Policista PROFESNÍ SVĚT:

4

Evangelický měsíčník | ročník 89/2013 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

PROFESNÍ SVĚT:

Policista Právo zbavené duchovního přesahu se nutně vzdaluje spravedlnosti a slouží jen klientům. Zákony České republiky už dnes mluví jasně o duchovní neutralitě. Ukládají příslušníkům policejního sboru neovlivňovat výkon služby náboženským přesvědčením. Duchovno Na stopě zločinu, Adam Balcar | 7 se proto u policie nenosí. 

Rozhovor s policistou z linky 158 O smrti a velikonocích s devětadevadesátníkem Šedesátiny synodního seniora K restitucím: síla i slabost finančního vyrovnání

|8 | 22 | 27 | 40

foto: Pavel Capoušek

ÚVODNÍK 3 Pomáhat a chránit – D. Ženatá

ÚVODNÍK

TŘINÁCT 4 Bible kralická a její tiskaři – P. Filipi BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím? – P. Kočnar TÉMA 7 Na stopě zločinu – A. Balcar 8 Naší prioritou je být všude jako první. Rozhovor s policistou – R. Čunderlíková 12 Policisté v Kristových šlépějích – DaZ OTÁZKA NA TĚLO 13 Co vás přitahuje na detektivkách? CÍRKEV ŽIJE

19 Nový zákon na teologické fakultě – J. Roskovec 20 Zpráva spirituálky-farářky – M. Židková 21 Morava tolerantní – J. Gruber 23 Počítám s Bohem. Rozhovor s J. Veselým – O. Macek

25 Moudrá a neúnavná. Marie Provazníková – D. Ženatá

27 Ukotveni v církvi i v průvanu nejvyšší funkce. Rozhovor s J. a L. Rumlovými – D. Ženatá MOJE CÍRKEV 31 Síla i slabost finančního vyrovnání – D. Ženatá 33 Nově se narodit k živé naději. Pět referátů k financím – Š. Grauová DIAKONIE 36 Syrským uprchlíkům se žije trochu lépe – A. Jiříčková SURSUM CORDA 38 Velkomoravský chorál – L. Moravetz SLOVO 40 Velbloud – L. Ridzoňová 41 Kořeny a květy biblických pojmů – L. Ridzoňová 42 Od Columba k českým Poirotům – P. Bělíková

Pomáhat a chránit

D

opravní policii nikdo moc nemiluje. Pokuta za překročení rychlosti, dotazy na rezervu či lékárničku, kontrola pneumatik… nic příjemného. Až v klidu a s chladnou hlavou připustíme, že kontrola i ochrana druhých je namístě. Když jsme na faře honili zloděje, který vnikl do domu, to už bylo jiné! Nevěděli jsme, jestli pachatelů není víc, jestli se neschovali na půdě, či ve sklepě. Přivolaná policie se chovala naprosto profesionálně, jako z televizní detektivky. Osmičlenná hlídka v mžiku přijela, obsadila strategické body, proběhla domem od střechy po suterén a hlásila, že je „čistý“. Zloděj byl asi sám a vzal nohy na ramena hned, jak jsme ho vyrušili my domácí. Zůstal však dojem vlídné pomoci, bezpečí. Pocit, že nás policie opravdu ochránila. V tomto povelikonočním čísle jsme se zaměřili na profesi policisty. Kromě článku o duchovním rozměru této práce a rozhovoru s policistou se dozvíte, že nedávno vznikla také Křesťanská policejní asociace. Od počátku roku nás provází téma církevních restitucí a samofinancování církve. V rubrice Moje církev tentokrát texty na toto žhavé téma vytěsnily ukázky ze sborových kronik. Debata o budoucnosti a penězích probíhá nyní snad ve všech sborech na úrovni seniorátů i celé církve. Doufáme, že uveřejněné příspěvky jsou obrazem podobných rozhovorů po církvi a že mohou být inspirací pro staršovstva, která promýšlejí cesty k budoucímu samofinancování. Jsme rádi, že do redakce Českého bratra přicházejí články, příspěvky, názory a recenze. Časopis je bohužel limitován počtem stránek. Nemějte nám, milí přispěvatelé, za zlé, když některé příspěvky neotiskneme nebo přesuneme do dalších čísel. V každém případě nás zajímají vaše názory a vážíme si vašich podnětů a práce. Inspirativní čtení v prosluněném jaru přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

3

TŘINÁCT

Vlys, v jeho pravém dolním rohu se nachází monogram Václava Elama tiskaře a grafika,

Bible kralická a její tiskaři

P

rvním kralickým tiskařem byl Zachariáš Solín, původně laik, od roku 1581 kněz. Jeho působení lze doložit podle jím používaného emblému – karafiátu – již v ivančických tiscích. Pod jeho vedením vyšla celá Šestidílka. Šlo o mimořádně náročný tisk, neboť tiskové zrcadlo této Bible je složité. Vedle vlastního textu jsou tu poznámky, sumáře, tituly atd. Zvládnutí takové práce svědčí o profesionalitě jejího tvůrce, který je právem považován za nejvýznamnějšího tiskaře Jednoty bratrské. Zachariáš Solín je podepsán také pod vydáním jednodílné Bible z roku 1596. Zatímco v případě Šestidílky se jednalo o užitkové vydání, působí 1. vydání Jednodílky intimně. Tisk je mimořádný svou výtvarnou a grafickou jednotou, za níž stojí řezbář Václav Elam. Jedinou výjimkou z jednotného výtvarného plánu je slohově odlišný titulní list. Kniha byla vytištěna na velmi jemném papíře a díky své grafické úpravě je považována za vrchol kralické knižní produkce. Zachariáš Solín zemřel krátce po vydání Jednodílky, 8. 3. 1596. Vedení kralické tiskárny se po něm ujal Samuel Sylvestr. Sylvestr byl správcem kralického sboru, jeho náhrobní kámen z roku 1605 se nachází na zdi kralického kostelíka. Spolupracovníkem Sylvestrovým se stal Václav Elam. To dokazuje také používání dvojsignetu – vázy se třemi květy, zna-

4

Bible Kralická, 1613

mením Sylvestrovým, a Elamovým emblémem Merkurovy hole se dvěma květy – v některých kralických tiscích. Od roku 1604 jsou kralické tisky signovány jediným, Elamovým signetem. Grafik a později tiskař Václav Elam stojí za vydáním Jednodílky z roku 1613, „jejíž revidovaný text se stal základem pro další vydání exulantská i  potoleranční. Po stránce grafické je to kniha zcela užitková, tištěná velkým zřetelným písmem, jež bylo záměrně zvoleno pro čtenáře oslabeného zraku,“ píše ve svém článku Kralická tiskárna, tiskaři a jejich dílo, otištěném ve sborníku Kralice z roku 1959, Ivan Vávra. Elamovou zásluhou se objevily v kralických tiscích také kolektivní signety, a to jak pracovníků tiskárny (signet s devíti monogramy, z nichž byly dosud rozluštěny pouze některé), tak emblémy čtyř současných biskupů Jednoty. Václav Elam působil jako poslední správce kralické tiskárny, jejíž činnost byla přerušena roku 1620 po zpustošení Kralic císařským vojskem. V letech 1622 až 1929 byla tiskárna ukrývána na zámku v Náměšti nad Oslavou, poté v Přerově, až byla roku 1631 přesunuta do Lešna, kde byla zničena v roce 1656 při požáru města. Václav Elam zemřel již roku 1622 právě v Náměšti nad Oslavou.  Mirka Fůrová

BIBLICKÁ ÚVAHA

Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím? (Lk 12,13–21)

A

ť někdo rozhodne můj spor! Copak nikdo nevidí tu křivdu? Kdo se postaví na mou stranu, kdo zasáhne a přiměje škůdce, aby napravil škodu, aby se omluvil? Nikdo. „Panebože!“ U „Boží adresy“, vědomě či nevědomě, víra nevíra, končí většina z nás. Také z našeho zástupu čas od času někdo vystoupí a domáhá se Božího zásahu. Pane Bože, domluv bratru (mně ne). A Pán Bůh domlouvá. Ale po svém, po Božím, ne po lidském. Naštěstí pro nás. Domlouvá „mistrovsky“ nečekanou otázkou, mířící jakoby ze zálohy zpět na prosebníka. Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím? Připomíná to epizodu z doby pobytu Izraele v Egyptě. Dva Izraelci se perou, objeví se Mojžíš a postaví se proti tomu, kdo není v právu. Jenže ten se okamžitě ohradí: „Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce?“ (Ex 2,14). A Mojžíš, zkopromitovaný zabitím Egypťana, když před ním chtěl ochránit izraelského otroka, musí uprchnout. Ježíš tuto událost zná a ví, že v případě jeho intervence do sporu bratrů by se ten, kdo se nechtěl dělit, podobnou otázkou nejspíš ohradil také. A tak ji pokládá za něho, jakoby preventivně, aby ukázal, že jeho úkolem není dělat policajta. A že spory mezi lidmi, i těmi nejbližšími, mají hlubší kořeny a  „represivním“ zasahováním ve prospěch toho či onoho se riskuje ještě horší výsledek. Nenásilným způsobem tak Ježíš obrací pozornost od represe k jakési prevenci. „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí...“ A začíná vyprávět podobenství. Podobně jako rodiče dětem. To je nejlepší prevence.

Jeden přemýšlivý vězeň, kterého úspěch v  seriózním podnikání přivedl kvůli ještě větším ziskům k obchodu s drogami, na často kladenou otázku o původu zla odpovídal bez zaváhání. Nenasytnost, hrabivost! A vždy to doprovodil výmluvným máchnutím paží směrem ke své hrudi. Věděl, o čem mluví. Jako kdyby vypadnul z Ježíšova vyprávění. „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Svou přímočarou odpovědí bez vytáček ostatní ušetřil bezzubé diskuse o nespravedlivosti světa, o tom, kdo za co může a jak a kde si vymoct svá práva. Každého přivedl k přemýšlení o sobě, o vlastní odpovědnosti za svůj krach. Na závěr se pokusím představit si, jak by asi jeho uším znělo podobenství o boháči a stodolách. Jeden schopný chlapík zbohatnul. Čím víc měl peněz, tím míň měl přátel. Časem mluvil už jen sám se sebou. Sám sebe se ptal, sám si odpovídal. Sám sebe bavil, sám sebe litoval. Ve své sjeté hlavě plné samých cifer mu nezbylo místo pro nikoho dalšího, natož pro Boha. Zato své bohatství dokázal dovést k absolutní dokonalosti. Obklopil se takovým množstvím hmoty, že už od ní nedokázal oddělit ani sebe. Bezcitná hmota se stala i z jeho rozumu a srdce. Každému, kdo se ocitnul v jeho blízkosti, hrozilo, že i z něho udělá jeho ochranka pouhou hmotu. Jednou v noci ho zatkla policejní „zásahovka“ a v trenýrkách odvezla do vězení. Hmota zmizela a objevil se člověk... 

Pavel Kočnar vězeňský kaplan a presbyter střešovického sboru

5

TÉMA – POLICISTA

Modlitba Hospodine, ty jsi spravedlivý, miluješ vše, co je spravedlivé; tvoje tvář pohlíží na přímého. Ochraňuj každého dne ty, kteří brání právo, buď světlem těm, kteří bdí, když my spíme. Posilni jejich paže, jejich nohám dej hbitost a stvoř jim čisté srdce. Amen modlitba Tomáše Pavelky obraz Lydie Férové

POVOLÁNÍ POLICISTA

Na stopě zločinu Proč nemáš policistu rád? On svou práci snad mít rád může...?

P

okyn zní jasně: „Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení... těm, které posílá trestat zločince... taková je přece vůle Boží.” 1Pt 2,13–15a. Už první vyprávění o lidských osudech, jak je známe z 1. knihy Mojžíšovy, představují Boha jako někoho, kdo vyšetřuje a řeší zločin. Je tu jasná kriminální zápletka: právní rámec zahrady rajské, zákonné vymezení zakazující požití ovoce stromu poznání dobrého a zlého, přestoupení, vyšetřování, trest. Právo je tu božského původu. Dokonce u všech národů od prastarých šamanských dob. Právo je danost, je ale i darem, který si je třeba chránit. Ochrana práva se pojí s náboženským nadšením. Postupem času se vyvíjí spravedlnost shůry jako nejvyšší cíl každého zřízení, které má zajišťovat stálost a bezpečí státu a života v něm.

Vytrácení práva a spravedlnosti v současnosti

V křesťaském náboženství a křesťanské Evropě se ještě středověké právo, spravedlnost a fyzická síla nevylučovaly s duchovní výzvou. Teprve v novověku a zvláště v prostředí evropském se duchovní výzva práva a spravedlnosti z běžného povědomí vytrácí. Z víry se stává věc soukromá. Státní byrokratické mechanismy božskou podstatu práva jako by zcela vymazaly. Ale hrozí tu pak vážné nebezpečí: právo zbavené duchovního přesahu se nutně vzdaluje spravedlnosti a slouží jen klientům. Zákony České republiky už dnes mluví, jak víme, jasně o duchovní neutralitě. Ukládají příslušníkům policejního sboru neovlivňovat výkon služby náboženským přesvědčením. Stát se přímo odmítá nechat ovlivňovat duchovními principy v rámci svého fungování. Právo a bezpečí ve Starém zákoně Ve starém Izraeli má Bůh osobní zájem na bezpečí (Zákon č. 3/2002 Sb.§ 4/2; č. 361/2003 Sb. § 45/1g) a právu. Jde o udržení izraelského společenství Duchovno se proto u policie nenosí. Prý zdržuje, v oddělenosti jako Hospodinem vyhrazené elitní rozptyluje, paralyzuje. Prý deformuje objektivní jednotky, kterou si vyvolil pro sebe, aby jí velel. pohled a vede k zaujatosti. Oni svého velitele milovali, pokud šlo všechno, jak mělo. Spojení bylo ustanoveno a udržováno na Policie bez ducha? základě bohoslužby ve Stanu setkávání. Lévijci Pravda je, že policista musí být bezohledný, tvrdý, byli strážní. cílevědomý střelec. Ale právě proto potřebuje měřítka absolutní, nikoliv jen relativní. Kdyby jen relativizoval, přišel by o cílevědomost a rozSpravedlnost v Novém zákoně Evangelia by snad na někoho mohla působit pa- hodnost. Jen by přešlapoval na místě, chodil by cifisticky, ale podíváme-li se na Ježíšovo učení okolo horké kaše, ztratil by žebříček hodnot, což zblízka, na jeho prozíravost, zvláště na podoben- by vedlo k lenosti a ochablosti. Ztratil by dynaství a symboliku, docházíme k závěru, že Ježíš miku – akceschopnost. V 90. letech proběhla tiskem zpráva o přípapacifista nebyl. Proklel neplodný fíkovník, král v jeho podobenství počítá sílu vojska, když uva- du sexuálně podníceného kanibalismu v soužuje o válečném tažení, jiní jeho králové trestají sedním Německu. Oběť s  požitím svého těla bezpráví a neposlušnost, v jednom případě ma- souhlasila, načež spáchala sebevraždu. Zločin jitel vinice vrahy sám potrestá smrtí. Učedníci kanibala-spiklence prý ale nebylo možné odsousi v jednu chvíli shánějí meče. Právě setník pod dit. Šlo údajně jen o zhanobení ostatků lidského křížem uvěří, že Ježíš byl opravdu Syn Boží. Ani těla. Troufám si tvrdit, že v normální společnosti apoštolové nebyli pacifisté. Viz úvodní citát aj. by kanibal v Evropě nežil na svobodě ani hodinu. Andělé tvoří ozbrojené složky ještě ve Zjevení Ale ještě dnes nabádá služební manuál Policie ČR policistu, aby se nedal znechutit četnými ¥ Janově.

