Poprvé o titul přeborníka

Tři nejlepší ženy I. věkové kategorie v běhu na 5 km (zleva Ingrid Milfaitová, Eva Kocourková, Jana Bílková)

Tři nejúspěšnější muži I. věkové kategorie v branném závodě jednotlivců na 15 km (zleva Petr Bartůněk, Tomáš Antoš, Karel Rezek)

Poprvé o titul přeborníka V Biatlon klubu Jáchymov se konal 9.–13. února Přebor Vězeňské služby České republiky v lyžování. Pro 45 závodníků a 24 závodnice ze 17 organizačních článků vězeňské služby a družstvo SVJS Slovenské republiky připravili pořadatelé z odboru vězeňské a justiční stráže generálního ředitelství čtyři soutěžní discipliny: běh mužů na 15 km volným způsobem, běh žen na 5 km volným způsobem, branný závod mužů na 15 km volným způsobem a závod štafet mužů na 3 x 10 km. O pozornosti, kterou sportu ve vězeňské službě věnují její vedoucí pracovníci, svědčí i přítomnost generální ředitelky Mgr. Kamily Meclové na závěrečném ceremoniálu. Při této

Přeborník Vězeňské služby ČR Ing. Ladislav Kubeček

Mgr. Kamila Meclová blahopřeje Elišce Chocholoušové, přebornici VS ČR

příležitosti také předala poprvé v novodobé historii přeborů nejlepšímu závodníkovi a nejlepší závodnici titul Přeborník Vězeňské služby České republiky. Vedle výborných sněhových podmínek, ukázněnosti závodníků a přístupu organizátorů a členů technické skupiny přispěla k hladkému průběhu přeboru i pomoc ze strany pracovníků Biatlon klubu Jáchymov, chaty Hydroprojekt Mariánská a Věznice Ostrov. Pořadí na prvních třech místech v jednotlivých disciplinách a věkových kategoriích uveřejňujeme v rubrice Zpravodajství na straně 30. red foto archiv

Ženy vyrážejí na trať

Vážení čtenáři, vývoj vězeňství, jeho celková kulturní úroveň a materiální podmínky jsou odrazem vývoje kulturní a ekonomické úrovně celé společnosti. Způsob zacházení s pachateli trestných činů vyjadřuje velmi zřetelně i vztah společnosti (státu) k jedinci a postoj k občanským právům a svobodám. Základním dokumentem, z něhož vychází profil vězeňské služby a její postup při tvorbě ročních plánovacích dokumentů i při úvahách a záměrech dlouhodobějších, je Koncepce rozvoje vězeňství v České republice, kterou pod vedením PhDr. Karla Netíka, CSc., připravila studijní a výzkumná skupina tehdejšího ředitelství Sboru nápravné výchovy v roce 1991. Koncepce se stala strategickým plánem reformy českého vězeňství. Více než desetiletí její platnosti potvrzuje dobrý náhled jejích autorů. Na druhé straně by ovšem bylo mylné nerespektovat, že vývoj jde dál, že se mění společenské, ekonomické a politické pozadí rozvoje českého vězeňství, že dochází ke změně trendů v rozměrech evropských, ale i celosvětových, že se mění přístupy v trestní politice vůbec. Příkladem probíhajících změn a přístupu k nim je i odhodlání Rady Evropy revidovat Evropská vězeňská pravidla. Zpracování koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015 neznamená popření stávající Koncepce rozvoje vězeňství v České republice ani odklon od ní. Prvním důvodem pro zpracování koncepce 2015 je reakce na měnící se podmínky a vývoj, druhým snaha o konkrétnější pojmenování záměrů na cílů a příští desetiletí. Prvním krokem ke zpracování koncepce 2015 bylo provedení SWOT analýzy současného stavu vězeňství v ČR (Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats), definování jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb, porovnání výsledků analýzy se způsobem řešení v současné koncepci rozvoje českého vězeňství, s mezinárodními standardy a normami vyspělých vězeňských systémů. Moderní vězeňské systémy za základní všeobecné principy zacházení s vězněnými osobami považují principy individualizace, normalizace, odpovědnosti, progrese, bezpečnosti a bezpečí. Již z výčtu těchto principů je zřejmé, že vytvoření moderního vězeňského systému v ČR v současné době brání zejména minimální prostor, kterého se vězeňské službě dostává v možnostech diferenciace zacházení na základě penitenciární klasifikace, prvotně zpracované metodou hodnocení rizik. Druhým základním rozdílem mezi českým vězeňstvím a moderními vězeňskými systémy je stupeň využívání tzv. dynamické bezpečnosti. Zatímco ve vyspělých systémech je bezpečnost vězeňských zařízení postavena na dynamické bezpečnosti, v českém vězeňství je dosud zásad dynamické bezpečnosti využíváno pouze minimálně. Převedení dozorčí služby do oddělení vězeňské a justiční stráže stav výrazně zhoršilo. Zvýšení využívání penitenciární diferenciace a plošné uplatňování dynamické bezpečnosti kladou vyšší nároky na profesionální práci personálu všech kategorií. Jakoby stranou zájmu současné koncepce českého vězeňství je situace při zabezpečování výkonu vazby. Právě výkon vazby vykazuje v České republice největší odlišnosti od evropských standardů. Mohu vás ujistit, že není v činnosti vězeňské služby problematika, kterou by se pracovní tým jmenovaný paní generální ředitelkou nezabýval. Již za několik měsíců se všichni budete mít možnost přesvědčit, jestli tento tým, ve spolupráci s experty, které si k řešení jednotlivých problematik přibírá, odvedl týmovou profesionální práci. Zda se podaří převést cíle koncepce 2015 do každodenní činnosti vězeňské služby bude pak záležet na týmové profesionální práci všech zaměstnanců Vězeňské služby České republiky. Ing. Michal Řeháček ředitel odboru výkonu vazby a trestu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky

Z obsahu čísla 2/2004 Bez kabelů ze Stráže auta nevyjedou Denní tisk přirovnal situaci ve Věznici Stráž pod Ralskem ke stěhování národů. Proč? Klasický český problém: Nejsou lidi!

str. 2 Zpravodajství Co se událo v našich věznicích.

str. 4–7, 28–31

Kvalitní vězeňství, důležitý předpoklad bezpečné společnosti Rozhovor s poslancem Parlamentu České republiky, členem výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny a předsedou podvýboru pro vězeňství PhDr. Karlem Šplíchalem.

str. 8 Vězení, drogy a společnost v rozšířené Evropě Zanedlouho vstoupí do Evropské unie další státy ze střední a východní Evropy. Praha, nazývaná někdy středem kontinentu, hostila 25.–27. března evropskou konferenci o drogách a HIV/AIDS.

str. 10

Dva světy, dvojí život za mřížemi Nahlédnout do vězeňských systémů Gruzie a Kanady můžete v rozhovoru s I. náměstkem generální ředitelky Vězeňské služby ČR PaedDr. Bohuslavem Burkiewiczem.

str. 22 Poprvé o titul přeborníka Výsledky Přeboru Vězeňské služby ČR v lyžování, který se konal v únoru v Krušných horách.

str. 30

Bez kabelů ze Stráže auta nevyjedou

ní prostory podnikatelským subjektům. Rozbor zaměstnanosti odsouzených je i tématem každodenní ranní porady ve věznici.

Zaměstnávání vězňů je, můžeme to tak nazvat, společenským problémem, s nímž se Vězeňská služba České republiky potýká řadu let. Počet zaměstnaných odsouzených se pohybuje pod 50 % jejich stavu. Jsou ovšem věznice, kde se sice zrovna nechystají vztyčovat vlajky na oslavu stoprocentní zaměstnanosti odsouzených, ale přece jen jsou trošku vpředu před ostatními. Jednou z nich je i Věznice Stráž pod Ralskem, kde se zaměstnanost v ročním průměru pohybuje nad 50 %.

Pomineme-li práci ve vlastní režii, v níž se angažuje více než 60 vězňů, a zatím i práci pro zmíněnou firmu, odsouzení tu jsou zaměstnáváni dvojím způsobem: na nestřežených pracovištích mimo věznici a na pracovištích s volným pohybem. Čtrnáct z těch, kteří mají volný pohyb, dochází uklízet do nedalekého Institutu vzdělávání VS a do jeho ubytovny, stejně jako do ubytovny Justiční akademie. Dalších asi 12 odsouzených denně odjíždí do podniku Galvia v Českém Dubu. Firma pro ně přijede vlastním autem a po práci je zase přiveze. I na nestřežených pracovištích mimo věznici je živo. Po 12 vězních pracuje ve firmách Egermann a Crystalex ve sklářské výrobě, především tu vykonávají pomocné práce v huti a na lince. Dalších 12–15 mužů je zaměstnáno ve slévárně v Liberci–Ostašově a téměř stejný počet v cihelně v Českém Dubu. V Brništi ve firmě Samir pracuje průměrně 20 odsouzených při zpracování zelí. Další desítky jsou pak zaměstnány ve stavebních firmách či při práci v lese, ale v těchto případech se někdy jedná o sezonní záležitost. V březnu se našlo uplatnění pro dalších 10–15 vězňů v prádelně v České Lípě. Bude se, tak jako i v řadě dalších případů, jednat o práci při odpolední směně. Při této příležitosti nelze nepodotknout, že vězni jsou velmi často vyžadováni právě do směnných provozů. „Civilisté“ totiž na směny pracovat nechtějí a raději zůstávají doma na podpoře. Proč ne, když náš sociální systém je tak štědře nastaven. „Jsme rádi, že odsouzení z naší věznice mohou pracovat, že je o jejich práci zájem,“ zamýšlí se ředitel věznice, „i když hlavně v poslední době s tím máme nemalé starosti. Spolu s prognózou o snižování počtu vězněných osob došlo i ke snížení počtu zaměstnanců. Úvaha se nevyplnila, vězni naopak přibývají, zato ke snížení stavu pracovníků bohužel došlo. A někdo se přece o naše odsouzené musí starat.“

Práce je dost Její jméno se v únoru skloňovalo ve všech pádech v některých médiích, například 18. 2. v Českolipském deníku a o pár dní později i v MF Dnes. O co šlo? Důvodem nebyla vzpoura, útěk nebo hladovka vězňů ani drogy či mobily za mřížemi, tedy témata, jimž sdělovací prostředky tak rády věnují svou pozornost. Tentokrát šlo o velice prostou, ale na druhou stranu velmi složitou záležitost, jakou je právě zaměstnávání odsouzených. MF Dnes přirovnala situaci ve věznici dokonce ke stěhování národů. Českolipská (ale jinak mnohonárodní) firma Delphi Packard Electric se totiž rozhodla pro rok 2004 navýšit počet zaměstnaných vězňů o 100 osob, tedy celkově na 250.

PaedDr. František Vach

2

Od zelí po fotbal

V souvislosti s tím požádala o pronájem dalšího podlaží provozní budovy ve věznici. Spolupráce strážské věznice se jmenovanou firmou již trvá více než 10 let a vězni pro ni přímo ve věznici pracují při montáži kabelových svazků pro osobní automobily. Než se však budeme věnovat výše zmíněné spolupráci, neuškodí podívat se na zaměstnávání vězňů ve zdejší věznici trošku šířeji. Povídali jsme si o tom s ředitelem věznice PaedDr. Františkem Vachem a vedoucím ekonomického oddělení Adolfem Antonínem. Možná by se dalo říci, že zaměstnanost vězňů si tady střeží jako oko v hlavě a neustále pro ně hledají další a další pracovní příležitosti v regionu či nabízejí (jako v případě českolipské firmy) vlast-

reportáž

Adolf Antonín Velký zájem mezi odsouzenými je o práci před a po zápasech na hřištích fotbalových klubů v Liberci a Jablonci. Při zahájení jarní části extraligy v případě potřeby odklízejí sníh, po skončení zápasů uklízejí ochozy a tribuny. Od pořadatele dostanou párek, limonádu a třeba i cigarety a svezou se luxusním klubovým autobusem, jímž hráči jezdí na zápasy. „Ale i pro odsouzené může být práce někdy spíše trestem“, vzpomíná s úsměvem ředitel věznice. „Jednou nás požádala firma o pracovní síly na sběr rybízu. Vězni, kteří se přihlásili, říkali, že už víckrát ne, to raději prý skládat tuny uhlí než se dívat, jak ty malé, červené kuličky pomalu přibývají.“ Práce pro chlapa to asi opravdu není.

Diagnoza: barvoslepost Na první pohled vypadá možná situace v zaměstnávání vězňů ve zdejší věznici jako idylka. Samozřejmě, že tomu tak není. Ale jak říká vedoucí ekonomického oddělení Adolf Antonín, kdo pracovat chce, práci ve Stráži určitě dostane. Dodejme jen, že ti, kteří nechtějí, by nepracovali ani za zlaté tele. Bohužel mezi těmi „ochořelými tulení nemocí“ je dost mladých lidí. Ti vlastně nikdy k práci „nečuchli“ a proč by to měli zkoušet zrovna ve věznici, když nemusejí. Pracovní návyky nemají, venku se o ně staral štědrý stát, přilepšovali rodiče nebo také prarodiče, a když nebylo, tak se třeba ukradlo. Pak je ještě další skupina vězňů, kteří jako „na oko“ pracovat chtějí, ale už dopředu vědí, že nebudou. Začnou hledat výmluvy, proč nemohou, i když by tak strašně moc „chtěli“. Jednou jim nevyhovuje třeba práce vsedě, jindy vestoje. Jejich výmluvy jsou někdy skutečně

české vězeňství 2/2004

úsměvné. Přihlásí se třeba na práci k českolipské firmě na montáž kabelových svazků, složených z jednotlivých kabelů různé barevnosti. Pak se jim to přestane líbit, protože musejí celých osm hodin poctivě makat, a tak najednou „chudáčkové“ zjistí, že jsou vlastně barvoslepí a neumějí rozeznat jednotlivé žíly svazku. „Kvůli takovým a jim podobným musíme denně vytvářet z vězňů určitou rezervu, abychom mohli dodržet počet pracovníků, k němuž jsme se firmám zavázali,“ komentuje situaci Adolf Antonín a František Vach dodává: „Odsouzení dostávají na jednání zařazovací komise určitou nabídku, jakýsi prvotní přehled o pracovních příležitostech. Mají-li zájem pracovat, musejí navíc i písemně potvrdit svůj souhlas. Pokud mají později nějaké problémy nebo se jim zkrátka nechce, mohou vzít svůj písemný souhlas zpět, ale pak jim běží něco jako dvouměsíční výpovědní lhůta.”

Jedni přicházejí, druzí odcházejí Ale vraťme se k tomu, co od počátku roku doslova hýbe strážskou věznicí. Na základě dohody mezi věznicí a firmou Delphi dochází v průběhu ledna a února 2004 k navýšení počtu zaměstnaných odsouzených o 100 osob, celkem na 250. (Ve hře bylo v době naší návštěvy zvýšení o dalších až 100 vězňů na celkových 350.) I když je věznice přeplněna o cca 200 odsouzených, nemůže z vlastních zdrojů takovýto počet pracovníků zajistit (důvody viz výše). Jednání na centrální úrovni o přemístění práceschopných vězňů z jiných věznic nepřineslo kýžený výsledek, trochu pomohly jen věznice v Novém Sedle a Vinařicích. „Jako ředitel regionu jsem se proto rozhodl oslovit věznice v něm, ale nejen to, kontaktujeme přímo vězně,“ dává k dobru nápad František Vach. „Vytvořili jsme pro ně nabídkové letáky a vyvěsili je přímo ve vězeňských ubytovnách na nástěnky. No a vidíte, začali se hlásit sami. Museli ovšem splňovat některé podmínky: například délku trestu ještě nejméně rok, protože jen zaučení trvá skoro dva měsíce, museli mít zdravotní klasifikaci vyhovující mimo jiné i práci v noci, ale hlavně to chtělo zájem


Montáž kabelů v dílně v objektu Věznice Stráž pod Ralskem

a chuť pracovat, a upřímně řečeno, i určitou dávku inteligence. A tak nám jedni vězni přicházejí a druzí, jimž se pracovat nechce, zase po dohodě s dispečerem na generálním ředitelství odcházejí do jiných věznic.“ Budova, v níž nyní firma Delphi obsadila již tři podlaží a možná nebude dlouho trvat a přibere i čtvrté, poslední, využívala před lety firma Crystalex pro kartonážní práce. Po problematické amnestii v roce 1990 zbylo ve Stráži z více než šesti stovek vězňů jen 30. „Nebyli lidi“, a proto firma výrobu ve věznici opustila a v roce 1992 předala zpět i budovu, samozřejmě že bez strojního vybavení. Volné prostory se naopak hodily firmě Delphi, a tak sem téhož roku přenesla už zmíněnou montáž kabelových svazků a startovacích kabelů pro automobilový průmysl.

Motám, motáš, motáme „Zpočátku tu pracovalo 30–40 vězňů, teď už by to mělo být až 100 lidí na směnu v nepřetržitém provozu,“ upřesňuje Adolf Antonín. „Veškerou práci dělají odsouzení, kmenoví zaměstnanci zajišťují pouze seřizování a výstupní kontrolu, i když už i na ní se podílejí někteří vybraní vězni,“ dodává

s určitou chloubou v hlase. Výdělky špičkových pracovníků z řad odsouzených se pohybují kolem 12–13 tisíc korun a nebýt nové vyhlášky o jejich odměňování, mohly by být i vyšší. Výplaty ostatně sleduje i sama firma. Nedávno tu byla na kontrole její komisařka a velice bedlivě prověřovala, zda vězni nejsou nějak šizeni. Výrobní haly v jednotlivých podlažích provozní budovy připomínají spíše projekční či konstrukční kanceláře. Velká okna, hodně světla, na podlaze koberce, po obou stranách místnosti podle oken stojí na stojanech desky, připomínající rýsovací prkna. Dokonce je na nich i něco narýsováno a trčí z nich jakési kolíky. „Na každé je totiž přesný technologický výkres, jak z jednotlivých pramenů vytvořit svazek kabelů, tady například k měřiči paliva, jinde zase třeba k zabezpečovacímu zařízení,“ zasvěcuje zaměstnanec firmy a vedoucí zdejšího provozu Jiří Chromý. „Celkem se tu sestavuje 250 modulů pro vozy Škoda, Audi i BMW. Každý vězeň má navíc k dispozici přesný návod, který ho krok za krokem vede k vytvoření konečného výrobku. Nakonec pak nasadí svorkovnici a ovine svazek předepsanou izolací,“ končí pan Chromý stručný popis práce.

reportáž

Když je toto hotovo, jde každý element k testu na výstupní kontrolu. Tady zkušení pracovníci pomocí techniky poznají a vyhodnotí případné vady, a protože na každém svazku je vždy i značka toho, kdo jej smontoval, viník eventuální chyby je ihned a velice přesně zjištěn. Uprostřed každé haly stojí regály s uskladněným materiálem. Různobarevné kabely všelijakých délek jsou uloženy v přepravkách označených speciálními štítky. Funguje tu totiž tzv. Kanban systém, jenž velice pružně reaguje, expeduje hotové výrobky a stejně rychle dodává materiál pro další zpracování. Odpadá administrativa, všelijaké výdejky, dodejky a kdovíco ještě. O České republice se říká, že je to země lidí se šikovnýma rukama. Proč by to nemohlo platit i o těch, kteří se z různých důvodů dostali do rozporu se zákonem. Kdybychom chtěli toto rčení zlehčit, dalo by se říci, že mnozí právě díky svým šikovným rukám. Ve Věznici Stráž pod Ralskem našli oni i řada dalších dost možností, jak své schopnosti pozitivně uplatnit. Jaroslav Sisel Foto Miroslav Jílek

3

Jóga za mřížemi HEŘMANICE l O tom, že životní harmonii je možné získat v každém prostředí, se snaží ve Věznici Heřmanice již několik let. Kroužek jógy tu vznikl z iniciativy odsouzených, kterým se podařilo pro tuto myšlenku získat sociální pracovnici Elišku Romanovou. Od nápadu nebylo daleko ke skutku, a tak v září 2000 pod vedením paní Romanové, která se jó-

ze ve volném čase od mládí věnovala, nastoupilo 9 odsouzených ke svému prvnímu „cvičení“. Tato cvičení probíhají od této doby pravidelně 1x týdně v terapeutické místnosti a z původních 90 minut se doba cvičení či meditování prodloužila na současné 2 1/2 hodiny. V červenci 2001 poprvé navštívili věznici manželé Hana a Luděk Zanáškovi (na obrázku dole). Původně ochota vyhovět příteli pře-

rostla v jejich úzkou spolupráci s paní Romanovou a tím i s věznicí. Manželé Zanáškovi (mj. důchodci) pravidelně a bez nároků na jakoukoliv finanční odměnu od té doby pravidelně dojíždějí do věznice. Odsouzení se na jejich návštěvy upřímně těší, protože kromě cvičení Ásan pod vedením Hany mají možnost naslouchat velice zajímavým a moudrým přednáškám o filosofii jógy v podání Luďka.

Baníčku, my jsme s tebou! HEŘMANICE l Kormidelník Baníku Ostrava, vedoucího týmu extraligové tabulky, František Komňacký (druhý zprava) si v nabitém „anglickém“ týdnu, během něhož jeho svěřenci sehráli dvě ligová a jedno utkání Poháru ČMFS, našel čas a navštívil 25. března heřmanickou věznici, aby pobesedoval s odsouzenými. Za více než půldruhou hodinu se otevřeně svěřil se svými názory, nechal nahlédnout do baníkovské fotbalové kuchyně, přičemž se vůbec nebránil

4

ani kritickému pohledu na některé skutečnosti. Jako zkušený pedagog si svým nenapodobitelným projevem s úměrnou dávkou humoru posluchače získal natolik, že otázky nebraly konce. Zdařilou akci musely ukončit až nekompromisně tikající hodiny, oznamující konec besedy. Před podpisem do pamětní knihy významných hostů věznice pan Komňacký přislíbil, že rád besedu zopakuje, až coby úspěšný lodivod dovede ostravský fotbal k mistrovskému titulu. Jeho závěrečným slovům všichni Ostraváci beze zbytku věří! Mgr. Antonín Návrat

O zapojení do kroužku jógy mají zájem zejména prvotrestaní odsouzení s dlouhými tresty. Hledají v této nové a zajímavé aktivitě způsob, jak zvládnout adaptaci, překonat stres, vyrovnat se s novou, dosud nepoznanou těžkou životní situací, neboť jak praví jedna z knih o józe: „Někteří lidé si hledí jen zevní čistoty. Vnitřní očista však zbavuje mysl špatných tužeb.“ Mgr. Květoslav Jordán Eliška Romanová

Služební psi hledali drogy PRAHA–PANKRÁC l Soutěž ve služební kynologii pod názvem I. speciální závod ve vyhledávání omamných a psychotropních látek pořádali 22. března 2004 ve Vazební věznici Praha–Pankrác. Soutěž byla přizpůsobena praktickému využívání služebních psů a byla zaměřena na prohlídky místností, motorových vozidel a poštovních zásilek. Sportovního dne se kromě domácích zúčastnila i dvoučlenná družstva psovodů z věznic Příbram, Rýnovice a zástupci Vojenské policie. Přizváni byli také reprezentanti Policie ČR, kteří však museli závod odříci z důvodu zajišťování zvýšených bezpečnostních opatření po nedávném teroristickém útoku ve Španělsku. Psovodi představili rozmanitá psí plemena. Po pachových pracích se vydali čtyři němečtí ovčáci, belgický ovčák (malinois), labradorský retriever, flat coated retriever a americký stafordšírský teriér. Na regulérnost soutěže dohlížel rozhodčí z pořádající va-

zprávy

Vítěz soutěže strážmistr S. Václavek s vítězným psem Benem zební věznice poručík Viliam Majdan. V soutěži jednotlivců stanul na nejvyšším stupni strážmistr Stanislav Václavek s německým ovčákem Benem z Vazební věznice Praha–Pankrác. Další dvě bodovaná místa obsadili nadpraporčík Miloslav Zounek s labradorským retrievrem Ebenem a nadstrážmistr Libor Řezníček z Věznice Rýnovice s flat coated retrievrem Henrychem. Pohár pro vítězné družstvo rovněž putoval k Rýnovickým. Viliam Majdan


Děti, sníh a hory PRAHA l Před rekreačním střediskem „Na Květnici“ bylo v sobotu 28. února rušno. Vedle autobusu, který tu stál, přibývaly batohy, tašky, lyže, a samozřejmě děti. Byl čas jarních prázdnin a parta nadšenců vyrážela na svůj, už ani nevím kolikátý, zimní tábor. Všichni byli nedočkaví, někteří jeli poprvé, jiní už byli ostřílenými táborníky. Když se autobus rozjel, nastal čas zamávání starostlivým rodičům a pak už hurá na hory! Krkonoše nás uvítaly bohatou sněhovou nadílkou a pořádnou fujavicí. Krakonoš byl opravdu štědrý. Raději jsme se šli ubytovat. V dětské ozdravovně Svatý Petr nás už znali od loňska. Vedle útulných pokojíků jsme měli k dispozici velkou jídelnu, klubovnu, hernu a lyžárnu. Čekal nás týden plný zábavy, lyžování a soutěží, ale nejdříve jsme se museli rozdělit do oddílů. Tentokrát ne podle věku, ale lyžařských dovedností. Vždyť nás

Porada prvních zástupců PRACOV l Celorepubliková porada prvních zástupců ředitelů věznic ve dnech 3.–5. března v Pracově byla pro nás v mnohém informující, orientující, vzdělávací i inspirující. Nechyběla živá diskuse, zejména při projednávání záměrů reprofilace a novely zákona o VT a VV. Informaci o bezpečnostní situaci naslouchali zástupci s plnou vážností a hustě popsané stránky je usvědčovaly z výše zájmu. Půlden věnovaný znalostem a dovednostem z oblasti kaučování a vedení týmů prohloubil kvality již získaných informací. Po-


čekaly tři vleky, dva hned u chalupy a třetí „Stoh“ byl od ní vzdálen asi 15 minut chůze. Každý z nás se těšil až vyběhne do té sněhové pohádky. Rychle jsme proto vybalili věci a zatímco starší oddíl vyrazil na průzkum Špindlerova Mlýna, ti nejmenší dováděli na kopci za ozdravovnou. Za chvilku kolem ní vyrostla sněhová iglú, propletená spojovacími chodbami. První večer proběhlo seznamovací posezení, po němž si to ti větší rozdali ve stolním tenisu a ostatní vymýšleli název oddílu. Po kratším dohadování se z nás stali „sněhoví drsňáci“, a na nástěnku jsme si zavěsili rychle zhotovené logo. Svého jména jsme byli více než hodni. Vždyť se mezi námi našli takoví borci, jako třeba vedoucí Láďa – ten jeho carwingový styl, to bylo prostě super. No a co teprve druhý den, když jsme to všichni rozbalili na sjezdovce, páni, to byl tedy fofr! Ještě víc se nám povedlo odpoledne. Ve Svatém Petru probíhal světový pohár v akrobatické jízdě

hrál si s pojmy jako je skupina a tým, situační řízení a komunikační kontinuum. Výchozí citát Antonia „Drž se nové cesty a starého přítele“ naznačil a zahrnoval umění chtít, dovést a moci. Ředitel probační a mediační služby Mgr. Pavel Štern informoval o jím vedené problematice a jejích úspěších, potížích, spolupráci a výsledcích. PhDr. Miroslav Scheinost informoval o výzkumných projektech Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, výsledcích výzkumu problematiky cizích státních příslušníků v našich věznicích i o studiích, které jsou v plánu a týkají se například vybraných problémů vězeňství nebo detenčního zařízení.

na boulích a lanovka nás vyvezla až k samotným závodníkům. A protože fanoušků není nikdy dost, naše „three–two–one goooo!!” se po chvíli ozývalo celým areálem. Největší oblibě našeho oddílu se ale těšil snowtubing. Navštívili jsme ho celkem třikrát. Obrovské „pneumatiky“, jak tomu děti říkaly, jedou takovou rychlostí, že člověk ani neví kam se řítí. Užili jsme si tam spoustu legrace. Ale děti byly i jinak skvělé, velcí pomáhali malým, učili je lyžovat a uklízet, aby získaly body do soutěže o nejhezčí pokoj. Ve volném čase jsme zavítali do Špindlerova Mlýna, kde děti nakoupily dárky svým blízkým. Protože sněhu bylo všude dost, pořádali jsme i zimní olympiádu v netradičních disciplínách. Soutěžilo se ve skoku do hlubokého sněhu, hodu na cíl sněhovou koulí, jízdě na lopatě a podobně. Večer byli slavnostně vyhlášeni vítězové, rozdávaly se medaile a diplomy. Jenže čas běží rychle, a tak jsme se ani nenadáli a týden byl pryč. Ještě zabalit věci a uklidit pokoje – nejsme přece žádní čuníci. Nanosit do auta tu hromadu lyží a batohů také nebyla žádná legrace, ale zvládli jsme to. Ještě poděkovat kuchařkám za to, že se vzorně staraly o naše bříška a potom nasedat a zpátky domů. Škoda, vše krásné jednou skončí, bylo to moc prima, ale nevadí, kdo bude chtít, může za rok opět s námi. Tak ahoj a „drsňákům“ zdar !

