Pomoc tam, kde je opravdu potřeba. Jak se uzdravuje v jiných kulturách? Lékaři bez hranic: Časopis nejen pro dialyzované pacienty

2016

2 Časopis nejen pro dialyzované pacienty

Jak se uzdravuje v jiných kulturách?

Lékaři bez hranic:

Pomoc tam, kde je opravdu potřeba ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760

Letní akce Sportovního klubu dialyzovaných a transplantovaných – rehabilitační pobyt V termínu 3.–10. 9. bude uspořádán ve spolupráci s CK Zemek zájezd do Chorvatska. Ubytování bude zajištěno v hotelu Delfín v Zelené Laguně. S hotelem máme příznivou zkušenost z minulých let. Podrobně na stránkách CK – www.chorvatskozababku.cz. Poblíž hotelu je řada sportovišť, pláže jsou zde všech kategorií: přírodní, betonová plata, oblázkové s pohodlným vstupem do moře, upravené pro slunění, i písčité pláže pro malé děti. Spojení do Poreče je autobusem nebo turistickým vláčkem, případně pěšky nebo na kole po pobřežní promenádě. Ceny za týdenní pobyt

Kč / eur

dospělá osoba v 1/2 balkon moře

5 800 / 207

dospělá osoba v 1/2 balkon park dítě do 12 let v 1/2 + 1 pokoji na přistýlce dítě 12–14 let v 1/2 + 1 pokoji na přistýlce dospělá osoba v 1/1 balkon park dospělá osoba v 1/4 balkon moře – rodinný pokoj (2 ložnice) dítě do 14 let v rodinném pokoji

5 550 / 199 zdarma 2 900 / 104 6 050 / 216 5 900 / 211 2 950 / 106

Cena nezahrnuje: ƒƒautobusovou dopravu (1 950 Kč/osoba) ƒƒautobusovou dopravu ze Slovenska (85 eur z Bratislavy + příplatky z ostatních míst) ƒƒcestovní pojištění včetně STORNA (36 Kč (typ A 30,-, typ B 25,-)/den/osoba) Po celou dobu pobytu budou v místě lékař a sestra. Ti vás doprovodí na dialýzu, která je zajištěna tradičně ve spolupráci s dialyzačním centrem v Rovinji. Také se budou podílet na rehabilitačním programu, který zahrnuje pravidelné cvičení i sporty. Dopravu na dialýzu musíme zajišťovat sami, ocenili bychom tip na levný pronájem nebo sponzorské zapůjčení mikrobusu. Přihlášky prosím zasílejte na [email protected] a v kopii i na [email protected] Po uzávěrce 30. června vám pošleme další informace a požádáme vás o zaplacení.

Chorvatsko Zelená Laguna Rovinj B. Braun Avitum s.r.o. | www.bbraun-avitum.cz

Z OBSAHU VYBÍRÁME Rozhovor | 4 Kam cestuje porodní asistentka Lucie Brázdová na misích Lékařů bez hranic a jaký je to pocit, když nemůžete pomoci každému?

B. Braun vzdělává | 18 Domácí hemodialýza: pro a proti

Téma | 13 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, tři počáteční „n“ slova „nezávislost, nestrannost a neutrálnost“ symbolizují práci Lékařů bez hranic, kteří dobrovolně cestují do těch nejnebezpečnějších oblastí světa, aby mohli poskytnout lékařskou péči těm, kteří ji potřebují. Jsou to obdivuhodní lidé a my vám přinášíme rozhovor s neméně obdivuhodnou ženou, Lucií Brázdovou, která u Lékařů bez hranic působí jako porodní asistentka. A protože se blíží léto, doba dovolených a cestování do různých koutů světa, v rubrice Téma se budeme věnovat lékařství v jiných kulturách. Něčím se ta naše může rozhodně inspirovat. V rubrice Inspirace najdete příběh Věry Fialové, se kterou se život opravdu nemazlil, ale vždy se postavila znovu na nohy a dnes je v Čechách průkopnicí. Je totiž jednou ze dvou pacientů, kteří se dialyzují sami doma. Nechybí samozřejmě ani zajímavé recepty nebo návody, jak si zvelebit domácnost. Věříme, že vás potěší. Krásné léto vám přeje Marie Polášková šéfredaktorka

Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267 Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková, Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA, Pavel Cindr a Olga Čermáková Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, Tel. +420 -271 091 111, Fax +420-271 091 912, [email protected], www.bbraun-avitum.cz Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů.

Jak se léčí jiné kultury a na co už západní medicína nestačí?

Inspirace | 16 Věra Fialová má kuráž. Dialyzovat se zvládá sama doma, pracuje jako účetní a je spokojená. Vedla ji k tomu ale dlouhá cesta.

Cestujeme | 19 Pojeďte na víkend do slovenských Súľovských skal.

Vaříme s Petrou | 24 Sezona čerstvého ovoce a zeleniny je tu. Nechte se inspirovat.

Jak na to | 28 Ozdobte si domov a zbavte se otravných koleček na stole. Jak na to, vám poradí Ája Agnerová. 3

Letem dialyzačním světem

Kolektiv DS Bulovka, vedoucí lékař MUDr. Vojanec byl přítomen virtuálně s připravenou zdravicí

Pavilon B. Braun Dialog slaví své první narozeniny První slůvka i samostatné krůčky má za sebou Dialyzační středisko v Pavilonu B. Braun Dialog, který v  květnu oslavil své první narozeniny. „S  dialyzačním střediskem vybaveným nejmodernějšími technologiemi, jako je například systém Aquaboss pro tvorbu tzv. ultračisté vody, nefrologickou a interní ambulancí, transplantační poradnou a zbrusu novým ultrazvukovým pracovištěm poskytujeme našim pacientům komplexní nefrologickou péči na nejvyšší světové úrovni,“ říká vedoucí lékař dialyzačního střediska a odborných ambulancí MUDr. Vladimír Vojanec. V novém pavilonu získala samostatný prostor také transplantační poradna. „Aktuálně se staráme o  čtrnáct pacientů po  transplantaci ledviny a  s  několika dalšími pacienty řešíme možnosti budoucí transplantace. Pacienty připravujeme na zařazení na tzv. čekací listinu a podrobně s nimi diskutujeme výhody příbuzenského či emočně spřízněného dárcovství,“ dodává. Za poslední rok lékaři a sestřičky v Pavilonu B. Braun Dialog ošetřili téměř 250 dialyzovaných pacientů, kterým bylo poskytnuto přes 12 tisíc vyšetření. Děkujeme všem, kteří nám projevili důvěru.

Studentská exkurze na dialyzačním středisku Svěží vítr mládí a optimismus zavály až do Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Na Homolce. Na naši dialýzu se totiž přišli podívat studenti střední zdravotnické školy VOŠZ-SŘMR. Jejich zájem nás velmi potěšil a  máme radost, že jsme jim v praxi pomohli ukázat to, co dosud znali jenom z učebnic. 4

Letem dialyzačním světem

Sestřička Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Slavkov slaví titul! V  sobotu 9. dubna 2016 skončila sezona nejvyšších soutěží kuželkářů České republiky. Mistrovský titul družstev v 1. lize žen získal tým z Přerova, jehož barvy hájila i odchovankyně Vsetína, sestřička dialyzačního střediska ve Slavkově u  Brna Gabriela Helisová (na  snímku vlevo). Do  Přerova se tak zlatá medaile z tohoto sportu vrátila po dvaceti letech. V letech 2006–2010 získala Gabriela mistrovský titul v jednotlivcích. § Jak dlouho se věnuješ této hře? „Od svých dvanácti let. Celkem již šestnáct roků.“ § Kde jsi začínala s kariérou? „V rodném Vsetíně. Posledních šest let pokračuji v Přerově, kde jsme získaly v hodnocení družstev každý rok medaili: stříbrnou nebo bronzovou.“ § Jak často trénuješ? „Dvakrát týdně kuželky, posilovnu zařazuji sem tam, jak mi dovolí služby na dialýze.“ § Jaké máš cíle do budoucna? „Letos v září se v italském Bolzanu koná světový pohár a našim cílem je umístit se co možná nejlépe.“ Celému přerovskému týmu, a hlavně naší kolegyni, přeje hodně úspěchů ve sportovní činnosti a zejména na blížícím se šampionátu v Itálii celý kolektiv dialýzy ve Slavkově u Brna.

1. apríl na stredisku Dolný Kubín História a korene „Dňa bláznov“, alebo vtipkárov siahajú podľa tradície až do starej Indie. Prvoaprílové žartovanie nabralo druhý dych v 16. storočí. Na Slovensku sa vtipkovanie rozmohlo až v 20. storočí. Každý vie, že v tento deň je možné „vystreliť si“ z niekoho a to dokonca beztrestne. My samozrejme nezaostávame a personál sa už tradične teší na tento deň a rozmýšľa, akoby vtipne zaujal. Je potom zaujímavé vnímať reakcie pacientov, ako aj personálu z iných oddelení, keď u nás nájdu postavený vianočný stromček (r. 2015), alebo vymaľovaný a nostalgicky vyobliekaný personál. Neveriacky, ale s úsmevom krútia hlavou. Našim cieľom je aj takýmto „bláznivým“ humorom v dnešnej uponáhľanej dobe vyčariť úsmev na tvárach ľudí. Tento rok sme prvýkrát urobili medzi pacientami anketu, kde sme chceli zistiť ich postrehy, reakcie či názory na prvoaprílové aktivity. Ďakujem všetkým kolegom, ktorí boli, sú a verím, že aj v budúcnosti budú ochotní zapojiť sa do realizácie ďalších nápadov na spestrenie každodenného života. Taktiež pacientom ďakujem za to, že boli ochotní odpovedať na anketové otázky a v mene celého dialyzačného strediska im prajem, aby mali každý deň dôvod na úsmev. 5

rozhovor Listárna

Nemůžete pomoci každému

Foto: Lékaři bez hranic, Matthias Steinbach

6

Foto: archiv Lucie Brázdové

Pětatřicetiletá Lucie Brázdová pracuje jako porodní asistentka. Působí v českém zastoupení organizace Lékařů bez hranic, kde kromě nezbytné dvouleté praxe v oboru úspěšně absolvovala již čtyři mise. I přes své vytížení u Lékařů bez hranic dokončila letos studia na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vystudovala obor porodní asistentka. Lucie Brázdová se momentálně připravuje na další misi. Přestože je pracovně velmi vytížená, udělala si čas na zodpovězení několika našich otázek.

rozhovor

Foto: Lékaři bez hranic, Tacoban Yann Libessart

Foto: Lékaři bez hranic, Luca Sola

Ničivý tajfun na Filipínách

Povodně v Malawi

V listopadu 2015 udeřil ve Filipínách ničivý tajfun. S pomocí místních a francouzských hasičů zde Lékaři bez hranic zajišťovali zdravotnickou péči. Jejich prvním úkolem bylo odstranit trosky, mrtvá těla a vytvořit prostor pro pojízdnou nemocnici. Týden po příjezdu prvních týmů Lékařů bez hranic už byla nemocnice provozuschopná. 27. listopadu se na operačním sále narodilo první dítě pojmenované Romy.