7

případy, kdy se kvůli nedokonalosti právního lí, jinak bych ji nemohl dělat. Podstupuji riziko systému darebák vyhne spravedlivému trestu. ohrožení života. Nikdy nevěřím někomu něco Že by pozůstatek tradičně duchovního rozměru jenom proto, že mi to říká. Bohužel se s tím vším služby? Neslyšíme však už jen ozvěnu umlkají- musí potýkat i moje manželka. Mé zaměstnání cí? Vážně se z policistů nestanou jen námezdní je tedy náročné. Pomáhám, ale znám také postoj veliké části veřejnosti k uniformě. Podstatou mé dělníci sloužící klientům? práce je konflikt. Přirozené by bylo se konfliktům vyhýbat. Je to něco nelidského. Já tomu ale musím čelit. Vyhledávat zlo, řešit jej, nesmím před ním zavírat oči. Nejde jen o to něco vybojovat, někde zvítězit. U mne jde o něco horšího: chytit a dohnat někoho k trestu a nechat při tom oběť neodškodněnou. Následky, nenapravitelné následky.“

Křesťan policistou? Křesťanská policejní asociace (KPA), založená v roce 2011, sdružuje několik desítek policistů, kteří vyznávají křesťanskou víru. Snaží se řešit rozpor, do kterého se policista v soukromí nutně dostává. Většina kolegů ho nechápe a nechápe Zlo a konflikt je denním chlebem policisty Jaká je každodenní zkušenost čestného policis- ho často ani manželka, někdy ani vlastní děti. ty? „Bojuji se zlem. Boj se zlem nikdy nevyhraji, Ale vědí, že táta, který se chodí modlit do kostela ale nikdy s ním nesmíme přestat. Nesmím a vede k tomu i je, je statečný, chrabrý, vytrvalý, prohrát. Pracuji, vždy však také sloužím. K mé osvědčil se a přes všechen nikdy nekončící boj práci je přidána hodnota, kterou peníze nevyčís- se zlem má naději (srv. Ř 5,1–5). Adam Balcar

ROZHOVOR S POLICISTOU

Naší prioritou je být všude jako první O strachu, adrenalinu a víře Ráda sleduji seriály z policejního prostředí. Fandím spravedlivým policistům, kteří neváhají nasadit vlastní život při pronásledování padoucha. Jak se člověk stane policistou a v čem se liší práce skutečného policisty od toho televizního, jsem se zeptala mladého policisty, říkejme mu třeba Petr.

8

Jak jste se k práci policisty dostal? Před čtyřmi lety se objevila v médiích zpráva, že je policistů málo, tak jsem si podal k policii přihlášku. Říkal jsem si, že je to lepší práce, než když jsem dělal kuchaře. Můj táta je bývalý policista, tak jsem měl k policii trošku vztah.

V kolika lidech sloužíte? Co všechno člověk musí splnit, Hlídka jezdí ve dvou, to je základ. Když je hodně aby se k policii dostal? Adeptu musí být aspoň osmnáct let. Pak musí mít lidí a málo aut, jezdí se ve třech. Jsou určeni řidiči vzdělání – minimálně s maturitou. Poté je potřeba a pak jsou velitelé, kteří sedí vedle. Můžeme se zvládnout menší vědomostní test, psychologické ale i střídat. Já rád řídím. testy a rozhovor s psychologem. Pak se čeká na vyhodnocení. Když mi přišel dopis, že jsem prošel, Musí být náročné jezdit rychle ve velkém provozu. tak jsem šel na další kolo – absolvovat tělesné Těch deset hodin za volantem je dost náročných. testy. Běhal se kilometr na čas, pak člunkový běh Dostávat se přes kolony tady v Praze za plného (4x10 m mezi dvěma metami, pozn. red.). Dále provozu je těžké. Řidiči se nedívají dozadu, když jsme museli zvládnot celomotorické cviky a kli- na ně člověk bliká, nereagují. Nezajímá je, že ky. S těmi většinou měly problémy ženy. Museli pospícháme, abychom někomu pomohli. Když jsme se vejít do výkonostních tabulek. A nakonec lidé pomoc sami nepotřebují, jsou strašně sonásledovaly zdravotní testy a čekání na vyhod- bečtí. Jestliže je málo místa a není kam uhnout, je lepší přibrzdit anebo zastavit. Lidé by na to nocení. Celé to trvalo asi čtyři měsíce. měli dávat větší pozor. Jaké je rozdělení policie? Městská policie a státní policie jsou úplně rozdílné složky. Řídí se podle jiných zákonů, mají nastavené jiné priority. Městská policie slouží proto, aby udržovala pořádek ve městě, což je hlavně parkování a hlídání přechodů a další dílčí akce. Státní policie řeší těžší případy: rvačky, rušení nočního klidu, domácí násilí, sebevraždy. Místní oddělení dělají mravenčí práci. Sbírají informace a posílají je kriminálce, která si je přebírá a pracuje s nimi dál. My chytáme malé ryby a oni si dají ty nitky dohromady a chytají velké ryby. Jednotka rychlého nasazení jezdí jen v omezeném případě, to když je někde nebezpečný pachatel, který může mít zbraň a je potřeba minimalizovat riziko. Co všechno obnáší práce policisty? Hodně administrativní činnosti. Minulý rok jsme potřebovali na administrativu v souvislosti s předvedením jednoho člověka asi hodinu a půl, tento rok jsou to už tři až čtyři hodiny. Zbytek směny trávíme v terénu. Já pracuji u pohotovostní motorizované jednotky (PMJ). Jezdíme na linku 158, to jsou naše hlavní úkoly. Dále sami vyhledáváme trestnou činnost, řešíme dopravu, například ty, kteří řídí pod vlivem omamných a psychotropních látek. Jezdíme na fotbalové a hokejové stadiony a na různé protestní akce. Pohotovostní motorizovaná jednotka musí být všude jako první a jako první pomoct lidem. Případy pak postupujeme místnímu oddělení, které je řeší dál.

Co si myslíte, že je na vaší práci nejtěžší? Psychický tlak. Po šichtě je člověk psychicky unavený. Máme různorodou práci. Nikdy nevíme, co nás čeká. Pokaždé musíme řešit úplně jinou situaci. Když jsou lidé v afektu nebo opilí, je to ¥

9

s nimi o to těžší. Psychika u policistů dělá hodně. Člověk se v této práci hodně změní. Dá se proti takové změně bojovat? U každého je to jiné. Dost pomáhá sport. Člověk si najde to, u čeho si odpočine. Já si sednu k počítači, zapnu si nějakou hru, pustím si televizi, udělám si čaj a odpočívám. Znám ale lidi, kteří prací žijí a  místo toho, aby si odpočinuli od práce, jdou si zastřílet, jdou si zahrát paintball, více se zdokonalují. U policie jsou různorodí lidé, ale cíl máme všichni stejný.

ších kolegů. Dříve jezdil nastupující policista jako zajíc se starými pardály a učil se od nich, přebíral jejich zkušenosti. Teď je policie omlazena a mladí nemají od koho brát zkušenosti. Já mám štěstí, že mám parťáka, který je u policie jedenáct let. Zkušenosti už má a já je od něho přebírám. Na některé věci člověk sám nepřijde, to mu musí někdo poradit. Jezdíte k haváriím? Když jde o ohrožení života, tak jezdíme úplně ke všemu. Také k přepadení banky, pošty. Když člověk zavolá na linku 158, nevyjíždíme, jsme stále v Praze. Systém funguje tak, že jede to nejbližší auto. Operační podle navigace (GPS) vidí, kdo je nejblíže a posílá ho na místo. Musí tam být během chvíle. Nejdelší dobu trvá vytěžení informací oznamovatele. Operátor píše informace do počítače a záznam odešle operačnímu důstojníkovi. Ten pak situaci vyhodnotí a rozhodne, kolik osob pošle a postupně nám cestou dává další informace. Například při přepadení banky se na začátku zjišťuje, kde to je, abychom tam byli co nejdřív. Pak se teprve zjišťuje, jak pachatel vypadal, jestli měl zbraň, kudy utíkal. Po Praze je mnoho kamer, kterými se operátor může podívat a třeba toho člověka přímo vidí, jak utíká, a nás pak navádí. Nemáte strach? Strach ne! Tam působí adrenalin. Strach si člověk uvědomí až potom. To jsem nejvíc pocítil při dvou situacích: při rvačce a při honičce, když jsme pronásledovali nějaká auta. Je zbytečné policistům ujíždět, protože to většinou dopadá špatně. Ti, kdo ujíždějí, udělají chybu, nabourají a zemřou.

Máte kurz sebeobrany? V  přípravném kurzu jsme měli sebeobranu, která vychází z taekwonda a z několika růzJezdíte k lidem kvůli domácímu násilí nebo za ných bojových umění. Každý měsíc máme velký člověkem, který chce spáchat sebevraždu. Jak výcvik. Jde o taktiku vcházení do budov, kde je se dá naučit s takovými lidmi komunikovat? Praxí. Měli jsme sice v přípravném půlročním nebezpečný pachatel, nebo máme sebeobranu, kurzu psychologické semináře, jak s  lidmi bojová umění a střeleckou přípravu. Pak máme mluvit, abychom dokázali ze situace vytěžit pár menších výcviků, kde dopilováváme, co je co nejvíc informací, abychom uměli člověka třeba. Na začátku praxe to člověk ale vidí jinak utěšit, uklidnit. Praxe je úplně jiná. Člověk to než po letech. Když jsem nastoupil, první rvačzjistí hned, když přijde na ulici. A také od star- ka byla pro mě psychicky velmi náročná. A teď

10

přijdu a řeším situaci s přehledem. Člověk si říme pod stát a protože se státu nedaří, nemůže zvykne. Podobně je to s mrtvými – první mrt- se dařit ani nám. vý, to je dost otřesný zážitek. Časem je člověk schopen si zvyknout i na zápach a sáhnout Pomáhá vám při vaší práci víra? v rukavicích na mrtvé tělo. Minule jsme měli Jsem ve víře začátečník. Pomáhá mi, když jdu do srážku člověka s vlakem. To není nic pěkného. kostela a zamyslím se nad různými věcmi, poVelká koule, změť kostí a kusy těla. Náš prvotní slouchám kázání. Uvolňuje to ducha a jsem víc úkol je ale záchrana života. V autech vozíme v klidu. I lidé, se kterými se v církvi potkávám, defibrilátory, lékárničky. Jakmile někam při- působí blahodárně na moje bolístky. Při své práci jedeme, tak se snažíme člověka udržovat při se setkávám s různými lidmi. V jednu chvíli poživotě do té doby, než přijede lékař. Naše práce můžeme babičce, která by nám nejraději upekla buchtu. A pak se střetneme s člověkem, který na je všestranná, pomáháme lidem. nás křičí, posílá nás někam a volá na nás inspekci. Díváte se na filmy či seriály z policejního prostředí? Málo seriálů a filmů z policejního prostředí je pravdivých. Americké kriminálky jsou nadsazené. V životě to takhle nefunguje a ani fungovat nebude. Jeden český seriál, který se blíží k pravdě, je Kriminálka Anděl. Tam hrají i policisté. Dalo by se říci, že je to jako naše práce, i když občas něco producent přidal. Naše pražská kriminálka – „mordparta“, má stoprocentní úspěšnost ve vyhledávání zločinců, kteří vraždí. Umírají policisté při výkonu? Stává se to, ale málo. Je to jiné než třeba v Americe. Jsme v docela poklidné části světa, i když přibývá loupežných přepadení bank a lidé mají u sebe zbraň častěji. A leckdo má u sebe plynovku, plynovou pistoli, která je u nás povolena. Ale i obyčejný nůž dokáže zabít. Člověk si musí zachovat chladnou hlavu. Zákon nám ukládá, že máme šetřit život pachatele. I já jsem měl kolikrát v ruce zbraň. Nemířil jsem, ale tu zbraň si do ruky klidně vezmu. Lidé na to nejsou zvyklí a dívají se hned, co se děje. Působí to na jejich psychiku.  Ptala se Romana Čunderlíková Co se vám na vaší práci líbí? Baví mě, že je za mnou vidět nějaká práce. Když například chodím k soudům a vidím, že ti darebáci si trest zaslouží a jdou si sednout, nebo mají zákaz řídit automobil. Peníze hrají také roli. Na to, že je to rizikové povolání, moc dobře zaplacené není. Když jsem nastupoval, měl jsem peněz víc, než mám teď po několika letech a několika hodnostech. Je to tím, že pat-

OMLUVA Omlouváme se čtenářům, autorce textu Daně Hamplové a  tvůrcům časopisu Život víry, že nám vypadl v ČB 3/2013 na straně 21 dovětek: Přetištěno se svolením z měsíčníku Život víry 2013/1,  str. 11. Daniela Ženatá

11

Policisté v Kristových šlépějích Křesťané v policejních složkách mají svou asociaci

K

řesťanská policejní asociace je zásadně nepolitická organizace a z hlediska příslušnosti k církvím nadkonfesní, tedy stojí na ekumenickém základě. Jejím cílem je podpora profesní etiky, pomoc ostatním, péče o společenství a zvěstování evangelia.

jako žádost o registraci občanského sdružení, a v květnu se konala ustavující synoda za účasti 35 zakládajících bratrů a sester a mnoha hostů z české i zahraniční ekumeny.

Nejsme ve světě sami

V březnu 2012 byla Křesťanská policejní asoCo si máme pod názvem asociace představit ciace přijata do mezinárodního společenství Křesťanská policejní asociace (KPA) je občanské křesťanských policistů ICPF (International sdružení s působností na celém území České Christian Police Fellowship). Ve světě fungují republiky. Je to nezávislá, nezisková, zájmová i organizace policejních kaplanů či organizace organizace profesního zaměření, která sdru- pro etické vzdělávání policistů, do jejichž práce žuje muže a ženy především z řad Policie ČR, by se česká asociace také ráda zapojila.

Bohoslužba za bezpečí Viditelnou činností asociace jsou pravidelná modlitební setkání Bohoslužba za bezpečí, konaná pravidelně každý třetí čtvrtek v měsíci v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlově a každý první čtvrtek v měsíci v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle v Praze 1.

Vedení KPA Do vedení KPA byli na ustavující synodě zvoleni: prefekt – Jiří Laňka (římskokatolická církev), občanských zaměstnanců policie, středních vikář  – Rostislav Kotrč (Církev českoslovena  vyšších policejních škol a  Policejní akade- ská husitská), sekretář – Tibor Brečka (CČSH) mie ČR, s otevřeností pro ostatní pracovníky a skriptor – Václav Kotlář (ŘK). bezpečnostních sborů České republiky, kteří Na stránkách KPA www.kpacz.cz uvádí Jiří jsou členy křesťanských církví či křesťanské Laňka: hodnoty vyznávají. Přesto, že KPA je výlučně „Vyprošujeme všem policistům a pracovníkřesťanské sdružení, má v úctě i všechny hle- kům bezpečnostních sborů, stejně tak jako dající a také jiná náboženství, ve kterých lidé našim kolegům v zahraničí, Boží požehnání. svobodně vyznávají svou víru. Ať nás Pán chrání na všech našich cestách, ať vede naše kroky správným směrem. Ať se ze své služby vracíme vždy v pořádku, ve zdraví Vznik asociace Prvním krokem bylo v srpnu 2010 setkání křes- a s čistým svědomím. Ať Pán chrání naše rodiny.“ ťanů – policistů, kde se 27 přítomných rozhodlo DaZ křesťanskou asociaci vytvořit. V listopadu již policisté, posíleni třemi bratry hasiči, přemýšleli nad znakem, logem a podobou webových stránek vznikající organizace. V únoru 2011 dostaly konečnou podobu stanovy KPA, stejně

12

OTÁZKA NA TĚLO

Co vás přitahuje na detektivkách? Vlasta Erdingerová, seniorátní kurátorka Přitahuje mě napětí, taky přemýšlím nad motivy. A dobrá detektivka umí vtáhnout do děje tak, že člověk zapomene na vše kolem.

levize. Jež má ale vzácnou výhodu, neboť si přímo říká o to být sledována ve dvou. Vřele doporučuji jako manželský rituál. Šťavnatě glosovat děj, napovídat vyšetřujícím orgánům, přít se o možný tip na vraha, ukládat si do paměti zápletky, až jednou v důchodu začneme sami psát scénáře. A hlavně si v této situaci společně dopřávat maximální možnou míru laskavé sebeironie. Ewa Jelinková, farářka Ráda pozoruji to, co se děje kolem mne. Herkules Poirot s Sherlockem Holmesem mne od dětství učí, jak důležité jsou detaily. A zajímavé příběhy z knížek, filmů nebo detektivních seriálů jsou k tomu skvělou příručkou. Alžběta Široká, teoložka Napětí, tajemství, zkoumání všech stránek lidského nitra a potvrzení naděje, že zlo bude potrestáno.

Iva Benešová, bývalá tisková mluvčí Jan Mamula, emeritní farář a bývalý šéfredaktor Jde přece o pohádky pro dospělé s předvída- Už dávno nejsem milovnice detektivek. Vždyctelným účinkem a zřetelným rozdělením rolí. ky mě ale fascinovaly mozkové závity osobnosMuži i ženy na straně zákona (och, jak jsou ti detektiva. Tak například vyšetřuje-li vraždu nám podobní!) bojují s padouchy obého poh- ve spolku lidí s vysokým IQ a musí určit jedno laví (och, jak jsou...!) až do zdárného vyřešení ze čtyř slov, které do skupiny nepatří – víra, případu. V detektivkách jde totiž (stále ještě) hospodářství, vesnice, dřevo. (Rozluštění: do o princip! Zlo je odhaleno a po zásluze potres- skupiny nepatří slovo dřevo. Proč? Protože táno a i ten nejbrakovější autor si přitom musí se říká: helvetská víra, turecké hospodářství, dát práci s dvojznačností lidského charakte- španělská vesnice). ru. Jen nesmí moc přemoudřele tepat zlořády, daný žánr má především osvěžit mysl, bystřit Marta Borská, kostelnice pozorování a nabídnout dávku uvěřitelného Přitahuje mě zajímavá práce plná napětí, akce, objevování pořád dalších a dalších zajímavostí, dušezpytu. Přiznávám ovšem, že pod vaší otázkou se a to vše v teple domova s knížkou v ruce. mi dnes vybaví jen „kriminálka ta a ta“ z teDaZ

13

NÁSTĚNKA

SYNODNÍ RADA

Na zasedáních 19. 2. a 5. 3. projednala synodní rada 66 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Miloše Hübnera za faráře v Přelouči na poloviční úvazek. Udělila Jonatanu Hudcovi dispens od setrvání na místě faráře v Klášteře nad Dědinou. Vzala na vědomí zprávu o  průběhu a  výsledku zkoušek Jany Horákové a Jana Bušty a udělila jim osvědčení o způsobilosti k službě ordinovaného presbytera. SR udělila dlouhodobé studijní volno Martinu Zikmundovi, který se chystá v rámci celoživotního vzdělávání na tříměsíční studijní pobyt na teologické fakultě univerzity v Heidelbergu. SR nemůže vyhovět žádosti o navýšení pracovního úvazku pastorační pracovnice Dariny Hybské Majdúchové z polovičního úvazku na plný, neboť všech dvanáct zřízených úvazků je od září 2012 obsazených. Do doby vyjasnění celkové personální strategie nehodlá SR zvyšovat počet míst pastoračních pracovníků. Fakulta a bohoslovci SR souhlasila s udělením stipendia 10 000 Kč studentu bohosloví Lukáši Vyoralovi. Vzala na vědomí zprávu z předepsané praxe uchazečky o vikariát Martiny Pumrové a studenta bohosloví Benjamina Kučery.

slezského, Poděbradského a Východomoravského seniorátu. Jeronymova jednota Na žádost sboru v Horní Krupé, doloženou uzavřenou dohodou s poskytovatelem dotace z programu rozvoje venkova, souhlasí SR s poskytnutím půjčky ve výši 300 000 Kč. Z  půjčky bude profinancována přestavba kůlny evangelické školy na zahradní učebnu. Předpokládaná splatnost je do konce roku 2013. Synodní rada rovněž souhlasí s poskytnutím půjčky sboru v Potštějně na stavební úpravy zahrnující opravy střechy, oken, omítky a klempířských prvků kostela. Půjčka ve výši 754 900 Kč je splatná do konce října 2013. Ekumena Synodní rada vzala na vědomí zápis a komuniké Leuenberského synodu, který proběhl v závěru roku 2012. Vítá předložený koncept česko-německé mateřské školky Diakonie ČCE v Chebu a očekává předložení detailnější dokumentace. SR souhlasí, aby ČCE byla partnerem v projektu Evropských biblických dialogů, který podává Evangelická akademie v Berlíně v programu EU Grundtvik. Na podnět poradního odboru ekumenického akceptuje návrh uspořádat Den partnerství s delegáty sborů, které mají partnerství se sborem jiné církve. SR pověřuje synodního seniora Joela Rumla, aby projednal otázku ekumenické spolupráce na Noci kostelů v rámci ERC s římskokatolickou církví. Vítá plán Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) zasedat v prosinci 2013 v Praze a pověřuje ekumenické oddělení, aby bylo dle potřeb při přípravách nápomocno.

Správa církve SR schválila návrh celocírkevních repartic a celocírkevních sbírek pro rok 2014 a uložila ÚCK před- Na mezinárodní konferenci k výročí reformace v Curychu v září 2013 delegovala SR Gerharda Freyložit je 3. zasedání 33. synodu. Na vědomí vzala synodní rada zprávy ze zase- -Reininghause. Na Evropskou studijní konferenci dání seniorátních výborů Jihočeského, Liberec- o protestantismu v holandském Doornu vysílá kého, Ústeckého (2x), Brněnského (2x), Moravsko- SR v dubnu Štěpána Brodského. Vzala na vědomí

14

rezignaci Abigail Rejchrtové na členství v komisi pro Kubu. Na velké setkání mládeže pořádané v červenci Presbyterní církví USA delegovala šest mladých lidí ze sborů, které mají partnerství s některým ze sborů Presbyterní církve: Martu Dusovou, Sáru Fojtů, Kláru Kačenovou, Matěje Mrlinu, Hanu Pospíšilovou a Lucii Šimkovou. Jejich účast bude hrazena z americké strany. SR pověřuje Martina Zikmunda, aby zastupoval ČCE na studijním dnu v rámci dubnového synodu Bádenské církve v Bad Herrenalbu a na slavnosti k Heidelberskému katechismu v květnu v Heidelbergu. Média Synodní rada jmenovala novým členem redakční rady Českého bratra Adama Balcara. Pozvala webmastera Tomáše Najbrta k diskusi o blogu na webu e-cirkev.cz Evangelická akademie Synodní rada souhlasí s nástupem Michala Šourka na pozici školního faráře v Evangelické akademii – Vyšší odborné škole sociálně právní a Střední odborné škole v Praze. Politické angažmá farářů Téma politického angažmá kazatelů vyvstalo ze zcela konkrétních případů, když byli kazatelé navrženi nebo zvoleni do orgánů samosprávy. Otázkou slučitelnosti povolání kazatele, jako ordinovaného správce sboru, s činností v politických strukturách se zabýval poradní odbor teologický. V platných řádech ČCE je v Řádu pro kazatele, odstavci 1.6 napsáno: „Církev vyžaduje od kazatelů, aby se zdržovali činnosti, která není v souladu s jejich úřadem nebo je v konání jejich povinností zdržuje nebo ruší.“ Které činnosti to jsou, však není nikde blíže určeno. Poradní odbor teologický se přiklání k názoru, že by bylo záhodno v řádech ČCE přesněji stanovit, které činnosti jsou s úřadem kazatele neslučitelné. Tomu by měl předcházet širší rozhovor v církvi, který se nyní očekává. Plodnou příležitostí by mohlo být setkání vedení církve se členy seniorátních výborů, jež proběhne v dubnu tohoto roku. Téma angažovanosti kazatelů v politice a stanovisko poradního odboru teologického bylo jedním z bodů jednání únorového zasedání synodní rady. Citujeme z usnesení k tomuto bodu: „Synodní

rada podporuje rozhodnutí kazatelů pracovat v oblastech, jako je například vězeňství, zdravotnictví, školství; působení kazatelů v činné službě ve výkonných orgánech územní samosprávy považuje však za problematické. SR ukládá ústřední církevní kanceláři zveřejnit toto usnesení na webu a pojednat je v Českém bratru.“ DaZ

JUBILANTI V měsíci dubnu 2013 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Magdalena Horká 90 Petr Pokorný 80 Pavel Otter 65 Květoslava Klasová 85 Joel Ruml 60 Michal Plzák 50

FILM PRO VÁS

Film o Přemyslu Pitterovi Dejvický sbor vydal ve spolupráci s  asociací Film&Sociologie DVD s  dokumentem Tomáše Škrdlanta o Přemyslu Pitterovi Milujte své nepřátele. Záměrem je seznámit širší veřejnost s touto pozoruhodnou osobností, která je svým významem srovnatelná s Nicholasem Wintonem a Oskarem Schindlerem. Každému sboru chceme věnovat zdarma jedno DVD spolu s publikací Olgy Fierzové Dětské osudy z doby poválečné. Jde o autentické příběhy dětí, které se po 2. světové válce dostaly do péče dětských ozdravoven zřízených Přemyslem Pitterem a jeho spolupracovníky. Byli bychom rádi, kdybyste si ve sboru při sborovém setkání film promítli. Před promítnutím doporučujeme přečíst text z bookletu od Pavla Kosatíka o Přemyslu Pitterovi. Čtení a promítání filmu trvá asi 95 minut. Dále vás prosíme o spolupráci při rozšiřování filmu. Máme představu, že byste mohli film doporučit především školám ve vašem okolí, přátelům a podobně. Film je připraven také v německé ¥

15

a anglické verzi, takže je vhodný pro zahraniční ostrovů pozitivní deviace, a boj proti ostrovům negapřátele. Zvlášť aktuálně může promluvit k lidem, tivní deviace – kmotrům, neonacistům a novinářům. „Část novinářů se zaměřuje na vymývání mozků, na kteří žijí v česko-německém příhraničí. DVD i publikace bude k vyzvednutí v našem mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. sboru FS ČCE Praha-Dejvice, Dr. Z. Wintra 15, Pra- Její představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací ha 6. Tel. 721 141 691 nebo 607 622 358. V případě minimálních znalostí a maximálního sebevědomí,“ zájmu o další kusy je možné si je u nás objednat. pustil se Zeman do novinářů, za což sklidil potlesk DVD bude k dostání za příspěvek na vydání 100 Kč přítomných. Zeman mluvil spatra, jak předem avizoval. a publikace O. Fierzové za 20 Kč. Slavnostních chvil se účastnil i synodní senior ČCE Věříme, že vás film stejně jako nás osloví a ina přeseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. Zajímaly spiruje. nás jeho dojmy z Vladislavského sálu. Za Farní sbor ČCE Praha-Dejvice „Mou účast na inauguraci nového prezidenta Abigail a Petr Hudcovi provázely otázky, které nezmizely ani pod přemírou dění. Otázky o účasti církevních představitelů ve mně zesilovaly poté, co z prezidentových úst zaznělo přiznání, že se cítí být tolerantním ateistou. Z DOMOVA Zeman překvapivě pronesl na závěr své nástupní řeči modlitbu. Navzdory suverénnímu přednesu zasel Inaugurace prezidenta Zemana jistý zmatek, který zůstává také poté, co se klaněl Miloš Zeman složil 8. března na Pražském hradě slib ostatkům svatého Václava a modlil se Otčenáš,“ řekl a pronesl svůj první projev v roli prezidenta České Ruml. „Kladem pro mě bylo to, že jsem si uvědomil, že republiky. Na úvod Zeman poděkoval občanům, pan prezident v těchto věcech nemá jasno, případně kteří ho volili, a projevil uznání těm, kdo volili Karla je nepovažuje za důležité, a že tedy potřebuje naše Schwarzenberga. „Každý z nás v životě někdy vy- modlitby víc než prezident předchozí. Takže můžeme hrál a někdy prohrál, vím, jak je obtížné unést tíhu všichni naplňovat vcelku intenzivně zadání apoštola porážky, ale vím, jak je těžké odolat pokušení, které Pavla z 1Tim 2,1n – Na prvním místě žádám, aby se přináší vítězství,“ řekl. Do nadcházejícího období konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za si vytyčil tři cíle: uklidnění a stabilizaci politické všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou scény, podporu úspěšných osobností, takzvaných moc,“ dodal. www.lidovky.cz / DaZ

16

týden je určen zejména seniorům, ale může přijet i kdokoliv mladší, kdo má zájem. A nejen z Pražského seniorátu. Mnozí bratři a sestry jezdí do Katolíci mají papeže Františka Chotěboře pravidelně každým rokem. Těchto pár Sto padesát kardinálů z celého světa zvolilo 13. břez- řádků je určeno hlavně těm, kteří tam ještě nebyli. Evangelické středisko Chotěboř leží uprostřed na novou hlavu katolické církve. Argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio si jako nově zvolený papež krásné čisté přírody. Na velké louce stojí čtyři přívybral jméno František podle Františka z Assisi. Ani zemní budovy, z nichž jedna slouží jako kuchyň v nové funkci římského biskupa nehodlá měnit své a jídelna a zároveň také společenská místnost. zvyky a nadále si libuje v prostotě. Po své volbě kladl Ubytování ve dvoulůžkových pokojích je prosté, důraz na rovnost. Když se vrátil ze sakristie Sixtinské pěkné. Příslušenství je společné, k  dispozici je kaple, kde si poprvé oblékl papežské roucho, odmítl také koupelna pro handicapované. Třikrát denně vystoupit na stupínek, kde mu měli kardinálové po se podává domácí strava, bývá i odpolední svačina. jednom vzdát hold. „Řekl: já zůstanu tady dole. Potkal Den začíná a končí pobožností s biblickým výklase každým z nás na naší úrovni,“ uvedl jeden z kardi- dem. Večer bývají zajímavé kulturní programy. Vzpomínám jen namátkou na koncert D. Rejchrta nálů Timothy Dolan. František překvapil nejen výběrem jména, jaké spojený s recitací veršů, na přednášku s promítápřed ním žádný papež nezvolil, ale také hned svým ním M. Vymětala o problémech severočeských prvním veřejným vystoupením před 150 000 poutníky Romů nebo na zasvěcené výklady M. Nekvasila shromážděnými na Svatopetrském náměstí. Než jim o hudbě a hudebních skladatelích. Pravidelně se požehnal a udělil plnomocné odpustky, požádal dav, pořádá táborák s opékáním buřtů a s programem. aby se za něho tiše pomodlil. „Máme papeže, který Jeden den bývá autobusový výlet do některého zřejmě znepokojil některé lidi, že nepostupuje podle zajímavého místa v okolí. V minulém roce to bylo programu,“ komentoval to americký kněz Tom Rosica. město Polná s bohatou židovskou a křesťanskou Bergoglio je znám tím, že preferuje prostotu a za- tradicí. Pobyt v Chotěboři je nejen dobrou a milou stává se chudých. V Buenos Aires dal přednost životu příležitostí pro setkávání a sdílení, ale i možností v apartmá před ubytováním v arcibiskupském paláci. užít si krásné přírody přímo ve středisku nebo na Nevyužíval služební auto, jezdil autobusem a sám si procházkách v okolí. A proto neváhejte a přihlaste vařil. Jeho přístup se nezměnil ani poté, co byl zvolen se včas. Pobyt se koná od pátku 14. 6. do neděle 23. 6. Pro papežem. Když pozdravil poutníky na Svatopetrském náměstí, odjel do vatikánské rezidence spolu s ostat- pražské účastníky je k dispozici autobus z Prahy až do střediska a zpět. Cena pobytu: 2 700 Kč. Přiními autobusem. Podstatnější ale je, že papež je považován za hlášky: Dana Rotkovská, FS ČCE Libčice nad Vltavou, člověka, který říká to, co vidí, a nazývá věci pravými tel. 233 930 823, 776 798 580.  jmény. Prý neztratil ani smysl pro humor. Na přípitek, Jana Jasná, FS ČCE Praha-Dejvice který byl součástí pozdní večeře v den zvolení, papež s úsměvem odpověděl svým přípitkem, který za všeobecného veselí uzavřel slovy „Bůh vám odpusť“. ZE SVĚTA

ČTK/DaZ

POZVÁNKA

Pojeďte na seniorskou dovolenou do Chotěboře Každoročně v  druhé polovině června pořádá Pražský seniorát ČCE týden pro povzbuzení těla i ducha v evangelickém středisku v Chotěboři. Ten

17

CÍRKEV ŽIJE

Doubravník – utrakvistický kostel Pernštejnů z výstavy Morava tolerantní

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Nový zákon na teologické fakultě Katedry Starého a Nového zákona

N

a Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy jsou biblické vědy tradičně rozděleny do dvou kateder. Má to své důvody. Ačkoli Starý (SZ) a Nový zákon (NZ) tvoří dvě části jedné křesťanské Bible a navzájem spolu v mnoha ohledech vnitřně souvisejí, jsou to také sbírky textů značně odlišné. Obdobami a rozdíly lze také charakterizovat práci kateder Starého a Nového zákona. Bádání i výuka v obou disciplinách probíhá podle obdobného vzorce, liší se však v látce.

Začíná se řečtinou a latinou Starý a Nový zákon se liší nejen rozsahem, ale také způsobem vzniku a kulturním prostředím, z něhož vzešly a k němuž se vztahují. Ve zkratce tento rozdíl vyjadřují odlišné „původní“ jazyky: oproti semitskému Starému zákonu helénistická řečtina, jíž byly sepsány všechny spisy Nového zákona. U jazyka také každý pečlivý výklad, jemuž se biblické katedry svorně snaží studenty naučit, musí začít. Pro výklad NZ je důležité pěstovat lingvistiku klasickou, a ke katedře proto patří vyučující řečtině a latině. Výukou tohoto třetího ze starověkých jazyků přisluhuje novozákonní katedra také dalším teologickým oborům, zejména církevním dějinám a systematické teologii.

Prostředí a doba Nového zákona Znalost jazyka je prvním přiblížením ke každému textu, biblické nevyjímaje. Dalším krokem k porozumění je rozhled po prostředí, v němž text vznikal a v němž byl nejdříve čten. Většinou se mluví o „dobovém pozadí“, případnější by však byl právě výraz „prostředí“, poněvadž tu nejde jen o kulisy, nýbrž o to, co divadelní dekorace pouze naznačují – o prostor, hmotný i myšlenkový, z něhož texty vyrůstají a pro nějž nesou své plody. Prostředí Nového zákona lze studovat z různých úhlů. Předně jako dějiny novozákonní doby, tedy (s určitým přesahem) dějiny Palestiny a Malé

Asie v prvních stoletích před a po přelomu letopočtu. Také je třeba znát geografii a archeologii tohoto území. Duchovním prostředím NZ byla vedle starozákonní tradice helénistická kultura.

Biblistika jako objevitelská věda Vlastní výklad biblických textů se děje v jakémsi „trojkroku“. Nejprve je třeba položit si otázky po povaze, vzniku, celkovém uspořádání a obsahu daného spisu. Sem patří také otázky po autorovi, době a místě vzniku – a protože to jsou otázky, které jsou k výkladu předběžné, teprve do něj uvádějí, bývá tento aspekt nazýván „literární úvod“. Pak přichází podrobné zkoumání textu, v biblistice se pro ně ustálilo označení „exegese“. Má svoje metody, kterým se studenti učí v tzv. „prosemináři“ a jejichž společným smyslem je přivést vykladače k opravdu pečlivé a pozorné

četbě. Třetím krokem je souhrnné promyšlení, jak spolu jednotlivé texty a různé spisy navzájem souvisejí – a snaha představit si, jak vypadalo v celku myšlení těch, kteří texty psali a četli. Texty vždy totiž představují jen určitý výsek, takže jde o něco podobného jako domalování obrazu, z něhož se dochovaly jen některé části. Těmto souborným úvahám se říká „biblická teologie“ či úžeji „teologie Nového zákona“.

Centrum biblických studií Ačkoli Bible je rozhodně nejpodrobněji prozkoumaným textem lidské historie, zůstává biblistika stále také objevitelskou vědou. Souvisí to ¥

19

jednak s tím, že Bible, a to i její menší novozákonní část, je kniha dosti složitá, jednak s tím, že nás od vzniku jejích spisů dělí tak dlouhá doba, a konečně i s tím, že v křesťanské tradici se prosadilo, že také Bibli je možno, a dokonce nutno podrobovat historickému a jinému kritickému zkoumání. Proto se také na novozákonní katedře ETF bádá. Pro tuto vědeckou práci

vzniklo v 90. letech Centrum biblických studií, v němž spolupracují obě biblické katedry s lingvisty z Filosofického ústavu Akademie věd. To se v současné době podílí na několikaletém projektu Historie a interpretace Bible, jehož novozákonní část tvoří především práce na ekumenickém komentáři ke všem spisům NZ. 

Jan Roskovec

VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ V BRNĚ

Zpráva spirituálky-farářky Doufám, že studenti zaslechnou něco o cestě života

M

áme církevní školy. Máme své absolventy. kurzi do Vídně, v adventu na týden do Stuttgartu. Máme studenty, kteří studují pod hlavič- Možnost na vlastní oči vidět, jak se sociální práci kou naší církve. Co o nich víme? Jak na našich věnují v zahraničí, je pro budoucí sociální pracovníky podnětné a jednoznačně velmi přínosné. akademiích studují? Nač se připravují? Většina našich studentů nemá s církví nic Druhým rokem působím na Evangelické akademii – Vyšší odborné škole sociálně právní společného. S žádnou církví. K přijímacím zkoušv Brně (EA VOŠ). Studenti se u nás připravují na kám přicházejí z různých důvodů, s rozdílnými práci sociálních pracovníků. S vidinou, že se ča- představami. Někdo dá na doporučení, jiný přisem zapojí do pomáhajících profesí. Část z nich chází v podstatě náhodou, když neví, kam jinam má nadšení a odhodlání pracovat jednou s těmi, jít. Většina netuší, co je na církevní škole čeká. kdo se ocitnou v nouzi. Finanční, existenční, Někteří mají s církevním prostředím negativní zkušenosti, řada z nich má nitro plné smíšených informační... Studenti EA VOŠ v Brně s uznáním kvitují, že pocitů. Učím základy křesťanství, křesťanskou se v rámci své praxe seznámí s širokou škálou etiku a také dělám spirituálku-farářku pro stusociální problematiky. Navštěvují celou řadu denty i zaměstnance. Tady se otvírá velký prostor pracovišť, nízkoprahových zařízení, ústavů, pro rozhovory a diskuse. Mám možnost mluvit domovů, speciálních škol... Studenti získávají s mladými lidmi o tom, co vnímám v životě jako přehled a zkušenosti a mají možnost rozvíjet nosné. Pokouším se představit jim křesťanství své znalosti, dovednosti, sociální cítění i osobní jako dobrý a obohacující způsob žití. V rozhovopostoje. V rámci svého studia se mohou studenti rech však musí být člověk upřímný – a leckdy se zúčastnit zahraniční stáže. Každý rok jezdí v let- jde hodně na dřeň osobní víry. Přesto, či právě ním semestru několik studentů na zkušenou do proto mám za to, že tato práce má smysl. Studenti mě svým přemýšlením, názory a doFinska nebo Německa. Ve škole se tento rok rozběhl projekt Inova- tazy v lecčems provokují, posunují, nutí srozumice systému praxí. Díky tomuto projektu je více telně a bez frází formulovat vlastní víru. Nutí mě času i financí na zkvalitnění výuky. Rozšiřuje se neustrnout na cestě. A já smím doufat, že i oni knihovna, prohlubuje se výuka, je více odbor- zaslechnou něco o cestě života a že se na ní třeba ných přednášek. Na jaře pojedou studenti na ex- jednou potkáme.  Marta Židková,spirituálka

20

VÝSTAVA

Velké Meziříčí, luterské gymnázium

Morava tolerantní

A

si před dvěma lety jsem byl požádán, abych to období mnohé, ale málo víme o fyzických vykonal svatební pobožnost. Snoubenci si památkách a dokladech této mimořádné doby. vybrali zámeckou kapli v Náměšti nad Oslavou. K evangelickým církvím se tehdy hlásila větTo bylo kdysi sídlo slavného bratrského rodu šina národa a během 16. a na začátku 17. stoze Žerotína. Těšil jsem se, že se konečně na letí bylo v tomto prostředí vytvořeno nemálo zámek podívám. Když jsme si po svatbě mohli památek, jako jsou nové kostely, křtitelnice, prohlédnout zámecké komnaty, ptal jsem se zvony, náhrobní kameny i zámecké interiéry. průvodkyně, jaké památky zde po Žerotínech Většina byla zničena při obrazoborectví po mají. Odpověď byla stručná. Nic. Leda výzdobu Bílé hoře. Obnovené zřízení zemské nařizovalo odstranit vybavení nekatolických kostelů. fasády a erb na vstupním portálu. Nedalo mi to a obojí jsem si pečlivě vyfo- Přesto se tu a tam mohlo v dnes katolických tografoval včetně zámecké kaple, která je kostelích nebo zámcích evangelické šlechty dnes zcela barokní. Přitom se tu jistě konaly něco zachovat. Rozhodl jsem se tyto památky řadu let bratrské bohoslužby. Kaple včetně začít postupně hledat. Když jsem zjistil, že monumentálního vstupního schodiště byla podobnou myšlenkou se již delší dobu zaobípostavena bratrským pánem Janem ze Žero- rá i fotograf Jan Vondra z našeho sboru a má tína roku 1573 po jeho návratu z italské cesty. jich řadu vyfotografovaných, bylo rozhodnuto. Nad vstupním portálem do zámku jsem přečetl Pokusíme se připravit výstavu na květnovou latinské vyznání Jana ze Žerotína: In Domino Muzejní noc a  Noc kostelů, kdy do našeho confido (důvěřuji Pánu) a na bohatě zdobené Červeného kostela v Brně přijde za jednu noc fasádě jsem našel malý nápis: Deus super omni, několik tisíc lidí. Domluvili jsme se s několika členy a přáomnia fecit (Bůh je nad vším, on vše učinil). Cestou domů mě napadalo, že by stálo za to, teli našeho sboru, že tyto doklady a památky pokusit se zdokumentovat, co zbylo do dnešní v oblasti jižní Moravy zdokumentujeme. Každý doby po evangelické kultuře a církvích, které z nás si vybral určitá místa, o nichž tušil, že by tu žily před Bílou horou. Z historie víme o tom- se tam památky mohly najít. K fotografová- ¥

21

ní v kostelech a zámcích bylo nutné si vyžádat souhlas Brněnského biskupství a správ zámků. Něco byla třeba hledat v archivech a starých tiscích v Moravské zemské knihovně. Podnikli jsme několik fotografických výprav. Jenže zajímavý nápad je jedna věc a  realizace věc druhá. Shromáždění pramenných podkladů a pořízení fotografií v omezeném časovém úseku čtyř měsíců a jejich zpracování do finální grafické podoby si vyžádalo mimořádné osobní nasazení několika klíčových aktérů. Termín se nezadržitelně blížil a nezbývalo než věnovat té věci veškerý možný volný čas. Staršovstvo nás podpořilo a uvolnilo peníze na pořízení klip rámů, tisk panelů a cestovní náklady. Veškerá ostatní práce byla konána dobrovolnicky, včetně grafického zpracování. Nakonec se nám podařilo vytvořit 30 panelů, které dokumentují život nekatolických církví na jižní Moravě před Bílou horou. Bylo to mimořádné období. Právě Morava byla tehdy v celém světě známa svou náboženskou tolerancí. Evangelická šlechta považovala svobodu vyznání na svém panství za věc natolik zásadní, že ji neváhala hájit na sněmu a před

katolickým císařem. Na Moravu se z Čech přestěhovalo centrum Jednoty bratrské, útočiště tu našli i novokřtěnci pronásledovaní tehdy v celé Evropě. Výrazný vliv tu však měla i římská církev díky olomouckému biskupství. Byly zde jezuitské koleje i evangelické akademie například v Ivančicích, Velkém Meziříčí a Přerově. Výstava je nyní k dispozici našim sborům, které si ji mohou bezplatně zapůjčit, pokud si zajistí její převoz. Jedná se o 30 panelů 60×80 v klip rámech. Zatím byly vystaveny ve sborech Miroslav, Boskovice, Brno-Židenice. Nyní je výstava v Domově Diakonie v Myslibořicích, odkud poputuje do Hustopečí, Klobouk u Brna, přes prázdniny by měla být v městském muzeu ve Velké Bíteši a v září ji budete mít možnost vidět při celocírkevních oslavách v Kralicích na Moravě. Druhá verze výstavy je na zámku v Přešticích. K výstavě byl vydán katalog, který obsahuje všechny panely ve zmenšeném formátu. Můžete si jej objednat na adrese Farní sbor ČCE v Brně I Opletalova 6, 602 00 Brno. S poštovným stojí 200 Kč.  Jiří Gruber

OZNÁMENÍ 

Rodinné rekreace v Chotěboři 2013 Kuratorium Evangelického střediska Chotěboř připravilo na letošní prázdniny následující termíny pobytů: Termíny běhů/vedení běhu/zaměření rekreace: 29. 6.–6. 7., Marta Zemánková, Víra a světlo 6. 7.–13. 7., Naďa Čejková, rodinná 13. 7.–26. 7. , Elen Plzáková, hudební 27. 7.–3. 8., Lubomír Červenka, rodinná 3. 8.–10. 8., Ondřej Pellar, rodinná 10. 8.–17. 8., Anna Lavická,rodinná – rukodělný kurz 17. 8.–28. 8. Jana Potočková, rodinná

22

Je možné se přihlásit i na dva a více běhů za sebou, více informací je možné získat ve sborech a na naší internetové stránce. Uzávěrka přihlášek je 30. dubna 2013. Přihlášky přes internet na stránce : http://es-chotebor.evangnet.cz (platí pro zájemce, kteří byli v posledních letech ve středisku na rekreaci). Přihlášky potvrzené sborem zasílejte na adresu: Ing. Petr Černý, Jateční 712, 280 02 Kolín IV.

ROZHOVOR s Josefem Veselým

Počítám s Bohem Až dosud jsem vyznával, že se všechno děje podle Jeho vůle a že je všude Letos 9. března se dožil devadesáti devíti let Josef Veselý. Josef Veselý byl duchovním Českobratrské církve evangelické v Brně a Jilemnici a seniorem libereckého seniorátu. V roce 1970 získal teologický doktorát na základě disertační práce Víra a skutky u prvních Bratří. Kromě překladů, článků v církevním tisku (zejm. Kostnické jiskry) a drobných prací, z nichž některé vyšly v knížce Věřit a rozumět (Eman 2010), je také například spoluautorem studie Perspektiva víry. Úvod do eschatologie (Kalich 1992). Myslíte na smrt? Máte z ní strach? Ne, a pak je všechno jinak. V seznamu mých mocností nemá smrt první místo. Nemyslím na ni a kdybys mne nevyrušil z mého poklidného žití, které plyne den za dnem, vyjma neděle, kdy s našimi vycházím, abych zažil něco z Boží přítomnosti, ani bych na ni nepomyslel. Život je díky Bohu jeden celek. Nemám ze smrti strach, protože jako služebnice Boží je pověřena nám oznámit: dámy a pánové, zavírá se, pro dnešek... Nepokládám se za hrdinu takové víry, která vidí všechno takto odmocněně, spíše je v tom vděk Ježíši Kristu, který nám takovou opovážlivost dovolil.

myslí, že nebude nic, nemají pro to žádný důkaz, zatímco my jich máme bezpočet. Ti, kdo jsou bez víry a naděje, mlčí, my mluvíme. Co se stalo o velikonocích? Neviděli jsme to, ale slyšeli jsme o tom napřed, než se to stalo, a to důležitější jsme slyšeli potom. Neděláme tento rozhovor jako by Boha nebylo. Naopak, chceme přidat k té události své svědectví závislé na tom, co nám proroci o tom pověděli – že Bůh je všemohoucí Stvořitel a svému Synu Ježíši Kristu dal panství nad vším, abychom v něho věřili jako v Pána, který šel před námi až na smrt, ale zvítězil nad ní, abychom se nebáli jít tou cestou. Jisté je, že Ježíš podstoupil smrt, potvrdili to očividní svědkové. Po několika dnech se s ním – možná i titíž svědci – setkali v jeho novém těle. Můžeme jen usuzovat, jak Boží všemohoucnost vyvedla mrtvé tělo ze smrti a dala mu nové tělo až do doby, kdy v novém těle slávy vstoupil do nebe. Pro nás je to viditelné svědectví, že vláda smrti byla zrušena v případě Ježíše. Jeho věřící dostali smysl a přímo výsledek těch událostí za své dědictví, které jim bylo sdělováno v každém křesťanském kázání.

Jaké má být dobré velikonoční kázání? Dobré kázání bude předkládat posluchačům Co bude potom a zda vůbec něco? Bude toho mnoho. Bůh. Počítám s  Bohem, svědectví těch, kdo Ježíše viděli na kříži a pak o němž jsem až dosud vyznával, že se všechno i těch, kdo ho viděli a s ním mluvili po jeho děje podle jeho vůle a že je všude. Život, který vzkříšení. Je to svědectví celé církve, těch zde na zemi kypí v nesčíslných variantách před tehdejších i těch, kdo na celém světě uvěřili našima očima, se musí objevit i tam – jako na a svědčí o Ježíši jako svém Pánu. Pochopili, že zemi, tak i v nebi. Jinak by křesťanské zvěsto- za ně zemřel, zaplatil dluh a vstoupil do slávy, vání a dobré naučení z úst Ježíše Krista samého odkud zase přijde. Zmrtvýchvstalý neobrací prozradilo na sebe, že jsme se účastnili prázd- naši mysl k tajemství vzkříšení, ale k úkolům, né nesmyslné a lživé komedie. Evangelíka víc které vyžaduje Boží království na zemi – k spranež co jiného bude zajímat, jakou podobu tam vedlnosti. Nový zákon se nezabývá tím, jak by budou mít bohoslužby a my tam budeme v no- ses zbavil svého hříchu, ale co máš dělat zde vém těle s vámi, připraveni zpívat Pánu chvály, a teď. Boží království má přednost i před mým a s ušima, která slyší bez sluchátek. Ti, kdo si pláčem nad sebou i nad světem, ač v církvi ¥

23

vymizelo vědomí vážnosti nad tím, co je a co tu dělá.

o tom, asi proto, že se mně i jim to zdálo příliš vzdálené. Nechceme to uspíšit, ani nemůžeme.

Lepší otázka. O čem se má kázat na Jaké je to být velmi starý? Stáří je naše slovo, jímž parcelujeme, co patří pohřbech? O tom, co bude? dohromady až do poslední chvíle. Žalm odhadne, Když to nevíme. Ježíš nám zanechal pár obže lidský věk dosáhne několika desítek let. Dneš- razů, hádanek a apoštol Pavel se ve svých ní prognostici jej zvednou o pár let, ale nikdy to vyznáních také hodně posunoval... Tím, že nám Ježíš o tom, co bude potom, zanechal pár nebude příliš či velmi. obrazů a hádanek a apoštol Pavel o tom mluvil tak a podruhé jinak, je i nám, kteří stejně jako Pavel zemřeme, dána značná volnost, kteréž jsem využil při rozvažování nad otázkou, co bude potom. Vycházím ze základního poznání, v němž mě utvrdili moji učitelé, zvláště J. B. Souček, který začíná své dílo o Kristu lapidární větou, že kdyby nebylo Ježíšova vzkříšení, zavládla by pro všechny zúčastněné smutná nehybnost a temnota, místo ní se však stalo něco neočekávaného a nepřipraveného. Ježíš vstal z mrtvých a ukázal se svým učedníkům, kteří vstali, jako by bylo ráno, aby tu novinu sdělili všem, kdo chtějí slyšet: Vláda smrti je ukončena nade všemi, kteří do ní upadnou po Kristu. S křesťanskou vírou vstoupila do světa naděje, kterou označili ti, kteří nevěří v Krista Ježíše, za nesmyslnou. Tento nesmysl se ukázal plný smyslu a síly, Bůh pozval k němu mnohé a shromáždil je v jedno společenství – církev. Na druhé straně vystupovala proti té naději úcta k smrti. Rádi jsme ze sebe setřásli zbytky egyptské úcty a oslavy smrti a mrtvých. A naše Nicméně jaké to je, když je člověk starý? Některé nepříznivé životní okolnosti, jako jsou úcta k životu se projevila jako kulturní a civinemoci (infarkt), přinášejí se vší samozřejmos- lizační síla. tí zpomalení chůze. Instinktivně se vyhýbám schodům a všem nerovnostem půdy. Vzdálených Vašemu pravnukovi, Josefovi, teď bylo deset, krajů dosáhnu jen z povídání svých dětí, které chodí ke mně do náboženství. Jak byste se vrátily z dovolené. Někdy je mi líto, ale jen mu vysvětlil, předal, proč jste křesťansky maličko, že musím mít a vzít všechno od dru- věřícím člověkem, co vám to dává a proč hých, totiž od svých dětí, které to dělají, jako by byste byl rád, kdyby i on žil „s Kristem“? nemohly jinak. Jak je dobré míti dobré děti, i ty Učil bych ho, aby se rozhlížel kolem a poznal, jak se ta naše víra projevuje u jeho sousedů později přišlé. a známých. Vtloukání Pána Ježíše do prázdné duše a rozumu by nebylo ku prospěchu, naopak Někteří kazatelé neradi přenechávají výkon stalo by se překážkou pozdějšímu svobodnésvého řemesla jiným. Máte připravené mu myšlení i rozhodování. Dávám mu příklad písně a biblická čtení na svůj pohřeb? Na svůj pohřeb nemám připraveny ani písně ani v jeho rodičích a v jeho faráři, který by přece text a nemám nejmenší chuť to udělat. Rád pře- o Pánu Ježíši nekázal, kdyby to neměl za pravdu. nechám výkon toho všeho při pohřbu jiným, leč Křesťanská víra je dobrá a rozumná. Případně by si to moje děti přály jinak. Nemluvili jsme však pro kontrast mu ukážu, že někteří lidé bez víry

24

v Pána Ježíše zbloudili z dobré cesty a zvolili le, ale ještě víc nepřátel. Ti se snažili zahubit si tu, která vede do otroctví (alkoholu nebo ho ještě, když byl dítětem a nakonec se jim to peněz například). Kristus Pán zve každého, pomocí Jidášovy zrady podařilo. Předvedli ho ale nikoho nenutí a chce být s tebou vždycky. před soud a nespravedlivě odsoudili k smrti. Je to dobrý učitel a přítel, lepší než kdokoliv Ale smutek učedníků se proměnil v radost. Ježíš jiný. Drž se ho a nauč se o něm všechno možné. vstal z mrtvých. Kdo má takovou moc? Jediný. Nezamlčím mu, že Ježíš měl a má nejen přátePtal se Ondřej Macek

Moudrá a neúnavná Marie Provazníková slaví sedmdesátiny

D

robná žena s  šátkem na hlavě a  laskavýma očima. Ačkoli žije od nás na dva tisíce kilometrů daleko, je v naší církvi dobře známá. Pravidelně se účastní farářských kurzů, bývá na synodech, krajanských akcích, navštěvuje dceru Olgu v Praze. V dubnu se dožívá sedmdesáti let. Marie Provazníková se narodila 9. dubna 1943 českým rodičům ve vesnici Veselynivka na Ukrajině. Doma se mluvilo česky. Rané dětství bylo poznamenáno válkou a bídou po ní. Jak ale Marie vzpomíná, přece se měli doma trochu líp než v rodinách, kde byla kupa dětí. Byly se sestrou, o mnoho let mladší, jen dvě. Od čtrnácti let pracovala v kolchozu na poli. V roce 1962 se vdala, měla pět dětí. V éře rozvoje socialismu bylo běžné, že ženy šly brzo po porodu zase pracovat, děti byly v jeslích a maminkám je vozili na kojení na pole. Později pracovala asi třicet let u krav, až do odchodu do důchodu. V roce 1992 Marie ovdověla a zůstala na všechno sama. Starší děti už stály na vlastních nohou, nejmladší dceři bylo čtrnáct. Po dlouhých letech stalinských zákazů, kdy Češi nesměli mít českou školu a nemohli se shromažďovat, nastal po perestrojce a rozpadu Sovětského svazu svobodnější čas. V roce 1995 se začali ve vesnici scházet. Nejdřív u tetičky Sedláčkové, pak u Provazníků v domku ve dvoře. Začala doba častých návštěv sester a bratří

z naší církve, své ovoce nesla práce potulného kazatele Petra Brodského a našich mladých farářů, kteří v Bohemce a pak i  na Veselyniv-

ce působili. O tři roky později, roku 1998, byl registrován na úřadech Nezávislý evangelický bratrský sbor na Ukrajině a v roce 1999 byla Marie, jeho presbyterka, mluvčí a neúnavná ¥

25

organizátorka ordinována synodním seniorem Pavlem Smetanou kazatelkou sboru. Mezitím sbor zakoupil budovu bývalého magazínu (obchodu) a postupně se podařilo vybudovat „shromáždění“, útulný kostelík a sborový dům v jednom, s podkrovím k přespání, zvoničkou, menší a větší shromažďovací prostorou. U všeho Marie byla, neúnavně jezdila vyřizovat dokumenty, organizovala, přikládala ruku k dílu, kde bylo třeba. Ke všem starostem přibyly ještě rodinné, když zemřela Nina, jedna z Mariiných dcer, a zůstaly po ní tři malé děti. Největší díl péče a zodpovědnosti za jejich výchovu vzala na svá bedra babička Marie. Mnoho přijíždějících Čechů zakusilo pohostinství Mariiny domácnosti. Petr Brodský by snad ani jinde než u Provazníků na verandě neusnul. Přijati jsou vždy studenti, kteří o prázdninách jezdí učit místní děti češtinu, i početné skupiny, přijíždějící při různých příležitostech. Marie má významné slovo nejen jako kazatelka evangelického sboru, ale i jako přirozená autorita ve vesnici. Za svou práci a nasazení udělila synodní rada Marii Provazníkové medaili vděč-

nosti, kterou jí slavnostně předala u příležitosti jejích sedmdesátin. Nechť Pán Bůh střeží další kroky této vzácné ženy a ochraňuje ji.  Daniela Ženatá

ZIMNÍ SEZÓNA JE ZA NÁMI

Herlíkovické ohlédnutí mládeže z  Německa  – bezvadná parta lidí, Milí přátelé! Pomalu končí zimní sezóna, a tak se vám s níž tu bylo veselo. A pak samozřejmě jarní hlásíme z Herlíkovic. Rádi bychom poděkova- prázdniny. Ve středisku se postupně vystříli všem, kteří se rozhodli v Horském domově dali faráři Plecháček, Mazur, Klíma, Chlápek strávit několik dnů dovolené. Po poměrně a Sedláček a spolu s nimi spousta rodin, které ospalém podzimu středisko ožilo na Silvestra, si přijely užít zimu. Díky vám všem, kteří jste kdy domov doslova „praskal ve švech“. A tak v domově vytvořili milou, a troufáme si říct, jsme v příjemném společenství mohli přivítat že v pravdě rodinnou atmosféru! Pro všechny, nový rok. V lednu jsme kromě individuálních kdo by měli chuť strávit několik jarních dnů na hostů měli žáky na lyžařském kurzu, moc milé horách, připomínáme náš web www.horskydobylo i setkání se sborem z Krabčic, který při- mov.cz, kde najdete aktuální nabídku pobytů. jel na společnou dovolenou. Začátkem února Tak zase někdy na shledanou v Herlíkovicích! k nám zavítala početná skupina evangelické Požehnané dny přejí Bártovi

26

ROZHOVOR s Joelem a Lydií Rumlovými

Ukotveni v církvi i v průvanu nejvyšší funkce Šedesátiny jsou dobrou příležitostí k ohlédnutí

Joel Ruml (1953), synodní senior Českobratrské církve evangelické, slaví koncem dubna šedesátiny. S ženou Lydií jsou letos spolu 37 let. Svou stopu zanechali ve třech evangelických sborech. Mají dvě dospělé děti a dvě vnoučata. Český bratr jim položil několik bilančních otázek, na které odpovídali podle chuti oba. Pro Joela: V jaké rodině jsi vyrůstal? Vyrůstal jsem ve farářské rodině. Otec byl z rolnické rodiny, pocházel z východních Čech, od Ronova. Maminka je z živnostenské rodiny, její otec byl cukrář v Chrudimi. To poznamenalo růst nás dětí, jsme tři sourozenci, já jsem prostřední. Otec byl farářem na vesnici, maminka byla ženou v domácnosti. Moc dobře vařila. Z toho mála, co bylo, kouzlila. Žili jsme v Opatově a na našem otci bylo vidět, že je rád na vesnici. V mých očích vnášel do vesnického života nevídané prvky. Přivezl třeba odkudsi badmintonové rakety, ze záclon ušil síť a na farském dvoře se začaly hrát turnaje. Myslím, že do té doby nikdo v Opatově neslyšel slovo badminton. To bylo dětí u nás na dvoře! Celá vesnice. Přinášel zkrátka ducha osvěty a sportu. Jinak měl plno práce jako farář, objížděl okolní vesnice, dlouhou dobu na kole a v zimě na lyžích.

vládla. A později jsem podobnou svobodu zažíval mezi bohoslovci. Koncem šedesátých let, v době uvolnění, byli bohoslovci mezi církevní mládeží pojem. Když přijeli na sjezd mládeže, vytáhli kytary a začalo se zpívat, to bylo něco úžasného. V té době se rodila spousta písniček, které dodnes zpíváme. I z nich dýchala svoboda. Tento druh svobody víry uvnitř křesťanského společenství měl asi největší vliv na má rozhodování.

Kdy ses rozhodl, že budeš farářem? Je zajímavé, že když jsme měli loni setkání po čtyřiceti letech od maturity, říkal jeden spolužák, že jsem už při příchodu do prvního ročníku na gympl říkal, že budu farářem. To si vůbec nepamatuji! Ale během gymnázia to postupně zrálo. Od roku 1968, kdy jsem nastupoval, začalo taky normalizačně přituhovat. Vyhodili starého ředitele, přišel kovaný komunista. A na 1. máje nám oznámila paní třídní profesorka, že všichni musíme do průvodu. Když jsem to řekl doma, otec se zavřel do kanceláře, chvíli bylo slyšet psací stroj, a pak přišel s papírem, na kterém zhruba stálo: „Vážená paní profesorko! Náš syn se nebude účastnit modlářských akcí na 1. máje. Prosím, vezměte to na vědomí. Jiří Ruml.“ Já jsem to tehdy pochopitelně bral skoro jako újmu. Všichni tam budou, jedinou výmluvou mohlo být, že Kdo měl na tebe největší vliv v růstu, někomu nejede ve svátek autobus. A já nesu který směřoval k farářské profesi? Asi nejvíce otec a jeho kolegové. Otec se hodně do školy tenhle papír. Paní profesorka, byla to kamarádil s Rostislavem Nechutou, tehdy fará- katolička, ušlechtilá žena, řekla: dobře. Pak řem ve Strměchách. Byli spolužáci a daňkovci. jsem se po létech dozvěděl, že dostala pucunk Byli to starozákoníci, autoritou pro ně byl Kal- od ředitele, ale přede mnou nedala nic znát. vín. Rád jsem byl u toho, když se plamenně O to víc jsem si na otci cenil, že nastavil záda dohadovali o teologických věcech. A zároveň a chránil nás. s námi dětmi se uměli velice hezky bavit, jaksi vlídně a vstřícně. Bylo vždycky veselo. To jsem Pro Lydii: Během Joelových studií už jste měl rád. Nejvíc mě asi poznamenala jakási svo- spolu chodili. Jak ses chystala na roli paní boda, která v té nesvobodné době mezi faráři farářové? Tušila jsi, co tě čeká? ¥

27

Měla jsem něco vědět, protože jsem vyrostla sedláky. Teď jsou Lozice daleko hezčí vesnice, v brněnském sboru a do kostela jsem chodila statky koupili chalupáři, kteří je opravili, obec od dětství, ale vlastně jsem nevěděla nic. Před- je upravená a čistá. Vzpomínám si ještě, že prostavit jsem si to neuměla. Ale ani jsem o tom blém byla pitná voda. Měli jsme vodu ze studny, moc nepřemýšlela. Byla jsem mladá a zamilo- zpočátku jsme ji i pili, ale pak vyšlo najevo, že je vaná a rozhodovala se až trochu nezodpovědně. závadná. Tak jsme na pití a vaření museli vodu Rozhodně jsem se na roli paní farářové nijak vozit. Joel už byl zvyklý, že kamkoli jede autem, nepřipravovala. Samozřejmě nastaly potom má v autě prázdné barely a vrací se s plnými. situace překvapivé a někdy ne zcela příjemné I tak vzpomínáme na tuto dobu jako na idylica byly chvíle, kdy jsem si i pobrečela, ale spo- kou, byla jsem doma, děti byly maličké a mohly být pořád venku. lečně jsme s Joelem vše ustáli.

Co bylo hezkého a co těžkého na vašem prvním sboru v Lozicích? Joel: V prvních letech to byl nádherný rodinný život. Děti byly malé, manželka doma, já měl pracoviště v přízemí fary. Ve vzpomínkách si nesu prosluněnou faru a zahradu a  zapomněl jsem na bahno, kterého bylo všude dost, protože kolem fary jezdily traktory do kravína. Lydie: Lozice je malinká vesnice, pro mě holku z Brna to byl trochu šok. Vzpomínám si, že v létě, když se v družstvu sušilo, vypínali často proud. A my jsme měli všechno na elektřinu! Čerpadlo ve studni, sporák. Takže netekla voda, nedalo se vařit. V zimě zase to všudypřítomné bláto. I vesnice byla ošklivá, zarostlá křovisky, v sousedství několik polozbořených opuštěných statků, odkud vyhnali vesměs evangelické

28

Joel: Bylo to hezkých sedm let. I kvůli kolegům v okolí. Pavel Keřkovský, Pavel Hlaváč, Honza Keller, Bob Baštecký, všichni byli v dosahu. Doba nebyla tak hektická. Navštěvovali jsme se, setkávali se na seniorátních akcích, děti se vzájemně kamarádily. Ale abych to neviděl moc růžově: Když se vypravila Lydie do obchodu, přišla zpátky s prázdnou taškou a s tím, že mléko bude v deset, pečivo odpoledne a lahůdky v pátek. A popelnice v Lozicích? Kdepak, poraď si, jak umíš. Tak jsme kompostovali, co šlo, a zbytek proháněli kotlem. Co bylo pro faráře na druhém sboru ve Velkém Meziříčí jinak? Byl to sbor početně malý, kolem tří set členů, ale do kostela přišlo jich třeba pětašedesát.

A všechny generace. Práce pestrá a živá. Biblické hodiny byly na několika místech v okolních vesnicích. Je pravda, že debatovat o kázání tam nebylo moc zvykem, ale lidé byli nesmírně obětaví, a když člověk našel cestu k jejich uzavřenější povaze, bylo to napořád a dalo se poznat, jaké důrazy jsou ty potřebné a nosné. Takže pěkné vztahy trvají dodnes. Ve Velkém Meziříčí jsme byli dvanáct let a  máme tam stále dobré přátele. Svou roli hraje určitě i to, že jsme tam zažili sametovou revoluci a vše, co následovalo. Najednou se farář zařadil svým angažmá do veřejného prostoru úplně jinak. Dříve nemyslitelné. To je možné jen v revolučních časech a já jsem to prožil v Občanském fóru naplno. Byla to pro faráře nádherná zkušenost – naprosto přirozeně a spontánně se otevřela brána k ostatním lidem. Lydie: V Meziříčí se snoubily výhody města i vesnice. Město poskytovalo mnohem lepší zázemí. Školy, střední školy, hudebka, sport, vše na dosah, přitom krásná Vysočina kolem. Děti tam prožily svá školní léta, tam jsou doma a vracejí se tam stále rády. V Olomouci jste pobyli jen krátce, ačkoli to měl být poslední sbor před důchodem. Bylo těžkým rozhodnutím volbu za synodního seniora přijmout? Joel: Už před synodem jsem tehdy takové hlasy slyšel. Bylo navrženo asi patnáct kandidátů, všichni ale odmítli. Tak se dělal průzkum na lístky, kdo by asi dostal nejvíc hlasů. Někteří opět odmítli a pak se mezi těmi zbylými rozhodovalo . Lydie: To si přesně pamatuju. Byla jsem v práci, na olomouckém úřadu práce, proti mně seděl na přepážce klient, když zazvonil telefon: poslyš, já to asi budu muset vzít. Tak říkám: No, to se nedá nic dělat. A věděla jsem, že budeme zase balit. Joel: Tak jsem se vrátil do jednacího synodního sálu a povídám: volbu přijímám a sděluji, že rozvod z toho nebude. Samotné rozhodnutí možná nebylo zas tak těžké. To těžké teprve přišlo. Jako nejtěžší vnímám snad to, že někteří kolegové, kteří si oddechli, že to někdo konečně na sebe vzal, vzápětí dali najevo, že už nejsem s nimi, už jsem vrchnost. Distanc ¥

OZNÁMENÍ

Rekreace ve valašské chalupě Nabízím levné ubytování pro členy církve v rekreační chalupě na Valašsku. Vhodné pro rodiny i skupiny až 12 osob. Možnost pěší i cykloturistiky, tenis, ping-pong. Objekt je oplocen, možnost parkování ve dvoře. Cena podle počtu osob po telefonické domluvě, další informace na telefonu 605 845 267.

Hledáme spolupracovníky Sbor ČCE v Hrabové u Zábřeha hledá jednotlivce nebo rodinu, lidi nadšené pro Krista, kteří by se od 1. 1. 2014 nastěhovali do sborového bytu a spolu se staršovstvem a farářem pomáhali při hospodářské i duchovenské službě. Naším cílem je oživení „mizejícího“ hrabovského sboru. Ozvěte se prosím na telefon 739 001 462 nebo na email [email protected].

Klimatické změny – realita, mýtus, ideologie? Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na besedu Klimatické změny – realita, mýtus, ideologie? Úvodní slovo pronese prof. RNDr. Jan Bednář, CSc (viceprezident ČKA, zástupce vedoucího katedry meteorologie MFF UK). Beseda se bude konat v úterý 9. dubna 2013 od 17.30 hodin v přízemí kláštera Emauzy (Praha 2, Vyšehradská 49). JNe

29

mezi kolegy tu najednou je a nezbavíš se toho, Máš nějaký zdroj potěšení a energie, i kdybys o tom tisíckrát mluvil. A to je těžké. který tě drží, abys to všechno zvládl? Náměstci synodního jsou tak na půl cestě. Jed- To ano. Oddech a posilu poskytuje domácí zázenou nohou jsou ve sboru, mezi kolegy, druhou mí. Rodina – manželka, děti, vnoučata a okruh jsou vrchnost. Nemají tu pozici tak vyhraně- nejbližších přátel. Ve všech sborech, kterými nou. Synodní senior je vystrčený a tudíž i osa- jsme prošli, jsme získali přátele. Stýkáme se mělý. Po deseti letech ve službě u mě převládá často a leccos při našich setkáních proberetento pocit. A je těžší přijmout tohle, než se me. Církevními tématy se příliš nezabýváme, rozhodovat o přijetí funkce, protože některé kamarádi respektují, že v kůži synodního je jejich kamarád. A posila, pocit důvěry z těchto věci nevíš. setkání zůstane. Někdy se mi dostane i projevů podpory a solidarity od cizích lidí, to je taky Co tě jako synodního seniora nejvíc trápí? Otázka jednoty církve. Je-li vůbec možná a jak posilující. Milé je, když synodního lidé přijmou je možná. Ordinační slib farářů i presbyterů ne jako vrchnost, ale jako bližního v církvi, ve směřuje k jednotě církve. Ctíme, že Kristus je stejné víře. To je v naší církvi docela zdravě hlava a my tělo. Církev má být jednotná jako nastavené – nepěstuje se žádná zbožná úcta jednotlivé údy těla. A to je nejtěžší. Jezdím po k církevním představitelům, a přitom respekt církvi, dostávám dopisy a uvědomuji si, jak k lidské bytosti ano. To povzbudí, když takový je cesta k jednotě složitá a dosažené sjedno- důraz je ten určující. cování křehké. Často si některý sbor udělá něco po svém, farář si udělá něco po svém, Pro Lydii: Co je příjemného a hezkého na bez ohledu na to, jestli to odpovídá pravidlům životě po boku synodního seniora? kolegiality, neřku-li bratrské lásky. Třeba že Zpočátku jsem s  Joelem často o  víkendech někdo vykonává služebnosti někomu „v rajó- jezdila po sborech, to je hezké. Později už nu“, aniž by to s ním a staršovstvem projednal. méně, protože můj tatínek, který žije v Brně, Nebo sbor si řekne: my to uděláme tak, aby vdovec, mne častěji potřebuje. Letos mu je 87 se to nedozvěděla ostatní část církve. Oni by let. Také naše vnoučátka mne občas příjemně nám to záviděli nebo církevně zdanili. A to mi zaměstnávají. Do míst, kde máme nějaké vazby, připadá nehorázné. Jak můžeme žít jako údy ale jezdím ráda, pokud to jde. Společně jsme v jednotě, když si tohle vědomě děláme? Když byli i na několika dalekých cestách v Koreji celocírkevní sbírka třeba na pomoc těm, kdo a v Americe. Tam bych se jinak asi nepodívala. budují, je vnímána jako sbírka pro cizí? Co Co je jiné, než bylo na faře, je to, že člověk má pak ta hlava – Kristus? Kde zůstala? Nejsme najednou více soukromí. Po rušných letech na spíše bezHlaví, než s Hlavou? Copak to jde, farách mi to docela vyhovuje. Občas se naskytdělat něco bez ohledu na druhé? S tím se jako ne nějaká společenská událost, to se docela synodní setkávám hodně často. Že církev není ráda pěkně obléknu a jdu s manželem třeba jednotná, že si v lepším případě na jednotnou na Hrad na předávání státních vyznamenání. jen hraje, to je dost těžké unést. Těžko se s tím srovnávám a spíš počítám, že poznámky toho- Co bys, Joeli, vzkázal čtenářům Českého bratra? to druhu jsou tak to jediné, co mohu. Lidská Moc bych stál o to, aby čtenáři Českého bratra, to je jádro církve, viděli, že církev není přirozenost asi bude silnější. Z praktických dopadů je čím dál únavnější jen organizace, ale aby své pohledy uměli cestování. Je toho dost. Ne po České republice, s radostí směřovat vzhůru. Odtud přichází ta je naštěstí malá a autem s dobrým řidičem síla povznášet se nad všechny disharmonie, dosažitelná bez nocování, ale do ciziny. Být které vznikají ve sborech i mezi lidmi. Máme často na cestách – a že těch sesterských církví být lid zvláštní a to ať nás určuje ve všední den a jejich pozvání máme! – je náročné. Takže čím i v neděli, v rozhodování i ve vztazích. dál více třídím, kam ano, kam ne, nebo kam   někdo jiný. Ptala se Daniela Ženatá

30

MOJE CÍRKEV

K RESTITUCÍM

Síla i slabost finančního vyrovnání

A

pozitivním tlakem tolik nebudou. Možná jej ani nepotřebují? Dobrým efektem je, že když je třeba o penězích mluvit, nejde jen oně! 2. Na odluku se církev reálně připravovala již v první půli devadesátých let. Najděte si oběžníky a sborové dopisy z let 1993 až 1996 a uvidíte, že po skoro dvaceti letech řešíme totožné otázky a kreslíme stejné grafy. Tehdy byl mimo jiné založen personální fond (PF). Žel odvod do PF od roku 1998 se reálně zvyšoval jen dvakrát. Aktivování sborů se tak díky dlouhé časové prodlevě uchlácholilo. Ale to se nesmí stát výmluvou. Oříšek finanční náhrady se dá rozlousknout jasnými kroky. Třeba: uspokojit sbory, kterým není možné navrátit ty kousíčky, co Položené otázky: měly, a „zbytek“ účelově zavázat pro sociální 1. Co vidíte dobrého na církevních restitucích? služby, školství či zahraniční rozvojovou po2. Co na nich vidíte špatného? moc. Na mzdy tu náhradu po sedmnácti letech 3. Jak se odluka církve od státu dotkne potřebovat snad nebudeme – to by to s námi života sborů? bylo moc špatné! 4. Co mám a mohu jako člen ČCE – farář, 3. Sbory, které již dnes nemají aktivní jádro, kurátor, řadový člen – dělat? nebo mají farářskou práci za jedinou reprezentaci života sboru, budou časem bez stálého kazatele. Část sborů změnu financování tolik Tomáš Vítek, farář v Horních Dubenkách nepocítí. Zbývající část – a já věřím, že je to ta 1. Pro církev je to dobrá příležitost udělat největší – posílí svoji činnost a zaktivizuje se. změny k lepšímu. Ať chcete či nechcete, když Ti, kdo chtějí samostatný sbor a mají vůli něco se značně mění vnější podmínky, musíte i vy dělat pro sebe i pro druhé, se víc zapojí. V roce 1919 se ustanovila též nová církevudělat změny. A  výrazný pohyb peněz vždy aktivizuje i pohyb v ostatních oblastech čin- ní pokladna, ČCE zdědila obrovský schodek. nosti. Najednou musíte odpovědně plánovat A z roku na rok se po církvi leckde zdvojnásosvoji budoucnost – tedy dělat něco, co za dlou- bil (!) výběr saláru. Vládlo poválečné nadšení, hodobě pevného financování nemusíte. Z to- ale bylo taky dost draho. 4. Kdo si stěžuje, bojí se a cítí se být malý, hoto důvodu vidím víc dobrého pro (obratově či početně) malé sbory. Velké sbory pod tímto nechť má víru. Nechť včas nahlédne, že pro-

ktuálním tématem debat na všech úrovních života naší církve je přijetí zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi a hlavně jeho dopady na život sborů. Obrátili jsme se na několik odborníků z Českobratrské církve evangelické, kteří se zapojili do různých diskusí a jsou známi svým názorem. Každý klade důraz na jiný aspekt restitucí, každý vidí jinde nebezpečí či požehnání. Český bratr položil těmto osobnostem stejné otázky. Někdo odpověděl přesně na ně, jiný se jimi nechal inspirovat k souvislému textu. V tomto čísle přinášíme reakce prvních dvou, další budou následovat v příštím čísle.

31

blém tkví v jeho sboru a ne někde nahoře. A ni- konkrétním, týkajícím se jednotlivých a nakdo zvenčí jim nepomůže jenom kvůli tomu, že prosto dnešních postojů a počinů. Království jsou malí a bojí se. Dá se spočítat, že existence nebes je totiž něčím, co je mezi námi – uprosamostatného sboru je dobře možná v počtu střed nás, přičemž toto „uprostřed“ nevnímejme několika desítek živých lidí, z nichž vždy aspoň jako uzavřenou komunitu církve, ale jako vztah šest sedm budou tahouni, iniciátoři, pláno- obecně lidský – mezi mnou a kýmkoli dalším. vači, aktivní dobrovolníci  – chcete-li: třeba Tedy mezi mnou coby křesťanem a námi jako presbyteři. Musí v něm být zastoupeno asi víc křesťany a lidmi světa, co chtějí košili, a my jim, věkových skupin. Výpadek jedné generace se jako následovníci Krista, který nahý zemřel dá přežít, u dvou a více už je to téměř nemožné. na kříži pro toto království mezi námi, dáme Na několik let bych preventivně zakázal i plášť. Že požadavek košile je nespravedlivý slovo „solidarita“, protože je jí v církvi dost! z hlediska obecného práva, nepochybuji. CírNěkteří si toho neváží a pořád vymýšlejí, jak něco nejde. V PF je dnes solidarita až 32 procent , desítky procent v předpisu repartic, v  Jeronymově jednotě a  jinde. Míň automatické solidarity, míň stěžování, víc práce, víc využitých možností, víc dobrého zvěstování, víc aktivních lidí. Po „vysočinsku“: Kdo si moc stěžuje, tomu patří ubrat. Ti ostatní sami tuší, co mají dělat, a jistě již dnes plánují, projektují (a platí hned desátky) a věří.

Tomáš Molnár, farář v Trutnově

Unum necessarium Snad nebude vadit, když nechám konkrétní otázky položené redakcí jakoby stranou. Pokud ústavní soud nerozhodne jinak, je otázka náhrad a vyrovnání s církvemi hotová věc. Jak vše proběhlo, zda nedostala demokracie a právo na frak a zda se naše církev své demokracie nezřekla a nezříká celým průběhem tohoto procesu, nechám na budoucím vyjádření historiků a nenechám si více nadávat do hysteriků. Jen jedno se mi chce říci: církev je zde proto, aby se ve všem řídila a ve všem svém jednání nechala určovat jediným hlediskem, a to tím nejzazším, kterým je království nebes. Hledání království nebes je také tím, co jsme zdědili po předcích – vše ostatní jsou jen formy a přirozená náboženskost – věci dobově podmíněné a proměnlivé. V žádném případě nemůže být pravým dědictvím po otcích tu hektar lesa, tu louky. Je snad každému křesťanu jasné, že toto nejzazší hledisko je zároveň hlediskem nejbližším,

32

kev používá v tomto pojetí majetek, ale jen tak, že si činí přátele, totiž ty, kteří budou blízko, aby mohli slyšet její zvěst a viděli její činění, totiž zvěst a činění království nebes. Všechno ostatní, co církev potřebuje, jí pak bude přidáno. Stává se ovšem, a  dějiny církve se skoro ničeho jiného netýkají, že církev onen příliš daleký výhled ke království nebes zastře a má

jej za nereálné snílkovství. Všemu předřadí své vlastní bytí a svou instituci ve falešném domnění, že tím je právě reálně dnešní a tudy že dosáhne trvalosti. Proto vztáhne ruku, či se nechá svést ke vztažení ruky po pokladech světa hodnoty většinou nevelké a nevalné. Vydá se s nimi na cestu rzi, molů a červů, zlodějů, co se „prokop – ávají“ a inflace a devalvace a zákonitostí zcela jiných a temných, než aby v nich zahlédla byť jen záda Krista Pána. Tvrdit, že tyhle peníze chce použít vlastně pro chudé, je asi tak pošetilé jako pohoršení nad vylitým olejem na nohy Ježíšovy a snaha

ospravedlnit třicet stříbrných. Oprávněný strach je o takovou církev, protože sejde tím a s tím, čím zachází, jinak řečeno odejde cestou všelikého těla. Mine se s cílem a smyslem – královstvím nebes a upne se k věcem časným, a to i vzhledem k projevům své zbožnosti. Ti, ke kterým byla poslána v konkrétní čas a v konkrétním místě, ji neuvidí a neuslyší, protože ji už prokoukli a seznali ji lehkou. Co dělat? Činit pokání a věřit evangeliu znamená hledat království nebes. Připravila Daniela Ženatá

PĚT REFERÁTŮ K FINANCÍM

Nově se narodit k živé naději Přemýšlení o budoucnosti církve

„K

dyž se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci,“ praví realisticky kniha Kazatel. Letošní jarní konference pražského seniorátu s programem Restitučně-odlukový zákon: Past, nebo šance? se konala právě proto, abychom se v souvislosti s majetkovým vyrovnáním státu s církvemi podobným rizikům pokud možno vyhnuli.

Shrnutí dosavadních jednání státu s církvemi Zhruba ze dvou třetin zaplněná libeňská modlitebna vyslechla v sobotu 16. března po úvodní pobožnosti Jiřího Orta pět referátů popisujících situaci v ČCE po přijetí zákona očekávaného více než dvacet let. Pražský senior Roman Mazur v úvodním příspěvku přehledně shrnul historii jednání mezi státem a církvemi, z nichž vzešla současná podoba zákona se všemi klady i nedostatky (viz též jeho článek Past, nebo šance? v ČB 1/2013). Jako obhájce restitučních

nároků církve považuje za největší pozitivum toho, že zákon byl přijat, částečné napravení historické nespravedlnosti, provedení finanční odluky a vyjasnění majetkoprávních vztahů.

Baptisté restituce odmítli S důvody, které v lednu vedly Bratrskou jednotu baptistů (BJB) k tomu, aby odmítla tzv. restituční náhrady a  postupně snižovaný státní příspěvek žádá jen pro asi dvě třetiny z dvaačtyřiceti sborů, přítomné seznámil místopředseda výkonného výboru BJB Daniel Kuc. Část baptistických sborů už léta své kazatele platí sama a tato zkušenost může být cenná i pro ČCE, v níž by toho času 89 % sborů soběstačných nebylo. Dostane se na Diakonii? Z jiného úhlu se na otázku zákona dívá ředitel Diakonie ČCE David Šourek. Ten shodně s Romanem Mazurem hodnotí přijetí zákona

33

kladně, jako ředitel organizace s  1 500 zaměstnanci je však povinen předjímat i rizika, která se s ním pojí. Vidí je především v náladě, která ve společnosti panuje a která nejspíš významně ovlivní financování sociálních služeb kraji a povede ke snížení státního příspěvku církevním školám. Dostanou-li církve od státu tolik peněz – soudí mnohdy zástupci státní správy –, proč by stát měl ještě přispívat na jejich sociální a vzdělávací aktivity? D. Šourek

akcie a dluhopisy podnikové. Na rozdíl od řady jiných církví, které budou získané prostředky rozdělovat do územních orgánů, ČCE shromáždí vše do personálního fondu, který byl jako předjímka odluky založen roku 1993 a v němž je toho času kolem 150 milionů korun. Hlavním cílem zvažovaných investic je snížit objem peněz, které budou sbory napříště do personálního fondu odvádět (bez výnosů investic by odvody jednoho sboru musely růst o 20 tisíc

se do jisté míry obává i toho, že by církev mohla ztratit zájem o finanční spoluúčast na projektech Diakonie a ta by pak své služby byla s to poskytovat výhradně na komerčním základě (tj. jen těm, kteří si je mohou plně hradit).

ročně, aby byl sbor v roce 2030 schopen nést náklady na svého kazatele; letos je odváděná částka stanovena na 78 500 Kč, bez výnosů investic by se roku 2030 musela vyšplhat na 450 tisíc).

Jak peníze smysluplně investovat

Vezměme vážně budoucí soběstačnost

Příspěvkem Evangelická církev jako investor, který přednesl předseda poradního odboru ekonomického a  rovněž investiční komise personálního fondu, jsme se snesli na půdu konkrétních čísel a finančních nástrojů. Jan Matějka nás seznámil se strukturou portfolia, rozloženého v klesajících procentech mezi státní dluhopisy, podílové fondy, nemovitosti,

Jako ekonomického analfabeta mne nejvíce zaujal příspěvek Pavla Stolaře Podklady k přemýšlení o samofinancování církve, v němž byl i značný kus sociologie (Víte, jak se pozná „tradiční“ sbor od „charismatického“? V tom prvním převažují peníze získané jako salár, v tom druhém prostřednictvím sbírek.). Základem Stolařova příspěvku byly výsledky nedávného

34

dotazníkového šetření, které zkoumalo hospodářskou soběstačnost a finanční obětavost jednotlivých farních sborů z  dlouhodobého hlediska. Protože Pavel Stolař přislíbil zprávu o definitivních výsledcích do některého z příštích čísel Českého bratra, ráda bych řekla jen to, že jeho důraz na dlouhodobé plánování a naopak určitou rezervovanost k okamžitým „dobrým“ nápadům mne jako laika uklidnil. Celkově se mi zdálo, že je důvod k opatrnému optimismu: pokud bychom všichni platili desátky, nemuseli bychom si dělat velké starosti. Jak ale Pavel Stolař výslovně řekl, největším hospodářským proviněním státu na církvích je to, že nás odnaučil starat se o sebe (rychle si spočítejme, kolik by v našem případě desátek dělal – jsme ochotni tolik ze své kapsy dát?). Proto považuji za důležité varování dalšího člena investiční komise, Libora Duška, že

bychom se neměli nechat zmást tím, že objem peněz získávaných od státu nyní krátkodobě poroste. Pokud bychom se – jako církev, jako sbory i jako jednotliví salárníci – nechali ukolébat tím, že se zatím nic neděje, nebo že se naše finanční situace dokonce zlepšuje, probuzení z takového sebeklamu by bylo velmi tvrdé. Berme proto tuto krátkou, ale přece jen několikaletou lhůtu jako čas k tomu, abychom si dobře rozmysleli, jak moc nám na církvi záleží a co jsme pro ni ochotni obětovat. Pokud jsem tomu dobře rozuměla, snad právě to v úvodní pobožnosti mínil Jiří Ort tím, že se máme nově narodit k živé naději. Na závěr se sluší poděkovat hostitelskému libeňskému sboru za bezchybně fungující organizaci a věru královské pohoštění! Šárka Grauová (foto: Tomáš Vokatý)

OZNÁMENÍ

Bohoslužba ke Dni Země Ekologická sekce České křesťanské akademie zve k účasti na ekumenické bohoslužbě ke Dni Země v úterý 23. dubna 2013 v 19.00 hodin v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora (u Karlova mostu). Kázáním poslouží kazatel Jáchym Gondáš z Bratrské jednoty baptistů, zpívat bude pěvecký soubor Gabriel. Po bohoslužbě cca od 19.50 hodin následuje beseda s P. RNDr. Markem O. Váchou, zaměřená k letošnímu tématu ES ČKA Život se rodí ze smrti. JNe

s možností vycházek a cyklovýletů. Koupaliště ve čtyři kilometry vzdáleném Vamberku. V okolí hrady a zámky Litice, Doudleby n. Orlicí, Častolovice, Rychnov n. Kněžnou, Opočno; Kunvald – kolébka Jednoty bratrské, Letohrad – Muzeum řemesel. Orlické hory vzdálené 25 km. Ceny ubytování: dospělý 200 Kč/noc, děti 3–15 let 100 Kč/noc, děti do 3 let zdarma. Adresa: Sbor ochranovského seniorátu Jednoty bratrské, Českých bratří 10, 517 43 Potštejn. Kontaktní osoba: [email protected]

Ubytování pro hosty Letní ubytování v Potštejně Sbor Ochranovského seniorátu ČCE Potštejn nabízí ubytování na faře se zahradou od května do října. Tři pokoje se šesti lůžky a možností přistýlky, kuchyň, společenská místnost a hygienické zařízení. Lůžkoviny poskytujeme. V místě je prodejna potravin, tři restaurace, cukrárna, zámek a hrad. Řeka Divoká Orlice je vhodná ke koupání. Krásné okolí

Farní sbor ČCE v Broumově nabízí ubytování hostům. Dvou a tří lůžkový pokoj, koupelna se sprchou, kuchyňka, jídelna, terasa. V okolí Broumovské stěny, pískovcová skalní města Adršpach, Ostaš, Teplické skály. Cyklotrasy, lyžařské vleky (při dobrých podmínkách), památky, Kladsko. Kontakt: [email protected], telefon: 774 879 534.

35

DIAKONIE

SBÍRKA NA SÝRII

Syrským uprchlíkům se žije trochu lépe Peníze českých evangelíků pomohly v uprchlickém táboře

D

ěti v jordánském táboře Za’atari se již mohou čitých obdobích i nárazové prudké deště. Stany radovat z nového oblečení pořízeného z darů jsou proto jako trvalé obydlí naprosto nedostasborů Českobratrské církve evangelické. Ty totiž tečné. V zimním období je v nich velice chladno, v rámci sbírky, která probíhala od prosince 2012 snadno vlhnou, tvoří se v nich kaluže a jen čásdo poloviny února 2013, věnovaly na podporu tečně brání vnikání nepříjemného prachu. syrských uprchlíků 241 969 Kč. Spolu s okamžitou humanitární pomocí v hodnotě 150 000 Kč, které vyčlenila v prosinci z humanitárního fondu synodní rada, tak mohlo být pořízeno oblečení za celkovou částku 391 969 Kč. Rádi bychom poděkovali všem sborům ČCE, které přispěly nemalými částkami, a tím podpořily poměrně velký počet syrských uprchlíků – obyvatel jordánského tábora Za’atari.

Pomáháme hlavně těhotným ženám, dětem, nemocným a starým lidem Diakonie ČCE – Středisko humanitární a rozvojové pomoci se zapojilo do pomoci obyvatelům tohoto uprchlického tábora již v uplynulém roce ve spolupráci s partnerskou Luterskou světovou federací a  za finanční podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR. Nejprve jsme pořídili vhodnější přístřeší pro 45 rodin, které pobyt v provizorních podmínkách tábora obzvláště ohrožoval a které jsou z různých důvodů zranitelnější než ostatní. Nejčastějším z těchto důvodů byla přítomnost malých dětí, těhotných žen, starých či nemocných lidí v rodině. Tyto rodiny byly Jako vhodnější přístřeší byly vybrány obytné doporučeny tzv. správci ulic, což jsou uprchlíci zvolení ostatními obyvateli tábora a pověření kontejnerové buňky. Ty byly Luterskou světospravováním a zastupováním jednotlivých čtvrtí vou federací objednány u místního jordánského v táboře. Vzhledem k tomu, že se tábor nachází výrobce Abu Moujeha, který ve veřejné soutěži, v poušti, život jeho obyvatelům velmi komplikuje jíž se účastnilo celkem 11 firem, nabídl nejlepší všudypřítomný prach, veliké výkyvy teplot a v ur- cenu za odpovídající kvalitu (1 600 jordánských

36

dinárů za jednu buňku). Během vánoc 2012 byly obytné buňky dovezeny do tábora a předány vybraným rodinám, pro které znamenaly velmi výrazné zkvalitnění podmínek života v táboře. Omm Yaser Al Hariri, pětapadesátiletá matka a babička, vyjádřila své pocity po přestěhování do obytné buňky takto: „Naše stany, ve kterých jsme žili před tím, než nám byla přidělena obytná buňka, ze všech stran profukoval vítr a zaplavovaly je nárazové deště. Jako stará žena jsem z toho byla nemocná, stejně jako naše děti. Matrace a přikrývky byly vždy studené a mokré. Od té doby, co jsme dostali obytnou buňku, se všechno změnilo.“

Chybí hlavně oblečení, obuv a střecha nad hlavou Od doby, co se v Sýrii vyhrotil ozbrojený konflikt, veliké množství lidí uprchlo přes hranice do okolních zemí. Podle údajů OSN jejich celkový počet překročil již jeden milion, z něhož nyní téměř jedna třetina pobývá v Jordánsku. V současnosti žije v táboře Za’atari v severním Jordánsku již přes 60 000 lidí a denně jich další stovky až tisíce přicházejí. Je proto velice obtížné získat finanční prostředky pro zajištění základních podmínek pro všechny obyvatele tábora. Zatím se hlavním organizacím působícím v táboře včetně Humanitární komise OSN pro uprchlíky daří bez problémů zajišťovat stravu, nutné hygienické zázemí a zdravotnickou péči. Na další potřebné věci, jako je přístřeší, oděvy, obuv a další běžné věci denní potřeby, už se však finance často nedostávají.

Počet uprchlíků stále roste V  pomoci syrským uprchlíkům pokračujeme i v roce 2013. Vzhledem k tomu, že se v průběhu uplynulých měsíců počet uprchlíků v  táboře zdvojnásobil a den ode dne stále vzrůstá, rozhodli jsme se v dalším období naplánovat takovou pomoc, která by pozitivně ovlivnila život většího množství lidí v táboře. Po rozsáhlejším průzkumu stávající situace, kterou provedla Luterská světová federace, jsme se zapojili a pokračujeme pro děti žijící v Za’atari v pořizování obuvi a oděvů, kterých je stále veliký nedostatek. V březnu jsme získali další finanční podporu Ministerstva zahraničních věcí a v průběhu následujících měsíců zakoupíme 4 100 párů dětských bot a 5 600  kusů

dětských oděvů, které pak budou předány rodinám dětí. Jsme moc rádi, že k vyhlášení dobrovolné sbírky Synodní rady ČCE došlo a že ji mnozí štědře podpořili, neboť díky ní mohla být poskytnuta bezodkladná pomoc právě ve chvíli, kdy ji ohrožené rodiny obzvláště potřebovaly. Anna Jiříčková, Zahraniční projekty Diakonie ČCE – Středisko humanitární a rozvojové pomoci www.hrp.diakonie.cz

AKTUALITY

Seniorstar počtvrté Vsetínské středisko Diakonie připravuje další, v pořadí již čtvrtý ročník pěvecké soutěže pro dříve narozené „Seniorstar“. Cílem je veřejně předvést, že i v pokročilejším věku je možno podávat pozoruhodné pěvecké výkony. Soutěž je určena lidem nad 60 let, jejich výkon bude hodnotit odborná komise. V jejím čele letos zasedne známá cimbalistka Zuzana Lapčíková, která v průběhu soutěže rovněž zazpívá. Všichni soutěžící budou oceněni, vítěz navíc získá hodnotný dárkový koš a finanční odměnu 2 000 Kč. „Současná doba hledá, fandí a  podporuje převážně mladé hvězdičky, naším cílem je hledáček přesunout i na ty věkem pokročilé, kteří si s mladými v ničem nezadají a přinášejí svou zkušenost, stabilitu, moudrost i pokoru,“ vysvětlil při loňském ročníku ideu pěvecké soutěže pro seniory ředitel vsetínského střediska Diakonie ČCE Dan Žárský. Soutěž se uskuteční ve čtvrtek 25. dubna 2013 od 15 hodin ve vsetínském Domě kultury. Další informace na webových stránkách vsetin.diakonie.cz

103. narozeniny v Myslibořicích Při oslavě svých 103. narozenin přijala paní Jiřina Pfeifferová v myslibořické Diakonii přes stovku hostů. „Přeji vám do dalších dnů, měsíců i let hodně zdraví a Božího požehnání,“ poblahopřál například senátor za Třebíčsko a někdejší ministr vnitra František Bublan. Rádi se k jeho přání připojujeme! PH

37

SURSUM CORDA

Velkomoravský chorál

J

iž na počátku křesťanství vznikaly v naší zemi specifické bohoslužebné zpěvy, spojené s  konkrétními událostmi či situacemi, kterými církev a společnost procházely. Na mnohé z nich se pozapomnělo. Dnešní církev používá jen malý zlomek z velkého počtu písní, chorálů a forem liturgického zpěvu z minulých dob. Každá doba přinášela nové zpěvy, jež nahrazovaly ty staré. Záznamy starých zpěvů, pokud se dochovaly v rukopisech či kancionálech, jsou uloženy v knihovnách, v archivech či jiných depozitářích. Zde jsou k dispozici badatelům a nadšeným hledačům hudebně-liturgických pokladů. Někdy se stane, že dojde k opětovnému nalezení a zpracování zajímavého chorálu. Takový nález nám může posloužit jako podnět k  liturgické obnově a  zároveň jako historický dokument, který nám sděluje důležitý odkaz. Těší nás, že Jiří Pavlica, autor hudebního zpracování nám poskytnul hudební zápis a souhlasí s jeho šířením u příležitosti letošních oslav, při nichž si připomínáme 1150 let od příchodu významných misionářů a do jisté míry i reformátorů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

Přímluvná modlitba Cyrila a Metoděje Text tohoto chorálu sahá do doby začátku křesťanství u nás. Je v něm vyjádřena prosba za ochranu země a lidu v neklidných dobách. Autorství je připisováno Cyrilu a Metodějovi nebo sv. Gorazdovi, jednomu z  žáků školy moravských věrozvěstů. Jde o modlitbu, jež je součástí tzv. všední mše a pochází z tzv. Kyjevských listů. Ty tvoří sedm pergamenových listů, které obsahují deset mešních formulářů s 38 modlitbami. Je to nejstarší zachovaná mešní literární památka z přelomu 9. a 10. století. Tyto

38

mešní knížky (libelli missae) nebyly hotové bohoslužebné knihy, ale spíše texty, které si misionáři sestavovali podle svých pastorálních potřeb. V praxi tyto formule pravděpodobně doplňovaly římské liturgické texty. Označení listů „Kyjevské“ je spojeno s jejich objevením I. I. Szreznevským roku 1874 v kyjevské Duchovní akademii, kam se dostaly v polovině 19. století z Jeruzaléma. Jsou napsány velmi archaickým jazykem, nejstarším typem písma okrouhlé hlaholice, která je nejbližší prvotní hlaholici používané Cyrilem a Metodějem. Jak některé specifické pojmy (velkomoravismy), tak i charakter modliteb je spojen s římskými (nikoliv byzantskými) zvyklostmi. Proto se usuzuje, že pocházejí je z Velké Moravy.

Autentické zhudebnění Jiřího Pavlici Jak nápěv, tak i hudební zpracování vyhotovil Jiří Pavlica podle dobových specifických zákonitostí. Nápěv je zapsán v dórské tónině, ovšem obsahuje také aiolské znaky (snížený 6.  stupeň). Jak dórská, tak i  aiolská tónina bývají často používané k prosebným textům. Tato dvojí kombinace tónin umocňuje charakter naléhavé lkající prosby o záchranu etnické a křesťanské identity lidu. Ve třetí frázi dochází k posunu tonálního centra z tónu d na g. V tomto modulačním úseku se melodie dotkne dalšího aiolského sníženého 6. stupně. Po repetici následuje krátký úsek (přel. „nevydej našeho cizím“) ve frygickém modu, což je modus používaný pro truchlení, ale zde vyznívá jako hlasité volání (viz CD Hradišťanu Ozvěny duše). Postupně se melodický průběh zklidňuje a dostává do původního modu. Vícehlasé zpracování využívá kromě starobylé techniky statického organa, typického pro

byzantské zpěvy, také organum paralelní, jež dodá slovům ostřejší obrysy. Díky tomuto zpracování se chorál může nonmuzeálně užívat v církevním prostředí, třeba jako předzpěv k přímluvám.

Znějící symbol Chorál ve staroslověnštině vyjadřuje tehdejší obavy a strach před nadvládou pohanů a cizích uzurpátorů. Byla to těžká doba. Nedovedeme si představit, jakým překážkám museli čelit Cyril a Metoděj nejen vůči pohanským živlům, ale také uvnitř církve, když prosazovali slovanskou liturgii či když Metoděj a jeho žáci čelili všelijakým pomluvám; „Metoděj (tím že slouží ve slovanském jazyce) se oddává bludu a ne výstavbě víry, sváru a ne míru“ (list papeže Štěpána II. Svatoplukovi z roku 885). Dnes žijeme v jiném světě, máme jiné starosti. Cír-

kev je součástí svobodné země, kde se většina lidí ke křesťanství nehlásí. Otázky týkající se existence a budoucnosti církve mají dnes jiný kontext, ale zápasy a konfrontace se současnými jevy, jež ohrožují fungování církve, jsou stále aktuální. Velkomoravský chorál nám dnes může být „znějícím symbolem“, připomínajícím liturgický jazyk i kulturu první etapy křesťanství na Moravě, a jako takový může zapůsobit na lidi, kterým tento typ zpěvu umožní (třeba jen momentální) hluboký duchovní zážitek. Takový chorál je živou připomínkou, zamyšlením a vede k pobožnosti. Ladislav Moravetz Velkomoravský chorál v podání Hradišťanu ke shlédnutí na http://www.youtube.com/watch?v=Ji83Swbysqg

39

SLOVO

BIBLICKÝ ZVĚŘINEC

Velbloud Co dělat s čokoládou v krabici?

A

nežka dostala k velikonocům hodně různých čokoládových vajíček a jiných dobrot. Má je v krabici ve skříni a šetří si je. Vždycky sní jen kousek. A radši sama, aby nemusela nabízet. Jednou je u ní na návštěvě kamarádka Míša. Má taky ráda čokoládu a moc jí k velikonocům nedostala. Anežko, dej mi taky... Ale to mi zbude jen málo... Ale přece jen Míše dá jedno čokoládové vajíčko. Vlastně toho zas tak moc neubylo. Víš, jak to bylo s  tím velbloudem? ptá se večer Anežky maminka. Velbloudem? Jeden obchodník jel prodávat do města zboží. Vezl je naložené na velbloudovi, krásné koberce a ozdobné látky. Přijeli k hradbám města, dovnitř se vcházelo branou. Té bráně se říkalo Ucho jehly. Tak byla úzká a nízká. A velbloud naložený vším drahým zbožím se nemohl do té brány dostat. Jak to uděláme? přemýšlel obchodník. Budu muset část zboží sundat. Tak sundaval. Až když sundal všechno, skrčený velbloud branou prošel. Snažila ses, Anežko, někdy projít malou branou? Malými dveřmi? Představ si, že takovou branou chceš přijít k lidem a taky k Pánu Bohu. Ale do té brány se vejdeš jenom, když toho neponeseš moc s sebou. Když se rozdělíš o věci, které máš, s těmi, kdo je taky potřebují nebo by jim udělaly radost. Když jsi dala Míše nějakou svoji čokoládu, otevírá se ti brána. Budete větší kamarádky. A budeš i blíž k Pánu Bohu.

40

Pán Ježíš říkal, že snáze projde velbloud uchem jehly, než by bohatý vešel do Božího království.

Velbloud v Bibli V biblických dobách byl velbloud znám v Palestině v dvou druzích: jako pomalé tažné zvíře a pak velbloud „rychlonohý“, který byl užitečný ve válce.

Velbloud byl cenným dopravním a přepravním prostředkem. Byl drahý, vlastnili ho pouze bohatí. U národů sousedících s Izraelci bylo jmění vůbec odhadováno „na velbloudy“. Třeba Jób měl před nemocí 3 000 velbloudů, poté, když se znovu vzmohl, jich měl 6 000. Velbloud je vybaven k pohybu v poušti, má nohy uzpůsobeny pro chůzi v písku a je schopen spalovat tuk v hrbech a vytvářet tak vodu. Nicméně pít potřebuje. Napít velbloudům dala například Rebeka, budoucí nevěsta Izákova. A takový velbloud vypije najednou třeba 150 litrů. Šat z velbloudí srsti na sobě nosil Jan Křtitel. Když Ježíš mluví o velbloudu procházejícím

uchem jehly, jde o příklad něčeho, co je z lidského pohledu nemožné. Velbloud je zkrátka to největší myslitelné zvíře. A ještě něco: můžete si zkusit velbloudí chůzi: levá ruka, levá noha, pravá ruka, pravá noha.

Doporučujeme: BUTTERWORTH, Nick; INKPEN, Mick. Ježíšova podobenství. Praha: Kalich 2005 Osm podobenství převyprávěných stručně, vtipně, s veselými ilustracemi. Toho naloženého

Lenka Ridzoňová, kresba Tomáše Tichého

velblouda tam také najdete.

RECENZE

Kořeny a květy biblických pojmů Nenechte zhubnout duši! Líbáním se vyjadřuje úcta.

P

Milan Balabán má rád jazyk. Hraje si s ním, poroto „v běžném životě i milostných hrách nezapomeň na vysokou úctu k tomu, s nímž užívá neotřelé výrazy a někdy sám vytváří výraz nový. Občas do slova vloží pomlčku nebo závorku jednáš“. a pojem tak čtenáři nasvítí z jiné strany (např. A co je to sen? „Někdy se probudíš a za oknem ti sedí hlado- slovo znovení v kapitole Stvoření – proznívání vý pták, a ty nevíš, zdali se ti jen nezdál, víš jen, nového do lidského živo-bytí). Struktura jednotlivých kapitol je obdobná. Nejže tvá ruka má být štědrá.“ „Stvoření jako naprosto nové otevírání oken prve vysvětlení pojmu, jak je to hebrejsky, řecky k příští lidské budoucnosti. Evangelium jako a latinsky, kde a v jakých souvislostech se slovo šik Božích poslů. Návrat k Bohu jako návrat nachází v Bibli, někde Balabán zkoumá i vody k sobě samému. Protože věrností vůči Božímu vzdálenější (teologie, filozofie, jiná náboženství, vysvobození a účinné péči o ohrožené získává dějiny...). člověk svou vlastní totožnost.“ Na sklonku roku 2012 se na (pomyslném) pultu nakladatelství Eman objevila nová knížka Milana Balabána Kořeny a květy biblických pojmů. Už název napovídá, že biblické pojmy nechtějí zůstat suché a nehybné. Působením starozákoníka a básníka Balabána rozkvétají. Ukazují se v celé své kráse, či hrůznosti. Třeba pojem hřích. Je to „černá díra lidských možností, je to latentní zlo číhající jako zvíře na Po vysvětlení pojmu následují rady, co s tím. prahu našeho domova...“ Pojem nejen kvete svými důsledky, ale má Zde autor přechází do osobnějšího tónu, promloukořeny, odněkud se bere, z něčeho čerpá sílu, vá čtenáři do duše, provokuje, napomene, ale pod povrchem jsou skryté souvislosti, které se taky pohladí a povzbudí. Nakopne. Aktualizuje, v Balabánových textech odkrývají. „Hřích jako vytáhne slovo na světlo dne(ška). Balabán nabízí možnost číst kapitoly odzadu – scestnost a rebelie proti Pravdě. Svědomí jako nejdříve číslované rady ve druhé části a od nich citlivá tykadla víry.“

41

Jako je strom oživen květy, rozkvete kniha se vrátit k teoretickému úvodu. Při pozorování přírody je to ostatně podobné: nejprve vnímáme ilustracemi. Zde jsou to linoryty Jany a Petra rozkvetlý (nebo uschlý) strom, to je to nahoře, Tureckých, možná na nich poznáte i  některé viditelné prvním pohledem. A od toho, co vidí- českobratrské evangelíky. „Varujme se hubnutí duše. Ztuberkulóznění me, můžeme postupovat hlouběji, ptát se, odkud strom bere sílu nést ovoce, jak souvisí se stromy našeho života, zrezivění své zbožnosti. Věřme, že Bůh nám, vyvedencům z Domu strázní, dá (pojmy) okolo... Kniha je výběrem textů z cyklu Pro homine, včas po chlebíku a sem tam i po křepelce. Učme který v letech 2005–2011 psal Milan Balabán se střídmosti, uměřenosti, pěstujme své zdraví do časopisu Protestant. Odtud je vybral Jáchym a buďme – konečně – vděčni. Jinak nás sežerou démoni!“  Gondáš. Lenka Ridzoňová

POSLEDNÍ SLOVO

Od Columba k českým Poirotům

K

dyž se řekne kriminalista, vybaví se většině lidí ,,mordparty“ našeho města. Bylo to ve vinném sklíphlavní postava nějakého televizního krimiseriá- ku, kde jsem brigádně vypomáhala s roznášením lu. Velmi často jde o kladného hrdinu, jehož jedinou vína u příležitosti kulatých narozenin velitele krimizápornou vlastností je neschopnost udělat si pro nalistického oddělení. Kolem druhé hodiny ranní se nálada ve sklípku poněkud uvolnila. Mé mládí a prý samou práci čas na vlastní rodinu. Zrovna dnes ráno jsme si se spolubydlícím Hon- i úsměv dojaly oslavence natolik, že se se mnou dal zou vzpomněli na chudáka paní Columbovou, a to do přátelského hovoru. Líčil mi své zážitky z práce. v souvislosti s naším novým spolubydlícím Jirkou, Po tom, co jsem si vyslechla, se mi zdálo krajně kterého jsme taky ještě neviděli, i když se (soudě nebezpečné jít sama v noci domů. Během hodinového rozhovoru jsem se o práci podle krabic) údajně nastěhoval. Vzhledem ke svým problémům s tchýní se kamarádka Iva zmínila o re- kriminalistů dozvěděla hodně. Hlavně to, co se víru šéfinspektora Barnabyho jako o nejlepším místě, v televizi příliš neukazuje a o čem běžný občan kam poslat tchýni na dovolenou za účelem defini- nemá ani ponětí. Reální kriminalisté na mě udělali tivního vyřešení dlouhotrvajících sporů. Přihlédne-li ten nejlepší dojem. Jde o lidi inteligentní, vyrovnané, člověk k tomu, kolik vražd v Midsomeru museli dva psychicky i fyzicky odolné, přátelské, se smyslem kriminalisté vyřešit v posledních osmdesáti dílech, pro povinnost, ale i pro humor. Připadali mi velmi je zjevné, že bez přílivu turistů by hrabství Midsomer skromní, bez sklonů k předvádění, a přes svou muselo už dávno vymřít. Kdybych si měla vybrat, nenucenou výřečnost byli zároveň zvláštním způs kým bych ráda strávila dovolenou já, moje volba sobem uzavření. V jejich společnosti jsem se cítila by padla na monsieur Hercule Poirota. Na rozdíl od velmi příjemně. Při vzpomínce na některé z jejich poručíka Columba je vždy elegantně oblečen, není historek, které byly inspirovány skutečnými udáženatý jako šéfinspektor Barnaby, nikdy nepoužívá lostmi, mě i po čase jímá děs a hrůza. Pánové, bylo hrubých slov jako komisař Moulin, svou práci vy- to krásné, děkuji, ale doufám, že jestli se s vámi konává obezřetně i v nejnebezpečnějších situacích ještě někdy setkám, bude to opět nad ránem a se a především je vždy laskavý k ženám jakéhokoli sklenkou vína, a ne na vyšetřovně. Nerada bych se kdykoli stala hlavní aktérkou některého z vašich věku a postavení. příběhů. Budu stále doufat a věřit, že ,,...nedříme Ale co opravdoví kriminalisté? Jací jsou? Měla jsem tu čest a potěšení setkat se se členy ten, jenž mě chrání...“  Pavla Bělíková

42

43

rokmi 1251 až 1297. V období tureckých vojen slúžil ako útočisko okolitému obyvateľstvu. V rokoch 1674 až 1675 bol prechodnou väznicou

POZVÁNKA

Branč 2013 Česko-slovenské evanjelické slávnosti pri príležitosti 1150. výročia príchodu Konštantína a Metoda na územie Veľkej Moravy Organizátori: Evanjelická cirkev a. v. na Slovensku, Českobratská evangelická církev a Slezská evangelická církev a. v. Program: 4. 7. Stretnutie mládeže na Branči, 18.00 5. 7. Branč 10.00 Služby Božie; kazateľ Miloš Klátik 12.30 Podbranč – občerstvenie; poľný guláš 14.30 Podbranč – Open air; Program duchovného slova a hudby Zrúcanina hradu Branč leží na kopci nad Podzámkom – miestnou časťou obce Podbranč. Hrad nechal postaviť magister Aba z Hlohovca medzi

reformovaných a evanjelických kňazov, ktorí boli odsúdení bratislavským súdom na galeje. Túto údalosť pripomína pamätník a každoročné služby Božie na hrade. Hrad leží neďaleko od slovensko-moravského pomedzia. Od Hodonína je vzdialený 33 kilometrov.  Dušan Vagaský/ www.ecav.sk

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová NA OBÁLCE foto: Pavel Capoušek REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka květnového čísla je 21. 4. 2013. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit. DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e-mail: [email protected]

TISKNE OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail: [email protected], www.e-cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

Chystáme: V cyklu Profesní svět Starosta, politik