Zimní tábor pro děti zaměstnanců BRNO l Vazební věznice Brno uspořádala v době jarních prázdnin tradiční zimní dětský tábor v Hynčicích u Krnova. Hotel Dlouhá Voda, kde jsme byli ubytovaní v krásném prostředí zasněžených Jeseníků, nám opět celý týden poskytoval pohodlné zázemí. Tomu odpovídaly i soutěže v ping–pongu, fotbalu (v tělocvičně), šipkách, vědomostní v klubovně a každodenní koupání v bazénu. Hlavní zaměření bylo ovšem lyžařské. Dva dny jsme využili vleku přímo u hotelu, čtyřikrát jsme vyjeli na Ovčárnu. Přestože foukal silný vítr, sněžilo a byl mráz, pěkně upravená sjezdovka nad Malým Václavákem s minimem lidí dobře roztrénovala naše svaly. Poslední dva dny se přidalo ještě nesmělé sluníčko, takže nakonec naše tváře zářily spokojeností nejenom nad uskutečněným závodem ve slalomu na lyžích a na snowboardech, ale i nad celým průběhem zimního dětského tábora. Závěrečný karneval se stal přehlídkou fantazie rodičů i dětí, scénky byly propracované do detailů a bavily se při nich nejenom děti, ale také dospělí. Bohatá tombola rozzářila oči nejmenších, zvlášť když ti starší svoje výhry bez zaváhání předali „prckům“.

Bc. Jana Jodlová

Mgr. Hana Mahelová

Pro mnohé byla inspirující diskuse o poradním sboru, nechyběly návrhy, signalizující zájem o problematiku kontroly, signálně zabezpečovací techniku a její vývojové trendy, oblast organizovaného zločinu a v neposlední řadě

o bližší výklad jednotlivých ustanovení zákonů a řádů. Ukázněnost, pozornost, zájem a aktivita zástupců ředitelů věznic byla v celém třídenním jednání nepřehlédnutelná. mh

zprávy

5

Boldyho návrat za „mříže“

PŘÍBRAM l Do příbramské věznice zavítal 26. února jeden z bývalých odsouzených Ladislav Boldi (druhý zleva), který se v současné době pod uměleckým jménem Boldy snaží prosadit v showbyznysu. Nedávno vydal i vlastní CD. Do míst, kde nedobrovolně strávil část svého života, ho doprovodili zpěvák Daniel Landa a Janis Sidovský. Na Boldyho příjezd již netrpělivě čekala skupina vězňů ze specializovaného oddělení výkonu trestu. Byli to ti, kteří chtějí skoncovat se závislostí na droze, jež je přivedla až k pobytu za mřížemi. Všechny přítomné přivítal vedoucí specializovaného oddělení PhDr. Vavřín Matúšek se svými spolupracovníky. Překvapením byla i osobní přítomnost generální ředitelky VS ČR Mgr. Kamily Meclové.

Kariérní řád dožene každého

STRÁŽ P. R. l Těmito slovy připomněl ředitel Institutu vzdělávání Vězeňské služby České republiky PhDr. Miloslav Jůzl krátkozrakost úhybných manévrů těch zaměstnanců VS ČR, kteří byli povoláni ke studiu tříletého kurzu „Psychologické aspekty řízení lidských zdrojů“ a kteří se snažili vyhnout své vzdělávací povinnosti. Pozváno bylo 117 zaměstnanců, především z řad

Osvědčení přebrala i PaedDr. Jitka Huzlíková z GŘ VS ČR

6

„Budeme si tykat“, navrhl Landa, „ptejte se, na co chcete, nepřišli jsme vás poučovat“. Odsouzení bez zábran pokládali otázky a Boldy i Landa jim otevřeně odpovídali formou, která jim byla blízká. „Moje první písnička byla Ó hřebíčku zahradnický”, vzpomínal Boldy, „tu jsem zpíval vychovatelce v ’děcáku’.” Otázky nebraly konce. Právě Boldy – před časem jeden z nich – vyprávěl svůj životní příběh, v němž byly běžnou součástí drogy a násilí. Za následky tohoto životního stylu ho soud „ocenil“ čtyřmi roky odnětí svobody. „Taky jsem tady seděl jako vy, ale nikdy není pozdě. Musíte chtít, záleží jen na vás. Důvodem není droga, ale vaše selhání.“ Nebylo to poučování, ale skutečnost. Na začátku smutný příběh – 19 let života po dětských domovech, nápravných zařízeních, bez rodinného zázemí. A dnes? Demonstrace toho, že i po propuštění je možné

personalistů, z nichž 108 studium zahájilo a 96 ukončilo. Na adresu těch, kteří se ze studia vyvinili, dodal, že mohou počítat pouze s Pyrhovým vítězstvím, neboť kromě již zmíněného dopadu karierního řádu se ošidili o řadu nových poznatků v oblasti řízení lidských zdrojů, jakož i neformální konzulatce, které ke studentskému životu patří. Ti, kteří ve studiu obstáli, se ve čtvrtek 11. března sešli ve velké aule Institutu vzdělávání VS ČR ve Stráži pod Ralskem. Kromě ředitele Jůzla je zde přivítal také proděkan Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci doc. Dr. Jan Picka, CSc., a oba zástupci ředitele IV VS, dr. Oldřich Horna a dr. Jaroslav Holý. Závěrečná osvědčení předal úspěšným absolventům kurzu proděkan Picka, který kromě upřímné a srdečné gratulace podotkl, že jejich výsledek je o to cennější, neboť se stali úspěšnými účastníky smělého projektu, který si kladl za cíl sjednotit činnost klíčových pracovišť všech organizačních jednotek VS ČR, v jejich případě v oblasti práce s lidskými zdroji. lek

žit slušně, bez drog a nevracet se zpět do vězení. Po ukončení besedy, při níž si přítomní poslechli krásné písničky, se šli Boldy s Landou podívat za „katr“, kde byli bouřlivě přivítáni přítomnými odsouzenými. Akce není jen o zpívání, ale je součástí protidrogové prevence.

„Kdyby naše snažení mělo pomoci jen jednomu člověku, má to smysl“, řekla doktorka Ricklová, která potkala Boldyho v bělušické věznici a připravuje s ním turné po věznicích a diagnostických ústavech.

Splněný sen

nic přijeli do věznice pořídit nahrávku a v sobotu 27. března 2004 se křtilo první demo s devíti skladbami a s názvem Collection Experiences. Za účasti hojného počtu zástupců médií, spoluvězňů a zainteresovaných pracovníků pokřtila redaktorka Šárka Rusnáková CD pouze symbolicky dětským perlivým nápojem – malinovými „Rychlými špunty”. Potom už kulturní místnost věznice hřměla a duněla rockovou hudbou nejen skupiny The Striker, ale i dark metalové skupiny Sacro Sanctum z Kroměříže, jejíž členové přijali pozvání a vystoupili jako hosté programu.

MÍROV l Snem asi každé hudební skupiny je nahrát vlastní CD. Ne každé se toto přání splní, a pokud se jedná o hudební skupinu odsouzených, kteří tvoří a hrají za mřížemi vězení, pak se dá říci, že o splnění tohoto přání mohou opravdu jenom snít. Ale přesto … Díky snaze a pomoci pracovníků Českého rozhlasu Olomouc, pořadu Rockle a zejména redaktorky Šárky Rusnákové se členům hudební skupiny The Striker jejich sen naplnil. Na podzim loňského roku uspořádali rockový koncert ve věznici, který vzbudil velký ohlas a zájem médií. Začátkem února jim pracovníci firmy Styl Sound Tech-

zprávy

Jitka Stloukalová

Bc. Magda Petříková


Myslí také na druhé „Starajíce se o štěstí jiných, nachází své vlastní.“ Platon HEŘMANICE l Z 308 zaměstnanců věznice je 60 bezpříspěvkových dárců krve, kteří již obdrželi od Českého Červeného kříže některou z medailí Prof. MUDr. Jana Janského. Bronzovou (10 odběrů) se může pochlubit 28 z nich, stříbrnou (20 odběrů) 21 a 11 již získalo zlatou za 40 bezpříspěvkových odběrů. V našem pracovním kolektivu máme však také držitele Zlatého kříže ČČK, kteří darují nejen krev, ale také plazmu. Oslovili jsme tři naše spolupracovníky – sociální pracovnici Bc. Marii Nenckovou, 1. zástupce ředitele věznice pplk. Mgr. Josefa Hrabinu a vychovatele specializovaného oddělení PhDr. Josefa Dalíka – a položili jim několik otázek. Prostřednictvím jejich odpovědí máte možnost se s nimi a jejich velice záslužnou činností blíže seznámit. 1. Pamatujete si ještě, kdy jste navštívili transfúzní stanici a darovali svou krev úplně poprvé? 2. Co vás k tomu kroku vedlo? 3. Kolik odběrů krve, příp. plazmy již máte za sebou? 4. Potřebovali jste již vy sami někdy transfúzi krve? 5. Musíte dodržovat speciální životosprávu vzhledem ke svým mnohočetný bezpříspěvkovým odběrům? 6. Co pro vás osobně dárcovství té nejcennější tekutiny na světě znamená?

Bc. Marie Nencková

1. Je to již hodně dávno, pro jistotu nahlížím do první průkazky, kterou mám doposud uschovanou. Můj úplně první bezpříspěvkový odběr krve byl 22. 7. 1987.


2. Vedl mne k tomuto rozhodnutí velmi silný emoční prožitek. Můj manžel po dobu své vážné nemoci potřeboval spoustu krve. Chtěla jsem tímto způsobem poděkovat všem těm bezejmenným dárcům krve, na kterých byl v době terapie tak závislý. 3. Plnou krev jsem věnovala celkem 15x a za sebou mám také 65 odběrů plazmy. V letošním roce se mi doufám podaří dosáhnout na mou životní metu, tj. 80 odběrů, a získat tak Zlatý kříž Českého Červeného kříže III. třídy. 4. Před odběrem piji hodně tekutiny a jím netučná jídla. 5. Zatím jsem krev nepotřebovala. 6. Asi dobrý pocit, že moje krev nebo její část může někomu zachránit život.

5. Speciální životosprávu dodržovat nemusím. Věnuji se dlouhodobě sportovním aktivitám. Snažím se udržovat organismus v dobré kondici. K tomu normální stravovací režim, ve větší míře jím dostupné ovoce i zeleninu. Stanovenou dobu před odběrem pak musí každý dárce dodržet jakýsi dietní režim to znamená bez alkoholu, bez tučných jídel. 6. Mám jeden zážitek, který mě, jak se říká, vnitřně zahřál a potěšil. Jednou mi moje známá, která trávila nějaký čas upoutána na lůžko v nemocnici, při setkání povídá: „Představ si, že se probouzím z narkózy, oči se mi zastaví na kapačce s krví a na ní je napsáno ARh+ Josef Hrabina.“

PhDr. Josef Dalík

Pplk. Mgr. Josef Hrabina

1. Krev, respektive plazmu, daruji asi dvacet let. Zpočátku ještě nebyly k dispozici jednorázové jehly ani soupravy, jak je tomu v současné době. Teprve později byly postupně zaváděny jednorázové odběrové sety a separátory, kterým dárci důvěrně přezdívají „upíři“. 2. K dárcovství mne přivedlo vlastní rozhodnutí, když jsem snad v rozhlase nebo v tisku zaznamenal, že je málo krve potřebné pro nemocné. Absolvoval jsem tedy potřebná vyšetření a vypravil se na transfúzní stanici. A od té doby vlastně chodím téměř pravidelně. Myslím si, že každý zdravý člověk by měl několikrát za život krev nebo plazmu darovat. Chce to jen kapku odhodlání a u někoho možná trochu odvahy. 3. K dnešnímu dni jsem absolvoval celkem 163 odběrů krve a plazmy. Jak z uvedeného počtu vyplývá jsem již vlastníkem bronzové, stříbrné a zlaté Janského plakety a Zlatého kříže III. a II. třídy. 4. Transfúzi krve jsem zatím nikdy nepotřeboval.

1. Poprvé jsem daroval krev v roce 1982 během studia na tehdejší UJEP v Brně. 2. Podvědomou potřebu občas se opřít o něco nezpochybnitelného a třeba absolutně dobrého jsem možná tenkrát uspokojil v krevním centru v Brně. S přibývajícími roky se člověk mění a časem se mění i důvody dárcovství krve. Různě jsem se stěhoval a na různých místech jsem po sobě tu a tam zanechával „krvavé stopy“. 3. Nevím to přesně, ale blížím se ke 140 odběrům. 4. Nepotřeboval. 5. Ano, bohužel. 6. Vzhledem k tomu, jak se lidé k sobě navzájem chovají, si nejsem jist, zda jsem dárcem zrovna té nejcennější tekutiny na světě. Také jsem postupně dospěl k přesvědčení, že je mnohem čestnější nezištně „darovat“ a šířit dobro, než jednou za čas v rámci placeného volna a nikoliv zadarmo „darovat“ krev. A z tohoto úhlu pohledu hodnotím význam mého čestného dárcovství krve. Mjr. PhDr. Radomíra Dlouhá

zprávy

Pomáhají mateřské školce

DRAHONICE l Mateřská škola v Podbořanech získala zdatné údržbáře z řad odsouzených Věznice Drahonice. Spolupráce se připravovala již v průběhu loňského roku. Proběhla i schůzka vedení věznice s rodiči dětí mateřské školy s vysvětlením charakteru a způsobu připravovaných činností. V únoru letošního roku byla podepsána dohoda věznice a mateřské školky o výše uvedené spolupráci, která stanovuje charakter prací i jejich rozsah. Vybraní odsouzení budou vykonávat údržbářské a úklidové práce, pomohou tak zaměstnankyním tohoto školského zařízení i samotným dětem zpříjemnit prostředí. Při první akci v listopadu loňského roku připevnili poličky, zrcadla a obrazy, opravovali oplocení školní zahrady. O spolupráci informoval 18. února i Deník Lučan „Jsme tu samé ženské, na některé práce prostě nestačíme a muži používají takové nářadí a náčiní, se kterým neumíme“, komentovaly situaci zainteresované ženy včetně ředitelky školky, která zároveň velice kladně hodnotila řemeslnickou preciznost pracujících odsouzených. Spokojeni jsou i oni, sami se iniciativně nabídky chopili. Mohou dělat to, co umějí, a ještě tím pomoci dobré věci, neboť díky nim ušetří mateřská škola nemalé finanční prostředky. „Proto nic nechceme odbýt a všechno se snažíme dělat precizně“, dodávají spokojení odsouzení.

Podobně se otevírá možnost spolupráce s automotoklubem v Krásném Dvoře, pro který by vybraní odsouzení v rámci plnění programu zacházení vyčistili závodní trať a za odměnu by pak mohli sledovat soutěže. Mgr. Jana Klímová

7

Kvalitní vězeňství, důležitý předpoklad bezpečné společnosti Rozhovor s poslancem Parlamentu České republiky, členem výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny a předsedou podvýboru pro vězeňství PhDr. Karlem Šplíchalem. Pane poslanče, za pár týdnů vstoupí Česká republika do Evropské unie. Přípravy k tomuto historickému aktu probíhaly ve všech oblastech života společnosti a nevyhnuly se ani vězeňství, které od roku 1989 prošlo velmi zásadní proměnou. V čem myslíte, že bylo dosaženo největší změny oproti totalitnímu výkladu a praxi vězeňství? Soudím, že na prvním místě je třeba jmenovat úspěšně započatý a posléze i široce pojatý proces humanizace českého vězeňství, který ho zbavil militantního charakteru. Transformaci, kterou české vězeňství začalo procházet od počátku devadesátých let minulého století a která ho už v mnohém přiblížila západoevropským vězeňským standardům, považuji za rozhodující faktor výše uvedené humanizace výkonu trestu odnětí svobody, jejíž význam spočívá především v tom, že se začal měnit vztah společnosti k lidem, kteří se dostali do rozporu se zákonem. Samozřejmě, že chceme, aby trest měl svoji vyrovnávací a regulativní funkci, ale také chceme, aby odsouzená osoba dostala příležitost vrátit se do společnosti a stala se jejím řádným členem. Jestliže se dnes naše vězeňství opírá o diferencovaný přístup k odsouzeným a formou programů zacházení s nimi usiluje o jejich úspěšnou resocializaci, k čemuž využívá i pomoci vězeňské duchovní a duchovenské péče, pak můžeme skoro hovořit o revoluční proměně vězeňství v naší zemi.

především člověka, tedy zaměstnance Vězeňské služby ČR. Naprosto s vámi souhlasím. Jako člen výboru pro obranu a bezpečnost PS PČR a předseda jeho podvýboru pro vězeňství jsem již měl několikrát příležitost navštívit naše vězeňská zařízení. Přiznám se vám, že jsem byl velmi překvapen odborností a profesionalitou jejich zaměstnanců a někdy doslova zaskočen, s jakým nadhledem přistupovalo vedení věznic k řešení i těch nejelementárnějších požadavků odsouzených. Myslím, že vězeňská

služba zvládá své úkoly na vysoké úrovni a jsem přesvědčen, že kdyby měla k dispozici více finančních prostředků, byla by zmíněná transformace našeho vězeňství ještě rychlejší a úspěšnější, což platí zvláště v otázce ubytovacích podmínek vězňů. V jejich úrovni vidím jeden z neblahých pozůstatků minulé doby, který se nám ještě nepodařilo zcela odstranit. Ale jak už jsem řekl, je to otázka dostatku financí, které probíhající transformace českého vězeňství nezbytně vyžaduje a bez nichž na zmíněné standardy těžko dosáhneme. Vězeňské službě se i přesto podařilo v loňském roce zvýšit ubytovací plochu na jednu osobu ze 3,5 na 4,5 m2, a to především využitím vlastních rezerv. Evropské vězeňské standardy sice požadují 6 m2 na osobu, ale této normy zřejmě bez větších investic do vězeňství jen tak nedosáhneme. Kde vidíte řešení? Pokles vězňů v České republice v letech 2000–2002 možná někoho ukolébal ke klidnému spán-

ku nebo dokonce dovedl k chybné prognóze, že počet vězněných osob v České republice se bude v dalších letech pohybovat na hranici šestnácti tisíc. To byl omyl a důkazem se stal hned následující rok 2003, v jehož průběhu se počet vězňů zvýšil o více než jeden tisíc a teď, podle ukazatelů ke konci března letošního roku, se již blíží k hranici osmnácti tisíc. Připočteme-li k tomu zhruba 4000 lidí, kteří byli pravomocně odsouzeni, ale dosud se nástupu výkonu trestu vyhýbají, dostáváme se znovu na úroveň roku 2000, která byla velmi kritická. Takže, vrátím-li se k vaší otázce, musím konstatovat, že ubytovací kapacity pro vězně jsou v ČR nedostačující a soudím, že je to povinnost ministerstva spravedlnosti získávat pro vězeňství nezbytné prostředky. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že racionálnějším přístupem by se tyto prostředky mohly najít. Ve výboru pro obranu a bezpečnost PS PČR jsme již ministerstvo požádali, aby nám předložilo analýzu jím vynaložených finančních prostředků. Taky

Za změnou v pojetí vězeňství, které lze bez nadsázky označit za nezbytnou a důležitou složku trestní politiky sehrávající významnou úlohu garanta bezpečné společnosti, je nutné vidět

8

rozhovor


bychom chtěli vědět, proč jeho největší, více než miliardová investice, se týká zrovna výstavby justičního paláce. Nejsem totiž zcela přesvědčen o tom, že zmíněná stavba je tím nejaktuálnějším úkolem naší justice. Mám Vaší odpovědi rozumět tak, že byste nebyl proti výstavbě nové věznice? Když jsem hovořil o nezbytných investicích do vězeňství, měl jsem na mysli také potřebu získat peníze i proto takovéto účely. Mezi způsoby a formy, jimiž se VS ČR snaží zvyšovat bezpečnost svých zařízení, můžeme počítat i návrhy, které předložila v souvislosti s loňskou novelou zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži ČR. Ne všechny její návrhy byly akceptovány, přestože měly racionální opodstatnění a vycházely z osvědčených poznatků vězeňských služeb ve vyspělých zemích EU. Patřil k nim i návrh, aby k odhalování trestné činnosti ve věznicích směla využívat placené informátory. Tento návrh nebyl přijat hlavně proto, že u někoho vyvolával reminiscence na totalitu, přestože jde o jeden z nejúčinnějších nástrojů v boji se zločinem. Neztrácíme tady zbytečně čas? Musím připomenout, že tento návrh nebyl přijat zejména pro odmítavý postoj některých bývalých politických vězňů. S tím se nedá nic dělat, vzpomínky na totalitu jsou u řady lidí ještě velmi živé a vysvětlit jim, že tentokrát nejde o zneužívání informátorů, nýbrž o jejich pomoc v zápase s organizovaným zločinem, bude nutné, i když ne snadné. Myslím, že to bude chtít politické rozhodnutí, neboť posílení bezpečnosti společnosti je nezbytné. Když to jde u policie, proč by to nemělo jít u vězeňské služby? Je to zřejmě otázka času. V poslední době se v České republice znovu hovoří o tom, zda by trestní politika neměla přitvrdit. Jste pro tento směr, nebo se spíše přikláníte k tzv. restorativní trestní politice, prosazující kvalitní diagnostiku u pachatelů trestných činů a na ni navazující programy zacházení?


Poslanci Parlamentu ČR na návštěvě Veznice Ostrov. Karel Šplíchal druhý zleva. Domnívám se, že represe není stoprocentním garantem účinného boje se zločinem. Řešení vidím spíše v moderní penologii, prosazující odbornou kvalifikaci trestu. Program zacházení s odsouzeným postavený s její pomocí je podle mne větší zárukou jeho úspěšné resocializace než tvrdý postih.

by rozhodně mělo být v kompetenci Vězeňské služby ČR, která má k tomuto výkonu lepší podmínky než soudy. Navíc je to ona, kdo má konkrétní zacházení s vězni na starosti. Domnívám se, že kdyby vězeňská služba mohla rozhodovat o této otázce, předešlo by se i zbytečným excesům.

Vězeňská služba ČR má dnes dostatek odborníků, kteří mohou kvalifikovaně rozhodovat o umisťování odsouzených osob do jednotlivých typů věznic. Přesto patříme k zemím, kde o tom rozhodují soudy, jejichž rozhodnutí nejsou vždy adekvátní a výsledkem může být zařazení nebezpečného vězně mezi pachatele méně závažných trestných činů. Podpořil byste snahu VS ČR, aby se tato praxe změnila?

Domníváte se, že zaměstnanci Vězeňské služby ČR jsou mzdovou a sociální politikou státu dostatečně motivováni pro odvádění vysoce profesionálního výkonu své práce?

Můj názor na tuto otázku je jednoznačný. Umisťování odsouzených do jednotlivých typů věznic

Hovoříme tady o vězeňství a jeho transformaci na úroveň standardů v zemích Evropské unie, takže bychom neměli zapomínat ani na zaměstnance vězeňské služby a jejich odpovědnou a náročnou práci. Je to těžká služba, jak fyzicky, tak psychicky, mnozí z nich pracují u vězeňské služby celý svůj aktivní věk a ještě k tomu ve vel-

rozhovor

mi atypickém prostředí. Přesto se k průměrné mzdě ve vězeňské službě, která se pohybuje okolo 18 000 korun, dostávají jen díky příplatkům za práci v noci, o víkendech a o svátcích. Z důvodů, které jsem uvedl, jakož i s přihlédnutím k celospolečenskému významu vězeňské služby, není jejich práce adekvátně ohodnocena. Nad tím by se však měla zamyslet nadřízená složka VS ČR. Ta by také měla mít nastavenou koncepci vývoje odsouzených a s ní korespondující vizi personální politiky VS ČR. Nelze však k tomu přistupovat ad hoc, a říci si, teď se snížily stavy vězňů, tak snížíme stavy zaměstnanců VS ČR. To je příklad neschopnosti analyticky myslet a pracovat, efektivně manažersky fungovat. Děkuji za rozhovor Otázky kladl a fotografoval Miroslav Jílek

9

Vězení, drogy a společnost v rozšířené Evropě V květnu 2004 se doširoka otevřou hranice mezi západní a východní Evropou. To byl jeden z důvodů, proč právě Praha jako příslovečný střed kontinentu hostila 7. evropskou konferenci o službách zabývajících se problematikou HIV/AIDS a drog ve vězení. Téměř 300 účastníků zaměřilo své referáty a diskuse k letošnímu hlavnímu tématu „Vězení, drogy a společnost v rozšířené Evropě: hledání správného směru“. Místem konání konference 25.–27. března 2004 bylo nejen Kongresové centrum v Praze 4, delegáti navštívili i čtyři české věznice: Vazební věznici Liberec, věznice Rýnovice a Příbram a samostatné oddělení pro výkon trestu žen v Řepích. Zahraniční hosté ze 47 zemí Evropy i ze zámoří se mohli také na vlastní oči seznámit s fungováním protidrogových center v Praze.

