Pomoc musí mít smysl Moderní operační sály, špičková technika či veškeré zázemí evropské nemocnice 21. století. Na vše mohl Jiří Blažek na více než měsíc zapomenout. Nic z toho neměl k dispozici. Na měsíc se každodenní součástí jeho života stala africká realita. Lékař očního oddělení Pardubické nemocnice pracoval jako dobrovolník v Ghaně. „Byla to obrovská zkušenost,“ říká Blažek a dodává: „Nejenom díky tamním podmínkám pro práci. Na vlastní oči vidíte takové spektrum diagnóz, o nichž jste se jen učili a v praxi jste se s nimi nesetkali. A v neposlední řadě vidíte samozřejmě lidskou bídu v nej-
různějších podobách, že vás to každou chvíli nutí přemýšlet, proč si doma pořád tolik stěžujeme.“ Před dvěma lety si během své stáže v největší oční nemocnici na světě v jihoindickém městě Madurai osvojil speciální chirurgickou metodu operace šedého zákalu bez použití ultrazvuku. Nikoliv pro běžný pracovní život v Pardubické nemocnici, neboť tato metoda, resp. její modifikace, se v moderní oční medicíně již řadu let nepoužívá. Ovšem v zemích třetího světa je hojně využívána zejména díky nízkým nákladům a vysoké efektivitě. Nyní získané zkušenosti a doved-
nosti zužitkoval. Pomoc s léčbou a operacemi šedého zákalu – to byl hlavní cíl jeho dobrovolnické mise, na níž se vydal s kolegou Tomášem Prusenovským ze zlínské oční kliniky Gemini. Na sever Ghany vyrazili na pozvání americké lékařky maďarského původu Judith Simonové, která zde již řadu let vede oční kliniku. „Byl to pilotní projekt. Čas od času jí přijede pomoci nějaký lékař, ale s výjimkou jednoho, tu z nich žádný ještě neoperoval, to leží pouze na ní,“ říká Blažek. Na měsíc se jeho přechodným domovem stalo Tamale. Město s 360 tisíci obyvateli je správním střediskem
oblasti Severní region a leží 600 kilometrů od ghanské metropole Akkry. Centrem zdejší zdravotní péče je Tamale Teaching Hospital. „Hlavní budova je moderní, nedávno postavená. Oční klinika, pro kterou ve velké nemocnici nezbylo místo, je ale kousek vedle a podmínky byly opravdu spíše polní,“ říká Blažek. „Kdyby ale člověk přijel na kliniku s moderními sály a vybavením, tak si pomalu ani neřekne, že je v Africe. Myslím ale, že jsme hodně lidem pomohli. A především, že jsme zažehli plamínek další spolupráce.“ Pokračování na straně 6-7
8
14
16
Týmová operace Zbraň na boj zaručuje kvalitu s dekubity
Bobath koncept pomáhá dětem
Nový krajský radní pro zdravotnictví
U jednoho operačního stolu dva laparoskopické týmy současně. Takový obrázek lze vidět jen na dvou tuzemských pracovištích. Jedním z nich je Chirurgická klinika Pardubické nemocnice.
Vedoucí fyzioterapeutka rehabilitace Chrudimské nemocnice Petra Dachovská zavedla do rejstříku poskytovaných služeb Bobath koncept. Zájem o tuto metodu se stále zvedá.
Seznamte se s vizí, s kterou Ladislav Valtr přichází do pozice krajského radního pro zdravotnictví. Zeptali jsme se ho, co trápí české zdravotnictví, na obnovu techniky a mnoho dalšího.
Z OBSAHU
04
Cenné informace o závažné problematice získali zájemci na všech pěti pracovištích NPK v průběhu listopadového Světového dne STOP dekubitům. Klíčovou zbraní je prevence.
02
NAŠE NEMOCNICE
Centrální příjmy, moderní vybavení a dostatek personálu jsou hlavními výzvami
Vážení čtenáři, společně s kolegy z krajské samosprávy vstupujeme do nového čtyřletého cyklu, ve kterém chceme navázat na úspěšnou práci pro náš region. Důležité období čeká i nadále krajské zdravotnictví, jež prošlo v posledních letech nejzásadnější změnou za celou dobu svého fungování a s odstupem času se ukazuje, že je to jednoznačně změna pozitivní. Krize byla zažehnána, nemocnice stabilizovány, a proto se můžeme soustředit na výzvy, které před námi nyní stojí. A není jich málo. Díky dobrému hospodaření můžeme finance, které sloužily na sanování ztrát, smysluplně investovat nejen do vybavení, ale také do samotných lékařů a zdravotnického personálu. Důležité bude vyřešení centrálních příjmů zejména v Pardubické a Orlickoústecké nemocnici. Rozvoj a přeměna stávajících prostor čeká do roku 2020 také Svitavskou nemocnici. Naším cílem je projekty dokončit do roku 2020. Záležet však bude hlavně na způsobu financování, kdy se neobejdeme bez výrazné podpory ze státního rozpočtu. Bohužel končí období štědré podpory zdravotnictví z evropských fondů, protože ta bude zaměřena na poměrně úzkou skupinu aktivit. Věřím však, že se nám podaří využívat evropské fondy maximálně efektivním způsobem, a to například při pokračujících projektech na úsporu energií. Rozhodně nás stále čeká spousta práce, ale jsem přesvědčený, že již nyní jsou její plody patrné ve všech pěti krajských nemocnicích, a to nejen při pohledu na opravené budovy, ale také moderní vybavení a kvalifikovaný personál.
Martin Netolický hejtman Pardubického kraje
prosinec 2016
Musíme změnit myšlení Blížíme se konci druhého roku života společnosti Nemocnice Pardubického kraje. Na rozsáhlé závěry a zhodnocení fúze je samozřejmě ještě brzo, přesto snad nebude příliš troufalé říct, že má dobře vykročeno. Zároveň však přidám mnohem důležitější dovětek – pořád se jedná jen o začátek. Stále máme na čem pracovat a co zlepšovat. Vypůjčím si slova pardubického očního lékaře MUDr. Blažka, jehož dobrovolnické aktivity v zemích třetího světa, o níž si můžete přečíst v tomto vydání magazínu Naše nemocnice, si velmi vážím. V rozhovoru říká, že pomoc musí mít smysl a být efektivní. Platí to i pro naši práci v našich podmínkách. I naše práce a naše pomoc pacientům v našich nemocnicích musí být smysluplná a efektivní. Proto jako nejdůležitější úkol do budoucna vnímám změnu myšlení. U každého, kdo v nemocnici pracuje na jakékoliv pozici. Rád bych dosáhl toho, že se lidé budou zamýšlet nad svou prací tak, jako by oddělení bylo jejich. Že se budou snažit kaž-
dý úkon dělat tak, aby to bylo správně pro pacienta i pro nemocnici. Že se budou ptát, jestli ten který úkon či postup nemohou dělat jinak, lépe, levněji… Samozřejmě jsme veřejnou službou. Nemůžeme si vybírat, že budeme provádět pouze to, co je efektivní. Přesto si dovolím tvrdit, že i my máme dost slušný prostor ke zlepšení efektivity, z níž bude pro-
fitovat nemocnice a potažmo také pacient. Jsem však realista, bude to dlouhodobý proces. Souvisí právě se změnou myšlení, což nejde ze dne na den. Je však nutná, protože je základním předpokladem kvalitně fungující nemocnice. A jen z takové může odcházet spokojený pacient, což by měl být hlavní cíl a smysl naší práce. První dva roky existence Nemocnice Pardubického kraje ukázaly, že toho jsme schopni. I v myšlení zaznamenávám posun. Musíme však v tomto trendu všichni společnými silami pokračovat dál a ještě usilovněji. Kus práce se však již udělal, za což bych si dovolil všem zaměstnancům naší společnosti touto cestou poděkovat. Zároveň jim a pochopitelně i všem našim pacientům a jejich blízkým přeji příjemné prožití vánočních svátků a pevné zdraví, mnoho radosti a optimismu v novém roce.
Tomáš Gottvald generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje
Představujeme nového krajského radního pro zdravotnictví Ing. Ladislav Valtr, MBA, se narodil v Litomyšli a v současné době žije v Chocni. Je ženatý a má tři děti. Vystudoval VŠCHT Pardubice (nyní Univerzita Pardubice), dále Pražskou mezinárodní manažerskou školu se zaměřením na strategické řízení velkých korporací a institucí. V letech 1993 až 1995 a 1999 až 2002 působil v České spořitelně jako ředitel komerčního centra v Hradci Králové. V mezičase uspěl jako autor vlastního privatizačního projektu na odkup pivovaru Hlinsko v rámci velké privatizace Fondu národního majetku. V hlineckém pivovaře pak působil jako statutární zástupce a později předseda dozorčí
rady pivovaru. Je také spoluautorem obnovy provozu sladovny a pivovaru v Dobrušce. V roce 2008 vý-
znamně napomohl zapojení hlineckého pivovaru do pivovarské skupiny Lobkowicz. V roce 2006 byl zvolen do zastupitelstva města Choceň, kde od té doby zastával funkci místostarosty, a to až do roku 2014, kdy byl zvolen starostou města. V roce 2012 byl pak poprvé zvolen i zastupitelem Pardubického kraje a vykonával funkci místopředsedy Finančního výboru Zastupitelstva Pardubického kraje. V roce 2016 mandát krajského zastupitele úspěšně obhájil a zároveň se stal krajským radním pro oblast zdravotnictví. Z tohoto důvodu se také rozhodl opustit funkci starosty Chocně. Rozhovor na straně 16
prosinec 2016
NAŠE NEMOCNICE
OBRAZEM: Daruj krev s pardubickými hokejisty
03
04
NAŠE NEMOCNICE
prosinec 2016
„Týmová“ operace může přinést lepší kvalitu života Pět chirurgů u jednoho operačního stolu a početnější personál – to lze vidět jen na dvou tuzemských pracovištích. Jedním z nich je Chirurgická klinika Pardubické nemocnice.
