Představují POMOCNÁ ŠKOLA V CHOTOUŇSKÉ ULICI V PRAZE
se 10
Josef Novotný
Pomocné školy u nás po dobu své více jak stoleté existence zaznamenaly celou řadu různých změn, a to jak po stránce formální, tak po stránce obsahové. Nechci se ani zdaleka zabývat historií vývoje pomocného školství u nás, jenom bych upozornil na to, že po několika desetiletích až v osmdesátých letech bylo možné opět získat ukončené vzdělání na těchto školách. Před tím pomocné školy přes třicet let plnily funkci pouze diagnostickou, a to pouze po dobu dvou let. Během tohoto diagnostického pobytu se rozhodlo, zda žák zařazený do pomocné školy bude schopen vzdělávat se ve zvláštní škole. Děti, které nebyly schopny plnit požadavky osnov zvláštní školy, neměly potom možnost získat jakékoliv vzdělání. V důsledku této situace je v současnosti celá řada dospělých klientů v ústavech sociální péče, a tím jim bylo vlastně zabráněno vzdělávat se ve škole, jelikož byli označeni jako nevzdělavatelní. Tehdejší pomocná škola v tom bohužel sehrála negativní roli. Paradoxem je, že školské zařízení, které koncem minulého století vzniklo za účelem umožnit osobám s mentálním postižením vzdělání, se stalo zařízením, které tyto děti ze vzdělávacího procesu spíše vylučovalo. Dá se bezesporu
říci, že vznik pomocných škol v osmdesátých letech, na kterých bylo možné získat ucelené školní vzdělání, nebyl žádným zvláštním pokrokem, bylo to více méně navrácení do situace po druhé světové válce. Nechtěl bych se zde zabývat myšlenkou, zda pomocná škola je školským zařízením, jehož existence je v současnosti nutná a žádoucí, či nikoliv. Osobně zastávám však názor, že v současné době plní pomocná škola nezastupitelnou funkci, a předpokládám, žeji ještě dlouho plnit bude. Jiná otázka je, zda název pomocná škola je přijatelný. Co se týká názvu, jsem přesvědčen, že se tento problém v nejbližší době vyřeší. V posledních letech dochází však v pomocných školách k daleko rozsáhlejším změnám, nežje pouze otázka názvu školy. Tyto změny lze vysledovat již od roku 1990, kdy dochází k prodloužení docházky do pomocné školy na deset let. Dále pak vznikají praktické školy určené právě pro absolventy pomocných škol. Krátce nato se uzákoňuje možnost otevírání přípravného stupně, kde se mohou děti s mentálním postižením připravovat na školu až po dobu tří let. V první polovině devadesátých let začínají vznikat speciálně pedagogická centra, a to též při
pomocných školách. Ve druhé polovině devadesátých let je též legislativně umožněno zakládání tříd pro děti s diagnózou autismus. Vzhledem k tomu, že pro některé děti jsou i požadavky osnov pomocné školy značně obtížné, ověřuje se (zatím experimentálně) způsob jejich vzdělávání v rehabilitačních třídách. Na stránkách tohoto odborného časopisu bych si dovolil čtenářům, kteří mají o problematiku zájem, přiblížit práci v jedné pomocné škole. Jednáseo Pomocnou školu v Praze 10, Chotouňská 476. Tato škola vznikla v roce 1984 a patřila mezi první tehdy zakládané pomocné školy s možností vzdělávat se zde po dobu osmi let. V celé Praze tehdy byly pouze dvě takové školy, každá s jedním odloučeným pracovištěm. Škola měla dislokované pracoviště v obvodu Prahy 9, které zaniklo v roce 1996 na základě nařízení MŠMT. V devadesátých letech se u nás začala rodičovská i odborná veřejnost ve značné míře informovat o problematice dětí s diagnózou autismus. Tyto děti byly do té doby často označovány za nevzdělavatelné. Začala se experimentálně ověřovat možnost vzdělávání těchto dětí. Výsledky byly takové, že již ve vyhlášce MŠMT č. 127/1997 Sb. jsou stanoveny podmínky pro vzdělávání těchto dětí. Podobná situace byla s přípravným stupněm pomocné školy a v současné době se řeší problém rehabilitačních tříd. Při škole vzniklo také jako jedno z prvních speciálně pedagogických center (SPC). 62