Mgr. Kamila Meclová, generální ředitelka Vězeňské služby ČR

Hlavními organizátory konference byly dvě mezinárodní organizace s celoevropskou působností, které se zabývají zacházením s drogově závislými ve věznicích: European Network of Drug Services in Prison – ENDSP a Central & Eastern European Network of Drug Services in Prison – CEENDSP. Iniciátorem myšlenky propojit a integrovat úsilí evropských protidrogových odborníků v obou těchto evropských projektech, podílet se na rozvoji a implementaci služeb v oblasti drog a podpory zdraví ve věznicích a navazovat nezbytnou spolupráci přes hranice v rámci celé Evropy byla v roce 1994 londýnská organizace Cranstoun Drug Servi-

né době provozuje Sananim osm základních programů – Terénní programy, Kontaktní centrum, Centrum ambulantní detoxifikace a substituce, Denní stacionář, Terapeutické komunity Karlov a Němčice, Doléčovací centrum a Drogové informační centrum. Jednání finančně podporoval Magistrát hlavního města Prahy, Asociace nestátních organizací (ANO), Vězeňská služba České republiky, zahraničním sponzorem bylo rakouské ministerstvo spravedlnosti. Na konferenci se sešli delegáti ze současných členských států EU, přistupujících států a dalších evropských i mimoevropských zemí, především vysokoškolští od-

ces. Tato organizace je nejstarší a největší ve Velké Británii, zajišťuje služby spojené s drogovou problematikou nejen ve vězeních, ale i ve společnosti. V současné době zaměstnává cca 320 pracovníků a v loňském roce využilo služeb organizace přes 32 tisíc klientů, z toho cca 22 tisíc klientů v době svého pobytu ve vězení. Z českých organizátorů je třeba vedle Vězeňské služby ČR za všechny jmenovat především občanské sdružení Sananim a sdružení Podané ruce. Sananim je největší a nejstarší organizace působící v oblasti prevence a léčby závislostí na nealkoholových drogách v České republice. V součas-

Účastníci konference z různých kontinentů světa

10

odborná problematika

borníci, odborníci ze státních i nestátních organizací zapojených do služeb v oblasti problematiky drog a HIV, lékaři, psychologové, soudci, policisté, pracovníci vězeňské služby, probační služby a úřadů sociální péče. Jednání zahájil Paddy Costall z londýnského Cranstounu. V čestném předsednictvu byl ředitel sekretariátu Pompidou Group Christopher Luckett, zástupce Světové zdravotnické organizace Lars Møller, náměstek ministra spravedlnosti České republiky Mgr. Jakub Camrda, generální ředitelka Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamila Meclová a protidrogová koordinátorka Magistrátu hlavního města Prahy Nina Janýsková. Během tří dnů jednání účastníci diskutovali o strategii dalšího rozvoje služeb poskytovaných v oblasti zacházení s drogově závislými vězni, o principu ekvivalence, o substituční léčbě a o implementaci Mezinárodních pravidel a doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) a Pompidou Group do praxe. Byly představeny komparativní výzkumné projekty zahrnující výsledky z praxe v 25 evropských zemích. Jedním z cílů konference bylo také povzbuzení a větší zainteresování nových členů Evropské unie a východoevropských zemí na mezinárodní spolupráci v oblasti protidrogové prevence.


Příprava na reintegraci drogově závislých začíná již ve věznici Referát náměstka ministra spravedlnosti České republiky Mgr. Jakuba Camrdy

Česká republika si velmi váží toho, že se 7. konference o službách zabývajících se problematikou drog a HIV/AIDS ve vězení koná v České republice. Jsem informován, že jste měli možnost navštívit nejen různá civilní centra, zabývající se prevencí i léčbou drogových závislostí, ale i některé věznice a vazební věznice. Vězeňská služba ČR si je vědoma závažnosti problematiky drog nejen ve vězení, ale i v celé společnosti, stejně jako závažnosti problému šíření přenosných nemocí, zejména hepatitidy typu B a C a HIV/AIDS. Proto v této oblasti již byla podniknuta řada významných opatření, při jejichž realizaci jsme se opírali nejen o naše vlastní zkušenosti, ale i zkušenosti dalších zemí. Zvláště v tomto směru chci ocenit přínos ENDSP a CEENDSP, Cranstoun Drug Services a dalších organizací, které se ve spolupráci s našimi složkami významně podílely a podílejí na koncepci prevence a zacházení s problémovými uživateli drog v našich vězeňských zařízeních. Je třeba zmínit, že v oblasti výzkumu problematiky drogových závislostí ve vězněné populaci můžeme navazovat na řadu poznatků a zkušeností z minulosti. Problému šíření drog ve vězeních, zejména zneužívání léčiv s drogovým appealem si povšimli někteří vězeňští lékaři a psychologové již počátkem 60. let minulého století. I když se těmto zjiště-


ním nevěnovala náležitá pozornost a oficiální místa existenci problému ignorovala nebo popírala, musela vězeňská zařízení na problém reagovat. Ve věznicích začala vznikat Střediska protialkoholní a protitoxikomanické ochranné léčby. I když jejich kapacita byla velmi malá, zkušenosti s jejich fungováním byly velmi pozitivní. Ve 2. polovině 70. let se začal problém systematicky zkoumat. Tehdejší výzkumy ukázaly, že přibližně 35 % vězňů zneužívalo ve své životní historii nealkoholové drogy. Byla to převážně léčiva a inhalanty, sniffing. Klasické drogy včetně marihuany se objevovaly jen výjimečně. Nejnovější výzkumy ukazují, že problém drog zasahuje asi 50 až 60 % vězeňské populace. Zvláště varující je však skutečnost, že podle našich výzkumů má zkušenost s nealkoholovými drogami asi 82 % mladistvých vězňů, což jsou v ČR lidé ve věku 15 až 18 let. Je tak stále zřejmější, že se droga stává významným kriminogenním faktorem. Zároveň bylo zjištěno, že asi 94 % vězňů, kteří drogy v životě zneužívali, zneužili prvně drogu mimo vězeňská zařízení. Zvyšující se počet vězňů s drogovou anamnézou vede nutně ke zvýšení tlaku na průnik drog do věznic. Jsou to pokusy o propašování drog do věznic včetně i koruptivních tlaků na personál a další osoby, vstupující do věznic.

Vycházíme z toho, že věznice musí být bezpečné a zabezpečené. Chování drogově závislého vězně ohrožuje nejen personál věznice, ale i další vězně a konec konců vězně samotného. Vězeňská služba má proto vypracovánu střednědobou i dlouhodobou strategii protidrogové politiky. V každé věznici i vazební věznici funguje krizové oddělení, protidrogová poradna a ve většině věznic jsou zřízeny bezdrogové zóny. Vězeňští lékaři a další specialisté provádějí vstupní diagnostiku zaměřenou i na otázky zneužívání drog. Se závislými vězni je specializovaně zacházeno, v několika věznicích jsou zřízena specializovaná oddělení pro zacházení a léčbu drogově závislých. Problematika drog je součástí periodického vzdělávání vězeňského personálu. V posledních letech došlo k výraznému posílení počtů psychologů, speciálních pedagogů, vychovatelů a vychovatelů terapeutů, z nichž mnozí se věnují zacházení s problémovými uživateli drog. Prováděna jsou opatření bezpečnostního charakteru jako kontroly u vchodu do věznic i prohlídky cel a pracovišť vězňů za účasti speciálně vycvičených služebních psů. Lze říci, že v souhrnu jsou opatření přijatá vězeňskou službou relativně úspěšná. Průnik drog do věznic není až na malé výjimky pravidelný a masivní, množství drog, které unik-

ne naší pozornosti je relativně malé. Znamená to, že vězeň může jen velmi obtížně rozvíjet dlouhodobě svoji drogovou závislost během věznění. Problémem se pak spíše stává zvládání stavů po masivním jednorázovém abúzu drogy nebo v rámci nepříjemných stavů, především abstinenčních příznaků. Uvedený výčet svědčí o tom, že jsme si plně vědomi závažnosti problému drogových závislostí u vězněných osob. Snahou vězeňského personálu je zvládat tento problém tak, aby nedošlo nejen k narušení bezpečnosti ve věznici, ale aby vězni, mající problémy s drogami, opouštěli vězení s vědomím, že život bez drog je jedním z nezbytných předpokladů k úspěšné reintegraci do společnosti. Všichni víme, že problém drog není problémem izolovaným. Netýká se jedné země ani jedné skupiny obyvatel. Víme, že problém drog, stejně jako dalších sociálně patologických jevů, je do věznic vnášen ze společnosti a z věznic zpět do společnosti vynášen. Jsem přesvědčen, že i tato konference přispěje k lepšímu poznání problému drog a přenosných emocí ve vězení a přispěje k ujasnění a přijetí systému opatření, která povedou alespoň k dílčím úspěchům v řešení této složité a náročné problematiky. Dvoustranu z konference připravil Lubomír Bajcura Foto L. Bajcura a P. Primasová

Předsednictvo 7. evropské konference o službách zabývajících se problematikou drog a HIV/AIDS ve vězení, která se konala v Praze


11

Drogy a vězeňství Druhá etapa projektu zahrnovala výzkum (metodou dotazníku) náhodného vzorku vězňů, který byl proveden ve věznicích a vazebních věznicích s cílem odhadnout rozsah drogového problému ve vězeňských zařízeních. Výzkum zahrnoval náhodně vybraný reprezentativní vzorek 1186 vězněných mužů v celém Polsku. Ukázalo se, že velká skupina vězňů byla příležitostnými uživateli drog již před jejich uvězněním. Tato skupina představovala 19,5 % ze všech vězňů, ve věkové skupině 17–24 let to bylo 30 %. Ti, kteří příležitostně užívali drogy před uvězněním, byli častěji mladší lidé do 24 let, žáci

Na druhé straně naopak vězňové při srovnání s výše zmiňovanými skupinami raději užívají substance stimulující nervový systém, jako jsou například amfetaminy, ecstasy a kokain. Respondentům, kteří již byli vězněni dříve (to znamená recidivistům), způsobili však drogy mnohem vážnější problémy než ostatní populaci. Drogy se často užívají i přímo v prostředí věznic. Takovou zkušenost potvrdilo 22,5 % respondentů. Více než 33 % respondentů ve věku od 20–24 let užilo ve vězení drogu. Nejběžnějšími drogami užívanými ve vězeních jsou trankvilizéry a hypnotika (sleep– inducing) užívané bez předpisu lékaře, kanabinoidy a amfetaminy. Respondenti výzkumu uváděli, že získat drogu ve vězení lze více méně nahodile. Avšak 3,3 % vězňů uvedlo, že užilo drogu injekčně, přičemž 1 % přiznalo, že se dělili

a studenti, nezaměstnaní, obyvatelé větších měst, lidé uvěznění za trestné činy související s drogami, s dřívějšími zkušenostmi z vězeňského prostředí (odsouzení i obvinění /arrested–detained/). Obecně řečeno v zásadě platí, že sociální a demografický profil vězněných občasných uživatelů drog se neliší od výsledků výzkumů, které byly provedeny v normální populaci. Nejpopulárnějšími drogami užívanými vězni před jejich uvězněním byly kanabinoidy, stejně jako v normální populaci nebo mezi školáky.

o injekční stříkačku. Největší podobnost ve způsobu užití drog ve vězeních vykazují skupiny mládeže a dále ti, kteří spáchali zločin související s drogami, zejména v mladším věku, žijí ve velkých městech anebo jsou dlouhodobě vězněni. Na základě vyhodnocení zkušeností respondentů jsou drogy dostupné ve věznicích snáze a častěji než rovněž zakázané alkoholické nápoje. Riziko nabídky drog ve vězeních obecně je podmíněno shodnými faktory jako užívání drog v konkrétním vězení s tím rozdílem, že předcházející pobyt

Janusz Sierosawski Uživatelé drog a drogy jako takové jsou přítomni ve vězeních celé Evropy i světa a představují vážný problém pro vězeňské systémy i instituce odpovědné za zdravotní politiku. V jednotlivých zemích jsou činěny různé pokusy problém řešit. Tyto snahy jsou závislé na závažnosti problému, obecném přístupu k drogám, ustanoveních zákonů a specifických podmínkách příslušného vězeňského systému. Determinujícími přístupy k těmto problémům jsou rovněž kulturní, sociální a politické souvislosti. Problémy souvisejícími se zneužíváním drog, a to i ve vězeňském prostředí, se zabývají i mezinárodní organizace. Vhodným příkladem je Rada Evropy, která se touto otázkou začala zabývat již v první polovině devadesátých let. Další instituce, jako jsou Světová zdravotnická organizace, UNDCP (United Nations International Drug Control Program), EMCDDA (European Monitory Centre for Drugs and Drug Addiction), Evropská komise a jiné i nevládní organizace (domácí i mezinárodní), byly při řešení problémů rovněž aktivní. Až do nedávné doby byl problém drog v polském vězeňství na okraji zájmu. Příčinou na jedné straně byl omezený výskyt drog v Polsku a na druhé straně relativně liberální legislativa. Malý počet uživatelů drog společně s nízkými tresty nepodněcovaly rozvoj drogové problematiky ve vězeňských zařízeních. Nárůst popularity drog a přísnější legislativa změnily situaci již v devadesátých letech. Uživatelé drog společně a s nimi i drogy začali mít významný dopad na fungování vězeňského systému a stali se tak vážným problémem. Nezbytným se stalo rozpoznání šíře a dosahu problému jako předpokladu pro správné reagování. Díky tomu byl polským ministerstvem zdravotnictví zadán výzkumný projekt, jehož realizací byl v letech 2000–2001 pověřen Institut psychiatrie a neurologie ve Varšavě.

12


respondenta ve vězení hraje významnější roli než dřívější kriminální skutek. Výsledky uvdeného výzkumu ukazují, že problém s drogami ovlivňuje vězně před uvězněním i v jeho průběhu. Užívání drog, i když příležitostné (nahodilé), může přinášet zdravotní problémy jak přímo, tak i nepřímo. Užívání stimulantií (které je mezi vězni mnohem populárnější než v ostatní populaci) může někdy vést k nehodám a agresivnímu chování způsobenému poruchami kontroly chování. Užívání drog v případech, kdy je člověk zbaven svobody, je zvláště nebezpečné, jelikož je prováděno skrytými způsoby, což velmi ztěžuje realizaci i těch nejzákladnějších bezpečnostních opatření i možnosti zasáhnout v případech nouze, např. při situacích ohrožujících život. Shora uvedené představuje závažné úkoly pro vězeňství. Výsledky výzkumu i zkušenosti dalších zemí potvrzují, že nikdo nemůže plně eliminovat užívání drog jen prostřednictvím přehnaných kontrolních opatření a zákazy. Jako nezbytné se jeví provádět aktivity omezující poptávku po drogách a omezit jimi způsobované škody (harm). Jako nezbytná se jeví neodkladná potřeba rozvíjet a uskutečňovat preventivní programy určené všem odsouzeným, především vysoce rizikovým skupinám, konkrétně mladým lidem do 25 let, obyvatelům měst a těm, kteří jsou trestáni za trestné činy související s drogami. Tyto programy by mohly být prospěšné pro jednotlivé věznice i vězeňství celé. Když pomyslíme na ty vězně, kteří nebudou reagovat na preventivní opatření, měly by se směrem k nim rovněž rozvíjet programy minimalizace následků zneužívání drog (harm reduction). Ačkoliv ve vězeních není intravenózní aplikace častá, absence přístupu k sterilním jehlám a injekčním stříkačkám představuje hrozbu šíření infekčních nemocí včetně HIV/AIDS. Programy zahrnující povolení methadonové substituce jsou nejlepší reakcí na tyto stoupající hrozby. Překlad S. J.


Práce u vězeňské služby je profesí se zvýšeným rizikem posttraumatické reakce PhDr. Soňa Haluzová, psycholožka VV Brno

Běžný den příslušníka Vězeňské služby ČR je naplněn celou řadou úkolů, zásahů či povinností, které řeší standardně a rutinně. V průběhu služby však mohou nastat i situace, které vybočují z běžných životních a profesních zkušeností, a tyto události mohou zanechat negativní důsledky jak v rovině psychické, tak i fyzické. Přitom psychický šok je při traumatizujících událostech normální lidskou reakcí v nenormální situaci. Traumatizujícími událostmi v prostředí vězeňské služby tak může být např. pohled na vězně, který spáchal sebevražedný pokus, prožitek, kdy vězněná osoba v důsledku vážného zranění zemřela (o sebevraždách příslušníků VS ČR později), použití služební zbraně se smrtelnými následky či těžkými zraněními, braní rukojmí aj. I když se jedná o mimořádné události ve VS ČR a statistická čísla nevykazují významný nárůst těchto událostí, vždy jsou u toho lidé, příslušníci či zaměstnanci Vězeňské služby ČR, kteří mohou být extrémním prožitkem postiženi a mohou reagovat psychickými změnami. V českých věznicích skoná každý rok v průměru téměř 30 vězněných osob. Smrt si nevybírá, a tak i ve vězení mohou postihnout obviněné i odsouzené mozkové příhody, srdeční infarkty či nádo-


rová onemocnění. Mezi časté příčiny smrti ve věznicích ČR patří i sebevraždy udušením z oběšení a sebepoškozením. Tyto případy úmrtí představují zhruba 30 % ze všech úmrtí ve věznicích, sebevražedných pokusů je však daleko více. Příslušník VS ČR, který stojí tváří v tvář umírajícímu vězni, je tím sám většinou bezprostředně zasažen a často není dost vnitřně silný na to, aby tuto smrt zvládl, protože je konfrontován s problematikou vlastní smrti, kterou by rád ve svém produktivním věku popřel. A příliš nepomáhá ani emocionální uklidňování typu: „Ber to tak, že to prostě chtěl udělat.“ Každé úmrtí osoby ve výkonu vazby nebo trestu se považuje za mimořádnou událost a přesně a podrobně je také vypracován pro tyto situace postup. Jaké jsou ale pocity zasahujících příslušníků VS ČR v případech zjištění rozsáhlého sebepoškození vězně, jak se vyrovnávají se zážitkem smrti v průběhu své služby? Ve služební přísaze slibovali, že budou statečně plnit své služební povinnosti i s nasazením vlastního života. Jsou ale skutečně připraveni na smrt a krev? To jsou otázky, které jsem kladla sama sobě, ale také v rozhovorech i příslušníkům vězeňské služby: „Při noční kontrole cely, kde byla předchozího večera umístěna žena obviněná z vraždy, jsem ji v posteli neviděla. Podívala jsem se za roh na záchod, tam se také nic nehýbalo a najednou mi oči přejely dopředu a ona tam visela. Byl to tak strašný pocit, jako kdyby zpod té cely na vás šlo hrozně velké teplo, jako od nohou. Strašně jsem se lekla, a tak jsem od cely odskočila. Říkala jsem si ježíšmarjá, to snad není možný, podívala jsem se znovu a ono to tak

bylo. Ten pocit byl ale hrozný, hrozný! Navíc ona byla asi jen 2 cm nohama od země, takže to vypadalo, jakoby stála na té zemi, a proto jsem nevěděla, jestli se mi to zdá nebo nezdá. Volala jsem ihned klukům na operační středisko: Kluci, přijďte rychle sem, mně se tady oběsila ženská. Je mi strašně zle, já asi omdlím. V ten moment mi bylo opravdu strašně zle.“ „Když jsme vstoupili na celu, tak tam všude bylo hodně krve. Zeď i deka byly od krve, byl tam i dopis na rozloučenou, který byl neidentifikovatelný, protože byl rozmočený od krve a dalo se z něj vyčíst jen něco útržkovitě. První pocit, když vstoupí člověk na takovou celu, je spojen s nasládlým pachem krve a člověk by si řekl, že se mu udělá špatně, ale funguje tam takový pud sebezáchovy vůči tomu člověku, něco podniknout, nestát tam. Ty vlastní pocity se třeba rozleží, až když píše služební záznam, kdy se k události vrací, tak se třeba začne člověk i třást. Krev nemám moc rád, ale v té situaci, když se něco stane, situaci řeším a pocity zvládám až následně.“

Příznaky akutní zátěžové a posttraumatické zátěžové reakce Traumatizující událost může způsobit a vést k přechodným psychickým následkům. Může vzniknout i u jedince dříve velmi fyzicky i psychicky schopného. Podle jednotných mezinárodních diagnostických kritérií se rozlišuje mezi akutní a posttraumatickou zátěžovou reakcí (uvádí se také stresovou poruchou). Pro akutní zátěžovou reakci svědčí např. následující symptomy: – subjektivní pocit ochromení, netečnosti nebo neschopnosti emoční odpovědi; – derealizace; – depersonalizace – pocit, že člověk není sám sebou a že je odpoután a pohybuje se mimo své tělo; – snížení povědomí o svém okolí (např. „být omráčen“); – zřetelné vyhýbání se podnětům, které vzbuzují vzpomínky na trauma, např. myšlenky, pocity, konverzace, činnosti, místa, lidé: „Po tom, kdy se na oddělení v době mé služby oběsila obvině-


ná žena, to bylo na noční směně pro mě hodně nepříjemný. Hlavně na tu celu, když jsem šla, tak mi nebylo dobře. Tady ty pocity, že půjdu do jakékoliv cely a někdo tam bude viset, jsem měla tak měsíc určitě. Dnes s odstupem času už si to vybavuji méně, ale dříve jsem ji v té cele viděla viset stále úplně zřetelně v té žluté noční košilce. Dnes, po letech od oné události, když si na to vzpomenu, tak už se mi při té vzpomínce nesvírá žaludek a vzpomínky se mi vzdalují.“ „Dnes se mi vzpomínky na událost vracejí již jen minimálně. Nedělaly mi ale moc dobře žerty typu: Tak, kdopak to bude dnes? Ten humor mi byl velice nepříjemný.“ – zřetelné příznaky úzkosti, obtíže se spánkem, špatná koncentrace, zvýšená bdělost, přehnaná úleková reakce, motorický neklid; – tyto akutní příznaky trvají minimálně 2 dny a maximálně 4 týdny: „Ta událost se stala na podzim, a to už byla ráno tma, když jsem chodila do práce. A když jsem šla z domu, tak jsem rychle běžela do auta, podívala jsem se dozadu do auta, jestli tam někdo není. Bylo to proto, že jsem si říkala, co kdyby si na mě někdo počkal z rodiny od ženy, která spáchala ve věznici sebevraždu v době mé služby.Také jsem měla nepříjemné pocity, že by mě mohl někdo z její rodiny sledovat. To trvalo asi 14 dnů.“ Pro posttraumatickou zátěžovou reakci, stejně jako akutní zátěžovou reakci, svědčí např.: – opětovné prožívání traumatu v podobě rušivých „flešbeků“, živých vzpomínek nebo opakujících se tíživých snů; – tělesné reakce při konfrontaci s událostmi, jež symbolizují prožitek; – nechuť k dříve důležitým aktivitám; – rezignace při maličkostech; – obtíže s koncentrací; – nadměrná úleková reaktivita aj. s tím, že potíže se projevují v průběhu 6 měsíců od stresové události. I když může být každý člověk postižen extrémním zážitkem (dopravní nehoda, záplavy…), pravděpodobnost, že se to může stát v souvislosti s výkonem služby u VS ČR je daleko vyšší (např. případy sebepoškození, sebevražedné pokusy, fyzické útoky aj.).

13

Posttraumatická péče o příslušníky Vězeňské služby ČR Vězeňská služba ČR v současné době, na rozdíl např. od Policie ČR či Hasičského záchranného sboru, dosud nemá vypracovaný jednotný, závazný a fungující systém posttraumatické péče o své zaměstnance. Možná i to o ledacčem svědčí. Pozitivním krůčkem v tomto směru ale v každém případě je, že si uvědomuje nutnost napnout odborné síly ve vztahu k zaměstnancům VS ČR, a tak se např. v materiálu, předkládaném pro poradu vedení GŘ VS ČR, objevuje doporučení zpracovat systém posttraumatické péče o zaměstnance, stejně jako v Sociálním programu Vězeňské služby ČR na rok 2004 v článku 12 – pomoc při řešení krizových situací. V tomto článku se hovoří o tom, že zaměstnavatel rozpracuje možnost zřízení systému posttraumatické intervenční péče o zaměstnance VS ČR a bude v souvislosti s mimořádnými akcemi či po traumatizujících zážitcích jednotlivých zaměstnanců jim napomáhat v překlenutí slo-

14

žitých, tíživých životních i pracovních nebo služebních situací. Je skutečně možná nejvyšší čas, aby nedošlo k rozmnožení názorů typu: „Policisté či hasiči sice mají pro tyto situace svého psychologa a anonymní telefonní linku pomoci, my ale máme svou hospodu.“ Následující řádky není rozhodně možné brát jako systém posttraumatické péče o zaměstnance Vězeňské služby, ale jako námět, co by mohl a měl obsahovat.

Posttraumatická péče Každý člověk, který je zastižen extrémním prožitkem, by neměl být ponechán v náročné situaci o samotě, a ve vězeňské službě to platí o to více. Vždyť stejný příslušník vězeňské služby bude třeba příště zasahovat v jiné náročné situaci, a proto by jeho vnitřní stav neměl obsahovat „nezacelené rány a prožitky“, které by v okamžiku nutného rozhodování a zásahu vedly k nejistotě a bázlivosti. Stejně důležité je i vědomí, že péče, jaká se dostává vězněným osobám, je rovnocenná s pozorností ze strany vězeňské služby vůči svým zaměstnancům.

Příprava na zvládání pocitů při náročné situaci Již prvním a zásadním krokem při zvládání mimořádných událostí je bezesporu kvalitní výběr uchazečů o přijetí do služebního poměru k VS ČR. Tento výběr zasahuje jak do práce personálního oddělení, tak i zdravotního, včetně psychologického vyšetření o způsobilosti uchazeče vykonávat službu v rámci VS ČR. Důležité také je, aby zúčastněné strany poskytovaly uchazečům vyvážené informace, které budou postihovat celý rámec možných služebních povinností. „Nikdo mě příliš detailně neinformoval o tom, co mě tady ve věznici může při službě potkat. Na personálním oddělení mi připomínali spíše pozitiva, protože v té době bylo málo příslušníků. Spíše se to pak člověk dozvídal od déle sloužících příslušníků A pak přijde první případ, druhý, třetí – a člověk si zvykne. Hodně je jen demonstrativních sebepoškození, ale je to opravdu hodně o zvyku. Třeba když do věznice přijede


rychlá záchranná služba, tak je vidět, že je už skoro nic nerozháže, co se týká tady tohoto.“ Teoretická příprava, probíhající v nástupních kurzech Institutu vzdělávání ve Stráži pod Ralskem a Kroměříži, by současně (zejména v rámci výuky psychologie) měla být rozšířena o výukový blok, zaměřený na zvládání krizové situace a vyrovnání se s ní. „V rámci výuky v nástupním kurzu ve Stráži pod Ralskem nám říkali, co všechno se ve věznici může stát, že se může někdo oběsit, pořezat, ať už demonstrativně nebo s vážným úmyslem, či někoho napadnout, aby se dostal z vězení. Ale nikdo nás nepřipravoval na to, jak se s tím sám vyrovnat.“ V rámci průběžné profesní a služební přípravy (event. v rámci jiných školení) v jednotlivých věznicích by bylo vhodné proškolit vybrané příslušníky VS ČR pro poskytování první krizové (laické) intervence. Toto školení by se mělo dotýkat zejména příslušníků na středně velitelských funkcích jako např. VISS, ISS. Jde o to, aby do doby, než bude moci být poskytnuta odborná péče, věděli, co je pro postiženého příslušníka prospěšné.


