OPERA CORCONTICA 37: 286–290, 2000
POKUS O SROVNÁNÍ MOTÝLÍ FAUNY SUBALPINSKÝCH POLOH VYSOKÝCH SUDET An attempt at comparing the lepidopteran fauna of subalpine areas of the High Sudetes LIŠKA JAN Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště−Strnady, Strnady 136, 156 04 Praha 5 − Zbraslav, CZ, e−mail:
[email protected]
Charakter známého druhového spektra motýlů žijících v supramontánních a subalpinských polohách Vysokých Sudet naznačuje, že převážná většina význačných zástupců má své současné těžiště rozšíření v horských oblastech (především Alp a Karpat), přičemž sudetské lokality nezřídka představují nejsevernější známá výskytiště v rámci celoevropského areálu (např. Blastesthia mughiana Z ELL., Catoptria petrificella HBN ., Erebia sudetica STGR., Elophos operarius HBN., Psodos quadrifarius SULZ .). Opačný případ je zjištěn doposud u jediného druhu, obaleče Sparganothis rubicundana H.−S., typického boreálního elementu, který v Sudetech dosahuje jihozápadní výspu areálu výskytu. Pouze menšina význačných druhů pak vykazuje arkto−alpinskou či boreo−montánní areálovou disjunkci; navíc sudetské populace těchto druhů zřejmě spíše souvisejí s ostatními populacemi horských středoevropských oblastí, nežli s populacemi skandinávskými, resp. vysokého severu obecně. Je proto sporné, zda u současné fauny motýlů Vysokých Sudet lze vůbec hovořit o přítomnosti „pravých“ glaciálních reliktů. Dále je pozoruhodné, že výskyt druhů v jednotlivých sudetských pohořích vykazuje navzájem značné rozdíly. The spectrum of lepidopteran species living in supramontaneous and subalpine sites was evaluated. It results that most of significant representatives have their present distribution centre in mountain areas (first of all the Alps and Carpathians); the Sudetes localities are infrequently the northernmost known localities within their whole range in Europe (eg. Blastesthia mughiana ZELL., Catoptria petrificella HBN., Erebia sudetica STGR., Elophos operarius HBN., Psodos quadrifarius SULZ.). The opposite case was found out in the only species, the tortricid Sparganothis rubicundana H.−S., a typical boreal element which reaches in the Sudeten the south−west margin of its range. Further, only minority of species show the arcto−alpine or boreo−montaneous pattern of distribution; moreover, the Sudetes populations of these species are probably connected rather with other populations of mountain Central European areas than with Scandinavian ones, or generally with populations of the Far North. Therefore it is a question if there are any “right” glacial relicts at all in the present lepidopteran fauna of the High Sudetes. Further it is noticeable that there are considerable differences in occurrence of species in single High Sudetes mountains.
Klíčová slova: Keywords:
286
Lepidoptera, rozšíření, supramontánní a subalpinský stupeň, Vysoké Sudety, Česká republika Lepidoptera, distribution, supramontaneous and subalpine zone, the High Sudetes, the Czech Republic
Oblasti nad hranicí lesa jsou v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a částečně také Králickém Sněžníku domovem mnoha pozoruhodných organismů, které se dle dosavadních znalostí jinde na území Česka (a případně i širšího teritoria) nevyskytují. Přestože jsou zmíněná pohoří navzájem nepříliš geograficky vzdálená, vykazuje jejich rostlinný a živočišný svět vzhledem k odlišnému holocennímu vývoji a faktické izolaci jejich subalpinských poloh množství závažných rozdílů, projevujících se nejnápadněji prezencí či absencí jednotlivých taxonů (zpravidla na druhové úrovni) v daných celcích. Uvedený jev byl přirozeně nejdříve registrován u vyšších rostlin (JENÍK 1961), lze jej však dokumentovat i u dalších skupin organismů. Hmyzí řád motýlů (Lepidoptera) není