních správách opustit stovky lidí61. Je otázkou, jak efektivně vykonávali tito lidé svoje funkce, ale důvodem k propuštění by v žádném případě neměl být počet dětí. Také ve státě Madhya Pradesh (MP) jsou výsledky implementace two-child norm nelichotivé. Politika dvou dětí je zde uplatňována již několik let a jejím výsledkem jsou pouze tisíce propuštěných členů z řad panchayats, většinou žen, které přišly o místo v důsledku toho, že se rozhodly pro třetí dítě. Podle průzkumu občanského sdružení Sama-Resource Group for Women and Health bylo do roku 2005 propuštěno 32 % reprezentantů MP ženského pohlaví ze svých postů62. Norma je tedy nejen diskriminační a nedemokratická, ale také se v souvislosti s její implementací objevují problémy související s již zmíněným zneužitím pravomocí. Celkem běžnou praxí je manipulace a dezinterpretace narození v rodinách. Na indickém venkově je obvyklé rodit doma a taková narození rodina bohužel většinou nenechá u příslušných úřadů zaregistrovat. Tohoto opomenutí lze velice snadno zneužít. Pokud není nikde oficiálně zaznamenáno, kdy přišlo dítě na svět a kolikáté v pořadí je, může představitel vesnice za účelem získání osobního či ekonomického prospěchu od státní vlády tyto údaje zfalšovat a současně se tak zbavit svých politických rivalů. Problematická je také sankce ,,zmrazení” počtu reprezentantů jednotlivých států v indické dolní sněmovně parlamentu (jejichž počet závisí na velikosti populace daného 61 Waldman, A.: States in India take new steps to limit births, ProQuest , New York Times, 11/2003, s. A. 1. (citace listopad, 20., 2004) 62 Two-child norm costs 32 % of panchayat reps in MP their jobs: survey, The Hindu (on-line), July 11, 2005. Dle: Sama survey: Implications of the Two-Cild norm on representatives in PRI, especially woman, in Madhya Pradesh, 2003-2004. (citace červenec, 11., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.infochangeindia.org/PopulationItop.jsp?section_idv=3
- 49 -
Lucie Nohejlová státu) v případě, že jejich míra porodnosti bude nadále růst a úhrnná plodnost nebude dostatečně klesat. Relativně menší zastoupení některých států v parlamentu znamená menší prostor pro prosazování vlastních zájmů, a bude je tedy nutit ke snižování tempa růstu populace různými neadekvátními a podivnými způsoby jako tomu bylo například u státu Uttar Pradesh (UP)63. UP je nejlidnatějším státem indické federace a v současnosti se potýká s vysokým a nepříliš zpomalujícím růstem počtu obyvatel. Jeho dalším problémem je vysoká kriminalita, jasně plynoucí ze špatné životní úrovně obyvatel (přes 40 % obyvatel UP žije pod hranicí chudoby a míra gramotnosti žen zde nepřesahuje 45 %). Místní vláda proto rozhodla o zavedení nového a opravdu velice zvláštního stimulu, který podle ní má přispět ke snížení růstu populace. Člověk, který chce získat povolení k držení zbraně, musí sehnat pět lidí, kteří se nechají sterilizovat. A nejen to, UP má svou populační politiku postavenou na sterilizacích a interupcích jako na základních antikoncepčních metodách. Státní i federativní vláda mají ve svých populačních politikách jako jeden z krátkodobých cílů zajistit prostředky pro bezpečnou interupci a sterilizaci, přičemž viditelně ignorují fakt, že většina obyvatel by jistě dala přednost vynaložení peněz ze státní pokladny na zvýšení dostupnosti běžných antikoncepčních prostředků. Jak vypadají populační politiky v ostatních státech a teritoriích? Ve státě Maharashtra tamější vláda deklarovala záměr motivovat páry k přistoupení ke sterilizaci po narození jedné či dvou dcer peněžním příspěvkem a naopak znemožnit párům majícím více jak dvě děti přístup k vládním příspěvkům a podporám. Podobná politika na bázi two-child norm je uplatňována také v Rajasthanu, který má jeden z nejvyšších mezidekádních populačních přírůstků a jednu z nejvyšších kojeneckých úmrtností. Státní vláda představila zákony v rámci NPP 2000, které upírají lidem majícím více než dvě děti možnost přístupu k bankovním půjčkám a neumožňují jejich zahrnutí do vládních programů dotovaného bydlení64. Kromě výše zmíněných států dále two-child norm uplatňovaly nebo uplatňují státy Andhra Pradesh, Haryana, Jharkhand a Orissa. Populační politika a motivační či demotivační protipopulační podněty nejsou cestou k urychlení demografického přechodu probíhajícího v indické společnosti. Cestou ke snížení porodnosti v rámci probíhající demografické revoluce není omezování lidských práv ohledně počtu dětí, které chtějí mít, ale zlepšování jejich životní úrovně a jejich vzdělání. To nakonec 63 Ramesh, R.: Outrage at guns for sterilisation policy (on-line), Guardian Unlimited, UK, 11/2004. (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.guardian.co.uk/international/story/0,,1340554,00.html#article_continue 64 Srinivasan, S.: National Population Policy (on-line), Indian Journal of Medical Ethics, Volume 8, No. 2, April-June 2000. (citace červenec, 13., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.issuesinmedicalethics.org/082ed039.html
- 50 -
Lucie Nohejlová povede (stejně jako v západním světě) k tomu, že politika dvou dětí nebude třeba, protože lidé budou opravdu a zcela dobrovolně preferovat malou rodinu. Jako důkaz tohoto tvrzení nám poslouží státy Tamil Nadu, Himachal Pradesh a Kerala65. Two-child norm zde v současné době implementována není a míra úhrnné plodnosti i přesto klesá. Nejlepším motivačním podnětem je totiž ekonomický pokrok a růst, jež je zároveň i nejlepší antikoncepcí. Zlepšující se indikátory ekonomické a společenské úrovně jako je například míra vzdělanosti žen a přístup všech vrstev obyvatel ke kvalitní odborné lékařské péči se projevují ve snižujících se mírách plodnosti. Lidé zde mají větší jistotu života plynoucí z vyšší životní úrovně, mají lepší přístup k lékařské praxi a k moderním antikoncepčním metodám. Tyto státy se přibližují západu mnohem větším tempem než ty, kde se jednotlivé vlády snaží nepřirozeně řídit společnost a její chování.
4.4 Shrnutí - proč odmítnout NPP 2000 Při uplatňování opatření populační kontroly v rozvíjejících se zemích bývá oficiálním důvodem pro ospravedlnění často agresivních protipopulačních politik tvrzení tohoto typu: ,,je nás moc, nebudeme mít v budoucnu co jíst”. Katastrofické scénaře jsou vládami masivně šířeny prostřednictvím médií, kde je chudoba, která v těchto státech bezpochyby existuje, připisována na vrub početné populaci a populačnímu růstu. Lidé pak snadno uvěří tomu, že čím méně jich bude, tím lépe se budou mít. Celý problém není ovšem pouze záležitostí chudších států, ale také světových západních velmocí, hlavně USA a EU, které se obávají imigračních toků z chudobou postižených zemí. Západní svět se na implementaci protipopulačních politik v rozvojových zemích podílí především prostřednictvím financování. Přirozeně převažují prostředky plynoucí z místních veřejných zdrojů, ale zahraniční peněžitá pomoc západu není vůbec marginální záležitostí66. Jednoduše řečeno, jakákoli populační politika je neoprávněným zásahem vlád do soukromého života občanů. Je zpravidla uplatňována za účelem eliminace chudoby v zemi a zvýšení životního standardu obyvatel, ale tyto cíle se často míjí účinkem. A
65 Two-child norm for panchayats must go, say rights activists (on-line), The Hindu, July 12, 2005. (citace červenec, 11., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.infochangeindia.org/PopulationItop.jsp?section_idv=3 66 Rozvinuté státy poskytnou zemím Třetího světa více než $1 mld. ročně na podporu jejich populačních programů. Eberstadt, N.: Population Policy Ideology as Science. V: Mitra, Barun: Population The Ultimate Resource, Liberty Institute, New Delhi, July 2000, s. 99
- 51 -
Lucie Nohejlová nejen to, také může negativně dopadat na společnost a ekonomiku, jak jsme analyzovali v předchozí kapitole o důsledcích indické populační politiky. Indická NPP 2000 a její implementace v jednotlivých indických státech má ve většině případů podobu politiky dvou dětí, tedy tzv. two-child policy. Indickým rodinám je doporučováno přivést na svět ne více než dvě děti a přiblížit se tak západnímu standardu. K tomuto účelu slouží jednak demonstrativní akce ze strany populárních osobností a místních představitelů a jednak motivační a demotivační podněty, které jsou v NPP 2000 zakomponovány. Většina z nich odporuje základním principům demokratického státu, kterým dnes Indie bezesporu je, a spíše připomíná socialistickou snahu zasahovat do všech oblastí života společnosti a jednotlivce za účelem přetvořit ho k obrazu svému. Prvním argumentem proti NPP 2000 je její samotná podstata - proč bezmyšlenkově přijmout tezi o přelidnění, nedostatku zdrojů a nutnosti regulace populačního růstu, aniž bychom se důkladně zamysleli nad skutečnými příčinami potenciálních hrozeb? Ano, je pravdou, že v Indii žije poměrně velké množství obyvatel pod hranicí chudoby, že její populaci již dnes tvoří přes miliardu lidí a že se v následujících letech očekává její další růst. Ale je také zároveň skutečností (tedy nejenom nepodloženou tezí), že počet lidí nacházející se pod hranicí chudoby každým rokem klesá a množství zdrojů k dispozici se spolu s rostoucí poptávkou (plynoucí z rostoucí populace) naopak zvyšuje67. Populace sice roste, ale již od osmdesátých let se tempo jejího růstu snižuje s tím, jak se mění přirozené demografické chování obyvatel transformující se společnosti i ekonomiky68. Růst populace znamená růst počtu lidí přinášejících do společnosti nové myšlenky a schopnosti umožňující technologický pokrok, který je jednou z dominantních proměnných hospodářského růstu. Populační růst šel v Indii ve dvacátém století ruku v ruce s růstem ekonomickým, konkrétně s růstem v zemědělství, jak jsme si ukázali na boserupiánském modelu růstu v kapitole 2.5.1.1. Pokud těmto nových myšlenkám a schopnostem vytvoříme společenské a ekonomické prostředí, ve kterém je lze realizovat, není k obavám plynoucím z přibývání lidí nejen v Indii, ale na celé Zemi žádný důvod. Druhým argumentem proti populační politice uplatňované v Indii je její nedemokratický charakter. Populační politika je nevhodnou a nežádoucí vládní intervencí do soukromého života a rozhodování svobodných lidí. Pokud se indická
67 68
viz graf č. 10 v příloze č. 3 viz graf č. 11 v příloze č. 4
- 52 -
Lucie Nohejlová rodina rozhoduje o počtu dětí, které chce mít, je nemyslitelné, aby při tom byla ovlivněna vidinou benefitů nebo naopak sankcí ze strany státu. Třetím argumentem pro odmítnutí NPP 2000 je její sporná účinnost při vládou žádaném ovlivňování demografického chování obyvatelstva. Úhrnná plodnost v celé Indii klesá, ale jakou zásluhu na tom mají protipopulační opatření indické vlády a ne pokračující demografický přechod, není vůbec jasné. Dalším důvodem, proč říct ne indické populační politice jsou její negativní důsledky na celou společnost. V důsledku preferování chlapců v druhé polovině dvacátého století došlo k výrazné deformaci poměru pohlaví v populaci, jak jsme analyzovali v příslušné kapitole. NPP 2000 se nyní snaží o opačnou strategii, a to preferenci dívek. Současná indická generace je však preferencí chlapců v dřívějších vládních politikách ještě stále silně poznamenaná. Mít dívku pro většinu znamená pouze náklady a další děti, a proto ještě stále dochází k nelegálním selektivním potratům a vynuceným sterilizacím. Jaké důsledky bude tento obrat mít se však ukáže až za několik desítek let. Posledním argumentem proti NPP 2000, který ve shrnutí této kapitoly zmíníme, je její dopad na tu část indické populace, na kterou se vztahují benefity a sankce NPP 2000. Jsou to především indičtí místní zastupitelé ve státech, které se rozhodly pro zavedení politiky dvou dětí. Těmto lidem je umožněno setrvat na svých postech pouze za podmínky respektování normy a pokud nemají více jak dvě děti. O nedemokratičnosti a diskriminačním charakteru tohoto opatření jsme již hovořili dříve, snad jen tedy připomeňme, že jeho nepřímým důsledkem je výskyt záměrných dezinformací a nepravd o počtu jejich dětí a nárůst již tak obrovské byrokracie související s procesem zjišťování faktů a personální politikou na úřadech. Přístup indické vlády k řešení problému chudoby a nízké životní úrovně jsme tedy
předchozími
argumenty
jako
ekonomicky
i
společensky
nevhodný
a
nedemokratický zamítli. Podívejme se nyní na druhou alternativu, a tou je řešení indických problémů prostřednictvím liberalizace indického i světového trhu.
