Pomóóc!!! Hoří mi žákovská!!!

Číslo 19

Cena 5 Kč

Paní učitelko můžeme si opéct salám ?

Útisk žáků na zdejším ústavu... Olympiáda z angličtiny a Fontána Školní knihovna Bišík Školní letní tábor – Svojanov 2002

Pomóóc!!! Hoří mi žákovská!!!

str. str. str. str. str.

2 3 4 5 6

Hurá, hoří nám škola!

Velká sranda Astronomická stránka Filmová stránka Kultura a evakuace

str. str. str. str.

7 8 9 10

Manifest prostého žáčka, aneb právo na nevzdělání jako základní atribut rozvinuté lidské společnosti. Generace našich dědů, pradědů, prapradědů …… v některých případech i naše babičky, prababičky, praprababičky …… bojovaly za právo na vzdělání. Výsledkem těchto snah bylo uzákonění povinné školní docházky dávno před sametovou revolucí, dokonce se domnívám, že i americká občanská válka byla později. Ne, že by prosazování tohoto zákona probíhalo obzvláště snadno, zvláště děti s chudších socioekonomických skupin školu navštěvovaly poněkud sporadicky. Polní práce bývaly často důležitější než touha po vzdělání a hlad po informacích byl mnohdy zastíněn existenční nouzí. V těchto podmínkách pokračovala alfabetizace jen velmi zlehka a nenápadně. Nicméně rašící výhonky vzdělání nešlo zastavit, s postupujícím časem můžeme v každé rodině nalézt někoho, kdo je schopen se bez problémů podepsat, pravda že ještě mnohdy netušíc pod co, ale postupně se objevují zárodky širšího všeobecného vzdělání. Jak ubíhají desetiletí a staletí, daří se téměř úplně vymítit negramotnost; číst, psát, počítat a telefonovat (mobilovat) umí v podstatě každý. A zde, podle mého názoru, narážíme na jádro problému. Tím, že nás škola od raného mládí sešněrovává vzděláním a nikdo z nás nemůže rozhodnout o jeho charakteru, dochází k určitému odosobnění, až k určitým projevům frustrace. Školní systém, tak jak je u nás užíván a prezentován, se pravděpo-dobně dostává na hranice svých možností. Tím že nás škola nutí vstřebávat informace, které často ani nechceme vědět, dochází k utlačování osobní svobody jednoho každého z nás, z toho usuzuji, že etapa práva na vzdělání je již přežitá a bude postupně vystřídána epochou plně respektující právo na nevzdělání. Teprve v situaci, kdy bude využito všech neschopností, které se skrývají v každém jedinci, bude následný rozvoj společnosti harmoničtější.

Vendy Poznámka redakce: Tento nevyprovokovaný a spontánní projev zaslepeného individua nutí počestnou redakci, aby se od něho distancovala. Zříkáme se jakékoli zodpovědnosti za další osudy výše nejmenovaného žáka; my chceme a dokážeme, že jsme lepší než Burundi nebo třeba Kajmanské ostrovy. Hodláme ale přesto pokračovat v podpoře programu na nevzdělání a další příspěvek autora přineseme v příštím čísle. VÝMLUVA "Pročpak nemáš domácí úkol?" ptá se učitelka žáčka. "Protože jste včera vypadala hrozně špatně, takže jsem si myslel, že budete mít chřipku a zůstanete doma v posteli."