Dva laparoskopické týmy současně operují jednoho pacienta s nádorem konečníku. U jednoho operačního stolu naráz pracuje pět chirurgů a početnější personál. Takový obrázek lze vidět jen na dvou tuzemských pracovištích. Jedním z nich je Chirurgická klinika Pardubické nemocnice, kde byl tento specifický onkochirurgický operační výkon již zaveden do běžné praxe. „Ve světě se tato metoda používá zhruba dva roky, na naší klinice poloviční dobu. Naše první zkušenosti jsou pozitivní, ale samozřejmě až čas ukáže výsledky,“ řekl přednosta kliniky Jiří Šiller. „Teprve pět let po operaci se dá hovořit o tom, jak dopadla a zda je pacient vyléčen. Samozřejmě existují i jiné metody, jimiž lze nemocného vyléčit. Jsme však přesvědčeni, že tato metoda nám zpřesní operační postup a léčbu. Určitě tento typ operace není horší než ty dosud používané,“ dodal zástupce přednosty a primář chirurgického oddělení Lukáš Sákra. Autorem této metody je někdejší prezident Evropské asociace pro endoskopickou chirurgii, španělský profesor Antonio Lacy. Nazval ji Cecil Approach. Na jeho pracovišti na klinice v Barceloně se s tímto operačním postupem před časem v průběhu své stáže seznámil primář Sákra. A následně
získané poznatky zúročil v Pardubické nemocnici, kde již touto metodou spolu se svými kolegy operoval zhruba dvacet pacientů. „Jedná se však o vysoce specifickou metodu. Ne každý pacient s nádorem konečníku je vhodný pro tento postup,“ upozornil primář Sákra. „Výběr nemocných musí být naprosto selektivní,“ dodal přednosta Šiller. O volbě tohoto operačního postupu vždy rozhoduje celá řada faktorů. Na prvním místě je pochopitelně typ nádoru a jeho uložení. „Nejlepších výsledků lze dosáhnout, když se jedná o první stádium karcinomu,“ uvedl přednosta Šiller. Rozhodování určuje rovněž typ pacienta. Vhodnější je mladší jedinec. A velice významnou roli hraje jeho úzká spolupráce a komunikace s lékařem a pochopení léčebného procesu. „Je naprosto nezbytné zatáhnout pacienta do celého procesu léčby a přesně mu vysvětlit, co tento postup obnáší, co mu to může přinést, jaké mohou vzniknout komplikace. Je to vyšší typ komunikace s pacientem,“ řekl primář Sákra. „Tato operační metoda má své výhody i nevýhody. Nemocný musí vše pochopit, jinak není možné zvolit tento postup,“ dodal přednosta Šiller. Pokud jsou splněna veškerá kritéria a pacient je vhodný k odstranění nádoru konečníku metodou Cecil Appro-
ach, je to plus pro jeho léčbu. „V určitých případech karcinomu rekta může pacientům pomoci se zachováním kontinence. To znamená, že zbytek života mohou být bez stomie, neboli umělého vývodu,“ uvedl primář Sákra. „Efekt této metody spočívá v tom, že nemocným může pomoci, aby jejich život byl přijatelnější. Je potřeba zdůraznit slovo může. Neplatí to ve sto procentech případů. Nemocnému je nutné vysvětlit, že se tímto postupem pokusíme, aby byl bez umělého vývodu,“ dodal přednosta Šiller. Při použití této metody operují pacienta dva laparoskopické týmy najednou. Každý využívá vlastní laparoskopickou jednotku. Jeden postupuje z konečníku, druhý přes břišní dutinu. „Tento typ operace má velké výhody. Umožňuje lepší přehlednost, větší preciznost, rychlejší postup i kvalitnější a přesnější odstranění nádoru. A to i u nádoru, který je uložen velice nízko na spodní části konečníku,“ uvedl primář Sákra. Jedná se však o onkochirurgický výkon, který má velké nároky na personální obsazení. Na sále je doslova plno. V akci jsou dva operační týmy najednou. U stolu pracuje pět chirurgů a početnější personál než při klasické laparoskopické operaci. „Navíc všichni musí mít zkušenosti s tímto typem operace a všichni musí
umět navzájem spolupracovat,“ upozornil primář Sákra. Právě personální obsazení může být na některých pracovištích nepřekonatelnou překážkou v zavedení metody Cecil Approach. „I na naší klinice by počet operovaných pacientů mohl být vyšší, ale ne vždy máte k dispozici dva týmy najednou,“ poznamenal primář Sákra. „Věříme však, že se tato metoda rozšíří i na další pracoviště. Větší šance je paradoxně třeba v Česku než v západních zemích, kde je finančně obtížnější sehnat druhý tým,“ uvedl přednosta Šiller. Lékaři Chirurgické kliniky Pardubické nemocnice se i sami snaží o rozšíření této operační metody. Pro své kolegy z Chrudimské nemocnice, Orlickoústecké nemocnice, Fakultní nemocnice Ostrava a Nemocnice Na Homolce uspořádali workshop, při němž je seznámili se zkušenostmi získanými ze stáže v Barceloně i z vlastní praxe. Zároveň jim předvedli praktickou ukázku dvou operací pacientů s nádorem konečníku. „Je to jistě životaschopná metoda, kterou je však potřeba se dokonale naučit a mít pro ni potřebné personální obsazení,“ řekl přednosta Šiller. „Tato metoda může některým pacientům přinést lepší kvalitu života. Není však možné, aby se k ní každý s tímto onemocněním upínal. Ne každý je pro ni vhodný,“ připomněl primář Sákra.
prosinec 2016
NAŠE NEMOCNICE
05
Sváteční atmosféra pohltí také dětské pacienty Pardubická nemocnice dbá na to, aby hospitalizovaní pacienti a jejich rodiče vánoční svátky prožili i v nemocnici co nejpříjemněji – nechybí stromeček, dárky či řízek s bramborovým salátem. Ozdobený stromeček, dárky, rybí polévka a řízek s bramborovým salátem ke štědrovečerní večeři. Vánoční klasika, chtělo by se říct. Není to ale úplně tak. Večeři místo maminky přinese zdravotní sestra, při rozbalování dárků odkapává infúze, sledování pohádky přeruší měření teploty… Nejkrásnější svátky roku totiž tráví některé děti v Pardubické nemocnici. „Pro nikoho není příjemné prožít Vánoce na nemocničním lůžku. U dětí to platí dvojnásobně. Proto se snažíme, aby se co nejvíce našich pacientů mohlo na vánoční svátky vrátit domů. Bohužel v některých závažnějších případech to jinak nejde a je nutná hospitalizace,“ říká primář dětského oddělení Marian Šenkeřík. „Nemoci a úrazy si nevybírají, bohužel přicházejí i v období kolem Vánoc. Všichni se ale snažíme, aby svátky u nás děti i rodiče prožili co nejpříjemněji a aby atmosféra byla opravdu vánoční,“ dodává primář oddělení dětské chirurgie Zbyněk Horák.
DĚTI ZDOBÍ ODDĚLENÍ Po celý rok mají děti hospitalizované na obou odděleních díky zdravotnickému personálu a především zásluhou učitelek ze školy při zdravotnickém zařízení pestrý program, který jim zpříjemní léčení a pobyt v nemocnici. Předvánoční a vánoční období není výjimkou, ba naopak. Začínající Advent vždy odstartuje širokou škálu aktivit. „Vše,
proč dívky hází botou. Zkusí si lít olovo nebo pouštět svíčky na ořechové skořápce. A také si vyrábějí svíčky ze včelího vosku,“ říká učitelka Magda Dušková a její kolegyně Jitka Páralová dodává: „Samozřejmě se snažíme děti nejen zabavit, ale také je vzdělávat. Kromě poznání starých a třeba už skoro zapomenutých vánočních zvyků si povídáme o tradicích v různých zemích, hledáme informace na internetu, posloucháme koledy nebo si čteme vánoční příběhy.“
NÁVŠTĚVY S DÁRKY
co s dětmi děláme od konce listopadu, je zaměřeno na Vánoce,“ říká vedoucí učitelka Sylva Karbašová. Už na první pohled je na chodbách, hernách či v oknech vidět výtvarná zručnost dětských pacientů. Výzdoba s vánočními a zimními motivy je totiž jejich prací. Pod vedením učitelek a případně s drobnou pomocí svých rodičů vytvářejí všechny ozdoby, které pomáhají navodit sváteční atmosféru. „Fantazie mnoha dětí je úžasná, neustále nás překvapují svými nápady. Často strhnou i své maminky a tatínky,“ říká učitelka Zdeňka Beranová. Výtvarná činnost však je širší. Kreslí se vánoční obrázky, tvoří se vánoční přání. A již řadu let se vyrábějí úžasné
adventní věnce pod vedením ředitelky Domu dětí a mládeže Beta Zory Hrabaňové. „Patří jí naše velké poděkování. Na výrobu věnuje všechny potřebné ozdoby a doplňky. Děti tato práce velice baví, což je na konci vidět na hotových věncích,“ říká Sylva Karbašová.
POZNÁNÍ STARÝCH ZVYKŮ Tradičních hostů v předvánočním období však za dětskými pacienty přichází více. Jedním z nich je Petr Martínek z Ekocentra Paleta. Jeho návštěva přináší dětem nejen zpestření, ale i řadu poznání. Přibližuje jim staré vánoční zvyky, které leckdo již dnes nezná. „Děti se dozvědí, proč se rozkrajuje jablko,
Pochopitelně nechybějí ani dárky. První hned na začátku prosince, kdy za dětmi každoročně přicházejí herci Východočeského divadla Pardubice ve slušivých kostýmech Mikuláše, anděla a čerta s nadílkou. S prázdnou na předvánoční návštěvu nechodí ani pardubičtí hokejisté a basketbalisté. „Úspěšné léčbě pomáhá i příjemná atmosféra. Všichni se maximálně snažíme, aby na našich odděleních vládla. Doufám, že se nám to společnými silami daří. A poděkování patří každému, kdo nám v tom pomáhá a myslí na děti v nemocnici,“ říká primář Šenkeřík. „Samozřejmě každému dítěti přejeme, aby vánoční svátky prožilo doma a ve zdraví. Pokud ale bude potřebovat naši pomoc a léčbu, určitě uděláme maximum, aby Vánoce nestrávilo se smutkem v očích,“ dodal primář Horák.
Skvělá péče, pochvalovala si zraněná dostihová jezdkyně Mohla být teprve druhou ženskou vítězkou v dlouhé historii Velké pardubické. Místo splnění životního snu však Barbora Málková sledovala cestu Charme Looka za triumfem ve slavném překážkovém dostihu jen v civilu. V sedle ji musel zastoupit náhradník, měla totiž za sebou vážný úraz a operaci na neurochirurgii Pardubické nemocnice. „Nejsem smutná, že jsem nemohla jet. Naopak jsem šťastná, že Šarmík vyhrál,“ říkala osmadvacetiletá jezdkyně krátce po doběhu. „Samozřejmě zranění jsem obrečela. Dřete celý život a během chvíle je to pryč. Naštěstí mám kolem sebe super lidi, kteří mi situaci ulehčují. To samé platí o lé-
kařích a sestrách v Pardubické nemocnici. Jsou zlatí.“ Potkal ji osud jako spoustu dalších žokejů před ní. Po pádu v srpnovém dostihu putovala sa-
nitkou do Pardubické nemocnice. Zprvu se zdálo, že půjde jen o tržnou ránu na bradě a pár naraženin. Jenže utrpěla i otřes mozku a o pár dnů později kontrolní vyšetření odhalilo zlomeninu druhého bederního obratle. Proto se znovu vrátila na nemocniční lůžko. „Jednalo se o nestabilní zlomeninu druhého bederního obratle. Naštěstí všechny neurologické funkce byly zcela v pořádku,“ uvedl primář neurochirurgického oddělení Tomáš Brož. Resumé bylo jasné. Bez jakýchkoliv odkladů nástup k operačnímu řešení, jež spočívalo ve stabilizaci prvního až třetího bederního obratle ze zadního přístupu. A poté samozřejmě klid.