V únoru roku 2015 udeřily na africkou zemi Malawi povodně. Zdravotní sestra Kate Gannon vede tým, který zajišťuje evakuaci 38leté Yanesi Fulakison v devátém měsíci těhotenství. Yanesi Fulakison postihly komplikace, které ohrožovaly na životě matku i dítě. Díky okamžité záchranné akci Lékařů bez hranic, kteří zajistili transport helikoptérou, se podařilo Yanesi i dítě zachránit.

§ Jak jste se k práci u Lékařů bez hranic dostala? Co pro vás bylo prvotním impulzem? Od  studia na  gymnáziu bylo mým snem cestovat a  poznávat jiné země. Napadlo mě, že nejlepší cesta, jak si tento sen splnit, bude spojit s  cestováním svou budoucí profesi. V té době jsem přemýšlela o  práci zdravotní sestry a také jsem se dozvěděla o  existenci organizace Lékaři bez hranic. Po maturitě na  gymnáziu v  Brodě jsem se přihlásila na  Vyšší zdravotnickou školu a  vystudovala obor diplomovaná porodní asistentka. Tuto profesi jsem si zamilovala okamžitě, už během prvního roku studia. Začala jsem se systematicky připravovat na budoucí kariéru porodní asistentky v  humanitární oblasti. Znala jsem vstup-

la jsem si odvahu a  přihlásila jsem se k  Lékařům bez hranic. Úspěšně jsem prošla výběrovým řízením, zúčastnila se několikadenního vstupního školení a vyrazila na svou první misi pod vlajkou Lékařů – do Jižního Súdánu.

ní požadavky a  předpoklady, abych se mohla k Lékařům bez hranic přihlásit. Po ukončení studia jsem pak dva roky pracovala v Čechách, čímž jsem splnila základní předpoklad přijetí k  Lékařům bez hranic, tedy dva roky praxe v  oboru. Chyběla mi ale dostatečná jazyková vybavenost, hlavně angličtina. Především proto, ale také z touhy získat zkušenosti ze zahraničí, jsem odjela na  rok a  půl pracovat jako porodní asistentka do Saudské Arábie. Po návratu jsem pak nastoupila jako dobrovolník do humanitární organizace ADRA. Byla jsem vyslána na zahraniční stáž do Keni, konkrétně do  zdravotnického zařízení Itibo, kde byla mimo jiné také porodnice. Když jsem se vrátila zpět do Čech, doda-

§ Co je pro práci porodní asistentky důležité v podmínkách zemí, kde se účastníte misí? Podle mého názoru je především nezbytně nutné respektovat kulturu dané země. Také je velmi důležitá týmová práce, organizační schopnosti, flexibilita každého z  nás a  v  neposlední řadě hlavně osobní motivace. Po  odborné stránce je především nutné si věřit, což vyžaduje dostatečné zkušenosti ve  všech oblastech pro-

fese, nejenom v  porodnictví, ale také v  gynekologii, v  péči o novorozence, v antikoncepci atd. § Vyžaduje práce na misích nějakou specializovanou odbornou či jinou přípravu oproti práci porodní asistentky v českých podmínkách? Rozhodně ano. Před odjezdem na  každou misi se musím v rámci přípravy seznámit s  kontextem projektu, kulturními odlišnostmi a  bezpečnostní situací v zemi, do které odjíždím. Tyto přípravy probíhají v rámci takzvaného „briefingu“, a to jak před výjezdem na  misi, tak i  na  konkrétním místě projektu. Lékaři bez hranic zajišťují také speciální odborné školení pro pracovníky jednotlivých oborů, a to zdra7

rozhovor

Foto: Lékaři bez hranic, Louise Annaud

Podvýživa a malárie v Manonu

Jižní Súdán

Od ledna do února roku 2016 se v nemocnici v oblasti Manono léčilo 1424 pacientů. V Demokratické republice Kongo je rozšířena malárie a s ní spojená podvýživa. Nutriční jednotka Lékařů bez hranic se stará o podvyživené děti, které trpí zdravotními komplikacemi. V období od 19. ledna 2016 do 8. února 2016 přijala více než stovku dětí.

Aby bylo možné poskytovat zdravotnickou péči v nemocnicích v Jižním Súdánu, je nezbytně nutné zajistit dodávky lékařského materiálu. Lékaři bez hranic posílají konvoje nákladních automobilů, jejichž cesta trvá mnohdy až několik týdnů kvůli dlouhým vzdálenostem a špatným vozovkám. V období děšťů je mnoho silnic neprůchodných, a tak má zásadní význam při přepravě lékařů i materiálu letadlo.

votnických i nezdravotnických profesí. Druh odborného školení potom vychází z konkrétních potřeb projektu.

§ Podělíte se s námi o nějaké nevšední zážitky z konkrétní mise? Nevšedních zážitků je opravdu mnoho – příjemných i těch méně příjemných. Nikdy nezapomenu na  svou první misi v  Jižním Súdánu. Po  profesní stránce to byla opravdu hodně intenzivní práce v  náročných podmínkách. Žila jsem šest měsíců v  uprchlickém táboře – v malém stanu, který jsem sdílela s kolegyní. Bylo v něm 50 stupňů. Na misi jsem vykonávala pozici staniční sestry a měla jsem na starosti veškeré aktivity spojené s  funkcí a  řízením porodnického oddělení. Mimo jiné třeba vzdělávání místních tzv. tradičních porodních asistentek, které neměly žádné zdravotnické vzdělání. Byly to ženy z  řad uprchlíků,

§ Kolika misí jste se již zúčastnila? Mám za sebou čtyři mise. První a druhá, v letech 2012–2013,

Přeprava vozu s materiály ve Středoafrické republice

8

Foto: Lékaři bez hranic, Valérie Batselaere

byly v Jižním Súdánu, kde jsem strávila celkově deset měsíců. Třetí mise proběhla v  Indii v  roce 2014 a  trvala čtyři měsíce. Na  zatím poslední čtvrté misi, v Afghánistánu, jsem byla v  roce 2015 dohromady šest měsíců.

Foto Lékaři bez hranic, Jana Brandt

které vedly porody doma. Pro mě to byla z  profesní stránky velmi zajímavá zkušenost a naučila jsem se od nich mnoho užitečných věcí. § Dá se propojit práce u Lékařů bez hranic s osobním životem? V  mém případě ano. Práce mě naplňuje nejen po  stránce profesionální, ale také osobní. Ráda cestuji, poznávám nové kultury a dá se říci, že ve svém životě potřebuji mít zastoupenu i nutnou dávku adrenalinu. Samozřejmě je mi jasné, že tento druh práce nelze vykonávat celý život, tedy v  případě, že se člověk například rozhodne usadit se a založit rodinu. § Kdy se chystáte na další misi a kam to bude?

rozhovor

Na  další misi se chystám odjet v  průběhu června. V  současné době vyřizuji potřebné formality k odjezdu. Pokud vše půjde podle plánu, měla bych být jako porodní asistentka součástí zdravotnického týmu v  projektu, který je věnovaný záchranným akcím ve  Středozemním moři. § Co je podle vás na této práci nejtěžší?

Nejtěžší je vědomí, že nemůžete pomoci každému. Na misích se setkáváte i  se situacemi, které by v  našich podmínkách byly mnohdy snadno řešitelné. Samozřejmě zaleží na konkrétním projektu a  kontextu mise, ale často se může stát, že se dostanete do  situace, kdy nemáte podmínky a  vybavení, které jsou pro řešení dané situace nezbytné. V  některých případech ji komplikuje i bezpečnost.

§ A co vás naopak nejvíc baví a těší? Tato práce se pro mě stala jakousi osobní potřebou. Naplňuje mě ve  všech směrech, tedy nejen po  stránce profesionální, ale také osobní. Těší mě být součástí organizace, která má tak velký dosah v oblasti humanitární práce a  jejíž principy se shodují s  mým přesvědčením, že každý si zaslouží mít přístup ke zdravotní

péči. V  neposlední řadě mám také radost z  možnosti profesionálního růstu – za dobu, co pracuji pro Lékaře bez hranic, jsem získala mnoho nových, pro mě nesmírně hodnotných zkušeností. Pracovala jsem nejen na pozici porodní asistentky, ale také na  pozici staniční a vrchní sestry. Magdalena Bambousková

Lékaři bez hranic – pomoc všude tam, kde je to opravdu třeba Mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic byla založena skupinkou francouzských lékařů pomáhajících na misi v Biafře. Organizace vznikla jako reakce na konfliktní situaci a hladomor v této oblasti. Na základě otřesných zážitků a nehumánních událostí, které tam lékaři viděli, se v roce 1971 rozhodli položit základy kritické humanitární pomoci. Lékaři bez hranic postavili svoji filozofii na svědectví. Na pravdivém a skutečném svědectví celému světu a široké veřejnosti. Poukazují na porušování lidských práv a stávají se tak vlastně mluvčími bezbranných a bezmocných lidí v postižených oblastech. Hovoří otevřeně o porušování lidských práv, o překážkách, které jim brání v účinné a nestranné pomoci potřebným, ale také se snaží o znovunastolení úcty k člověku a jeho základním lidským právům.