Dne 21.11.2001 se na naší škole uskutečnila olympiáda v anglině. Po velkém přemlouvání naší p. učitelky jsme se skoro celá skupina (ta nejlepší) rozhodli, že si tento kousek papíru, který paní uč. nazvala přihláškou, asi vezmeme. V osudný den ráno jsme se shromáždili ve 3. patře naší krásně přestavěné školy. Zazvonilo a naše nervozita mnohonásobně stoupla, protože paní učitelky dlouho nešly. Byli jsme zdeptáni představou, že se budeme muset vrátit do našich tříd na naše oblíbenější předměty. "Už jsou tady," šeptali jsme si. A pak to opravdu začalo být zajímavé ! Vyučující nás seznámili s jednotlivými body soutěže. Jako první byla na řadě gramatika – peklo! Skoro půl hodiny jsme se trápili nad pravopisem. První překážka byla za námi a následoval dopis, zrovna jsme se rozepsali a zazvonilo. Po přestávce jsme se již pomaleji nahrnuli do třídy. Další body byly tyto: psaní, čtení, poslech - to už nám únava dost svazovala myšlení a ze soustředění na poslech se nám skoro zauzlily uši, ale to ještě nebylo všechno. Jako poslední byly velmi záludné rozhovory a popis obrázku. Přesunuli jsme se do jiné učebny, kde jsme byli rozděleni do dvojic. Na řadu jsme se dostali skoro jako poslední. Rozhovory se zaměřily na naše zájmy, rodinu....... Náš 6-ti boj byl u konce mohli jsme odklopýtat do výuky. A jak jsme dopadli? Můžete si přečíst na nástěnce ve druhém patřem, přesto pro ty, co nástěnky nečtou, uvádíme nejlepší z nás:

Umístění 6.tříd:

1. Daniel Müller 2. Kateřina Bratršovská 3. Daniel Pilař Katka a Aneta

P.s.: Začneme se víc učit anglinu, nejen pro soutěže, ale určitě ji budeme potřebovat i v životě (někteří) (možná).

Fontána Nu což, máme novou školu, nová okna, nové omítky, nový chodník, pár nových učitelů a hlavně máme fontánu! Co to vlastně je? No jednoduše řečeno je to těleso nedefinovatelného tvaru, které na Zelence překáželo, tak ho přestěhovali před náš vchod. Účel fontán je nejasný, kdysi dávno byla v počítačové učebně instalována fontánka (vodotrysk) za účelem zvlhčování vzduchu, v běžném provozu pak sloužila k zakopávání vyučujících, vlhčení a chlazení rozpálených končetin, stříkání na spolužáky a v neposlední řadě k vyvolávání údivu ministerských návštěv, a proto dnes slouží v servisní místnosti, jako odpadkový koš. Naše fontánka před vchodem ale má (prý) krášlit a zušlechťovat okolí školy (doufám). A tvar se vlastně dá docela jednoduše popsat – dolní část je vyrobena ze žuly do tvaru takřka se blížící polokouli, s odtokovým kanálem po obvodu. Horní část je ještě rafinovanější – zase polokoule, tentokrát z nerezového plechu a pod ní jsou umístěny trysky, kterými teče voda do kanálku dolní žulové polokoule. Na pohled nic moc, spěchající člověk (učitel) si jí sotva všimne, ale pokud máte čas, zastavte se, zaposlouchejte se a možná pochopíte, proč museli učitelé varovat děti před otrávenou vodou (v trubkách koluje voda obohacená a nemrznoucí směs). Také jsem často pospíchal a pospíchat budu, ale párkrát jsem čekal

v dosahu a voda tekla, šuměla, bublala…. A najednou jsem se přistihl, že rukou ženu vodu kanálkem, hladím horní kouli, nebo se pokouším ucpat trysku prstem…. A tak si opravdu myslím, že na nás ta zatracená hromada šutru a kovu opravdu působí. Je milá, příjemná, oblá, kulatá, hladká a asi i pěkná. Takže, dětičky, nechte na sebe působit krásno a estetično a třeba z vás budou lepší lidi. Jednoduše řečeno: Hurá!!! Hlaďte si koule, stříkejte a vy nepozorní se můžete i napít – voda je skutečně jedovatá !!

Fybek

Knihovna zvaná školní Není to ani tak dávno , co nám začala škola, a my jsme se do ní určitě všichni hrozně těšili ( jestli s tím někdo nesouhlasí, ať nám to pošle písemně). Těšili jsme se nejvíce na naše oblíbené předměty (těch moc není), ale také na naše oblíbené učitele. Naskytla se nám příležitost, která nám školu ještě více zpříjemňuje a tou je naše KNIHOVNA, kterou pro nás otevřel náš všemi „oblíbený“ pan učitel Horčička.V knihovně se skrývá několik druhů literatury, která nás zaujme v soukromí, ale taky nám pomůže s učením. Škola také odebírá různé časopisy, které má většina z nás ráda a tak si je může v knihovně přečíst. Určitě zde najdete alespoň pár knížek , které vás zaujmou!!!!!!