- 53 -
Lucie Nohejlová
5 Možnosti hospodářského růstu v Indii V této kapitole se dostáváme k druhému pohledu na řešení problému existence chudoby a nízké životní úrovně obyvatel, jak jsme si jej definovali v závěru druhé kapitoly. Jedná se o řešení zakládající se na liberalizaci světového obchodu a indického trhu. Na následujících stránkách se pokusíme analyzovat hospodářskou situaci Indie, úroveň chudoby v zemi, indická dominantní hospodářská odvětví a možné pozitivní důsledky uvolnění světových trhů pro eliminaci chudoby a posílení ekonomického rozvoje Indie.
5.1 Vývoj indické ekonomiky Indická ekonomika je druhou největší asijskou ekonomikou a v současné době dosahuje mimořádných temp ekonomického růstu. Indie je tedy považována za rostoucí, rozvíjející se zemi, a to nejen z hlediska ekonomického, ale i z hlediska růstu své populace. Následující grafy nám umožní porovnání hospodářského a populačního růstu Indie během posledních pěti let. Graf č. 6 - Průměrný roční růst reálného HDP, Indie, 2000 - 2005, v % 8,30
9
7,60
8 7
6,20
6,00 5,00
6
4,30
5 4 3 2 1 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005(est.)
Zdroj: CIA World Factbook
Na předcházejícím grafu můžeme pozorovat vývoj ročních temp růstu reálného hrubého domácího produktu za období 2000 - 2005. Hospodářský růst má (kromě mírného poklesu tempa růstu začátkem zkoumaného období) rostoucí tendenci. Dle očekávaných údajů za rok 2005 dosáhl roční růst HDP hodnoty až 7,6 %, přičemž na - 54 -
Lucie Nohejlová výsledku se z velké části podílel zejména zpracovatelský průmysl. Mezi dominantní hospodářská odvětví v Indii patří tradiční zemědělství, textilní průmysl a služby, které v současné době nejvíce přispívají k ekonomickému růstu Indie. Vytvářejí téměř polovinu indického HDP, přičemž je v nich zaměstnána pouze jedna čtvrtina indické pracovní síly69. V posledních dvanácti letech roste indická ekonomika v průměru o 6 % ročně. Tento fakt se stává pro Indii výzvou, které je v následujících letech nezbytné využít. Graf č. 7 - Průměrný roční růst populace, Indie, 2000 - 2006, v %
1,58 1,55
1,6
1,51 1,47 1,5
1,44 1,4 1,38
1,4
1,3
1,2 2000
2001
2002
2003
2004
2005 2006(est.)
Zdroj: CIA World Factbook
Graf č. 7 nám zachycuje vývoj růstu populace za období 2000 - 2006. Přestože se indická populace stále ještě zvětšuje, z našeho grafu je patrné, že tempo růstu se neustále snižuje, tedy vykazuje klesající trend po celé sledované období. Indie započala v devadesátých letech ekonomické reformy, kdy reformy makroekonomické následovaly reformy v oblasti obchodní politiky země. Došlo k redukci tarifů a kvót v zahraničním obchodě a byly odstraněny nadměrné restrikce uvalené na příliv FDI. Disponuje velkým množstvím vysoce vzdělaných pracovníků, a to především v oblasti informačních systémů a informačních technologií. Během posledních deseti let se stala významným vývozcem softwarových odborníků a tento trend bude i v budoucnu podle všeho pokračovat. Naopak problémem zůstává poměrně značná ekonomická regulace trhů, která odrazuje zahraniční investory a nezbytný kapitál. I přes zmíněnou redukci státních
69
Jelikož ve službách pracuje minimální část indické pracovní síly, budeme se při analýze dopadů liberalizace světového obchodu zabývat již pouze zemědělstvím a textilním průmyslem jakožto odvětvími zaměstnávajícími převážnou část indické pracovní síly.
- 55 -
Lucie Nohejlová zásahů do zahraničního obchodu zůstává nastavení dovozních cel (především na nezemědělské produkty) stále na vysoké úrovni a indické ekonomice škodí, stejně tak jako bariéry mezinárodního obchodu uvalené na indickou produkci. Dalším výrazným problémem podvazujícím ekonomické možnosti země je vysoká míra korupce v zemi, rigidity na trhu práce a stále se zvětšující schodek veřejných rozpočtů70.
5.2 Indie a úroveň chudoby Přestože Indie vykazuje neobvykle vysoká tempa ekonomického růstu, žije zde téměř 22 % populace pod hranicí chudoby71. V absolutních počtech se dle posledního Národního výběrového šetření72 z let 2004 - 2005 jedná o 220 milionů lidí. I když se na první pohled jedná o vysoké číslo, je třeba brát v úvahu, že počet lidí žijících v Indii pod hranicí chudoby se trvale snižuje, jak nám ukazuje následující graf. Graf č. 8 - Vývoj podílu populace žijící pod hranicí chudoby, Indie, 1973 - 2005, v % 60
55,0
51,3
50 36,0
40
26,1
30
22,0
20 10 0 1973-1974 1977-1978 1993-1994 1999-2000 2004-2005
Zdroj: CIA World Factbook
Pokles oproti období 1973 - 1974 je opravdu signifikantní. V tomto období se nacházelo pod hranicí chudoby více než 55 % indických obyvatel, jak nám ukazuje graf č. 8. V období 1999 - 2000 to bylo už pouze 26 % populace (260 milionů lidí) a první předběžné odhady hovoří o 22 % populace v současnosti. Navíc mezi roky 1993 - 1994 70 Podrobnější informace o indické ekonomice viz CIA - The World Factbook (on-line). Přístup z internetu: https://www.cia.gov/cia/publications/factbook/in.html 71 Dle národní hranice chudoby; Hranici chudoby stanovuje jednak OSN jako mezinárodní měřítko chudoby ($1 nebo $2 za den) a také jednotlivé státy jako svou národní proměnnou (v Indii ji odhaduje The National Sample Survey Organisation a kritériem je měsíční spotřeba domácností nižší než Rs. 211,30 ve venkovských oblastech a 454,11 ve městech). V celé práci pracujeme s národní hranicí chudoby - další informace viz: National and International Poverty Lines: An Overview Don Sillers, U.S. Agency for International Development (on-line). Přístup z internetu: URL: http://www.povertytools.org/Project_Documents/Poverty_lines___An_Overview_1_4_06.pdf 72 National Sample Survey (NSS)
- 56 -
Lucie Nohejlová a 2004 - 2005 docházelo k přibližnému poklesu o 0,74 % ročně, což znamená, že v absolutním vyjádření se jednalo asi o 80 milionů lidí. Jelikož se ale v období 2004 2005 jedná pouze o předběžné odhady doposud probíhajícího kola průzkumu, budeme v dalším textu používat nejmladší potvrzenou hodnotu, a tou je 26 % obyvatel žijících pod hranicí chudoby z let 1999 - 2000. Toto číslo lze, dle mého názoru, považovat za velice slušný výsledek, který nepochybně souvisí se započetím ekonomických reforem v devadesátých letech minulého století. V letech 1999 - 2000 predikce počítala s poklesem 1,66 % ročně, tato přehnaná očekávání se však pravděpodobně nenaplnila. Při stanovování cílů týkajících se snížení chudoby musíme brát v úvahu také růst populace. Kvůli vysokému podílu lidí v produktivním a předproduktivním věku dochází ještě stále k populačním přírůstkům, kterým nelze v nejbližší době zabránit. Pokud tedy populace stále roste, je třeba s tím při hodnocení poklesu míry chudoby kalkulovat. Důležitou otázkou nyní zůstává, zda pokles chudoby souvisí s uplatňovanými vládními protipopulačními opatřeními nebo zda se na něm podílejí jiné faktory. Mezi tyto ostatní faktory patří především změna přirozeného demografického chování v čase a započetí ekonomických reforem začátkem 90. let. Na tuto problematiku existují mezi odborníky různé názory. Jeden z nich hovoří o silné korelaci mezi poklesem míry plodnosti a poklesem chudoby, jež se objevuje po celá tři poslední desetiletí73. Pokles míry plodnosti signifikantně přispívá k eliminaci míry chudoby, přičemž k němu během posledních dekád docházelo zvláště u nejchudší venkovské populace. Změna demografického chování právě těchto lidí se tedy výrazně podílela na snížení chudoby. Podložit tento argument faktickými čísly je samozřejmě nezbytné. Množství lidí žijících pod hranicí chudoby se z 55 % v letech 1973 - 74 snížilo na 26 % v období 1999 - 2000, přičemž úhrnná plodnost začala taktéž klesat na počátku sedmdesátých let74. V poslední době dochází k oslabení principu subsidiarity v sociální politice státu i u venkovské populace a lidé se začínají více spoléhat na sociální systém než na své potomstvo. Tato změna vede k poklesu míry plodnosti na venkově a přispívá tak k poklesu chudoby v zemi. Přirozeně lze polemizovat o tom, zda eliminace principu subsidiarity za cenu snížení míry plodnosti je cestou správným směrem. Zvláště dnes,
73 Bhat, M.: Contribution of fertility decline to poverty reduction in rural India. V: The Indian Express (on-line), October 11, 2005 (citace červenec, 11., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.indianexpress.com 74 Přesné statistické údaje nejsou bohužel za celé toto období k dispozici.