V současné době má naše škola 58 žáků. Ve škole je přípravný stupeň, čtyři třídy pro děti s diagnózou autismus a čtyři třídy se všemi stupni pomocné školy. V roce 1999-2000 bude zahájeno vyučování ve třídě rehabilitační (zatím ve fázi experimentu). Jak bylo uvedeno, při škole je SPC, které se zabývá dětmi z terénu, a to zdaleka nejen těmi, které bydlí na obvodě Prahy 10. V SPC pracuje psycholog, speciální pedagogové a sociální pracovnice. Vzhledem k tomu, že se v naší škole vzdělává celá řada dětí těžce postižených a dětí s diagnózou autismus, velice úzká spolupráce s SPC je zcela nezbytná, a to ať už je SPC při škole, nebo nikoliv. Zkušenosti pedagogů školy v práci s dětmi s diagnózou autismus jsou u některých v současnosti již šestileté, což je doba, po kterou se v naší republice s těmito dětmi systematicky pracuje v oblasti vzdělávání. Ve třídách, kde se vzdělávají pouze děti s diagnózou autismus, je maximálně šest dětí a pracují zde dva pedagogové - učitel a asistent. Výsledky u některých dětí jsou za šest let při používání speciálních metod až ohromující, zvláště když si uvědomíme, že se jedná o děti, které bývaly označovány za nevzdělavatelné. Metody práce v těchto třídách se samozřejmě liší od metod práce ve třídách ostatních. U všech dětí jsou pravidelně vypracovávány individuální učební plány, což je vzhledem k jejich postižení nezbytné. Docházka do přípravného stupně, který může dítě navštěvovat až tři roky, se
nezapočítává do povinné školní docházky. Přestože zde pracují též dva pedagogové, ukázalo se, že některé děti nejsou schopny zvládnout požadavky osnov pomocné školy. Zde je potřeba vyzdvihnout možnost jejich vzdělávání v rehabilitačních třídách (i když zatím ještě jeden rok v experimentální podobě). V těchto třídách pracují opět s šesti dětmi dva pedagogové. Vzhledem k postižení zde probíhá kromě výuky i rehabilitace zajišťovaná rehabilitačními pracovníky, s kterými pedagogové spolupracují. Škola mimo vzdělávací činnost pracuje s dětmi v oblasti zájmové, a to jak v oblasti sportovní (plavání, lyžování, atletika, cyklistika, stolní tenis ad.), tak v oblasti výtvarné, hudebně pohybové a pracovní. Nejde pouze o zájem dětí, i když se z něho samozřejmě vychází, ale tyto činnosti plní velice důležitý terapeutický úkol. V tomto procesu u nás působí i někteří externí odborníci. Po ukončení školní docházky v pomocné škole prakticky všichni žáci pokračují ve škole praktické. Naším absolventům pomáháme při spolupráci s dalšími institucemi a společnostmi vzdělávání pro dospělé formou večerní školy. Prostřednictvím SPC umožňujeme získat ukončené vzdělání těm, kteří z jakýchkoliv důvodů nemohli toto vzdělání získat. Samozřejmě po předchozí přípravě a prokázání požadovaných vědomostí. Veškeré výsledky, které naše děti s pedagogy dosahují, jsou možné pouze v úzké spolupráci s rodiči. Pedagogové projednávají s rodiči vždy aktuální učební
plány, na jejichž tvorbě se rodiče podle svých možností aktivně podílejí. Při naší škole pracuje jako samostatný právní subjekt Sdruženi rodičů, které je velmi aktivní, a celá řada rodičů je přímo zapojena do konkrétní práce s dětmi, zvláště v různých mimoškolních činnostech. V dobré spolupráci s rodiči spatřujeme velký klad, který pozitivně působí na vývoj našich dětí po všech stránkách. Zdůrazňuji aktivní spolupráci. Tímto krátkým článkem jsem chtěl informativně seznámit čtenáře s jednou z pomocných škol, poukázat na mnohotvárnost možností v činnosti pomocných škol. Je důležité, abychom si uvědomili změny, které nastaly v posledních letech v oblasti vzdělávání osob, u nichž jedním z problémů je mentální osobitost. Chtěl bych zdůraznit výraznou specifičnost ve vzdělávacím procesu na pomocné škole. Tato specifičnost metod vychází bezpodmínečně ze značné variability a individuálnosti každé osobnosti a každého postižení. Abychom mohli plnit požadavky, které dnes na vzdělávání dětí klade naše společnost, je potřeba, aby společnost vytvořila pokud možno vyhovující podmínky pro naši práci. Tím, že se v pomocné škole začaly vzdělávat děti, u nichž je diagnostikováno daleko těžší postižení, než tomu bylo v minulých letech, je nutno tomu též přizpůsobovat podmínky, a to i legislativně. Myslím si, že v této oblasti se udělal v posledních devíti letech velký kus práce, i když nemůžeme být se vším bezezbytku spokojeni. Kolegové, kteří 63
měli možnost obeznámit se se situací v jiných státech, mi jistě dají za pravdu, že se nemusíme považovat za stát, kde jsou pomocné školy na rozvojové úrovni. Na druhé straně však jsou státy, které jsou v oblasti vzdělávání obecně, a také ve vzdělávání zdravotně postižených osob daleko před námi. Závisí to bezesporu i na ekonomických podmínkách, ale v žádném případě nejen na nich. Na závěr bych uvedl několik krátkých informací o dětech, které navštěvovaly nebo navštěvují naši pomocnou školu. První tři krátké kazuistiky obsahují informace o žácích, kteří ukončili naši školu, další tři jsou o žácích, kteří školu navštěvují. (Terminologie kazuistik je k tomuto účelu doslovně převzatá z psychologických záznamů o těchto dětech.) Upozorňuji, že informace jsou pouze krátké a shrnující a mají sloužit pro doplnění informací o škole pro čtenáře. B. J., nar. 1981 Úroveň intelektových výkonů velmi nevyrovnaná. V úkolech náročných na verbální schopnosti adekvátní dolní hranici slaboduchosti, v úkolech vyžadujících analyticko-syntetické a logické operace odpovídá pásmu podprůměru. Písemný projev absolutně nezvládá, stejně jako čtení - výrazně zanedbaná dyslexie. Schopen dlouhodobého soustředění, adekvátně reaguje v sociálních situacích, samostatný. Nepříznivé výchovné klima v rodině, nízké sociokulturní podmínky. V emocionální oblasti dokáže velmi dobře diferencovat. 64