A kdy je knihovna otevřená? To je otázka asi každého, kdo by chtěl do knihovny chodit .

Knihovna je otevřená každý den (kromě soboty a neděle) a to ráno od 07:30 do 7:55, o velké přestávce, tzn. od 09:40 do 09: 55 a odpoledne od 13:00. do 15:00 (...ale ne v pátek!) Lucka Poznámka pana učitele Horčičky: Lumpové a darebáci! Jestli nebudete chodit do školní knihovny, tak ji zavřu a všechny knížky sním. S kečupem. Jo a ještě něco – každá knížka a časopis jsou půjčené jen na 14 dní, potom platíte upomínky, tak se starejte, jestli nejste na ČERNÉ LISTINĚ. Všechno vím, všude jsem byl a dětem ukusuju nejraději ručičky!!!

Sečti černé tečky!

Kolik má slon nohou?

Bišík Odjíždělo se v sobotu v 700 ráno.Všichni jsme byli hrozně rozespalí.Naložily se věci, kola, my a jelo se.Jelo se Felicií a školním tranzitem (asi naposled). My ve Felicii vyjeli dřív a koukali na zbytek, Láďa řekl: „Už se jim rozsvítily světla, takže to jede.“ Zastavili jsme pro benzín u Aralu, protože nějak dlouho nejeli, a měly se koupit filmy do foťáku, mezi tím se přiřítil školní traffic. Potom jsme jeli dál, ale oni opět nikde.Další zastávka Chvaleč u samošky, tam Tomáš Mikula a Honza Hladík našli pochybnou věc na kolečkách - hned se začali vozit. Když už jsme čekali dost dlouho, zazvonil telefon Máca, že prý auto stojí a nechce jet, a že volal Švarcovi, my jako vždy výtlem. Láďa řekl, že nás doveze na Bišík -chata Studnice.Všichni jsme vlezli do auta, kluci odložili tu pochybnou věc a najednou z té samošky vylezla žena, na tu podivnou věc hodila plynovou bombu a odešla.My jsme se začali chechtat, protože kdyby viděla co ti s tím dělali, tak…Když jsme dojeli na Bišík a zjistili, že tady není signál, museli jsme čekat. Po půlhodině čekání někdo vykřikl: „Už jsou tady!” Všichni promrzlí jsme vzali svoje věci a šli se ubytovat. Potom si nás Máca svolal na chodbu a řekl: „Rozdělíme se na malý kolo, velký kolo a pěší.” Nikdo nevěděl co to znamená. Když nám to vysvětlil, většina se rozhodla pro pěší. Pěší byli: já, ségra, Plzajda, Pecka, Dáša, Nikola a ti co měli vést podle mapy = Čadis a Hančis. Na kola jeli: Pecen, Tomáš, Honza, Romana, Zuzka a dospělí Máca,Martin a Láďa. My pěší jsme měli dojít na Hejdu a kdybychom to zvládli časově, tak i na Ostaš. Jako první jsme se dostali k zámečku, kterým se dalo projít na skalní město a na vyhlídku. Prošli jsme hlavní bránou a vyjel na nás nějaký děda, že je to zavřený a nedá se ani projít.Tak jsme šli jinudy. Z vyhlídky byl krásný výhled na tu mini vesničku a na skalní město.Šli jsme dál, ale nikdo nevěděl, kde jsme. Po několika kilometrech “Kančích cest,“jak jsme jim říkali.Nás čekal _DANGER DOWN HILL“(nebezpečné seběhnutí z kopce) Když jsme se s velkým smíchem dostali dolů, zjistili jsme, že jsme došli do nějakého Dědova, konečně jsme se našli na mapě.Všichni byli tak unavení, že se Čadis a Hančis rozhodli jít domů.Přes lesy a louky jsme se konečně dostali na chatu. Nikdy jsme se ale nedostali na Hejdu, zato lesy a louky jsme měli prošlý dokonale. Máca byl naštvanej. Ještě večer jsme si my malí udělali „Dance party.“ Potom byla večeře, která všem moc chutnala.U večeře jsem zjistila, že se dospělí bojí Milana. Milan to byl šéfkuchař, silnější s knírkem, takovým, co mají mlynáři v pohádkách.Třeba když chtěli pohladit jeho psa, tak je seřval,nebo děcka si hrály s ubrouskama na stole a on je zase okřikl. Potom nikde nebyl a dospělí si z něj dělali srandu, jeden vzal ubrousek a druhej ho okřikl, ať toho nechá nebo přijde ten s tím knírkem. Nechali toho a všichni jsme šli jako spát. Asi ve 2400 jsme usnuli. Ráno snídaně a výlet na obhlídku skal. Bylo to super, Máca dělal ty svoje umělecký fotky (zamrzlej rybník, rampouchy atp.). Odpoledne jsme se vrátili, sbalili si věci a jeli domů.