Jedná se např. o zásadu grounding (uzemnění), kdy člověk postižený traumatickou událostí se může např. projevovat potížemi udržet stabilitu, těkáním, neklidem. Je nutné mu tedy zajistit oporu (na zemi, o zeď), držet jej za ramena a dotýkat se pevně spíše vetší plochy těla. Další zásada se týká centeringu (prožitku tělesného i psychického středu). Zde je nutné jednak případně dotyčnému připomenout, kde je, kdo je, co se stalo a soustředit jeho pozornost na dech. Jsou i další doporučení, jak dobře pomoci v této situaci, jednoznačně však příliš nepomáhá utěšování, lítost a nemístný humor. „Kluci ze směny mě hrozně utěšovali, když se tady na oddělení žen oběsila mladá obviněná žena, ale taky se mě ptali: Proč jsi tak bílá? Říkala jsem jim: Já nevím, asi je mi hrozně dobře.“ „Co je, ty jsi zelená, nebreč, neboj, a já jsem jim říkala, já nebrečím, to je prostě takový šok, to není jako že bych brečela z lítosti, mě tekly slzy samy o sobě. To bylo nepříjemný, protože člověk v těchto případech nechce být litovaný, ta lítost se tam potom sama prolomí a člověk brečí.“


Opatření bezprostředně po události Po zajištění všech nezbytných služebních povinností v rámci mimořádné události by příslušník VS ČR neměl dále pokračovat ten den či noc ve výkonu služby. Měl by se okamžitě, jakmile to služební povinnosti dovolí, vzdálit z místa traumatické události. I když totiž symptomy akutní reakce na stres vykazují velkou variabilitu a důležitá je i individuální zranitelnost a schopnost zvládat stres, přesto v převážné míře dochází u postižených k zúžení vědomí a pozornosti a neschopnosti chápat a přijímat podněty v plném rozsahu. Příslušník tak funguje jen na zmobilizované rezervy a uvádí v činnost vyrovnávací mechanismy, které ale nezaručují výkon služby s plnou odpovědností a výkonností. „Ano, já jsem sloužila na oddělení po události dál a obcházela jsem cely. Zůstal tam ale se mnou první hodinu po události IDS, který tu první hodinu víceméně ty cely obcházel sám, protože já jsem nemohla. Měla jsem totiž velký

strach se do té cely vůbec podívat. V každé cele jsem viděla někoho oběšeného. Byl to hrozný pocit, kdy se mi na hrudi něco sevřelo a já jsem mu říkala, prosím tě, běž to obejít, já normálně nemůžu, tam se určitě ještě někdo oběsí. Já jsem měla pocit, že se mně tam v ten moment snad všichni oběsí. Za nějakou hodinku za dvě už to trochu přešlo a cely jsem kontrolovala sama.“ „Asi by měl být příslušník stažen ze služby, když se stane něco mimořádného, protože sám to veřejně nepřizná. Neřekne veliteli, že nemůže sloužit dál, že je z události rozhozen, to určitě jako chlap neudělá. Ale pořád na tu událost myslí.“

by ani tak klást otázky k bližším okolnostem události, neboť později bude vše šetřeno, ale měl by klást spíše otázky typu, jak mu může ze své strany pomoci teď. Získá tím osobní obraz o psychickém stavu příslušníka, může ho informovat o možnostech pomoci a projednat s ním další postup. K tomu je ale zapotřebí velké empatie a umění jednat s lidmi. „Ze všeho nejlíp by mi bylo, kdybych mohla jít po té události domů, ale musela jsem tam zůstat, dosloužit směnu, napsat služební záznam atd. Bylo ale dobré, když za mnou přišel zástupce ředitele, snažil se mě z toho dostat a ptal se mě, co bych potřebovala.“

Přístup ze strany nadřízených

Odborná pomoc ze strany zaměstnavatele

Nadřízený by měl postiženému nejdříve poskytnout určitou ochranu, měl by mu nabídnout bezpečný prostor, dávající možnosti „citového“ bezpečí a odpočinku, kde jedinec může otevřít své negativní emoce jako smutek, agresi, nejistotu, strach či pocit viny. Neměl

Odborná pomoc ze strany zaměstnavatele, tedy VS ČR, může organizačně vycházet ze stejného funkčního modelu, jako je činnost např. vyjednavačů ve věznici v případě vzniku mimořádné události. V případě nutnosti poskytnout krizovou intervenci příslušníkovi VS


15

ČR, se na výzvu do věznice dostaví některý vyškolený pracovník „trauma týmu“, který se bude v situaci věnovat jen dotyčné osobě. Je to velmi důležité pro psychickou rovnováhu, aby příslušník VS ČR věděl, že i on a jeho pocity si zaslouží pozornost. Možná jako bych teď slyšela hlasy několika málo kolegů, že jezdit do věznice ještě v noci není moc příjemné. Ale ruku na srdce, kolik takových událostí ročně se ve věznici stane! To číslo není naštěstí až tak vysoké a poskytování posttraumatické péče by bylo v tomto smyslu považováno za nedílnou součást výkonu služby či výkonu práce a doplnilo by se do pracovní náplně pracovníka. Přitom v „trauma týmu“ se může uplatnit širší okruh pracovníků, než jen psycholog. Podstatná není totiž jen kvalifikace, rozhodující jsou také poměrně přesně definované dovednosti, které si lze osvojit hlavně výcvikem. A tak by mohl být v „trauma týmu“ např. psycholog, psychiatr, terapeut, sociální pracovník, kaplan VDP aj. Daleko důležitější a rozhodující je, aby odborná intervence a pomoc byla poskytnuta tak rychle, jak jen to je možné. Mentální zpracování emocí i myšlenek, které se váží k traumatizující události, má proběhnout co nejdříve. Právě včasná pomoc totiž rozhoduje o tom, zda se jedinci podaří překódování kritického incidentu do únosné podoby. Další otázkou, která se v této souvislosti nabízí, je, komu by měla být poskytnuta odborná pomoc automaticky (tzv. povinně). Jako jednoznačné situace v prostředí vězeňské služby se jeví situace úmrtí vězňů v důsledku spáchání sebevraždy, sebevražedných pokusů s vážným úmyslem, zranění či smrt kolegy, použití střelné zbraně, event. i jiné. Názory na jiné situace se totiž významně liší. Pokud by však poskytnutí odborné pomoci bylo jen na vyjádření postiženého příslušníka, může být výrazně jeho žádost ovlivněna např. nízkou informovaností o poslání, hranicích a možnostech psychologické pomoci, stejně jako tendencí popírat účinek traumatizující události, aby v očích ostatních „zůstal jako chlap“.

Postižený Psychická situace postiženého je poznamenána především nejis-

16

totou, pochybnostmi, pocitem nespravedlnosti, popřípadě i pocity viny. „Napadlo mě, proč se to stalo zrovna mně, která je tady služebně nejmladší a má nejméně odslouženo na směnách?“ „Když lékaři konstatovali smrt a ukončili oživování, tak jsem měla v sobě takový prázdno. Bylo mi nepříjemně, že zemřela mladá žena, i když jsem samozřejmě věděla, že jsem si své povinnosti splnila dobře a přesně.“ I když zasahující příslušník často musí jednat pod tlakem, v nebezpečné situaci, sám sebe se ptá, zda mohl jednat jinak. Přemýšlí také o tom, jak bude jeho postup vnímán nadřízenými, jak se k němu budou chovat kolegové, a protože si sám není jistý, snaží se zjistit, jak se k němu ostatní lidé staví. Přitom je citlivý a reaguje i na ty nejmenší signály tak, že si je vykládá negativně. Jako postižený by měl ale vědět, že se momentálně nachází ve výjimečné psychické situaci, a proto se stává senzitivnějším. Potřeba krátkodobě se stáhnout a duševně se stabilizovat je zcela přirozená, na druhé straně však pomáhá, když se člověk může vypovídat osobě, která má jeho důvěru. Svěří-li se svému okolí se svými pocity, budou i lidé kolem něj vědět, jak se k němu chovat.

Přístup ze strany kolegů Přístup ze strany kolegů na pracovišti může mít blahodárný, ale také zraňující efekt. Zvýšená citlivost po traumatizující události totiž může zapříčinit, že neuvážené či letmo pronesené žertovné poznámky, kterým by jindy nepřikládali žádný význam, pociťují nyní jako nefér. I následné maličkosti pak mohou vést k dalším duševním zraněním. „Třeba poznámka od kolegyně já holt vím, kdy si mám vzít volno, se mi zdála v ten okamžik docela jízlivá. Také i později, s odstupem času, mi nedělaly moc dobře vtipy typu dnes by to šlo, dnes je hezký den – ten humor mi byl velice nepříjemný po sebevraždě mladé obviněné ženy ve věznici, dnes už mi to tak nevadí“. Postiženému příslušníkovi spíše pomáhá, když se kolegové vcítí do jeho situace, tzn. uvědomí si,

že daná tíživá událost mohla postihnout i je. Měli by se chovat tak, jak by si přáli, aby se v podobném případě zacházelo s nimi. Bude jim pak připadat jednodušší s ním jednat opatrněji než obvykle, mít trpělivost a volit uváženě svá slova. Doporučuje se říkat: „Je to normální reakce na situaci, je pochopitelné, že to takto prožíváš, nezblázníš se, ujišťuji tě, nebyla to tvoje chyba, ty jsi udělala, co jsi mohla.“ Neříkejme však: „Mohlo to být horší, nejlepší bude, když se prostě něčím co nejvíce zaměstnáš, vím, jak se teď cítíš, je třeba žít dál.“ V tomto směru není nezbytně nutné s kolegou hovořit, ale spíše poslouchat jeho vlastní prožitky, pocity a výhledy.

Partner – důležitý spojenec v krizi Mimořádným prožitkem je svým způsobem zasažen i životní partner postiženého. I on může být děním kolem partnera zaskočen a pocítit životní nejistotu. Dokáže-li však vytvořit vstřícnou a bezpečnou atmosféru, pomůže svému partnerovi zážitek zpracovat. Naopak nefunkční partnerský vztah může tento proces vyrovnávání se s traumatizující událostí blokovat. „Můj partner se mi snažil v té situaci hodně pomoci. A když jsem třeba byla u sebe sama doma a nemohla jsem usnout, tak jsem mu zavolala a on hned přijel a povídali jsme si třeba do rána. Zachoval se ke mně velice dobře, ne že by si řekl dobře ti tak, ale skutečně mi pomohl.“ Životní partner, ale i širší rodina, by měli být nevtíravě postiženému k dispozici. Měli by naslouchat, ale rozhodně ne naléhat a vyptávat se. Měli by rovněž se snažit pochopit, že případné stažení do sebe není odmítání pomoci, ale potřeba, a že po určité době rekonvalescence bude mít opět partner potřebu o všem si promluvit. Za této životní situace je přínosem partner, který umí být k dispozici jako pozorný a vnímavý posluchač.

Specifická situace ve věznici – úmrtí kolegy na pracovišti Smrt kolegy ve službě, ani to není situace, která by chyběla ve


smutné statistice vězeňské služby. Například v roce 1998 spáchal sebevraždu vlastní služební pistolí, kterou si ústy prostřelil hlavu, dozorce 2. třídy ve Vazební věznici Brno. A i když šetřením nebylo prokázáno zavinění vazební věznice ani porušení služebních povinností, neboť pistole byla dozorci vydána k plánovanému čištění zbraní před nástupem do služby, pohled na smrtelné zranění kolegy byl pro všechny šokující. „Byl to šok vidět kolegu ze směny s prostřelenou hlavou. Je to prostě úplně jiný pocit, když tam zůstane příslušník – tohle je daleko horší. Dodnes si na to občas ještě vzpomenu, třeba když někdo další umře z kolegů, s otázkou, kolik příslušníků, se kterými jsem sloužil, už zemřelo? Tehdy se mi vrátí i tato událost. Docela nepříjemné bylo, že jsem jeho tělo musel střežit na místě ještě několik hodin, než proběhlo ohledání těla lékařem, místa činu policií, atd.“ Šok a popření události představuje zpravidla první fázi reakce na situaci. „To přece nemůže být pravda, třeba je to omyl, nakonec se to nějak vysvětlí.“ Realita jako v tomto případě je nakonec ale tvrdá a spekulace o varovných signálech, které predikovaly sebevražedný úmysl, jsou bohužel již zbytečné. „První, co mě napadlo, když jsem se to dozvěděl, tak bylo: Jak je to vůbec možný ? Musím udělat všechno, aby se zachránil. A i když to byl člověk ze směny, ke kterému jsem neměl bližší vztah, v prvním okamžiku mě to ohromilo.“

Závěrem Výše uvedené řádky rozhodně ve svém rozsahu nedávají odpověď na všechny otázky a problémy. Cílem tohoto příspěvku ale bylo a je, aby se odborná péče o zaměstnance vězeňské služby, vystavené mnohdy extrémním krizovým dějům, stala stejnou samozřejmostí, jakou je péče o vězněné osoby. „Když se tady ve věznici oběsil obviněný muž, byl to šok, ale i velká životní zkušenost. Dnes to tak již beru, ale v ten okamžik mi opravdu nebylo moc dobře. Nikomu bych to ale osobně nepřál zažít.“ o


Vězení nejsou jen mříže České vězeňství se v probíhajícím procesu transformace systematicky přibližuje k úrovni západoevropských vězeňských standardů. Jeho humanizace, větší bezpečnost, péče o vzdělávání personálu a především snaha vytvářet kvalifikovanou sociální službu odsouzeným, dnes představují jeho hlavní priority. Následující příklady vypovídají o tom, jak jednotlivé věznice a vazební věznice v České republice zvládají úkoly tohoto procesu. OPAVA l K 31. 12. 2003 vykonávalo v opavské věznici trest odnětí svobody 348 odsouzených a 27 osob zde bylo ve výkonu vazby. Kapacita věznice, skládající se ze dvou objektů (v ulicích Olomoucká a Krnovská), tím byla naplněna na 93,98 %. Zatímco oddělení výkonu vazby a trestu (OVVaT) v objektu Krnovská bylo plně funkční, jeho činnost lze jednoznačně považovat za pozitivní a počty žádostí o přemístění na toto oddělení mnohonásobně převyšují jeho kapacitní možnosti, v oddělení výkonu vazby a trestu v objektu Olomoucká došlo k výrazným změnám. V květnu 2003 zde byli vymístěni odsouzení muži kategorie dozor a v souvislosti s tím došlo i k radikálním změnám v rozmístění jednotlivých kolektivů odsouzených žen a k personálním změnám na postech vychovatelů a specialistů. Souběžně s tím zde probíhaly rozsáhlé stavební úpravy vnitřních prostor. V opavské věznici již čtvrtým rokem úspěšně funguje specializované oddělení pro výkon ochranného léčení protitoxikomanického, protialkoholního a patologického hráčství v ústavní formě u odsouzených žen ve věznici s dohledem, dozorem a ostrahou. V roce 2003 jím prošlo 43 odsouzených žen, z toho v osmi případech byla rozhodnutím soudu přeměněna nebo zrušena léčba, pět jich bylo přeřazeno do mírnějšího typu věznice a tři odsouzené ženy byly podmíněně propuštěny z výkonu trestu. Veškeré aktivity věznice probíhají podle programů zacházení s vězni a jsou rozděleny do tří základních okruhů: – aktivity realizované u mladistvých a obviněných mladých dospělých;


– aktivity realizované u odsouzených; – aktivity realizované na specializovaném oddělení u odsouzených žen. V rámci prvního okruhu probíhá individuální a skupinové vzdělávání, besedy k různé problematice, skupinové poradenství, sociální výcvik, kroužky sportovní činnosti, sociálně právní poradenství, technický a hudební kroužek apod. Velmi širokou škálu programů zacházení zahrnuje také druhý okruh. Kromě klasického vzdělávání v rámci ŠVS zde běží kurzy právního vědomí, přednášky na téma zvládání stresových situací a drogové nebezpečí, skupinová terapie, zájmové kroužky, extramurální aktivity, atd. Třetí okruh obsahuje terapeutické aktivity v oboru skupinové a individuální psychoterapie, psychoterapeutické komunity, arteterapie, relaxační techniky, imaginace, biblioterapie a ergoterapie, jsou zde organizo-

vány zájmové kroužky včetně výuky cizích jazyků. Vzdělávání odsouzených realizuje v opavské věznici školské vzdělávací středisko. V něm v průběhu minulého roku tři odsouzení ukončili učební obor „elektrotechnická výroba“ složením závěrečné zkoušky, devatenáct jich prošlo tříměsíčním záučním kurzem „dělník v elektrotechnice“ a dalších dvaadvacet tříměsíčním záučním kurzem „zámečník“. Prvních čtrnáct žen úspěšně dokončilo rekvalifikační kurz v oboru „provoz společného stravování“. Od ledna 2003 bylo v objektu na Olomoucké ulici zřízeno samostatné nástupní oddělení pro odsouzené ženy. Za celý rok jím prošlo více než 180 žen. Nástupní oddělení má rovněž objekt v Krnovské ulici, kterým v roce 2003 prošlo 66 mladistvých odsouzených mužů a 190 dospělých odsouzených kategorie dohled a dozor. Těsně před dokončením byly koncem minulého roku stavební úpravy nově zřizovaného výstupního oddělení v objektu Olomoucká. Rozšířit se má také činnost specializovaného oddělení o výkon ochranného léčení psychiatrického u odsouzených mužů v kategorii ostraha. V opavské věznici poskytuje preventivní, diagnostickou, léčebnou a posudkovou péči zaměstnancům VS ČR i osobám ve výkonu vazby a trestu její zdravotnické středisko. Jeho pracovníci provedli celkem 11 746 vyšetření a ošetření, téměř 270 psychiatrických vyšetření a 1150 zubních vy-


šetření a ošetření. Ve sledovaném období se zde přes 150 zaměstnanců a 85 odsouzených podrobilo preventivním prohlídkám. Ke změnám došlo v opavské věznici i na úseku kynologie. Postupně zde upouštějí od klasického střežení vnějších objektů strážními psy a místo toho zřídili středisko pro chov a výcvik protidrogových psů. Velká pozornost je trvale věnována řídící a kontrolní práci, přičemž v řídícím systému je důraz kladen na týmovou práci, a to na všech úrovních řízení. V kontrolní činnosti byly uplatněny některé nové prvky, jako například možnost kontroly kvality výkonu služby prostřednictvím videotechniky. Situace v zaměstnávání vězňů zůstala, co se týká rozložení zaměstnanosti uvnitř věznice a vnějších zaměstnavatelů, beze změn. Průměrná zaměstnanost dosáhla 67 %, přičemž zaměstnávání odsouzených osob u podnikatelských subjektů uvnitř věznice je i nadále prioritou. Na velmi dobré úrovni je spolupráce opavské věznice s orgány činnými v trestním řízení i s Probační a mediační službou ČR. Po několikaleté přestávce byly znovu navázány kontakty s věznicí pro mladistvé v Hamelnu (Německo), aktivní kontakty byly rozvíjeny rovněž s Azylovým domem v Opavě, Armádou spásy, institucemi zabývajícími se drogovou problematikou a Mateřskou školkou Mnišská a Domovem pro opuštěné matky v Opavě, kterým byly předány hračky, vyrobené odsouzenými v rámci zájmových aktivit.

17

ODOLOV l K 31. 12. 2003 vykonávalo v odolovské věznici trest odnětí svobody 216 osob, čímž byla její kapacita naplněna na 122 % při dodržení ubytovací plochy 4,5 m2 na osobu. Veškeré činnosti, které zde probíhají na oddělení výkonu trestu, směřují ke splnění jednoho z hlavních cílů práce Vězeňské služby ČR, kterým je bezproblémový návrat odsouzených po propuštění z výkonu trestu zpět do civilního života. K tomuto cíli pak směřují i konkrétní programy zacházení s odsouzenými, jimiž věznice usiluje mimo jiné o to, aby odsouzení ve výkonu trestu neztratili a někteří naopak získali základní pracovní návyky. Věznice v Odolově má v tomto směru poměrně slušné výsledky, což dokumentuje i skutečnost, že většina ze zaměstnaných odsouzených jezdí za prací mimo areál věznice. Pozornost je v Odolově věnována také práci s vědomím odsouzených, neboť uvědomování si následků svého rozhodování a konání patří k důležitým předpokladům pro úspěšný návrat do civilního života. Vězeňská služba zde vede odsouzené k tomu, aby se museli rozhodovat a zároveň domýšlet důsledky svých rozhodnutí, chce po nich, aby byli aktivní a nejen slepě vykonávali to, co se jim řekne. Samozřejmostí je také podpora a utužování rodinných vztahů.

18

Nedílnou součástí výkonu trestu je i smysluplné trávení volného času. Odsouzení mají například možnost se zapojit do čtyř vzdělávacích, dvanácti zájmových a sedmi speciálně výchovných aktivit. Ty zahrnují mj. sportovní, přírodovědný, zeměpisný, jazykový, výtvarný, dřevomodelářský, divadelní, hudební, poslechový a zahradnický kroužek. Hlubší význam pro resocializaci odsouzených má výroba hraček, invalidních vozíků a speciálních pomůcek pro rehabilitační lázně ve Velkých Losinách nebo nastudování divadelních představení pro mateřské a základní školy. Vzhledem k tomu, že průměrné délky trestů zdejších odsouzených jsou poměrně velmi krátké (šest měsíců), nelze v této věznici realizovat dlouhodobější vzdělávací aktivity. Ustálen je proto systém kratších kvalifikačních kurzů – například práce s PC, ovládání zahradnické techniky apod. Absolventi těchto kurzů získávají osvědčení s celorepublikovou působností. Kromě výše uvedených vzdělávacích aktivit má věznice možnost spolupracovat s SOU v Malých Svatoňovicích, kde odsouzení mohou absolvovat svářečský kurz a získat oprávnění pro svařování kovů. Ze speciálně výchovných aktivit probíhaly ve věznici kurzy sociálně právního minima, relaxace s hudbou, sportovní terapie a besedy s duchovními.

Od 1. 12. 2002 je v odolovské věznici zřízena bezdrogová zóna primární prevence, což znamená, že jsou do ni zařazováni odsouzení, kteří sice nejsou uživateli drog, nicméně jsou jimi potencionálně ohroženi. Kromě drogově ohrožených odsouzených je ve zdejší věznici věnována pozornost i odsouzeným mladým mužům. Základem práce s touto skupinou vězňů je individuální působení, častý přímý kontakt, pozitivní motivace a lidský přístup ke všem jejich problémům. Vedení věznice usiluje rovněž o to, aby „mladí odsouzení“ měli možnost vykonávat zaměstnání i v mimopracovní době a byl jim umožňován maximálně možný styk s rodinou. V roce 2003 byla zvýšena kapacita věznice při 4,5 m2 na odsouzeného na 217 osob. Průměrná zaměstnanost vězňů dosáhla téměř 60 %, a to i přesto, že značná část odsouzených nemůže být vzhledem k uloženému trestu zařazena do pracovních aktivit mimo areál věznice. Ve věznici Odolov bylo ke konci loňského roku zaměstnáno 125 pracovníků VS ČR, tedy o pět méně než byl plánovaný stav. Přestože je v kraji, kde se věznice nachází, značná nezaměstnanost, problémy s náborem nových zájemců o práci u VS ČR přetrvávají. Důvodem jsou obtížné pracovní podmínky a především nízké platové ohodnocení.


KUŘIM l K 31. 12. 2003 vykonávalo v kuřimské věznici trest odnětí svobody 314 odsouzených, čímž byla kapacita této moravské věznice naplněna na 144 procent při dodržení ubytovací plochy 4,5 m2 na osobu. Pro věznici byl uplynulý rok 2003 ve znamení zejména stavebních úprav, které vycházely z koncepce jejího rozvoje, kladoucí důraz na další zkvalitnění programů zacházení, rozšíření pracovních příležitostí a zvýšení bezpečnosti, především zamezením infiltrace nepovolených předmětů do areálu věznice. Jak vyplynulo z výroční zprávy Věznice Kuřim za rok 2003, všechny úkoly, které vyplývaly z Hlavních úkolů VS ČR a plánu práce samotné věznice, se podařilo splnit. Věznice má dnes k dispozici osm alternativních programů zacházení pro dospělé odsouzené a jeden program pro odsouzené mladé muže ve věku od 18 do 25 let. V koncipaci programů zacházení lze zpracovat také individuální program, který zohledňuje osobnostní nebo zájmová specifika vězně. Stejně jako v ostatních organizačních jednotkách VS ČR, tak i v Kuřimi je pro většinu programů zacházení společná pracovní terapie směřující k obnovení nebo vytvoření pracovních návyků. Dva speciální programy pak mají v Kuřimi vytvořeny pro odsouzené za sexuálně determinované trestné činy. Přitom jedním ze základních požadavků, který je zdůrazňován při tvorbě všech programů zacházení, je jejich smysluplnost. Například v rukodělném kroužku vězni vyrábějí dřevěné hračky pro děti z mateřských a základních škol či ústavů sociální péče. Za zdařilý nápad lze označit také výstavu prací odsouzených, kterou Věznice Kuřim připravila ke konci minulého roku ve spolupráci s Městským úřadem v Kuřimi. Pod názvem „Život a proměny“ se konala v městském domě kultury a ke zhlédnutí zde byly obrazy, intarzované výrobky řezbářské práce a množství dětských hraček. Během pěti dnů, po které se výstava konala, ji zhlédlo více než 1100 návštěvníků. Vedle již zmíněného rukodělného kroužku a psychologického, sociálního i právního poradenství je zde pro odsouzené připravena široká škála dalších sportovních,


vzdělávacích a zájmových aktivit. Celkem působí v kuřimské věznici 28 volnočasových kroužků, mj. atletiky, streetballu, floorballu, jógy, jazykové výuky, akvaristiky, muzikoterapie a modelářství. V současné době je jen velmi málo odsouzených, kteří si nevybrali žádnou z nabízených možností využití volného času nebo nemají zaměstnání. Programy zacházení jsou průběžně vyhodnocovány vychovateli a podle potřeb aktualizovány speciálními pedagogy. Vzhledem k tomu, že ve Věznici Kuřim není školské vzdělávací středisko, nebyl zde v loňském roce realizován žádný rekvalifikační kurz. Vzdělávání odsouzených bylo zajišťováno formou výukových kroužků. V oddělení výkonu trestu dnes v Kuřimi pracuje 11 specialistů, z toho jsou tři psychologové a čtyři speciální pedagogové. Každý z těchto specialistů vede minimálně dvě aktivity týdně, převážně se jedná o skupinové ovlivňování odsouzených, skupinové poradenství, vzdělávací a kulturně zájmové akce. Nad rámec programů zacházení se tito specialisté podíleli spolu s vychovateli na uspořádání celkem 140 akcí vzdělávacího, kulturního a sportovního charakteru, z nichž většina proběhla o víkendech a svátcích. Během roku se jich účastnilo na 1400 odsouzených. Ve věznici byla zřízena dvě nástupní oddělení – pro ostrahu a pro dozor, přičemž jejich materiální, technické a personální vybavení zcela odpovídá potřebám svého účelu i provozu. V minulé roce jimi prošlo 215 odsouzených (ostraha) a 166 odsouzených (dozor). Délka pobytu v nástupním oddělení se pohybovala v intervalu od dvou do čtyř týdnů. Po tuto dobu určení specialisté shromažďovali o každém odsouzeném veškeré relevantní informace, na jejichž základě byl každému z nich zpracován konkrétní program zacházení. Nastupujícím odsouzeným jsou zároveň vyčerpávajícím způsobem podávány vstupní informace tak, aby bylo dosaženo jejich pozitivní adaptace pro zdárný průběh výkonu trestu. Výstupní oddělení kuřimské věznice zahájilo svoji činnost v únoru loňského roku, a to po částečné rekonstrukci budovy „B“. Jeho celková ubytovací kapacita pojme 24 osob, kteří jsou ubyto-


váni po čtyřech na jedné ložnici. Těžiště práce v tomto oddělení je ve vedení odsouzených k sebeobslužným činnostem, v právním a především profesním poradenství. Do budoucna se počítá rovněž s vycházkami odsouzených mimo věznici. V Kuřimi evidovali měsíčně v průměru 50 odsouzených, kteří měli nebo mají problémy s drogou. Specialisté poradny drogové prevence využívali při práci s nimi nefarmakologickou terapii, zejména individuální nebo skupinovou psychoterapii. Poradnou prošlo ve sledovaném období 44 odsouzených, kteří buď zůstali v péči specialistů, nebo byli podle aktuálních problémů předáváni pracovníkům Sdružení podané ruce, popřípadě do péče psychiatra. V rámci programů zacházení jim byla nabídnuta i alternativa zaměřená na potlačení a odbourání návyků k užívání drog. Její součástí byla nejen dobrovolná abstinence během výkonu trestu, kontrolovaná namátkovým monitoringem, ale i zapojení vězně v poradně drogové prevence či aktivitách Sdružení podané ruce. V průměru bylo takto měsíčně zapojeno 15 odsouzených. Cenné zkušenosti získali v kuřimské věznici při řešení problematiky tzv. specifických skupin vězňů. K těm patří výkon trestu u mladých mužů ve věku od 18 do 25 let a u skupiny pracovně nezařaditelných odsouzených. Se skupinou mladých odsouzených zde v minulém roce pracoval tým specialistů, složený z pedagogů, terapeutů, vychovatelů, psychologů a sociálních pracovníků. Ti se v rámci pracovní terapie a dalších aktivit setkávali s mladými odsouzenými několikrát týdně, včetně tzv. Klubu mladých, jehož náplní byly prvky terapeutické, vzdělávací, relaxační popř. diskuse na aktuální téma. Tyto kluby se u vězňů setkaly s velkou oblibou. Vedle toho mohli mladí odsouzení navštěvovat tzv. samoobslužnou místnost, kde se pod vedením pedagožky učili základům vaření, kultuře stolování, praní a žehlení prádla. Důležitou součástí programu zacházení s mladými vězni tvořily osobní úkoly odsouzených, týdenní a měsíční komunity. Je jistě potěšitelné, že 90 % odsouzených své úkoly splnilo.