- 57 -
Lucie Nohejlová kdy se většina západoevropských států potýká se schodky sociálních systémů a snaží se tento princip naopak posilovat, je jeho oslabení v Indii otázkou přinejmenším spornou. Na světovém trhu došlo během roku 2005 k významné liberalizaci, tedy k odstranění některých překážek volného obchodu a je nutno zamyslet se nad tím, jak nově vzniklá situace ovlivní indickou ekonomiku, a tím i životní úroveň obyvatel. OSN a ostatní mezinárodní instituce zabývající se zpracováváním ekonomických analýz se shodují na tom, že akt liberalizace na globálním trhu se zemědělskou produkcí a textilním a oděvním průmyslem jednoznačně povede ke snížení množství lidí žijících pod hranicí chudoby, a to nejen v rychle rostoucí indické ekonomice, ale i v ostatních rozvojových státech, kde tyto sektory ekonomiky dominují. Jak jsme si již ukázali v teoretické části práce, mezi populačním a hospodářským růstem existuje vzájemná závislost. Podle autorů - optimistů se jedná o pozitivní korelaci mezi růstem populace a růstem ekonomiky spojeným s eliminací chudoby v zemi. Veškerá hospodářská odvětví, jejichž rozvoj a následný ekonomický růst by měl být faktorem vedoucím k poklesu množství lidí žijících pod hranicí chudoby, mají značný potenciál. Základní prioritou v oblasti hospodářské politiky by tedy pro Indii mělo být další pokračování ekonomických reforem a liberalizace země vedoucí k trvalému hospodářskému růstu a nikoli stanovení způsobů, metod a podnětů populační politiky vedoucích ke zpomalení populačního růstu v zemi. Tímto se dostáváme k druhé straně mince vzájemné závislosti ekonomického a populačního růstu. Hospodářský růst a zvyšování životní úrovně obyvatel vede ke snižování chudoby a k urychlení demografického přechodu v zemi. Jinak řečeno, hospodářský růst a zvyšující se životní úroveň obyvatel, i když zatím převážně v urbanizované Indii, zcela nepochybně vede k eliminaci chudoby, aniž by stát musel přistupovat k antipopulačním opatřením. Aby ovšem k trvalému hospodářskému růstu mohlo docházet, je pro ekonomiku nezbytné disponovat zdroji, přičemž v případě Indie především lidským kapitálem. V následujících kapitolách se proto zaměříme na dopady liberalizace světového obchodu v sektoru zemědělství a textilního průmyslu, na hospodářský růst a snižování chudoby v indické ekonomice.
- 58 -
Lucie Nohejlová
5.3 Zemědělství jako hlavní zdroj obživy a hospodářský růst Nejdůležitějším odvětvím v Indii je zemědělství, kde nachází obživu téměř 60 % všech obyvatel75. Zemědělství a související sektory jako je lesnictví, těžba dřeva a rybářství se v roce 2005 podílely na tvorbě indického HDP více než 20 %, a přestože se jeho podíl na HDP neustále snižuje, zůstává nadále největším ekonomickým sektorem. Ekonomický růst v odvětví zemědělství vždy byl a zřejmě také bude jedním z hlavních motorů indického hospodářství a zaměstnavatelů indického obyvatelstva. Pro eliminaci úrovně chudoby se tedy zdá být jedním z nejdůležitějších faktorů, ale jak uvidíme v následující
kapitole,
potýká
se
v posledních
dvou
desetiletích
s nemalými
komplikacemi.
5.3.1
Problémy indického zemědělství a příležitosti domácího trhu V šedesátých letech dvacátého století proběhla v některých indických státech
tzv. „Green Revolution“76, která výrazným způsobem změnila způsob indického zemědělství. Následný růst produkce potravin a zemědělských výnosů je však v současné době vyčerpán a celý sektor tak v posledních letech vykazuje klesající tendenci a značné rozdíly ve výkonnosti mezi jednotlivými státy federace. Hlavním problémem indického zemědělství je především nízká produktivita práce v tomto odvětví, která souvisí s vysokým podílem participace pracovní síly na zemědělské činnosti, oslabováním tempa zemědělského růstu a omezenou možností uplatnění venkovské pracovní síly v jiných hospodářských sektorech. K oslabení tempa růstu v zemědělství navíc dlouhodobě přispívá zvyšující se míra znehodnocení zemědělské půdy a okolního prostředí. Konkrétně se jedná o znehodnocení plynoucí z rozdílné výživnosti půd v důsledku nerovnoměrného užívání hnojiv, nadměrného vyčerpávání podzemních vod a podmáčení a nadměrné salinity půd v důsledku nesprávného využívání zavlažovacích systémů. Nízká produktivita je dále ovlivněna také stále poměrně vysokou negramotností obyvatel a jejich neznalostí podnikatelských příležitostí. Na následujícím grafu č. 9 můžeme vidět vývoj tempa růstu indického zemědělství za období 1994 - 2005. 75
Chudší státy Indie, jako např. Bihar a Orissa, mají podíl obyvatel pracujících v zemědělství ještě vyšší, a to až 80 %. Zelená revoluce, další informace viz: Wikipedia contributors. Green Revolution (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia; 2006 Aug 20. (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Green_Revolution&oldid=70816851. 76
- 59 -
Lucie Nohejlová Graf č. 9 - Vývoj průměrného ročního tempa růstu v sektoru zemědělství, Indie, 1994 - 2005, v % 12 10
10,0
9,6
8 6
6,2
5,0
6,2
4 2
-0,9
0,3
-2,4
0,7
0,0
-6
2004 -05
2003 -04
2002 -03
2001 -02
2000 -01
1999 -00
1998 -99
1997 -98
1996 -97
-4
1995 -96
-2
1994 -95
0
-6,9
-8
Zdroj: World Bank
Z grafu je patrné, že i přes značné meziroční výkyvy se po celé zkoumané období projevuje klesající trend v tempu růstu zemědělské produkce. Tento trend je důsledkem odeznění pozitivních efektů zelené revoluce v zemědělství, přičemž tempo růsto zaznamenalo výrazný pokles v druhé polovině devadesátých let, a to z 3,4 % v období 1984/85 - 1994/95 až na 1,8 % v 1995/96 - 2002/200377. Na současné špatné situaci indického zemědělství a výše zmíněné nízké produktivitě se dále podílejí následující faktory78: 1. Slabší monzunové srážky Závislost indických zemědělců na dešťových srážkách, konkrétně na monzunech, je v celé jižní Asii poměrně značná. Úroda se pak odvíjí od síly monzunových dešťů, přičemž dobrý monzun znamená vysokou úrodu a následně robustní růst celé ekonomiky a naopak špatný monzun vede k nízké úrodě a zpomalení ekonomiky. Možným řešením je zavlažování obdělávaných pozemků, jak uvidíme v bodě č. 5. 2. Drahé
úvěry,
které
znemožňují
drobným
zemědělcům
přístup
k financím Souvisejí s vysokými úrokovými sazbami v ekonomice. Problémem také často bývá skutečnost, že banky nechtějí projekty farmářů a drobných pěstitelů financovat. Na vině
77 WB: India - Inclusive growth and service delivery: building on India's success - development policy review (on-line), Development Policy Review, Report No. 34580-IN, June 15, 2006. (citace srpen, 21., 2006). Přístup z internetu: http://www.worldbank.org.in/external/default/main?pagePK=51187349&piPK=51189435&theSitePK=295584&menuPK=6418751 0&searchMenuPK=295612&theSitePK=295584&entityID=000090341_20060719144747&searchMenuPK=295612&theSitePK=29 5584 78 Wikipedia contributors. Economy of India (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia; 2006 Aug 21. (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Economy_of_India&oldid=71023530
- 60 -
Lucie Nohejlová může být jak neschopnost zemědělců kvalitní projekt bance předložit, tak poměrně silná lobby velkých zemědělských korporací. Navíc zemědělské ceny jsou silně deformovány, což zemědělství na atraktivitě vůči soukromým investicím nepřidá. Sílící poptávka po nové, vládou nedotované produkci však zvyšuje soukromé investice do nových zemědělských technologií a zefektivnění oděratelsko-dodavatelských řetězců, jež umožňují uspokojit vzrůstající poptávku po rozšířeném potravinářském sortimentu 3. Deformace trhu a vládou kontrolované ceny Po dlouhá léta se indická vláda spoléhá na strategii potravinové soběstačnosti země prostřednictvím cenových dotací domácím zemědělcům na základní komodity (rýže a pšenice) a zemědělské vstupy (hnojiva a elektrická energie), což silně zdeformovalo a dále deformuje trh. Produkuje se to, co dotuje vláda, a ne produkce, která by odpovídala podmínkám jednotlivých oblastí. Vládní politika tak brání potřebné diversifikaci indického
zemědělství
a
komparativní
výhoda
jednotlivých
oblastí
je
potlačena. Rostoucí a měnící se indická poptávka v souvislosti s rostoucími důchody a expandujícími městy skýtá producentům obrovské příležitosti v přesunu k různorodé produkci (ovoce, zelenina, ryby, maso a mléko). 4. Nedostačující infrastruktura Nekvalitní
a nedostačující
infrastruktura ve
venkovských
oblastech
zvyšuje
zemědělcům náklady dopravy na jejich odbytové trhy. Kvalitní silnice a cesty, větší množství skladišť a lepší dodávka elektrické energie do venkovských oblastí jsou tedy pro snížení nákladů nezbytností. 5. Nedostatečné nebo neadekvátní používání nových zemědělských technologií a nedostatečné využívání zavlažovacích zařízení Zemědělské technologie, zařízení a postupy nejsou optimálně využívány, což způsobují vysoké zavádějící a provozní náklady, ale také ignorace ze strany indických zemědělců a nízký pokrok při implementaci zemědělských reforem. Co se zavlažovacích systémů týče, v letech 2001 - 2002 bylo zavlažováno pouze 53,6 % zemědělské půdy, což se negativně promítá do indických zemědělských výnosů. Také kapitálové investice v zemědělství, které směřují především do oblasti budování zavlažovacích zařízení, postupně klesají. Konkrétně za období 1993 - 2002 došlo k poklesu investiční aktivity z 1,6 % HDP v období 1993 - 1994 na 1,3 % HDP v letech 2001 - 200279. Právě 79 UN Conference on Trade and Development: Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004, s. 52. (citace červenec, 20., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.unctadindia.org
- 61 -
Lucie Nohejlová chybějící investice by také mohly být jednou z příčin značného poklesu tempa růstu indického zemědělství během posledních let. Jak bylo již řečeno, větší množství lidí znamená větší poptávku, v tomto případě nejen po základních zemědělských komoditách, ale i po dále zpracované produkci. S pokračující urbanizací Indové zvětšují svou poptávku po kvalitních potravinách, ovoci, zelenině, mléčných výrobcích, a také polotovarech, čímž dávají producentům příležitost dále expandovat. Je jasné, že deregulace domácího trhu se zemědělskými produkty tento nový trend může pouze podpořit. Bohužel, politická vůle k těmto reformám je minimální. Jak subvencovaní zemědělci, tak lidé pracující na jejich farmách ze systému profitují a nemají na jeho změně
nejmenší zájem. Navíc v indické společnosti přetrvává
přesvědčení, že současná vládní zemědělská politika pomohla Indii stát se nezávislou na vnějších zdrojích potravin a že podpora domácích zemědělců je nezbytná z důvodu stejných podpůrných opatření uplatňovaných vládami USA a evropských států80. Výhody plynoucí z ekonomické zemědělské reformy vedoucí k přesunu od diskriminačních subvenčních vládních opatření k nediskriminačnímu liberálnímu systému založenému na soukromých investicích do zemědělské infrastruktury a zemědělských technologiích jsou zřejmé - nové podnikatelské příležitosti, vyšší důchody, ekonomický růst a pokrok a eliminace chudoby v zemi. Jde jen o politické rozhodnutí, které se ovšem v rámci politicko-ekonomického cyklu stává pro každou vládu tvrdým oříškem. Kromě liberalizace zemědělství v domácím prostředí by se na zlepšení ekonomické úrovně a snížení úrovně chudoby v Indii mohla také výrazně podepsat liberalizace světového zemědělského obchodu, jak uvidíme v následující kapitole.