Lenča Borůvka KDO JE NA FOTCE? - Náš redaktor, který přepisoval výše uvedený článek. – Bezdomovec, který dokousal svou židli. – Umělecký portrét p. učitele Macka

Školní letní tábor Svojanov 2002 Pořádá OSND (občanské sdružení Naše děti) ve spolupráci ze 3.ZŠ Komenského Trutnov. Čau Arnošte, ty starý pako, jak se pořád máš, jestli to je jako u mě, tak ti moc nezávidím. Jedna dobrá zpráva by tu přece jenom byla, pokud si ještě vybavuješ, jak jsme byli loni na táboře na Svojanově, tak letos můžeme jet zas. Pokud si to už moc nevybavuješ, nic se neděje. Očekávám, že vše bude při starém, naše důvěrně známé chatky pro čtyři, kam se nás na přechodnou dobu vešlo i deset. Je pravda že jsme se nemohli moc zhluboka nadechovat. A pokud si nezapomeneš spacák, tak jako loni, věřím že by ses nemusel ani nastydnout. Nemusel ses nastydnou a proležet zbytek tábora na marodce. Mohl ses zařadit k nám šťastlivcům a užívat si radostí táborového života ranních rozcviček, pravidelného jídla třikrát za den, za příznivých okolností i víckrát, sportovních zápolení, večerních folklorních akcí při táboráku. Vzpomínám si jak poslední den bylo speciální menu : jídelní lístek obsahoval minimálně 150 položek, jen mě překvapuje, že si všichni objednali krupičnou kaši a čaj, přičemž já jsem celou dobu měl pocit, že jsem si vybral „kuře ála bažant“ s ananasovým kompotem s dýňovou příchutí. Ovšem když jsem spatřil úspěch krupičné kaše, také jsem neodolal.Vím, že tě čtení moc nebaví, tak už toho tlachání nechám a důležité údaje již jen telegraficky, tábor se v roce 2002 uskuteční v termínu 28.6.14.7.2002 a stojí 2950 Kč. Možná tě to překvapí, ale s některými vedoucími jsem v kontaktu pomocí e-mailu nebo internetu na adrese (http://nasedeti.policka.cz/svajanov2002). Ozvi se mi, jestli i letos chceš blokovat marodku. S přátelským pozdravem „Trhni si!“ © Vendy

Hlavní vedoucí Jaroslav Podsedník 0604 / 765 288 B.Němcové 738 572 01 Polička [email protected]