S Lékaři bez hranic nespolupracují jen dobrovolní lékaři, ale celá řada dalších odborníků z různých profesí. V průběhu své existence se tato organizace postarala o pomoc několika desítkám milionů lidí. Kromě válečných konfliktů a přírodních katastrof se pomoc Lékařů bez hranic soustředí také na uprchlickou problematiku, podvýživu, epidemie a očkování, psychologickou pomoc obětem či na opomíjené choroby, jako jsou malárie nebo kala azar. Organizaci symbolizují tři „N“ Znamenají nezávislost, nestrannost a neutrálnost – filozofii, kterou lékaři bez hranic bezmezně vyznávají a která je ukotvena v Chartě Lékařů bez hranic. Umožňuje jim pomáhat opravdu všem, bez ohledu na věk, barvu pleti, národnost či víru, a zaručuje jim neomezenou svobodu pro výkon jejich

činnosti. V současné době působí hnutí přibližně v 70 zemích světa a stále se rozrůstá. Za svoji činnost získala tato organizace v roce 1999 Nobelovu cenu míru.

www.lekari-bez-hranic.cz 9

PORADNA

Odpovídá MUDr. Roman Kantor z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec, člen Lékařské rady B. Braun Avitum

?

Chci se zeptat, zda mám po odstranění ledviny (nádor na ledvině) nárok na nějaké lázně. V případě, že ano, na jaké a kde. Nemám tušení, jak to chodí. Můj zaměstnavatel mi navrhl, že je i uhradí, kdyby je neproplácela pojišťovna.

?

Zaujímá ma, s akým najvyšším kreatininom ste sa počas svojej liekarskej praxe stretol (samozrejme u žijúceho pacienta na dialýze), prípadne aké máte o tomto ukazateli dostupné informacie.

?

poradna pro vás :)

Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Redakce časopisu Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected] nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz. Dotazy můžete také předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum.

10

Nejnovější seznam indikací k lázeňské léčbě je uveden na stránkách Ministerstva zdravotnictví: www.mzcr.cz/obsah/novy-indikacni-seznam_3241_3.html. vás se týká oddíl na straně 71: VIII/3 – Stavy po operacích ledvin a močových cest včetně operací endovezikálních a stavů po komplikované prostatektomii a nefrolitotrypsii, doléčení po litotrypsii extrakorporálními rázovými vlnami (LERV). Léčebný pobyt: komplexní 21 dnů. Lázně jsou poskytovány do šesti měsíců po operaci ledvin a močových cest včetně operací endovezikálních a stavů po prostatektomii a nefrolitotrypsii. Doporučení vám dá ve své zprávě ošetřující urolog, lázeňský návrh pak vypíše váš praktický lékař. V seznamu jsou uvedena i nezbytná vyšetření a kontraindikace, kdy pacienta do lázní odeslat nelze. Seznam uvádí i konkrétní lázně: Lázně Kynžvart a Mariánské Lázně.

Kreatinin je odpadní látka, která vzniká ve svalech a je z těla vylučována ledvinami. Mírné zvýšení kreatininu v krvi nad jeho laboratorní horní mez může signalizovat sníženou funkci ledvin, ale často je zaznamenáváme u svalnatých mužů z posiloven jako projev jeho zvýšené tvorby, nikoliv jako projev snížené funkce ledvin. U pacientů na dialýze se hodnoty mezi pacienty velmi liší. Nízké hodnoty u dialyzovaného pacienta před dialýzou znamenají, buď že se mu zlepšila zbytková funkce ledvin, nebo že pacient má nízkou aktivní svalovou hmotu a trpí podvýživou. Naopak vysoká hodnota svědčí pro dobrou výživu a aktivní svalovou hmotu. U některých pacientů pak před dialýzou zaznamenáváme i hodnotu 1 500. Hladina kreatininu je sice u pacienta na dialýze sledována, ale kromě výše uvedeného nemá pro vlastní léčbu zásadní význam. Daleko důležitější pro hodnocení účinnosti dialýzy je dynamika močoviny před a po dialýze. U pacientů, kteří zahajují dialýzu akutně pro rozvoj urémie při nerozpoznaném selhání ledvin, mohou hladiny kreatininu dosáhnout extrémních hodnot. Letos jsme zahajovali léčbu u pacienta s kreatininem 2 700 a močovinou 72.

B. BRAUN Vzdělává Souhra pacienta, sestřičky i rodiny Pokud chtějí lékař nebo pacient začít uvažovat o možnosti provádět hemodialýzu doma, je nutné splnit zásadní podmínky pro takový výkon. Je třeba mít doma dostatečný prostor pro dialyzační monitor, lůžko, čističku vody a další vybavení, při dialýze musí být přítomen pro případ komplikací další člověk a  v  neposlední řadě je nutné, aby měl dialyzovaný pacient určité osobní vlastnosti a souzněl se zdravotní sestrou, která ho edukuje. Samotná edukace pacienta zabere minimálně dva měsíce, záleží ovšem na  předchozích, resp. vstupních teoretických znalostech a technické zručnosti. „Většina pacientů na  dialýze jsou starší lidé, u kterých je splnění těchto podmínek prakticky nemožné. Ale určitá varianta tu je. Pokud pacient sám projeví zájem nebo zdá-li se nám jako vhodný adept, spolupracuje, má kuráž a je technicky zdatný, tak mu tuto možnost určitě nabídneme,“ vysvět luje MUDr.  Lada Malanová, vedoucí lékařka Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Plzeň. „Lidské ledviny pracují 24 hodin denně. Běžná dialýza probíhá ale jen třikrát týdně 4–5 hodin. Pacient tedy zažívá velké výkyvy ve vnitřním prostředí, v hodnotách kreatininu, močoviny atd. Pro pacienta je samozřejmě nejlepší, aby tyto výkyvy byly co nejmenší, což je právě veliká výhoda toho, že se může dialyzovat častěji doma. Pacientovi to významně uleví časově i zdravotně,“ dodává.

Domácí hemodialýza

šetří pacientům čas i zdraví, není ale pro každého Hemodialýza v domácím prostředí a bez asistence sestřiček nebo lékařů je možnost, kterou nabízí česká legislativa pacientům od roku 2015. Díky menšímu intervalu mezi dialýzami, odpadnutím času stráveného transportem na dialyzační středisko a čekáním na dialyzační ošetření, šetří domácí hemodialýza čas a výrazně ulevuje také zdraví pacientů. Aby si však mohl pacient provádět hemodialýzu sám doma, musí splnit přísné podmínky. Proto je vhodná pouze pro malý zlomek pacientů.

Redsense upozorní, když je něco špatně Podmínkou, díky níž umožní zdravotní pojišťovna proplácet domácí hemodialýzu, je přístroj Redsense. Ten se běžně na dialyzačních střediscích nepoužívá, pro domácí dialýzu je však zcela zásadní. Závažnou, až fatální komplikací, ke které může při dialýze dojít, je únik krve. Pakliže se nepodchytí včas, může dojít k  ohrožení zdraví pacienta a  v  nejhorším případě může nastat smrt. Podle statistik celosvětově každý týden z  této příčiny umírá 21 pacientů. Všechny moderní hemodialyzační monitory jsou v dnešní době vybaveny detekcí úniku krve na  žilní straně mimotělního oběhu. Metoda detekce je ale omezena pouze na  měření tlaku. Je-li pokles žilního tlaku při úniku krve omezen, je pak často příliš malý k aktivaci bezpečnostního systému dialyzačního monitoru. V takových případech výrazně narůstá riziko rychlého vykrvácení. Jedním z možných řešení je použití systému Redsense. „Redsense na rozdíl od dialyzátoru umí detekovat únik krve. Pakliže indikuje vlhkost, vydá velmi hlasitý zvuk a pacient, případně jeho pomocník, může včas zabránit komplikacím,“ vysvětluje MUDr.  Malanová. redakce Dialogu

Čtěte příběh Věry Fialové, pacientky na domácí hemodialýze

na straně 16

11

téma

Lékařství jiných kultur – poklad pro západní civilizaci M 

oderní medicína je zázračná. Každým rokem se rychleji a  rychleji vyvíjí a  člověk se nestačí divit, co všechno lékaři dokáží „opravit“. Jsou to vlastně strůjci štěstí, protože narodí-li se někdo tzv. podruhé, poděkování patří ve  většině případů právě lékařům. Možnosti přístrojů a  léčebných metod, které dnešní medicína využívá, lze považovat prakticky za neomezené. Samozřejmě je

12

řada onemocnění, se kterými si nevíme rady ani ve 21. století, ale ve srovnání s historií, a to i tou nedávnou, můžeme hovořit o zázracích na počkání.

Šaman není léčitel, léčitel není šaman Zázraky v  medicíně se ovšem nedějí jen v  civilizovaných spo­lečnostech. Vrátíme-li se zpět ke  kořenům, zjistíme, že

celá řada věcí, které v  dnešní době využíváme a považujeme za  běžné, má kořeny hluboko v  minulosti. Prvním světem, který navštívíme, je svět šamanů–uctívačů rituálů a harmonizátorů energií. Jejich učení sahá až do doby paleolitu a důkazem jsou mnohé archeologické nálezy, jako například jeskynní malby, sošky či jiné rituální předměty. Slovo šaman pochází z jazyka sibiřských Tunguzů a volně

by se dalo přeložit jako ten, kdo ví. Jazykovědci jej běžně opisují výrazy jako kouzelník, medicinman, léčitel, čaroděj, mág. Nutno však pochopit, že ne každý léčitel je šamanem. Šamani nejsou výhradně muži, šamankou může být i žena. Jde v  podstatě o  člověka, který je schopen jen na základě vlastní silné vůle vstupovat do  stavu změněného vědomí, a tím získat vědomosti a  sílu pomoci jiným lidem.