5.3.2
Indie a dosavadní jednání o liberalizaci světového obchodu Indie je čistým vývozcem zemědělských komodit, a proto je pro ni možná
liberalizace v oblasti světového obchodu obrovskou příležitostí k dosažení vyššího hospodářského růstu a tím i nepřímo ke snižování počtu lidí žijících pod hranicí chudoby.
80 WB: India - Inclusive growth and service delivery: building on India's success - development policy review (on-line), Development Policy Review, Report No. 34580-IN, June 15, 2006 (citace srpen, 21., 2006). Přístup z internetu: http://www.worldbank.org.in/external/default/main?pagePK=51187349&piPK=51189435&theSitePK=295584&menuPK=6418751 0&searchMenuPK=295612&theSitePK=295584&entityID=000090341_20060719144747&searchMenuPK=295612&theSitePK=29 5584
- 62 -
Lucie Nohejlová Vůbec poprvé se začalo o liberalizaci světového obchodu v oblasti zemědělství jednat až na Uruguayském kole (UR) jednání WTO81, kde vznikla první multilaterální dohoda o zemědělství, ve která se státy WTO zavázaly ke snížení protekcionismu ve třech hlavních oblastech – přístup na trhy, exportní dotace a domácí podpora zemědělců. Další, katarské Doha kolo jednání začalo v listopadu roku 2001 a skončilo krachem v červenci tohoto roku. Limity cel byly sice sníženy a země WTO se nejnověji dohodly na odstranění exportních dotací, i přes to je však mezinárodní obchod se zemědělskými komoditami stále silně deformován. Během katarského kola vyjednávání proběhlo v září roku 2003 setkání WTO v mexickém Cancúnu, které mělo vyústit v další deregulaci světového obchodu. Naneštěstí tato jednání selhala, byla zablokována rozvojovými státy v čele s Indií, Čínou a Brazílií. Bohaté, rozvinuté státy v Cancúnu přednesly požadavek, aby země třetího světa přistoupily k diskuzi o nových, tzv. singapurských tématech, která by měla vést až k úplné liberalizaci rozvojových trhů a přístupu na ně, především co se průmyslových výrobků týče. Rozvojové země však proti tomuto požadavku zaujaly nezvykle jednotný postoj, kterým jasně deklarovaly, že do doby, než západní bohaté země přestanou dotovat své vývozy, volný přístup na svoje trhy jim neumožní. Cancúnská jednání tedy očekávaný efekt nepřinesla, a proto se veškerá pozornost obracela na jednání WTO v Hongkongu, která proběhla v prosinci roku 2005. V médiích byla tato konference převážně označována za úspěšné navázání rozhovorů na agendu stanovenou Doha kolem v roce 2001, ale jednání ve své podstatě zásadní změnu nepřinesla. Oficiálně se sice rozvinuté země zavázaly do roku 2013 odstranit podpory svých zemědělských vývozů, které vedou k nepřirozeně nízkým cenám na světových trzích, ale prakticky tento akt nepovede k uvolnění zemědělské politiky západních států, natož k úplné liberalizaci světového obchodu. Jde totiž v podstatě o účetní operaci, kdy lze očekávat, že položka „přímé platby zemědělcům“ bude nahrazena navýšením položky „domácí podpora zemědělcům na ochranu přírody a krajiny“. Zatím poslední pokus o úspěšné ukončení katarského kola zkrachoval v červenci tohoto roku, kdy WTO jednala v Ženevě. Jednotlivé členské země nejsou schopny se dohodnout na ústupcích ohledně snižování bariér celosvětového obchodu, přičemž kompromis je v tomto případě nezbytným krokem k uvolnění trhů rozvinutých i rozvojových trhů. Dle Světové banky tímto fiaskem přijde světový obchod o 96 miliard 81
Uruguayské kolo jednání probíhalo od září 1986 do dubna 1994
- 63 -
Lucie Nohejlová dolarů ročně a uzavření klíčové smlouvy o světovém obchodu, která by měla dostat miliony lidí z chudoby, se tak jeví v nedohlednu. Dokud tedy budou západní země pokračovat v podpoře svých zemědělců (a rozvojové země neuvolní své trhy zatížené vysokými dovozními cly), bude faktická podpora exportů z rozvinutých zemí probíhat i nadále, přestože oficiálně dojde k odstranění vývozních dotací.
5.3.3
Indický zemědělský export po Uruguayském kole EU je pro Indii hlavním vývozním partnerem, směřuje do ní více než 20 % všech
indických exportů. Jedná se především o ovoce, zeleninu a obilniny (hlavně rýže). Přes přetrvávající distorze na mezinárodním trhu zemědělských komodit je vhodné poukázat alespoň na dílčí úspěchy států při implementaci politiky snižování protekcionismu po skončeném UR. UNCTAD82 se pokusil o odhad dopadů částečné liberalizace v oblasti světového zemědělského obchodu na indické vývozy a na eliminaci chudoby v zemi. Následující tabulka nám ukazuje míru snížení celních tarifů ze strany EU po Uruguayském kole a dopad na indické vývozy u těchto komodit. Tabulka č. 6 –Snížení tarifů EU po UR, dopad na indický export a RCA83, 1995-2002
Produkt Ovoce Zelenina Rýže Pšenice
Snížení tarifů EU V% 36 36 36 23
Zvýšení indických vývozů, v % 291 237 33 185
RCA Indie 1.9 4.184
Zdroj : UN Conference on Trade and Development : Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004. Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org
Z tabulky je patrné, že 36% snížení tarifů EU přispělo k růstu indických vývozů do této oblasti, a to dle odhadů až o více než 200 % v případě ovoce a zeleniny a 33 % v případě rýže. Odhad dopadu liberalizace obchodu po UR na chudobu a zaměstnanost v Indii pro nás z hlediska předmětu této práce představuje velice zajímavé téma. V příloze č. 5 jsou zařazeny podrobné výpočty UNCTAD (tabulka č. 9), v této kapitole se zaměříme pouze na výsledky kalkulace, která byla provedena za období po skončení UR, tedy pro 82 83 84
United Nations Conference on Trade and Development, více informací viz: URL:http://www.unctad.org Revealed Comparative Advantage RCA pro celé obilí
- 64 -
Lucie Nohejlová léta 1995 - 2002. Při odhadech UNCTAD pracovala s indickými statistickými daty, především s tempem růstu indických zemědělských exportů, podílem zemědělského outputu na celkovém indickém HDP, množstvím obyvatel žijících pod hranicí chudoby a elasticitou chudoby a zaměstnanosti. Výsledky výpočtů jsou více než zajímavé. V analyzovaném období přispělo zvýšení zemědělských vývozů v důsledku liberalizace světového obchodu ke snížení počtu lidí žijících pod hranicí chudoby o 970 000 lidí ročně. Toto zvýšení také přineslo růst zaměstnanosti o 30 000 lidí ročně85. Pokud vezmeme v úvahu, že EU snížila cla pouze o 36 % a i přesto se téměř milion indických obyvatel ročně dostalo z chudoby, nelze o nutnosti dalšího odstraňování bariér v mezinárodním obchodě pochybovat. Dnes je již jasné, že katarské Doha kolo vyjednávání o odstranění zbylých překážek světového obchodu úspěchem neskončilo a z tohoto důvodu je osud další liberalizace velice nejistý. Pokud by se však všechny zainteresované strany dokázaly opět vrátit k jednacímu stolu, mohlo by to pro Indii, její ekonomiku i celou společnost znamenat velkou příležitost, jak si ukážeme v následujícím textu.