výjimkou, naopak lze říci, že právě motýli poskytují celou řadu názorných příkladů. Jejich přítomnost ve Vysokých Sudetech neunikala již autorům v minulosti (WOCKE 1872, 1874, SKALA 1912–13, STERNECK 1929, STERNECK & ZIMMEMANN 1933). Z typických představitelů je možno jmenovat zástupce rodů Erebia (Satyridae), Elophos, Psodos a Glacies (Geometridae), Catoptria (Pyralidae) či Clepsis a Sparganothis (Tortricidae). Z charakteru druhového spektra motýlů žijících v supramontánních a subalpinských polohách Vysokých Sudet vyplývá, že převážná většina zástupců má své současné těžiště rozšíření v horských oblastech, především pak Alp a Karpat, přičemž sudetské lokality nezřídka představují nejsevernější známá výskytiště v rámci celoevropského areálu (cf. KARSHOLT & RAZOWSKI 1996). V Krkonoších to je např. případ píďalek Elophos operarius (HBN.) a Psodos quadrifarius (SULZ.) či obaleče Blastesthia mughiana (ZELL.). Z masivu Hrubého Jeseníku je možno jmenovat okáče Erebia epiphron (KNOCH) a Erebia sudetica (STGR.) či zavíječe Catoptria petrificella (HBN.). Opačný případ, tedy výskyt druhu dosahujícího dle současných znalostí ve Vysokých Sudetech jižní areálovou hranici, je zjištěn doposud u jediného druhu, a to obaleče Sparganothis rubicundana (H.− S.). Jde o typického zástupce boreálního faunistického prvku, který v masivu Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku dosahuje dokonce jihozápadní výspu celkového známého areálu výskytu. Část druhů pak vykazuje arko−alpinskou či boreo−montánní areálovou disjunkci. Sudetské populace této skupiny druhů však mnohem pravděpodobněji souvisejí s ostatními populacemi středoevropských horských oblastí, nežli s populacemi skandinávskými, resp. vysokého severu obecně. Jako příklady z této skupiny je možno pro obě pohoří uvést trávníčka Elachista kilmunella STT., makadlovku Chionodes viduellus (FAB.) či píďalku Elophos vittarius (THNBG.). Pouze pro Krkonoše pak obaleče Olethreutes obsoletanus (ZETT.), zavíječe Catoptria maculalis (ZETT.), či můru Xestia alpicola (ZETT.). (Pro masiv Hrubého Jeseníku je, s určitou výjimkou výše zmíněného obaleče Sparganothis rubicundana (H.−S.), obtížné podobné charakteristické zástupce jmenovat.). Výše naznačené skutečnosti navozují otázku, zda lze vůbec v případě současné fauny motýlů supramontánních a subalpinských poloh Vysokých Sudet hovořit o přítomnosti „pravých“ glaciálních reliktů, srovnatelných s příklady z rostlinného světa (všivec Pedicularis sudetica WILLD., lomikámen Saxifraga nivalis L. ev. také ostružiník Rubus chamaemorus L.). Spíše je možno dnes Vysoké Sudety charakterizovat jako nejsevernější výspu výskytu celé řady horských druhů motýlů, zejména pak těch, vázaných na tzv. primární bezlesí. Obě soustavy (Krkonoše, Hrubý Jeseník a Králický Sněžník) přitom mají mnoho druhů rozdílných, přítomných pouze v jedné z obou oblastí (toto konstatování však plně platí pouze pro nejzajímavější specifické druhy, jejichž přehled podává připojená tabulka). Vzhledem k relativně dlouhodobé izolaci je zde dokonce možno hovořit u řady taxonů o přítomnosti unikátních populací, z nichž nejznámější je krkonošská píďalka Psodos quadrifarius sudeticus STERNECK a jesenický okáč Erebia sudetica sudetica STGR. Této otázce však zatím není v rámci celého řádu Lepidoptera věnována dostatečná pozornost a je proto pravděpodobné, že bližší studium sudetských populací motýlů přinese v budoucnosti ještě řadu nových objevů, zejména u přehlížených skupin „microlepidopter“. Na druhé straně dochází i v současnosti k obohacování druhového spektra, jako příklad může sloužit píďalka Perizoma obsoletarium (H.−S.), recentně zjištěná v Krkonoších (cf. JAROŠ, SPITZER a VANĚK 1995), u níž lze předpokládat, že představuje migrační přírůstek karpatského původu.
