ZP R AVO DA J
MIMOŘÁDNÉ VYDÁNÍ č.1/09, BEZPLATNÝ VÝTISK Vydal Úřad městyse Křižanova za finančního přispění občanského sdružení Centrum Džungle Křižanov a ZŠ a MŠ Křižanov
29.1.2009
V posledním čísle jsme vám představili vítěze soutěže o nej… pohádku Křižanovského zpravodaje. Slíbili jsme, že všechny soutěžní pohádky vyjdou ve speciálním čísle. Tímto náš slib plníme a omlouváme se, že v jiném časovém termínu, než bylo uvedeno. Sami posuďte, že všechny pohádky jsou úžasné.
Než se do jejich čtení pustíte, i v jeho průběhu, představíme vám projekt, který byl pohádkou také hodně inspirován. Děkujeme ředitelství ZŠ, které darovalo všem výhercům (na 1. místě) knižní odměnu.
Pojdte s námi poodhalit tajemství napsaného,
Protože klesá čtenářská gramotnost, je projekt určen pro její rozvoj u žáků 1. až 9.tříd a má celkem 4 výstupy. První - „Besedujeme“- nabízí činnosti rozvíjející vztah k literatuře, vede žáky k rozvoji zájmu o četbu a knihy. Druhý - „Čteme s porozuměním“- rozvíjí slovní zásobu a učí lépe porozumět čtenému textu. Třetí - „Nebojíme se vystupovat před kolektivem“- vede žáky k rozvoji komunikativních kompetencí a k rozvoji spolupráce školy a veřejnosti. Čtvrtý - „Zajímáme se o divadlo a literaturu“- nabízí žákům aktivní účast na tvorbě vlastního představení a zhlédnutí představení v divadle.
je název projektu, který podala naše škola Ministerstvu školství v září 2008. Vypracovala jej Iveta Doležalová. Z 502 škol bylo vybráno pouze padesát, kterým byla přiznána požadovaná dotace. Náš projekt se umístil mezi vítěznými. Dostali jsme dotaci 85 tisíc na nákup knih a dalších pomůcek. Z dotace bylo zakoupeno celkem 375 knih pro společné čtení i do školní knihovny, čítanky pro 6. – 9. ročníky, čepičky pro dramatizaci nejmenším dětem.
Projekt jako celek vede především k rozvoji zájmu o literaturu a má 3 zásadní cíle: 1. Zlepšit celkově čtenářskou gramotnost žáků. Je třeba rozvíjet slovní zásobu žáků, čtení s porozuměním, správnou intonaci, výrazovost a plynulost. Proto potřebujeme dostatečné množství slovníků a encyklopedií, proškolit učitele k využívání nových metod a přístupů k výuce podle RVP ZV. 2. Vzbudit u dětí zájem o četbu a literaturu zakoupením nových knih a čepiček pro dramatizaci pohádek, uspořádat pro ně dostatek besed o knihách a seznámit je s tím, jak vzniká kniha. Učit se chápat dějinné události pomocí literárních děl. 3. Zapojit do projektu rodiče i širokou veřejnost. Seznámit s programem a představit jim možnosti práce s literaturou. Probudit zájem o knihu společným čtením a zážitky při společných aktivitách.
Děti se zakoupenými čepičkami při dramatizaci pohádky.
Představujeme vám aktivity – výstupy projektu, které se již uskutečnily. Přednes vlastní tvorby. Na soutěži Křižanovský kapr v kategorii Vlastní literární tvorba četla vítězka svůj příběh. Vítězové soutěže o nejhezčí pohádku pro mladší spolužáky přečetli svoje díla dětem při spaní v mateřské škole před Vánocemi. Viz předposlední strana přílohy.
Dramatizace. Starší žáci připravili Mikulášskou pohádku pro žáky 1.stupně a mateřské školy.
Besedy v knihovnách V Křižanově a ve Velkém Meziříčí.
Návštěva divadla.
Spaní v mateřské škole před Vánocemi.
Žáci několika tříd navštívili před Vánocemi divadelní představení. V průběhu druhého pololetí vybereme z nabídky představení pro další žáky naší školy.
Z P R AVO DA J
strana
2
Do projektu jsme zařadili i akce, které již mají tradici. Vystoupení na soutěži Křižanovský kapr. Žákům byly nabídnuty verše i próza z nově zakoupených knih pro kategorii Přednes. Členové ochotnického divadla uváděli, a tak obohatili program a přispěli k atraktivitě této tradiční předvánoč-ní kulturní akce.
Pohádkový zápis do první třídy. 22.1.2009 od 12 do 16 hod a 23.1. 2009 od 12 do 14 hod. ve školní družině vítali žáci 6.tříd v podobě pohádkových postav budoucí prvňáčky. Provázeli je během plnění prvních školních úkolů a připravili si pro ně drobné dárečky.
Samozřejmě své místo v projektu mají činnosti, které motivují žáky ve výuce po celý školní rok. Přispívají k většímu zapojení v hodinách, ke zdokolalení se v čtenářských dovednostech, ale také ukazují souvislosti s jinými předměty. Besedy nad knihou
Rozšiřování slovní zásoby žáků
Během celého školního roku probíhají besedy ve všech třídách a ročnících, odpoledne v družině. Na 1. Stupni besedu připravuje učitel nebo rodič či prarodič. Na druhém stupni si žáci připravují povídání o knize pro své spolužáky sami.
Především na druhém stupni se žáci naučí pracovat s různými druhy slovníků. Žáci vyhledávají význam slova, jak slova vznikají, jak se správně vyslovují apod. Na prvním stupni slouží i k počátkům orientace v abecedě.
Práce s textem Znamená namená interpretaci, reprodukci a tvořivé činnosti (kvízy, hádanky, křížovky, reprodukce se změnou osoby, času, druhu vět apod.). Žáci, zakoupením nových knih, dostanou více příle příle-žitostí pracovat s novými literárními texty po po-sledních let, které na škole dosud chyběly.