Více než pětileté zkušenosti práce kuřimských zaměstnanců vězeňské služby s odsouzenými trvale pracovně nezařaditelnými se zúročily v celkovém zefektivnění práce. Ve sledovaném období také došlo k rekonstrukci ubytoven, která umožnila snížit počet ubytovaných v jedné ložnici a tím i lepší diferenciaci odsouzených. Díky tomu se také daří lépe zvládat jejich zdravotní, především však psychické potíže a paranoidně– kverulantské vnímání světa. Třetí skupinu tzv. nezařaditelných odsouzených tvoří vězni, kteří jsou ve výkonu trestu za sexuálně determinované trestné činy. Přes nesporné výsledky zůstává problémem nízká motivovanost některých odsouzených, která pramení z jejich přesvědčení o vlastní nevině, a dále jejich nežádoucí ovlivňování těch odsouzených, kteří mají zájem se sebou něco pozitivního dělat. Rovněž na tomto úseku práce pomohla k jejímu zefektivnění přestavba ubytovny a s ní spojená lepší diferenciace odsouzených. Skupinová a individuální psycho-


terapie je zde uplatňována na režimovém principu v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a je do ní zapojen prakticky celý terapeutický tým. Výsledkem jejich práce je mj. i skutečnost, že dosud žádný z propuštěných odsouzených sexuálních deviantů nerecidivoval. Z celkového počtu odsouzených se v kuřimské věznici podařilo zaměstnat zhruba polovinu. Z toho větší část v provozovně hospodářského střediska a ve vnitřní režii pro zajištění chodu věznice. Zhruba pětina z celkového počtu vězňů pracovala u cizích hospodářských subjektů

Tímto článkem začínáme seriál, s nímž se budete setkávat v průběhu celého letošního roku a údaje, které v něm publikujeme, vycházejí z výročních zpráv organizačních jednotek Vězeňské služby České republiky za rok 2003.

Z výročních zpráv vybral a zpracoval Miroslav Jílek

19

Alkohol, jiné návykové látky a stres Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.

Stres jako faktor přispívající k zneužívání návykových látek Nadměrný a příliš dlouho trvající stres zvyšuje riziko problému s alkoholem a jinými návykovými látkami. To lze doložit řadou příkladů z odborné literatury. Na druhé straně není nadměrný stres rozhodně nezbytnou podmínkou rozvoje závislosti, ale je to jeden z rizikových faktorů. Je také třeba zdůraznit, že ne každý stres musí vyústit v pití alkoholu nebo zneužívání drog.

alkohol. Průměrného českého pivaře příliš nezajímá, jak se během pití alkoholu a po něm chovají jeho nadledviny a další orgány. Pro nás je to ale důležité. Z uvedeného přehledu jasně vyplývá, že i v době, kdy alkohol přinášel subjektivní zmírnění obtíží, na mnoha úrovních vlastně zvyšoval míru stresu. Účinky jiných návykových látek na výše zmíněné funkce mohou být v některých směrech odlišné, i v tomto případě však dochází spíše ke zhoršení stresové reakce, např. konopí zvyšuje při intoxikaci tepovou frekvenci i krev-

Stres a návykové látky Rizikové činitele (osobnost, rodina, prostředí) ò

Stres

ððððððððððððð ñ Ochranné činitele (osobnost, rodina, prostředí)

ö

ø

Alkohol či jiná návyková látka Zvládání stresu jinak

Některé změny při stresu – vliv alkoholu Stres

Alkohol

á

Dechová frekvence

á

á

Tepová frekvence

á

á

Krevní tlak

á

á

Metabolismus

á

á

Kožní galvanická vodivost

á

Bohužel v ČR se spotřeba alkoholu na jednoho obyvatele blíží 10 litrům 100% alkoholu za rok. Za této situace je relativně časté požívání alkoholu ve stresu. Alkohol zde může přinést krátkodobou subjektivní úlevu, ale při kocovině se míra subjektivní nepohody pronikavě zvyšuje. Nakonec tedy člověk trpí více než v době, kdy začal pít

20

ní tlak. Vysloveně stresogennně působí budivé aminy (pervitin) a kokain. Stresová reakce nastává během intoxikace budivými látkami i po té, co se vysadí, a to s ohledem na duševní nepohodu, která se v tomto období objevuje. Opioidy (heroin) stresovou reakci spíše tlumí, ale k výraznému stresu a aktivaci osy hypothalamus – hy-

pofýza – nadledviny dochází během odvykacích obtíží. V tomto období stačí i nepatrný podnět k tomu, aby se objevila přehnaná odpověď a tito lidé reagují na stresory nadměrně. Jestliže si někdo zvykne při stresu používat alkohol nebo jiné návykové látky, je snadno možné, že se dostane do bludného kruhu, ve kterém únik před stresem k návykovým látkám znamená vyšší stres, to vede k dalšímu úniku, atd. Tento bludný kruh může vyústit v závislost. K silným stresorům patří např. bolest. Na tu působí alkohol dvoufázově – nejprve může některé typy bolesti zmírnit, později bolest často naopak vzroste. Např. u revmatoidní artritidy se zjistilo, že dochází ke zhoršení obtíží až přibližně po osmi dnech od požití alkoholu, což se vysvětluje vlivem alkoholu na hormonální systém. Pokud už se vytvoří závislost, přistupují k tomu další stresory jako odvykací obtíže, craving (bažení), pracovní, manželské i jiné problémy.

Bludný kruh, kde stres posiluje zneužívání návykových látek a naopak

Æ Stres Ç

ð ï

Ê Návyková látka Ã

V odborné literatuře se např. popisuje vyšší konzum alkoholu v souvislosti s ekonomickým stresem, pracovním stresem, rodinnými problémy. Působení stresu zvyšuje i nedostatečná podpora ze strany okolí. Závažné jsou především stresory působící dlouhodobě. Stres vede k pití alkoholu nebo zneužívání jiných návykových látek zejména v případech, kdy člověk nenachází alternativní řešení, kdy je alkohol snadno dostupný a když člověk je mylně informován o účincích alkoholu nebo jiných návykových látek.

Prevence problémů působených návykovými látkami a stresem Naskýtá se přirozeně otázka, jak vzniku zmíněného bludného kruhu předejít a, pokud tato situace


nastane, jak bludný kruh přerušit. Jedno z dobrých řešení nabízejí tzv. „dovednosti potřebné pro život“ (life skills), jejichž význam se v posledních letech zdůrazňuje v léčbě a zejména v prevenci problémů působených návykovými látkami.

Některé dovednosti potřebné pro život 1. Dovednosti sebeovlivnění • Schopnost se motivovat ke zdravému způsobu života a vhodně se motivovat i v jiných oblastech. • Schopnost oddálit uspokojení nebo potěšení. • Schopnost chránit a posilovat zdravé sebevědomí. • Schopnost plánovat čas, vést přiměřený a vyvážený životní styl. • Dovednosti při zvládání rizikových duševních stavů (sem patří zejména bažení, ale i úzkost, hněv, deprese, radost nebo nuda). • Schopnost se uvolnit, používat vhodnou relaxační techniku, odpočívat. • Schopnosti pečovat o vlastní zdraví (výživa, cvičení, využívání zdravotní péče, hygiena atd.). 2. Sociální dovednosti • Schopnost čelit sociálnímu tlaku (např. odmítnout vrstevníky, starší nebo nadřízené, když nabízejí alkohol nebo jiné návykové látky). • Další asertivní dovednosti (dovednosti zdravého sebeprosazení). • Schopnost komunikace, vyjednávání, nacházení kompromisu a podobně. • Dovednosti rozhodování se a schopnost předvídat následky určitého jednání. • Schopnost vytvářet vztahy a budovat si přiměřenou síť sociálních vztahů. • Mediální gramotnost a schopnost čelit reklamě na návykové látky. • Schopnost racionálně hospodařit s penězi. • Dovednosti týkající se volby a hledání vhodného zaměstnání a dobrého fungování v něm. • Zvládnutí přechodu do nového prostředí nebo nové situace. • Rodičovské dovednosti. • Dovednosti týkající se organizace času.


Je zřejmé, že prevence stresu sama o sobě nepostačuje k prevenci a léčbě návykových nemocí. Může a měla by být však jejich užitečnou součásti. Řada zmíněných dovedností potřebných pro život pomáhá lépe zvládat stres (např. relaxační techniky nebo zvládání rizikových duševních stavů), jiné z uvedených postupů mohou stresu předcházet (např. schopnost

empatie a porozumění životním situacím nebo dovednosti týkající se organizace času). Zmiňovali jsme se o relaxačních technikách. Zdá se, že není až tak zásadní rozdíl, jakou technikou se stav relaxace navodí (autogenní trénink, progresivní relaxace podle Jacobsona, jógové relaxační techniky apod.). Změny, k nimž v organismu dochází, budou ve

Některé změny při relaxaci a při stresu Stres

RELAXACE

á

Svalové napětí a prokrvení svalů

â

á

Dechová frekvence

â

á

Tepová frekvence

â

á

Krevní tlak

â

á

Metabolismus

â

Aktivace osy hypothalamus – hypofýza – nadledviny

â

á

Hormony štítné žlázy

â

á

Kožní galvanická vodivost

â

Frekvence vln na záznamu elektrické aktivity mozku

â

á

á

všech těchto případech podobné. Z následující tabulky vyplývá, že logickým způsobem, jak zvládat stres, nejsou návykové látky, ale relaxace. Jestliže používáme relaxační techniky jako součást léčby, nemusí být ovšem jedno, která technika se použije. Zdá se, že Jacobsonova progresivní relaxace je vhodnější u problémů s pohybovým systémem. U astmatu se osvědčil autogenní trénink a jógová meditace, ale ne Jacobsonova progresivní relaxace. Naopak u epilepsie zaznamenali dobré výsledky s progresivní relaxací, ale ne s autogenním tréninkem. Podobně u vředové choroby žaludku je vhodná progresivní relaxace, ale ne autogenní trénink.

Stres jako faktor vedoucí k recidivě závislosti a co z toho vyplývá pro léčbu Výzkumy prováděné u závislých na alkoholu referují o tom, že chronický stres zvyšuje riziko recidiv. Nejvíce jsou ohroženi ti, kdo disponují nedostatečnými dovednostmi, jak ho zvládat, a mají ve svém okolí malou podporu.

Rizikovým faktorem je i to, že závislý hledá oporu u lidí, kteří nebezpečně pijí alkohol, a nemá ve věcech abstinence dostatečnou sebedůvěru. Z uvedeného lze vyvodit prakticky důležité závěry pro léčbu závislostí. Tato léčba by měla jistě zahrnovat prevenci stresu, nevystačíme zde však např. pouze s relaxačními technikami, ale je třeba používat daleko širší spektrum postupů.

Závěr Nadměrný stres je jedním z rizikových faktorů při rozvoji závislosti a může vést k recidivám závislosti. Při léčbě závislostí nelze ovšem spoléhat pouze na relaxační techniky, jakkoliv jsou užitečné a důležité, ale nabízet pacientům širší spektrum účinných postupů.

Další informace Řadu materiálů týkajících se prevence stresu a léčby návykových nemocí lze bezplatně stáhnout z těchto webových stránek: w w w. p l b o h n i c e . c z / n e s p o r w w w. m u j w e b / v e d a / n e s p o r www.geocities.com/nespor o

Mírnění stresu u závislých – některé možnosti a mechanismy Technika

Mechanismus protistresového působení

Sociální dovednosti (např. schopnost komunikace, odmítání alkoholu nebo drog)

Posiluje se sebedůvěra a připravenost ke zvládání rizikových situací.

Relaxační techniky

Urychlují zotavení ze stresu, mírní nespavost, bolesti, psychosomatické obtíže a rizikové emoce.

Dobrá organizace času

Může předejít řadě stresorů.

Zdravý životní styl

Zvyšuje celkovou odolnost včetně odolnosti vůči stresu.

Skupinová terapie a účast ve svépomocných organizacích typu Anonymní alkoholici

Mimo jiné poskytují sociální podporu (social support), která zvyšuje odolnost vůči stresu. Lze si zde také osvojovat dovednosti ke zvládání stresu (např. mechanismem sociálního učení).

Schopnost identifikovat spouštěče (podněty aktivující závislost), vyhýbání se jim a příprava na jejich zvládání

Prevence zbytečného setkávání se stresory, větší sebedůvěra a lepší schopnost zvládat stres při cravingu (bažení).

Tělesné cvičení

Mimo jiné mírní deprese a úzkosti, po skončení se často spontánně dostavuje relaxace.

Jóga

Mimo jiné spojuje výhody relaxace a tělesného cvičení.

Rodinná terapie

Může posílit důležité vztahy, zvýšit sociální podporu (social support) a předejít některým stresorům.

Psychologické a farmakologické způsoby jak mírnit craving (bažení)

Craving, i když je zvládnut, vede ke stresové reakci, a jeho prevence je zároveň prevencí nadměrného stresu.



21

Dva světy, dvojí život za mřížemi Rozhovor s 1. náměstkem generální ředitelky Vězeňské služby ČR PaedDr. Bohuslavem Burkiewiczem

Transformace, která by alespoň přiblížila gruzínské vězeňství dnešním vězeňským standardům v Evropě, tuto zemi teprve čeká. Na druhé straně kanadský vězeňský systém je i ve vyspělých západoevropských zemích považován za to nejlepší, co současná penologie nabízí. Rada Evropy si dokonce najímá kanadské odborníky za své poradce. A to je, při evropské hrdosti i evropském postoji vůči americkému kontinentu, více než výmluvné. Jaké jsou tedy charakteristické znaky kanadského a gruzínského vězeňství?

Trestní politika každého státu má své historické kořeny. Byla utvářena postupem času i stupněm vývoje té či oné společnosti, toho či onoho národa, jeho tradicemi a zvyky. Přes zjevnou a přirozenou rozdílnost tohoto vývoje se v polovině devatenáctého století začaly ve světě objevovat první pokusy o sjednocení pravidel zacházení s pachateli trestných činů. Psal se rok 1860, kdy vznikla Italská společnost pro vězeňství, která poukázala na potřebu rozvoje právního myšlení na poli vězeňství a trestního soudnictví. V následujících letech přišla první a pak další setkání penologických odborníků, nejprve z Německa, Švýcarska a severní Ameriky, postupně však i z dalších zemí. Stala se platformou k široké výměně zkušeností, která vyústila ve stanovení jednotných pravidel pro zacházení s pachateli trestných činů. Toto úsilí vyvrcholilo v roce 1955, kdy se v Ženevě konal první kongres OSN, který celému světu předložil tzv. Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s odsouzenými. Obsahoval mj. i minimální předpoklady pro zacházení s vězni, jež byly přijaty jako žádoucí a nezbytné, při prosazování disciplíny nebo při užívání nástrojů omezujících svobodu ve věznicích.

22

Pane první náměstku, tato pravidla jsou dodnes chápána jako projev morálních a filozofických hodnot vztahujících se k člověku a jeho životu, inspirující veškerý pokrok ve vězeňství v civilizovaných státech. V loňském roce jste měl příležitost pracovně navštívit a poznat vězeňství v Gruzii a následně v Kanadě, ve dvou zemích, které jsou od sebe vzdáleny tisíce kilometrů. Je mezi úrovní jejich vězeňských systémů taky taková vzdálenost? Hostům sluší zdvořilost a já bych chtěl nejprve ze srdce poděkovat za úžasnou atmosféru, se kterou jsem se při návštěvě Gruzie a Kanady setkal, ale mám-li upřímně odpovědět na vaši otázku, pak ano. Není to jen vzdálenost v kilometrech, co obě země dělí, ale především v čase. V tom jsou natolik vzdáleny, že porovnat jejich vězeňské systémy prostě nelze. Zatímco Gruzie je teprve na začátku budování právního státu a teprve ji čekají změny, jimiž už prošly vyspělé západoevropské civilizace a které po roce 1990 ovlivnily i vývoj postkomunistických zemí, kanadské vězeňství představuje současný vrchol v této oblasti.

Pokud mám přiblížit kanadský vězeňský systém, musím zdůraznit, že nejvíce na mne zapůsobila úzká propojenost jednotlivých státních složek, které přijdou do kontaktu s pachatelem trestné činnosti. Je to systém, jenž Kanaďané tvořili dvacet let a který lze dnes považovat za nejpropracovanější penitenciární model ve světě. Jeho podstata, stručně řečeno, spočívá v tom, že od chvíle, kdy je pachatel trestného činu zadržen policií, se shromažďují veškeré dostupné informace o jeho osobě. Na tomto sběru informací se postupně podílejí další instituce (soudy, probační a mediační služba, vězeňská služba, některé nestátní subjekty), které v rámci jednoho programu spolu úzce spolupracují. To znamená, že společně sledují dotyčnou osobu od okamžiku zadržení do okamžiku propuštění na svobodu. Rád bych ještě podotkl, že jednotlivé instituce mají mezi sebou vysoce profesionální vztahy a rozhodně na sebe nežárlí, jak je tomu v některých případech u nás. V Gruzii jsou lidé poznamenaní tím, že dlouhá léta žili v policejním státě. Teď, když už nemají nad sebou onu nemilosrdnou knutu, někteří z nich morálně i lidsky selhávají, a to je nejčastější důvod, proč se dostávají do rozporu se zákonem. Navíc významným fenoménem současné Gruzie je neuvěřitelná míra korupce, korupce všeho, co zkorumpovat lze. Nevyhnula se zřejmě ani vězeňství. Podmínky, v nichž zde žijí lidé odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody, nelze označit jinak než za velmi strohé a zcela určitě by neobstály ani tomu nejbenevolentnějšímu pohledu z hlediska evropských vězeň-

ze zahraničí

ských pravidel. Vězni žijí v nevyhovujících podmínkách, ať už hygienických či ubytovacích, a za nevyhovující lze označit i celkovou úroveň stavebně technických prostředků. Po roce 2000 byl však penitenciární systém v Gruzii zařazen pod ministerstvo spravedlnosti a nastartován snad slibný začátek systémových změn. Z toho, co jste už řekl, lze usoudit, že těch změn bude potřeba hodně a že jejich realizace rozhodně nebude snadná. Můžete alespoň stručně uvést čeho se tyto změny týkají? V Gruzii je sedmnáct věznic kde je umístěno přibližně 7500 obviněných a odsouzených, jejichž ubytování je zcela nebo z velké části nevyhovující. Na kardinální řešení proto čeká především rekonstrukce zastaralých vězeňských objektů, které jsou sice hlídané se zbraní v ruce, ale v nichž není žádná diferenciace vězňů, takže tu vedle sebe žijí zločinci nejhrubšího zrna a odsouzení za


běžné delikty. Není proto divu, že v těchto podmínkách řídí život ve věznici vězeňské gangy a že zde dochází ke kastování. Velmi závažná změna čeká Gruzii v oblasti zabezpečení práv vězňů, a to ve smyslu Standardních minimálních pravidel OSN a Evropských vězeňských pravidel. V gruzínských věznicích bude nutné zavést systém kontroly, provádět prevenci nezákonného jednání a přijmout taková opatření, která povedou k posílení disciplíny a omezení počtu útěků vězňů. Nutné bude oslabit nebezpečný vliv některých vězňů profilujících se v rámci vězeňské subkultury jako nezákonné autority. Rovněž 100% nezaměstnanost brání úspěšnější resocializaci a reintegraci odsouzených. Závažným problémem je také úroveň zdravotnické péče, pokud lze o zdravotní péči vůbec hovořit. Od základu bude třeba vybudovat systémy spojení, signálního zabezpečení, přenosu dat a jednotné databáze. Rád bych byl objektivní, a tak mi dovolte uvést i výsledky, které

již byly v rámci transformace gruzínského vězeňství dosaženy. Především je to přijetí nového zákona o výkonu trestu, který značně humanizuje podmínky uvěznění, dále vytvoření služby na ochranu práv uvězněných osob, kompletní rekonstrukce dvou vězeňských objektů a otevření nových věznic pro ženy a pro mladistvé. V roce 2002 byla přijata Koncepce reformy vězeňského systému počítající i se zavedením institutu alternativních trestů. Ale každý projekt, byť sebepotřebnější, stojí peníze. Má Gruzie dost finančních prostředků na transformaci svého vězeňství? Roční státní rozpočet Gruzinské republiky, vyjádřený v dolarech, rozuměl-li jsem správně, je srovnatelný s ročním rozpočtem Vězeňské služby ČR. Přesto věřím, a jsem o tom i přesvědčen, že vývoj se nedá zastavit, a to ani v Gruzii, a že její vězeňství se v nějaké, řekněme v perspektivě několika

desetiletí, v mnohém přiblíží světovému trendu v tomto oboru. Ve světě se stále ještě setkáváme s represivním pojetím výkonu trestu nebo naopak s tzv. restorativní trestní politikou. Ke které z těchto metod se přiklánějí v Gruzii a ke které v Kanadě? V Gruzii výkon trestu spočívá v čekání na den, kdy odsouzenému vyprší soudem stanovená délka trestu. V Kanadě zase uplatňují systém standardizovaných programů, které jsou odsouzené osobě šity na míru a řeší problém, kvůli němuž se ocitla ve výkonu trestu. Například, když člověk spáchá trestnou činnost charakteru domácího násilí, odborníci mu řeknou: „Tak, takhle vypadá váš problém, v tomhle spočívá jeho příčina a tohle je lék, který teď budete užívat, abyste se svého problému zbavil.“ Současně s tím mu připraví program k zvládnutí nekonfliktní komunikace v rodině, další program na ovládnutí vlastní agresivity

a program všeobecných verbálních dovedností. Po absolvování těchto programů přistoupí dotyčná osoba k jakési zkoušce, u níž probační pracovník zjistí, zda nastaly předpoklady pro parole nebo dokonce předčasné propuštění na svobodu. Musím zdůraznit, že v Kanadě usilují o úspěšnou resocializaci odsouzeného pomocí moderních prostředků současné penologie, zejména odborné diagnostiky a jí odpovídajícím programům zacházení, přičemž na prvním místě je ale vždy ochrana společnosti. Zmínil jste se o tom, že rozdíl mezi gruzínským a kanadským systémem je patrný už při pohledu na objekty, v nichž se vězněné osoby nacházejí. Můžete nás s ním blíže seznámit? Začal bych Kanadou, kde stejně jako u nás mají vězení různých typů. Jsou to federální věznice, kam umisťují pachatele trestných činů s trestem odnětím svobody delším než dva roky, a potom věznice v provinciích pro výkon trestu odnětí svobody do dvou let. Bezpečnostní systémy těchto věznic jsou přirozeně značně rozdílné. Zatímco ve federálních věznicích jsou složité a technicky náročné, provinční zařízení bývají většinou otevřená a svou architekturou připomínají buňky, které se skládají z několika většinou jednolůžkových pokojů, společné kuchyňky, WC a předsíně. Jsou to unikátní objekty, které vycházejí z prostředí, v nichž se nacházejí, a dokreslují kolorit daného regionu. Pohodlné jednolůžkové ubytování je však aplikováno i ve federálních věznicích, včetně zachování maximálních hygienických a sociálních podmínek. Nepříjemně na mne tady ale působila skutečnost, že vězni jsou odděleni od ostatního světa hrubým sklem, které podle mne zatěžuje psychiku člověka více než mříže. Na druhé straně je nutné přiznat, že jde o maximálně bezpečné řešení, neboť vězeň za sklem se ocitá v naprosté izolaci. V Gruzii je ubytování odsouzených hromadné, čtyřicet i více lidí na jedné cele nebo spíše v jednom prostoru. Viděli jsme místnosti, kde

Gruzie – pohled na věznici


ze zahraničí

23

nu trestu. S tím souvisí i nezbytné investiční záměry. Jedním z nich bylo dokončení výstavby nového vězení pro ženy ve výkonu trestu, které jsem měl možnost navštívit. Je vybaveno kvalitním sociálním zařízením, plně funkční elektrickou instalací, ženy mají k dispozici prostory pro aktivní využití volného času, zkrátka řečeno, je zde téměř všechno, co známe z vězeňských objektů v Evropě. Za jeho slabinu považuji kolektivní způsob ubytování. Čtyřicet až padesát žen na jedné místnosti je opravdu příliš. V Kanadě jsem měl příležitost zavítat do jedné, už na první pohled hezké a architektonicky zajímavě řešené vesnice. Že je to vězení pro ženy, jsem poznal až za chvíli. Sestávalo se z menších domků, kde byly jedno či dvoulůžkové útulné pokojíky, kompletní sociální vybavení, televize, lednička, a co mne velmi zaujalo, individuální výzdoba, kterou si navrhly a vytvořily odsouzené ženy.