287
CHARAKTERISTIKA NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH DRUHŮ Sparganothis rubicundana (HERRICH−SCHÄFFER, 1856) Severský druh obaleče, který se dle dosavadních znalostí ve střední Evropě vyskytuje pouze v masivu Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku, kde byl zjištěn již v minulém století. Sudetské lokality představují nejjižnější výspu jeho známého areálu. Jeden z faunisticky nejpozoruhodnějších druhů motýlů vyskytujících se v současnosti na území ČR. Elophos operarius (HÜBNER, 1813) Vysokohorská píďalka, jejíž samičky jsou bezkřídlé a připomínají při pohybu v terénu spíše pavouka; samečci mají křídla normálně vyvinutá. Druh je v Evropě rozšířen pouze v Krkonoších, slovenských a rumunských Karpatech a ve švýcarských, italských a rakouských Alpách. V severní Evropě (Skandinávii) chybí. Výskyt v Krkonoších, představující severní areálovou hranici, je zcela unikátní a dobře dokládá příslušnost tohoto pohoří do skupiny oblastí, kde v postglaciálu nedošlo k přerušení kontinuity alpinského bezlesí. Psodos quadrifarius (SULZER, 1776) Esteticky nápadná píďalka, vyskytující se ve Vysokých Sudetech pouze v Krkonoších. Kromě Krkonoš je rozšířená v Alpách, Karpatech a v několika vyšších pohořích balkánského poloostrova. Krkonošská populace byla dokonce v roce 1918 popsána známým českým lepidopterologem J. Sterneckem jako var. sudetica (dnes status ssp.). Erebia epiphron (KNOCH, 1783) Okáč vyskytující se přirozeně pouze v masivu Hrubého Jeseníku (doklady o přítomnosti v oblasti Králického Sněžníku chybí). V Krkonoších byl uměle vysazen ve 30. letech tohoto století lepido− pterologem J. Soffnerem ve východní části pohoří, a do současnosti se zde dobře aklimatizoval (krkonošská populace představuje vzhledem ke známému počtu vypuštěných imág zajímavý objekt populačně−genetického výzkumu). Mimo Sudety se vyskytuje v celé řadě evropských pohoří (z blízkých je možno jmenovat němecný Harz a slovenské Karpaty). Sudetské populace mají status samostatné subspecie (E. e. silesiana MEYER−DÜR). Erebia sudetica STAUDINGER, 1861 Také tento druh okáče se přirozeně vyskytuje pouze v oblasti Hrubého Jeseníku (J. Soffner se jej rovněž pokoušel vysadit v Krkonoších, ale na rozdíl od E. epiphron k uchycení a aklimatizaci nedošlo). Kromě Sudet se vyskytuje ještě ve slovenských a rumunských Karpatech, a izolovaná naleziště jsou známa také ze Švýcarska (bernské Alpy) a Francie (pohoří Cantal). Význačný druh motýlí fauny ČR, typický pro nejvyšší pohoří moravskoslezské části republiky.
SOUHRN Oblasti nad hranicí lesa jsou v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a částečně také Králickém Sněžníku domovem mnoha pozoruhodných organismů, které se na území Česka (případně i širšího teritoria) jinde nevyskytují. Přestože jsou zmíněná pohoří navzájem nepříliš geograficky vzdálená, vykazuje jejich rostlinný a živočišný svět vzhledem k odlišnému vývoji a faktické izolaci jejich subalpinských poloh množství závažných rozdílů, projevujících se prezencí či absencí jednotlivých druhů v daných celcích. Hmyzí řád motýlů (Lepidoptera) poskytuje celou řadu názorných příkladů. Z typických představitelů je možno jmenovat rody Erebia (Satyridae), Elophos, Psodos a Glacies (Geometridae), Catoptria (Pyralidae) či Clepsis a Sparganothis (Tortricidae). Z charakteru druhového spektra motýlů žijících v supramontánních a subalpinských polohách Vysokých Sudet dále vyplývá, že převážná většina význačných zástupců má
288