Vytvoření časové osy českých spisovatelů a dějin
Společná četba ve třídách Na 1.stupni je třeba, aby tituly byly v dostatečném množství pro každého žáka. Žáci si nosí tyto knihy i domů. Na 2.stupni stačí kniha do lavice, případně mohou žáci číst dvě knihy současně pod-le zájmů a zálib /např. jinou knihu čtou dívky a jinou chlapci/. Za-koupené knihy budou využívány i v dalších letech.
V hodinách literární výchovy a dějepisu si žáci zhotoví časovou osu, která bude umístěna na stěně třídy a bude tak sloužit i ostatním spolužákům. Na vytvořené ose si zaznačí dobu, ve které psali spisovatelé, jejichž díla čtou, a také dějinné události těchto dob.
Akce, výstupy projektu, které nás ještě čekají. Předčítání
Dramatizace pohádky
Místní divadelní ochotníci předčítají z nově zakoupených knih žákům všech ročníků. Předčítání má především motivační charakter, v nižších ročnících vede žáky také ke sledování předčítaného textu, k rozvoji vnímání intonace a výrazovosti.
Ilustrace k textu Žáci 1.stupně si vedou sešit do čtení, do něhož kreslí ilustrace k textům z čítanky i k předčítání z nových knih. Do ilustrací k vymyšleným pohádkám se zapojili v rámci družiny i někteří žáci 2.stupně. Některé z jejich ilustrací najdete i na našich stránkách
V rámci kroužku Všeználek si žáci 1. a 2.třídy připravují jednoduché pohádky pro děti z mateřské školy. Využívají čepiček zvířátek zakoupených z projektu.
Beseda s místní spisovatelkou a ilustrátorkou Žáci 2.stupně budou besedovat s autorkou dvou knih o historii Křižanova, Mgr. Evou Nagyovou. Ta v současné době, za podpory starosty a zastupitelstva, vydala již třetí knihu, tentokrát zaměřenou na nejnovější události a na křižanovké pověsti. Přítomna bude rovněž ilustrátorka nové knihy BcA. Andrea Stehlíková, bývalá žákyně naší školy. Beseda bude zaměřena na téma „Jak vzniká kniha“.
Do I.KATEGORIE jsme zařadili pohádky od nejmenších
Děti pohádky a příběhy psaly ve škole. Upravili jsme pravopis a některá slova a výrazy, které děti píší jak je slyší. Ale jinak jsme pohádky i příběhy ponechali tak, jak je děti napsaly. Uznejte sami, že opravdu stojí za přečtení. Školní rok 2008/09
O babce ježibabce Valová 2.B – 1. místo
V jedné chaloupce žila byla babka. A ta měla kocoura Moura a ještě hada Vildu. A jednou, když se rozhodla, že půjde do sousedního království, nakázala hadovi, aby se postaral o kocoura Moura. A Mourek se zeptal, jestli by mohl taky hlídat hada Vildu. Ale nemohl. Jak bába odletěla, tak začal boj. Kocour Mour a had Vilda se hádali o to, kdo koho bude hlídat. I když věděli, že had Vilda má hlídat. Bylo to zrovna, když bába doletěla do města a říkala si: „Co asi dělají moji miláčkové?“ a vnikla do zámku. A když už tam byla, tak se rozhlídla, jestli za ní kocour Mour a had Vilda nejdou. Ale nešli. Ještě pořád se hádali kdo koho bude hlídat. Když vnikla bába až do princeznina pokoje, tak řekla: „ To nemá cenu!“ a obrátila se. A tak pohádka o ježibabě končí.
Z P R AVO DA J
strana
3
Elfové Dominik Kolouch 2.B - 1. místo Byli jednou tři elfové. Mysleli, že jsou poslední malí elfové. Jednou našli jeskyni. V té jeskyni bylo malé lidské miminko. Malí elfové ho vzali do svého domečku, rozdělali oheň, lidské lidskému miminku udělali postýlku ze dřeva. Bydleli u kouzelného lesa. Až malé lidské miminko vyrostlo a bylo mu 10 let, vydal se do kouzelného lesa a našel tam kouzelný kámen. Vrátil se zpátky. Ale nedaleko byli zlí trólové a moc chtěli, aby ovlád ovládli celej svět a podařilo se jim to. Kluk vzal kouzelný kámen a zničil tró tróly a všichni byli šťastní.
Bára jezdec Barbora Juračková 2.B - 2. místo Jedna holčička měla hodně ráda koně a moc je chtěla. Když jednou měla narozeniny, tak jí táta dal nejhezčí dárek – svého koně. Ale zeptala se: „Ale táto, jak se na něm jezdí?“ „ Já ti to povím.“ A tak táta povídal a povídal a až se ráno vzbudila, hned šla na koně. Vymyslela mu jméno Blesk. A jak jí táta řekl, tak udělala a hned už uměla jezdit a ten kůň byl moc hezký. Byl černý. A už uběhlo 10 dní a přešla z chůze do klusu a z klusu na cval a už jezdila skoro 2 roky a z malé holčičky se stala dospělá a hrozně jí to bavilo a tak jezdila, dokud neumřela.
O zeleném slonovi Mirek Košík 2.B - 3. místo
V Africe chytli zeleného slona. Zelený slon byl zavřen v betonově dřevěném plotě. Ostatní zavření sloni jsou barevní. Fialoví, modří, červení, oranžoví, zelení, žlutí, bílí, hnědí, šedí, černí, červenofialoví a růžoví. Jeden slon dostal žízeň. Dejte mu napít! Pomóc, někdo čmajzl slona! Ten slon pošel!