5.3.4
Další fáze liberalizace a možné dopady na indické zemědělství Doha kolo tedy skončilo krachem a zemědělství se i nadále ukazuje být
nejproblematičtější oblastí celého jednání. Jeho cílem mělo být zjednodušení přístupu na mezinárodní trhy, a to nejen pro země rozvojové, jako je Indie, ale i pro státy rozvinuté. Indie sice po reformních devadesátých letech ustoupila od své silné politiky zamezující importy, ale i v současné době uplatňuje tarify (především na průmyslové výrobky) jako prostředek ochrany domácích producentů a samozřejmě generování výnosů do státního rozpočtu. Většina rozvojových států (včetně Indie) používá jako ochranu domácího trhu před zahraničními importy pouze tarifní omezení, a to z důvodu nedostatku financí v rozpočtu. Peníze na dotace exportérům či na podporu domácích producentů nejsou obvykle k dispozici. Otázkou zůstává, zda úplná liberalizace obchodu se zemědělskými komoditami (týkající se tedy nejen rozvinutých, ale i samotných rozvojových států) přispěje k hospodářskému růstu liberalizujících se zemí či převáží efekty považované vládami za negativní, a to především obávaný růst cen zemědělských produktů na místních trzích a 85
Výpočty UNCTAD viz příloha č. 5
- 65 -
Lucie Nohejlová samozřejmě větší nedomácí konkurence. Růst cen na trzích přirozeně působí na producenty a spotřebitele opačným způsobem. Studie vypracovaná dle modelu GTAP86 předpokládá, že při úplné liberalizaci dojde v důsledku odstranění veškerých překážek volného obchodu k růstu cen potravin na mezinárodních trzích ne více než o 5 %87. V dlouhém období navíc vysoké ceny lákají do odvětví stále více nových producentů, což vede k opětovnému snížení cen. Jde tedy o to, zda v krátkém období liberalizace přinese lidem žijícím pod hranicí chudoby zlepšení či další zhoršení jejich materiální situace. Je možné, že nejchudší indické rodiny, které jsou čistými spotřebiteli zemědělské produkce, mohou z liberalizace profitovat až v dlouhém období. Ale zrovna tak se může stát, že se i krátkém období zvýší poptávka po jejich práci v souvislosti s růstem počtu dalších producentů vstupujících na trh. Obavy z celosvětové liberalizace zmírňuje také skutečnost, že růst příjmů producentů z krátkodobě vyšších cen zřejmě povede ke zvýšení jejich výdajů na ostatní nezemědělské zboží a služby. To dále způsobuje multiplikační efekt a tvorbu nových pracovních míst nenáročných na lidský kapitál. Důležitým faktorem přispívajícím k pozitivním dopadům liberalizace ve světovém obchodu se zemědělskými plodinami je pro každou rozvojovou zemi (Indii nevyjímaje) optimální stav domácí ekonomiky, flexibilní místní trh a dobrý stav veřejné infrastruktury. O problémech spojených s indickým domácím zemědělským trhem jsme již hovořili v příslušné kapitole. Jak bylo řečeno, jedním z hlavních problémů dosažení uspokojivého stavu indického zemědělství jsou vládní intervence do cen zemědělské produkce. V případě domácího obchodu jsou to restrikce uvalené na dodavatele i prodejce zemědělských komodit při jejich vzájemném obchodu. V zahraničním obchodě však počátkem roku 2004 došlo k liberalizaci v oblasti dodávek zemědělských plodin (rýže a pšenice) určených k exportu na mezinárodní trhy, vývozci tedy již mají možnost vykupovat tyto plodiny od zemědělců za tržní ceny nedotčené státními intervencemi. I přes tento poměrně zásadní krok však mnoho dalších domácích problémů zůstává - vysoké dopravní náklady způsobené špatnou a nedostatečnou dopravní infrastrukturou a neúměrnou interní kontrolou pohybu zemědělských plodin 86 Global Trade Analysis Project, viz: UN Conference on Trade and Development : Trade Liberalisation and Poverty in India (online), UNCTAD, Geneva, 2004. Přístup z internetu: URL: http://www.unctadindia.org 87 Hoekman, B., J. Francois, K. Anderson, B. Dimaranan, T. Hertel and W. Martin (2001), ‘The Cost of Rich (and Poor) Country Protection to Developing Countries’, Journal of African Economies 10(3). V: UN Conference on Trade and Development : Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004, s. 47. (citace červenec, 20., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.unctadindia.org
- 66 -
Lucie Nohejlová v rámci odběratelsko-dodavatelského řetězce, nedostatečná informační síť založená na moderních technologiích, která by zemědělce informovala o cenách a situaci na světových trzích zemědělských komodit apod. UNCTAD opět za účelem analýzy dopadu možné absolutní liberalizace světového zemědělského obchodu uvádí výpočty obdobné výpočtům zaměřeným na dopady liberalizace na chudobu a zaměstnanost po UR (tabulka č. 10 v příloze č. 5). Výsledky jsou i zde pozoruhodné. Pokud by rozvinuté země v následujících letech eliminovaly zemědělské dotace v oblasti agrárních politik, indický export zemědělských surovin by se mohl zvýšit až o 40 %, což v absolutních číslech znamená růst o $2,7 miliardy ročně. Z tohoto titulu by poté mohlo dojít ke snížení počtu lidí žijících pod hranicí chudoby až o 400 000 ročně88. Vzhledem k tomu, že v zemědělství pracuje téměř 60 % obyvatel, nebyl by tento krok jistě bezvýznamným. Veškerá tato očekávání se však mohou potvrdit pouze v případě, že vyspělé státy kromě odstranění domácích dotací také nepodniknou kroky, které by označily nízké ceny indických exportů za dumping.
5.4 Liberalizace v oblasti textilního průmyslu V této kapitole budeme analyzovat dopady liberalizace světového trhu na ekonomický růst a snížení chudoby v oblasti textilního a oděvního průmyslu. Textilní a oděvní průmysl zaujímá v indické ekonomice postatnou úlohu. Mezi lety 1999 - 2003 se podílel 4 % na tvorbě HDP a tvořil více než 35 % celkových příjmů země z exportu. V tomtéž období zde bylo zaměstnáno 38 milionů lidí, což představuje druhou nejvyšší sektorovou zaměstnanost, hned po zemědělství. Indický export produktů textilního a oděvního průmyslu se podílel na celkovém světovém obchodu s textilem a oděvy přibližně 3,45 % a v roce 2001 tak zaujímal 8. příčku na světovém žebříčku89. Toto poměrně nízké číslo by ovšem v blízké budoucnosti mělo zaznamenat prudký nárůst, a to právě v důsledku liberalizace světového obchodu v této oblasti
88
Výpočty UNCTAD viz příloha č. 5 UN Conference on Trade and Development : Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004, s. 83. (citace červenec, 21., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org 89
- 67 -
Lucie Nohejlová 5.4.1
Indický export textilní a oděvní produkce po expiraci Multi Fibre Arrangement Po Uruguayském kole došlo k liberalizaci světového obchodu také v oblasti
textilního a oděvního průmyslu. Textilní průmysl hraje vedle zemědělství ve většině rozvojových zemích důležitou roli. MFA90, tedy dohoda v rámci WTO, která umožňovala vyspělým státům uvalit restrikce na textilní importy z rozvojových zemí, přestala začátkem roku 2005 platit a její
expirací
tak
byly
odstraněny
hlavní
obchodní
překážky
v textilním
průmyslu. Textilní průmysl představuje odvětví náročné na lidskou práci a ne na kapitál, je v něm celosvětově zaměstnáno obrovské množství méně kvalifikovaných lidí a poměrně velké procento všech zaměstnanců tvoří ženy. V následující tabulce můžeme porovnat situaci asijských ekonomik vyvážejících textilní výrobky vůči Indii v období před expirací MFA, tedy v letech 1999 - 2003. Tabulka č. 7 – Odhalená komparativní výhoda, pořadí, 1999 - 2003
Země Čína Bangladéš Indie Pákistán
Oděvní průmysl 33 4 38 22
Textilní průmysl 10 12 7 1
Zdroj : International Trade Centre, Countries and Trade Map. V: UN Conference on Trade and Development : Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004. Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org
Tabulka č. 7 nám udává pozici Indie v období před ukončením platnosti MFA měřenou pomocí tzv. odhalené komparativní výhody. Největší komparativní výhodu v oblasti textilního průmyslu měl ve sledovaném období Pákistán, ale i v indických exportech toto odvětví zaujímá silnou pozici. Poměrně nízké číslo u Číny vyplývá ze skutečnosti, že Čína byla v období před uvolněním světového obchodu s oděvy a textilem zemí nejvýrazněji postiženou obchodními restrikcemi.
90
Multi Fibre Arrangement, MFA (později Agreement on Textile and Clothing- ATC) byla dohoda členských států WTO uvalující množstevní kvóty na dovoz textilního zboží z rozvojových zemí do zemí rozvinutých, která byla v platnosti od roku 1974 a expirovala k 1. 1. 2005. Restrikce byly na na importy rozvojových zemí uvaleny z důvodu jejich výrazné absolutní obchodní výhody v textilní produkci plynoucí z jejich levné pracovní síly. Přestože většině států způsobila MFA výrazné ztráty z neuskutečněných exportů, některé z ní profitovaly (ty nejchudší, např. Bangladéš, na jejíž exporty EU neuvalila ani minimální omezení). I přes expiraci MFA, resp. ATC, však některé textilní výrobky z rozvojových zemí zůstávají zatíženy vysokými tarifními omezení dodnes.
- 68 -
Lucie Nohejlová UNCTAD i v případě textilního a oděvního průmyslu zkonstruoval výpočty dopadu liberalizace v odvětví na chudobu v Indii. Odstranění hlavních tarifních omezení a kvót ze strany západních států povede podle použitého GTAP modelu ke zvýšení exportů rozvojových zemí o 40 miliard USD ročně. Téměř polovina příjmů z dodatečného exportu oděvní produkce a čtvrtina příjmů z produktů textilního průmyslu by měla připadnout Indii. Tato deregulace by tedy mohla mít (stejně jako liberalizace světového zemědělského obchodu) na počet lidí žijících pod hranicí chudoby značný dopad, pokud by rozvinuté státy zemím jako je Indie umožnily opravdu volný vstup na svoje trhy. Dle kalkulací UNCTAD (a s použitím statistických dat NSS) by se v důsledku liberalizace obchodu v oblasti textilního průmyslu mohlo snížit množství lidí žijících v chudobě, a to o 0,27 % s každým dalším procentem růstu indického HDP91.