Jednou naše nejmenovaná parta jela odněkud někam. (Z bezpečnostních důvodů nemůžu psát skutečná místa a skutečná jména) Zrovna jsme dojídali naše oblíbený jídla, když vtom se Reznorojovi zrodil v tý jeho šišce nápad. Řekl: „Co kdybysme si z někoho udělali srandu?“ „Jasně, ale z koho?“ Po chvilce dohadování padl los na našeho „kámoše“ NESQUIKA. Reznor má nastavený mobil tak, že když někomu volá, nezobrazí se mu jeho jméno na mobilu, ale pouze se ukáže: Hovor 1. Stejné nastavení má i Police Čr. Řekli jsme si, na co tak můžeme NESQUIKA nachytat. Napadlo mě: „Přepalovaný Cdčka.“ Dohodli jsme se, že volat bude Jimmy, protože má takovej divnej policajtskej hlas. A tak jsme volali na mobil: (Jimmy): „Dobrý den, Kriminální policie České republiky. Mohl bych, prosím vás, mluvit s ….. …...?“ (Nesquik): „Ano, to jsem já.“ (Jimmy): „Máme tu na vás stížnost, že nelegálně přepalujete originální CD za podstatně nižší cenu, ale hlavně ani nemáte autorská práva.“ (Nesquik): „To musí být nějaký omyl!“ (Jimmy): „Žádný omyl, už vezeme vašeho komplice (DEXXE) a ten nám řekl, že v tom jedete spolu! Teďka se s vámi nebudeme dohadovat, zítra přijďte na trutnovskou Městskou policii.“ Podle hlasu začínal Nesquik být na prášky. Když jsme domluvili, vypnul si pro jistotu mobil a začal lítat po bytě. Ale my jsme ho stejně nenechali a cestou domů mu ještě zavolal Tommy: (Tommy): „Čau Nesquik,už jsi to slyšel? Zavřeli DEXXE, byli i u nás, kvůli přepalovaným Cdčkám...! Nesquik okamžitě zavěsil a začal bláznit úplně.Všechny Cdčka splachoval do záchodu, házel z okna a rval je do kontejneru.Ten den si bezdomovci hodně vydělali. Během půl hodiny naplnil 2 popelnice. Druhý den jsme v tom pokračovali. Když jsem přicházel ke škole, Nesquik už tam čekal a nervozitou si hryzal nehty: (Nesquik): „Tak co.co ti říkali?“ (DEXX): .„Ani se neptej, ztvrdl jsem tam do rána. To bude ve škole průšvih. Pojď, musíme jít za říďou.“ (Nesquik): „Ty jo, já se bojím.....“ Už jsem to nevydržel a řekl: (DEXX): Nesquiku, né, že mě zabiješ!“ (Nesquik): „Proč?“ (DEXX): „My jsme si z tebe dělali srandu...!“ Hned, jak jsme to dořekl, utíkal jsem pryč. Měli jste vidět, jak vypadal - z nosu dým, červenej obličej, zešikmené obočí. Celý den jsem se mu vyhýbal!!! DEXX Poznámka redakce: Pokud jste i vy, milí čtenáři, zažili nějakou povedenou, poťouchlou nebo jinak vyvedenou stořku, příhodu nebo zábavu, nebojte se a k nám do redakce nebo do schránky časopisu ji napište a přineste. Otištěné příspěvky oceníme... Viď, DEXXI....!

Chtěl bych začít tím, že tahle stránka nebude jen pro takové šílence jako jsem já, ale doufám, že nejmíň jednoho z vás to chytne aspoň tak jako mě. Budu se snažit, aby tahle stránka byla jen lehce poučná, a né moc nudná. A hned na začátek bych rád ujasnil to, o čem tady bude vlastně řeč. Lidem se často pletou dva rozdílné pojmy: AstroNOMIE a AstroLOGIE, a je tu ještě jeden název podobného znění a to : AstroNAUTIKA.

ASTRONOMIE

ASTROLOGIE

Astronomové potřebují ke svému „životu“ dalekohled, jasné nebe a mít co pozorovat. Neboli jsou to ti noční tvorové, kteří se „vyskytují“ jen na hvězdárně a doká- ží zjistit plno zajímavých a potřeb-ných věcí, např.: stáří vesmíru, stáří naší galaxie, velikost vesmíru...

Astrologové potřebují ke svému „životu“ vědět, ve kterém souhvězdí zvěrokruhu se právě teď nachází jaká planeta a pak už stačí přisoudit ASTRONAUTIKA jednotlivým planetám nadpřirozené schopnosti a můžou si vymýšlet ty své horoskopy a různé předpovědi.

ASTRONAUTIKA

Astronauti - to je vůbec zvláštní sorta lidí. Ke svému „životu“ potřebují raketoplán nebo raketu, s kterou by se dostali do vesmíru. Nacházejí se jen na dvou místech na světě a to: v americké Floridě na misu Canaveral, odkud startují raketoplány. A v kazachstánském městě Bajkonur, odkud startují ruské kosmické lodě Sojuz.