O červené řepě Monika Tvarůžková 2.B Byl jeden krásný den, kdy dědek s babkou se rozhodli zasadit řepu. Jenže neměli semínko. Tak se dědek rozhodl, že zajede do města. Že si pro to semínko zajede. Jenže všechna semínka už byla dávno vyprodaná. Tak se dědek vrátil domů a řekl babce, že všechna semínka byla vyprodaná. Konec
Pejsek a kočička Jan Růžička 2.B Byl jednou jeden pejsek s kočičkou. A ti měli pořád něco k práci. Pejsek umývá podlahu a kočička utírá prach. A jednou ráno se vzbudili a pejsek povídá: „Ty, kočičko, nezdá se ti, že je tady všechno špinavé?“ „Mně se taky zdá, že tady máme špínu.“
Koblížek Petra Juračková 2.B Jednou byl domeček a v něm bydleli dědeček s babičkou. Jednou dědeček seděl na lavičce a povídá: „Babičko, usmaž mi koblížek.“ „Ráda, dědečku.“ Ale musím se podívat, jestli mám mouku. „Dobře, já si zatím lehnu a přečtu si noviny.“ Tak babička se podívala, jestli má mouku. „Mám. Ale jen trošku. Jen na jeden koblížek.“ „To nevadí, tak mi udělej jen jeden.“ Dobře. Tak babička dělá koblížek. Položila ho na okno. Ale Koblížkovi se na okně nelíbilo. Hop a skok! A kutálel se po cestě. Ale jak jde, potká zajíce. A zajíc povídá: „Koblížku, já tě sním.“ „Nesníš, poslouchej, co ti zazpívám. Já koblížek, na másle smažený…“
Z P R AVO DA J
strana
Brenští muzikanti
Hrad
Autor neznámý 2.B
David Šimák 2.B
Byl jednou jeden sedlák a měl osla. A ten nebyl tak dobrý, aby nosil ze mlýna mouku. A tak ho ze mlýna vyhnal. A když šel, viděl běžet na cestě ovčáckého psa a on moc naříkal, že ho pán nechce. A tak osel řekl: „Tak pojď se mnou.“ „A tak dobře“, řekl pes. „Budeme přátelé“, řekl osel.
Padá sníh Viktorka Jandová 2.B Když se ráno Gábina vzbudila, koukla se do okna a uviděla sníh. Tak ji napadlo, že až se nasnídá, tak půjde bobovat. A tak se nasnídala a teple se oblékla a vyběhla ven. A šla pro boby a řekla: „Hurá, brzy bude Ježíšek“. A tak se už začalo stmívat, a tak šla přidomů. Otevřela dveře a zapomněla, že má narozeniny. A tak při šla babička a děda a také teta Lucka a strejda Vilda. A tak zača začaly 8. narozeniny.
Žáby mají koncert Anetka Slámová 2.B Jedna žába nemá co si obléct na koncert. A najednou někdo zaklepal. Tak šla otevřít a zaradovala se, že má šaty na koncert. Večer, jak se setmělo, tak začali hrát a zpívat. A přišli mravenci a všechna zvířátka. A až byli ospalí, tak šli spinkat.
„Lej Zitaun“ Natálie Veselská 2.B Bylo jedno městečko a jmenovalo se Lej Zitaun. A jednou si hráli na piráty Ligi a Spartakus a Sigi a jedna holčička a zlobivý Roby Rotn. A tak se oblékl do převleku na piráta a vzal si svo-ji loď na kolečka a zpíval si s dětmi. A pak hledali poklad a našli ho. Ale byl špatný. A víte co na něm bylo napsáno? Že budou navždy smutní. Ale děti si řekly, že budou znovu kopat. A ko-paly kop a kop a našly ho. A měly velkou radost. A na tabulce bylo napsané, že Lej Zitaun bude navždy šťastný. A byl. A pak se děti šermovaly A pak přišel Roby Rotn a pak věděly děti, že tam je Roby Rotn a byly šťastny, že ho poznaly. Konec.
Byl jednou jeden hrad. Byl tam král a královna a dcera. V lese šel princ. Potkal hrad. Hledal nevěstu, tak šel do toho hradu. Šel za králem: „Co tě přivádí?“. A tak princ plnil úkoly. První byl zabít medvěda. Konec Míša Procházka 2.B Žila byla jedna macecha s tatínkem a dvě děti. Jednou jim macecha nakázala, ať jdou natrhat lesní plody. A tak šly a šly až došly k velkému keři a ten byl plný jahod. Tak ho otrha otrha-ly, ale když se chtěly vrátit domů. Nevěděly kudy kam. A tak bloudily a bloudily. Celý les už prochodily a stále nemohly na na-jít cestu ven. A tak Jeníček vylezl na strom a vidí tam jejich dům. A tak utíkaly domů a před domem čekala maminka s tatínkem tatínkem..
Papoušek Pepek Martin Tvarůžek 2.B Mám doma papouška Pepíka. Každý den přijdu do garáže. Musím ho nakrmit. Zítra zase přijdu do garáže. Pepa mě očekává. Ale podívám se do krmítka, ale nikde nic. Tak jsem musel jet do Mezříče. Tam jsem koupil nové a velké krmení. A tak jsem dojel bez problémů domů. Doma jsem dal Pepíkovi krmítko do klece. A tak už nebyl žádný problém.
Olinka jde poprvé do školy Jan Čech 2.B Dnes jde Olinka poprvé do školy. Prvně se musí obléct a pak musí jít do školy. „Olinko, nezapomeň si vzít aktovku!“ „Jó, mami!“ Maminka vypravila Olinku do školy. „Ahoj, mami!“ „Ahoj, Olinko!“ volá maminka. Ve škole je spousta kamarádů. „Čau, Maruško!“ volá Olinka. „Ahoj, Olinko!“ volá Maruška. Maruška je její kamakama rádka. Olinka je ráda, že má kamarádku. Crrr! Crrr! Už začala hodina. „Maru, co je za hodinu?“ „Matematika“, odpověděla. A vtom už je tu paní učitelka. Děti stoupnou a paní učitelka řekne „Dobrý den“. A pak řekne: „Posaďte se.“ Děti, a teď budete dělat samostatnou práci. Olinka je první. Ale měla jednu chybu, a tak měla jednu jedinou jedničku.
V II.KATEGORII žáci 5. - 6. tříd přidali i pohádky veršované Takové (ne)normální království Matěj Jež 6.A - 1. místo Bylo to už dávno, z té doby nikdo nežije. Byl jednou jeden král, co se vůbec nemyje.
Princezna se naštvala, všechny pryč poslala. Pak brečet začala, utišit se nedala.
Byla svatba veliká, každý na ni pospíchá. Až do konce této svatby, otřásaly se nám hradby.
Měl pyšnou dceru, která byla velmi krásná. V učení vázla a byla mlsná.
Král si rady nevěděl, proto všem pověděl:
Do roka a do dne, měli malé robě. Zazvonil zvonec, pohádky je konec.
Jednou, byl to pátek, měla naše princeznička svátek. Bylo to až k nevíře, k svátku dostala i rytíře. Ale ten byl malý, ošklivý a chlupatý, nesahal jí ani po paty.
Kdo rozveselí moji dceru, dostane odměnu. Její ruku a půl království k tomu. Jen co to Janek uslyšel, do zámku hned přišel. Janek byl vtipný velice, princezně smíchem zčervenaly líce.
4
Z P R AVO DA J
Jak Honza hádal až prohádal Miroslav Rouča 5.A – 2. místo Byl jednou jeden Honza, který se toulal po světě. Jednou se zatoulal do království a tam vládl král, kterému se říkalo Hádan Hádan-ka. Vyhlásil, že kdo uhodne všech dvanáct, dostane princeznu a půl království k tomu. Honza ve vsi potkal dívku jménem Anička. Honza ale nechtěl obyčejnou dívku, on chtěl princez princez-nu. Šel za králem a prvních šest hádanek uhodl a dostal hrnec zlata. Další čtyři uhodl, dostal pytel drahokamů. Ale každá há há-danka byla těžší a těžší. Jedenáctou hádanku také uhodl a mys mys-lel si, že uhodne vše. Když mu král řekl dvanáctou, tak Honza za za-čal přemýšlet. Nic nevymyslel. Honza selhal na poslední hádan hádan-ce a opustil zámek. Šel za Aničkou a vzal si ji za ženu. Žili šťast šťast-ně až do smrti. (Kdo to má, ten to nepotřebuje a kdo to potřebuje, neví o tom tom.. – rakev) rakev
Rony
Petr Chromý 5.A – 3. místo Jednou jsem se jen tak procházel po zahradě a najednou kočka. Tak jsem se schoval do trávy a najednou skok! Kočka se lekla a začala utíkat. Rozhodl jsem se, že ji budu honit, ale kočka byla rychlejší. Vyšplhala na strom. A jéjé, co budu dělat? Nezbývá mi, než odejít bez úlovku. Když se otočím, lekl jsem se, že jsem se ztratil. A co teď, já se bojím, půjdu si hledat svůj domov. Přemýšlím a teď mě něco napadlo. Mám přece čenich a ten mě domů dovede. Vydal jsem se po mé stopě domů. Začíná pršet, musím se schovat pod strom. Najednou přestalo pršet a začalo svítit sluníčko. Byla to jen dešťová přeháňka. A zase jsem začal hledat. Ale kde jsou stopy? Smazal je déšť. Jééé, mapa. Stojí u ní hlouček lidí, ti se asi neposunou. Budou muset!! Haf, haf, vrrr, haf. Hurá, vidím na mapu. Na dvacáté ulici, to hledám. A tak jsem utrhl kus mapy a hledám dál. Cesta je přes potok. Lidé po ní plují s nějakým dřevem. A já to vím, co to je, ale nemůžu si vzpomenout. Ono je to přece lodověcka, né to není, já už vím. Je to loď, která pluje po řece. Mám nápad. Skočím na ni a popluji na ní. Hurá, povedlo se, pluji jako král na druhý břeh. Můj pán tomu říká: „Přejít řeku suchou nohou.“ Hurá, už vidím můj dům, vlastně mého pána. Utíkám k domu a vidím svého pána vycházet ze dveří, celého smutného. Radostně zaštěkám a můj pán se začne radovat. „Ty ses našel Rony, to je dobře, pojď ke mně, ty můj pejsku. Takhle končí můj příběh o tom, jak jsem se zatoulal. Váš Rony.
strana
5
a vylosoval tři papírky, kde bylo napsáno LUPA, SPACÁK, KOLO. Pak se nápis sám přepsal na: Jdi za jedním člověkem koho potkáš a dej mu tři papírky a nauč se je zpaměti. Pak mu je třikrát dokola řekni. Hodně štěstí Roky. To bylo celé. Roky šel tedy po cestě rovnou za nosem. Tu potká skřítka jménem Dobřík. Roky mu dal tři papírky a třikrát řekl: LUPA, SPACÁK, KOLO, LUPA, SPACÁK, KOLO a ještě jednou LUPA, SPACÁK, KOLO. Najednou se všechny věci objevily. I Batoh tam byl. Když chtěl Roky poděkovat, nikdo tam nebyl. Roky si sbalil, vzal kolo a odjel. Už byl večer a on vytáhl spacák a ulehl k spánku. Roky si pomyslel: „Chudák Růža, zítra se vrátím na rozcestí a půjdu druhou cestou.“ A taky tak udělal. Šel k cestě a vzal lupu. Rozhlédl se a jel na kole správnou cestou, až dojel k Růžence. Vyložil nákup a Růženka se mezitím uzdravila. Tak to dopadlo dobře a Roky s Růženkou žijí dodnes.
Zapomenutý zámek Helena Bobrovská 5.A Byl zapomenutý zámek a v něm žily tři princezny. Ty se jme jmenovaly Marie, Libuše a Mařenka. Jejich otec byl moudrý král a měl nápad. Napadlo ho zjistit, jak ho každé mají rády. Marie řekla, mám tě ráda jako tatínka. Libuše řekla, mám tě ráda jako krále. Mařenka řekla, mám tě ráda jako sůl. Král byl rozzlobený a řekl, nechci tě vidět. Ma Mařenka to přijala a šla do světa. Tam potkala mnoho přátel. Šla dál. Mezitím dal král vyhlásit: „Kdo najde moji dceruš dcerušku, bude ji mít a půl království k tomu.“ Přišlo hodně prin princů, ale jeden uspěl a Mařenka ho měla ráda. Tak se vzali.