5.4.2
Ohrožení efektů liberalizace v podobě antidumpingové politiky EU a USA Přestože MFA oficiálně expirovala, dodnes zůstává v platnosti značné množství
tarifních omezení na textilní výrobky z rozvojových zemí, a to především z iniciativy Evropské Unie a USA. Z tohoto důvodu je nutno brát v úvahu nový způsob ochranářství, který se zpravidla objevuje po odstranění kvót a tarifů. Jedná se o označení exportů z rozvojových zemí za pokus o dumping. Následná antidumpingová opatření vlád států, do nichž směřují levné exporty z rozvojových zemí, mají jasný efekt - omezení přístupu na trhy těchto států produktům, u nichž mají rozvojové státy komparativní výhodu. Dle oficiálních statistik právě textilní a oděvní průmysl představují druhý největší sektor (20 %) hned po ocelářství a strojírenství, kde jsou antidumpingová opatření uplatňována92. Jednotlivé studie dokonce deklarují konkrétní čísla, o něž se při aplikaci antidumpingových opatření sníží exporty rozvojových zemích. Konkrétně Prusa93 ve své studii ukazuje, že antidumpingová cla mohou v průměru způsobit propad objemu
91
UN Conference on Trade and Development : Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004. (citace červenec, 21., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org 92 Ministry of commerce and Industry (2003), „Annual Report of the Directorate General of Antidumping and Allied Duties“, New Delhi. V: Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004, s. 94. (citace červenec, 21., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org 93 Prusa, TJ. (1999), „On the Spread and Impact of Antidumping“, Working Paper No. 7404, NBER Working Paper Series. V: Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004, s. 94. (citace červenec, 22., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org
- 69 -
Lucie Nohejlová těchto dovozů do rozvinutých států až o 30 - 50 %. Je tedy zřejmé, že antidumpingová opatření mohou značně snížit pozitivní efekt z eliminace tarifních omezení. Vedou ke snížení exportů rozvojových zemí, protože jim zabraňují v přístupu na rozvinuté západní trhy, což způsobuje snížení příjmů z exportů a následně pokles zaměstnanosti a investic v podnicích orientovaných na export. V tento okamžik je pozitivní efekt z odstranění
tarifních
omezení
převážen
negativním
efektem
z uvalení
antidumpingových opatření a ke snížení množství lidí žijících pod hranicí chudoby přirozeně nedojde.
5.5 Dopady liberalizace na chudobu – shrnutí Z pohledu čistě teoretického mohou být dopady liberalizace světového obchodu na snižování chudoby v rozvojových zemích pozitivní i negativní, přičemž pozitivní dominují.
5.5.1
Pozitivní efekty liberalizace světového obchodu na rozvojové státy Mezi základní pozitivní efekty liberalizace patří zvyšování konkurence na
rozvojových trzích, růst efektivity podniků, rozšiřování inovací a přebírání nových technologií od rozvinutých zemí. Všechny tyto efekty působí přímo či nepřímo na zvyšování růstu národního produktu, životní úrovně obyvatel a snižování počtu lidí žijících pod hranicí chudoby. Výnosy z uvolnění světového obchodu připadají i na spotřebitele a projevují se větším sortimentem produktů na místních trzích a obecně nižšími cenami. Producenti na straně druhé naopak získávají levnější zdroje pro svoji výrobu a mají k dispozici větší množství odbytových trhů. Nepřímé působení liberalizace se projevuje tzv. multiplikačními efekty: hospodářský růst vede ke zvýšení ekonomických příležitostí jak pro spotřebitele - zaměstnance, tak pro producenty zaměstnavatele. Stimuluje růst zaměstnanosti vytvářením nových pracovních míst a producentům zvyšuje zisky, které mohou být následně investovány do dalšího rozšiřování a prohlubování výroby a zkvalitňování poskytovaných služeb.
- 70 -
Lucie Nohejlová 5.5.2
Negativní efekty liberalizace světového obchodu na rozvojové státy V literatuře jsou uváděny i negativní efekty procesu uvolňování světového
obchodu. Prvním z argumentů proti pokračující liberalizaci je strach rozvojových zemí z importů. Z jejich pohledu importy mohou vytlačit domácí producenty z trhu a tím ohrozit i pracovní místa v jejich podnicích, zatímco exporty do rozvinutých zemí mohou způsobit nedostatek na vlastních trzích a posílit tak chudobu v zemi. Druhým zásadním argumentem proti liberalizaci obchodu je obava ze ztráty významných příjmů státních rozpočtů, plynoucích z vysokých cel a uplatňovaných tarifů na zahraniční dovozy. Snížení tarifů tak může vést k redukci výdajů podporujících snižování chudoby, jako jsou výdaje na vzdělání a výzkum či na budování venkovské infrastruktury. Oběma argumentům však lze poměrně s úspěchem oponovat - obava z dovozů naráží na zvyšující se efektivnost produkce a zvýšenou konkurenci na rozšířených trzích a redukce celních překážek obchodu naopak generuje dodatečný output, stimuluje hospodářský růst a zvyšuje tak objem prostředků přímo či nepřímo vybraných na daních.
5.5.3
Efekty liberalizace pro Indii a doporučení do budoucna V předchozím textu jsme analyzovali dopad liberalizace světového obchodu v
oblasti zemědělství a textilního a oděvního průmyslu jako dvou důležitých sektorech indické ekonomiky. Vycházeli jsme převážně ze studií OSN, které se pokusily kvantifikovat dopady liberalizace nejen na hospodářský růst, ale i na chudobu. V období po Uruguayském kole (1995 - 2002) došlo dle OSN v důsledku zvýšení indických zemědělských vývozů k poklesu množství lidí nacházejících se pod hranicí chudoby o 970 000 ročně. Studie navíc poukázala na to, že pokud by v následujících letech došlo k výraznější eliminaci obchodních překážek, a to především na straně rozvinutých států a regionů, mohlo by být díky dalšímu růstu indických zemědělských exportů vyzdviženo z chudoby dalších 400 000 lidí ročně. Textilní a oděvní průmysl se na tvorbě indického HDP podílí v současné době cca 4 %, ale vytváří více než 35 % příjmů z indických vývozů, a proto jeho roli nelze podceňovat. Výpočty UNCTAD kalkulují s následujícím efektem uvolnění textilního průmyslu: s každým dalším procentním růstem indického HDP by mělo dojít ke snížení počtu lidí žijících pod hranicí chudoby o 0,27 %. Poté již závisí na indické ekonomice,
- 71 -
Lucie Nohejlová jak svoji příležitost k dalšímu rozkvětu využije a samozřejmě na přístupu rozvinutých států (především EU a USA) k nové asijské konkurenci. Indie má při pokračující liberalizaci světového obchodu velkou příležitost stát se jedním z nejvýznamnějších hráčů na mezinárodních trzích a vymanit tak z chudoby miliony svých obyvatel, aniž by nějakým způsobem musela kontrolovat a regulovat velikost populace. Pokud (v současné době zablokovaná) jednání o uvolnění světového trhu nebudou pokračovat a rozvinuté státy budou i nadále uplatňovat ochranářské politiky domácích producentů, nemá Indie šanci plně rozvinout svůj exportní potenciál a komparativní výhody. Záleží ovšem i na domácích podmínkách, které si k dalšímu růstu vytvoří. Nastupující konkurenci ostatních asijských států, majících stejně jako Indie obchodní výhodu v zemědělství nebo textilním průmyslu, nelze podceňovat. V současné době už Indie nepatří mezi rozvojové státy s nejnižšími náklady práce, tuto pozici nyní zaujímají země jako je Bangladéš, Pákistán a Indonésie94, a proto se již nadále nemůže na tuto výhodu spoléhat. Pro udržení a posílení konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích je nezbytné snižování ostatních nákladů výroby a vytváření atraktivního ekonomického i politického prostředí pro posílení přítoku nových investic. Budování alternativních zdrojů energie pro vysokou indickou spotřebu, přejímání a vývoj nových výrobních technologií a zaměření se na produkci s vyšší přidanou hodnotou (například v oblasti textilního průmyslu na exporty speciálních technických oděvních materiálů) a vyšší kvalitou (v zemědělských exportech na exotické ovoce, zeleninu a tradiční koření) je jedním z předpokladů indického úspěchu v boji s chudobou a nízkou životní úrovní miliardové Indie.