Chlapec začal chodit na základní školu v roce 1988. Dále navštěvoval dvě zvláštní školy, dále dvě pomocné, opět zvláštní školu a nakonec ukončil školní docházku posledním rokem v naší škole. Soudem byla navržena ústavní výchova z důvodu krádeží spojených s fyzickým násilím, které se u chlapce vyskytly. V. V., nar. 1981 Jde o chlapce s mentálním postižením na rozhraní lehké a středně těžké mentální retardace s autistickými rysy. Pro svou nesamostatnost a neschopnost adekvátně komunikovat s okolím vyžaduje trvalou péči rodičů a vychovatelů. Velice rychle unavitelný. Tenacita pozornosti je nízká. Velice chudý verbální projev. Po krátké docházce do zvláštní školy přeřazen do pomocné školy a zde zařazen do specializované třídy pro děti s autismem. Perinatální poškození mozku. Rodiče požádali o umístění ve SDM SPMP s možností zaučení. M. M, nar 1981 Jde o klidnou, citlivou dívku, snadno zranitelnou. Její psychmotorické tempo je pomalejší. Mentální schopnosti se pohybují v horním pásmu středně těžké mentální retardace. Osobnostně je nesamostatná, spíše pasivní. Potřebuje neustálý dohled a podněcování k činnosti. Vzhledem k postižení je nutná stálá a mimořádně zvýšená péče ze strany dospělých. Řeč je po receptivní i expresivní stránce vývojově opožděna.
Slovní zásoba je relativně dobrá, mluví srozumitelně. Grafomotorický projev je vývojově opožděn. Selhává v činnostech náročných na analyticko-syntetické operace. Špatná pohybová koordinace. Pracuje pomalu, ale pečlivě. Po ukončení povinné školní docházky přijata na praktickou školu. T. U., nar. 1985 Lehká mentální retardace, organická symptomatika, výrazné dysfatické problémy v expresivní složce řeči. Kontakt bez problémů. Komunikace převážně nonverbální. Řeči pasivně rozumí, na výzvy reaguje. Je schopen sdělit, co potřebuje. Primární intelektové kapacity se pohybují na vývojové úrovni 10 let. Schopnosti učit se jsou disproporční, celkově odpovídají vývojovému věku 8 let a pohybují se od 6 až do 11,5 roku. Relativně dobrá simultánní paměť, slabé tvoření asociací. Pracuje s dobrou motivací, pozitivně reaguje na pochvalu, při delším výkonu je unavitelný. Dobře se orientuje v sociální situaci, afektivně je poměrně vyrovnaný. Lze předpokládat, že bude schopen začlenit se na přiměřené úrovni do pracovního procesu. R. V., nar. 1986 Jedná se o klasický raný dětský autismus. Jeho intelektové výkony se pohybují v pásmu podprůměru až slabomyslnosti. Výrazně je narušen vývoj sociálních vztahů. Je nesamostatný, vyžaduje pomoc
a dohled druhé osoby. Osobnost je nevyrovnaná, s atypickými projevy chování autistického charakteru. Sociální kontakt navazuje poměrně spontánně. V oblasti sociální interakce a komunikace je však patrné kvalitativní narušení. Objevují se stereotypní a repetitivní vzory chování, aktivit a zájmů. Strach z neznámého stimuluje agresivní chování. Verbální projev je na dobré úrovni. Objevují se echolálie. V myšlení je patrná rigidita a ulpívání na detailech. Vyžaduje trvale zvýšenou intenzivní péči. P. D., nar. 1986 Aktuální úroveň rozumových schopností se nalézá ve spodním pásmu těžké mentální retardace. Regrese v jeho sociální adaptabilitě. Permanentní motorický neklid, který v nepravidelných intervalech přechází do náznaku stuporu. Ve skupině ohrožuje druhé osoby házením těžkých předmětů v nespecifických momentech. Sociální kontakt vítá, reaguje však vzápětí negativisticky. Nepřizpůsobivý, těkající pomateně po místnosti. Minimální mimické projevy. Při manipulaci s předměty preferuje ty, které vydávají zvuk. Výrazně převládají destruktivní projevy k předmětům. Verbalizuje minimálně, pouze několik, nejasně vyslovených slov. Spíše vydává neartikulované zvuky. V poslední době byl patrný úbytek na váze. Epilepsie (grand mal). U matky je pouze v sobotu a v neděli, jinak přes týden v domově. Autistické rysy.
65