„Aspoň tři měsíce musí být bez jakékoliv sportovní aktivity s nutností šetřícího režimu. Pochopitelně pak ještě následuje rehabilitace,“ uvedl primář Brož, jenž zraněnou jezdkyni operoval. Na letošní Velkou pardubickou tak musela zapomenout. „Jedná se o páteř, musím být opatrná. Varianta operace byla určitě ta nejlepší. Navíc jsem žena, jednou chci mít děti. Musím na to myslet. A Velkou pardubickou se Šarmíkem společně holt půjdeme až příště,“ řekla Málková a dodala: „Hlavně musím být zase zdravá, což určitě díky péči primáře Brože a veškerého personálu na neurochirurgii budu. Jsou skvělí. Moc mi pomáhají.“
06
NAŠE NEMOCNICE
prosinec 2016
Pomoc musí mít smysl Dokončení z titulní strany Do Tamale jste se vydal pomáhat s operacemi šedého zákalu. Věnoval jste se výhradně této problematice? Měli jsme dva operační dny v týdnu. Vždy v úterý a ve čtvrtek probíhaly plánované operace. V pondělí, středu a pátek jsme pracovali v ambulanci a operovali jenom akutní úrazy. Chodily k nám pochopitelně i děti. Kolega vyjel s doktorkou Simonovou také na tzv. outreach, kdy i s instrumentáriem odjeli operovat do vzdálené nemocnice, kde oční lékař zcela chybí. Základem našeho pobytu v Tamale byla ale operativa šedého zákalu, který je v zemích třetího světa hlavní příčinou slepoty. Byl jsem však překvapen, kolik lidí v Ghaně je slepých v důsledku zeleného zákalu. V prevalenci je v této diagnóze celosvětově na druhém místě za jednou malou karibskou zemí, kam však kdysi mířili otroci z Afriky. Mají tedy společné geny. I několika lidem denně jsem musel oznámit, že už navždy budou slepí, protože mají oči zničené od zeleného zákalu. A nebyli to zdaleka pouze staří lidé, nejednou byli ve věku i kolem třiceti let. Na rozdíl od šedého zákalu se bohužel s tímto onemocněním nedá nic dělat, když se zjistí až v posledním stádiu. Takže jste měl pacienty s úplně jiným spektrem očních onemocnění než v Česku? Ano, jednak se lišilo spektrum diagnóz, a pak také pokročilost nemoci. Velmi často totiž pacienti dorazili až v pozdních stádiích onemocnění, ať už se jednalo o zelený zákal nebo úrazy. Je zajímavé, že například věkem podmíněná makulární degenerace (onemocnění sítnice), které je v Evropě na prvním místě mezi příčinami slepoty, se v Africe vyskytuje minimálně. Ale o to větším problémem je zelený zákal. Čím to je způsobeno? Rozvojem civilizace? Není v tom nic jiného než anatomie oka. Černošské oko je anatomicky jiné než bělošské. Zelený zákal souvisí mimo jiné i se strukturou duhovky, která je geneticky odlišná. I při jakékoliv nitrooční operaci způsobuje duhovka potíže, protože se neustále posouvá do rány. U našich pacientů to vídáme jen občas a v mírnější formě. Odborně se tomu říká „vlající“ duhovka. V Ghaně ji měl téměř každý a operace nám to opravdu neulehčovalo. Říkat mladým lidem, že už zůstanou slepí, určitě nebylo nic příjemného… Když pacienti přijdou v konečné fázi zeleného zákalu, vyhlídky na vidění jsou mizivé a říkat tyto „ortely“ není nikdy jednoduché. Šedý zákal se dá operovat, se zeleným už neuděláte nic. Bo-
Jiří Blažek vyrazil na dobrovolnickou misi s kolegou Tomášem Prusenovským na pozvání americké lékařky maďarského původu Judith Simonové, která zde již řadu let vede oční kliniku (na snímku). hužel místní lidé jdou často s jakýmkoliv zdravotním problémem nejprve za místním šamanem, protože lékaři a zdravotnická zařízení zkrátka nejsou. Ten jim nechá dojít onemocnění do takového stádia, že se nestačíte divit. Například některé nádory jsme viděli ve stádiích, kdy už doslova hyzdily celý obličej. Ale liší se to místně. Na jihu Ghany je zdravotní péče podstatně lepší a dostupnější než na severu. Vy jste ale pracoval právě na severu. Jak tedy zdravotní péče vypadala v této oblasti? Lékařů je zde velký nedostatek, se středním zdravotním personálem je to o něco lepší. Ghanské sestry mají leckdy větší kompetence než ty české. Mohou dělat samy i některé chirurgické zákroky, včetně třeba eviscerace (odstranění vnitřku oka, většinou kvůli úrazům). Ale například v nemocnici v Tamale, kde jsme působili, toho času nebyl jediný neurolog a rentgenolog. Co se týče očního lékařství, operace šedého a zeleného zákalu prováděla pouze doktorka Simonová. Zaučovala jednu místní lékařku, kterou však ještě čekalo kolečko na dalších pracovištích. A byli tam také dva další oční lékaři, jeden zrovna na odchodu do důchodu a druhý působil pouze v rámci výuky, šedé zákaly tedy neoperovali. Takže stabilně pouze jeden oční chirurg? Kolik pacientů patřilo do jeho spádu? Přesněji řečeno chirurg operující šedé
zákaly. V Česku jich máme zhruba 150 na 10 milionů lidí. Tam byl jediný na celou oblast, v níž žijí zhruba tři miliony obyvatel. V tom případě jste během vaší mise měli práce více než dost. Bylo to tak? S kolegou jsme provedli zhruba stovku operací. A měli jsme kolem 500 ambulantních ošetření. V drtivé většině se jednalo o operace šedého zákalu. Zelený operovala pouze doktorka Simonová. Kdybychom tam byli delší dobu, asi bychom se naučili i tuto operaci dělat „po africku“, což má svoje specifika oproti postupu používanému v Česku. Ale raději jsme se věnovali tomu, co již umíme. I tak to bylo náročné vzhledem k technickému vybavení a pracovním podmínkám. Třeba dva dny jsme operovali zcela bez klimatizace i bez ventilátoru, protože byly rozbité. Na sále bylo 30 stupňů, to nebylo jednoduché. Navíc doktorka Simonová byla v tomto období pryč. Byli jste odkázáni vyloženě sami na sebe nebo jste třeba některé případy konzultovali se svými kolegy na vašich českých pracovištích? Domů jsme kolegům posílali zajímavé nálezy mailem, aby se na ně podívali, protože nic podobného nikdy neviděli. Často se jednalo o onemocnění, kdy už se nedalo moc pomoci a tedy ani poradit. Člověk tam občas narazil i na skutečné rarity. Dva z našich pacientů před příchodem na kliniku podstoupili operaci šedého zákalu tradiční metodou
reklinace čočky od místních šamanů. Tuto metodu prováděli staří Egypťané před několika tisíci let. Ostrou zakřivenou jehlou se šťouchne do oka a čočka se uvolní do sklivce. Většinou bez jakékoliv dezinfekce. Na pár dní se sice zrak zlepší, ale pak v důsledku komplikací, zejména infekce nebo vysokého tlaku oka, dojde často k úplnému oslepnutí. Ale nemusí to být vždy pravidlem. Na konci našeho pobytu jsme se setkali s pacientem, jenž byl devět měsíců po tomto zákroku. Jednomu oku již pomoci nešlo, ale druhé vidělo, když se použila korekce. Nakonec jsme mu tedy implantovali čočku. Vy jste v Africe nepracoval poprvé. Před lety jste se zapojil do projektu Itibo v Keni, který vede Aleš Bárta. Byla to podobná zkušenost? Tento pobyt byl hodně jiný. V Keni se jedná o všeobecnou nemocnici pokrývající široké spektrum zdravotní péče. Tehdy jsem tam působil spíše jako optik, který měřil zrak a podle výsledku pak distribuoval brýle. Jsem za tuto zkušenost moc rád a s odstupem času musím opět smeknout klobouk před Alešem, co v Itibu dokázal, protože vybudovat něco v afrických podmínkách má svá specifika a především mnoho překážek. Oční operativy jako takové tam bylo málo, protože na ni nebylo vybavení. Ale právě tam jsem se začal o tuto problematiku zajímat víc. Zjistil jsem, že se v těchto končinách operuje jiným způsobem. Proto jsem se jel učit do Indie a teď jsem to mohl využít.
prosinec 2016
NAŠE NEMOCNICE
07
Pomoc musí mít smysl V Indii vás naučili všechno, co jste nyní v Ghaně potřeboval? Operaci mě naučili perfektně. Samozřejmě ale leccos zapomenete, když tímto způsobem dva roky neoperujete. Začínáte svým způsobem opět od začátku a postupně si vše osvojujete a zrychlujete. Na druhou stranu kolega Tomáš Prusenovský v Indii nebyl a vše se také naučil. I když on je velice zkušený oční chirurg, který provádí tři tisíce operací šedého zákalu ročně. Tím nechci říct, že lituji indické stáže. Naopak. Díky pobytu v Indii jsem si nyní dovolil vůbec někoho oslovit a přihlásit se na misi. Bez know-how této metody vás nikdo nikam ani nevezme, je to jakási vstupenka k operacím šedého zákalu ve třetím světě. Tom ji sice neměl, ale má obrovské zkušenosti. Rozdíl oproti Indii byl v tom, že tam jsem se učil operovat na kvalitním mikroskopu s ostrými nástroji, všechno běželo jak po drátkách. V Ghaně to bylo dost odlišné. Když na mikroskopu špatně vidíte a navíc se u něj musíte různě hrbit, je to problém. Pokud vám nástroje neřežou nebo nestříhají tak, jak mají, operuje se podstatně hůř. A navíc i indické oči jsou geneticky jiné než africké. A když pak operujete někdy ve třiceti stupních… Ale myslím, že jsme to zvládli a že jsme hodně pacientům pomohli.
kře v čele s velvyslankyní Gitou Fuchsovou. Ta byla pro nás významnou podporou na začátku a na konci mise, kdy jsme byli v hlavním městě. Vypadá to tedy, že i v její spolupráci by do budoucna mohli čeští oční lékaři jezdit na mise do Ghany. V první fázi asi v podobném režimu jako my, v druhé fázi bychom si pak představovali, že by to byly vysloveně stáže, kdy by čeští lékaři učili místní lékaře operovat. Moc bychom si přáli, aby byl projekt co nejefektivnější.
Tým oční kliniky v Ghaně s Jiřím Blažkem a Tomášem Prusenovským. Jenže po vašem odjezdu se na oční klinice v Tamale vrátí vše do starých kolejí. Nebo se na tamní oční kliniku chystají další lékaři? Doktorka Simonová se o to dlouhodobě snaží, sehnat lékaře však není jednoduché. Ale jak jsem již řekl, zaučuje mj. místní oftalmoložku. I my jsme během našeho pobytu měli mediky na sále a na ambulanci. Výuka místního zdravotního personálu je velmi důležitý rozměr, bez něj to nemá výraznější
smysl. Žádný běloch tam nebude dojíždět věčně. Problém je, že zatím na tamní oční klinice nejsou odpovídající prostory, zázemí a technické vybavení pro výuku. To by se však v relativně brzké budoucnosti mělo změnit díky americko-nepálské neziskové organizaci Himalaya Cataract Project, která by měla sponzorovat výstavbu nové oční kliniky včetně jejího vybavení. V této souvislosti nás velice potěšil i zájem českého velvyslanectví v Ak-
Zdravé vánoční stravování O tom, jak se i o Vánocích stravovat zdravě a přitom chutně jsme hovořili s vedoucí nutriční terapeutkou Nutričního a dietologického oddělení Pardubické nemocnice Radkou Mifkovou. Nakolik je důležité dodržovat životosprávu určenou lékařem i během vánočních svátků? I během vánočních svátků je potřeba dodržovat nastavený dietní režim. Je důležité si vánoční menu přizpůsobit svým potřebám, ať už máme dietu diabetickou, jaterní, bezlepkovou, bezlaktózovou, různé druhy potravinových alergií a jiné. Nejde přesně říct, které potraviny nepatří do vánočního
Vy jste povahou dobrodruh. Jaké jsou vaše další plány? Nebo vás oční klinika v Tamale chytla u srdce a vrátíte se tam? To je otázka. V příštím roce očekáváme doma narození potomka, takže už nebude tak jednoduché někam vyjet. Důležitou roli hrají i finance. Vše, včetně letenek, jsme si platili z vlastních zdrojů, žádné sponzory jsme neměli. Takže uvidíme… Jestli příští rok někam vyjedu, tak asi jen na kratší dobu. Pokud bude potřeba, vrátím se do Tamale. Ale nechci z toho mít turistiku. Chci, aby moje cesta měla nějaký význam. A jak jsem již řekl, zdaleka nejefektivnější je, když můžete někoho učit. Doufám, že pro to budou podmínky jednou i v Tamale.