Tak to by bylo na úvod k několika základním pojmům, které je nutno znát, abychom mohli poučovat okolí a sami sebe před ním neztrapnili. Béďa

K jednomu ASTROLOGOVI zavolá žabák a chce si nechat udělat horoskop. Nadiktuje číslo své VISA-karty a datum narození. Astrolog chvilku něco zkoumá a pak povídá: "Tak, zítra potkáte nádhernou mladou slečnu, která o vás bude chtít vědět úplně šechno." "Jo? To je skvělý... a kde ji potkám? Na nějakém mejdanu?" "Ne, na její hodině biologie."

CINE STAR v Hradci Králové O podzimních prázdninách jsem zavítal s rodiči a bratrancem do Hradeckého nově vybudovaného multikina Cine Star , sídlící v obchodním centru FUTURUM .V předsálí Vás vítá sametově červený koberec se černými kruhy . Z vyprávění jsem věděl , že v multikinu jsou nádherné až přepychově pohodlné sedačky , 20 cm opěradla , někde až 14 sálu ( zde v Hradci 8) a nádherná Vás zdravím, . Tento zvuková akustikaSrdečně . Před vstupem do sálu je milí možnéčtenáři si vybrat malé rok se budetepop-corn v každém časáku setkávat občerstvení například a nápoj v různé velikostis (tzv. Fanta , Sprite ,Cola).Každý sál je barevně rozlišen včetně sedaček . Pearl filmovou stránkou . Nebudou zde chybět Harbor pravidelné byl přímo typický film k porovnání zvukové kvality rubriky, quíz a někdy budete mít . A opravdu letecké manévry byly vzrušující . Nádherně jste slyšeli jak se vlevo míhá letadlo a při výbuchu jste málem vyskočili ze sedadla . Zážitek to byl nádherný a Všem ho vřele doporučuji , jen škoda , že toto multikino je pouze v Hradci ,jako jedinné v celém Východočeském kraji .

možnost si přečíst nějakou tu recenzi .

TOP 5 NÁVŠTĚVNOSTI Název filmu

týden počet div.

1. Moulin Rouge

1.

21 007

2. Scary Movie 2

1.

15 138

3. Operace: Hacker

1.

13 149

4. Deník Bridget Jonesové 13. 5. Planeta opic

3.

NÁHLED

ANEB CO NÁS ČEKÁ V KINECH

6.12.01 : Mach,Šebestová a kouzelné sluchátko – Tak z tohodle už jsem vyrost, to je akorát tak pro malý děti! Ti, kdo chtějí vidět tento delší večerníček, tak si na něj mohou jít. Co by Vás mohlo zaujmout ,milé malé děti, jsou nové scény s kouzelným sluchátkem... Myslíte, že ne? Dobrá, posuď- te sami . 20.12. 01 : Pán pstenů I – Společenství prstenu - Kdo by neznal jedno z největších děl celé literatury???! ( Já se přiznávávám , mě tento název nic neříkal... ) Milovníci DrD do kin, je tu klasika nad klasiky – Frodo a jeho družina začínají svou pouť za tajem-stvím hrůzostrašného prstenu. Rozhodně si nenechte ujít! 5 z 5 milovníků J. R. R. Tol-kiena doporučují. 14.2. 02 : Harry Potter a Kámen mudrců – Konečně něco pro mě. Tento film láme re-kordy. Doufám, že trumfne Titanic, jinak mě teda pořádně naštve. Film se však dostane na plátna trutnovského kina nejpozději v polovi-ně března . Tic, co četli tuto knížku od J.K. Rowlingové, si určitě nenechají filmové zpracování ujít. Ostatní si ji můžou půjčit ve školní knihovně.

11 249 9 682

DVĚ SLAVNÉ POSTAVY: HARRY A HEDVIKA

Peca

Ku l t u ra

Zprávy ze světa (černý humor)

V noci ze včerejška na dnešek převzal Usama bin Ladin Oskara za speciální efekty. Díky němu si vytvořil leteckou společnost nazvanou Letadlem až do domu. Zatím má ve svých hangárech Boingy 747 a 737. Americký prezident Bush už nehraje šachy, protože ztratil dvě věže.

Sport (zelený humor) Před krajským soudem v Semilech stanul pytlák, kterého chytil jeden nejmenovaný rybář P.Ráskač. Pytlákův právník U.Davač hájil pytláka názorem. ,,Rybáři ztrpčují život profesionálním pytlákům!´´ A rybář dostal doživotí.