94
viz graf č. 12 v příloze č. 6
- 72 -
Lucie Nohejlová
Závěr Problematika populačního a ekonomického růstu je v současné době poměrně často zmiňovaným tématem, a to nejen u odborné veřejnosti, ale také v běžných periodikách a v médiích. Televize i populární časopisy nás zahlcují katastrofickými scénáři o dalším vývoji života na Zemi, o rapidním tempu růstu populace v rozvojových zemích a nadměrném vyčerpávání přírodních zdrojů, které podle těchto médií téměř vždy skončí tragédií pro celou naši civilizaci. Podstatně méně se již hovoří o obdivuhodném hospodářském růstu rozvojových ekonomik jako jsou Čína a Indie. Pokud už se o nich někde zmíní, tak většinou pouze v souvislosti s jejich stále se zvětšující poptávkou po ropě, která táhne ceny této suroviny nahoru. Jistě, Indie je bez diskuze zemí, která se vyznačuje stále ještě rostoucí populací, ale také zemí, která dnes zažívá obrovský ekonomický růst a rozvoj. Cílem této diplomové práce bylo zaprvé analyzovat dva různé přístupy k řešení problému, který Indii dodnes sužuje i přesto, že během posledních dvou dekád došlo k jeho výraznému zlepšení. Tímto problémem je chudoba a nízká životní úroveň obyvatel. Zadruhé jsme se měli pokusit o zhodnocení obou přístupů a o určení toho optimálního pro řešení indického problému. V první části práce jsme se zabývali přístupem, který si k řešení problému zvolila indická vláda. Jedná se o aktivní populační politiku, tedy prakticky o vládní intervenci do života občanů spočívající ve snaze o regulaci růstu počtu obyvatel v Indii. Tuto populační politiku jsme detailně popsali a zanalyzovali jsme její motivační a demotivační podněty, které indická vláda v jejím rámci zavedla. Zjistili jsme, že vláda se snaží motivovat své občany k rozhodnutí mít maximálně dvě děti (tedy přijmout tzv. politiku dvou dětí) prostřednictvím finančních a jiných benefitů a naopak je od většího počtu dětí odradit prostřednictvím finančních a jiných sankcí. Indická vláda se navíc pokouší ovlivňovat rozhodování těch lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby a indických občanů pracujících ve veřejné správě na místních úrovních. Tito lidé jsou totiž považováni za vlivné autority působící i na nejchudší obyvatelstvo. Důležité pro nás byly důsledky takovéto politiky a zda se tato opatření nemíjela účinkem. Výsledkem bylo zjištění, že důsledky za pozitivní opravdu považovat nelze. - 73 -
Lucie Nohejlová Zmrazení počtu zastupitelů v parlamentu u států, ve kterých bude míra porodnosti nadále růst, vypovězení pracovního poměru místním zastupitelům, kteří se nepodřídí politice dvou dětí nebo odměny za podstoupenou sterilizaci představují nedemokratické a diskriminační metody indické vlády - tedy vlády, která svou zemi označuje za největší demokracii na světě. Implementace politiky dvou dětí se v jednotlivých státech projevila různě, jak jsme si ukázali v textu, ale přímé negativní dopady na zvýšení korupce při jednání s úřady, zvýšení byrokracie a nelegálních selektivních potratů měla téměř všude. Jaký měla politika vliv na změnu demografického chování obyvatelstva je sporné, jelikož indická společnost se stále transformuje a své demografické zvyky mění pomalu s tím, jak se zlepšuje ekonomická úroveň země. Populační politika na snížení chudoby v zemi nijak prokazatelně nepůsobí. Naopak, v dlouhém období deformuje poměr pohlaví v populaci a věkový poměr, čímž ekonomice může spíše uškodit než jí tím prokázat službu. Další část práce byla věnována druhému způsobu řešení chudoby a nízké životní úrovně v zemi, a to prostřednictvím liberalizace světového obchodu a deregulace indického trhu. Při analýze jsme vycházeli z vysokých temp růstu HDP, která Indie v posledních letech zažívá a ze skutečnosti, že světem hýbe trend liberalizace světového obchodu, který se Indie týká především v sektoru zemědělství a textilního průmyslu jako dominantních zaměstnavatelů. V současné době jsou bohužel jednání o dalším uvolnění světového obchodu zablokována, ale svůj efekt měla i částečná liberalizace po skončení Uruguayského kola jednání WTO po roce 1995. Podle odhadů UNCTAD se díky odstranění některých překážek světového obchodu v souvislosti s následným zvýšením indického zemědělského exportu dostalo z chudoby téměř jeden milion lidí ročně. Z předchozího shrnutí našich poznatků můžeme směle vyvozovat, že i v případě indické problematiky má větší šanci na úspěch volný trh než státní zásahy. V našem případě lze tedy tvrdit, že nově nastupující asijskou velmoc a její obyvatelstvo dostane z chudoby nikoli protipopulační vládní politika aplikovaná za účelem snížení porodnosti a míry plodnosti, ale prorůstově orientované tržní prostředí nejen v samotné Indii, ale na celém světě. Pokud bude Indie pokračovat v ekonomických reformách z devadesátých let a vyspělé západní státy uvolní obchod v oblasti zemědělství a textilního průmyslu, tak je na dobré cestě. Investice do lidského kapitálu, vzdělání,
- 74 -
Lucie Nohejlová výzkumu a vývoje povedou k vytvoření lepších podmínek pro život všech indických obyvatel, které ekonomický růst podpoří, aniž by k tomu byla použita aktivní populační politika nebo jiná kontrola porodnosti. Co říci závěrem - momentálně je Indie na mrtvém bodě, protože Doha kolo jednání WTO skončilo neúspěchem a problematická politika dvou dětí je ve svých modifikovaných podobách v jednotlivých indických státech stále při životě. Jedinou šancí, která by zablokovaná jednání WTO odblokovala je kompromis zúčastněných stran, a to včetně samotné Indie. Jak říká ekonomická teorie, oboustranné odstranění veškerých překážek vzájemného obchodu rozvinutých a rozvojových zemí skončí ziskem pro obě strany. Politika je ovšem něco jiného, mnohem komplikovanějšího. Jde v ní o hodně - o moc a především o hlasy voličů, které představují měřítko úspěchu pro každého politika. A voliči mají v Indii přece jenom výsadní postavení, vždyt je jich více než 670 milionů.
- 75 -
Lucie Nohejlová
Přílohy Příloha č. 1 - Slovník základních demografických pojmů95
Střední stav obyvatel – průměrná velikost dané populace Rodivý kontingent - ženy v plodném věku, tedy obvykle mezi 15 až 50 lety Obecná míra úmrtnosti – udává, kolik lidí ročně zemře na každých 1000 obyvatel středního stavu, v promile Střední délka života – průměrný věk, kterého by se člověk dožil při zachování dané úmrtnosti Kojenecká úmrtnost – udává podíl počtu zemřelých kojenců během jednoho roku a 1000 živě narozených během stejného období, v promile Obecná míra porodnosti – udává, kolik dětí se ročně narodí na každých tisíc obyvatel středního stavu Obecná míra plodnosti – udává počet živě narozených dětí na každých tisíc žen rodivého kontingentu Úhrnná plodnost – průměrný počet dětí, které by se narodily jedné ženě při dané neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti do 50 let Čistá míra reprodukce – počet dívek, které by se v průměru narodily jedné ženě při dané neměnné plodnosti a neměnné úmrtnosti do 50 let Prostá reprodukce – stav, kdy by každá žena nahradila sama sebe v průměru jednou holčičkou, tedy populace by zůstala stejná
95
Koschin, F.: Demografie poprvé, Praha, VŠE, 2000
- 76 -
Lucie Nohejlová Příloha č. 2 - Státy a teritoria indické federace
Tabulka č. 8 - Státy a teritoria Indie, jejich populace k r. 2001 Státy a teritoria (pořadí) Indie Andamany a Nikobary (UT) Andhra Pradesh (5.) Arunachal Pradesh Assam Bihar (3.) Dadra a Nagar Haveli (UT) Daman a Diu (UT) Delhi (UT) Goa Gujarat Haryana Himachal Pradesh Chandigarh (UT) Chhattisgarh Jammu a Kashmir Jharkhand Karnataka Kerala Lakshadweep (UT) Madhya Pradesh Maharashtra (2.) Manipur Meghalaya Mizoram Nagaland Orissa Pondicherry (UT) Punjab Rajasthan Sikkim Tamil Nadu Tripura Uttaranchal Uttar Pradesh (1.) West Bengal (4.)
Populace k r. 2001 1 027 015 247 356 152 76 210 007 1 097 968 26 655 528 82 998 509 220 49 158 204 13 850 507 1 347 668 50 671 017 21 144 564 6 077 900 900 635 20 833 803 10 143 700 26 945 829 52 850 562 31 841 374 60 65 60 348 023 96 878 627 2 166 788 2 318 822 888 573 1 990 036 36 804 660 974 345 24 358 999 56 507 188 540 851 62 405 679 3 199 203 8 489 349 166 197 921 80 176 197
Zdroj: Census of India, 2001. Poznámka: UT = Union Territory
- 77 -
Lucie Nohejlová Příloha č. 3 - Komparace růstu indické populace, HDP a obilí Graf č. 10 - Index růstu populace, HDP a obilí, Indie, 1951 - 2001
Zdroj: Census of India, 2001
- 78 -
Lucie Nohejlová Příloha č. 4 - Růst indické populace během dvacátého století Graf č. 11 - Dekádní přírůstky indické populace, 1901 - 2001
Zdroj: Census of India, 2001
- 79 -
Lucie Nohejlová Příloha č. 5 - Odhady dopadů liberalizace světového obchodu na chudobu a zaměstnanost v sektoru zemědělství (UNCTAD India)
Tabulka č. 9 - Odhad dopadu liberalizace po UR na chudobu a zaměstnanost v indickém zemědělství
Zdroj: UN Conference on Trade and Development: Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004. Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org
Tabulka č. 10 - Odhad dopadu úplné liberalizace na světových trzích na chudobu a zaměstnanost v indickém zemědělství
Zdroj: UN Conference on Trade and Development: Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004. Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org
- 80 -
Lucie Nohejlová Příloha č. 6 - Komparace nákladů práce Indie a ostatních ekonomik Graf č. 12 - Komparativní náklady práce asijských ekonomik, US centů za hodinu (průměr)
57,03 60
50,18
50 40 30
38,79
37,04 34,33 22,68
20 10
In do ne si e S ri La nk a
In di e
0
Zdroj: Gherzi 2003. V: UN Conference on Trade and Development: Trade Liberalisation and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004. Přístup z internetu: URL:http://www.unctadindia.org
- 81 -
Lucie Nohejlová
Seznam použité literatury 1. Koschin, F.: Demografie poprvé, Praha, VŠE, 2000, 99 s. 2. Loužek, M.: Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Praha, 1/ 2003, 125 s. 3. Mitra, Barun S.: Population: The Ultimate Resource, New Delhi, Liberty Institute India, 2000, 182 s. 4. Myers, N., Simon, J.L.: Scarcity or Abundance? A Debate on the Environment, W. W. Norton & Company/ New York / London, 1994, 254 s. 5. Vošta, M., PaedDr.: Populační trendy v procesu globalizace světového hospodářství, Praha, VŠE, 2000, 30 s.