Nový babybox
jídelníčku nemocných. Ty potraviny, které jsou vhodné pro pacienta s jednou dietou, nemusí být vhodné pro pacienta s dietou jinou. Řídí se pacienti doporučením lékařů, nebo ve vánočním období více hřeší? Pacienti, kteří hřeší celý rok, hřeší i o vánočních svátcích. Jde to i zdravě a chutně o Vánocích? Jako první se můžeme pozastavit u přípravy vánočního cukroví, kde se snažíme snížit dávku cukru, použít netradiční suroviny, např. ovesné vločky, špaldovou mouku, celozrnnou mouku,
mrkev, jablíčka. Máslové krémy nahradíme náplněmi pudinkovými a tvarohovými. Místo klasického menu můžeme servírovat pečeného kapra s bylinkami v alobalu, vařené brambory, dušenou zeleninu v páře. Pokud se klasiky nechceme vzdát, přidáme do bramborového salátu více zeleniny, vynecháme uzeninu, majonézu nahradíme bílým jogurtem. Smaženého kapra zbavíme přebytečného tuku ubrouskem. Ani o vánočních svátcích nezapomínáme na pravidelnost ve stravě, dostatek zeleniny a samozřejmě i na dostatek pohybu.
Celozrnné vanilkové rohlíčky
Bezlepková vánoční štola
250g špaldová celozrnná mouka 50g hladká kukuřičná mouka 50g cukr moučka 100g máslo 100g mleté ořechy 1 ks vaječný žloutek Citronová kůra Mléko dle potřeby Cukr moučka, vanilkový cukr na posypání Pečeme v předehřáté troubě na 160 °C. Jako většinu vánočního cukroví je dobré před konzumací nechat celozrnné rohlíčky týden až dva odležet.
450g bezlepková mouka 1 ks prášek do pečiva 250g tvaroh 2 ks vejce 150g cukr moučka, 1 ks vanilkový cukr, sůl 125g máslo 300g směsi /mandle, oříšky, rozinky, kandované ovoce, čokoláda/ Guarová guma dle dávkování Pečeme v předehřáté troubě na 170 -180 °C cca 1 hodinu v chlebíčkové formě. Vyklopit až po vychladnutí, potřít máslem a posypat cukrem.
V Pardubické nemocnici je od 7. listopadu nově umístěn babybox druhé generace. Speciální schránka nahradila původně používaný babybox instalovaný v roce 2008. Slavnostně byl uveden do provozu za účasti hejtmana Martina Netolického, pardubického primátora Martina Charváta, generálního ředitele Nemocnice Pardubického kraje Tomáše Gottvalda a autora projektu Ludvíka Hesse. Pardubická nemocnice se stala třináctou, kde byl dosavadní babybox nahrazen inovovaným typem. „Je z antikorového plechu, jeho dvoukřídlá dvířka se otvírají automaticky a po vložení dítěte a aktivaci senzoru se samočinně zavřou. Ruce a nohy dítěte jsou proti kolizi s dvířky chráněny fotobuňkami. Vnitřní prostor je klimatizován. Babybox je opatřen náhradním zdrojem energie a napojen mnohonásobně jištěnou signalizací na stálou službu a na mobilní telefony zdravotníků,“ uvedl Hess. Nový babybox byl poprvé použit již 10. prosince. Krátce po půlnoci v něm byla nalezena čerstvě narozená holčička. Bylo to celkem šesté dítě odložené do babyboxu v Pardubické nemocnici za dobu jeho existence do roku 2008.
08
NAŠE NEMOCNICE
prosinec 2016
Prevence! Zbraň na boj s dekubity V pátek 18. listopadu se Nemocnice Pardubického kraje připojila ke Světovému dni STOP dekubitům a její ošetřovatelský úsek na všech pěti pracovištích připravil osvětovou akci. Každý zájemce tak získal cenné informace o této závažné problematice. Mohou vzniknout během několika hodin. Poté však výrazně prodlouží dobu léčení, mohou ohrozit zdravotnický personál, několikanásobně prodraží léčbu a zvýší i riziko úmrtí. Dekubity, laicky řečeno proleženiny, jsou nesmírně závažnou zdravotní komplikací na celém světě. Přitom klíčovou zbraní je prevence. „Hraje zásadní roli. Je mnohonásobně levnější než samotná léčba,“ prohlásil Ivo Bureš, primář Geriatrického centra Pardubické nemocnice a zároveň předseda České společnosti pro léčbu rány. „Proto je nesmírně důležité, aby se o problematice dekubitů hovořilo a aby lidé byli informováni. Nejen laická veřejnost, ale i zdravotnický personál.“
Nezanedbatelným faktorem kromě mnoha rizik a prodloužení doby léčení jsou rovněž ekonomické náklady. Terapie dekubitů je finančně náročná kvůli lékům, náročnosti na personál, spotřebě zdravotnického materiálu nebo delšímu pobytu na nemocničním lůžku. „Dle některých údajů ve Spojených státech stojí vyléčení jednoho dekubitu v průměru šest až osm tisíc dolarů,“ uvedl primář Bureš. „Než mít pacienta s dekubity, je lepší se jim bránit vhodnou prevencí.“
SVĚTOVÝ DEN STOP DEKUBITŮM V NPK
NEJSTARŠÍ GENERACE JE V OHROŽENÍ Dekubity jsou velkým problémem současnosti. A v budoucnosti může být ještě výraznějším vzhledem ke zvyšujícímu se věku populace. Mohou se objevit u každého člověka, ale nejohroženější je nejstarší generace. Padesát procent všech proleženin postihuje pacienty starší sedmdesáti let. „Stárnutím pacientů se riziko zvyšuje. V důsledku toho narůstá i počet dekubitů. Proto se tato problematika stává stále aktuálnější a prevence nabírá na větší důležitosti,“ pronesl primář Bureš. Každoročně na tuto hrozbu upozorňuje Evropský poradní sbor pro dekubity prostřednictvím Světového dne STOP dekubitům. Tato osvětová aktivita se snaží zvýšit povědomí veřejnosti o problematice proleženin a především zlepšit informovanost o prevenci. „Dekubity se netýkají jen hospitalizovaných pacientů ve zdravotnických zařízeních, ale vznikají i v domácím prostředí. Je nutné, aby lidé o problematice proleženin věděli. Boj s tímto zdravotním problémem není snadný. A už vůbec ne v domácím prostředí,“ řekl primář Bureš. Dekubitus je poškození kůže nebo tkání kůže, které je způsobeno přímým tlakem nebo třecími silami. Může být v
Na všech pěti pracovištích NPK se 18. listopadu uskutečnila osvětová akce STOP dekubitům. rozsahu od trvalého začervenání až po vředy postihující hluboké struktury. Jedná se o zásadní problém, neboť se proleženiny špatně hojí. Mohou se vytvořit nesmírně rychle. V některých případech i během několika hodin. Statistiky udávají, že dvě třetiny všech dekubitů, které se objeví u ležících pacientů, vznikly během prvních dvou týdnů jejich nehybnosti. Často si je nemocní přinášejí již z domova a leckdy i v závažném stavu.
„Každý dekubitus znamená komplikaci pro nemocného i ošetřující personál. Když pomineme zvýšenou bolestivost, tak dekubitus ve druhém až čtvrtém stádiu je nebezpečný tím, že otevírá bránu infekci. Ta zhoršuje nejen lokální, ale i celkový zdravotní stav. Může dojít až k sepsi. Infekcí je ohrožen i personál a mohou nastat také další komplikace. Navíc s výskytem proleženin se čtyřnásobně zvyšuje riziko úmrtí,“ uvedl primář Bureš.
Jak tedy dekubitům předcházet? Co dělat? Jak postupovat, když se přes veškerou péči objeví? Odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek mohla veřejnost získat v pátek 18. listopadu. Nemocnice Pardubického kraje se připojila ke Světovému dni STOP dekubitům a její ošetřovatelský úsek na všech pěti pracovištích připravil osvětovou akci, při níž každý zájemce mohl získat cenné informace o této závažné problematice. „Odborníci v každé nemocnici představili možnosti, jimiž lze předcházet vzniku dekubitů. Připravena byla ukázka polohovacích pomůcek a správného polohování, poradenství v oblasti výživy, správné péče o pokožku či řešení inkontinence, představení materiálů na vlhké hojení ran či konzultace s rehabilitačním pracovníkem,“ uvedla ředitelka ošetřovatelské péče Nemocnice Pardubického kraje Světlana Jeřábková a dodala: „Nabídli jsme i konzultace na návaznosti péče po propuštění pacienta do domácího prostředí, na spolupráci s Charitou a Domácí péčí, sociální poradenství a rehabilitační ošetřovaní.“ Nemocnice Pardubického kraje pochopitelně nezapomíná ani na vzdělávání vlastního zdravotnického personálu. V září se v Pardubicích konal seminář určený pro sestry zaměřený právě na prevenci dekubitů. „Vítám každou akci tohoto typu, protože dekubity vedou často ke zbytečnému prodloužení pobytu pacienta v nemocničním zařízení. Je nutné proleženinám předcházet. A zásadní je prevence!“ zdůraznil primář Bureš.