TÉMA Módní vlna, která funguje Převážně vlivem kolonizace, rozmachu křesťanství a rostoucích ekonomických zájmů byl šamanismus potlačen a  jeho tradiční léčitelské metody téměř zlikvidovány. V  dnešní stresem protknuté a uspěchané době však šamanismus prodělává neskutečnou renesanci. Jeho návrat je tak silný, že se nevyhnul ani takovým moderním společnostem, jako je ta evropská nebo americká. Příznivci šamanismu se jen ve Spojených státech dají počítat na tisícovky a jinde tomu není jinak. Šamanismus, provázející meditační forma léčby, je totiž v  dnešní společnosti spolehlivým lékem na stres a tlak, pod nímž neustále žijeme. Antropolog Michael Harner ve své knize Way of the Shaman (česky: Cesta šamana. DharmaGaia, 2010) vysvětluje některé šamanské metody a  zároveň také zdůvodňuje užitečnost návratu šamanismu do  moderní doby: „Šamanské metody vyžadují uvolněnou disciplínu, soustředění a  záměr. Současný šamanismus, podobně jako šamanismus kmenových společenstev, používá typickým způsobem ke vstupu do změněných stavů vědomí monotónní zvuk bubnů. Tato klasická nedrogová metoda je pozoruhodně bezpečná. Pokud praktikant neudržuje soustředění a  záměr, pak se prostě vrátí do obvyklého stavu vědomí. Navíc tu není předem daná doba trvání změněného stavu vědomí, jak tomu většinou bývá při intoxikaci psychedelickými drogami. Zároveň však

klasické šamanské metody účinkují překvapivě rychle. K dosažení výsledků, ke kterým většina lidí může dospět už po pár hodinách prožitků, by jinak potřebovali několik let strávených tichou meditací, modlitbami, zpěvem nebo odříkáváním manter. Už pouze z  tohoto důvodu se šamanismus dokonale hodí pro současný život zaneprázdněných lidí, stejně jako se hodil například pro Eskymáky – jejich den byl plný úkolů, na  jejichž splnění záviselo jejich přežití. Večery však mohli využít pro praxi šamanismu.“

Ctít otce, matku a hlavně přírodu Uspěchaná doba, ve které žijeme, nás odklonila na  špatnou cestu, vytrhla nás z  náruče přírody a jejích zákonů. Šamanismus nás navrací k  přírodě, učí nás jí naslouchat a žít s ní

v  souladu, využívat přírodních zákonů ve  prospěch ducha a za pomoci přírodních elementů potlačit negativní vazby. Nejde o to, abychom žili v jeskyních či snad na stromech, máme zde na mysli souznění. Souznění ducha člověka s  přírodou, vytvoření harmonie a funkčního spojení. Šamanismus pracuje na prin­ cipu uctívání přírodních živlů a  duchů, duchů hvězd, planet a v neposlední řadě zvířat. Jedná se o  udržování osobní síly člověka za  pomoci uctívání zmíněných atributů. Stejně jako všechno lidské konání má i  šamanismus moderní doby svoji odvrácenou tvář. Tvář komerčního zneužívání, zvanou turistický šamanismus. Tento jev můžeme pozorovat přibližně od 80. let 20. století, kdy někteří šarlatáni začali lidi ze Západu přivádět do  peruánské, ekvádorské či

brazilské Amazonie, aby se zde účastnili sezení s  ayahuaskou. Ta je v oblasti Amazonie klíčovým prvkem tradiční medicíny domorodých kmenů. Jedná se o  halucinogenní liánu, jež se užívá v  kombinaci s  dalšími rostlinami ve  formě nápoje, který bývá označován stejným názvem jako liána. Tento druh turismu se v posledních letech rozmohl, mimo jiné i  kvůli nízkým nákladům na  cestování a  jako výsledek volného a bezplatného šíření informací napříč národy. Podle některých odborníků tyto praktiky představují opravdu vážná rizika. Ať už ale chceme nebo nechceme, dnešní svět má tendenci vracet se zpět k  přírodním zákonům, k  přírodě jako takové, a  člověk sám k  sobě. Nadměrná individualizace společnosti přivádí jedince ke svému nitru, což je jistě správná cesta. Šamanismus může být jedním z  nejlepších nástrojů sebepoznání, a  nemusíme být zrovna šamany z  Peru nebo z  nějakého indiánského kmene. Šaman má šamanismus v sobě vrozený a může vyrůst klidně mezi mrakodrapy.

Svět dualismu Jin a Jang Stejně jako šamanismus, také tradiční čínská medicína pracuje se spojením člověka a přírody a  člověka bere jako její nedílnou součást. Je to jedinečný léčebný systém. Historicky známé první zmínky o  čínské medicíně sahají do  3. tisíciletí před Kristem. Základ tradiční čínské medicíny nalezneme v Huang Di Nei Jing, vnitřním 13

téma

kánonu Žlutého císaře. Ten, kromě toho, že praktikoval zdravé cvičení a rozvíjel životní sílu, podle dávné legendy vládl hlavně v  souladu s  filozofií jin a jang a také v souladu s učením o pěti prvcích. Teorie jin a jang je založena na  vědomí, že se jedná o  dva aspekty každého jevu, dva vzájemné protiklady, které ovšem jeden bez druhého nemohou existovat. Dvě navzájem se doplňující síly. Na  principu jin a  jang je popisován také mužský a ženský svět. Jin, v  překladu tmavé místo, symbolizuje ženský svět. Jedná se o tmavý element působící smutně a pasivně. Reprezentují ho voda a země. Oproti tomu jang, v překladu světlé místo, je symbolizován jako mužský aspekt a  reprezentují ho oheň a vítr. Jedná se o světlejší element, veselý a aktivní. Západní kultury často tyto pojmy vysvětlují nesprávně a  omezují se pouze na  zlo a  dobro. Filozofie tradiční

14

čínské medicíny však oba elementy uznává jako nedílnou součást nedělitelného taa, jako něco, co se objevuje ve  všech přírodních silách, dva energetické protipóly. Učení o  jin a jang je obsažené už v Knize proměn (I-ťing), kde je pomocí trigramů (elementy, které se skládají ze tří jin nebo jang) vyjádřena myšlenka proměn v  přírodě. Tento koncept si osvojila celá čínská filozofie a potažmo také medicína.

Pět přírodních cyklů Učení o pěti prvcích je v podstatě systémem pěti elementů, které vycházejí z  přírody. Představují pět pohybů a  pět fází sezonních přírodních cyklů. Tento systém zajišťuje použitelný model, který nám dovoluje orientovat se v patologii vnitřních orgánů. V  této souvislosti hovoříme o  dvou stavech, a to buď o nadbytku, nebo nedostatku na  jedné či druhé straně. Cyklus kontroly udržuje jakousi pomyslnou

rovnováhu mezi pěti elementy, ovšem nastane-li nerovnováha a trvá dlouho, lze hovořit o nemoci. V  dnešním světě v  souvislosti s pěti elementy existují nejrůznější postupy, s  nimiž lze pracovat, například skladba jídelníčku. Ten je sestaven na principu pěti různých chutí, protože tradiční čínská medicína hovoří o tom, že každá chuť má na  lidské tělo jiný účinek a  vliv. Kyselá, hořká, sladká, ostrá a slaná, všechny povzbuzují, a  zároveň potlačují něco jiného.

a vytváření jedinečných bylinných směsí. V tomto ohledu je velmi zajímavý pohled čínské medicíny na  potraviny. Ty se totiž od bylin nijak zvlášť neliší. Každá potravina, stejně jako každá bylina, má určitý konkrétní vliv na  lidský organismus. Číňané například uvádějí, že zvěřina lidský organismus zahřívá, zatímco třeba brokolice jej ochlazuje.

Bylinku místo ibalginu Kromě těchto dvou základních pilířů má tradiční čínská medicína největší potenciál v přístupu k životosprávě. Ten také tvoří hlavní komunikační prostředek ve vztahu k západním kulturám, protože zdravá a správná životospráva prožívá obrovský boom. S  čínskou medicínou zaměřenou na  životosprávu je úzce spojena nauka o bylinách

V  této sféře vývoje medicíny Číňané měli a  stále mají velkou výhodu. Mistři čínské medicíny své experimentální směsi z  bylin testovali a  testují na velkém vzorku populace, proto jsou jejich poznatky konkrétnější a  lépe prakticky využitelné. Léčba bylinkami není jedinou součástí nauky o  životosprávě v souladu s tradiční čínskou medicínou. Kromě úpravy stravovacích návyků sem patří také přístup ke spánku, k celkovému režimu dne, k tolik opomíjenému odpočinku a k práci. Nesmíme však zapomínat také na  emoce a  prožitky. V  této souvislosti je tradiční čínská medicína úzce spojená s  gynekologickou léčbou, zejména pak s léčbou neplodnosti. Rovněž tyto postupy souvisejí s životosprávou a vhodným výběrem potravin.

TÉMA

Na co Západ nestačí V  neposlední řadě se tradiční čínská medicína zaobírá léčbou různých alergií, které současnou generaci trápí čím dál tím víc. Tradiční čínská medicína přistupuje k alergiím jiným způsobem než západní společnost. Neptá se, na  co je člověk alergický, ale proč je vlastně vůbec alergický. Západní lékařství sice dokáže alergické projevy utlumit, ale neumí je definitivně a  trvale odstranit. To je doménou čínské medicíny. Ta spatřuje největší zdroj problémů s alergiemi v problematickém vnitřním prostředí člověka. Vnitřní prostor přirovnává k  celoročně doutnajícímu popelu, který je na jaře a na podzim rozfoukán.

Základem čínské medicíny je tedy celostní přístup. Lidské tělo zde chápeme jako celistvý a  propojený systém, který se vzájemně ovlivňuje. Tato medicína pracuje také s  prostředím, v němž člověk žije. Důležité je podnebné pásmo, klima, stejně jako různá roční období. Co se týče léčby, podstatnou je tzv. kauzální léčba. V tradiční čínské medicíně není léčen pouze příznak, ale pátrá se po příčině. Nesmíme opomenout ani vynikající diagnostiku, se kterou čínská medicína brilantně pracuje. Vzhledem k  tomu, že používá velmi jemné a  šetrné vyšetřovací metody, objeví často řadu nemocí již na  samém počátku jejich vzniku. Pulzová diagnostika je doplněna o vyšetření tváře, očí, jazyka, nehtů

a  kůže. Na  základě detailního rozboru lze prostřednictvím čínské medicíny odstranit řadu neduhů již v zárodku.

Jehličky, jehličky a jehličky Nejznámější praktické metody tradiční čínské medicíny jsou bezpochyby akupunktura, tedy aplikace drobných jehel do  akupunkturních bodů pacienta. Další významnou metodou je fytoterapie spojená s bylinkami, ale také houbami a  řasami. Nemůžeme opominout ani baňkování, akupresuru a také některé modernější metody. Mezi ty patří například magnetopunktura. Jedná se o stimulaci akupunkturních bodů pacienta pomocí magnetů. Podobná je ještě elektro-

punktura, při níž se provádí povrchová stimulace bodů pomocí slabého proudu.