své současné těžiště rozšíření v horských oblastech (především Alpy a Karpaty), přičemž sudetské lokality nezřídka představují nejsevernější známá výskytiště v rámci celoevropského areálu. Opačný případ je zjištěn doposud u jediného druhu, obaleče Sparganothis rubicundana H.−S., typického boreálního elementu, který v masivu Králického Sněžníku dosahuje jihozápadní výspu areálu výskytu. Pouze menšina význačných druhů pak vykazuje arko−alpinskou či boreo−montánní areálovou disjunkci, navíc sudetské populace těchto druhů zřejmě spíše souvisejí s ostatními populacemi horských středoevrop− ských oblastí, nežli s populacemi skandinávskými. Je proto sporné, zda u současné fauny motýlů Vysokých Sudet lze vůbec hovořit o přítomnosti „pravých“ glaciálních reliktů. Tab. 1. Význační zástupci motýlů supramontánních a subalpinských poloh Vysokých Sudet
Incurvaria vetulella (ZETTERSTEDT, 1839) Lampronia rupella (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) Argyresthia amiantella (ZELLER, 1847) Rhigognostis senilella (ZETTERSTEDT, 1839) Denisia nubilosella (HERRICH−SCHÄFFER, 1854) Elachista kilmunella STAINTON, 1849 Chionodes viduellus (FABRICIUS, 1794) Sparganothis rubicundana (HERRICH−SCHÄFFER, 1856) Clepsis steineriana (HÜBNER, 1799) Clepsis rogana (GUENÉE, 1845) Olethreutes obsoletanus (ZETTERSTEDT, 1839) Blastesthia mughiana (ZELLER, 1868) Eudonia petrophila (STANDFUSS, 1848) Eudonia sudetica (ZELLER, 1839) Catoptria maculalis (ZETTERSTEDT, 1839) Catoptria petrificella (HÜBNER, 1796) Udea alpinalis (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) Erebia epiphron (KNOCH, 1783) Erebia sudetica STAUDINGER, 1861 Isturgia roraria (FABRICIUS, 1776) Elophos operarius (HÜBNER, 1813) Psodos quadrifarius (SULZER, 1776) Glacies alpinatus (SCOPOLI, 1763) Perizoma obsoletarium (HERRICH−SCHÄFFER, 1838) Eupithecia silenata ASSMANN, 1848 Apamea maillardi (GEYER, 1834) Xestia alpicola (ZETTERSTEDT, 1839)
Krkonoše + + + + + + + − − − + + + + + − + +) − − + + + + + +) +
Hrubý Jeseník + + − − + + + + + + − − + + − + + + + + − − + − + − −
Poznámka: Erebia epiphron – introdukován v Krkonoších ve 30. letech tohoto století J. Soffnerem (SOFFNER 1960, 1967). Apamea maillardi – z Krkonoš doposud znám jediný kus chycený R. Wihanem v první polovině 30. let (WIHAN 1934–35) (potvrzení výskytu tohoto druhu v Krkonoších je nesmírně žádoucí).
289
LITERATURA JAROŠ, J., SPITZER, K., VANĚK, J. (1995): Faunistic records from the Czech Republic, 23. Klapalekiana, 31: 52. JENÍK, J. (1961): Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. Nakladatelství ČSAV, Praha, 409 pp. KARSHOLT, O. & RAZOWSKI, J. (eds.) (1996): The Lepidoptera of Europe. A Distributional Checklist. Apollo Books, Stenstrup, 380 pp. SKALA, H. (1912–13): Die Lepidopterenfauna Mährens. I, II. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn, 50 (1912): 63–241, 51 (1913): 115–377. SOFFNER, J. (1960): Schmetterlinge aus dem Riesengebirge. Z. Wien. Ent. Ges., 45: 70–91. SOFFNER, J. (1967): Erebia epiphron silesiana im Riesengebirge (Lep., Satyridae). Ent. Z., Frankfurt, 77 (11): 125–128. STERNECK, J. (1929): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. Karsbad, 297 pp. STERNECK, J. & ZIMMEMANN, F. (1933): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II. (Microlepidoptera). Selbstverlag, Karsbad, 168 pp. WIHAN, R. (1934–35): Hadena maillardi (subsp. nova?) im Riesengebirge. Int. Ent. Z., 28: 194–195. WOCKE, M. E. (1872): Verzeichniss der Falter Schlesiens I. Z. Ent., 3: 1–86. WOCKE, M. E. (1874): Verzeichniss der Falter Schlesiens II. Z. Ent., 4: 1–108.
290