prosinec 2016
NAŠE NEMOCNICE
09
Násilí – je potřeba se umět bránit O semináře „Prevence násilí ve zdravotnictví“ pro zdravotníky v rámci Nemocnice Pardubického kraje je stále veliký zájem. Důvod je prostý. Agrese pacientů vzrůstá a tak je pro personál nemocnic nezbytné, aby uměl předcházet konfliktům. Pokud však nastanou, je nutné vše řešit s chladnou hlavou. „S násilím se setkávají denně. Ať už se jedná o verbální či nonverbální útoky. Bohužel zdravotníci se necítí bezpečně. Například sestra, která je sama na ambulanci, se na semináři naučí komunikaci s agresivním pacientem a praktický nácvik technik, a tím si zajistí větší pocit bezpečí,“ řekla Světlana Jeřábková, ředitelka ošetřovatelské péče NPK. Dalo by se namítnout, že nelze předejít veškerým útokům, a tak by se hodila například ochranka. Ta však v podobných zařízeních nebývá. „Sama ochranka problém v nemocnici neřeší. Je potřeba mít stanovený postup na chování personálu. Například, aby se sestra pokusila odhadnout při pohledu do čekárny, zda je tam nějaký agresor – a pak se podle toho zachovala,“ podotkla. Stávají se i případy, kdy RZP přiveze agresivního pacienta a policie přijíždí souběžně. „Spolupráce s PČR funguje dobře, ale pocit ohrožení mají zaměstnanci stále. Proto pořádáme tyto
Seminář Prevence násilí ve zdravotnictví vedl lektor Jaroslav Pekara. semináře,“ dodává Světlana Jeřábková. Seminář v Litomyšli vedl lektor Jaroslav Pekara, který má s agresivními pacienty mnoho zkušeností. Kromě toho, že přednáší a věnuje se bojovým sportům, jezdí jako člen posádky RZP. Právě záchranáři jsou lidé, kteří jsou takříkajíc „první na ráně“. Naštěstí nej-
častější útoky jsou podle zkušeného přednášejícího ty verbální. Dá se jim však bránit? „Určitě. Předejít se dá devadesáti procentům z nich. Důležitá je prevence. Předávám posluchačům techniky, které v těchto případech fungují,“ vysvětlil Jaroslav Pekara. Jeho přednáška nebyla pouhým poučováním, sami účastníci semináře hovořili o
případech, kdy byli napadeni. Nejen fyzicky, ale například i verbálně po telefonu. Jaroslav Pekara hovořil také o situacích, kdy jsou nevhodné chování, neznalost problému, unavenost nebo neprofesionalita spouštěčem agrese. Agresivní pacienti se nejčastěji projevují na ambulancích nebo psychiatrických odděleních. Málokoho by však napadlo, že se s výpady na personál setkají například i pracovníci gynekologického oddělení. „I k nám chodí vystresované ženy. Před operací nebo před zákrokem. U porodu pak může být vyděšená rodička i její doprovod. Někdy tatínkové špatně snáší bolest u žen. Jednání zdravotníků také nemusí být ideální a tatínek působí jako ochranář,“ popsala možné problémy Jolana Šedová z gynekologického oddělení. Dodala také, že nejvíce konfliktů je tehdy, když je malá informovanost u pacientů, a proto se s nimi snaží vždy co nejvíce komunikovat. Zdravotníci se učí ve škole empatii a většinou ví, jak si zachovat chladnou hlavu. „Někdy jsou však situace, které zdravotníka zaskočí. Nejvíce informací, jak správně jednat, získáváme právě z těchto seminářů,“ dodala Jolana Šedová. Ta má štěstí, že nepříjemné situace musí řešit zhruba jednou do měsíce. Někteří její kolegové však bohužel takové štěstí nemají.
V Litomyšlské nemocnici si vyzkoušeli, jaké je to nevidět Litomyšlská nemocnice má s pořádáním zážitkových seminářů výbornou zkušenost, proto neváhala a společně s odbornými pracovníky z TyfloCentra vyzkoušela, jaké je to nevidět. „Při ošetřování klientů, kteří jsou zrakově postižení, narážíme na komunikační bariéry, neumíme se domluvit na běžných činnostech, jak ho oslovit, usadit na židli v čekárně, doprovodit ho na vyšetření, provést hygienu. Máme strach, říkat slova jako vidím, koukám, atd., proto jsme využili možnost seznámit se světem zrakově postižených a naučit se formou demonstrace, správné přístupy k lidem se zrakovým handicapem a otevřít nemocnice NPK jejich potřebám,“ říká Světlana Jeřábková, ředitelka ošetřovatelské péče. Do nemocnice v Litomyšli přijeli pracovníci Tyflocentra, mezi nimi Petr, sám nevidomý. S vadou se nenarodil, ale přišel o zrak před 14 lety. Před 3 roky byl navíc hospitalizován na chi-
TyfloCentrum
rurgickém oddělení v LIN po autonehodě – přecházel přechod pro chodce se svým vodícím psem a srazilo ho auto. „Byl to pro nás opravdu silný zážitek, když jsme se ho mohli zeptat na jeho pocity a zkušenosti, které má. Jeho osobní prožitky stojí nad veškerou odbornou literaturou, jsou nepřenosné,“ sděluje Jeřábková.
První část setkání je většinou teoretická a druhá zážitková. „To, že sami můžeme nakouknout do světa nevidomých, vyzkoušet si na vlastní kůži natočit si vodu do hrnečku a nevidět, jak vysoko je již hladina natáčené tekutiny, napsat dopis, když nevidím na řádky, jít na procházku ven s bílou hůlkou, v nás zanechalo velmi silný dojem, který přetrvával i několik dnů,“ dodává.
Poskytuje kvalitní, komplexní služby lidem se zrakovým postižením v Pardubickém kraji. Cílem je motivovat zrakově postižené k aktivnímu životu a pomáhat jim k dosažení co největší samostatnosti. Služby poskytují terénní i ambulantní. Konkrétně zajistí odborné sociální poradenství, sociální rehabilitaci, nácvik komunikace, používání kompenzačních pomůcek, včetně jejich zapůjčení, výlety, jízdu na dvojkole, cvičení, plavání, kuželky, atd. Tyto služby jsou zdarma. Ostatní pomoc jako průvodcovské služby, doprovod na úřad, do zaměstnání, do škol, předčítání, přepisování dopisů a vyplňování formulářů – jsou zpoplatněný dle zákona 108/2006 Sb.
10
NAŠE NEMOCNICE
prosinec 2016
„Modelování“ boltce v přímém přenosu Do Svitavské nemocnice přijeli 20. – 21. října odborní ORL lékaři z celé republiky na již III. ročník kurzu Plastiky boltců. V jeho průběhu lektoři kurzu prezentovali rozdílné techniky operace odstátých ušních boltců.Operace byly přenášeny formou videokonference do přednáškového sálu, kde jejich průběh účastníci kurzu sledovali a diskutovali on-line přímo s operatéry na operačním sále. „Letos jsme se věnovali pěti dětem, které operovalo pět lektorů z uvedených pracovišť. Kromě přímých operací ze sálu přednesli lektoři řadu teoretických přednášek týkajících se anatomie a vývoje ušních boltců, rozdělení jednotlivých vrozených vad a možností jejich operačního řešení. Nežádoucí postavení, velikost a tvar boltců je velmi individuální a každá taková vada potřebuje také individuální operační přístup, abychom dosáhli optimálního kosmetického efektu,“ uvedl primář ORL oddělení Libor Sychra Kurz pořádalo oddělení otorinola-
ryngologie a chirurgie hlavy a krku Svitavské nemocnice ve spolupráci s ORL klinikou Pardubické nemocnice, s dětskou ORL klinikou v Brně a oddělením dětské plastické chirurgie v Brně. V minulých dvou ročnících byl o kurz ze strany lékařů velký zájem, protože se jedná o jediný kurz tohoto druhu v republice. Jedním z lektorů kurzu byl MUDr. Roman Michálek, MBA – lékař ORL kliniky a náměstek léčebně-preventivní péče Pardubické nemocnice. V teoretické části přednesl přednášku na téma operací odstávajících boltců. Poukázal na široký repertoár operačních technik, kterých bylo do současnosti popsáno v odborné literatuře kolem dvou set. Frekventantům kurzu představil krok po kroku techniku podle Mustardého-Furnase, která spočívá v modelaci chrupavky boltce přístupem z jeho zadní plochy bez nutnosti protínání chrupavky. V praktické části „live surgery“ tuto techniku předvedl při operaci dětského pacienta.
Sestry řešily starost o pacienty od narození po stáří
Výtvarné dílny přinášejí dobrou náladu
Práce ve zdravotnictví není jen o péči o pacienty, ale také o neustálém vzdělávání. Pokrok prostě zastavit nejde. To si uvědomují organizátoři pravidelných setkání ve Svitavách. Odbornou konferenci pro sestřičky pořádají pravidelně. Tentokrát na téma: „Čas plyne a stále jsem to já …“ „V nemocnici se neustále setkáváme s lidmi. Od narození až po stáří. Chtěli jsme, abychom si všichni uvědomili, že ač člověk stárne, tak je to stále pořád jedna a ta samá osobnost,“ vysvětlila název konference Pavla Angelová. Ta jako garant setkání ozřejmila, proč byla valná část témat v letošním roce zaměřená na ženy. „Na naše konference chodí nejvíce ženy. Chtěli jsme, aby si odnesly i něco pro sebe, co mohou použít v životě nejen jako zdravotní sestry, ale i jako matky, kamarádky, a sestry. Těch rolí mají hodně a v každé z nich mohou něco z těchto přednášek použít,“ dodala Angelová. Prezentovány byly informace od inkontinence přes karcinom prsu, poruchy příjmu potravy až po vyšetření novorozenců a novinky z porodnictví. Právě těm posledně jmenovaným věnovala svoji přednášku dětská sestra z
Umění může léčit. Z toho předpokladu vychází nový projekt Nemocnice Pardubického kraje a Východočeské galerie v Pardubicích, zahájený v září na psychiatrickém oddělení Svitavské nemocnice. Je součástí programu Přátelská nemocnice. Galerie zde vystavila výtvarná díla českého malíře, kreslíře a grafika Františka Tichého, jehož životním tématem byl život pod cirkusovým šapitó. Dvacet pacientů vyslechlo poutavé vyprávění kurátorky galerie Vandy Skálové o životě a tvorbě výtvarníka. Lektorka galerie Pavla Široká pak vedla tvoření pacientů, kteří projevili zájem. Z kartonových součástí složili, vystříhali a ozdobili každý svého klauna, kterému vetkli osobní charakteristiku a vložili do rukou osobní poselství. „Pacienti pracovali soustředěně, navzájem spolupracovali a pomáhali si,“ komentovala výtvarnou dílnu náměstkyně ošetřovatelské péče Svitavské nemocnice Pavla Angelová. Druhá výtvarná dílna se uskutečnila 6. října na oddělení LDN a 12 seniorů z připravených materiálů vyrábělo koláž a záložku do knihy. „Vytvořili koláže na různá témata,
novorozeneckého oddělení ve Svitavách. „Velkou změnou pro nás bylo zrušení porodnice v Litomyšli. Porodnost nám stoupla o čtvrtinu. Dalšími novinkami na oddělení bylo třeba zavedení bondingu nebo zprovoznění babyboxu,“ přiblížila změny v porodnici Renata Vrtěnová. Přidala také některé zajímavé údaje o četnosti nezvyklých jmen u dětí a podobně. Naprosto vážným tématem však bylo novorozenecký screening. Jedná se o vyšetření, která dokáží odhalit závažná onemocnění a týkají se jednoho miminka z 1150 dětí. Mezi závažné onemocnění patří například cystická fibróza. Ta sice patří mezi nevyléčitelné choroby, ale její včasné odhalení dokáže člověku prodloužit a zkvalitnit život. Vyšetření novorozenců však dokáže odhalit poruchy štítné žlázy, vady sluchu nebo očí. Přednášky si vyslechly desítky sester, které přijely do Svitav zejména ze zdravotnických zařízení v Pardubickém kraji. Mnoho z nich se pravidelně vrací, neboť témata jsou velmi pestrá. V minulých letech byly přednášky věnovány třeba velmi častému onemocnění cukrovkou nebo péči o pacienta s chronickými ranami.
např. sport, dovolená, pohádka. Mohou je použít jako ozdobu svého pokoje, ale mohou ji také předat svým blízkým jako dárek. S některými pacienty spolupracovali i rodinní příslušníci. Program se velmi povedl, zúčastnění senioři i přes své zdravotní handicapy pracovali s velkým úsilím i radostí. Připravené dopoledne se všem líbilo a díla se vyvedla,“ uvedla Pavla Angelová „Dílny jsou pro nás velkou inspirací. Nemohou je však stihnout samotné sestřičky při své práci, proto oceňujeme tento projekt s galerií. Do budoucna bychom rádi posílili také spolupráci s dobrovolníky,“ uvedla šéfka programu Přátelská nemocnice, manažerka kvality Markéta Nemšovská.