Vtipy (červený humor) TENKRÁT NENÍ DNES POHOTOVÁ PRODAVAČKA Při hodině se učitelka ptá Jendy: ,,Jak se jmenuje přemyslovský hrad nedaleko Sokolova?´´,,Tady prodejna obuvi poslou-chám! ´´povídá prodavačka do telefonu. ,,Metr.´´ ,,Promiňte, spletl jsem si číslo,´´ ,,Cože? Snad Loket!´´ ozve ve sluchátku. ,,Možná tenkrát, ale teď se měří na metry…´´ ,,Nevadí, my vám je vyměníme!´´ reaguje pohotově prodavačka. V ČEM JE ROZDÍL? Prodavačka v cukrárně k zákazníkovi: ,,Mám ten dort rozkrájet na deset nebo patnáct kousků?´´ ,,Raději na deset, patnáct bych asi nesnědl.´´

barevný KUBA

JAK SE SKÁČE Z OKEN PŘI EVAKUACI ??? ANEB SLÁVA, HOŘELA NÁM ŠKOLA!!! Jak se skáče z oken jsme se nenaučili, ale stejně docela dobrá akce. Posuďte sami. O branném dnu se probírá leccos a my jsme cvičili i evakuaci (opuštění budovy). Takto vypadala evakuace 6.C. Všechno vymyslela naše třídní pí.uč Málková. Jestli prý dokážeme za 5 minut vyběhnout ze třídy, běžet do šaten, přezout se, převléknout a vyběhnout ven před školu, aniž bychom se ztratili, zranili, či zrakvili, zkrátka v pohodě se seřadili venku, abychom mohli sledovat případný požár. Nácvik proběhl podle předpokladu, p.uč Fišer vletěl do třídy a prohlásil: „Evakuace!!“ Křičeli jsme víc než celá škola dohromady a drali se do dveří, ještě že bylo otevřeno, pak jsme skákali po schodech , vráželi do skříněk v šatně a rvali na sebe cizí oblečení. Nakonec to naše třída 6.C zvládla za 2 minuty a 10 sekund, sice to trochu bolelo, ale seřazení před školou jsme byli o 15 sekund dříve než 6.B – úspěch! Potom jsme šli zpátky do třídy. Nevím, či to bylo plánované. Ale asi hodinu na to jsme opouštěli budovu na ostro, přesně dle rčení „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti,“ jsme křičeli míň, takže paní učitelka slyšela v rozhlase, že má vzít třídní knihu, Trejtnar vyběhl bez bačkor a v tričku, což bylo v tý kose docela nepříjemný, ale každopádně můžu prohlásit, že evakuace školy je bezva věc, klidně ji budu provádět i víckrát než dvakrát denně! Ondra Bochník

Dne 5. prosince 2001 se na naší škole uskutečnil koncert pro charitativní účely, na němž vystoupila skupina LPG. K této významné kulturní události se váže několik řádek jedné z žaček naší školy. V ten den jsme měli jít na koncert do tělocvičny 5. hodinu. Po zvonění jsme se shromáždili před naší třídou. Dlouho se nic nedělo, proto jsme se šli podívat na koncert sami. Přišli jsme jako poslední, zrovna něco Mikuláš říkal. Z druhé (malé) tělocvičny vyběhli 2 čerti. Mikuláš zase něco povídal, pár lidí šlo zpívat nebo výt nebo co. Paní učitelka Černíková recitovala básničku o nerostech, protože jako jediná měla odvahu předstoupit před rozvášněný kotel, který chtěl vidět pějící učitele. A pak přišel na řadu koncert... První písnička ušla, ale zbytek? Bylo to něco příšerného. Myslela jsem, že se mi z toho rozletí hlava. Bubeník mlátil do bubnů jak hluchej do vrat. Ta holka s kytarou zpívala falešně (ne, že bych já ten randál zazpívala líp), nejlepší byl asi ten, co hrál na elektrické klávesy. Bylo to něco příšerného! Skoro půl hodiny jsme seděli v tom randále. Zazvonilo! a nám spadl kámen ze srdce, protože jsme mohli jít domů a na oběd. Když jsme vycházeli ze školy, ještě to bylo slyšet. No prostě zkaženej den.

Toto číslo školního časáku pro Vás připravili: