POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI1 Bílá kniha ČSSD Markéta Nekolová, Martin Potůček, Vladimír Špidla Praha, červenec 2013 Obsah SOUHRN Úvodem ANALYTICKÁ ČÁST Minulost a současnost zaměstnanosti v ČR Kritika vládních „reforem“ NÁVRHOVÁ ČÁST Strategická orientace sociálně demokratické politiky v oblasti zaměstnanosti Hospodářská politika podporující zaměstnanost ve veřejném, komerčním i občanském sektoru Návrat k dříve osvědčeným a současnou vládou opuštěným nástrojům politiky zaměstnanosti Renesance aktivní politiky zaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti Politiky zaměstnanosti zaměřené na nezaměstnaností nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva Regionální politiky zaměstnanosti Vzdělávací politika, systém sociálního pojištění, rodinná a daňová politika Institucionální rámec veřejných služeb zaměstnanosti K UPLATNĚNÍ TOHOTO DOKUMENTU
1
Děkujeme všem, kteří se vyjádřili k pracovní verzi tohoto textu a za jejichž kritiku, připomínky i náměty jsme velmi zavázáni: Miroslavu Čermákovi, Janu Dudkovi, Janu Hutařovi, Jiřímu Jaklovi, Pavlovi Janíčkovi, Ivě Kelčové, Vladimíru Kváčovi, Zdeňkovi Lukášovi, Františku Medřickému, Janu Mládkovi, Danielu Münichovi, Markovi Ondrouškovi, Igoru Pleskotovi, Michalu Radovi, Tomáši Sirovátkovi, Romanu Sklenákovi a Zdeňku Škromachovi. Za výslednou podobu dokumentu odpovídáme jako jeho autoři sami.
1
SOUHRN
V České republice se nezaměstnanost od roku 2008 rychle zvyšovala a nyní postihuje přibližně každého desátého člověka, který by mohl a chtěl pracovat. ČSSD chápe nezaměstnanost u nás jako dlouhodobě nepřijatelnou, individuálně devastující a sociálně škodlivou. Naším základním cílem je a bude, aby všem občanům, kteří chtějí a mohou pracovat, byla tato šance nabídnuta. Cestou k tomu bude politika zaměstnanosti vedoucí ke zvyšování celkové míry zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti. Naší ambicí je minimalizovat úroveň nezaměstnanosti tak, abychom se v horizontu pěti let dostali z nynějšího 7. místa mezi první pětici zemí EU s nejnižší mírou nezaměstnanosti. Obecným cílem prosazovaných změn bude uplatnění principu flexijistoty, to znamená přechodu od jistoty pracovního místa k jistotě zaměstnání. ČSSD se zásadně kriticky staví ke snaze pravicových vlád „řešit“ problémy trhu práce snižováním pracovněprávní ochrany zaměstnanců, ochrany zaměstnanosti, resp. zaměstnatelnosti pracovníků a preferencí postihů zaměstnanců a nezaměstnaných před jejich pozitivní motivací a prevencí nezaměstnanosti jako takové. Prvním krokem po případném převzetí vládní spoluodpovědnosti bude proto zrušení všech těmito vládami přijatých opatření, která se ukázala jako
nefunkční,
nehospodárná,
škodlivá
či
dokonce
nezákonná.
Rozvineme
politiku
zaměstnanosti, která bude klást důraz především na renesanci aktivní politiky zaměstnanosti s využitím všech osvědčených nástrojů podpory pracovního uplatnění občanů. Nástroji realizace této strategické orientace sociálně demokratické politiky budou:
hospodářská politika
aktivní a pasivní politika zaměstnanosti
regionální politika zaměstnanosti
politika zaměstnanosti orientovaná na nezaměstnaností nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva
vzdělávací politika, systém sociálního pojištění, rodinná a daňová politika.
Koordinaci a realizaci těchto politik zabezpečí průběžně aktualizovaná, závazná, průřezová a pravidelně vyhodnocovaná Národní strategie podpory zaměstnanosti, funkční organizace politiky 2
zaměstnanosti na úrovni centra a krajů a trvalý sociální dialog zprostředkovaný tripartitou se zapojením dalších aktérů. K zajištění těchto cílů podpoří ČSSD zvýšení veřejných výdajů na pasivní i aktivní politiku zaměstnanosti. Zatímco ve vyspělých zemích EU se výše veřejné podpory aktivní politiky zaměstnanosti pohybuje dlouhodobě kolem 1 % HDP, v ČR je to nyní pouze 0,1 % HDP. Cílem ČSSD bude zvýšit tento podíl alespoň na 0,5 % HDP. V uspořádání veřejných služeb zaměstnanosti uplatníme tyto principy: 1. Prohloubíme sociální dialog mezi vládou, zaměstnavateli a odborovými svazy. Na regionální úrovni rozvineme politiky odpovídající diferencovaným potřebám jednotlivých regionů. 2. Gestorem veřejných služeb zaměstnanosti bude Ministerstvo práce a sociálních věcí a jeho Správa služeb zaměstnanosti. Součástí výkonu této gesce bude analýza a prognózování vývoje trhu práce, tvorba a supervize uplatnění strategických dokumentů, metodická a pedagogická podpora výkonu činnosti nižších článků řízení, systematické hodnocení a srovnávání efektů uplatňovaných nástrojů politiky zaměstnanosti a mezinárodní spolupráce. 3. Nositeli veřejných služeb zaměstnanosti budou Úřady práce. Jejich činnost bude charakterizovat: a) organizace na územním principu; b) uplatnění principu subsidiarity (přenosu odpovědnosti na ty články řízení, které budou nejlépe vybaveny k výkonu daných činností); c) orientace jen na činnosti přímo související s podporou zaměstnanosti (a s tím související návrat výplaty sociálních dávek na obecní úřady); d) posilování aktivní politiky zaměstnanosti; e) možnost zřizovat k realizaci vybraných úloh specializovaná zařízení. Tento dokument předkládáme jako vodítko pro realizaci budoucí politiky zaměstnanosti ČSSD, včetně uplatnění potřebných legislativních změn a fiskálních opatření. Přivítáme další podněty a připomínky, které by pomohly nalézat cesty a způsoby, jak nabídnout v České republice práci všem, kteří pracovat mohou a chtějí.
3
Úvodem Globální krize naplno odhalila systémové slabiny fungování světové ekonomiky. Mnoho zemí se ocitlo v situaci vysoké, chronické, leckdy dále rostoucí nezaměstnanosti. Tu podtrhuje i masivní uplatňování nových technologií šetřících lidskou práci. V důsledku této krize, přesunem výroby do zemí s lacinější pracovní silou a nižší úrovní sociální ochrany, ale také politikou úspor a škrtů veřejných rozpočtů byla Evropská unie postižena rostoucí nezaměstnaností více než jiné části světa. Do historicky bezprecedentní situace se dostaly zejména země na jihu Evropy (nejvíce Řecko, Španělsko a Portugalsko). Naopak Rakousko, Německo, Lucembursko a Nizozemsko byly schopny svoji míru nezaměstnanosti udržovat na relativně nízké úrovni. Je zřejmé, že některé členské státy byly schopny na krizi zareagovat dobře, zatímco jiné se naopak ocitly na okraji propasti. V České republice se nezaměstnanost od roku 2008 rychle zvyšovala a nyní postihuje přibližně každého desátého člověka, který by mohl a chtěl pracovat. I když jsme na tom zatím lépe než jižní křídlo EU, ČSSD chápe nezaměstnanost u nás jako dlouhodobě nepřijatelnou, individuálně devastující a sociálně škodlivou. Nezaměstnanost totiž považujeme za nejzávažnější sociální, ale zároveň i palčivý ekonomický problém naší země. Postihuje přímo nejen nezaměstnané, ale i jejich rodiny. Ekonomika ztrácí dostupný potenciál pracovních sil. Čím více nezaměstnaných, tím vyšší náklady na veřejné služby a dávky zajišťující jim důstojné životní podmínky. NEZAMĚSTNANOST JE ZLO - SOCIÁLNÍ I EKONOMICKÉ! Základním cílem sociálně demokratické politiky v oblasti zaměstnanosti je a bude, aby všem občanům, kteří chtějí a mohou pracovat, byla tato šance nabídnuta. Cestou k tomu bude politika zaměstnanosti vedoucí ke zvyšování celkové míry zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti. Naší ambicí je minimalizovat úroveň nezaměstnanosti tak, abychom se v horizontu pěti let dostali z nynějšího 7. místa mezi první pětici zemí EU s nejnižší mírou nezaměstnanosti. Pokud lidé práci nenaleznou (nebo o ni přijdou), čemuž nelze v podmínkách tržní ekonomiky zcela zabránit, musí stát minimalizovat možnost jejich propadu do dlouhodobé nezaměstnanosti. V boji s nezaměstnaností chceme vycházet z dobré tradice českých služeb zaměstnanosti, založené na začátku 90. let minulého století. Jejich rozvoj se však od té doby nejen nedokázal plně adaptovat na měnící se hospodářskou a sociální situaci, ale po nástupu pravicových vlád v roce 2006 nabyl poměrně rychle charakteru spíše represivního orgánu státní moci – s výstřelky typu veřejné služby nebo hlášení nezaměstnaných v rámci DONEZ. Chceme se vrátit k funkčním, užitečným a v minulosti osvědčeným nástrojům politiky zaměstnanosti, které motivují nezaměstnané k návratu na trh práce a vytvářejí jim k tomu příznivé podmínky. Zároveň se chceme a budeme inspirovat zkušenostmi těch zemí, které se dnes nacházejí v této oblasti na špici evropského pelotonu - aniž bychom je otrocky přebírali.
4
ANALYTICKÁ ČÁST Minulost a současnost zaměstnanosti v ČR Vzhledem k určitému zpoždění byl dopad celosvětové ekonomické a finanční krize na trh práce v ČR nejviditelnější v první polovině roku 2010, kdy průměrná míra registrované nezaměstnanosti dosáhla podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) 9,8 %. Vývoj obecné míry nezaměstnanosti v ČR v posledních 8 letech ilustruje následující graf.
Vývoj obecné míry nezaměstnanosti v ČR 12
Míra nezaměstnanosti (%)
10 8 Ženy
6
Muži 4
Celkem
2
0 2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Rok
Zdroj: ČSÚ (metodika EUROSTAT2), 2013 Nezaměstnanost má v ČR silný geografický rozměr. Dlouhodobě jsou nezaměstnaností nejvíce ohrožené severozápadní Čechy, severní Morava a některé okresy především v okrajových částech země (Bruntál, Hodonín, Jeseník). Mluvíme jednak o strukturálně postižených regionech a jednak o hospodářsky slabých regionech, okresech a obvodech. Sociální a ekonomická situace je zde rok od roku dramatičtější, což začíná i v ČR ohrožovat soudržnost společnosti. V postižených oblastech dochází k růstu chudoby, eskalaci sociálního napětí a šíření sociálněpatologických jevů. Mezi hospodářsky nejúspěšnější regiony s velmi nízkou nezaměstnaností naopak patří již tradičně Středočeský kraj (okresy Praha-východ, Praha-západ, Mladá Boleslav a 2
Obecná míra zaměstnanosti je ukazatel, se kterým v rámci mezinárodního srovnání zemí EU pracuje EUROSTAT. Jeho metodiku výpočtu v ČR převzal také Český statistický úřad (dále jen ČSÚ). MPSV ČR měří nezaměstnanost na základě dat z úřadů práce. Až do roku 2012 se tento ukazatel nazýval registrovaná míra nezaměstnanosti a vyjadřoval podíl počtu nezaměstnaných registrovaných úřady práce na disponibilní pracovní síle (v procentech).
5
Benešov) a okresy některých krajských měst (Hlavní město Praha, České Budějovice nebo Hradec Králové). V poslední době jsme svědky určitého paradoxu. Navzdory faktu, že se česká ekonomika nachází podle vývoje HDP ve fázi poměrně hluboké a vleklé ekonomické recese, míra zaměstnanosti plynule vzrůstá, ale současně se dále navyšuje počet registrovaných osob bez práce a obecná míra nezaměstnanosti (ČSÚ, 2013). V době ekonomické krize docházelo ke snižování zaměstnanosti nejvíce v odvětví průmyslu a v sektoru služeb, přičemž v prvním se rušení pracovních míst týkalo především mužů a ve druhém zasáhlo obě pohlaví. Od počátku roku 2011 dochází (díky pracovnímu zapojení žen a rozšiřování kategorie podnikatelů, zejména těch bez zaměstnanců – osob samostatně výdělečně činných - OSVČ) k opětovnému pozvolnému růstu míry zaměstnanosti. Právě tyto dvě skupiny posilují celkovou zaměstnanost v ČR i v době probíhající recese domácí ekonomiky (ČSÚ, 2013). V případě OSVČ jde ovšem často o tzv. skrytý pracovní poměr (typicky ve stavebnictví, zemědělství, lesnictví…). Míra registrované nezaměstnanosti dle dat MPSV ke konci roku 2012 činila 9,4 %, přičemž k růstu začalo docházet v září, do té doby naopak průběžně klesala. V únoru 2013 zatím stoupl počet registrovaných osob na své historické maximum - 593,7 tis. osob. Míra registrované nezaměstnanosti ve výši 8,1% je sice na první pohled v porovnání s prosincem 2012 nižší, ale jen proto, že ministerstvo začalo používat zcela nový ukazatel (MPSV, 2013); při zachování starého ukazatele by to bylo rekordních 10,1 %!3 Negativní sociální a ekonomické důsledky takto vysoké nezaměstnanosti se plně projeví při uvědomění si faktu, že plných 43,4 % nezaměstnaných bylo ke konci roku 2012 bez práce déle než jeden rok (ČSÚ, 2013). Toto číslo vypovídá o zásadním strukturálním a kvalifikačním nesouladu na trhu práce, který je však pro ČR dlouhodobým a neřešeným problémem, nejedná se tedy o důsledek krizového vývoje. Například v roce 2008, tedy v době ekonomické konjunktury, byla její hodnota ještě vyšší (47,7 %). Alarmující je vedle vysokého podílu dlouhodobě nezaměstnaných také poměrně rychlý růst nezaměstnanosti absolventů a mladých osob ve věku 15 až 24 let a zvyšování rozdílu v nezaměstnanosti mužů a žen v neprospěch žen. Dalším nepříznivým jevem českého trhu práce je vývoj počtu volných pracovních míst, který po bezprecedentním poklesu v roce 2009 zatím stále stagnuje, a to i při rostoucí zaměstnanosti. Pracovních aktivit ve standardním zaměstnaneckém poměru přitom ubývá, a to již čtyři roky za sebou (alespoň však po poklesu v letech 2009 a 2010 dochází k opětovnému zvyšování podílu plných pracovních úvazků na dobu neurčitou). Tento paradox lze připsat z velké části růstu podílu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, zvláště pak dohod o provedení práce, které, pokud nejsou druhým pracovním poměrem, nemají žádný vliv na důchodové a sociální zabezpečení zaměstnance.
3
Za snížením hodnoty nezaměstnanosti v ČR stojí zcela nový ukazatel jejího měření – Podíl nezaměstnaných osob. Vyjadřuje poměr nezaměstnaných ke všem obyvatelům ve věku 15-64 let a paradoxně do této skupiny zahrnuje i osoby připravující se na budoucí povolání, tedy studenty, dále osoby v domácnosti, rentiéry apod. Jak jsme již uvedli, původní ukazatel míry registrované nezaměstnanosti poměřoval registrované uchazeče o zaměstnání pouze k počtu nezaměstnaných registrovaných úřady práce na disponibilní pracovní síle (v procentech).
6
Tvorbě nových pracovních míst nepomáhaly ani kroky vlády do konce roku 2012, jelikož se zaměřovaly pouze na oblast výdajových škrtů a zcela opomíjely potřebu implementace vhodných prorůstových hospodářských opatření. Z hlediska struktury ekonomiky nejvíce nových pracovníků absorboval v minulých dvou letech terciární sektor (zejména tržní služby), který tak v současné době zaměstnává téměř 59 % všech zaměstnaných v české ekonomice. Dalších 38,2 % zaměstnává sektor sekundární – odvětví průmyslu a stavebnictví, přestože v něm pracovní místa v roce 2012 spíše zanikala (ČSÚ, 2013). Primární zemědělský sektor zaměstnává necelá 3 % pracovníků. Velkými změnami prochází struktura zaměstnanosti podle věku a pohlaví. Zatímco klesá podíl mladých pracovníků (díky zapojení ve vzdělávacím procesu a ztíženým přístupem na trh práce po jeho ukončení), výrazně roste podíl starších pracovníků, stále však zůstává pod průměrem EU. Přestože v poslední době stoupá, je také míra zaměstnanosti žen v ČR dlouhodobě pod evropským průměrem. V současnosti dosahuje hodnot z konce 90. let minulého století. Kriticky nízká je pak zejména v případě žen v reprodukčním věku, především žen s dětmi. Spolu s kategoriemi osob do 25 let a nad 50 let je to skupina s největším potenciálem růstu zaměstnanosti v ČR v dalších letech. Přitom mladé ženy jsou dnes v průměru vzdělanější než jejich mužské protějšky. Nepříznivým jevem českého trhu práce souvisejícím s genderovou strukturou zaměstnanosti je také koncentrace žen a mužů v určitých typech zaměstnání a na různých úrovních činností, přičemž možnosti žen jsou omezenější než možnosti mužů (tzv. horizontální segregace). Pro ženy na trhu práce také stále platí, že poměrně často vykonávají práci nižší úrovně (tzv. vertikální segregace) a jsou za stejnou práci odměňovány hůře. Při výčtu problematických aspektů českého trhu práce je třeba zmínit také růst tzv. chudoby v práci, která u nás souvisí zejména s podzaměstnaností a s velmi nízkou, léta stagnující úrovní minimální mzdy (která tak neplní své základní funkce – motivační a sociálně ochrannou) a projevuje se zvyšujícím se podílem domácností, jejichž příjem z pracovní aktivity je natolik nízký, že nestačí na uspokojení základních životních potřeb jejich členů. Zatímco průměrná míra chudoby v EU činí 17 %, Francouzi mají 6,1 % a Švedové 2,5 %, výskyt chudoby v práci dnes v ČR představuje nadprůměrných 18,2 %. Kritika vládních „reforem“ ČSSD se vždy stavěla a nadále zásadně kriticky staví ke snaze pravicových vlád „řešit“ problémy trhu práce prostřednictvím postupného snižování pracovněprávní ochrany zaměstnanců, ochrany zaměstnanosti, resp. zaměstnatelnosti pracovníků a také preferováním postihů zaměstnanců a nezaměstnaných před jejich pozitivní motivací a prevencí nezaměstnanosti. Celá řada Parlamentem schválených předloh zákonů a vládou přijatých opatření je v přímém rozporu s naší vizí a programem, neboť se v rámci tzv. “veřejných škrtů” redukují výdaje v oblasti politiky zaměstnanosti, v systému sociálního zabezpečení, ve sféře tvorby nových pracovních míst a ve vzdělávacím systému - a to navíc velice krátkozrace. K nepodařeným experimentům patřilo i zavedení nákupu zprostředkovatelské činnosti Úřadů práce (dále jen: ÚP) od komerčních agentur práce. V posledních letech nicméně nebylo MPSV schopno vyčerpat značnou část i takto redukovaných prostředků na podporu zaměstnanosti, včetně podpory nezaměstnaností nejvíce
7
ohrožených skupin.4 Lze předpokládat, že v dlouhodobém horizontu ekonomické a sociální ztráty v těchto prorůstově a preventivně působících oblastech politiky mnohonásobně převýší současné úspory. Vláda prosazovala některé své kroky na hraně, jiné dokonce i za hranou zákona, takže je musely korigovat nebo úplně zastavit jiné ústavní instituce: Ústavní soud zrušil ustanovení zákona o výkonu tzv. veřejné služby (jako podmínky výplaty dávek v nezaměstnanosti i dávek hmotné nouze). Tímto opatřením vláda zcela popřela princip povinného sociálního pojištění proti ztrátě zaměstnání, který byl do státní politiky zaměstnanosti včleněn po listopadu 1989; povinnost nezaměstnaných docházet ke kontrolám v rámci systém DONEZ, zavedená v říjnu 2011, ruší s platností od října 2013 samo ministerstvo práce a sociálních věcí. Veřejný ochránce práv ministerstvu sdělil, že ji považuje za neústavní; výplatu sociálních dávek prostřednictvím karty sociálních systémů (tzv. S-karty). Projekt zpochybnil Úřad na ochranu osobních údajů vzhledem k tomu, že MPSV zacházelo s osobními údaji bez zákonných důvodů, veřejný ochránce práv kvůli tomu, že mají platební i identifikační funkci, a právníci za to, že smlouva, podepsaná mezi MPSV a Českou spořitelnou aplikuje soukromé právo na agendu, která je z povahy věci veřejnoprávní. Z množství již přijatých, implementovaných a dosud nezrušených opatření ČSSD zásadně odmítá: legislativní změny podporující tzv. “levnou pracovní sílu” (dlouhodobé zmrazení minimální mzdy, uvolnění možnosti zaměstnávání zaměstnavatele zaměstnavatelem, tedy tzv. švarcsystém); výrazné snížení úrovně sociální ochrany nezaměstnaných (např. zákaz přivýdělku a pobírání podpory v nezaměstnanosti – zde by ovšem bylo třeba nastavit přísné kontrolní mechanismy bránící zneužívání, zákaz souběžného pobírání odstupného a podpory v nezaměstnanosti, vliv způsobu ukončení pracovního poměru na výši podpory v nezaměstnanosti, poskytování podpory podle výše odstupného, nezapočítávání doby studia jako náhradní doby pro poskytování podpory v nezaměstnanosti a závislost výše pomoci v hmotné nouzi na pracovní aktivitě); nedostatečnou podporu tvorby nových pracovních míst, zejména pro znevýhodněné skupiny na trhu práce jako jsou zdravotně postižení, starší pracovníci, menšiny (zejména Romové), nezaměstnaní s kumulací více hendikepů vzhledem k trhu práce apod.; odstranění povinnosti zaměstnavatelů hlásit ÚP volná pracovní místa; zhoršení podmínek pro přiznání podpory v nezaměstnanosti (zkrácení rozhodného období pro splnění podmínek o 1 rok, výdělečná činnost musí nově trvat min. 1 rok během 24 po sobě jdoucích měsíců (doposud během 36 měsíců), což velmi výrazně dopadá na nezaměstnané z rizikových skupin, na tzv. sezonní zaměstnance a na absolventy škol; rozmělnění kategorie vhodného zaměstnání (pro uchazeče je jako vhodné definováno každé zaměstnání, které odpovídá jeho zdravotnímu stavu - bez ohledu na jeho kvalifikaci); redukce státní podpory při zaměstnávání zdravotně postižených osob (zrušení institutu chráněné pracovní dílny, redukce příspěvku na úhradu provozních nákladů na chráněné 4
V roce 2011 bylo využito 3,82 miliard z plánovaných 6,3 miliard Kč, v roce 2012 už jen méně než polovina z plánovaných 5,49 miliard Kč.
8
pracovní místo - roční výše max. 48 000 Kč, omezení podpory zaměstnávání zdravotně znevýhodněných osob – kategorie zdravotně znevýhodněných, tj. i jejich podpora při zaměstnávání má být od 1. 1. 2014 zrušena); zpřísnění podmínek pro evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce (pokud uchazeč ukončí sám nebo dohodou bez vážných důvodů vhodné zaměstnání zprostředkované Úřadem práce); snížení podpory v nezaměstnanosti pro osoby odcházející ze zaměstnání “z vlastní vůle”; snížení podpory zaměstnavatelům, zaměstnávajícím více než 50 % osob zdravotně postižených, ze 100 % na 75 %. organizační a funkční změny Úřadů práce (dále jen: ÚP), které znemožnily individuální přístup k nezaměstnaným. ÚP vystupují převážně jako centralizovaný represivní státní orgán (což je dáno mj. nedostatečným počtem pracovníků, rozšířením jejich agend v oblasti výplaty sociálních dávek, výrazným zpřísněním podmínek evidence v registru nezaměstnaných osob a nabídky efektivních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti – dále jen: APZ). Bez navázání partnerského vztahu a vzájemné důvěry mezi pracovníkem ÚP a konkrétnímu nezaměstnaným přitom nemůže být nalezení řešení často složité životní situace klienta optimální; omezování už tak nízkých veřejných prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti.
Ve všech těchto případech se ČSSD zasadí o rozumný návrat k dříve osvědčeným nástrojům politiky zaměstnanosti, ale i o jejich rozvoj odpovídající proměnám trhu práce a celé společnosti. Samostatným problémem je omezování až likvidace ochrany pracovníků v pracovním právu, zejména v Zákoníku práce Nedávno přijatá novela Zákoníku práce obsahuje další opatření celkově snižující úroveň ochrany a jistot pracovníků a značně omezuje jejich odborová práva. Hlavním rysem je pokračující podpora tzv. “ levné práce”, kterou ČSSD zásadně odmítá (např. formou snižování odstupného, výpovědní doby, prostřednictvím některých úprav v oblasti odměňování, možností volného řetězení pracovních smluv na dobu určitou, zvyšování podílu dohod o provedení práce bez návaznosti na benefit spočívající v zápočtu odpracovaných let a účasti na sociálním pojištění). Mnohá z přijatých opatření jsou navíc v rozporu s evropským komunitárním právem (pracovněprávními směrnicemi). Proti představě ČSSD jdou také opatření snižující úroveň ochrany zaměstnanců v pracovněprávních vztazích prostřednictvím odborových organizací (oslabení role kolektivního vyjednávání, kolektivních smluv, vliv odborové organizace v podnicích). Problematickým rysem současného pracovního zákonodárství je i špatná provázanost Zákoníku práce a Občanského zákoníku – dvou základních norem v této oblasti, která v praxi může způsobovat značnou právní nejistotu (zejména díky rozdílné době účinnosti Zákoníku práce a Občanského zákoníku a absence jasných pravidel aplikace soukromoprávní úpravy pracovněprávních vztahů v Občanském zákoníku).
9
NÁVRHOVÁ ČÁST Strategická orientace sociálně demokratické politiky v oblasti zaměstnanosti Chronická, vysoká a dlouhodobá nezaměstnanost, charakterizovaná v předchozím oddíle, je pro ČSSD nepřijatelná. Jak jsme již uvedli, kromě restriktivní hospodářské politiky vlády a přetrvávající hospodářské krize se na ní výrazně podepsal praktický rozvrat státní politiky zaměstnanosti obecně a aktivní politiky zaměstnanosti zvláště. Zvyšování zaměstnanosti a účinný boj s nezaměstnaností považuje ČSSD za jednoznačnou vnitropolitickou prioritu. Jak jsme zmínili již v úvodu, základním cílem (a samozřejmě následně i kritériem úspěšnosti) sociálně demokratické politiky v oblasti zaměstnanosti je a bude, aby všichni občané, kteří chtějí a mohou pracovat, dostali šanci se zaměstnat. K dalším důležitým okolnostem patří možnost vykonávat práci v důstojných pracovních podmínkách – a dostávat za ni spravedlivou odměnu. Základním strategickým cílem našeho usilování je prosazovat koordinovaně, provázaně a s přihlédnutím k dostupným zdrojům takové změny, které povedou na českém trhu práce k uplatnění principu flexijistoty, zavedeného v Dánsku a doporučovaného Evropskou unií, tj. vyvážení vztahu mezi pružným trhem práce na jedné straně a zachováním dostatečné míry ochrany a ekonomických a sociálních jistot pracovníků. Oba principy lze v praxi skloubit, jak ukazuje vývoj na trzích práce v některých zemích EU (např. v Dánsku, v kulturně a historicky blízkém Rakousku, v Nizozemsku apod.) Záměrem ČSSD je proto opětovně zvýšit pracovněprávní ochranu zaměstnanců (a určitých kategorií flexibilních pracovníků) tam, kde liberalizace trhu práce otevřela zaměstnavatelům prostor ke zneužívání jejich silnějšího postavení. V politice zaměstnanosti preferovat pozitivní motivaci směrem k nezaměstnaným a prevenci nezaměstnanosti před uplatňováním neúčinných postihů a faktickou diskriminací a ponižováním nezaměstnaných osob. Aby tyto kroky mohly být realizovány, musí ČSSD zvýšit veřejné výdaje na politiku zaměstnanosti (zejména aktivní, ale i pasivní) i s přesahem do oblasti vzdělávání, sociálního zabezpečení a bydlení. Zejména podíl současných výdajů na státní aktivní politiku zaměstnanosti, plynoucích přímo ze státního rozpočtu, je zanedbatelný a je vůbec jedním z nejnižších v zemích EU.5 V souvislosti s blížícím se ukončením masivních finančních toků z Evropského sociálního fondu bude třeba tento pokles v předstihu kompenzovat opětným zvýšením příslušných položek státního rozpočtu. Nástroji realizace této strategické orientace sociálně demokratické politiky v oblasti zaměstnanosti budou: hospodářská politika aktivní a pasivní politika zaměstnanosti regionální politika zaměstnanosti politika zaměstnanosti orientovaná na nezaměstnaností nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva 5
Viz kapitola „Renesance aktivní politiky zaměstnanosti“ dále v textu.
10
vzdělávací politika, systém sociálního pojištění, rodinná a daňová politika.
Realizaci všech těchto politik zabezpečí průběžně aktualizovaná, závazná, průřezová a pravidelně vyhodnocovaná Národní strategie podpory zaměstnanosti, odpovídající institucionální rámec politiky zaměstnanosti na úrovni centra a krajů a trvalý sociální dialog zprostředkovaný tripartitou se zapojením dalších aktérů. Hospodářská politika podporující zaměstnanost ve veřejném, komerčním i občanském sektoru Cílem hospodářské politiky ČSSD bude zvyšování zaměstnanosti, přičemž bude věnována pozornost i specifickým obtížněji zaměstnatelným skupinám obyvatelstva. Půjde především o podporu tvorby pracovních míst v těch odvětvích veřejného sektoru, kde jsou velké rezervy po celém území republiky rovnoměrně rozložených nových pracovních příležitostí (především ve zdravotnictví a v sociálních službách), jejichž potřeba naléhavě stoupá kvůli demografickému stárnutí populace a početnímu vzestupu sociálních skupin, ohrožených sociálním vyloučením; legislativní a finanční podporu životaschopných forem sociálního podnikání především v občanském sektoru. Uplatní se zvláště v oblastech postižených vysokou nezaměstnaností nebo při podpoře zaměstnávání znevýhodněných skupin obyvatelstva; zvýšení veřejných investic, investic z evropských fondů a investic státních a státem ovlivňovaných firem do rozvoje infrastruktury země (dopravní cesty, energetika, informační a komunikační systémy, zvyšování retenční schopnosti krajiny aj.), které budou stimulovat ekonomický růst a současně vytvoří nová pracovní místa; zvýšení přílivu přímých zahraničních investic obnovením činnosti Czechinvestu; podporu exportu českých firem při exportu do zemí mimo OECD a dále zvýšením kapitalizace České expertní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti; podporu středních a malých firem v obcích a krajích formou veřejných zakázek do místní infrastruktury, do všech forem výstavby bytů včetně sociálního bydlení, ekologických staveb, rozvoje krajiny a ochrany kulturních památek. Podporovat je může také Českomoravská záruční a rozvojová banka; podporu výstavby sociálních bytů, která bude multiplikovat efekty na trhu práce (nová pracovní místa, dostupné bydlení sociálně slabých rodin, ekonomický růst) rovnoměrně na celém území republiky; legislativní a finanční podporu veřejného i komerčního sektoru v rozvoji výzkumu a inovací; posílení kontroly pracovních podmínek a dodržování pracovního práva v ČR s cílem potlačit černý a šedý trh práce, jelikož činí nepřehledným, kdo je skutečně nezaměstnaný a kdo ne, a výrazně snižuje efekty pobídkových i podpůrných opatření. Kromě podpory bezhotovostních finančních operací a zavedení kontrolních pokladen bude kladen důraz hlavně na činnost kontrolních orgánů, to jest Úřadu práce a Státního úřadu inspekce práce a napravení jejich současné odborné a personální nedostatečnosti.
11
Renesance aktivní politiky zaměstnanosti Základním heslem programu ČSSD spojeným s oblastí aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) a veřejných služeb zaměstnanosti je renesance v pravém slova smyslu. Což v praxi nebude znamenat pouze úsilí o obnovu jejich podoby a role z let před provedenými „reformami“ současné vlády, ale také jejich rozvoj jdoucí nad rámec dosavadní polistopadové praxe. Vzorem této vize jsou evropské země jako Rakousko, Belgie či Dánsko, kde rozvinuté služby i APZ účinně pomáhají snižovat nezaměstnanost a současně podporovat růst zaměstnanosti a zaměstnatelnosti. Snižování nezaměstnanosti se musí ubírat především cílenou aktivní politikou zaměstnanosti. U osob, které se ocitly bez práce, jde především o rychlou zpětnou integraci do pracovního procesu. Riziko narůstající obtížné zaměstnavatelnosti totiž prudce stoupá s dobou nezaměstnanosti, kdy klesají pracovní návyky, a roste ztráta odbornosti. Klíčovým předpokladem je přitom rychlé navázání partnerského vztahu mezi osobou práci hledající a veřejnou službou zaměstnanosti. Ten lze velmi levně, rychle a účinně zajistit široce rozvinutým systémem tzv. call center, která jsou v prvním přímém kontaktu s klienty. Při následném osobním kontaktu je třeba klást důraz na osobní vztah mezi stále stejným asistentem a konkrétním uchazečem a to na bázi vzájemné důvěry. Pokud chce dotyčná osoba skutečně pracovat, tak do ní investovat prostředky a to jak na rekvalifikaci, tak i na pomoc při hledání práce. Na druhé straně, osoby, které nechtějí pracovat, je třeba včas bez odkladu a bez zbytečných vícenákladů, převádět do standardních systémů sociálních podpor, které ovšem musí být nižší, než finanční podpora pro aktivního uchazeče o práci. Obsahem této politiky budou změny vedoucí ke schopnosti veřejných služeb zaměstnanosti vytvářet a implementovat v příslušném regionu/okresu účinná opatření podložená znalostí problémů a potřeb jednotlivých klientů a trhu práce. Jednou z velkých příležitostí k rychlému zlepšení tohoto stavu je propojení dat, kterými disponuje Česká správa sociálního zabezpečení (ví, kdo pracuje, pro koho a za kolik) s daty týkajícími se aktivní politiky zaměstnanosti (na koho a jaké nástroje APZ byly či jsou aplikovány). Hlavní důraz bude přitom kladen na rizikové skupiny trhu práce, nejvíce ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností v nejvíce hospodářsky a sociálně postižených regionech. Z nástrojů APZ jsou pro ČSSD významným tématem rekvalifikace. Jejich současnou podobu a efektivitu kritizují jak zaměstnavatelé, tak i sami účastníci. Úpravy v oblasti rekvalifikací budou zasahovat celkem tři roviny – proces jejich zacílení, obsahovou stránku i stránku formální. Při výběru vhodné rekvalifikace budou ÚP vycházet z informací o kvalifikačních potřebách trhu práce v jednotlivých regionech ČR. Než by se v Česku podařilo vybudovat hustou síť stabilních kontaktních míst a středisek pro rekvalifikační kurzy (nabízí se zde i využití stávajících kapacit odborných škol), lze uvažovat o aktivitách mobilních odborníků, kteří by pro pravidelné návštěvy odlehlých míst využívali například prostor místních úřadů anebo po dohodě i hospod (např. dopoledne). Tito mobilní školitelé by tak mohli rychle a účinně rekvalifikovat osoby v regionech se špatnou dopravní dostupností a vysokou nezaměstnaností. Zde by se ovšem jednalo pouze o kurzy, kde nejsou zapotřebí náročné učební pomůcky. Kromě toho se nabízí forma víkendových kurzů, pořádaných 12
v daném regionu například v oblasti teleworkingu. Lze uvažovat i o účasti větších firem, které by za jistou úplatu mohly rovněž některá školení pořádat. Také další osvědčené formy APZ, např. společensky účelná pracovní místa (SÚPM), veřejně prospěšné práce (VPP) a podpora začínajících podnikatelů chce ČSSD ve své politice zaměstnanosti uplatňovat i nadále. Například v případě VPP s vědomím toho, že slouží pouze jako aktivizační nástroj sociálního charakteru, který by úřady práce měly využívat pouze pro nejhůře zaměstnatelné skupiny klientů, aby jim zůstaly zachovány pracovní návyky a snížilo se vysoké riziko sociálního vyloučení. Úspěšně integrovat dlouhodobě nezaměstnané osoby na trh práce, pro který jsou znevýhodněni řadou kumulativních hendikepů, je velkým problémem a současně výzvou pro všechny země EU. Jediným řešením obtížné situace této kategorie nezaměstnaných je aplikovat individuální a komplexní přístup (zahrnující rekvalifikační, motivační a sociálně a zdravotně rehabilitační opatření) k těmto klientům na jedné straně a kultivaci aktérů trhu práce a podporu rozvoje sociální ekonomiky v daném regionu/okrese na straně druhé. A jelikož podpora rozvoje sociální ekonomiky je součástí hospodářské politiky ČSSD a modernizace a profesionalizace veřejných služeb zaměstnanosti součástí její politiky zaměstnanosti, mohou být šance na zvyšování uplatnitelnosti pracovně motivovaných dlouhodobě nezaměstnaných osob v ČR poměrně vysoké. Uplatnění jednotlivých nástrojů APZ bude možno objektivizovat systematickým rozvíjením léta zanedbávaného hodnocení jejich účinnosti. Nezbytnou podmínkou realizace tohoto záměru bude výrazné zvýšení veřejných prostředků na rozvíjení veřejných služeb zaměstnanosti a aktivní politiky zaměstnanosti. Zatímco ve vyspělých zemích EU se výše veřejné podpory APZ pohybuje dlouhodobě kolem 1 % HDP,, v ČR bylo na tato opatření např. v roce 2011 uvolněno v přepočtu pouze kolem 0,10 % HDP a v následujícím roce ještě méně - pouze 0.08 % HDP! Záměrem ČSSD je proto postupně upravovat poměr mezi zdroji ESF a státního rozpočtu a podílem výdajů na APZ se přibližovat alespoň k evropskému průměru (zhruba 0,5 % HDP). Pasivní politika zaměstnanosti V očích ČSSD se pod pojmem pasivní politika zaměstnanosti skrývá nejen poskytování podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci, ale také zprostředkování nového zaměstnání (byť dle platného zákona o zaměstnanosti poslední jmenovaná činnost není v její definici explicitně vyjádřena). Ekonomická i sociální pozice nezaměstnaného občana ve společnosti byla výrazně oslabena řadou restriktivních a ponižujících opatření. Proto se chce ČSSD zasadit o opětovné zvýšení ekonomických a sociálních jistot nezaměstnaných či nezaměstnaností ohrožených pracovníků. ČSSD chce namísto represe preferovat pozitivní motivaci směrem k nezaměstnaným a prevenci nezaměstnanosti před uplatňováním neúčinných postihů a faktickým ponižováním nezaměstnaných osob. Kromě zrušení již výše uvedených restriktivních opatření minulých vlád se takovým motivačním nástrojem mohou stát tzv. bonusy za aktivitu, které jsou v zemích EU stále vice populární a ukazují se být efektivním aktivačním nástrojem služeb 13
zaměstnanosti. Jednou z dalších možností bude určení délky pobírání podpor v nezaměstnanosti v závislosti na délce předchozího zaměstnání (včetně náhradních dob). Možnost sdíleného zprostředkování práce uvažujeme do budoucna zachovat, ale odměňovat agentury práce rozdílně (například za zprostředkování pracovního místa 1000 Kč, za pracovní poměr na dobu neurčitou 4000 Kč a udržení pracovního místa déle jak 6 měsíců 2000,- Kč). Aby tyto kroky mohly být realizovány, musí ČSSD zvýšit veřejné výdaje i do oblasti pasivní politiky zaměstnanosti s přesahem do oblasti sociálního zabezpečení. V krátkodobém horizontu tato podmínka nepochybně zvýší schodek státního rozpočtu, ale v horizontu dlouhodobém se tyto investice celé společnosti i ekonomice mnohonásobně vrátí. Politiky zaměstnanosti zaměřené na nezaměstnaností nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva Dlouhodobým cílem ČSSD je usilovat o postupné snižování všech forem diskriminace na trhu práce. Tato diskriminace se projevuje obzvláště zřetelně - v přetrvávajícím nižším platovém ohodnocení, horizontální a vertikální diskriminaci žen ve srovnání s muži na srovnatelných pracovních pozicích; - v obtížích mladých lidí do 25 let, včetně absolventů škol, v nalézání pracovního uplatnění;6 - v horším přístupu osob nad 50 let k pracovnímu uplatnění; - v extrémně vysoké nezaměstnanosti Romů. Úspěch boje se všeobecně narůstající nezaměstnaností mladých občanů má v některých zemích své kořeny v aktivní politice zaměstnanosti, která zajišťuje snadnější integraci učňovské mládeže do pracovního procesu. Například v Rakousku je jedním s klíčových prvků pomoci záruka tréninku (praktické výuky) pro mládež a to s důrazem na osobní přístup ke každému klientovi. Tato garance je určena pro učně, kteří nemohou nalézt provozy pro praktickou výuku. Stát zde do určité míry supluje konkrétní podniky. Hlavní cíl veškerých těchto iniciativ je zaměstnat a udržet mládež v pracovním procesu. Vedle rekvalifikací “dílčích” směřovaných na nezaměstnané, kteří již širší kvalifikační základ mají, budou ÚP nabízet mladým, málo kvalifikovaným či nekvalifikovaným a stále více také starším uchazečům o zaměstnání “široké” dlouhodobé rekvalifikační programy, aby byli schopni se vrátit do práce. Vedle samotné rekvalifikace výrazně zvyšují šanci na dlouhodobé pracovní uplatnění nezaměstnaných nástroje typu stáží a praxí. Podpora jejich začlenění do politiky zaměstnanosti je jedním z mála opatření současné vlády, se kterým se ČSSD ztotožňuje a plánuje jej dále rozvíjet jako příklad úzké spolupráce státu a zaměstnavatelů při řešení strukturálních problémů trhu práce. Směrem k mladým osobám na trhu práce ČSSD znovu začlení náhradní dobu studia do podmínek nároku na podporu v nezaměstnanosti, bude rozvíjet pro osoby do 25 let v rámci politiky zaměstnanosti systém záruk pro mladé i bez podmínky zaměstnání v uplynulých dvou letech po dobu minimálně 1 roku. Toto opatření totiž velmi negativně dopadá na absolventy škol, kteří jsou už tak ohroženi nezaměstnaností výrazněji než jiné kategorie pracovníků.
6
Zde uplatníme i podporu EU v rámci „Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí“.
14
ČSSD chce také začít urychleně řešit tíživou situaci osob se zdravotním znevýhodněním i osob zdravotně postižených. Především opět zvýší státní podporu zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají zdravotně postižené osoby, a obnoví institut chráněných dílen. Současně s tímto krokem posílí také kontrolní činnost (inspekce práce), aby nedocházelo k častému zneužívání opatření. Také se při tvorbě politiky zaměstnanosti zaměří na kategorii osob zdravotně znevýhodněných, která má být od roku 2014 zrušena, podobně jako jejich podpora na trhu práce. Ve všech těchto případech budeme (v případě potřeby i na základě zvláštních programových dokumentů) rozvíjet specifické nástroje politiky zaměstnanosti „šité na míru“ potřebám takto ohrožených skupin obyvatelstva. V návrzích politik bude nutno počítat s tím, že s největšími obtížemi v návratu na trh práce se budeme setkávat u osob dlouhodobě nezaměstnaných a s kumulovanými hendikepy. Regionální politiky zaměstnanosti Trh práce i v zemích rozsahu České republiky vykazuje velké regionální rozdíly. Jsou dány jednak historií regionu, jednak obecnými tendencemi trhu práce. Pro Českou republiku jsou zvlášť významné strukturálně postižené regiony, kterými jsou bývalé montánní oblasti v severních Čechách a Moravskoslezský region. Regionální politika zaměstnanosti je komplexní politikou, která musí zajistit, aby se zaměstnanost stala úhelným kamenem všech politik uplatňovaných na daném území. Vyžaduje intenzivní spolupráci mezi regionem a centrem. Z geografického hlediska je zřejmé, že klíčovou roli při úspěšném snižování regionální nezaměstnanosti budou mít příslušné kraje a obce. Této roli by proto měly odpovídat jejich rozhodovací možnosti, tvorba politiky i finanční prostředky. ČSSD proto: bude usilovat o to, aby kraje a obce měly jak rozhodovací pravomoci a finanční zdroje, tak i povinnost dodržovat standardy jednotlivých oblastí svých činností a zvláště pečlivě hlídat, aby pro krátkodobé a populární zájmy nebyly zmenšovány prostředky kladené do dlouhodobých úkolů spojených s řešením problémů na trhu práce; podpoří tyto orgány, aby okamžitou potřebu pracovních míst, byť i dočasných, řešily systémem veřejně prospěšných prací. Je přitom nutné nejen efektivně kontrolovat jejich skutečný výkon, ale i jejich koncepční využití k trvalému rozvoji regionu; rozvine regionálně specifické politiky trhu práce a zaměstnanosti, formované a realizované na půdě Krajských rad hospodářské a sociální dohody za účasti sociálních partnerů;7 začlení zaměstnanost jako prioritu pro územní plánování; vytvoří národní program pro pomoc strukturálně postiženým regionům, který propojí centrum, regionální úroveň, sociální partnery i EU. Vzdělávací politika, systém sociálního pojištění, rodinná a daňová politika Účinnost politiky zaměstnanosti bude podmíněna jejím sladěním s dalšími veřejnými politikami. K těm nejdůležitějším patří vzdělávací politika, politika sociálního pojištění, rodinná a daňová politika.
7
Blíže viz kapitola „Institucionální rámec politiky zaměstnanosti“.
15
Velkým handicapem země je neexistence systému celoživotního vzdělání. Teprve jeho ustavení umožní (spolu s motivací a kompetencemi lidí k celoživotnímu učení) plné uplatnění principu flexijistoty na trhu práce. V nejbližší době půjde především o nové programy pro kategorii pracovníků nad 50 let. Jednou z nejdůležitějších funkcí vzdělání je nabídnout vzdělávaným získání takových vědomostí a dovedností, které jim umožní dobré uplatnění na trhu práce. Českou vzdělávací soustavu bude nutno transformovat tak, aby mnohem lépe než dosud reagovala na poptávku po kvalifikované pracovní síle na všech úrovních a typech středního a vysokého školství, a to slaďováním prognóz vývoje trhu práce se strukturou vzdělávacích nabídek, ale i rozvojem kompetencí pro celoživotní vzdělávání. To by mělo v horizontu několika let pomoci účinně snižovat existující strukturální a oborové kvalifikační disparity a reflektovat vzdělávací potřeby českého trhu práce. Česká republika doplácí na churavějící systém duálního (učňovského) vzdělávání, jehož kvalita je jednou z příčin úspěchů Rakouska a Německa v boji s nezaměstnaností. Rozvineme tento systém a zatraktivníme jej pro mladé a jejich rodiče. Umožníme firmám podílet se na přípravě absolventů, včetně smluvního ujednání získat ve firmě pracovní místo. Velkou nerovnováhu na trhu práce vytvořila historicky vzniklá nesouměřitelnost výše daně z příjmu a odvodů na sociální a zdravotní pojištění mezi OSVČ na jedné straně a zaměstnanci na straně druhé. Právě tato nesouměřitelnost generuje silné podněty ke stále více se rozmáhajícímu zaměstnávání formou švarcsystému. Přiblížíme podmínky daní a odvodů u obou těchto kategorií tak, aby to odpovídalo praxi běžné ve srovnatelných evropských zemích. Mladé rodiny pečující o děti se při slaďování rodinného a pracovního života setkávají s většími překážkami než jejich vrstevníci v okolních zemích. Zátěže a konflikty, vyplývající především z nedostatečné kapacity zařízení pečujících o děti předškolního věku, přitom dopadají mnohem více na ženy. Ty se také po návratu z rodičovské dovolené mnohem obtížněji začleňují do pracovního procesu. Uplatníme účinnou a přívětivou rodinnou politiku, která usnadní ženám i mužům souběžné uplatnění na trhu práce a péči o novou generaci. V nejbližší době půjde především o dostatečnou nabídku kapacit jeslí, mateřských školek a družin. Postupné zvýšení daňového zatížení velkých podniků a firem na průměrnou úroveň zemí EU, což povede ke zvýšení finančních zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti. Nebudeme však daně nepřiměřeně zvyšovat malým a středním podnikům, jelikož tvoří kolem dvou třetin pracovních míst na trhu a jsou potenciálním zdrojem inovací. Institucionální rámec politiky zaměstnanosti
V návrzích změn institucionálního zajištění politiky zaměstnanosti vycházíme z dobré tradice československých, posléze českých služeb zaměstnanosti založených na počátku 90. let minulého století, později ale zaostávajících za sociálním a ekonomickým vývojem země, a v posledních letech pravicovými vládami fakticky opouštěných. Zároveň se inspirujeme zkušenostmi těch zemí, které se dnes nacházejí na špici evropského pelotonu účelné a efektivní podpory zaměstnanosti. Se změnami v pojetí politiky zaměstnanosti souvisí potřeba postavit Úřady práce z hlavy znovu na nohy – obnovit jejich koncepční a koordinační funkci v realizaci politiky zaměstnanosti jako 16
takové a jejich podpůrnou funkci v oblasti veřejných služeb zaměstnanosti. Centralizovaná organizační struktura ÚP, způsoby získávání a sdílení informací o klientech a o vývoji trhu práce v regionech, agendová zahlcenost a personální poddimenzovanost jim nyní fakticky znemožňuje profesionální přístup k řešení nezaměstnanosti. ČSSD jim proto chce co nejrychleji pomoci opětovně získat ztracenou pověst ve výkonu veřejných služeb zaměstnanosti tak, aby byly odborně i personálně schopny nejen řešit existující nezaměstnanost, ale ve spolupráci se zaměstnavateli také pomáhat nezaměstnanosti předcházet a podporovat růst zaměstnanosti napříč celou ČR. Zpočátku půjde především o návrat k již výše zmíněným osvědčeným funkcím ÚP - a později i o postupnou modernizaci těchto úřadů dle standardů uplatňovaných v řadě zemí EU (např. v Belgii, ale také ve Slovinsku, Dánsku, Rakousku). Záměrem ČSSD proto je změnit postavení ÚP z především na represi orientovaného orgánu veřejné správy na fungující centrum veřejných služeb zaměstnanosti. V prvé řadě prostřednictvím zvýšení nedostatečného počtu pracovníků ÚP, zvýšením jejich finančního ohodnocení, zvýšením prostředků na realizaci služeb zaměstnanosti, a také přesunem agend ÚP v oblasti výplaty sociálních dávek zpět do správy obcí. Také je třeba zajistit ÚP informace o vývoji kvalifikačních potřeb regionálních trhů práce, o volných pracovních místech a v předstihu i o podniky uvolňovaných pracovnících.8 Ani výrazné finanční a personální posílení jednotlivých ÚP nebude samo o sobě stačit. Aby ÚP byly schopny poskytovat moderní veřejné služby zaměstnanosti, musí se současně zvyšovat motivace, odbornost, profesionalita a informovanost jejich pracovníků. Tyto oblasti vláda, respektive MPSV dlouhodobě podceňovalo a na výkonu a prestiži ÚP napříč ČR se negativně projevovaly již před kritizovanou „reformou“. Ta sama problémy ÚP pouze v některých aspektech vyhrotila a obnažila v očích širší veřejnosti. Klíčem k profesionalitě jakýchkoliv služeb zaměstnanosti jsou odborně zpracované analýzy a prognózy vývoje trhu práce a úzká spolupráce a komunikace se zaměstnavateli, zřizovateli odborných škol a poskytovateli dalšího profesního vzdělávání. Při řešení složitých situací dlouhodobě nezaměstnaných osob je dále nutné spolupracovat s obecními úřady, které nejlépe znají sociální a ekonomickou situaci těchto klientů. Ruku v ruce s tím požadovat, aby pracovníci ÚP uplatňovali klientský způsob práce vzhledem ke svým cílovým skupinám – tj. nezaměstnaným, zájemcům o zprostředkování zaměstnání, ale také zaměstnavatelům. Při naplnění uvedených předpokladů by se ÚP mohly stát všemi aktéry přijímaným profesionálním subjektem nabízejícím odborné poradenství a zprostředkování zaměstnání v jednotlivých regionech ČR. Je obecně známo, že v zemích s fungujícím sociálním dialogem se daleko lépe daří řešit problémy trhu práce a podporovat rozvoj ekonomiky a lidských zdrojů směrem, z něhož mají přínos všichni jeho aktéři. Proto je i cílem ČSSD oživit a pokud možno i prohloubit sociální dialog mezi vládou, zaměstnavateli a odborovými svazy, a to nejen na ústřední úrovni, ale i na úrovni jednotlivých regionů, kde intenzivní komunikace a spolupráce chybí, ačkoliv je klíčová pro řešení dlouhodobých strukturálních problémů regionálních trhů práce. 8
Půjde například o rozšíření vzorku Výběrového šetření pracovních sil tak, aby podrobnější statistiky z něj na úrovni odvětví a profesí byly statisticky věrohodné i na krajské úrovni. S ohledem na malou velikost vzorku totiž dosud věrohodné nejsou a nedají se použít ani na střednědobé predikce poptávky na regionálních trzích práce.