prosinec 2016
NAŠE NEMOCNICE
11
130. narozeniny Svitavské nemocnice Svitavská nemocnice oslavila 130 let od svého vzniku. Dárek pro veřejnost spočíval v zpřístupnění klinických provozů nemocnice a míst akutní medicíny, kam je jinak vstup přísně zakázán. Svitavská nemocnice dala při oslavě 130 let od svého vzniku veřejnosti dárek: zážitkový a osvětový den. Třicátého září tak lidé mohli vkročit nejen do klinických provozů nemocnice, ale i do míst akutní medicíny, do kterých je 365 dnů v roce veřejnosti vstup přísně zakázán. Ve vstupní hale multioborového pavilonu je uvítaly nejen panely s fotkami a obrázky staré nemocnice, ale i nostalgický pohled na historické nástroje včetně injekčních stříkaček a také živý obraz sester, jež zdobily nezapomenutelné čepečky z nedávné minulosti. V „retrokoutku“ staré úbory představily studentky zdravotnické školy. Mimořádně se návštěvníci dostali na operační sál, aniž by museli projít dezinfekcí. „To jsme veřejnosti umožnili díky tomu, že na sálech zároveň probíhal sanitární den, přičemž samozřejmě jeden sál zůstal v pohotovosti,“ informoval ředitel Pavel Kunčák a dodal, že takto se na sály nikdo z veřejnosti nepodíval už 12 let. Mnozí zájemci „okukovali“ prostor, kde jim pomohli od bolavého žlučníku a jiných neduhů. Staniční sálová sestra předvedla, jak přebírají pacienta přes okénko do sálových prostor, seznámila je s věží pro laparoskopické operace a představila její výhody pro šetrný průběh operace. Další cesta vedla do laboratoří klinické biochemie o jedno patro výš nad operačními sály, a než návštěvníci tento nejmodernější pavilon opustili, ocitli se i na jeho střeše, kde se jim naskytl výhled do dalekého okolí. Jejich průvodci je ještě provedli pracovištěm denzitometrie, audiologie, a zavedli je i do ambulantních a terapeutických prostor moderní psychiatrie a psychoterapie s krásným atriem.
DÁREK K SVÁTKU SENIORŮ Nemocnice na tento den pozvala seniory z města i okolí – při příležitosti jejich svátku seniorů – a také bývalé zaměstnance nemocnice. Mnozí z nich netajili své překvapení: „Hodně se to tu zlepšilo, nevycházíme z údivu,“ uvedly dvě ženy, které zde kdysi byly „jako doma“. Naopak starší manželé od Litomyšle tu byli poprvé: „Dlouhodobě jsme tuhle návštěvu plánovali a moc jsme se těšili, je to tu perfektní a jsme moc spokojeni.“
Ve vestibulu nemocnice je ještě čekaly různé ukázky péče: na požádání zde sestřičky z odborných ambulancí měřily krevní tlak a hladinu krevního cukru, poradily, jak předcházet dekubitům, představily odbornou poradnu lékaře osteologické ambulance, předaly informace k vyšetření osteoporózy a pozvánku na denzitometrické vyšetření. Seznámily veřejnost s dobrovolnickým programem ve všech nemocnicích Nemocnice Pardubického kraje a představily Nadační fond zakladatele nemocnice Valentina Oswalda Ottendorfera.
Více na: www.nadacnifond-ottendorfer.cz
VÍCE TAKOVÝCH MECENÁŠŮ Den otevřených dveří ke 130. výročí založení Svitavské nemocnice zaštítil 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek, který se přijel podívat: „Je důležité si připomínat, že na začátku nemocnice vznikla z charitativního počinu soukromé osoby. Valentin Oswald Ottendorfer je silný příklad pro další následovníky v dnešní době.“ Roman Línek také zdůraznil
souvislost veřejných akcí nemocnic s projektem Přátelská nemocnice. „Jsme ještě hodně dlužni rozvoji péče v nemocnicích v mezilidském slova smyslu. Jsem rád, že jsme postoupili dál a naše krajské nemocnice svými aktivitami směřují k větší úctě k pacientovi a k respektování jeho potřeb. Rozvíjíme také práci s dobrovolníky a v poslední době jsme společně s Východočeskou galerií v Pardubicích položili základ projektu, který zapojuje umění do nemocničního prostoru. Takové prostředí pak lidi netraumatizuje, naopak, nacházejí společný přátelský prostor.“
12
NAŠE NEMOCNICE
prosinec 2016
Již 9 měsíců slouží nový holmiový laser Auriga QI Urologické oddělení v Orlickoústecké nemocnici od prosince letošního roku disponuje zcela novým laserovým přístrojem – holmiovým- YAG laserovým systémem. Urolitiáza (kameny v močovém traktu) je po infekcích močových cest a onemocněních prostaty třetím nejčastějším urologickým problémem. Nejčastěji přichází nemocní s akutními obtížemi, které známe pod diagnózou renální kolika. Následně na základě racionálního postupu při diagnostice lze dosáhnout terapeutického cíle: zbavení nemocného potíží, uvolnění pře-
kážky způsobené litiázou a následné odstraněni litiázy. V případě indikace aktivní léčby urolitiázy je dnes spolu s extrakorporální litotripsí (užití zevní rázové vlny) laser nejefektivnější modalitou endoskopické „desintegrace konkrementu“ s možností jeho odstranění v jedné době. Konkrement lze rozdrtit na menší fragmenty a ty následně odstranit po-
mocí endoskopických extraktorů nebo je lze rozdrtit na jemný „prach“ – tzv. dusting. Tato procedura je dostatečně účinná téměř na všechny typy konkrementů a časově relativně nenáročná. „Urologické oddělení od prosince roku 2016 disponuje zcela novým laserovým přístrojem. Jedná se o holmiový- YAG (Yttrium-AluminiumGarnet) laserový systém minimálních rozměrů a hmotnosti. Má jednoduché nastavení parametrů díky barevné dotykové obrazovce. Jeho systém automatické detekce připojených vláken maximálně zvyšuje bezpečnost provozu. Obsahuje optimalizované programy pro litotripsi (drcení) “kamenů“ různého mineralogického složení, odstranění měkkých tkání a laserem indukovanou intersticiální termoterapii,“ vysvětluje Martin Novák, primář urologického oddělení Orlickoústecké nemocnice.
Laser v kombinaci s využitím flexibilního či rigidního ureterorenoskopu lze použít k drcení kamenů v ledvinách, močovodu a v močovém měchýři. Lze ho ale také využít na operace zúženin močové trubice, močovodu, k řešení nádorů močového měchýře o nízkém nádorovém stupni. Během jeho užívání se mohou vyskytnout komplikace spíše technického charakteru, jako zalomení vlákna, poškození optiky a pláště ureterorenoskopu laserovým paprskem. Ale také může dojít k postižení stěny dutého systému ledviny či močovodu. Komplikace jsou ale s přibývajícím počtem výkonů a zkušenostmi operatéra minimalizovány. Používáním nového přístroje lze zkrátit dobu léčby nemocných s touto diagnózou.
Návštěvníci měli po dobu konání akce možnost navštívit s průvodcem vybraná oddělení, která jsou pro veřejnost jinak běžně nedostupná. Velký zájem byl také o některá preventivní vyšetření, která mohli zájemci, v rámci
dne otevřených dveří, podstoupit bezplatně. Jednalo se například o vyšetření krevního tlaku, hladiny cukru v krvi, zjištění krevní skupiny, testování na infekci HIV, natočení EKG či prevenci kolorektálního karcinomu. Během odpoledne byl připraven doprovodný hudební program a po celý den bylo pro děti na dětském oddělení přichystáno mnoho akcí a her včetně ukázky canisterapie. Velmi nás potěšil zájem o návštěvu ze strany dětí z mateřských škol, žáků a studentů základních a středních škol, ale i široké veřejnosti. Pomyslným vyvrcholením Dne Orlickoústecké nemocnice byla premiérová večerní projekce filmu Teorie všeho, který se promítal v parku zdravotnického zařízení. „Ze strany diváků jsme se setkali s kladnými ohlasy a věříme, že v této doprovodné akci budeme pokračovat i v příštím roce. Na závěr bychom rádi touto cestou poděkovali všem zaměstnancům Orlickoústecké nemocnice, kteří se aktivně podíleli na přípravě a organizaci celé akce,“ dodává Jiří Řezníček, ředitel Orlickoústecké nemocnice.
Den Orlickoústecké nemocnice V pořadí již podruhé se Orlickoústecká nemocnice dne 22. září 2016 otevřela veřejnosti a návštěvníkům nabídla pestrý zdravotní a doprovodný program, který vůbec poprvé završila večerní projekce kina pod širým nebem. Organizátoři si připravili bohatý program, jehož cílem bylo propojit zdravotnickou osvětu se zábavou. Návštěvníci tak měli možnost strávit krásný slunečný den v naší nemocnici i jinak než v běžné roli pacienta. Slavnostní zahájení se uskutečnilo za účasti významných hostů v seminární místnosti na dětském oddělení Orlickoústecké nemocnice. Už v dopoledních hodinách zaplnily park v areálu Orlickoústecké nemocnice stánky, kde byli zdravotníci připraveni poskytnout zájemcům odborné rady a zodpovědět jejich případné dotazy. Připravena byla například ukázka a možnost praktického nácviku dezinfekce rukou, ukázka poskytování první pomoci a resuscitace u dospělých a dětí, poradenství o výživě a zdravém životním stylu, ukázka tejpování, ukázka rehabilitačních pomůcek včet-
ně poradenství, ukázka vyšetření srdce a mnoho dalšího. Výrobky svých klientů nabídl stánek Domova pod hradem Žampach a prezentovala se zde také Střední škola zdravotnická a sociální v Ústí nad Orlicí.
prosinec 2016
NAŠE NEMOCNICE
13
Monitory apnoe kojenců a kurzy resuscitace pro rodiče Předání 20 monitorů nadací Křižovatka dětskému oddělení Orlickoústecké nemocnice nebylo zdaleka první akcí tohoto druhu. Spíše jde už o tradici. Naše oddělení s nadací Křižovatka spolupracuje od samého začátku, již od konce minulého století, kdy se monitory dechu u nás objevily a začaly se používat. „Když nás nadace Křižovatka oslovila poprvé se svou nabídkou, byl jsem na rozpacích. Přístroj sliboval ohlídat novorozence na naší porodnici (jim byla první zásilka určena), ale svou neustálou přítomností a poblikáváním vyvolával zároveň stres, jak u zdravotníků, tak u maminek. Navíc stačilo, aby maminka nebo sestra zvedla miminko z postýlky a zapomněla alarm deaktivovat, rázem se celým oddělením rozezvučel ryk jak od požární sirény. Nakonec jsem nabídku přijal a nelitoval. Dar byl velkorysý, hned od počátku jsme „osadili“ všechny postýlky na porodnici a nemuseli tak rozhodovat, koho hlídat a koho ne. Dobře jsme udělali. Nedlouho poté postihla apnoe třetí den života zdánlivě zcela zdravého novorozence. Jen díky alarmu a rychlé reakci personálu dítě přežilo. Šlo o těžkou a bez urgentní léčby s životem neslučitelnou hypoglykemii, která se projevila zástavou dechu. Nebýt monitoru apnoe, stáli bychom nad mrtvým dítětem a ani patolog by nám nejspíše neozřejmil příčinu smrti. Hrozná představa,“ říká Luděk Ryba, primář dětského oddělení Orlickoústecké nemocnice.