Gruzie – vězeňská kuchyně ve staré věznici

Není nadsázkou, řekneme-li, že drogy pohlcují civilizaci. Jejich distributoři postupně, ale vytrvale vyhledávají nová odbytiště, a jak se ukazuje, k těm nejvíce lákavým a perspektivním patří věznice. Jak se tomuto nebezpečnému fenoménu doby brání v Gruzii a Kanadě?

Odpověď na tuto otázku není snadná, protože drogy není téma, kterým by se hostitelé chlubili. Nedělali to ani Gruzínci, ale ani Kanaďané. Jenže všichni dnes víme, že drogy jsou celosvětový problém. Potýkají se s nimi v Gruzii i v Kanadě, ve Francii či v USA, Itálii, Holandsku nebo v Německu, stále větší starosti s nimi máme také v České republice. V Kanadě čelí průniku drog do věznic podobnými způsoby jako u nás, přitom úzkostlivě dbají na dodržování daných pravidel „hry“. Chová-li se vězeň v souladu s nimi, získává různé úlevy, včetně toho, že se mu nabízí šance dřívějšího ukončení výkonu trestu. V opačném případě následují rychlé sankce, při jejich uplatnění má kanadská vězeňská služba velmi široké pravomoce. V Gruzii nám ukázali všechno, ale nehovořili o všem. Drogy patřily k tématům, jímž se vyhýbali. Když jsme se připravovali na tiskovou konferenci, říkali jsme si, co řekneme novinářům, až se nás zeptají třeba na drogy. Nechtěli jsme říkat nepravdy, ani urazit hostitele, ale na druhé straně jsme nechtěli vypadat jako návštěva, která nemá oči a uši. Naše obavy však byly zbytečné. Během „tiskovky“, jejíž součástí byla i prezentace našeho vězeňství, nepad-

po stěnách stékala voda, hygiena je minimální, okna bývají bez skel, jen s kusem zavěšeného hadru, díry ucpané dekami. Mají tam však i cely pro vězeňské prominenty, kteří uplatňují zřejmě vlastní pravidla chování. Chybí elektronická zařízení, oplocení jsou mizerná a chátrající, počet dozorců je nedostatečný a většinou špatně placený, bez pořádné uniformy. Tu často třeba nahrazuje nějaké vojenské sako a civilní kalhoty. Všude na světě tvoří převážnou část vězňů muži. Gruzie ani Kanada nejsou v tomto směru výjimkou. Ale jak jsou na tom ženy, které v těchto státech porušily zákon? V jedné z odpovědí jsem uvedl, že gruzínské vězeňství se chystá nastoupit cestu velkých systémových změn, majících v první řadě humanizovat nový zákon o výko-

24

Gruzie – ubytovna v nové ženské věznici

ze zahraničí


la ani jedna otázka na téma gruzínského vězeňského systému, natož drog. Proč, to nevím, ale všimli jsme si, že v Gruzii se o vězeňství nemluví. Snad i proto, že v něm asi mají značný vliv mafie. Jaký způsob výkonu trestu odnětí svobody je dle vás větší zárukou pro bezpečnost společnosti? Ten, který preferuje represivní formy, nebo ten, který se opírá o tzv. restorativní trestní politiku? Tvrdý přístup k výkonu trestu odnětí svobody vyplývá z přirozené lidské touhy po spravedlnosti, po tom, aby zlo bylo potrestáno a akt odplaty naplněn. Neřeší se tím ovšem problém kriminality, neboť tvrdý trest uspokojuje společnost, ale pachatele dál devastuje. Je velmi těžké vysvětlit veřejnosti, co je lepší, zda uspoko-

jení jejích emocí formou tvrdého trestu a zdevastovaný pachatel, který jednoho dne z vězení přece jen vyjde a s největší pravděpodobností zanevře na celý svět a podle toho se k němu bude taky chovat. Nebo je lepší hledat méně násilné formy výkonu trestu, které nebudou tak bezprostředně závislé na naplnění oné emoční touhy po mstě a odplatě, ale umožní pachateli trestného činu úspěšný návrat do společnosti. Bohužel, emocím se nedá poručit a vědí to i politici. A snad právě proto někdy populisticky volají po tvrdých trestech, přestože dobře ví, že se tím kriminalita ve společnosti nevymýtí. V Kanadě tvrdou trestní politiku rozhodně nepreferují. Naopak, vždy se nejprve zeptají, jeli sankce nezbytně nutná a jak je ten člověk nebezpečný společnosti. Ale když je, pak se nevyhýbají ani přísným opatřením.

Podle čeho poznají, že jde o člověka nebezpečného společnosti? Využívají metodu zvanou „risk assessment“. Spočívá v tom, že od okamžiku, kdy člověk přijde do rozporu se zákonem, se o něm s pomocí propracovaných nástrojů soustřeďují všechny dostupné informace a po jejich vyhodnocení se snaží odpovědět na zásadní otázku: „Jaké konkrétní, zdůrazňuji »konkrétní« riziko představuje dotyčná osoba pro společnost?“ Stává se totiž, že vrah nemusí být pro společnost tolik nebezpečný, jako usměvavý, sociálně zdatný elegán, skrývající v sobě až příliš mnoho agrese a nenávisti. Podle takto získaných poznatků přistupuje kanadská vězeňská služba i k rozmisťování odsouzených osob do jednotlivých typů věznic. Je to rozhodně efektivnější způsob,

než když o umisťování do jednotlivých typů věznic rozhodují soudy, jak je tomu například v České republice. Můžete na závěr říci, co pro vás osobně návštěva obou zemí znamenala? Stručně řečeno, v Gruzii jsem měl příležitost předat naše zkušenosti, v Kanadě naopak cenné zkušenosti získat. Česká republika je dnes někde uprostřed mezi těmito dvěma světy a jistě by nebylo na škodu, kdyby je svým působením i pomáhala sbližovat. Děkuji za rozhovor. Miroslav Jílek Foto PaedDr. Bohuslav Burkiewicz, archiv

Kanada – vězeňské zařízení pro národnostní menšiny


ze zahraničí

25

Návrat vévody frýdlantského Popeleční středa dne 25. února 2004 byla zapsána do dějin Věznice Valdice zlatým písmem. Při slavnostním shromáždění v památných zdech objektu, určeného původně k dobrovolnému pokání mnichů a později k nedobrovolnému odpykávání těžkých vin odsouzenců, jakoby se účastníkům znovu objevoval nezaměnitelný genius loci, jehož kulturní rozměr vpravdě evropského dosahu odtud po létech opět v plném lesku po právu zazářil zásluhou mlčících zakladatelů i přičinlivých současníků a obnovitelů duchovní tradice kartouzy valdické. V následujících řádcích uvádíme fakta z historie a citujeme slova řečníků a hostů pronesená na slavnostním shromáždění, abychom i jim samotným připomněli, že jejich vyslovením se i tato slova stala historií.

Osudy místa V České republice slouží jako vězení i některé památkově chráněné stavební objekty. Po roce 1989 to ale už neznamená, že by tyto objekty byly odsouzeny k postupnému chátrání a ztrátě kulturního rozměru, který kdysi měly. Hned za hradem Mírov, který byl založen snad již v polovině 12. století, je v pořadí druhou nejstarší stavební památkou Věznice Valdice. Jádro vězeňského areálu tvoří kartuziánský klášter založený Albrechtem z Valdštejna v roce 1627 a kostel Nanebevzetí Panny Marie, který si Valdštejn zvolil jako místo

pro svou hrobku. Celý areál byl za života zakladatele dobudován jen zčásti, kostel byl dokončen až třicet let po násilném ukončení vévodova neklidného života vražednou ranou roku 1634 v Chebu. Vojevůdce, snad z vědomí vlastní hříšnosti, snad pro větší slávu své jičínské rezidence, usadil do Valdic mnichy přísného řádu, zasvěcené nejpřísnějšímu postu a samotě. Kartuziánský řád je velmi starý, byl založen už v roce 1084 sv. Brunonem v La Chartreuse u Grenoblu. Mniši se ale dlouho nad Valdštejnovým hrobem nemodlili. I jeho kosti měnily místo posledního odpočinku.

Pplk. Dr. Karel Kocourek při rozhovoru pro ČT 1 Stejně neklidný byl i další osud kartouzy valdické. Císař Josef II. roku 1783 klášter zrušil a tím odsoudil k sedmdesáti letům devastace. Úplný zánik objektu byl odvrácen až za Františka Josefa I., kdy byl v letech 1855–1856 přestavěn na trestnici. Namísto řeholníků se do Valdic nastěhovaly milosrdné sestry Sv. Karla Boromejského, které se spolu s vězeňským personálem podílely na zacházení s vězni. Po roce 1948 se mniši a kněží dostali na druhou stranu mříží. Na počátku 50. let si mezi dlouhou řadou kněží ve Valdicích prožil své martýrium například čihošťský farář Josef Toufar. Valdický kostel byl v letech totality přepažen dvěma dřevěnými stropy a proměněn zprvu v továrnu,

Vernisáž cyklu obrazů M. Ščigola se uskutečnila v prostoru někdejšího klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie (chrám byl v 19. stol. proměněn ve filiální kostel sv. Josefa, po roce 1948 prostor sloužil jako továrna)

26

historie

kde pracovaly až tři stovky vězňů, později sloužil jako skladiště. Rok 1989 přinesl do Valdic obrovské změny, které se projevily i ve změněném přístupu vězeňské správy k péči o historicky cenný objekt, jehož význam byl do té doby chápán jako cosi druhotného, ačkoliv kostel Panny Marie byl již na seznamu památek UNESCO.

Projekt obnovy a využití kostela Nanebevzetí Panny Marie Po roce 1996 byly z kostela odstraněny dřevěné stropy a opraveny střechy a věže. Vedení věznice začalo uvažovat o možnostech využití obrovské budovy, jejíž holé stěny se stopami hrubě poničené barokní výzdoby se tyčí vysoko nad hlavami ztichlých návštěvníků. Ředitel věznice plk. JUDr. Karel Kocourek vnímá historickou architekturu nejen z pozice nejvyššího správce objektu, ale vidí v ní i šanci pro zhodnocení při výchově odsouzených, kdy estetika a etika si podávají ruce: „Kartuziánský klášter je památkou první kategorie a zdědili jsme ho jako velmi zdevastovaný areál. Naším úkolem je přiblížit jej modernímu výkonu trestu západního typu, ale neubrat mu nic na jeho kráse.“ Ředitel i jeho zástupce Ing. Milan Bíma spolu s dalšími pracovníky věznice mají velkou zásluhu na tom, že se kostel postupně opravdu vrací do původního stavu. Ředitel ve svém vystoupení připomněl, že slavnostní shromáž-


dění je po padesáti letech prvním setkáním veřejnosti v prostoru kostela, který by měl nadále sloužit pro pořádání koncertů, výstav, přednášek a počítá se i s vytvořením stálé expozice věnované historii a také současnosti věznice. „Uskutečnění pietního setkání k uctění památky obětí třicetileté války a umístění expozice obrazů Mistra Ščigola v prostorách vězeňského kostela považuje vedení věznice za významný krok. Ani vysoké ohradní zdi a mříže by neměly bránit kontaktu s uměním, kulturou a okolním svobodným světem za branami věznice. Věříme, že tato ojedinělá a pro Jičínsko významná akce napomůže k účelné prezentaci Vězeňské služby ČR veřejnosti“, hodnotil dále ve svém projevu postupné otvírání věznice ředitel Kocourek.

Proč byla první akcí právě vernisáž? Věznice v demokratické společnosti není izolovaným místem, ale pracuje v ní a navštěvuje ji řada lidí, kteří svou vlastní duchovní cestu a morální růst spojují s pomocí jiným lidem. I nenápadní lidé, věřící stejně jako bezvěrci, mají ve věznici šanci pokusit se připojit spolu s ostatními svůj díl práce jako ochránci spravedlnosti a nositelé ideálů humanity. Takoví lidé se potkávají na křižovatkách svých cest s podobně orientovanými, ale docela jinak obdařenými, tedy lidmi různých profesí a zájmů. Jejich myšlenky a úsilí se v určitých chvílích protnou a znásobí. Stalo se tak, když se římskokatolický farář v Železnici Josef Kordík, který od roku 1989 působí jako vězeňský kaplan ve Valdicích, potkal s výtvarníkem ukrajinského původu Michailem Ščigolem, který se usadil v Železnici. Výtvarník pro sebe objevil skrytou tvář tohoto kraje pod Zebínem, Valdštejnovo vévodství. A ve svých obrazech se pokusil zachytit svou vizi složité vévodovy duše. Nápad vystavit Ščigolovy obrazy ve Valdicích na sebe nedal dlouho čekat, jakoby od počátku visel ve vzduchu, ačkoli Mistr sám o tom říká: „Nikdy by mne nenapadlo, že bych mohl své obrazy vystavit ve valdické věznici“. O cyklu svých patnácti obrazů, z nichž největší má rozměry 3 x 2 metry, řekl: „To jsou obrazy ne to-


bilitoval se v oboru vnitřních nemocí a jako docent 1. lékařské fakulty UK se věnuje zejména kardiologii a pneumologii. Ví o člověku a jeho bolestech dost, aby mohl hodnotit vzestup a příkrý pád Valdštejnovy hvězdy na nebi české historie.

Každý člověk touží po míru a klidu

Doc. MUDr. Zdeněk Susa, CSc. (vlevo) a Mgr. Josef Kordík lik o životě Albrechta Václava, ale spíše o jeho duchovní cestě a snaze překonat nepřízeň osudu.“ Další pravděpodobní účastníci dozrávání nápadu, mezi které patří především ředitel Karel Kocourek, neprozrazují mnoho o nadšení, které je muselo ovládnout, když svůj nápad realizovali. Nemuseli bojovat s nepřízní osudu, ale jen s technickými problémy, které obvykle lze při dobré vůli vyřešit. Ředitel Kocourek stále myslel na možnost otevřít věznici lidem z okolí a ukázat ji v trochu jiném světle, než se jeví z vyprávění bývalých vězňů: „Určité malé skupinky budou moci navštívit tuto výstavu, jsme na to připraveni, ale návštěvníci nejdříve musí splnit určité podmínky, například dopředu se nahlásit, předložit občanský průkaz.“ V průběhu diskusí se objevovala šířka a hloubka nápadu, téma osobnosti vojevůdce a třicetileté války, která rozdělila Evropu a smrtelně zvětšila propast mezi katolíky a nekatolíky. Tehdy asi tvůrci myšlenky přišli na to, že hlavní slovo při otevření výstavy by měl pronést evangelík otevřený všem myšlenkám ekumenické spolupráce. Na pomyslnou scénu přichází doc. MUDr. Zdeněk Susa, CSc., který během vernisáže seznámil hosty se svým pohledem na Valdštejnovu osobnost i na Ščigolovy obrazy. Zdeněk Susa je velmi zvláštní osobnost, košatá a bohatě strukturovaná. Působil po řadu let jako nejvyšší laický představitel Českobratrské církve evangelické – synodní kurátor. Angažuje se v práci médií, je veřejně činný, ve svém vlastním nakladatelství vydal přes třicet knih, ha-

Své líčení o historicky známých negativních vlastnostech vévody zakončil Dr. Susa slovy: „To všechno může být pravda, ale určitě ne celá. Je tu ještě druhý Valdštejn, s nímž se při čtení historických pojednání nesetkáme. Pozná ho však každý, kdo navštíví Jičín. Je to Valdštejn tvůrce, budovatel.“ A pokračuje: „Něco takového nepostaví hrabivec, který jen rychle a bez skrupulí hromadí majetek. Vévodství a jeho hlavní město potřebuje vizi – buduje se pro generace, pro staletí. Postavil je sice válečník uprostřed třicetileté války. Ale postavil je pro mír. Vévodství Frýdlant – to přece znamená »země míru«“. Tutéž myšlenku pak Dr. Susa rozvíjí při líčení významu Ščigolových obrazů: „Michail Ščigol je laskavý malíř, proto dal Valdštejnovi ještě šanci. Skutečný vévoda možná toužil po životě v míru, ale před sebou měl jen jedinou cestu, která vedla k násilné smrti. Ščigol ho postavil na rozcestí – otevřel mu také cestu k životu: Vévoda stojí na břehu řeky, kolem něho je zkáza a smrt; na druhém břehu je však zeleň a květy, stačilo by přebrodit řeku tam, kam zve lákavá ženská postava. Albrecht Václav Eusebius tak má možnost, které by mohl využít – alespoň na obraze.

Michail Ščigol

historie

Michail Ščigol svůj cyklus nazval: »A. V. E. Valdštejn aneb barokní sny Albrechta Václava Eusebia«. Já bych pro návštěvníky výstavy navrhl ještě jiný název, totiž »Barokní sen Michaila Ščigola o Valdštejnovi«. Teď se obojí sny – Valdštejnovy i Ščigolovy – nabízejí nám – k našemu snění.“ Při vernisáži zazněla barokní hudba v podání vokální a instrumentální skupiny Ritornello, která si nedávno získala věhlas natočením Loutny české, díla jednoho z našich největších barokních skladatelů Adama Michny. Na vernisáž ve Valdicích si umělecký vedoucí skupiny Ritornello pan Michal Pospíšil připravil repertoár zahrnující písně vojenské a písně lovecké. Za zvuků hudby se tak v představách hostů mohl do Valdic alespoň na chvíli vrátit generalissimus císařských vojsk, admirál Baltského moře a oceánu, vévoda frýdlantský, zaháňský a meklenburský Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, od jehož zavraždění uplynulo již 370 let. Na závěr slavnostního shromáždění pronesl modlitbu za oběti třicetileté války biskup královéhradecký Dominik Duka.

Věznice není pouhý orgán represe Vernisáže se zúčastnilo šest desítek uměnímilovných hostů, mnozí z nich byli ve věznici poprvé a v tom případě se naplnilo přání ředitele věznice Karla Kocourka, aby občané měli příležitost seznámit se s věznicí při mnoha různých příležitostech, kdy se představuje jako kulturně vyspělá instituce našeho demokratického státu. Akce přilákala k návštěvě věznice významné hosty, za všechny je třeba zmínit především generální ředitelku Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamilu Meclovou, předsedkyni Výboru dobré vůle Olgy Havlové MUDr. Milenu Černou a senátora MVDr. Jiřího Lišku. Přítomni byli také zástupci krajského úřadu, okolních měst a obcí a řady kulturních a státních institucí. L. Bajcura Foto B. Pivoňka

27

První jednání poradního sboru ředitele DRAHONICE l K uplatňování poznatků, forem a metod zacházení s odsouzenými, které napomáhají k dosažení účelu výkonu trestu, byl zřízen ve Věznici Drahonice poradní sbor ředitele. Jeho členy jsou odborníci, kteří nejsou zaměstnáni přímo ve věznici. Jedná se o starosty přilehlých obcí, lékaře, ředitele odborného učiliště, sociálního kurátora, zástupce probační a mediační služby, ředitelé K–centra z Chomutova a Mostu, zástupce z Městského úřadu v Podbořanech a soudkyni z Loun. První jednání poradního sboru ředitele proběhlo ve středu dne 10. 3. 2004 přímo v areálu věznice. V úvodním vystoupení ředitel věznice pplk. Mgr. Milan Hospodka poskytl přítomným základní informace o Vězeňské službě České republiky, právních normách, které upravují její činnost a následně je seznámil s historií i současností Věznice Drahonice. První zástupce ředitele věznice Mgr. Jiří Šrajber vystoupil k problematice zacházení s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody a ke způsobu jejich zaměstnávání a vzdělávání. Následovalo vystoupení zástupce ředitele věznice Ing. Petra Janka k ekonomické problematice, investiční výstavbě a správě majetku. Členové poradního sboru si poté prohlédli areál věznice, přičemž měli příležitost seznámit se i s probíhajícími volnočasovými aktivitami odsouzených a v rámci připravené výstavky také ukázkami výrobků vytvořených odsouzenými v rámci artetarapie a zájmové činnosti. Na závěr byla navržena témata do dalších jednání poradního sboru, přijaty závěry a stanoven plán jednání poradního sboru na rok 2004 a 2005. Mgr. Jana Klímová

28

Los trés muclos BŘECLAV l Ve vazební věznici je také oddělení pro výkon trestu odnětí svobody, kde si odpykávají svůj trest odsouzení zařazeni do věznice s dozorem. V současné době se tu sešli tři hudebně nadaní odsouzení, kteří založili hudební skupinu s názvem „Los trés muclos“.

Hudební „těleso“, nad nímž si vzaly patronát psycholožka a sociální pracovnice, vytvořili dva kytaristé a bubeník. Po delším pravidelném sehrávání vznikla série pěkných písniček a některé se podařilo, i přes ne příliš dobré nahrávací podmínky, nahrát na kazetu. Iva Bednářová

Kuchařský kurz ve znojemské věznici ZNOJMO l Ve Věznici Znojmo byl v lednu letošního roku ukončen již 11. běh kuchařského kurzu pro odsouzené muže, včetně dvou běhů pro odsouzené muže do věznice typu „C“ s ostrahou. Všechny tyto kurzy byly vždy řádně připraveny, a to jak ze strany zaměstnanců oddělení VT a V , tak ze strany proviantu věznice. Odsouzení, kteří řádně ukončili závěrečnými zkouškami, mohli následně využít své znalosti a dovednosti v rámci vězeňské služby. Hned od první chvíle, kdy kurzy začaly probíhat, usilovali zaměstnanci Vězeňské služby ČR o to, aby si jejich frekventanti zvyšovali kvalifikaci způsobem, který by jim umožnil ji využít po propuštění z výkonu trestu, tedy v civilním zaměstnání, a tím jim usnadnil návrat do společnosti. Do letošního kuchařského kurzu, který byl zahájen v polovině února, bylo z 15 zájemců z řad odsouzených vybráno osm, a to z věznic v Příbrami, Bělušicích, Vinařicích a Kuřimi. Koncepce kurzu byla metodicky stanovena

Skvělé nápady a šikovné ruce

OPAVA l Výrobou dřevěných hraček se může pyšnit i věznice v Opavě. Dřevomodelářské dílny a výroba dřevěného zboží od potřeb pro věznici, přes hračky, až k výrobě nábytku a interierových doplňků – v poslední době velké hity programů zacházení mnohých českých věznic. Ve Věznici Opava vše začalo před pěti lety zarputilostí vychovatele Lubomíra Pernici. Ve vhodných prostorách věznice zřídil dílnu, kterou vybavil základním truhlářským náčiním, vyhodnotil skladbu odsouzených ve svém kolektivu a se čtyřmi šikovnými kutily vytvořil dřevomodelářský kroužek. Zatím vrcholnou érou kroužku je období 2002 až 2003, kdy se v dílně střídali odsouzení se skvělými nápady a šikovnýma rukama.

dle NGŘ č. 24/1997 (Organizační řád SOU a odborného učiliště). Před vlastním zahájením kurzu probíhala intenzivní příprava, jak po stránce odborné, tak i po stránce materiálního zabezpečení. Pro odsouzené bylo nově připraveno oddělení „D“, které bylo pro jejich potřeby kompletně vybaveno.

„Kuchařské práce v provozech společného stravování“ byl oficiální název rekvalifikačního kurzu s akreditací, jehož délka byla stanovena na 24 týdnů. Aby uchazeči mohli být do kurzu zařazeni, museli splňovat následující požadavky: • mít ukončené základní vzdělání, • mít rozhodnutí ředitele o zařazení studia do programu zacházení, • být zdravotně způsobilí, • předložit své stanovisko také zařazovací komisi a organizátorům,

zprávy

Pohádkové postavičky, realistické figurky, praktické dřevěné hračky, skládanky a podobné výrobky chrlil kroužek možno říci ve velkém. Většina výrobků končila v mateřských školách, domově pro svobodné matky s dětmi a podobných zařízeních. Dodnes tato tradice pokračuje, do kvalitní práce dřevomodelářského kroužku se zapracovávají další a další odsouzení, za uplynulých pět let jich bylo už 46.

Bc. Lumír Hon

• jejich zbývající délka trestu musela být delší než délka kurzu. Novinkou oproti předešlým kurzům bylo stanovení zkušební komise, která pracovala ve složení: předseda (zástupce SOU), mistr odborné výchovy a vedoucí ústavní kuchyně pro odsouzené. Pro přípravu na vykonání závěrečné zkoušky bylo odsouzeným uděleno osobní volno v rozsahu tří pracovních dnů. Jednotlivé zkoušky se konaly v tomto pořadí: písemná, praktická a ústní. Teorie probíhala v rozsahu 160 vyučovacích hodin, přičemž na konci každého dne byl psán písemný test, který byl účastníkům kurzu klasifikován. Praktická část kurzu se konala v ústavní a závodní kuchyni. Odsouzení byli rozděleni do skupin, z nichž každá se podílela na přípravě jednoho pokrmu, a to v takovém množství, které by odpovídalo plnému stavu věznice. Konečný výsledek byl rovněž klasifikován. O kuchařské kurzy je mezi odsouzenými velký zájem, takže organizátoři nemají problémy s jejich naplněním. Ludmila Kurdíková


Návštěva z Ruska Díky vstřícnosti ředitele mohl Věznici Mírov navštívit 11. února 2004 kazatel Církve adventistů pan Anatolij Andrejovič Dymaň. Jmenovaný mimo jiné vyučuje i na teologickém semináři v Zaoksiji, které je vzdáleno 130 km od Moskvy, a zároveň pracuje jako koordinátor stovek dobrovolníků, kteří navštěvují věznice v Rusku a na Ukrajině. A. A. Dymaň, doprovázený překladatelem p. Číhalem a kazatelem p. Gomolou, se za účasti vězeňského kaplana Jana Lodera setkal s ředitelem věznice plk. Mgr. Vladimírem Langem. Původně zdvořilostní návštěva vyústila pro oboustranný zájem v hodinové setkání. Ruský host se živě zajímal o veškeré aktivity s odsouzenými a byl velmi překvapen rozsahem práce psychologů, pedagogů, sociálních pracovníků i duchovních. Při prohlídce objektu věznice byly panu Dymaňovi zodpovězeny otázky týkající se zaměstnanosti vězňů, činnosti sociálních pracovníků i duchovních. Naskytla se i příležitost poslechnout si vystoupení hudební a pěvecké skupiny odsouzených „Mírov Boys“ za vedení pedagoga Mgr. Navrátila.

Kurz malířů DRAHONICE l Ředitel Věznice Drahonice pplk. Mgr. Milan Hospodka inicioval již v druhé polovině minulého roku vypracování návrhu projektu vzdělávání odsouzených na rok 2004 ve Středním odborném učilišti zemědělském v Podbořanech. Na zpracování se podílel realizační tým pod vedením 1. zástupce ředitele věznice Mgr. Jiřího Šrajbera. Návrh se opírá o pozitivní zkušenosti i oboustranný zájem o další spolupráci v oblasti vzdělávání s výše uvedenou institucí a jeho cílem je připravit a lépe vybavit odsouzené pro zdárný přechod do občanského života, na vstup do společnosti s tvrdou realitou trhu práce, kde je vzdělání či rekvalifikace v daném oboru šancí pro získání zaměstnání. V závěru roku 2003 byl projekt předložen ke schválení generální ředitelce Mgr. Kamile Meclové a v současné době je realizována již jeho první fáze.