Vrátit se zpět ke kořenům Lékařství jiných kultur bylo potlačováno a  dravostí západní civilizace málem nevratně zničeno. Pro náš civilizovaný a  zmodernizovaný svět a  životní styl je však nekonečnou studnicí poznání. Západní individualistická společnost, přesycená nadbytkem a  extrémním konzumem, se nutně potřebuje vrátit k  tradicím, a  to nejen humanistickým, ale také lékařským. Navrátit se ke  kořenům, k  přírodě a  především člověk k člověku, k sobě samému. Magdalena Bambousková 15

INSPIRACE

Věra Fialová: Konečně mohu opět pracovat

V 

mládí jsem přecházela hodně nemocí. Bohužel jsem netrpěla teplotami, takže mě rodiče nemohli nechat doma, protože tomu tenkrát nepřál režim. Už od  základní školy jsem musela chodit do  školy, i  když jsem věděla, že jsem nemocná. Na  střední škole, ve čtvrťáku, jsem za jakéhokoliv počasí chodila pěšky šest kilometrů na  praxe, což mému stavu moc nepomáhalo. Často mi bývalo tak špatně, že jsem střídala čtrnáct dní nemoci a čtrnáct dní praxe, pořád dokola. Maturitu jsem udělala, ale už při ní mi tekla z nosu krev. 16

S osmačtyřicetiletou Věrou Fialovou se život nemazlil. Za to, že jí přestaly fungovat ledviny, mohla zdánlivě banální věc – přechozené nemoci v mládí. Než dostala novou ledvinu, skončila v kómatu s otokem mozku. Musela se znovu naučit své jméno nebo psát. Ani transplantovaná ledvina jí však nevydržela. Po devíti letech skončila znova na dialýze, v té době ji opustil manžel. Elán a chuť do života jí však rány osudu nevzaly a dnes je teprve druhým člověkem v Čechách, který si sám provádí hemodialýzu doma. Představujeme vám její příběh. Moč jako černé pivo Krátce po maturitě jsem se vdala. Podotýkám, že jsem nemuse-

la. Sice nám to vydrželo jen rok, ale stihli jsme s  manželem postavit dům. Na tom jsem si ov-

šem zničila zdraví definitivně. Můj manžel byl pravidelný dárce krve, takže jsem jednou vyrazila k lékaři s tím, že se stanu dárkyní krve, a  v  nemocnici si mě rovnou nechali – moje moč totiž vypadala jako černé pivo. Po  třech měsících hospitalizace jsem se dostala se do Vojenské nemocnice, kde jsem strávila tři měsíce. Doktoři udělali vše pro to, aby mi ledviny zachránili, ale také mi upřímně řekli, že asi celý život nevydrží. S tím jsem tedy žila dál.

Dvě děti a dialýza Ve čtyřiadvaceti se narodil syn Tomáš a v sedmadvaceti dcera

INSPIRACE

Martina. O  ledviny jsem definitivně přišla asi v  období, kdy jsem kojila svou dcerku, kterou jsem měla s  druhým manželem. Podle lékařů se totiž kojením ledviny zatěžují vůbec nejvíc. Ale zase je moje dcera pěkná, zdravá a  prospívá (smích). Když jí bylo něco přes šest let, mé ledviny už to definitivně nevydržely a musela jsme ve  svých třiceti letech na dialýzu. V šesti letech se tak má dcera musela naučit starat o  sebe a  domácnost, bylo to na  ní. I  syn musel rychle vyspět. Obě děti to zvládly, protože musely.

Naučit se svoje jméno Po dvou letech na dialýze jsem skončila na  ARU v  kómatu. Když jsem se probrala, nevěděla jsem, kdo jsem a  kde jsem. Nevěděla jsem, jak se jmenuju, dostala jsem rohlík, a nevěděla jsem, co s  ním mám dělat. Bylo to hodně ošklivé období. Osmdesátiletá paní, která byla se mnou na  pokoji, mi nosila časopisy jako Sluníčko a Mateřídoušku a učila mě podle nich

znovu psát. To ona mi pomohla se znovu postavit na  nohy, lékaři se mi tenkrát vůbec nevěnovali.

Co s volným časem Krátce po této příhodě mě konečně čekala radostná zpráva. Dostala jsem novou ledvinu, která mi vydržela celých devět let. Čerstvě po  transplantaci jsem měla jeden problém – nevěděla jsem, co s volným časem. Byla jsem naučená na  režim dialýza, práce, dialýza, práce. A  najednou jsem měla volno. Byla jsem zvyklá vše vyřídit efektivně a rychle, a najednou jsem nemusela. Dokonce jsem se i nudila (smích). Život jsem si ale opravdu užívala, cestovala jsem do Tuniska, Egypta… Do  toho jsem nastoupila znovu do  práce, starala se o  děti, takže se můj život brzo vrátil do starých kolejí. Za nějakou dobu se mi však začalo dělat hůř. Hodně jsem přibírala, chodila jsem po doktorech, z  diabetologie na  endokrinologii, a  doktoři nevěděli, co se mnou. Časem se mi

Domácí dialýza už je pro Věru Fialovou hračka,

to hodně zhoršilo, nemohla jsem ani dýchat, a do toho mě opustil manžel. Nebylo to pěkné období. Tatínek mě tenkrát naložil do  auta a  odvezl mě na  plicní do  Fakultní nemocnice Plzeň, kde mi sdělili, že to vypadá na  plicní hypertenzi. Odjela jsem do Prahy na oddělení plicní hypertenze na Karlovo náměstí, kde mi tato nemoc byla diagnostikována.. Do práce jsem se už nevrátila.

Paní svého času Transplantovaná ledvina mi přestala pracovat v roce 2009. Od té doby až do letošního jara jsem tedy musela znovu chodit na  dialýzu. Jenže ty roky na  dialýze mě nebavily. Peritoneální dialýza u mě nepřipadala v úvahu, při transplantaci mi totiž omylem přeřízli nervy, takže nemůžu zatnout břicho. Celou tu dobu jsem tedy otravovala pana doktora, že bych si chtěla hemodialýzu zařídit doma, jenže to tenkrát neumožňoval zákon. Ale já si o ni stejně pořád říkala, hodně jsem se zajímala o  podmínky,

až mi pan doktor minulý rok slavnostně řekl, že už do toho můžeme jít a  že to vypadá slibně. Evička (zdravotní sestra Eva Schlachtová, pozn. red.) se do  toho pustila s  vervou. Jela do Německa zjistit, jak to tam přesně funguje, jednala s  pojišťovnou, pak jsme museli přestavovat byt, v  mezičase jsem se na dialýze učila, jak se sama dialyzovat, až konečně bylo všechno připraveno. První dialýzu doma jsem si provedla letos 25. března. Tenkrát byli všichni nervózní, i  paní doktorka (vedoucí lékařka MUDr.  Lada Malánová, pozn. red.) se o mě hodně bála. Ale teď je to už pro mě rutina. A  hlavně mohu víc pít, můžu si dát k jídlu víc ovoce. A taky můžu pracovat, dělám účetní a  konečně se do  toho můžu pořádně zabrat, aniž musím hlídat, kdy mám jít na  dialýzu. A můžu si zařídit den, jak chci, i když nemám svoji ledvinu. Jsem teď paní svého času (smích). redakce Dialogu

a tak jí zbývá více času třeba na jejího psa.

1717

CESTUJEME

Na víkend do slovenských

Súľovských skal 18

CESTUJEME

S 

úľovské skály nejsou nijak zvláště rozsáhlé území. Je to vlastně jen závěr jednoho širokého údolí chráněné krajinné oblasti Strážovské vrchy na  západě Slovenska. Samotné skály s nejbližším okolím jsou pak navíc chráněny jako národní přírodní rezervace (v  nejvyšším stupni ochrany). Súľovské skály najdete necelých 7 kilometrů jižně od  města Bytča a  10 kilometrů západně od  Žiliny. Dostanete se sem nejlépe autem nebo autobusem. V údolí je jediná, poměrně malá, upravená obec Súľov. V  obci najdete kromě jiného hned dva kostely, obchod, hospodu, školu a v zástavbě i několik starých tradičních roubenek. Název obce vysvětluje jedna místní pověst. Ta praví, že súľovští páni odevzdávali králi jako roční daň dvě neobvykle velké sovy (súvy – Súvov – Súľov) hnízdící v dutinách skal. Tyto sovy díky své velikosti a síle dokázaly ulovit zajíce i  menší lišky. Mohl to být chráněný výr velký, který zde hnízdí i v současnosti. Silnice, která do Súľova vede úzkou tiesňavou (soutěskou), tady také končí a  asi i to dělá z oblasti Súľovských skal klidný a  malebný kraj. V  Súľově je možnost se ubytovat v některém z několika penzionů nebo využít autokemp. Ten je hojně vyuVyhlídka z cesty po hřebenech skal

Zraková pyramida Juraje Gábora

žíván horolezci, které okolní skály přitahují jako magnet. Nejsou pískovcové, jak jsme zvyklí z  našich skalních měst, ani vápencové, jako třeba v  Moravském krasu, ale jsou tvořeny slepenci. Slepenec je hornina vzniklá „slepením“ vápencových valounků vápnitým tmelem. Pro laika je to na  první pohled jako „trochu zvětralý beton“. Tato hornina dává skalám zvláštní strukturu, jejímž zvětráváním se tvoří ostré skalní jehly a bloky připomínající obrovská termitiště. Mimochodem Súľovské skály jsou jediné slepencové skalní město na Slovensku.