Princip plošného užití apnoe monitorů spočívá v tom, že hlídáte všechny novorozence či kojence (obvykle do 6. nebo 8. měsíce věku), i když u většiny z nich nejsou známy žádné rizikové faktory. O to větší šok a tragédie může nastat, když se dechová činnost bez předchozího varování zastaví. Jen někdy je na blízku rychlá pomoc, častěji, bohužel, případ končí tzv. syndromem náhlého úmrtí kojence.
KURZY RESUSCITACE SE OSVĚDČILY V 90. letech minulého století postihovala 50 až 100 kojenců ze 100 tisíc narozených. „S několika smutnými případy jsme se setkali i v našem regionu. I když měli rodiče doma alarm a ten spustil poplach, nebyl po ruce nikdo, kdo by dokázal zajistit kvalitní resuscitaci do příjezdu posádky záchranné služby. Kvůli deseti nebo dvanácti minutám bezdeší ztratili rodiče krásné dítě. Došlo nám, že samotná technika, byť spolehlivá a rychlá, nestačí. Od roku 2009 jsme proto začali organizovat každý týden semináře, kde na názorných modelech (nazýváme je „modrající miminka“) učíme rodičovské páry nebo i jednotlivce jednoduchým základům resuscitace,“ sděluje Ryba. Na rozdíl od resuscitace dospělých, která stále častěji probíhá metodou „top less“, tedy bez umělého dýchání jen za pomoci srdeční masáže, je třeba u kojenců i starších dětí ovládat techniky obě, dýchání z úst do úst i masáž
srdce. Kurzy absolvuje každoročně na 500 párů rodičů, kteří očekávají příchod potomka. „Po 7 letech už jde celkový počet do tisíců. Je to sice jen kapka v moři, protože resuscitovat by měl umět každý gramotný občan, ale náš projekt, který jsme prezentovali i na pediatrickém kongresu v Olomouci v roce 2010, se rozšířil do řady dalších nemocnic. A potěšující je, že se o resuscitaci a její výuku dnes zajímají školy. Existuje množství dobrovolných kurzů i propagačních materiálů a zdá se, že se situace, kdy správně resuscitovat uměl v české zemi jen každý desátý (obvykle profesionál – zdravotník, hasič), začíná zlepšovat,“ dodává Ryba. Jen tak dostává smysl dnešní velké rozšíření apnoe monitorů v domácnostech. Krabičky s alarmem v postýlkách novorozenců a kojenců už dávno
zdomácněly a nevyvolávají obavy „že přivoláme to nejhorší“. Díky nadaci Křižovatka jsou dnes apnoe monitory nejen na celém novorozeneckém oddělení, ale i u všech postýlek na kojencích, a víme, že je to nejjistější způsob jak si ověřit, že dítě dýchá. Od roku 2009 také zprostředkováváme zapůjčování monitorů do domácností. I zde je dodavatelem přístrojů nadace Křižovatka. Stovky rodičů si každý rok monitor zapůjčí. Obvykle jsou to ti, kteří prošli kurzem a jsou připraveni v případě nouze zasáhnout. „Řadu dětí, u kterých monitor spustil alarm, jsme vyšetřovali na našem oddělení. I když jde nejčastěji o technický problém (vybité baterie, nevhodná podložka v postýlce nebo monitor staršího data s prošlou revizí), je vysoce pravděpodobné, že některé případy jsou závažné a bez okamžité reakce rodičů (taktilní stimulace, prodýchnutí dítěte, krátká srdeční masáž) by vše nemuselo skončit dobře. Od zavedení kurzů a zápůjční služby jsme se s náhlým úmrtím kojence v našem regionu nesetkali,“ říká Ryba. Pozoruhodný je i celostátní pokles výskytu tohoto syndromu, který zaznamenaly v uplynulých 20 letech i další evropské země. I když se na tomto pozitivním vývoji podílejí i jiné faktory, především spánek kojenců na zádech a nikoliv na břiše, je sledování kojenců monitory dechu a znalost základních resuscitačních technik nejspolehlivější metodou, jak své malé a bezbranné potomky ochránit.
Bohuslav Sobotka navštívil Orlickoústeckou nemocnici
Předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka při své cestě po regionu navštívil 1. října 2016 Orlickoústeckou nemocnici. Součástí návštěvy byla prohlídka nemocnice a také diskuze se zaměstnanci a veřejností.
14
NAŠE NEMOCNICE
prosinec 2016
Bobath dětem pomáhá Rehabilitační koncept je určený především pacientům s poškozením centrálního nervového systému. Nejvíce se zaměřuje na děti s dětskou mozkovou obrnou.
Vedoucí fyzioterapeutka rehabilitace Petra Dachovská zavedla metodu Bobath koncept. Zájem o tuto službu se postupně zvedá. Vedoucí fyzioterapeutka rehabilitace Chrudimské nemocnice Petra Dachovská zavedla do rejstříku poskytovaných služeb takzvaný Bobath koncept. Představte nám prosím fyzioterapeutickou metodu Bobath koncept. Jedná se rehabilitační koncept, který je určený především pacientům s poškozením CNS (centrálního nervového systému). Nejvíce se zaměřuje na děti s dětskou mozkovou obrnou. Cílem celého konceptu je zlepšení kvality života dítěte a jeho rodiny. Jedná se o konkrétní cíle, činnosti, které si dítě a jeho rodina přeje dosáhnout, ať už se jedná o zlepšení kvality sedu, vertikalizaci, chůzi s různými pomůckami či o lepší přijímání stravy. Bobath terapeut se nesnaží dítě mechanicky naučit jeden úkon, ale hledá způsoby za použití specifického handlingu, jak provádění jednotlivých čin-
ností samotnému dítěti usnadnit či umožnit. V tomto konceptu se využívá celá sada specifických facilitačních, stimulačních a inhibičních technik, které slouží k tomu, aby se dosáhlo vytčeného cíle. Cílem je vždy funkce a možnost aktivní účasti dítěte, jak jen to je možné. Terapeut vlastně dítěti pomůže a dá mu čas to zkusit. Obecně se terapeut snaží například o inhibici spasticity, patologických posturálních a hybných vzorů a facilitaci fyziologické postury a pohybu, které vedou k funkčním činnostem. V neposlední řadě je důležitá prevence kontraktur a deformit. V čem se Bobath koncept liší od Vojtovy metody? Oba koncepty jsou metodami na neurofyziologickém podkladě. Podkladem pro terapii jim je vývojová kineziologie. Avšak na Bobath koncept nahlížíme
jako na 24hodinový koncept, který zahrnuje nejen cvičení, ale všechny aktivity denního života, jako je například oblékání, svlékání, přijímání jídla a pití, hraní a manipulace s dítětem, polohování a udržování hygieny. V tomto konceptu neexistují metodické řady, sestavy cviků či cvičební jednotky. Proto se na začátku terapie dávají rodičům na doma režimová opatření a s postupem času se přechází od jednodušších ke složitějším cvikům, vždy ale záleží na odezvě u dítěte. Hodnotíme aktivní zapojení dítěte do běžného života – participaci. V Chrudimské nemocnici provádíte cvičení podle metody Bobath jako jediná v Pardubickém kraji. Jaký je zájem rodičů? Jsou čekací doby dlouhé? Zájem rodičů se postupně zvedá. Rodiče se dozvídají, že i u nás lze cvičit
=DPöVWQHMWHPö
touto metodou a postupně u nás začínají, aby nemuseli nikam dojíždět. Často se s tímto konceptem dostali do kontaktu jen v lázních či léčebnách a jsou rádi, že ve cvičení mohou pokračovat také ambulantně. Čekací doby zatím dlouhé nejsou. Většinou lze první návštěvu zrealizovat do 14 dnů od objednání. Můžete uvést konkrétní případ, kdy Bobath koncept pomohl? Většinou se jedná o dílčí úspěchy u těžce postižených dětí, které ale pro ně či pro rodiče dost znamenají. Například o ovlivnění zvýšené salivace a zlepšení přijímání potravy. Úspěchem byla stabilizace trupu a tím kvalitnější sed a možnost vertikalizace. Zlepšení jemné motoriky a sebeobsluhy díky centraci lopatky a uvolnění horních končetin pro úchop. A v poslední době mohu jmenovat i upravení šikmého krku u miminka.
=DPöVWQHMWHPö
Rychlá jako laser. Výkonná jako nikdo.
Rychlá jako laser. Výkonná jako nikdo.
3XQW£ɑNªʁ=WU\VHNQHXQLNQHDQLMHGLQª
=DPöVWQHMWHPö
3XQW£ɑNªʁ=WU\VHNQHXQLNQHDQLMHGLQª 1HSLMXNªYXQHSRWʁHEXMXGRYROHQRX
1HSLMXNªYXQHSRWʁHEXMXGRYROHQRX Rychlá jako laser. Výkonná jako nikdo.
3XQW£ɑNªʁ=WU\VHNQHXQLNQHDQLMHGLQª ƌĞǀŽůƵĐĞǀƟƐŬƵ͘Đnj 1HSLMXNªYXQHSRWʁHEXMXGRYROHQRX
=DPHVWQHMWHPH
=DPHVWQHMWHPH
=DPöVWQHMWHPö Rychlá jako laser. Výkonná jako =DPHVWQHMWHPH
3XQW£ɑNªʁ=WU\VHNQHXQLNQ
prosinec 2016
NAŠE NEMOCNICE
15
Den zdraví a Běh naděje podpořily výzkum Vstupní hala Chrudimské nemocnice se 11. října proměnila v ordinaci pro preventivní vyšetření a pro prezentační prostory vystavovatelů. Nemocniční zahrada pak nabídla prostředí pro běžeckou trasu a pro outdoorové aktivity. Hlavním cílem akce byla podpora výzkumu léčby onkologických onemocnění, na který se v průběhu dne vybralo téměř jedenáct tisíc korun. „Při dnešní akci jsme se zaměřili na prevenci nejen nádorových onemocnění, ale i na propagaci zdravého způsobu života,“ uvedl ředitel Chrudimské nemocnice Vladimír Kučera. Na Den zdraví a Běh naděje zavítalo téměř 750 dětí ze školek a základních škol z Chrudimi a okolí. Děti využily možnosti běhu na vytyčené trati o délce přibližně pět set metrů. Běh byl ale připraven pro všechny věkové kategorie. „Děti si akci velmi užily. Je dobré, že se od raného věku mohou dozvědět hezkou a zábavnou formou důležité informace o ochraně zdraví, o první pomoci a bezpečném chování. Mohly si vyzkoušet také kompenzační pomůcky, např. jízdy na koloběžkách, handbike a „jízdu“ na invalidním vozíku. Děti se tak učí pomáhat a nebýt lhostejní ke slabším a nemocným,“ uvedla Karolína Jonášová, učitelka červené třídy MŠ Pastelka, která se s dětmi zúčastnila této tradiční akce na novém místě. Následně měli návštěvníci možnost projít stanoviště a seznámit se s prezentacemi a workshopy zaměřenými na pohybovou aktivitu či programy zaměřené na simulaci postižení zdraví – vyzkoušet si mohli koloběžkování, hooping (cvičení s obručí), wooding (cvičení na houpacím prkně). U prezentace TJ Léčebny Košumberk byla k vyzkoušení připravena jíz-
Video z akce ke zhlédnutí zde: http://chrudim.nempk.cz/denzdravi2016 da na tricyklu, boccia, hanbike a jízda na invalidním vozíku. U stánku TyfloCentra zase chůze s bílou holí nebo simulace zrakové vady. Všichni návštěvníci si mohli obtěžkat i pravou olympijskou medaili. Tu přivezl ukázat Leoš Lacina, reprezentant České republiky a stříbrný z paralympiády z Londýna 2012 ve sportovní disciplíně zvané Boccia, patřící k české špičce v kategorii BC4, která je určena pro osoby po těžkých úrazech páteře. Návštěvníci se také zajímali o nové vnitřní vybavení nemocnice a své zdraví.