Velkým překvapením byla pro naše hosty prohlídka ubytoven odsouzených. Ve věznici se zvýšenou ostrahou, která zabezpečuje i trest doživotí, očekával pan Dymaň temné cely pro nejtěžší a nebezpečné vězně. Nic takového samozřejmě nenašel. Sám potom vyprávěl, jak byl pro své přesvědčení odsouzen na 15 let do vězení. Pou-

ze smrt diktátora Stalina mu asi zachránila život. Nakonec byl poslán na 2 roky do tábora se zvláštním režimem k převýchově. Závěr návštěvy patřil setkání s odsouzenými, které se uskutečnilo v prostorách určených duchovenské činnosti. Bc. Magda Petříková

Zleva ředitel věznice plk. Mgr. Vladimír Lang, kazatel Anatolij Andrejovič Dymaň, kaplan věznice Jan Loder, kazatel Jiří Gomola, překladatel Bedřich Číhala, zástupce oddělení vězeňské a justiční stráže mjr. Jiří Mach

„Do lavic učiliště usedli odsouzení“, tak zněl titulek novinového článku v Deníku Lučan 20. 3. 2004. Od 1. března tohoto roku probíhá třikrát týdně 90hodinový rekvalifikační kurz pro dvacet odsouzených na SOUz a OU v Podbořanech v oborech malířské, lakýrnické a natěračské práce. Teorie s praxí se dělí zhruba na polovinu, podobně to bude i u závěrečných zkoušek. Po nich najdou absolventi

uplatnění v areálu věznice. Do konce roku jsou připraveny ještě další kurzy v oborech technicko–administrativní pracovník, číšník a kuchař, s možností výběru dle zájmu odsouzených. Zároveň ředitel věznice již s předstihem jedná s ředitelem SOUz a OU PaedDr. Ladislavem Grösslem o projektech na rok 2005 a 2006.

zprávy

Mgr. Jana Klímová

KYNŠPERK N. O. l Jemné a duši hladící tóny kytary Evy Henychové a její písničky zpříjemnily středeční odpoledne (3. března) více než osmdesáti odsouzeným, umístěným k výkonu trestu odnětí svobody do Věznice v Kynšperku nad Ohří. Známá písničkářka, která jezdí zpívat i našim krajanům v zahraničí, přidala několik historek ze svého vystupování po „koncertních sálech” za mřížemi, které pořádá již pátým rokem. Svým posluchačům ráda a upřímně říká: „Vy jste moje krásné publikum.” red DRAHONICE l Příjemný zážitek pro své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky uspořádala o posledním únorovém víkendu v podobě svého 1. reprezentačního plesu Věznice Drahonice. Jeho účastníky hostil Národní dům v Podbořanech a součástí tanečního večera bylo vystoupení mažoretek, výstavka předmětů, které ve volnočasových aktivitách zhotovují odsouzení v Drahonicích, a samozřejmě tombola, která těm šťastnějším udělala velkou radost. Nečekaným zpestřením večera bylo vystoupení podbořanského tanečního páru v latinsko-amerických tancích a kláštereckého souboru, který hostům plesu předvedl klasický kankán v dobových kostýmech. red VALDICE l Celoústavní hudební festival „valdických vězeňských kapel” proběhl poslední únorový den na ubytovně B. Žánry, kterými se jednotlivé skupiny prezentovaly, postihovaly celou škálu muziky od klasického rocku, folku, romských písní až po keltskou hudbu. Zápal 23 účinkujících vězňů ze všech ubytoven pro věc byl svým způsobem až neuvěřitelný. V dopoledních hodinách bylo jejich starostí navezení potřebné aparatury, její zkompletování a provedení nijak lehkých zvukových zkoušek. Samotný koncert byl pro hudebníky vlastně dalším pracovním dnem, který začínal o osmé hodině ranní a končil před sedmnáctou hodinou odpolední. Byl ale zcela jiný v tom, že do této věci nebyli žádným způsobem nuceni – oni ji dělat chtěli. Posluchačů se nesešlo mnoho, ale to nic neubralo na nadšení účinkujících pro hru i zpěv, za což se jim dostávalo bouřlivého potlesku. red

29

STRÁŽ P. R. l Po loňském úspěchu v zimním turnaji v halové kopané se i v této zimní sezoně do stejné soutěže přihlásilo mužstvo „PRISON“ z Věznice ve Stráži pod Ralskem, založené v dubnu 2002 z iniciativy ředitele věznice PaedDr. Františka Vacha. V loňském ročníku se tým, složený výhradně z odsouzených mužů, umístil na devátém místě. Cílem pro tento rok byl postup mezi osm nejlepších. Po celou dobu existence se mužstvo musí vyrovnávat s vysokou fluktuací, způsobenou výstupy odsouzených z VTOS, a pružně reagovat na časté změny ve svém složení. Tým hráčů se musel sehrávat a poznávat až přímo v zápasech při turnaji, neboť z loňského mužstva zůstali pouze dva hráči. Ze základní skupiny jsme postoupili do bojů o 1.–8. místo. Tady už byly zápasy mnohem vyrovnanější a hra po fotbalové stránce kvalitnější. Skončili jsme na třetím místě a postupovali do dalších bojů o 5. až 8 místo. Zde se již hraje vyřazovacím systémem, kdy vítězové se utkají o 5. až 6. celkové umístění a poražení o 7. až 8. Pro naše mužstvo to byl rozhodující „zápas roku“ a přitom soupeřem byl účastník krajské fotbalové soutěže – FK Stráž pod Ralskem „A“. Pět minut před koncem jsme ještě vedli o dva góly, ale závěr zápasu se nevydařil podle našich představ a prohráli jsme o jednu branku. Utkání o sedmé místo jsme pak s přehledem vyhráli a splnili tak svůj výkonnostní cíl. Pavel Mazanec LUBAN l V sobotu 6. března 2004 se v městské sportovní hale v polské Lubani konal mezinárodní turnaj v sálové kopané. Zúčastnily se jej týmy českých věznic ze Stráže pod Ralskem a Vinařic, mužstvo drážďanské věznice, dvě družstva z pořádající věznice v Zarebě a jeden tým z vazební věznice v Jelení Hoře. Účastníky přivítal ředitel zarebské věznice pplk. Mgr. Piotr Kopocinski. Po zajímavých utkáních, hraných v dobré sportovní atmosféře, zvítězilo mužstvo rýnovické věznice před Stráží p. Ralskem a týmem z Drážďan. Brankář strážského týmu por. Machač byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje.

30

Lyžařský přebor Vězeňské správy ČR K informaci na druhé straně obálky přinášíme výsledky Přeboru Vězeňské služby ČR v lyžování. ŽENY Běh hladký 5 km I. věk. kategorie 1. pprap. Eva Kocourková (Valdice) 20:15,7 2. nstrm. Ingrid Milfaitová (Ostrov) 25:53,6 3. pprap. Jana Bílková (Valdice) 27:58,6 II. věk. kategorie 1. npor. Eliška Chocholoušová (Pardubice) 14:10,6 2. ppor. Eva Uhrová (H. Slavkov) 15:14,5 3. strm. Hana Pecherová (Rýnovice) 16:44,0 III. věk. kategorie 1. o. p. Jitka Vrzalová (H. Slavkov) 16:51,2 2. strm. Jarmila Benešová (Odolov) 16:51,6 3. strm. Jitka Živělová (Rýnovice) 17:53,2 Přeborníkem VS ČR v kategorii žen se stala E. Chocholoušová MUŽI Běh hladký 15 km I. věk kategorie 1. pprap. Petr Bartůněk (Rýnovice) 36:16,3 2. por. Tomáš Antoš (Brno) 41:08,4 3. nstrm. Vít Hovorka (Pardubice) 45:44,8 II. věk. kategorie 1. por. Zdeněk Vrána (Rýnovice) 2. strm. Petr Popovič (Valdice) 3. npor. Ján Javorka (B. Bystrica)

35:27,6

III. věk. kategorie 1. o. p. Ing. Ladislav Kubeček (Odolov) 34:23,9 2. npor. Ján Mócik (B. Bystrica) 35:58,8 3. mjr. Mgr. Ondrej Kubiš (B. Bystrica) 39:12,0 Branný závod jednotlivců 15 km I. věk. kategorie 1. por. Tomáš Antoš (Brno) 1:04:29,6 2. pprap. Petr Bartůněk (Rýnovice) 1:04:51,1 3. nprap. Karel Rezek (Všehrdy) 1:14:09,0 II. věk. kategorie 1. por. Zdeněk Vrána (Rýnovice) 56:45,6 2. strm. Petr Popovič (Valdice) 57:45,8 3. nprap. Dušan Prokeš (Všehrdy) 1:01:54,9 III. věk. kategorie 1. o. p. Ing. Ladislav Kubeček (Odolov) 52:59,5 2. npor. Ján Mócik (B. Bystrica) 53:59,9 3. o. p. Mgr. Ivo Drápal (Brno) 56:24,9 Štafety 3 x 10 km 1. B. Bystrica (mjr. Mgr. Ondrej Kubiš, npor. Ján Javorka, npor. Ján Mócik) 1:22:40,1 2. Rýnovice (pprap. Petr Bartůněk, kpt. Petr Vrabec, por. Zdeněk Vrána) 1:23:28,0 3. Brno (por. Tomáš Antoš, o. p. Mgr. Ivo Drápal, pprap. Jiří Svoboda) 1:26.30,0

36:50,0 38:43,4

Přeborníkem VS ČR v kategorii mužů se stal Ing. L. Kubeček

Při vyhlášení výsledků poděkoval pplk. Mgr. Kopocinski všem zúčastněným za čestnou hru dle pravidel a vyjádřil přání, aby se tento turnaj stal soutěží pravidelně pořádanou jejími jednotlivými účastníky a aby se tak dále rozvíjely dnes již úzké a přátelské styky příslušníků příhraničních věznic. Tato myšlenka byla přijata velmi příznivě všemi přítomnými zahraničními účastníky. Ti vyjádřili polským kolegům poděkování za skvělou organizaci celého sportovního podniku a za srdečné přijetí. Jaroslava Pechková VALDICE l V jedné z nejpřísnějších věznic u nás probíhá tzv. „Valdická vězeňská liga“ v minifotbalu. Zápasy se hrají podle rozpisu 1x týdně o víkendu na hřištích, která byla vybudována odsouzenými svépomocí. Každá ubytovna může postavit maximálně dvě mužstva o maximálním počtu osmi hráčů (5 + 3 náhradníci). Z každé ubytovny jsou určeni tři rozhodčí, kteří jsou zároveň hrajícími členy mužstev. Na zápas jsou určeni rozhodčí z ubytovny, která nehraje. Tímto systémem je sledována větší sebekontrola mužstev. Rozhodčí neuděluje karty, ale hráče za přestupky vylučuje na dvě minuty. Při vstřelení branky se vyloučený hráč vrací do pole. Při závažném přestupku může být hráč vyloučen na celý zápas a incident bude v následujícím týdnu posouzen všemi kapitány mužstev. Hlasováním může být uvedený hráč vyloučen na celou ligu, popřípadě zápas, ve kterém dotyčný fauloval, je možné mužstvu uznat za prohraný (0 : 3). Již po odehrání prvních čtyř zápasů měla soutěž nebývalý ohlas. Z rozhovorů s odsouzenými je jasně patrné, že touto „ligou“ žijí. Zájem projevují jak hráči týmů (64), tak i podstatná část osazenstva ubytoven. Fanoušci se těší na další víkend, kdy budou moci povzbuzovat svoje týmy. Na žádost odsouzených a pro velký ohlas minikopané je v takovéto formě soutěže připravována „liga“ v nohejbalu, která by měla být zahájena 1. května. Jaroslav Poloprudský

sport


KROMĚŘÍŽ l Část prostor Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v Kroměříži na Lindovce bude nově využívat i Vězeňská služba České republiky. Ta si zde pronajala několik učeben, kanceláře a část společných prostor, aby mohla realizovat odbornou a služební přípravu svých zaměstnanců v rámci programů celoživotního vzdělávání. red DRAHONICE l Hudební skupina odsouzených Sintr Boys z hudebního kroužku vedeného Jiřím Chytilem potěšila svým vystoupením osazenstvo Domova důchodců v Podbořanech. Oblečeni v civilních šatech zahráli lidovky i moderní hudbu. Jejich vystoupení ocenil i ředitel domova Vladimír Krátký: „Jako muzikanti byli velmi kvalitní a ukázala se lidštější stránka vězeňství,” uvedl. Muzikanti si prohlédli i moderní prostory domova a předali jeho obyvatelům dárek – zrcadlo. red BRNO l Čtyřicet centimetrů vysoký zvon, původně zasvěcený svatému Josefu Kalasánskému z řádu piaristů, vítá každý den při příchodu do práce zaměstnance vazební věznice v Brně-Bohunicích. Stojí totiž hned za branou a až do roku 1989 sloužil k vyhlašování signálů civilní obrany. Původně byl upevněný na obyčejné kovové tyči, nyní je nad ním opravená stříška. Jedná se o historicky významnou památku z roku 1858 a jejím tvůrcem byl starobrněnský zvonař František Hiller. red OSTRAVA l Zkušební provoz zahájili na přelomu února a března tohoto roku v nové keramické dílně vazební věznice v Ostravě. Odsouzení mají k dispozici moderně vybavené zařízení, ale s ohledem na nezbytná bezpečnostní opatření, může v místnosti pracovat nejvýše pět osob. V současné době projevilo zájem o práci v dílně čtyřicet osob, takže někteří zájemci musí čekat i několik dnů, než na ně přijde řada. Při práci mohou využívat keramickou pec, elektrický stůl a další potřebné doplňky a pomůcky. Dílna je v provozu jen v odpoledních hodinách a odsouzení ji využívají


v rámci speciální výchovné aktivity zvané arteterapie. Jedno sezení trvá tři až čtyři hodiny. Na „uměleckou” terapii vsadili i v druhé ostravské věznici – v Heřmanicích. Již delší dobu zde působí výtvarný a dřevomodelářský kroužek, velmi aktivní je také skupina zabývající se šitím panenek. Jen v loňském roce zde vyrobili 1700 panenek, které potěšily zejména dětské pacienty ve fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě a v nemocnici ve Frýdku-Místku. red KYNŠPERK N. O. l Jedna z firem v Karlovarském kraji, která se zabývá likvidací gumového odpadu, vybuduje v areálu věznice technologickou linku na ekologickou likvidaci ojetých plášťů osobních automobilů. Kromě údržby strojů a technického dozoru budou všechny práce vykonávat vězňové. Odpadní voda z výroby se bude odvádět do čistišky ve věznici a provoz nemá mít výrazný vliv na čistotu ovzduší. Podle vyjádření firmy budou získané gumové drti různých velikostí dobře prodejné na trhu. red PRAHA–RUZYNĚ l Výkon služby ve vězeňské službě rozhodně patří k náročným a velmi složitým povoláním, proto je vždy velmi potěšující, když je práce našich příslušníků kladně hodnocena. Bezpečnostní ředitel ministerstva spravedlnosti Mgr. Oldřich Nič vyjádřil v děkovném dopise zaslaném řediteli ruzyňské věznice ocenění příslušníkům justiční stráže při Ministerstvu spravedlnosti ČR npor. Jiřímu Kudrnému a npor. Ing. Petru Malému. Jmenovaní při výkonu služby zabránili výbuchu bojleru a odvrátili tak nemalé škody na zdraví a majetku. Jejich přístup k plnění úkolů označil pan ředitel jako dlouhodobě velmi kvalitní. K návrhu na ocenění se připojil i ředitel odboru hospodářské správy ministerstva spravedlnosti JUDr. Vladimír Koliba. Pavla Primasová OPAVA l Zbrusu nové výstupní oddělení otevřela 1. března letošního roku věznice v Opavě. Sestává se z pěti třílůžkových ložnic, vybavených základním inventářem včetně sociálního zařízení,

Do Prahy zavítal Doc. PhDr. Robert Chalka, CSc., vedoucí odborný referent-specialista nového referátu aplikovaného penologického výzkumu, který od února 2004 působí v rámci odboru pro výkon vazby a trestu generálního ředitelství Sboru vězeňské a justiční stráže SR. Našel si čas i k návštěvě odborné knihovny GŘ VS ČR. kulturní místnosti, dále kuchyňky a koupelny s pračkou. Oddělení disponuje i sportovním a relaxačním nářadím, literaturou a materiálem pro zájmové kroužky nebo pracovní terapii. Umisťovány sem budou ženy, kterým po více než tříletém odsouzení vyprší, maximálně do půl roku, výkon trestu odnětí svobody. Odborně vycvičený personál jim bude pomáhat mj. při nácviku psychické odolnosti a ve zvládání povinností, které na ně čekají po propuštění na svobodu. V náplni pobytu na tomto oddělení nebudou chybět ani zdravotní besedy a informace ohledně získání zaměstnání. Důraz bude kladen i na samostatné rozhodování žen, které zde budou umístěny, a to zejména ve věcech, které se bezprostředně dotýkají jejich života po propuštění, a na rozvoj jejich odpovědnosti za své jednání a chování. Důležitým prvkem bude rovněž obnovení kontaktu s rodinnými příslušníky. red VINAŘICE l Mnozí z odsouzených k výkonu trestu ve Věznici Vinařice nezahálí, ale vykonávají nejrůznější činnosti, například opravy dětských hraček. Činí tak v rámci dobrovolné zájmové činnosti a využívají k tomu zdejší truhlářské, modelářské či keramické dílny. Zabývají se rovněž akvaristikou a zahradnictvím. Své výtvory v minulosti dokonce vystavovali, a to v klubu Spirála kladenského Labyrintu.

zprávy

Ve Vinařicích odsouzení neopravují jen dětské hračky, ale i nábytek, kancelářské police a rámy obrazů. Možnosti nechat si zadarmo opravit poškozené hračky už využila zdejší mateřská škola i Dvacátá mateřská škola v Kladně-Rozdělově. red STRÁŽ P. R. l Delegace slovenské věznice v Hrnčiarovcích nad Parnou zavítala koncem února tohoto roku do Stráže pod Ralskem, aby s vedením tamní věznice podepsala dohodu o vzájemné spolupráci. Jak při této příležitosti uvedl ředitel věznice ve Stráži pod Ralskem PaedDr. František Vach, dohoda obsahuje mj. i výměnné stáže zaměstnanců obou věznic a jejich společné kulturní a sportovní aktivity. red PARDUBICE l Pardubická, původně ženská věznice, se postupně mění na vězeňské zařízení pro muže. Během letošního roku by se měly všechny ženy, které jsou zde umístěny k výkonu trestu odnětí svobody, přestěhovat do jiného zařízení, zejména do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Nejde o snadný projekt, neboť ženské ubytovny nejsou okamžitě využitelné pro muže, takže pardubickou věznici čeká nejdříve celá řada stavebních úprav a také přeškolení personálu věznice, specializovaného dosud na ženské osazenstvo. red

31

Základní literatura pro studium penologie Studentům práva, psychologie, speciální pedagogiky a dalším zájemcům o studium penologie předkládáme výběr základní české literatury z této oblasti. Přehled vybraných titulů uvádíme v chronologickém sledu podle data vzniku. Do výběru byla zařazena i starší díla, která obsahují obecně platné zásady a metodická doporučení, maximálně použitelná v současnosti. Uvedené tituly je možné zapůjčit v odborné knihovně generálního ředitelství Vězeňské služby ČR.

Čepelák Jiří Penitenciární psychologie. 1. díl. Úvod do penitenciární psychologie. Penitenciární psychologická diagnostika. l. vyd. – Praha: VŠ SNB, 1982, 328 s. (Učební texty) Z obsahu: Vymezení a předmět penitenciární psychologie – Diagnostika v penitenciární psychologii – Psychologie osobnosti – Psychologické metody zkoumání osobnosti odsouzených Hála Jaroslav Teorie a praxe vězeňství I: Prevence mimořádných událostí ve výkonu vazby. 1. vyd. – České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1996, 64 s. (Učební texty) ISBN 80–7040–235–0 Z obsahu: Humanistický akcent moderních penologických trendů – Vyšetřovací vazba jako psychosociální problém – Optimalizace zacházení s obviněnými – Literatura Mezník Jiří – Kalvodová Věra – Kuchta Josef Základy penologie. 1. vyd. – Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 1995, 75 s. Edice učebnic Právnické fakulty MU č. 132 Z obsahu: Pojem, předmět a význam penologie – Filozofie a cíle trestu odnětí svobody – Vývoj trestu odnětí svobody – Vězení 20. století – Právní úprava výkonu trestu odnětí svobody de lege lata – Mezinárodní spolupráce v oblasti vězeňství – Evropská vězeňská pravidla – Disciplína a kázeň ve vězení – Problematika délky výkonu trestu odnětí svobody – Alter-

32

nativy při ukládání nepodmíněných trestů – Současná evropská vězení – Resocializace, reedukace, náprava vězňů – Práce a vězení (prizonizace) – Účinnost trestu – Žena a vězení – Výkon trestu u mladistvých – Výkon jiných druhů trestů – Aktuální problémy vězeňství, cíle a perspektivy Černíková Vratislava – Makariusová Vlasta Sociální ochrana. 2. upravené vyd. – Praha: Policejní akademie, 1996, 156 s. (Učební texty) ISBN 80–85981–36–X Učební text pro výuku předmětu sociální ochrana, rozvíjený na katedře kriminologie PA. Z obsahu: Sociální ochrana, její úkoly – Historie trestu a trestání – Psychologické a pedagogické aspekty trestů a trestání – Světové a evropské trendy ve vězeňství – Organizační struktura vězeňské služby – Právní úprava výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody – Problematika výkonu vazby – Výchovná funkce trestu odnětí svobody – Psychické a sociální důsledky výkonu trestu odnětí svobody – Příprava odsouzeného na život po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody – Alternativní tresty – Ochranná opatření – Postpenitenciární péče Černíková Vratislava – Makariusová Vlasta Úvod do penologie. 1. vyd. – Most: Sociálně–právní institut, 1997, 112 s. (Učební texty) Z obsahu: Penologie, vymezení a předmět zkoumání – Historie trestu a trestání – Světové a evrop-

ské trendy ve vězeňství – Organizační struktura vězeňské služby – Právní úprava výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody – Psychologické a pedagogické aspekty trestů a trestání – Výchovná funkce trestu odnětí svobody – Psychické a sociální důsledky výkonu trestu odnětí svobody – Příprava odsouzeného na život po propuštění – Alternativní tresty – Ochranná opatření – Postpenitenciární péče Hála Jaroslav Teorie a praxe vězeňství II: Optimalizace výkonu trestu odnětí svobody. 1. vyd. – České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1999, 103 s. (Učební texty) ISBN 80–7040–376–4 Z obsahu: Funkce trestu odnětí svobody – Zacházení s odsouzenými – Problematika drog a HIV/ AIDS ve vězení – Propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Bajcura Lubomír Práva vězně. Od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody. l. vyd. – Praha: Grada Publishing, 1999, 158 s., 19 příl. ISBN 80–7169–555–6 Publikace je určena pro všechny, kteří se dostali do střetu se zákonem. Těžištěm knihy je popis života vězněného v podmínkách současných věznic. Z obsahu: Vězni a lidská práva – Trestní řízení – Personál vězeňského zařízení – Výkon vazby – Výkon trestu, typy věznic – Základní právní a materiální jistoty odsouzeného – Zacházení s vězni – Práva rodinných příslušníků vězně – Zákony a předpisy vztahující se k vězeňství – Vězeňský argot etc. Marešová Alena – Sochurek Jan – Válková Jana Drogová problematika ve věznicích ČR a některých zahraničních věznicích. 1. vyd. – Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2000, 122 s. Ediční řada STUDIE ISBN 80–86008–84–3 Z obsahu: Současný stav drogové problematiky ve věznicích ČR – Drogově závislí vězni v roce 1999 (zpráva z penologického výzkumu – Způsoby zacházení s drogově závislými vězni v zahraničí – Závěr

knihovna

Černíková Vratislava – Sedláček Vojtěch Základy penologie pro policisty. 1. vyd. – Praha: Policejní akademie, 2002, 150 s. (Učební texty) ISBN 80–7251–104–1 Učební text je prvním přehledným materiálem pro studium penologie v rámci magisterského studia PA ČR. Z obsahu: Penologie, vymezení pojmu – Historické kořeny a zdroje penologie jako vědy – Mezinárodní trendy vývoje vězeňství – Teorie trestů jako penologické a trestně-právní kategorie – Zásady, přístupy a metody zacházení s pachatelem ve výkonu trestu odnětí svobody – Organizační struktura Vězeňské služby ČR – Realizace výchovné funkce trestu – Hledání nových přístupů reakce společnosti na trestnou činnost – Sociální reintegrace pachatelů trestných činů Mařádek Vladimír Výkladový slovník penologie. 1. vyd. – Ostravská univerzita/ Pedagogická fakulta, 2003, 142 s., přílohy (Učební texty) ISBN 80–7042–256–4 Kolektiv autorů Drogy a česká vězeňská populace v kontextu drogové scény a tresněprávní legislativy. Zpracovali: PhDr. Alena Marešová, JUDr. Václav Nečada, Mgr. Květa Sluková, PhDr. Jan Sochůrek a JUDr. Petr Zeman, Ph.D. 1. vyd. – Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003, 126 s. Ediční řada STUDIE ISBN 80–7338–018–8 Z obsahu: Obecná východiska a obsah použitých pojmů – Současná drogová scéna v ČR – Trestněprávní úprava drogové kriminality – Drogová kriminalita v číslech a komentářích – Trestněprávní přístup k drogové kriminalitě v zahraničí – Drogy ve věznicích ČR – Výzkum drogové scény vězněné populace – Závěr Mařádek Vladimír Lexikon klíčových pojmů z penologie. 1. vyd. – Opava: Pavel Vavrla, 2000, 75 s. Připravila Miloslava Černá


ANTIMON OBR S ANGLICK› (CHEM. JEDNÕM SVOLNOST KONZERZN.) OKEM VATIVEC

OBILNAT¡ ZVYKLOST SEVERSK› ROSTLINA (ZASTAR.) STATEK DOMESTIKOVAN¡ ZVÕÿATA

PODNIK ZAHRAN. OBCHODU (ZKR.)

CITOSL. PÿEKVAPENÕ

POZICE

⁄TOKY

VOJEN. ⁄TVAR

MUéSK… JM…NO

BERLÕNSK› BODN› AUTON¡STROJ DROM

DOUPÃ BOBRA POD VODOU ARSEN (CHEM. ZN.)

CIZOKRAJN› STROM ÿÕM. »ÕSLY 1500

EVROPAN

100 LITRŸ

1. DÕL TAJENKY TEXTILNÕ L¡TKA SOU»¡ST AROMAT. OLEJE

VAÿEN› VEPÿOV› KRK

PLEMENO PSA (HOV.) ZKR. PRO VEL. ⁄HLU (RADI¡N)

ZPÃVNÕ HLASY R›éOV› LIK…R

SOLMIZA»NÕ SLABIKA

PODOBA

ALKOHOLICK› N¡POJ SELEN (CHEM. ZN.)