Internetové zdroje 1. Bhat, M.: Contribution of fertility decline to poverty reduction in rural India. V: The Indian Express (on-line), October 11, 2005. (citace červenec, 11., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.indianexpress.com 2. Carnell, B.: India on Pace to Become Most Populous Country (on-line), 7/2004. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.overpopulation.com/articles/2004/000026.html 3. Carnell, B.: What is Overpopulation ?(on-line), 5/2000. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.overpopulation.com/faq/Basic_Information/what_is_overpopulati on.html 4. Carnell, B.: The Doomsayers (on-line), 5/2000. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.overpopulation.com/introduction_essay/doomsayers.html 5. Carnell, B.: Are Resources Infinite ?(on-line), 5/2000. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.overpopulation.com/faq/natural_resources/resources_infinite.html
- 82 -
Lucie Nohejlová 6. Carnell, B.: China’s One–Child Policy (on-line), 5/2000. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.overpopulation.com/faq/population_control/one_child.html 7. Carnell, B.: How Much Food Is Likely to Be Available in the Future? (on-line), 5/2000. (citace srpen, 15., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.overpopulation.com/faq/natural_resources/food/future_food.html 8. Census of India 2001 (on-line), Series 1, India Paper 1 of 2001, web edition. (citace duben, 5., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net/data/chapter3.pdf 9. Census of India: Population Projections for India and States 2001-2026 (on-line), Report of the Technical Group on Population Projections constituted by the National Commission on Population, May 2006. (citace červenec, 22., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.censusindia.net/Projection_Report.pdf 10. Das, A.: New Govt’s Population Control Thrust (on-line), June 2004. (citace listopad, 7., 2004). Přístup z internetu: URL:http://www.indiatogether.org 11. Kumar, R., Dr.: India and One-Child Policy (on-line), South Asian Voice, July 2003 edition, (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL:http://members.tripod.com/~INDIA_RESOURCE/one-child-policy.html 12. Mitra, Barun S.: Birth Control for Politicians, ProQuest, Wall Street Journal (Eastern Edition ), Jun 28, 1995, s. A14. (citace listopad, 15., 2004) 13. National Commission on Population (Government of India): National Population Policy – NPP 2000 (on-line), NCP. (citace leden, 12., 2006). Přístup z internetu: URL:http://populationcommission.nic.in/npp.htm 14. Ramesh, R.: Outrage at guns for sterilisation policy (on-line), Guardian Unlimited, UK, 11/2004. (citace listopad, 17., 2004). Přístup z internetu: URL:http://www.guardian.co.uk/international/story/0,,1340554,00.html#article_con tinue 15. Ramesh, R.: India’s Shot at a Reduced Population (on-line), The Age Company Ltd., November 02, 2004. (citace listopad, 7., 2004). Přístup z internetu: URL: http://www.theage.com.au/articles 16. Rao, Bhanoji: National Population Policy - When will it start ticking? (on-line), The Hindu Business Line, Internet Edition, 10.1.2006. (citace červenec, 10., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.thehindubusinessline.com/2006/01/10/stories/2 006011000831000.htm - 83 -
Lucie Nohejlová 17. Sehgal, R.: UP’s Population Policy Ignores the Ground Realities (on-line), Infochange India, June 2004. (citace listopad, 17., 2004). Přístup z internetu: URL:http://www.infochangeindia.org 18. Sharma, K.: Slums are cities of the future (on-line), The Hindu, Online Edition, 3. 7. 2006. (citace červenec, 16., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.thehindu.com/2006/07/03/stories/2006070303821000.htm 19. Simon, J. L.: The Ultimate Resource 2: People, Materials & Environment (online),
1998.
(citace
červenec,
26. , 2006).
Přístup
z
internetu:
URL:http//www.juliansimon.com/writings/Ultimate_Resource 20. South Asian Voice: The „New“ Population Policy (on-line), South Asian Voice, April 2000. (citace listopad, 17., 2004). Přístup z internetu: URL:http://india_resource.tripod.com/population.html 21. Srinivasan, S.: National Population Policy (on-line), Indian Journal of Medical Ethics, Volume 8, No. 2, April-June 2000. (citace červenec, 13., 2006). Přístup z internetu: URL:http//www.issuesinmedicalethics.org/082ed039.html 22. Sunderarajan, P.: Population Policy in India: Incentives for small families (online), UWMC, February 15, 2000. (citace srpen, 27., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.uwmc.uwc.edu/geography/Demotrans/indiapop.html 23. The Hindu: Stiffer Penalty for Sex Selection: NCW (on-line), The Hindu, Online Edition, July 19, 2005. (citace červenec, 19., 2006). Přístup z internetu: URL:http//populationcommission.nic.in/npp_strat.htm 24. The Hindu: Two-child norm costs 32 % of panchayat reps in MP their jobs: survey (on-line), The Hindu, Online Edition, July 11, 2005. Dle: Sama survey: Implications of the Two-child norm on Representatives in PRI, especially woman, in Madhya Pradesh, 2003-2004. (citace červenec, 11., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.infochangeindia.org/PopulationItop.jsp?section_idv=3 25. The Hindu: Two-child norm for panchayats must go, say rights activists (online), The Hindu, Online Edition, July 12, 2005. (citace červenec, 11., 2006). Přístup z internetu: URL: http://www.infochangeindia.org/PopulationItop.jsp?section_idv=3 26. UN: World Population in 2300 (on-line), United Nations, New York, 2004 (ESA/P/WP.187/Rev. 1). (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL:http://www.un.org/esa/population/publications/longrange2/2004worldpop2300 reportfinalc.pdf
- 84 -
Lucie Nohejlová 27. UNCTAD: Trade Liberalization and Poverty in India (on-line), UNCTAD, Geneva, 2004. (citace listopad, 20., 2004). Přístup z internetu: URL:http//www.unctadindia.org 28. Waldman, A.: States in India Take New Steps To Limit Births, ProQuest, NY Times, NY, Nov 7, 2003, s. A. 1. (citace listopad, 20., 2004) 29. Wikipedia contributors. Economy of India (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia; 2006 Aug 21. (citace srpen, 23., 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Economy_of_India&oldid=7102350 30. Wikipedia contributors. Overpopulation (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia. 2006 Aug 10. (citace srpen, 12. , 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Overpopulation&oldid=68796711. 31. Wikipedia contributors. Malthusianism (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia; 2006 Jun 18. (citace srpen, 12., 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Malthusianism&oldid=59259169. 32. Wikipedia contributors. Multi Fibre Arrangement (on-line), Wikipedia, The Free Encyclopedia; 2006 Jul 14. (citace srpen, 18., 2006). Přístup z internetu: URL:http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Multi_Fibre_Arrangement&oldid=6 3825785. 33. WB: India - Inclusive growth and service delivery: building on India's success development policy review (on-line), Development Policy Review, Report No. 34580-IN, June 15, 2006. (citace srpen, 21., 2006). Přístup z internetu: http://www.worldbank.org.in/external/default/main?pagePK=51187349&piPK=511 89435&theSitePK=295584&menuPK=64187510&searchMenuPK=295612&theSite PK=295584&entityID=000090341_20060719144747&searchMenuPK=295612&th eSitePK=295584
- 85 -
Lucie Nohejlová
Seznam tabulek a grafů Tabulka č. 1 – Fáze populačního růstu v Indii, 1901-2001 ........................................................................ 21 Tabulka č. 2 – Scénáře projekce vývoje indické populace do roku 2300................................................... 23 Tabulka č. 3 - Vývoj poměru pohlaví v indické populaci, 1901 - 2001 ..................................................... 26 Tabulka č. 4 – Rozdělení států dle poměru pohlaví v populaci vůči národnímu průměru, 1991 ............... 27 Tabulka č. 5 - Rozdělení států dle poměru pohlaví v populaci vůči národnímu průměru, 2001 ................ 27 Tabulka č. 6 –Snížení tarifů EU po UR, dopad na indický export a RCA, 1995-2002 .............................. 64 Tabulka č. 7 – Odhalená komparativní výhoda, pořadí, 1999 - 2003 ........................................................ 68 Tabulka č. 8 - Státy a teritoria Indie, jejich populace k r. 2001.................................................................. 77 Tabulka č. 9 - Odhad dopadu liberalizace po UR na chudobu a zaměstnanost v indickém zemědělství ... 80 Tabulka č. 10 - Odhad dopadu úplné liberalizace na světových trzích na chudobu a zaměstnanost v indickém zemědělství ....................................................................................................................... 80
Graf č. 1 – % podíl jednotlivých indických států na celkovém růstu indické populace, 2001 - 2026........ 25 Graf č. 2 – Vývoj úhrnné plodnosti, 2000 - 2006....................................................................................... 30 Graf č. 3 – Vývoj obecné míry porodnosti, 2000 - 2006............................................................................ 30 Graf č. 4 – Vývoj obecné míry úmrtnosti, 2000 - 2006............................................................................. 31 Graf č. 5 – Vývoj střední délky života při narození, 2000 – 2006 ............................................................. 32 Graf č. 6 - Průměrný roční růst reálného HDP, Indie, 2000 - 2005, v % ................................................... 54 Graf č. 7 - Průměrný roční růst populace, Indie, 2000 - 2006, v %............................................................ 55 Graf č. 8 - Vývoj podílu populace žijící pod hranicí chudoby, Indie, 1973 - 2005, v %............................ 56 Graf č. 9 - Vývoj průměrného ročního tempa růstu v sektoru zemědělství, Indie, 1994 - 2005, v % ........ 60 Graf č. 10 - Index růstu populace, HDP a obilí, Indie, 1951 - 2001........................................................... 78 Graf č. 11 - Dekádní přírůstky indické populace, 1901 - 2001 .................................................................. 79 Graf č. 12 - Komparativní náklady práce asijských ekonomik, US centů za hodinu (průměr) .................. 81
- 86 -
Lucie Nohejlová
Summary This essay deals with the topic of population and economic growth in India. India is a rapidly growing and developing country which counts its population at more than one billion people. However, there still exits the problem of poverty and low living standard of the Indian people. A lot of experts think that this problem occurs because of the high population growth during the twentieth century, but some experts disagree. There are many strategies to solve the problem of poverty in India. This work actually deals only with two of them. The first is population control and population policy, and the second is liberalization of the world trade and the Indian economy. In my work I tried to analyse these alternative ways, and to choose the optimal way to improve standards of living and eliminate poverty in India. Population control in most Indian states is based on a two-child policy, which benefits people who respect the norm and punishes those who do not. I found out that this policy does not contribute to economic growth and poverty elimination, and, moreover, presents an undesirable state intervention into peoples’ lives. On the other hand, the liberalization of world and local markets would definitely help India to achieve higher incomes, greater economic progress, and to reduce its poverty line level.
Keywords Population, Population policy, Economic growth, Poverty, Liberalization of world markets
JEL classification O530, P420, I310, I380
- 87 -
Lucie Nohejlová Centrum informačních a knihovnických služeb
KNIHOVNA VŠE
ZÁZNAM O DIPLOMOVÉ PRÁCI AUTOR NÁZEV DP
Lucie Nohejlová Populační a hospodářský růst v Indii: Populační politika versus liberalizace světových trhů
FAKULTA OBOR ROK OBHAJOBY
Národohospodářská Národní hospodářství 2006
POČET STRAN
82
POČET PŘÍLOH
6
VEDOUCÍ DP ANOTACE
Doc. Ing. Josef Šíma, Ph.D. Předmětem
diplomové
práce
je
problematika
populačního
a
ekonomického růstu a jejich vzájemného vztahu na příkladu Indie. Práce se zabývá možnostmi Indie při snižování úrovně chudoby v zemi a zlepšování životních podmínek jejích obyvatel. Analyzuje dva možné způsoby řešení. Prvním způsobem je regulace růstu populace, tedy protipopulační politika a druhým liberalizace světového obchodu a domácí ekonomiky Indie.
KLÍČOVÁ SLOVA
Populace, Populační politika, Ekonomický růst, Chudoba, Liberalizace světových trhů
MÍSTO ULOŽENÍ
- 88 -
SIGNATURA