Pro návštěvníky byla organizována v pravidelných třicetiminutových intervalech prohlídka pokojů standardní i intenzivní péče, ale třeba také biochemické laboratoře. „Významná investice proběhla v loňském roce, kdy byl kompletně vyměněn lůžkový fond nemocnice. Takže všechny postele, ve kterých lidé leží a dnes mohli vidět, jsou nové, včetně nočních stolků,“ řekl náměstek generálního ředitele Nemocnice Pardubického kraje pro zdravotní péči Vladimír Ninger. Ve vstupní hale nemocnice a chodbách byla připrave-
na nabídka preventivních vyšetření, např. měření tělesných hodnot, anonymní odběry na zjištění nákazy HIV, cholesterol, glykémii, nádorový marker na prostatu (PSA), zjišťování krevní skupiny, krevního tlaku apod. „Akce byla skvěle zorganizována a měla mnou neočekávanou velikou účast. Jen na přístroji InBody se za den změřilo více než 100 lidí,“ zhodnotila Den zdraví Pavlína Zdeňková Kroužková, jedna z vystavovatelek. „Budoucí sestřičky, studentky naší Střední školy zdravotnické a sociální v Chrudimi, změřily stovkám zájemců tlak, hladinu cukru nebo cholesterolu,“ doplnila Zdena Hrochová, ředitelka školy. Dále byla připravena tematická stanoviště zaměřená na výživu, dentální hygienu, hygienu rukou, odvykání kouření, prevence úrazů, prevence onkologických onemocnění formou učení a ukázky samovyšetřování prsů a varlat na připravených modelech a informace k problematice pěstounství nebo dobrovolnické služby. Velký zájem byl také o zážitkové bloky, kde měli návštěvníci možnost vyzkoušet tzv. oblek stáří simulující omezenou pohyblivost a zhoršený zrak. Nejen přítomné ženy a dívky, ale i muži využili tzv. oblek těhotenství a zjistili, jaké to je se pohybovat s bříškem odpovídající šestému měsíci těhotenství.
NAŠE NEMOCNICE, příloha regionálního Deníku l Vydavatel: Nemocnice Pardubického kraje, a. s. l www.nempk.cz l e-mail:
[email protected] l Vychází: 16. prosince 2016 l Šéfredaktor: Pavel Kožený l Redakce - autoři článků: Pavel Kožený, Dušan Korel, Zdenka Hanyšová Celá, Martina Moravcová l Fotografie: redakce l Adresa redakce: Nemocnice Pardubického kraje, a. s., Kyjevská 44, 535 03 Pardubice l Tisk: Novotisk s.r.o. l Samostatně neprodejné
16
NAŠE NEMOCNICE
prosinec 2016
Ladislav Valtr – nový krajský radní pro zdravotnictví Ing. Ladislav Valtr, MBA, byl v roce 2006 zvolen do zastupitelstva města Choceň, kde od té doby zastával funkci místostarosty, a to až do roku 2014, kdy byl zvolen starostou města. Zastupitelem Pardubického kraje byl pak zvolen v roce 2012 a vykonával funkci místopředsedy Finančního výboru Zastupitelstva Pardubického kraje. V letošním roce mandát krajského zastupitele úspěšně obhájil a zároveň se stal krajským radním pro oblast zdravotnictví. Z tohoto důvodu se také rozhodl opustit funkci starosty Chocně.
klást důraz na modernizaci zdravotnického vybavení, a také jak jsem zmínil výše, na sjednocení informačních systémů s potřebnou bezpečností. Nutno dodat, že nyní dokončujeme investice zahájené v minulém období, mezi které patří například nový rehabilitační bazén v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. Z nových priorit bych uvedl dostavbu plicního rehabilitačního pavilonu v Jevíčku, dostavbu budovy pro instalaci magnetické rezonance v Pardubické nemocnici nebo projektovou přípravu pro centrální urgentní příjmy.
S jakou vizí přicházíte do pozice krajského radního, který má ve své gesci oblast zdravotnictví? Jedná se přeci jen o komplikovanou oblast. Já jsem více manažer než politik, takže budu stavět na svých zkušenostech ve strategickém řízení a hlavně užívat zdravý rozum. A to i pro zdánlivě komplikované a ožehavé situace, protože chtít řešit problematiku českého zdravotnictví a současně si myslet, že naplníte jak očekávání pacientů, tak zdravotnického personálu, a to v limitech pravidel zdravotních pojišťoven a možnostech krajského rozpočtu, to znamená řešit něco jako „kvadraturu kruhu“. Každopádně přicházím s velkou chutí pracovat. Abych byl ale trochu konkrétnější, tak nadále předpokládám zachování regionálních nemocnic jako tradičních „vstupních bran“ k akutní zdravotní péči v Pardubickém kraji. Poskytovaná péče za celou společnost by se tedy neměla v budoucnu nijak zmenšovat či omezovat. Skladba poskytované péče v jednotlivých nemocnicích bude nadále zajištěna s ohledem na její potřebnost, udržení potřebné kvality péče a rozvoj odborných postupů a zdravotnických technologií. Na pořad dne by ale mělo přijít smysluplné sdružování kapacit pracovišť, která nejsou dostatečně využívána a odborně zajištěna, rozvoj ambulantní složky a jednodenní péče v chirurgických oborech a navázání úzké spolupráce se zařízeními následné péče. Současně lze očekávat další rozvoj center pro léčbu vybraných chorob. Za důležité považuji také sjednocení informačních systémů, dokumentace, obsluhy a odborných postupů v jednotlivých nemocnicích s cílem vyšší bezpečnosti, flexibility a spolupráce při využití lidských zdrojů.
Pomohou s obnovou technického vybavení, ale i zateplením budov evropské fondy ve stejné míře jako v předchozím programovém období, nebo se bude muset kraj více spolehnout na vlastní prostředky? Bohužel podpora zdravotnictví z rozpočtu Evropské unie v novém programovém období klesá a je zaměřena pouze na několik vybraných oblastí. Nadále však očekáváme podporu při úsporách energií, tedy zateplení nemocničních budov. I zde se však finanční podpora snižuje a narůstá podíl vlastní spoluúčasti. Očekáváme však dotace při výstavbě tří nových základen záchranné služby, čímž se opět zlepší a zrychlí dostupnost nezbytné zdravotnické péče, ale také při nákupu nové magnetické rezonance v Pardubické nemocnici. Platí však premisa, že další rozvoj bude podmiňován vyššími investicemi z vlastních rozpočtových zdrojů kraje, případně státu.
Co podle Vás krajské zdravotnictví,
ale i celé české zdravotnictví trápí nejvíce? Nyní je to zjevně kritický nedostatek zdravotnického personálu. Jsem překvapen, jak to ministerstva zdravotnictví i školství nechala dojít daleko. Bohužel. Současná situace se dle mého názoru dala dávno předpokládat a měla být řešena na úrovni republiky mnohem dříve. Není to otázka posledních pár let, ale dlouhodobého setrvalého trendu. Podle mého názoru navíc v České republice nadužíváme zdravotní péči, léky, ale i zdravotnický materiál. Je-li to tak zvyklostně v ČR nastaveno a nechceme-li se v tomto jako společnost nijak omezovat a měnit, pak shledávám nedostatečnost a chybu ve stávajícím systému a nastavení zdravotních pojišťoven, respektive stovek miliard ze státního rozpočtu. Zmínil jste nedostatek lékařů, který trápí nejen Pardubický kraj. Může však kraj ze své pozice pomoci nemocnicím při udržení a hledání kvalitního personálu? Ano, toto zdaleka není problém jen Pardubického kraje, ale plošný, celorepublikový. Kraj i naše nemocnice na tuto situaci samozřejmě přesto reagovat musí a reagovat budou. Kromě podpory zdravotních týmů s klíčovou rolí garantů jednotlivých oborů je nutné v našem kraji spoluvytvářet podmínky pro jejich stabilizaci a celoživotní odborné vzdělávání. Podpoříme různé motivační personální programy, které svým dílem jistě také pomohou, ale v takto propastném nedostatku personálu to bude běh na dlouhou trať v řádech několika let. Tak či tak, reakcí NPK proto musí být i organizační změny, sjednocení in-
formačních systémů, dokumentace, odborných postupů a posílení flexibility spolupráce jednotlivých nemocnic s cílem maximálního využití a sdílení lidských zdrojů. Tématem minulých let byla pro krajské zdravotnictví fúze pěti samostatných regionálních nemocnic do jedné velké společnosti. Jak s odstupem času vidíte tento krok? Krok to byl jednoznačně správný. Téma to však bude i v dalších letech. Prozatím šlo o první fázi a víceméně jen statutárně-právní úroveň. Spojení akutních nemocnic do jednoho celku musí být dlouhodobě ekonomicky a organizačně stabilní. Propojení našich nemocnic nesmí zůstat na půli cesty, je opravdu nutná jejich mnohem užší spolupráce. Všechny vnitřní procesy, stejně tak investice do udržení a rozšíření rozsahu péče v rámci nemocnic, musí být řízeny i reálně implementovány v zájmu celé akciové společnosti. Kraj v posledních letech investoval do nemocnic přes miliardu korun, která napomohla nejen technickému vybavení, ale také stavbě Multioborového pavilonu v Pardubické nemocnici či rozsáhlé rekonstrukci a přístavbě budovy psychiatrie ve Svitavské nemocnici. Jaké další investice jsou pro vás v příštím období klíčové? Důležitá bude právě ta investiční koordinace a postupná realizace investic do všech nemocnic s cílem vytvořit a podpořit páteřní síť akutních nemocnic se širokým spektrem oborů a vytvoření příjmových míst ve všech pěti nemocnicích. Kromě řady klasických rekonstrukcí areálů, včetně zateplení budov, chci
V krajských zařízeních byl minulý rok spuštěn program Přátelská nemocnice. Bude program i nadále pokračovat a máte s ním případně již nyní konkrétní plány? Vytvářet prostředí přátelské nemocnice jako základ pro prosperitu a budoucí rozvoj nemocnice i Pardubického kraje je opravdu klíčové. Podpořím proto nejen certifikaci a akreditaci nemocnic v oblasti kvality, ale i pokračování programu Přátelská nemocnice. Pozitivní změny a opatření v této oblasti však musí vycházet zevnitř NPK. Formalizovaná snaha vedení je pěkná věc, ale s každodenní realitou v čekárnách a některých odděleních spokojeni být zatím nemůžeme. Je tedy současně nutné provádět průběžně vnitřní a vnější kontroly kvality poskytované péče a jejich pravidelné hodnocení.