»ESK› HEREC äIKOVO JM…NO

JSOUCÕ

STARO». V KONCÕCH SVATEBNÕ TANEC STAäKOVO JM…NO

TAROKOV¡ KARTA

ZOOLOG. JEDN. (ÿ¡D)

AMERICK¡ ZPÃVA»KA

BRIT. FYZIK (JAMES)

SLABIKA SMÕCHU ESKYM¡CK… PLAVIDLO MILENEC JM…NO POPUL¡RNÕ LVICE

REKREA»NÕ OBYDLÕ

LYéE (ZAST.)

SENOSE»E

křížovka Českého vězeňství

PADAT NA KOLENA SLOVEN. Z¡KLAD STOLNÕ TKANINY TENISTA

ZKRATKA NAäÕ POLITIC. STRANY

ÿÕMSK›MI »ÕSLY 54 D…LKOV¡ JEDNOTKA

RUSK¡ RYBÕ POL…VKA

BOXERSK› ⁄DER DRUH PäTROSA

JM…NO ÿÕMSKY 1001 KRASOB. 2. DÕL DIVÕNA TAJENKY

KRUT¡ ODVETA

NÃMECKY Ñ»ERVEN›î PÿENOSN› TELEFON (HOVOR.)

TEXT VTIPU ñ VIZ TAJENKA

DRUH VLAKU (HOVOR.)

SŸL (LATIN.)

RUSK¡ ÿEKA

DRUH JELENA

SUKOVKA NUBIJSK¡ PLAN¡ BAVLNA

LAK NA VLASY (ZNA»KA) JEDNOTKA INFORMACE

NEPOÿ¡DNÃ PRKENN… STROPY

TEXTILNÕ L¡TKA

KLI»KA

KAéD› DRUH› DEN

VYUéÕVAJÕCÕ P¡RY

PÿEDLOéKA HUST› PAéIT

SOU»¡ST SPL¡VKU »¡STI MÃSÕCE RUSK› VELETOK ⁄»ASTNICK¡ D¡LK. VOLBA (ANGL. ZKR.)

PÿEDLOéKA

OBOROV› PODNIK (ZKR.)

VIDINY SKLENÃN… PERLY

SLÕDIT SPZ PÿÕBRAM KOéELUéSK› NŸé

ZNOJE TÃLO (ÿECKY)

DRUH GIBBONA SPZ LOUNSKA

DÿÕVÃJäÕ ITAL. MINCE TITUL MONG. N¡»ELNÕKA

PEVN› Z¡KLAD CELKU SPZ N¡CHOD

JIHOAMER. STROMOVÕ SAVCI INDIUM (CHEM. ZN.)

RYBA PÿÕBUZN¡ PSTRUHU ZNA»KA CIGARET

SÕTNICE (ANATOM.)

3. DÕL TAJENKY

Z¡BRADLÕ

KTER¡éTO (ZAST.)


HLOUP¡ éENA

OZNA»ENÕ

ÿECK… POHOÿÕ KOZÕ PACH

DŸRAZN› Z¡POR

OVANUTÕ (HOVOR.) N¡SEP

JM…NO LETADEL ZPÃV¡KA ANTONOV B¡RTY VŸNÃ

UéITE»N› HMYZ

JM…NO AM. HERCE ALDY

KUP”NOV¡ ZKRATKA CHLAPEC (ANGL.)

POZORNOST SHAKES. KR¡L

SPOLEHLIVÕ HLÕDA»I

ZHOUBN¡ CHOROBA STÿEDOVÃKU »ESK› ZPÃV¡K

SAZBA RUSK… éENSK… JM…NO

POUäTNÕ V›PRAVY »INNOST PRO Z¡BAVU

ROSTLIN. SHLUK éENSK… JM…NO

ANGL. ZKRATKA PRO UNCI

SKLERITOV¡ PLOäKA »ELISTI HMYZU

PODNOSY

NOV… NATO»ENÕ STARäÕHO FILMU

DOM¡CKY ÑKORNELî

SPZ SOKOLOVA

ÿECKY ÑVZDUCHî

POÿADATEL HOSTINY (V RUSKU)

OBCHODNÕ SR¡éKA

F¡ZE MÃSÕCE

SODOVKA ALéÕRSK› PÿÕSTAV

PODPIS ANONYMA

TELEFONNÕ CITOSLOVCE

SETINA HEKTARU

FRANC. MLUVNICK› »LEN JASNÃ FIALOV›

ÑPOKECî NA INTERNETU

N¡MOÿ. PODDŸSTOJNÕK

SPZ TRNAVY

SPODNÕ DOM¡CK… ODDÃLENÕ éENSK… JM…NO JURY

N¡ä TENISTA

éENSK¡ TENIS. ORG. (ZKR.) NOVOZ…LAND. PT¡K

JINAK

ASYRSK… MOÿSK… BOéSTVO

AMER. ⁄ÿAD PRO LET. A KOSMON. HIND. N¡B. U»ITEL

KOUTY KULE»NÕKOV› ⁄DER

SUDOKOPYTNÕK

PÿEDLOéKA

»ESK› ZPÃV¡K HRDINA ROM¡NU E. äTORCHA

ASIJSK¡ ZEMÃ SRN»Õ ML¡DÃ

KÿESçAN. SDRUéENÕ AMER. MUéŸ (ZKR.)

křížovka

POMŸCKA: URA, CHAT, JM

33

Zprávy VALDICE l Turnaje ve stolním tenise mezi ubytovnami A, B a D se zúčastnilo 24 hráčů, tři stoloví a jeden hlavní rozhodčí. Hrálo se systémem dvouher – každý s každým, poté následovaly čtyřhry mezi vylosovanými mužstvy. Výsledky se sčítaly a v obou dnech se jasným vítězem stalo družstvo z ubytovny B, jehož hráči získali celkem 26, respektive 24 bodů. Druhé skončilo družstvo z ubytovny D a na třetí pozici se umístili odsouzení z ubytovny A. Výsledek posledního družstva částečně ovlivnil fakt, že několik hráčů z této ubytovny muselo nastoupit mimořádnou směnu na pracovišti, kde jsou zaměstnáni. Celá akce proběhla s velkým sportovním zápalem a dobrou organizací, na které se vedle vychovatelů a speciálního pedagoga částečně spolupodíleli také sami odsouzení. Vladimír Ženatý HEŘMANICE l V únorovém vědomostním kvízu se tentokrát soutěžilo na téma „Dějiny objevů a vynálezů“. Vše probíhalo v příjemné atmosféře podkreslené hudbou a zpěvem odsouzeného z hudebního kroužku. Náročné otázky připravené jedním z vězňů kladl a vtipně komentoval moderátor, člen dramatického kroužku. Asi po dvouhodinovém zápolení vyhlásila porota složená ze dvou zaměstnanců vězeňské služby (autorů příspěvku) a jednoho vězně tři vítězné dvojice a předala jim zajímavé ceny věnované sponzorem. Podobné vědomostní soutěže budou probíhat ve věznici pravidelně jedenkrát za měsíc vždy na jiné, zajímavé téma. V prosinci po ukončení posledního kola budou vyhodnoceny nejen nejlepší dvojice, ale i celkově nejlepší ubytovna, která obdrží kolektivní cenu. Martina Řehová Mgr. Jaromír Válek PRAHA-RUZYNĚ l Oddělení výkonu trestu Řepy navštívili studenti středních i vysokých škol sociálních věd z Německa. V rámci pětidenního seminárního programu, navštívili také Senát ČR, Dům sociálních služeb v Týnské ulici, radnici Prahy 1 a nemocnici Na Františku. Studenti přišli s cílem seznámit se s českým sociálně–

34

Vězeňští kaplani a program zacházení Rád bych se tímto článkem vyjádřil k možnosti uplatnit v praxi kaplanské služby § 71 písmeno f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kde stojí: „registrované církve a náboženské společnosti se mohou podílet na naplňování účelu výkonu trestu poskytováním duchovní služby, a to zejména, … podílem na uplatňování speciálních výchovných a zájmových aktivit programů zacházení …“, s odkazem na § 36, který se těchto programů zacházení přímo týká. Zmíněné ustanovení je tak oporou návrhu odboru výkonu vazby a trestu GŘ VS ČR zařadit do programu zacházení rovněž aktivity duchovních. Jako kaplan ve věznici ve Stráži pod Ralskem mám s touto praxí vlastní, delší dobu trvající, dobré zkušenosti. Ještě než jsem nastoupil jako kaplan na plný úvazek, existovala ve věznici možnost pro odsouzené, u nichž vyplynula během působení speciálních výchovných postupů potřeba přesahu do transcendentální oblasti, zapracovat tuto skutečnost do samotného programu zacházení. V žádném případě se zde nejednalo o nějaké suplování praxe duchovních, ale o koordinaci zájmových kroužků věřících, vzniklých z podnětu samotných odsouzených. Přirozeně jsem hned od začátku svého působení tuto možnost uvítal jako vhodnou příležitost pomoci odsouzeným a uvedenou praxi jsem převzal a prohloubil jak na straně spirituálního přesahu, tak i směrem k praktické pomoci v denním životě. K napsání článku s tímto tématem mě vedla i skutečnost stále přetrvávající otázky mezi duchovními, zda vůbec a jak zařadit jejich činnost do těchto programů na konkrétní věznici s výkonem trestu a co to může přinést dobrého? Nebude odsouzený nějak donucován prostřednictvím programu zacházení k víře? Či neztratí duchovní potřebnou svobodu ve sdílení v tak citlivé oblasti, jakou je osobní víra?

Především bych rád poukázal na nutnou spolupráci speciálních pedagogů a duchovního, která vlastně začíná již v době samotného zpracovávání programu zacházení speciálními pedagogy, kdy například při aktualizaci programu zacházení je zjištěna v komplexní zprávě o odsouzeném, (kde je v bodě individuální odlišnosti či přání odsouzeného uvedena víra doslova) ta skutečnost, že odsouzený je věřící. Zde bych chtěl ještě připomenout samotný úvod § 36 vyhl. MS č. 345/1999 Sb., kde stojí, že věznice nabídne odsouzenému výběr z alternativ programů právě na základě komplexní zprá-

vy. Dotazem u osoby odsouzeného se zjistí, zda se chce zúčastnit aktivit kroužku věřících, které vede kaplan, nebo zda má zájem o návštěvu duchovního z jiné církve či náboženské společnosti. Nebo takový moment nastane tehdy, když je odsouzený dotazován při zpracování pedagogické charakteristiky ve výstupním diagnostickém portrétu na zhodnocení životního cíle a hierarchii hodnot a zmiňuje religiózní ovlivnění či tendenci k religiozitě. Tehdy je mu znovu nabídnuta možnost navštěvovat kroužek věřících či zúčastňovat se setkání s duchovními ji-

duchovní péče

ných církví a náboženských společností a případně toto i zařadit mezi aktivity programu zacházení. V případě zájmu odsouzeného je o této skutečnosti informován speciálním pedagogem kaplan věznice a ten se odsouzenému dále věnuje a zajistí potřebné. Ani v tomto případě však není povinností odsouzeného nechat si svůj zájem o religiozitu nechat zapsat do programu zacházení. Je celá řada takových, kteří setkání s duchovními navštěvují a v programu zacházení se to neobjeví. Odsouzený má také možnost si nechat program zacházení během svého pobytu ve vězení změnit. Z uvedeného vyplývá poměrně jasně, že tento model je již nějak dán a je na kaplanovi, jak se k němu připojí. Rozhodně ponechává plnou svobodu pro individuální duchovní vývoj každého odsouzeného i pro konkrétní způsob zbožnosti každého kaplana. Slouží především pro zachycení té skutečnosti, že odsouzený je věřící a pomáhá dle mého názoru tuto skutečnost ve vězeňském prostředí vyzdvihnout, což je potřebné například na jednání u soudu, kde je plnění programu zacházení bráno velice vážně, a v případě, že je zde duchovenská péče zapracována, ukazuje to soudu, že je míněna vážně a podstatně to tak zvyšuje její kredit s dalším poukazem na možnou postpenitenciární péči, kterou duchovní také mohou nabídnout. Přirozeně je taková skutečnost vítána i během spolupráce s probační službou. Na úplný závěr bych rád vyjádřil, že z mého pohledu je služba duchovního ve věznici dnes už nezastupitelnou součástí, podílející se na práci s odsouzenými a svým transcendentním zakotvením bezpochyby originální. Zároveň však věřím, že mechanismy demokracie, udržující v chodu celou naši společnost, se uplatňují pochopitelně i v oblasti vězeňství. V důsledku toho patrně není třeba nějakých velkých obav z programu zacházení. Problémy, které bych očekával, leží spíše v rovině praktického dotahování služby odsouzeným. Zde nám duchovním možná chybí právě ten potřebný přehled, který spolupráce s dalšími profesemi, podílejícími se na programech zacházení, přináší. Martin Škoda


Setkání ve věznici Ve Věznici Vinařice se uskutečnilo 18. února již tradiční setkání vedení věznice s představiteli jednotlivých církví a Vězeňské duchovenské péče. Jednání se dále zúčastnili zástupci generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky pan Pivoňka a paní Balcarová, za Arcidiecézní charitu pan Šimek a za Český helsinský výbor paní Součková a Matulová. V úvodních slovech ředitel věznice Bc. Bohdan Vrba a 1. zástupce ředitele Bc. Luboš Beránek vyzdvihli tradici působení církví

a společenských organizací ve věznici. Uvedli rovněž změny, jimiž v současné době věznice prochází a které ji ještě v nejbližším období čekají. Připomenuli množství splněných úkolů a dosažené úspěchy. Zároveň kriticky informovali o nedostatcích a negativních jevech, se kterými se věznice potýká a bude se s nimi muset v dalším období vypořádat. Ze strany zástupců Vězeňské duchovenské péče a církví bylo kladně hodnoceno úsilí v období adventu s ohledem na akce, jež v něm proběhly. Pozitivně oceněn byl i přístup a vstřícnost všech zaměstnanců věznice.

V diskusi si jednotliví účastníci sdělovali příjemné poznatky ze své práce, jakož i úskalí provázející jejich činnost. Pan Bohdan Pivoňka připomenul mimo jiné specifika i rizika působení duchovních v prostředí věznice. Hledaly se rovněž nové možnosti spolupráce. S již konkrétnějšími nabídkami směřovanými k blížícím se velikonočním svátkům přišel kaplan věznice pan Kočnar. V závěru pak byla konstatována oboustranná spokojenost ze spolupráce a jednotliví účastníci se už těší na podzimní setkání.

PRAHA l Na ustavující členské schůzi se sešel 9. února 2003 v prostorách generálního ředitelství Vězeňské služby ČR přípravný výbor Sekce pro vězeňství Etického fóra České republiky (SV EF ČR), aby zvolil členy výboru a předsednictvo této sekce. Členy výboru SV EF ČR se stali – na fotu zleva: Mons. Josef Kajnek (koordinátor duchovní činnosti za ČBK pro okruh VS), Mgr. Květoslava Jakubalová (kaplan Věznice Rýnovice),

Bc. Luboš Beránek (zástupce ředitele Věznice Vinařice), Bohuslav Baudyš (ředitel Věznice Rýnovice), Renata Balcarová (předsedkyně VDP), Jiří Drejnar (místopředseda EF ČR), Mgr. Ivo Švajner (vedoucí oddělení VVaT Věznice Praha– Ruzyně), Mgr. Gabriela Slováková (učitel – vědeckovýzkumný pracovník IV VS ČR), Jan Carbol (iniciátor projektu PRAK), Mgr. Bohdan Pivoňka (hlavní kaplan VS ČR) a PhDr. Eva Biedermannová (rada VS – odbor VVaT, není na sním-

ku). Do předsednictva byli tajným hlasováním zvoleni Bohuslav Baudyš (předseda), Luboš Beránek (místopředseda) a Květoslava Jakubalová (tajemnice). Jednání výboru SV EF ČR se zúčastnil také I. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz, který všem členům popřál hodně úspěchů a vyslovil podporu činnosti SV EF ČR i jménem generální ředitelky Mgr. Kamily Meclové. Mgr. Gabriela Slováková

Mgr. Ivan Suchý

Zprávy právním systémem, a získat tak cennou zkušenost pro své další působení v této oblasti. Z dotazů a reakcí studentů vyplynulo, že věznice bez mříží, harmonické soužití čtyř světů – řeholních sester, starých a nemocných lidí, odsouzených žen a civilního personálu – nese v sobě cosi neobvyklého a snad až neuvěřitelného, nepochopitelného. Z profesionálního výkladu vedoucí oddělení Mgr. Martiny Štanglovičové se však dověděli, že takovýto typ věznice vyžaduje od odsouzených mnohem více sebekázeně, která je základním stavebním kamenem účinné resocializace a poskytuje jim pohled na svět z úplně jiného úhlu. Odsouzené ženy cítí, že jejich práce je důležitou a neoddělitelnou součástí života uvnitř tohoto čtverce, a osvojené pracovní návyky si odnášejí do civilního života. Pavla Primasová STRÁŽ P. RALSKEM l V průběhu loňského roku se odsouzení v době svého volna několikrát podíleli na úpravách zámeckého parku Nový Falkenburg. Krása zámku, přestavěného do pozdně barokní podoby, je určena dětem z dětského domova. Jako výraz poděkování byli 29. ledna 2004 pozváni zástupci věznice, v čele s jejím ředitelem PaedDr. Františkem Vachem, spolu s kurátory městských úřadů, policisty a členy dalších organizací, kteří se na pomoci dětem také podíleli, k slavnostnímu završení této spolupráce. Po přivítání ředitelem domova, prohlídce zámku, předání dárků a zhlédnutí pěkného programu se všichni na vlastní oči přesvědčili, že děti ve svém náhradním domově žijí doslova „jako na zámku“. Mgr. Vojtěch Roztočil

ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ č. 2/2004. Časopis vychází šestkrát ročně. Vydavatel: Vězeňská služba České republiky, Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4, IČ 00212423 Vedoucí oddělení pro styk s veřejností: Ing. Miroslav Jílek, Odpovědný redaktor: Mgr. Jaroslav Sisel, Odborní konzultanti: Mgr. Miloslava Havlíčková, pplk. JUDr. Jana Hladíková, Ing. Radoslava Hüttnerová, PhDr. Miloslav Jůzl, Ing. Aleš Kadlec, Ing. Antonín Krahulec, JUDr. Jaroslava Kubátová, plk. Mgr. Stanislav Prchal, Ing. Michal Řeháček, plk. Pavel Schrötter. Adresa redakce: Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, poštovní přihrádka 3, PSČ 140 67 Praha 4; http://www.vscr.cz; [email protected]; telefon 244 024 111 (ústředna), 244 024 412, 244 024 415, fax: 241 409 072. Distribuce časopisu, objednávky a předplatné: Martina Redlichová, tel.: 244 024 407, fax: 244 024 403, e-mail: [email protected] Cena časopisu: 9 Kč, roční předplatné 54 Kč. Grafická úprava a sazba: Ivana Šteflová Tisk: Tiskárna Věznice Praha-Pankrác. Publikování údajů a článků z Českého vězeňství není dovoleno bez souhlasu redakce. © Vězeňská služba České republiky, Praha 2004. Registrační značka MK ČR 6334. ISSN 1213-9297. Uzávěrka vydání: 29. 3. 2004.


duchovní péče

35

Bělušice Brno Břeclav České Budějovice Drahonice Heřmanice Horní Slavkov Hradec Králové Jiřice Karviná Kuřim Kynšperk nad Ohří Liberec Litoměřice Mírov Nové Sedlo Odolov Olomouc Opava Oráčov Ostrava Ostrov Pardubice Plzeň Praha-Pankrác Praha-Ruzyně Příbram Rýnovice Stráž pod Ralskem Světlá nad Sázavou Teplice Valdice Vinařice Všehrdy Znojmo Úhrnem Celkem Rozdíl k 9. 4.

Vazební věznice a věznice

5 17

6

21 4

30

51

4

140 228

160

365 75

231 518 430

69

16 3 167 179 3 346 38

7 3

9

22

196 84 58

359 79 159

63

2

7 8 3

13 1

4

5 5

1 2 6

6

67 1

4

2

1

1

Ž

M

M

Ž

Mladiství

Dospělí

OBVINĚNÍ

M Ž 0 0 365 22 79 0 159 10 0 0 0 0 0 0 197 8 86 3 64 0 0 0 0 0 145 5 233 17 0 0 0 0 0 0 164 6 0 0 0 0 378 23 76 4 0 0 238 30 526 0 433 51 0 0 0 0 0 0 0 0 71 4 0 0 0 0 0 0 16 0 3 230 183 3 413

Úhrnem obvinění

0 387 79 169 0 0 0 205 89 64 0 0 150 250 0 0 0 170 0 0 401 80 0 268 526 484 0 0 0 0 75 0 0 0 16 3 413 3 413 39

Celkem obvinění

39

0 -3 1 0 0 0 0 -5 4 5 0 0 3 -2 0 0 0 -6 0 0 2 3 0 4 35 -4 0 0 0 0 0 0 0 0 2

Rozdíl k 9. 4.

1 19

21

Ž

379 41 420 -1

121

26 27 1 5

1 1

55

1

123 1

2

15

M

S dohledem

141

12 1 11 2 1 48

2 119

1 2

2

2

6

Ž

4 572 1 006

38 104 758 17 715 214 25 682 419 108

27

13 36 29 65

578 669 49 289 11 337

M 552 101 11 22

84

6

45

1

59

1

1

5

Ž

S ostrahou

1 533

39

190 13 2

4

1

2 274

30 2

13

M

27

Ž

Se zvýšenou ostrahou

422 169 7 5 071 350 7 458 202 1 104 27 5 421 7 660 1 131 -20 9 -1

24 11

334 286 103 85 470 104 8 295 50 213 104 52 73 717

32 169 70 134 431 40 59

M 22 142 35 87 223 107

S dozorem

ODSOUZENÍ

94

51

37

2

1 1

2

M

97 0

3

3

Ž

Mladiství

Stavy vězňů ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR dne 14. 4. 2004

M Ž 574 0 273 11 46 0 111 2 223 0 685 0 669 0 205 1 460 2 111 0 473 0 431 0 53 2 100 2 303 0 399 0 286 0 131 2 177 226 508 0 213 13 767 1 312 56 981 2 467 2 132 73 739 0 531 0 825 0 0 228 29 0 1 116 0 1 006 0 594 0 176 0 14 106 623 14 729

Úhrnem odsouzení

574 284 46 113 223 685 669 206 462 111 473 431 55 102 303 399 286 133 403 508 226 768 368 983 469 205 739 531 825 228 29 1 116 1 006 594 176 14 729 14 729 -13

-13

-5 8 4 10 4 -9 -9 6 0 2 -6 -4 -3 20 -5 7 -2 6 4 -8 -7 -10 -1 -4 7 -2 -7 2 -6 -2 4 0 -4 -1 -2

574 671 125 282 223 685 669 411 551 175 473 431 205 352 303 399 286 303 403 508 627 848 368 1 251 995 689 739 531 825 228 104 1 116 1 006 594 192 18 142 18 142 26

26

-5 5 5 10 4 -9 -9 1 4 7 -6 -4 0 18 -5 7 -2 0 4 -8 -5 -7 -1 0 42 -6 -7 2 -6 -2 4 0 -4 -1 0

Rozdíl Vězni Rozdíl Celkem k celkem k odsouzení 9. 4. 9. 4.

Nabídka pronájmu výrobní haly a pracovní síly Věznice Vinařice Vinařice č. p. 245 273 07 Vinařice

kontaktní osoby: Ing. Jindřich Škripko, [email protected] Ing.Karel Vodička, [email protected] Petr Suchý,[email protected]

Telefon, fax: 312291602, 312291653, 312291651 e–mail věznice: [email protected]

Dislokace výrobní haly, popis objektu Výrobní hala je dislokována ve výrobní zóně areálu věznice mimo hlavní areál. Okolní pozemky a výrobní hala jsou od hlavního areálu odděleny oplocením a bránou. Jedná se o samostatný jednopodlažní nepodsklepený objekt o zastavěné ploše cca 800 m2 s vlastním zázemím (sociální zařízení, kancelář, šatna), který se skládá ze dvou propojených částí, a to ocelové haly a montovaného objektu z ocelobetonových panelů. Objekt je napojen na inženýrské sítě, a to rozvody SV a TUV včetně odkanalizování, EE a centrální vytápění. Světlá výška stropu v hale je cca 3,5 m, v další části objektu cca 2,5 m (viz foto). Celková délka objektu je 64,5 m, šířka 12,3 m/15 m. Objekt má dva samostatné vchody. Ústřední topení je napojeno přímo na rozvody z předávací stanice, radiátory litinové typu Calor. Elektroinstalace obsahuje vlastní osvětlení objektu a zásuvkové okruhy, objekt je napojen vlastní přípojkou z trafostanice. Do objektu je zavedena samostatná telefonní linka. V objektu není žádné strojní vybavení. Dispoziční změny objektu jsou možné.

Dopravní infrastruktura Věznice Vinařice, kde se výrobní areál nachází, je na severním okraji města Kladna s velmi dobrou dopravní infrastrukturou se silničním napojením od dálnice E48 Praha – Karlovy Vary event. R7 Praha – Chomutov. Příhodné silniční spojení je taktéž od logistických areálů, které se nacházejí u mezinárodního letiště Praha-Ruzyně při výjezdu směr Kladno, Slaný. Příjezd k objektu je zajištěn po zpevněné asfaltové – betonové vozovce, k objektu je možno zajet nákladním vozidlem ne však kamionem (pouze na vzdálenost cca 80 m).

Zaměstnávání odsouzených Zaměstnávání odsouzených je realizováno na základě Smlouvy o zařazení odsouzených do práce, uzavírané mezi věznicí a podnikatelským subjektem. Odměňování odsouzených zařazených do zaměstnání se řídí nařízením vlády č. 365/1999 Sb. Fakturace za práci odsouzených se provádí měsíčně a fakturovaná částka za práci jednoho odsouzeného v jednom měsíci (odpracované hodiny dle stanoveného fondu) činí cca 6 500 – 7 500 Kč (dle výše zaměstnavatelem přiznaného ohodnocení pracovního výkonu), přičemž z této částky odvádí věznice následně sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu. V těchto nákladech je zahrnuta rovněž částka za střežení odsouzených na pracovišti. Věznice je schopna reagovat operativně na potřeby zaměstnavatele (úpravy pracovní doby, směnnost, počet zařazených odsouzených atd.). Za ideální lze označit manuální práce, pro které je nutné pouze zaučení.

Podmínky nájemní smlouvy Podmínkou pronájmu uvedeného objektu je zaměstnávání odsouzených na výrobním programu nájemce. Na pronájem objektu je nutno uzavřít Nájemní smlouvu o nájmu nebytových prostor v souladu se zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor v platném znění. Výše nájemného se stanoví na základě nabídky zájemce, předpokládaná cena ze strany pronajímatele je cca 230 Kč/m2/rok za výrobní plochy (cca 717 m2) a cca 170 Kč/m2/rok za sociální zařízení (76 m2). Veškeré dodávané energie jsou účtovány zvlášť, a to dle sazeb dodavatelů. Nájemní smlouvu je možno uzavřít na dobu 5 let s předpokládaným prodloužením.

Poprvé o titul přeborníka

Recommend Documents