O lvovi Roky a růžovém méďovi jménem Růža Kateřina Dvořáková (Křižanov) 6.B Žili byli jedni kamarádi jménem Roky a Růžena. Bydleli na kopečku v malinkém domečku uprostřed lesa. Měli taky zahrádku a výhled na městečko Lai (Lei). Každé ráno chodili do lesa na maliny, ostružiny, houby a různé lesní plody. Do města Lai chodili jen jednou za šest měsíců, ale zato koupili všechny krámy (skoro). Když nakoupili co chtěli, šli zase domů. Uvařili, hráli si a šli spát. Avšak jednou se Roky probudil a divil se, že tam nevoní snídaně a kakao nebo čajík. Růžena byla nemocná! Dala Rokynovi pokyny. Roky si přečetl POKYNY a šel podojit krávu, pak něco uvařil a šel se postarat o Růžu. Tak to šlo dva dny. Třetí den byl dvanáctý měsíc a šel nakoupit. Vždycky je vedla Růža, ale dneska NE! Tak nakoupil a šel domů. A jéjé! Řekl si. Kudy mám jít? Tou nebo tou cestou? Po chvilce se rozhodl jít doleva, ovšem špatně. Ale Roky to ani netuší. Dojde k papírové bedně a kouká. Uvidí nápis : Zavři oči a vylosuj si tři papírky. Roky zavřel oči
Čtyři prasátka Veronika Hladíková a Simona Krejčová 5.A Pepíno šel a došel k velkému zámku. Najednou uviděl stráže a nechtěli ho pustit do zámku. Nakonec stráže přemluvil. Utíkal po schodech nahoru a najednou uviděl
Z P R AVO DA J
strana
6
prasečí princeznu Emilku. Hledali ho kamarádi: Tomáš, Dominik, Vojta. Prasátko Pepíno se zamiloval do princezny Emilky. Vojta říká: „Tak se tam jdeme podívat. Hele, támhle jde, tak mu jdeme naproti.“ U Pepína „Ahoj Pepíno, kde jsi byl?“ „Já jsem byl na zámku a vy?“ „My jsme byli na cestě tě hledat. Co jsi dělal v tom zámku?“ „Byl jsem za princeznou Emilkou.“ „A jak vypadá?“ „Je krásná jako den, jen jednu chybu má, že stráže u dveří má.“ Nakonec se Pepíno s princez princeznou Emilkou vzali a byla svatba, krásná.
Ježek jménem Nožička Kateřina Dvořáková (Dobrá Voda) 6.B Žil byl jeden ježek. Ten se jmenoval Nožka, protože měl nohu samý trn, když byl malý. Pak se ta nožka vyléčila, ale jméno Nožka mu zůstalo. Měl také kamaráda zajíce, který se jmenoval Ušák. Jednou onemocněl, nikoho neměl, nabídl se Nožka, že mu pomůže. Nožka šel za veverkou Ferkou, aby mu poradila, co s Ušákem. Ona byla lékařka lesa. „Ahoj, Ferko. Mů Můžeš mi poradit?“ zeptal se Nožka. Ferka odpověděla: „S čím?“ „Jak bych tak začal? Ušák onemocněl a poslal mě za tebou, že určitě budeš vědět.“řekl Nožka. „Dobrá, najdi šípky, udělej mu čaj, ale nezapomeň na ostružiny, maliny a borůvky. Dodá mu to vitamíny. Vem i houby a udělej polévku. Ušák musí jíst!“řek jíst!“řekla Ferka. „Děkuji a nashledanou,“ poděkoval Nožka. „Nashle,“ řekla Terka. Nožka sesbíral co bylo nařízeno. Ušák jedl, pil a potil se. Nakonec se uzdravil. Pak si vzali taxíka, srnu Brnu, a ta je dovezla ke dráze. Radši, aby ho myšák Sýreček zkontroloval, byl to doktor. Naštěstí to bylo v pořádku. „Děkuji Nožko, že ses o mě tak hezky staral,“ řekl Ušáček. „To se nemusíš omlouvat, když jsme kamarádi. Kamarádi si mají pomáhat.“ řekl Nožka. Pak šli pro vodu, udělali si šípkový čaj, protože jim zbyly šípky. A do teď jsou velcí kamarádi.
Pohádka o trpaslíkovi Jiřina Koukolová 6.B Byl jednou jeden trpaslík a ten se už odmalička chtěl stát kouzelným, aby pomáhal a dělal všechno, co dělají kouzelní trpaslíci. Už uplynulo 60 let a on se pořád nestával kouzelným a nadpřirozeným. Už ztrácel naději, ale vtom se zjevila kouzelná víla. Trpaslík se ptá: „Co tady pohledáváš?“ „No, moje kámošky mi pořád říkaly, že už čekáš 50 let na to, až se staneš kouzelným trpaslíkem.“ „No, to jsi tady dobře.“ „No tak to jsem ráda,“ řekla víla. „Tak co mám udělat, abych se stal kouzelným? Já to klidně udělám.“ „Ale prrr, to není jen tak lehký. Musíš něco udělat. Mně se rozbila náušnice. Jestli to nespravíš, tak navždy zůstaneš obyčejným trpaslíkem. Ale jestli ji spravíš, tak ti dám nadpřirozenou sílu.“ „Tak jo, dohodnuto, dej mi tu náušnici a já ti ji do zítra spravím.“ „Dobrá,“ řekla víla. „Ale čekej, že to nebude tak lehký, jak si trpaslíčku myslíš. Tak pá, trpaslíčku.“ A zmizela, víla byla pryč. „Tak jo, pustíme se do toho,“ řekl trpaslík a šel. Byla už skoro tma a s náušnicí nebyl stále hotov. „Možná jsem to neměl brát. Přece jenom, co když to nezvládnu.“ Trpaslík si nad tím lámal hlavu. Z ničeho nic se objevila víla a řekla: „Netrap se, musíš používat hlavu.“ A zmizela. Najednou to šlo tak dobře, že si ani nevšiml, že už je ráno. Už měl poslední věc a byl hotov. Uslyšel hluboké klepání a ve dveřích se objevila víla. Povídá: „Tak co, stihl?“ „Ano, stihl, tady je.“ „Óóó, díky, udělal jsi mi radost,“ řekla víla. Práskla rukama a zmizela. Trpaslík se stal kouzelným a vílu už víckrát neviděl.
Zakleté princezny Zuzana Klimešová 6.B Žil byl jeden král a ten měl jednu dceru jménem Šárka. Šárka byla krásná princezna, ale měla od čarodějnice slíbeno, že až jí bude 16 let, stane se škaredou čarodějnicí. Král byl velmi smutný, ale netrvalo dlouho a narodily se mu dvě dcery (dvojčata) Ela a Bela. I ty dostaly jako dárek, že budou škaredé čarodějnice. Ale ony si dopředu řekly, že je někdo musí zachránit. A tak se domluvily s princi z druhého království, aby je zachránili. Uplynulo 10 dní a princezny byly škaredé čarodějnice. Vtom princové na slib zapomněli, mysleli na něco úplně jiného. Ale zahradníkům to začalo být divné, a tak začali princezny hledat. Hledali, ale našli pouze jen doupě s čarodějnicemi. Poprosili je o nocleh. Čarodějnice to dovolily. Zahradníci se divili, že jsou čarodějnice tak hodné, a zjistili, že to jsou princezny. Ptali se jich, jak je mohou vysvobodit. Ale Šárka řekla: „Na to musíte přijít sami.“ Zahradníci už měli přečtenou kupu pohádek, a tak princezny políbili. Čarodějnice se proměnily v princezny. Princové si zatím vzpomněli na Elu a Belu. Pak se vypravili na cestu. Ale bylo už pozdě. Princezny už měly i po svatbě, a tak si princové museli vzít služky. Šárka, Ela a Bela zatím žily šťastně se svými muži a dětmi. A jestli nezemřeli, tak tam žijí po dnes.
Příhoda v komoře V.Fendrych 1. V komoře se dějí věci, to ví jenom táta přeci. Myšky dole děsivě piští, mouchy nad nimi sviští. Jídla je tam habaděj, jen to táto nevzdávej.
3. Táta celý šťastný byl, myslil, že myši vyhubil. Za chvíli zas chroupání a je konec radování. Táta kleště popadne, Další myšku napadne.
2. Hledá myšky sem a tam, nekoukl se ještě tam. Velká kupa sýru chybí, tátovi se to vůbec nelíbí. Najednou myš zapiští, táta ji chytá do kleští.
4. Myška padne hned, zavře se jí svět. Zbývá ještě jedna. Táta říká, to se nedá. Najednou loví poslední, Loupe ho moc v koleni. Poslední myš padne, Táta dobře zamkne.
Z P R AVO DA J
strana
7
Mezi pohádkami žáků 8.-9.tříd - III.KATEGORIE - najdete i pohádky, které mají děti poučit a vychovávat. Parní lokomotiva Lucie a neštastná boudicka Lucie Melicharová a Nikola Boudová - 1.místo Za sedmero řekami, za sedmero horami a za sedmero kolejemi žila byla jedna malá, krásná růžová mašinka. Měla tři vagóny a všichni jí říkali Lucinka. Každé ráno vyjížděla z Pohádkové říše a jezdila všude po celém světě. Objela celý svět a každý večer se vracela celá vyčerpaná zpátky na sedm kolejí. A ve vedlejší vesnici žila byla na jedné zahradě před domem u nádraží stará oprýskaná boudička. Ta boudička byla moc hodná, ale nešťast nešťastná, protože neměla žádné kamarády, byla špinavá a ošklivá. Jednoho slunečného rána vyjížděla mašinka Lucinka z pohádkové říše na okružní cestu jako každý den. Ale tenhle den nebyl jen tak ledajaký… To ještě nevěděla, co se jí cestou při přihodí. Když vyložila všechny cestující na Severním pólu, vracela se domů. Jako každý den, tak i dnes jela přes malou vesničku, kde bydlela nešťastná, opuštěná boudička. A tomu byste, děti, nevěřily, co se nestalo… Zrovna když zastavovala, slyšela něja nějaké podivné zvuky. Uslyšela zašramocení, otočila se za sebe a vi viděla, jak jí upadlo kolo. Řítila se ze strmého kopce dolů přímo k boudičce. Boudička nevěřila vlastním očím. Začala se bát, když viděla, jak se k ní ohromnou rychlostí řítí veliká růžo růžová věc. Lucinka dopadla a boudička se vzpamatovala. Zača Začala se vyptávat, co se jí stalo. Lucinka jí vše povyprávěla a pta ptala se jí, jestli neví o někom, kdo by jí mohl pomoct. Ale to boudička už věděla. Čas od času se v ní opravovaly vláčky,
lokomotivy, ale i upadnutá kola, a boudička od nich leccos odkoukala. Když jí boudička tu radostnou novinu řekla, Lucinka měla chuť povyskočit radostí. Boudička Lucince kolo opravila, svěřila se jí se svým trápením a za odměnu jí Lucinka slíbila, že ji opraví a zkrášlí. Druhý den Lucinka přijela s nářadím, s barvami a jela směrem dolů, už k nedočkavé boudičce. Netrvalo to ani půl dne a boudička vypadala jako nová. Od té doby se boudička zase vesele směje, má novou kamarádku mašinku a obě dvě jsou šťastné…
O koníčku Karlovi a jeho rodině 3.místo - Pavla Hanáková Žila byla jedna kobyla, která se jmenovala Hnědka, a čekala hříbátka. Byl krásný den a Hnědce se narodila její hříbátka, byla dvě: První se jmenovalo Bětinka a mělo hnědou barvu po mamince: Druhé hříbátko se jmenovalo Karel a ten měl bílou barvu. Když jejich maminka Hnědka onemocněla a později umřela. Když umřela, tak po ní zbyly jen Karel a Bětinka a jejich starší bratr Servác. Karla si odvezli do ústavu sociální péče do Křižanova, kde pomáhal postiženým lidem, kde měl spoustu nových zvířecích, lidských kamarádů. Hříbátko mělo za kamarády ovečku, kozu, psy a roztomilé koťátko. Chodily se na něj dívat děti jak ze základní školy, tak i mateřské, krmily ho a hrály si s ním. Postižení lidé ho měli rádi a pomáhal jim v jejich léčbě. Koníček Karlíček žije i teď a je moc šťastný.
O neposlušné myšce 2.místo koláče nebo sýr. Běhala z poličky na poličku a vše ochutnávala. Byla jednou jedna myší rodina. Táta myšák, máma myš a jeCo se ale nestalo: ,,Cvak!“ Ocásek se jí chytil do pastičky. Žofinjich dvě dcerušky myšičky Žofinka a Pepinka. Bydleli ve stodole, ka plakal a volala: „Pomoc!“ Pepinka uslyšela, jak volá a běžela kde měli mezi velkou hromadou dřeva pěkný malý domeček. jí na pomoc. Snažila se jí ocásek z pastičky vydělat, ale to se jí Tatínek myšičkám vždy říkal: ,,Nechoďte do domu, kde bydlí nepodařilo. Pepinka běžela pro maminku a tatínka, kteří rychle lidé, protože lidi nás nemají rádi a chystají na nás všelijaké passpěchali na pomoc Žofince. Tatínek se pokusil pastičku otevřít, tičky.“ Žofinka byla ale neposlušná a nedbala na tatínkovy rady ale nešlo to. Proto mu šla maminka pomoci a pastičku společa vydala se do domu. nými silami otevřeli a všichni společně utíkali zpět do stodoly. Přelezla vysoký plot, vyšplhala po zdi a otevřeným oknem Doma maminka Žofince vyhubovala a ocásek jí zavázala. vlezla dovnitř. Pepinka ji viděla, a proto se šla kouknout, co tam Žofinka všem slíbila, že už vždycky bude poslouchat a už nikdy bude dělat. Žofinka přeběhla přes velkou kuchyň a pootevřenepůjde do domu, kde bydlí lidé. nými dveřmi vběhla do komory. Nevěřila svým očím. Tolik jídla tam bylo. Nevěděla, co má ochutnat jako první, jestli jablíčka,
Z P R AVO DA J
strana
8
O panence která byla nemocná Pavla Hanáková Žila byla jedna panenka, která se jednoho dne vypravila s kamarádkami na procházku do lesa na houby. Sbíraly houby a najed najednou se zatměla obloha, začaly lítat blesky a začalo pršet. Všechny její kamarádky měly s sebou sbalené deštníky, jen ona si řek řekla, že je hezky a že je nebude potřeba. Jenže všechny ostatní panenky jí utekly a nechaly ji ve strašidelném lese samotnou. Ona se bála a začala utíkat za nimi, ale ztratila je z dohledu. Uviděla zajíce, který rychle utíkal a vydala se za ním, proto protože si myslela, že jsou to její kamarádky. Jenže to kamarádky nebyly, a tak zabloudila. Usnula v lese a probudila se až brzy ráno a uviděla známou krajinu. Vydala se domů. Byla nemocná. Měla rýmu a kašel. Bolelo ji v krku. Panenka se uzdravila a od té doby si všude sebou brala deštník.
Princezna La Carrii Lukáš Juračka Za devatero horami a jezery v krásné zemi, která stále rozkvétá, žil byl jeden mocný král s královnou. Ti spolu kralovali po celé roky a roky. Tu najednou si královna povzdechla a byla velmi smutná. Král ke královně přišel a promlouvá s královnou: ,,Proč vzdycháš, co se stalo?!“ Královna zvedla hlavu a povídá královi, co se stalo, na co si vzpomíná a ráda by chtěla, aby se jí splnilo. ,,Můj milý králi, ráda bych měla dceru krásnou a milou jako kvítek.“
Poté, co to řekla, uběhlo spoustu let. Jednoho dne se královně vše vyplnilo. V krásném království se narodila krásná princezna. Dali jí jméno La Carui. Při jejím narození stály 3 sudičky. Předpověděly princezně lásku, štěstí, ale poslední sudička předpověděla vše zlé. Její maminka, neboli královna, při porodu zemřela. Malé La Carii zbyl jen tatínek, pan král. Spoustu let uběhlo od královniny smrti. Princezně La Carii bylo 20 let, právě byl čas na vdávání. Na královský dvůr přijel princ Galbator ze Země nezemě. Princ byl pyšný, umouněný. Princezna La Carrii ho nechtěla. Pan král jí musel říct, že se musí vdát za prince. La Carrii to špatně nesla. Tu noc, co jí to řekl, utekla. Nevěděla kam jít, tak šla až do království Alagesie. Tam, kde vládl král Murttagh, který byl mocný. Chtěl vzít moc a vládu nad celým světem, ale měl velké odpůrce. Ti ho nechtěli za krále. Muttagh uvěznil La Carrii. Věznil ji pět let. V království, ze kterého La Carrii pocházela, ji všichni hledali, ale nenašli. Pan král zeslábl a onemocněl. Na druhém konci světa se princ jménem Aclarin se svým drakem dozvěděli o princezně La Carrii. Rohodl se jí zachránit. Doletěl do Murttaghova království. Tam drak chrlil oheň na hrad. Statný princ šel do komnaty, kde byla princezna vězněna, a spolu odletěli do Země nezemě. Pan král se uzdravil, jak viděl svou dceru. La Carii a Aclarin spolu chystali svatbu. Svatba byla velká. Spolu pak vládli spoustu let. Z království se stala velká velmoc. Celý svět byl šťastný. Po světě se usadil klid a blaho. La Carii a její princ měli spolu pět dětí, jejich děti hlídal drak a pokud lidé v této říši neumřeli, tak žijí dodnes.
O zeleném prasátku Pavla Hanáková Žilo bylo na světě jedno prasátko, které bylo na světě už hodně dní. Jednoho dne dostalo jídlo, které bylo dobré, ale uděla udělalo se mu z toho špatně a prasátko bylo zelené. Snědlo hodně moc sladkostí a bolelo ho bříško. Bylo mu hodně moc špatně a tak jeho majitelé zavolali veterináře. Ten řekl, že prasátka ne nesmí jíst sladkosti, i když mu chutnají, a směl jíst jen to, co jí pra prasátka - jako jsou zbytky od obědů, co lidé už nechtějí. Na Váno Vánoce mu majitelé udělali moc dobré jídlo, ale on nechtěl, protože se bál, že mu bude zase špatně. A tak jeho majitelé dali sladkosti ostatním prasátkům a on zjistil, že by mu špatně nebylo, protože ostatním prasátkům také vůbec nic není. Ale později zjistili, že je prasátko hroz hrozně moc nemocné a nemoc se bude pomalu zhoršovat. A tak
se majitelé rozhodli, že chtějí prasátko vyléčit a poslali ho za panem veterinářem do nemocnice pro zvířátka. Prasátko se uzdravilo a jedlo zas sladkosti a špatně mu z toho už nikdy nebylo.