17
Poslední oblastí, kterou chce ČSSD opětovně posílit, je oblast vymáhání dodržování pracovního práva na českém trhu práce. Orgány zodpovědné za realizaci kontrolní činnosti na trhu práce – Úřad práce ČR a Inspektorát práce, jsou v současné době tak výrazně personálně, ale i odborně poddimenzované, že nejsou absolutně schopny plnit své kontrolní funkce. Logickým důsledkem mizivé schopnosti státu vymáhat např. dodržování zákonem stanovených pracovních podmínek (včetně obtíží při uplatnění práva soudní cestou) jsou narůstající počty porušení pracovních podmínek a práv pracovníků a rozvoj nelegálních forem zaměstnávání. Tyto jevy pak ve svém důsledku postupně snižují ochranu pracovníků a vedou k rychlému rozevírání nůžek mezi primárním a sekundárním trhem práce. Chceme bez zbytečných odkladů dospět k takovému uspořádání veřejných služeb zaměstnanosti, které bude stavět na těchto principech: 1. V jejich správě uplatníme tripartitní přístup.9 2. Gestorem veřejných služeb zaměstnanosti bude i nadále Ministerstvo práce a sociálních věcí a jeho specializovaný útvar – Správa služeb zaměstnanosti. Součástí výkonu této gesce bude analýza a prognózování vývoje trhu práce, tvorba a supervize uplatnění strategických dokumentů, metodická a pedagogická podpora výkonu činnosti nižších článků řízení, systematické hodnocení a srovnávání efektů uplatňovaných nástrojů politiky zaměstnanosti a mezinárodní spolupráce. 3. Nositeli veřejných služeb zaměstnanosti budou Úřady práce. Jejich činnost bude charakterizovat: f) organizace na územním principu; g) uplatnění principu subsidiarity (přenosu odpovědnosti na ty články řízení, které budou nejlépe vybaveny k výkonu daných činností); h) orientace jen na činnosti přímo související s podporou zaměstnanosti (a s tím související návrat výplaty sociálních dávek na obecní úřady); i) posilování aktivní politiky zaměstnanosti; j) možnost zřizovat k realizaci vybraných úloh specializovaná zařízení. Organizační struktura veřejných služeb zaměstnanosti bude sledovat administrativně správní členění státu. U Správy služeb zaměstnanosti bude zřízena Správní rada ve složení: 2 zástupci MPSV, po 1 zástupci MF a MŠMT, 3 zástupci odborů, 3 zástupci zaměstnavatelů a 3 zástupci podnikové rady. Předseda a zástupce předsedy Správní rady budou vždy představiteli jednoho ze sociálních partnerů. Ze tří zástupců Podnikové rady budou dva s hlasem poradním a jeden s hlasem rozhodujícím v personálních otázkách. Výkon řízení Správy služeb zaměstnanosti bude v rukou Představenstva, složeného z předsedy a jeho zástupce. Předseda Představenstva bude zastupovat Správu služeb zaměstnanosti navenek.
9
Relativně rychlé řešení by přineslo vytvoření určité nové nezávislé instituce, hájící zájmy zaměstnanců: ombudsman zaměstnanců. V tomto případě by bylo třeba především ujasnit jak jej vybírat a volit a vyřešit vztah ombudsman – odbory. Vybraná důvěryhodná a morálně bezúhonná osobnost by musela mít přirozenou autoritu a celospolečenský respekt a to jak u obyvatel, tak i u odborářů a zástupců všech politických stran.
18
Správní rady krajských ÚP budou pracovat ve složení dva zástupci krajské samosprávy (pokud se kraj podílí na financování služeb zaměstnanosti), dva zástupci odborů a dva zástupci zaměstnavatelů. Výkon řízení bude i na této úrovni v rukou Představenstva, složeného z předsedy a jeho zástupce. Předseda představenstva bude ředitelem krajského ÚP. Ředitelé a zástupci ředitelů okresních Úřadů práce budou jmenováni z krajské úrovně. Jejich Správní rady budou sestaveny analogicky jako Správní rady krajských ÚP. Ke své profesionalizaci budou moci ÚP využít také dosud neefektivně fungujících poradních sborů při Krajských pobočkách ÚP ČR, které se však mohou stát skutečně užitečným nástrojem spolupráce a komunikace ÚP s aktéry trhu práce (zejména zaměstnavateli a poskytovateli vzdělávání). Jsou totiž ideální platformou (s přímou oporou v zákoně) pro řešení nezaměstnanosti, podporu zaměstnanosti a rozvoj lidských zdrojů v jednotlivých regionech ČR. Mohou být bez průtahů využity jako předstupně tripartitních orgánů navrhovaných výše. K UPLATNĚNÍ TOHOTO DOKUMENTU Předložená Politika zaměstnanosti – Bílá kniha ČSSD vznikala na základě mnoha diskusí, započatých v roce 2011. V roce 2012 tyto diskuse vyvrcholily publikováním tzv. „Zelené knihy politiky zaměstnanosti v rámci kampaně „Spravedlivé reformy podle ČSSD“. Zatímco funkcí onoho předchozího dokumentu bylo podněcovat veřejnou diskusi o tomto důležitém tématu (s hledáním adekvátních odpovědí na jedenáct otázek), o tomto dokumentu předpokládáme, že se stane základem pro přípravu a po případném převzetí vládní spoluodpovědnosti i vodítkem pro realizaci budoucí politiky zaměstnanosti ČSSD, včetně uplatnění potřebných legislativních změn, fiskálních opatření a návazného realizačního dokumentu - Veřejné strategie podpory zaměstnanosti. Ten se opře i o ty náměty Evropské strategie zaměstnanosti, které budou nejlépe uplatnitelné ve specifických podmínkách ČR. Samozřejmě přivítáme další podněty a připomínky, které by pomohly nalézat cesty a způsoby, jak nabídnout v České republice práci všem, kteří pracovat mohou a chtějí. Oceníme názory dalších odborníků, praktiků, zaměstnanců, zaměstnavatelů – a v neposlední řadě i představitelů dalších politických stran.
19