Snad všichni turisté, kteří sem přijíždějí, chtějí zdolat Súľovský hrad a obejít si stezku procházející skalami okolo celého údolí. My se samozřejmě na tuto stezku vydáme také. Vybereme si jednu ze dvou turistických značených tras k  hradu a  začneme stoupat (zelená stezka je kratší a příkřejší, červená delší a pozvolnější). Údaje na rozcestníku zde nejsou uváděny v  kilometrech, ale v  hodinách. To každého zkušeného turistu upozorní na to, že jde o těžký terén, kde větší roli hraje spíše převýšení a složitost cesty než vzdálenost. My bereme tento údaj s velkou rezervou a z vlastní zkušenosti si ho násobíme dvěma. Cesta je sice namáhavá a příkrá, ale vede nádherným bukovým lesem s množstvím starých stromů, bylin a  života. Co na  tom, že je třeba se každých pár desítek metrů zastavit a odpočinout si, vždyť je stále na co se dívat. Postupně se dostáváme k úpatí skal. Tady narážíme na  železné žebříky, oka upevněná ve skalách a zábradlí, které nám cestu vydatně usnadňují. Zanedlouho poté už vidíme první známky historické stavební činnosti. Z hradu z počátku 15. století, který sloužil k pozorování a ostraze okolí, toho však mnoho nezbylo. Když krátce po  svém vybudování v  roce 1550 vyho1919

CESTUJEME

řel, byl znovu postaven a  využíván. Asi o dvě stě let později v roce 1763 mu však zlomilo páteř zemětřesení. Od té doby už nebyl těžce poškozený hrad znovu opraven a  chátral. Každý, kdo na  hrad nyní doslova vyleze, asi jen těžko uvěří, že se zde nacházelo osmnáct hradních místností včetně konírny, zbrojnice, klenotnice, pekárny a  „pivních prostor“. Jak sem asi ty koně tehdejší obyvatelé dostali? A  jak je pak dostali zase dolů? Na  podobné úvahy rychle zapomenete, když se dostanete

Užovka hladká v lesích okolo hradu Súľova

20

na vrchol zříceniny a před vámi se otevře neopakovatelný výhled na  okolní skály, Súľov pod vámi a nekonečné hory Slovenska všude okolo. Po levé straně je výhled na  skupinu skal Brada, naproti je hřeben s  vrchy Roháč, Kečka a  Žibrid, na  druhé straně zase na kopce Strážovských vrchů. Nádhera… Z  hradu sestoupíme po  zelené značce na malý palouk v sedle pod hradem. Odtud je to jen kousek ke studánce. V době naší návštěvy v ní zrovna nebyla tekou-

Larva mloka skvrnitého ve studánce

cí voda, zato v  jejím jezírku bylo možné pozorovat larvy mloka skvrnitého, což svědčí o  mimořádné čistotě vody a  potěší každého přírodovědce. Ze sedla pod hradem pak pokračuje červená turistická značka dál po hřebenech skal okolo údolí. Prudce nahoru, prudce dolů, prudce nahoru, skály, nádherné chladivé lesy. Cestou je množství odboček na  skalní vyhlídky do  údolí. Vyplatí se nevynechat ani jedinou a  nespěchat. Z  každé vyhlídky je výhled na  skály jiný, a  pokud rádi foto-

Okrotice bílá – běžná orchidej lesů Súľovských skal

CESTUJEME

grafujete, nemá cenu foťák schovávat. Postupně se po  značce propletete skalami až na  konec údolí do  sedla Roháč, kde je možné po  žluté značce odbočit dolů do  údolí a  za  necelou hodinku být v  Súľově. Cesta je tu dost příkrá a  jištěná žebříky. Na  oplátku je ale možné se po  malé odbočce podívat k  jeskyni Šarkania diera. V ní byly nalezeny kosti jeskynních medvědů, což dokládá osídlení

Přístup do hradu je místy úzký

údolí už v  eneolitu, 2900–1900 př. n. l. (první písemná zmínka o Súľově pochází z roku 1193). Pokud ale máte dost sil a času, běžte raději ještě kousek dál skalami po obvodu údolí po zelené značce a pak postupně dolů lesem po modré do Súľova. Cestou budete mít totiž možnost prohlédnout si kromě skal, lesů a  luk také jednu ojedinělou stavbu, která vás pravděpodobně upoutá už z  vyhlídky na  Súľovském hradě. Na  rozlehlé ovčí pastvině nad vesnicí totiž stojí neobvyklá, a  tím i  nepřehlédnutelná dřevěná stavba – zraková pyramida výtvarníka Juraje Gábora. Je to asi 18 metrů dlouhá a  5 metrů vysoká na  bok položená pyramida, která slouží jako vyhlídka na skály a také jako turistický nouzový útulek. Na  konci pyramidy je malý průzor, kterým vidíte úchvatný výřez krajiny Súľovských skal jako na  obraze s  rámem. Do  pyramidy se dá také vstoupit a ukrýt se zde před nepřízní počasí. Pokud půjdete po  modré značce, tuto stavbu budete míjet po  levé straně a  nepochybně k  ní pár kroků do  kopce uděláte. Výhled odtud na údolí a skály je opravdu velice pěkný. Prohlédnout si Súľovský hrad a  obejít údolí po  hřebeni skal je možné za  jeden den. Druhý den můžete zkusit projít si údolí po  silnici, prohlédnout si jeskyni,

zamířit pod skály po některé z cyklostezek anebo se jen tak procházet po pastvinách a  užívat si klid a  pohostinství několika místních restaurací. Například zdejší halušky nelze než doporučit. Mgr. Petr Pavelčík, DS Uherské Hradiště

Pětiprstka – orchidej na pastvinách pod Súľovskými skalami

Hrad Súľov

21

VAŘÍME S PETROU

MENU podle PETRY

Recepty pro vás připravila Petra Bártová, fotoblogerka a redaktorka sexymamas.cz

Sezona voce o o h é v t čers je tu! y n i n e l e a z vání ou grilo

zon asu ven také se Léto je hodně č íme e ím v á , kdy tr přináš a dobou pty, které vám říe c né na p e d ku. R ou sna js , ro le p ís , č é v tomto ehce straviteln  l mo ří p pravu a y d y te teplé dn lní. ideá

Hlávkový salát s kořenovou zeleninou (6 porcí)   

 hlávkový salát 1 10 dkg mrkve 10 dkg červené řepy

Dresing: 1 polévková lžíce pomerančové šťávy   1 polévková lžíce olivového oleje   5 lístků meduňky 

Salátové listy opereme a natrháme na menší kousky. V míse promícháme s nastrouhanou řepou a mrkví. Před podáváním vše smícháme s dresingem z pomerančové šťávy, olivového oleje a nasekaných lístků meduňky. 22

Energie: 246 (41) kcal, bílkoviny: 8 (1,3) g, tuky: 18 (3) g, sacharidy: 29 (5) g, draslík: 1 506 (251) mg, fosfor: 209 (35) mg

VAŘÍME S PETROU

Grilovaný plachetník na koprovém tvarohu 

      

(6 porcí)

00 g čerstvého filé z plachetníka 5 (může být i losos, tuňák nebo jiná steaková ryba) 15 lístků bylinek (bazalka, mateřídouška, máta apod.) 250 g tvarohu 2 stonky čerstvého kopru 1 jarní cibulka 2 lžíce olivového oleje 1 g soli na dochucení tvarohu 6 bezlepkových bagetek

Výživové hodn oty jsou uváděny pro celý pokrm dle receptu a v zá vorkách pak na jednu porci pokrmu.

Plachetník je chuťově výrazná steaková ryba, která má velkou výhodu, že se při grilování nerozpadá. Filé na několika místech příčně nařízneme a do zářezů vtlačíme nasekané bylinky. Celý steak potřeme olivovým olejem a zabalíme ho buď do pečicí alumisky jako na našem obrázku, můžeme ale použít i alobal nebo pečící papír. Výhodou alumisky je, že ryba má větší kontakt s grilem a je dobře opečená. Pokud použijeme alobal nebo pečicí papír, ryba bude zase šťavnatější. Volba je tedy čistě na nás. Během grilování si můžeme v misce připravit tvaroh. Smícháme ho s nasekaným koprem, najemno nakrájenou cibulkou a špetkou soli.

Energie: 1 437 (240) kcal, bílkoviny: 134 (22) g, tuky: 95 (16) g, sacharidy: 18 (3) g, draslík: 2 564 (427) mg, fosfor: 1 223 (204) mg

Bagetky nařízneme a necháme rozpéci. Jakmile budou dokřupava opečené, natřeme vnitřek silnější vrstvou tvarohu. Plachetníka necháme po opečení asi dvě minuty odpočívat, poté z něj odkrajujeme asi 2 cm silné plátky a ty vkládáme na tvaroh do bagetky. Jsou výborné i po vychladnutí.

Jahody s krémem z mascarpone (6 porcí) Recept je tak snadný, že přípravu tohoto jídla můžete zcela svěřit dětem. Stačí smíchat mascarpone, jogurt a cukr. Krémem polijeme na čtvrtky nakrájené jahody. Na ozdobení můžeme použít lístek máty nebo meduňky.    

00 g čerstvých jahod 3 150 g mascarpone 100 g bílého jogurtu 10 g kokosového cukru

Energie: 848 (141) kcal, bílkoviny: 10 (1,6) g, tuky: 74 (12) g, sacharidy: 46 (7,6) g, draslík: 528 (88) mg, fosfor: 111 (18,5) mg Další inspiraci nejen pro grilování můžete najít na stránkách SexyMamas.cz v kategorii recepty.

23

JAK NA TO

Nelíbí se vám obyčejné podtácky? Stačí jen pár jednoduchých kroků a budou neobyčejné, a to za pár korun  Ke tvoření vám budou stačit korkové podtácky, papírovÁ lepenkA, štětec a vašE oblíbenÁ barvA na textil.

Jmenuji se

Ája Agnerová a baví mě tvořit,

malovat, šít...

dávat věcem okolo sebe novou tvář. Proto stále hledám nové nápady, jak by se daly běžné předměty s trochou kreativity využít neotřelým způsobem nebo jak si je jednoduše a levně vyrobit. Moje dcerka má ráda barvy, a proto jsme se rozhodly vyrobit si jednoduché barevné podtácky, které mohou sloužit zároveň i jako dekorace, a rozhodly jsme se podělit i s vámi, čtenáři časopisu Dialog, jak na to!

papírovou lepenkou

fantazii s e

m

Doufám, že se do tvoření pustíte se mnou !

1.

Polepte podtácky

24

ekladou n e ez

JAK NA TO

2. 3.

