Text
Umění Než se budeme zabývat jednotlivými druhy umění, zkusme se zamyslet nad tím, jak ho definovat. Je spojeno s člověkem od pradávna? Co všechno má člověku dávat ? Je nezbytné ? Potřebujeme ho ke každodennímu životu? Přečtěte si následující řádky, pokusy různých, mnohdy anonymních autorů a najděte úvahu či definici vám nebližší a vypište ji do pracovního listu. Pojem umění je tak široký, mnohotvárný a proměnlivý, že jej podle mnoha odborníků nelze definovat. Pokusy o definici vycházejí buď z vlastností uměleckých děl a činností samých (umění znázorňuje, vyjadřuje, esteticky působí), z jeho historie (původ z kultu a rituálu, společenský význam, umělecké instituce) anebo jen tvrdí, že umění je to, co za ně určitá společnost pokládá (konstruktivismus). V historii se kladl různě velký důraz na mimetickou či zobrazovací stránku umění, na stránku vyjadřovací či expresivní, sdělovací či komunikativní nebo tvořivou. Kromě těchto působení, kde je umění samo sobě cílem, se však umění také účelově užívá ke zdobení předmětů, k vyvolávání nálad a citů, k šíření určitých postojů a myšlenek, k propagaci nebo v terapii. Podle Ottova slovníku je umění "úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou".[3] Encyclopedia Britannica vymezuje umění jako „užívání dovedností a představivosti k vytváření estetických předmětů, prostředí nebo zážitků, které lze sdílet s druhými lidmi.“ Podle prof. C. Tiedemanna z hamburské univerzity je umění „ta oblast kulturní činnosti, kde se lidé snaží podle svého nadání, znalostí a dovedností vyjadřovat své myšlenky a city buď vytvářením děl nebo jednáním.“ nelze definovat. Podle Ottova slovníku je umění "úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou". Encyclopedia Britannica vymezuje umění jako „užívání dovedností a představivosti k vytváření estetických předmětů, prostředí nebo zážitků, které lze sdílet s druhými lidmi.“ Podle prof. C. Tiedemanna z hamburské univerzity je umění „ta oblast kulturní činnosti, kde se lidé snaží podle svého nadání, znalostí a dovedností vyjadřovat své myšlenky a city buď vytvářením děl nebo jednáním.“ Šířeji může být uměním všechno, co někdo umí a jiný ne. "Jiný" stojí nad Mistrem (topenářem, zedníkem, chemikem...), kouká se stejnýma očima, ale nevidí, co je třeba, má narostlý podobný ruce i hlavu..., jen mu v tý chvíli k ničemu nejsou.
Umění chce cvik, znalost řemesla i materiálu a ještě nějaký osobní vklad. To, čemu my jsme zvyklejší říkat umění (hudba, malířství, sochařství, tanec...), potřebuje toho osobního vkladu = talentu mnohem víc, aby to oslovilo i ostatní, tam jen znalost řemesla nestačí. Umění = vytváření uměleckých předmětů a hodnot, je nedílnou součástí kultury lidské společnosti, odráží její vývoj - tak, jak ony kultury pronášely a utvářely člověka na Zemi. Umění může být zhmotnělá myšlenka, ale často jen pocit nebo i zážitek, zkušenost, zástupný symbol... Umění vznikalo od počátku bytí člověka na Zemi, vznikalo ve "zbytkovém čase", kdy člověk měl o sebe i rodinu postaráno, odpočíval a "hrál si" (někdy se říká, že umění je tvořivá hra dospělých), často se projevovalo nejprve v dokonalosti ručního řemeslného opracování/zpracování základních nástrojů a předmětů, které zdobením chtěli mít krásné. Ty taky nesly určité rodové/osadní/oblastní znaky - typ zdobení. Podle kterých je archeologové rozpoznají i po tisíciletích.
Taky ale vznikalo umění v časech napjatých a vypjatých, jako ventil, transformace, posila, uvolnění.
Dnes se umění často "ponížilo" na sběr = drahé koupě "vzácných uměleckých předmětů", občas na kuplířský byznys, který je zamčený v trezorech jako "dobrá investice" nebo je předváděn na dražbách jako otroci na tržišti. Málokterý dospělý si přeci už dneska doma maluje a zpívá nebo hraje na nástroj, děti musí chodit do "odborných kroužků", protože už nevidí Mistry na ulici ani v dílně, kde by mohly něco odpozorovat a přímo se samy nadchnout tak, že je to osloví a budou se tomu chtít věnovat bez toho, aby je rodiče několikrát týdně přemlouvali... Už šíře živého umění vymizela z našich zvyků, kultury, životů. Umění tryská z duše autora a oslovuje duši "diváka", kterou vtahuje do procesu živouciho bytí, když je dobré. Je to potřeba člověka... Odjakživa bylo součástí lidské kultury. Tak snad zase bude :-) Mě by v téhle souvislosti zajímalo, proč je ve výtvarném umění něco prohlášeno za umění a něco velmi podobného za kýč. Někdy mi připadá, že se ve výstavní síni lidé rozplývají nad něčím, co jim ani moc neříká, ale tím, že je to vystaveno, se předem naznačuje, že jde o
umění. Do extrémů tohle zachází při prezentacích nejrůznějších performerů, jejichž díla si často lze splést s materiálem, který ve výstavní síni zapomněli dělníci výstavu připravující. V první čtvrtině XX. století vznikl v malířství směr geometrická abstrakce, jejímž představitelem byl např. malíř Piet Mondrian. Jeden Mondrianův obraz, nazvaný Kompozice, sestává ze čtyř svislých a osmi vodorovných černých čar. Několik z takto vzniklých obdélníků je vybarveno - žlutě, modře, červeně. Nepřu se, zda je to umění, a nehloubám, co na tom obraze trvalo Mondrianovi 7 let, jen by mě zajímalo, kolik historiků umění by poznalo, že nejde o Mondriana, kdybych jim předložil Kompozici mnou drobně upravenou, třeba bych červeně přibarvil ještě jeden obdélník, a jestli by takhle upravený obraz stále ještě vykazoval znaky umění...