Nabarvěte volná místa

a pak už jen nechte zaschnout A ODSTRAŇTE LEPENKU

Z obyčejné korkové podložky máte nový originální kousek! 25

POVÍDKA

ANA O 

bsah nápadně nadité a zubem času poznamenané, kompletně odřené kožené kabely patřící vídeňskému rodákovi Vojtěchu Uhermacherovi, který právě dorazil do  provinčního městečka Cochabuca, byl pro místní bezpečnostní orgán překvapivě a až urážlivě nezajímavý. Navíc majitel zavazadla už vůbec nevypadal jako ten, koho starosta tak dlouho a netrpělivě očekával. Naleštěné prýmky na ramenou Jaimeho Mercada, řadového to příslušníka bolivijské gardy, kontrastovaly s  jeho o  číslo většími sešlapanými botami a krátkými ošuntělými kalhotami. Všechno jako by se snažil dohnat horní polovinou těla, blesklo Vojtěchovi hlavou, když přejížděl očima nahoru přes bezchybně padnoucí uniformu gardisty, jenž jako by vypadl z obrazu kolumbijského génia Fernanda Botera. Dvě řady vyleštěných knoflíků obepínající v  symetrických obloucích jeho hruď se ztrácely zhruba v oblasti soutoku druhé z jeho brad a části těla spojující hlavu s  trupem. Minimalisticky střižený knírek kontrastoval s  vysokou a  honosnou čepicí, která jistě musela původně patřit výše postavenému důstojníkovi, jehož osud zůstane neznámý až do konce příběhu, aniž by tato chybějící informace kohokoliv znervózňovala. „Bienvenidos,“ řekl nakonec trochu neochotně a pokynul cizinci rukou ve snaze zavést ho do jednoho z  mnoha zájezdních hostinců, kde již byla připravená stroze zařízená, ale svému účelu plně vyhovující světnice. Byly to přesně tři týdny od  okamžiku, kdy Vojtěch dorazil po  předlouhé plavbě zaoceánskou lodí do přístavu v Santiagu de Chile. *** Letiště v Santiagu má neskutečně krásný výhled, pomyslel si Jan Hodinář, kráčející od  dopravníku zavazadel s  nápisem Frankfurt. S  azurově modrým nebem a  vrcholky And po  své pravici si vybaloval batoh z nekonečné plastové fólie, aby mohl vyprostit popruhy a hodit si své třicetikilové zavazadlo přes rameno. Itinerář jeho cesty uzrál jednoho podzimního večera v jedné z mnoha pražských hospod a sledoval pouze jeden cíl, a to zopakovat cestu 26

jeho pradědečka po Jižní Americe, s předem určenými zastávkami a jasně definovaným cílem, městečkem na východ od jezera Titicaca. Zde měl jeho prapředek údajně dát opět dohromady kostelní hodiny, přičemž využil svého jedinečného daru opravit téměř cokoliv, a následně tam ve velké vážnosti a k velkému překvapení své rodiny, kterou zanechal doma, i  dožil. Posléze plánoval Jan zakončit cestu oslavou Nového roku, a to v nejvýše položeném hlavním městě na světě. První z těchto zastávek je pouštní kolonie San Pedro de Atacama. Dobrodružství začíná! *** Přejetím pouště Atacama, s  pár kapkami deště za  několik století, zaslouženě nejsušší oblasti světa, se dostal Jan až k hranicím Chile s Bolívií. Výrazně ho zaujala informace, že půda této pouště se tak podobá půdě na Marsu, že se stala velice oblíbeným místem hollywoodských filmařů. Cesta přes Altiplano po překročení hranic byla lemována nesčetnými jezery plnými tisíci plameňáků, jejichž unikátní barva kontrastující s tmavě modrou hladinou vytvářela obrazy, které se mu hluboce vryly do  paměti. Následovala Salar de Uyuni, největší solná plocha na  světě, jež posloužila jako nejširší a nejrovnější možná dálnice do  stejnojmenného městečka, kde mohl konečně využít železnici směrem na  sever. Jeho několikrát operovaná bederní oblast po  čtyřech dnech v  jeepu zatraceně potřebovala změnu dopravního prostředku. *** Po zhruba týdnu na cestě se za kopcem vynořilo městečko, které bylo prý kdysi značně bohaté a  nesmírně kulturně živé. Těžba zlata přinášela do obecní kasy spoustu peněz a populace přesahovala deset tisíc lidí, přestože městečko bylo situováno nejméně tři dny cesty od  nejbližší civilizace. Starosta býval vysoce vážený člověk a zámožný muž. Mohl si dokonce dovolit v rámci předvolební kampaně objednat na opravu kostelních hodin, které od doby nedobrovolného odchodu kolonizátorů nešly, vyhlášeného mechanika z Evropy.

POVÍDKA

Jan neočekával místo stále stejně prosperující jako na začátku 20. století, ale zklamání z toho, co viděl, bylo na něm znát na  první pohled. Zanedbané domy, radnice s  děravou střechou a zatlučenými prkny přes hlavní vchod, polorozbořené divadlo. Hodiny na věži kostela nejenže nešly, ale postrádaly třeba tak základní atributy oficiálního ukazatele času, jako jsou hodinové ručičky. O vysněném zájezdním hostinci si mohl taky nechat jenom zdát. Bylo mu jasné, že se tady dlouho nezdrží. Koupil si vychlazené lahvové pivo v klasickém obchůdku se smíšeným zbožím, tak typickém pro tuto část Ameriky, a seděl na  zaprášených schodech nevěřícně pozorující tu obyčejnost každodenního života tohoto bohem zapomenutého místa. Nešlo pouze o chudobu, která jak dobře víme, cti netratí, ale též o to, že zdejší obyvatelé jako by byť na jen teoretické oživení prosperity dávných let už kompletně zanevřeli. Zahlédl pár turistů s cvakajícími fotoaparáty, což mu nedávalo žádný smysl, než se k  němu přitočil jeden z  nich. Bylo mu vysvětleno, že toto městečko začíná být vyhledáváno určitou turistickou komunitou prahnoucí po nevšedních zážitcích, které by její členové mohli zdokumentovat a poté jak jinak než umístit na sociální sítě. Historie byla taková, že po odlivu většiny obyvatelstva, který následoval po  vytěžení veškerého zlata v  oblasti, a  kvůli izolaci v horách byl pro celou místní populaci, ve snaze se vůbec udržet, častou volbou incest. A  toto byla Cochabuca dneška. Mentálně postižení mladí muži zanedbaného zevnějšku, výsledek snahy několika generací, kteří byli pověstní pro své gigantické primární pohlavní znaky, jež byly z nějakého důvodu většinu času „v pohotovosti“. To bylo viditelné již zdálky díky chatrným a hodně obnošeným teplákům, které většina z nich, poflakující se po náměstí v okolí kostela, měla na sobě i pro pobavení senzacechtivých turistů v jejich hloučku. Tyto nebohé bytosti si užívaly pozornosti, která jim byla odjakživa odepírána. Lákavé rozptýlení jim takto pouze čas od času přinášeli zahraniční návštěvníci.

Jan, snažící se nalézt jakoukoliv stopu toho, kvůli němuž se sem vypravil, se otázal na zdejší hřbitov, a bylo mu vysvětleno, že starý hřbitov zanikl minulý rok po obrovských přívalových deštích a následném sesuvu půdy. *** Je večer a La Paz dokazuje, že i ve výšce čtyř kilometrů nad hladinou moře se dá důstojně připravit na konec roku. Jan sedící v  parku na  náměstí Murillo, pojmenovaném po místním rodákovi, bojovníkovi za nezávislost, kterého přímo tady popravili, hlásí též připraven. Povečeřel svůj oblíbený steak z alpaky a pořídil si krabičku cigaret a dvě lahve levného bolivijského vína. Nemůžeme zapomenout na  pár novoročních, obecně ale nijak překvapivých předsevzetí. Cíl je jasný. Pokud možno do  půlnoci vše vypít a  vykouřit, aby si užil do sytosti to, co po půlnoci a po celý zbytek života rozhodně už neochutná. Měl v tom několikaletou praxi, takže věděl moc dobře, co dělá, a samozřejmě, jak na to. Přihnul si z  lahve červeného vína, které mu začalo docela příjemně stoupat do hlavy. Malbec z oblasti Tarija začínal plnit svoji funkci. S pobavením pozoroval troje hodiny na náměstí. Každé z  nich ukazovaly úplně jiný, o  několik hodin se lišící špatný čas. Zdá se, že na práci prapředka Vojtěcha ještě nikdo nenavázal, ušklíbl se Jan a připálil si další cigaretu. Na náměstí se pohybovalo většinou pouze původní obyvatelstvo. Ostatní turisté slavili divoce a zásadně hromadně na místech k tomu určených, v lokálech po dolarech lačnících podnikatelů. *** Znenadání byl zaskočen žádostí o připálení, která byla velice formálně přednesena dívkou jihoamerického vzezření, jež jak se posléze ukázalo, byla přímo z La Pazu. Překvapen jejím atraktivním zjevem i dobrou angličtinou předstíral, že její nápad dokouřit pár posledních cigaret, než s tím definitivně sekne, je velice revoluční a nadšeně se k ní připojil. Přistání jejího průkazu „cedula de identidad“, což byla namodralá kartička 27

POVÍDKA

s její podobiznou, u Janových nohou, když hledala svoji krabičku cigaret, byl bonus navíc. Stihnul alespoň zahládnout křestní jméno Ana Maria, než krabička opět skončila v dívčiných rukou a  poté i  v  její kabelce a  Ana se na  něj děkovně usmála. Jan se opět utvrdil v tom, že angličtina se španělským přízvukem je v případě ženského pokolení neskutečně sexy. Dobrá zpráva byla, že se nemuseli snížit ke klasickému cestovatelskému výslechu, který z  duše nesnášel. Absolvoval ho od přistání mnohokrát a většinou měl pocit, že se zúčastněné strany stejně vzájemně moc neposlouchají a  pouze se chlubí svými „dobyvatelskými“ úspěchy. „To vždycky vedeš konverzaci jednoslovně a pokud možno jednoslabičně?“ rýpla do něj káravě Ana a vycenila na něj svoje neskutečně bílé zuby. „Trpím hippopotomonstrosesquippediliofobií,“ naučeně odpověděl Jan jedním dechem. „Myslím, že jsi právě potvrdil, ze jsi zcela vyléčen. Můžeš to nahlásit svému psychoanalytikovi,“ nenechala se odbýt, s nakažlivě opojným smíchem vítěze vědomého si svojí jasné převahy. „Se mi to s množstvím alkoholu výrazně zlepšuje,“ utrousil usmívající se Jan, překvapen, jak rychle byl se svojí chorobou obnažen až na kost. Nějaká chytrá na to, že ti chybí ve jménu jedno „N“, říkal si v duchu a típnul v půlce další cigaretu, vě-

Sudoku

 ádná číslice se nesmí Ž v jednom řádku opakovat dvakrát

velmi obtížné

9 2 1 6

3 4 5 9

4 9 1

6 1

6 28

7

4 2 4

 ádná číslice se nesmí Ž v jednom sloupci opakovat dvakrát

 ádná číslice se nesmí Ž ve čtverci 33 opakovat dvakrát

obtížné

5 9 7 8

domý si skutečnosti, že čas začal pracovat výrazně proti němu. Vytáhla z  kabelky plnicí pero, které vypadalo, jako by ho koupila v  nějakém antikvariátu v  centru města, a  podala ho Janovi. Zároveň mu diktovala svoji adresu a místní telefonní číslo. Jan utíraje si modré prsty od inkoustu do svých špinavých kalhot sledoval její mizející postavu, ztrácející se v silvestrovském davu, a  moc si přál, aby se ještě potkali, jelikož tahle „chica“ byla neskutečně „hot“. Zbývají mu přeci jenom celé dva dny do odletu. *** Ana byla moderní žena bez předsudků, a tak si byla téměř jistá, že pokud se ten málomluvný a na rovinu trochu podivný Evropan ze země, o které nikdy neslyšela, ozve, tak si s ním s velkou radostí vyrazí. Měl něco v sobě, něco nepopsatelného, čemu nemohla odolat. Jako by ho znala celou věčnost. Kabelka, kam hodila krabičku s poslední zbývající cigaretou, pomalu vsakovala veškerý inkoust ze stříbrného plnicího pera, se skoro kompletně ohmatanými iniciály V. U. a ztrácejícím se nápisem VIENA, dárkem od jejího dědečka, jehož otec, vlastník pera, byl kdysi váženým občanem v kdysi velice prosperujícím městečku kdesi v  Andách. Údajně díky jakémusi daru, který má i dnes stále málokdo. Daniel Dvořák cestovatel, bohém a příležitostný spisovatel

7

2 5

1 5 3 8 4 6 4 2 1 8 2 4 1 8 4 3 7 5 7 2 4 1 3 9 6 5

průměrné

4 2

5 8 3 5 7

5 8

6

9 4

8 7 7 3 7 1 9 1 2 8 6 7 4

1 6

LUŠTĚNÍ

Osmisměrka

Návod: Luštěte ve všech osmi směrech a ze zbylých písmenek čtěte po řádcích tajenku.

„Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou... TAJENKA" John Ruskin

ADVENT, AEROMECHANIKA, AKOLYT, AKUMULÁTOR, AVIKULTURA, BARIÉRY, BEZTAK, BICYKL, BOEING, BRNKAT, BRONTOSAURUS, BRUS, CELULA, CITO, COUSIN, DECI, DOSPAT, EMOCE, EROTICKÝ, GANG, GANGSTER, HABR, HOOVER, CHLAPÍK, CHVATNÝ, IRENA, JIŽNÍ DAKOTA, KARDIA, KAZETA, KINOBOX, KLOKAN, KOCÁBA, KORYTO, KOUTI, KYSLÍK, LAČNIT, LOOK, MANTRY, MCXXIV, MINOLTA, MORDA, NAIVKA, NARO, NARVAL, NESOUHLAS, OHOZ, OTOMAR, PAVIÁNI, POETIC, PRORYV, PROVAZ, PRVOUKA, REAKCE, ROZNĚT, SEVERNÍ DAKOTA, SOUŠ, SOUTH CAROLINA, STANISLAV, ŠTIPCE, TEHRAN, TITL, TRET, TRUSKA, TUKOMĚR, UMÝT, UPÍR, UPOZORNĚNÍ, ÚTKOVÉ, UŽIVITI, VÄNERN, VARI, ZINA, ZINKOVÁNÍ.

Návod: Luštěte ve všech osmi směrech a ze zbylých písmenek čtěte po řádcích tajenku. průměrné

7

obtížné

5 2 5

6 7 8 2 7 3 5 4 1 7 1 6 2 8 3 9 6 1 9 4 5

3 1 6

1 2

5 1

6

9 3 1 7 8

1 4 3

7 2

2

2

4 6 8 7 4

6 4 4

8

9

2 8 9

6 7 5

6 2 3 4

1 8 3 5 2

3 7

5

7 8 2 1 6 4

7 3 29

Súťažná krížovka

„Viera a poznanie sú ako dve misky váh, ... (tajnička).“ Arthur Schopenauer

Uzávierka je 20. 7. 2016

30

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 148 00 Praha 4 Česká republika (na obálku napíšte „Súťaž“).

su [email protected] alebo [email protected] (do predAko súťažiť? metu e-mailu napíšte „Súťaž“). Vylúštite súťažnú tajničku a jej Prosím, neposielajte odpovede správne znenie odovzdajte po uzávierke, nebudete do zlosopersonálu dialyzačných stredísk vania už zaradení. B. Braun Avitum alebo ho zašlite Z technických dôvodov zasielapoštou na adresu: Prípadne nám správne znenie me výhry len na území ČR a SR. tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho

mena používajte diakritiku; neradi by sme vaše meno skomolili, ak sa objavíte na výhernej listine. Pravidlá súťaže nájdete na stránke www.bbraun-avitum.cz.

loptička (oblička), kľúčenka so svetlom a žetónom

Ceny pre výhercov: tričko s golierikom, flísová deka, kniha, pero, blok, antistresová

Riešenie z minulého čísla: Vojna je iba zbabelý útek od problémov v mieri.

Výhercovia z minulého čísla: Jarmila Sojáková, Vlasta Pelleová

soutěžní křížovka

„Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí,... (tajenka 1–6).“ Mark Twain

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Jak soutěžit? V Parku 2335/20 Vyluštěte soutěžní tajenku a její 148 00 Praha 4 správné znění odevzdejte personálu Česká republika dialyzačních středisek B. Braun (na obálku při­pište „Soutěž“). Avitum nebo zašlete poštou na adresu: Znění tajenky nám případně můžete zaslat také e-mailem na adreUzávěrka je 20. 7. 2016.

su [email protected] nebo [email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“). Neposílejte prosím odpovědi po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických důvodů zasíláme výhry pouze na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte

prosím diakritiku, neradi bychom vaše jméno zkomolili, až se objevíte na výherní listině. Pravidla soutěže naleznete na: www.bbraun-avitum.cz

klíčenka se světlem a žetonem Výherci z minulého čísla: Helena Rychnovská, Verča Brandejská, Antonín Šimek

Řešení z minulého čísla: Ceny pro výherce: tričko s límeč- Tajemství úspěchu v životě není kem, fleecová deka, kniha, tužka, dělat, co se nám líbí, ale nalézt blok, antistresové mačkátko, zalíbení v tom, co děláme.

31

Přední Výtoň na Lipně 21.–28. 8. 2016 Ubytování a stravování včetně plné penze je zajištěno v areálu Penzionu Vyhlídka na Přední Výtoni. Stravování začíná večeří, ubytovat se je možno první den po 14. hodině. Platba za pobyt na místě v hotovosti. Cena je 400 Kč/den pro pacienty a členy SK DaT, 450 Kč/den pro ostatní a 380 Kč/den pro děti do 12 let. Minimální obsazení 4lůžkové chatky je 3 osobami, v případě 2 osob je třeba doplatit 100 Kč/den za prázdné lůžko. Doprava je individuální, autem nejlépe do Frymburku a pak lze buď přívozem na pravý břeh lipenské nádrže a do Přední Výtoně, nebo objet přes Lipno a hráz. Vlakem nejlépe do stanice Lipno, tam pro vás po předchozí dohodě dojedeme. Dálkové autobusy jezdí jak na Lipno, tak do Černé v Pošumaví (www.idos.cz). Program bude podobný jako v minulých letech. Sporty, soutěže, výlety… Český Krumlov, Teplá Vltava s Mrtvým luhem nebo Vltava na lodičkách z Vyššího Brodu, Vítkův kámen, Schwarzenberský kanál, Stezka v oblacích na Lipně aj. V Přední Výtoni je sportovní areál s tenisovými kurty, hřištěm na metanou, fotbalovým hřištěm a hřištěm na volejbal. V areálu Penzionu je stolní tenis, bowling a v okolí cyklotrasy. Mezi Přední Výtoní – Lipnem – Frymburkem je pobřežní trasa na in-line brusle. Na Lipně je kromě aquaparku i možnost zapůjčení sjezdových horských kol a využít sjezdové dráhy pod lanovkou na Kramolín. Tamtéž lze zapůjčit elektrokolo pro ty méně zdatné (motivované). Řada akcí probíhajících v oblíbené rekreační lokalitě je na www.lipnoservis.cz. Do 21. 6. je v Lipně a okolí Olympijský park, některé aktivity budou pokračovat. Zdravotní zajištění a dialýza. Po dobu pobytu bude přítomen lékař a sestra, hemodialýza bude zajištěna v DC v Českém Krumlově, doprava individuálně nebo sanitou, preferenčně večerní směny. Pro dialyzované: lékařskou zprávu pošlete MUDr. Kovářovi na HDS do Českého Krumlova do 30. 7., její kopii si vezměte s sebou. Transplantovaným stačí kopie poslední kontroly. Přihlášky zasílejte poštou, faxem nebo ideálně e-mailem do 30. 6. 2016. Kontakty (telefonní jen pro případ nutnosti): MUDr. Lukáš Svoboda: tel. 603 440 005, [email protected] Mgr. Michal Dušek: tel. 725 531 739, [email protected] Sportovní klub dialyzovaných a transplantovaných, Roentgenova 2, 150 30 Praha 5

23. letní hry dialyzovaných a transplantovaných sportovců ČR

B. Braun Avitum s.r.o. | www.bbraun-avitum.cz