Z P R AVO DA J
strana
9
Vlk a lišák Viktor Šibor Jednou, když byla obzvlášť tuhá zima a stromy přikryla sněhová peřina, dostal vlk hlad. Všechna zvířátka se schova schovala do svých pelíšků a snažila se přečkat zimu spánkem. Jen hladový vlk šel za lišákem, o kterém se vědělo, že je chytrý a na všechno má radu, aby mu řekl, jak si sehnat něco do bři břicha. Lišák vlkovi poradil, aby dal ocas do díry v ledu a čekal, až se mu do něj zakousne ryba. Pak musí cuknout a rychle ji vytáh vytáhnout. Vlk šel tedy k řece, našel otvor v ledu a udělal, co mu lilišák poradil. Čekal dlouho, už se začínal nudit, a ryba nikde. Když ho to přestalo bavit úplně, chtěl odejít, ale nemohl. Vlkovi ocas v ledu zamrzl. Po chvíli snažení a tahání vlk zabral silněji a ocas si utrhl. Vtom vyběhl z křoví lišák a smál se, až se za břicho popo padal. Vlk se nechal napálit a teď bude bez ocasu všem zvířátzvířát kům pro smích…
Konkurz na Santu Denisa Dobrovolná V zemi, kde byl celý den bílý a studený, se právě připravovaly Vánoce. V té zemi bydlel Santa Klaus a jeho skřítkové. Jednoho dne, když si právě Santa pařil nohy a četl hromadu dopisů, které mu přišly od dětí, ho napadlo: ,,Co kdybych vyhlásil konkurz na Santu,kdyby se mi povedlo nějakého najít, mohl bych mu dát polovinu dárků, aby je odvezl dětem a já bych měl méně práce.“ Santa to tedy zkusil. Na konkurz přišlo mnoho lidí, ale ani jeden se nepodobal Santovi. Ale po dlouhém čekání a hledání se přeci jen druhý Santa našel, jmenoval se Matěj. Santa Matěje zasvětil do svojí práce a řekl, že jestli se mu nepovede všechny dárky dovézt tam, kam patří, má padáka . Když přišel den Vánoc, Matěj si sedl do svých saní a jel rozdávat dárky. Matěj nechtěl dárky dovézt dětem, ale chtěl je ukradnout. Byl na Santu naštvaný, protože když byl malý, Santa mu nedonesl dárek, který si tak toužebně přál. Když vystartoval, řítil se jinou cestou něž byla
Nezbedné děti Hana Michalová V jednom městě žili rodiče a ti měli dvě děti , Moničku a Kamílka. Obě děti si spolu pěkně hrály, ale protože Monička byla starší, občas vymyslela různé nezbednosti, které se nemají dělat. Byly Vánoce a maminka řekla dětem: „Zítra bude chodit Ježíšek, a proto musíte být velmi hodné, nezlobit a všechno si po sobě pěkně uklízet.“ Děti poslechly a opravdu byly moc hodné. Konečně nastal Štědrý den a všichni se sešli u vánočního stolu. Když se rozzářil vánoční stromeček, oběma dětem se rozjasnily oči. Monička dostala krásnou mluvící panenku, stavebnici, dětský kočárek, plyšové hračky. Kamílek dostal Bořka Šikulu, krásný velký traktor, motokáru a mnoho dalších věcí. Uběhl týden a obě děti si na své nové věci nedávaly pozor, všechno bylo rozházené, ničeho si nevážily. A tak večer, když šly po večerníčku spinkat, všechny hračky se rozhodly, že děti opustí. Jak řekly, tak udělaly a všechny hračky kouzel-ným okýnkem odešly. Ráno, když sluníčko svítilo, všude se třpytil sníh, obě děti se probudily a nestačily se divit. Všechny panenky, autíčka a plyšové hračky byly pryč. Děti začaly plakat a volaly maminku:,,Maminko, podívej, co se stalo, všechny hračky jsou pryč!“ Maminka dětem odpověděla: ,,To proto, že se ve vašem pokojíčku měly moc špatně.“ Děti byly smutné, nevěděly, co mají dělat, a najednou Monička uviděla pod svojí postýlkou zapomenutou malou panenku, která byla špinavá, šaty na sobě měla roztrhané. Monička panenku umyla, čistě ji oblékla a začala se se svým bratříčkem o ni vzorně starat. Asi za měsíc, když se obě děti polepšily, žádné věci nerozhazovaly, se stal zázrak. V noci se všechny hračky k dětem vrátily. Děti ráno byly velmi šťastné a opravdu překvapené. No a od té doby se nikdy nestalo, že by hračky v pokojíčku Moničky a Kamílka byly rozházené, polámané, nebo špinavé. Vždy, když si hrály, nikdy neodešly, aby si všechno po sobě neuklidily. A od té doby to byly moc hodné děti, které si už nini kdy nepřály, aby jim jejich milované hračky utekly pryč.
Z P R AVO DA J
strana
10
nasedl si a řítil se k Matějovi. I když měl Matěj velký náskok, Santa ho přece jen doháněl. Nejeli po obyčejné cestě, ale jeli po nebi. Oba vozy se musely vyhýbat hvězdám a dalším překážkám. Matěj nebyl moc pozorný, a proto narazil do jedné z hvězd. Vozík se rozpadl a všechny dárky se vysypaly. V jednom z velkých dárků byla sklenice s mlékem pro mlsnou kočku Micku, a protože byl náraz tak silný, sklenice se rozbila a mléko se rozlilo. Naštvaný Santa vzal Matěje za ruku, posadil ho do svých nerozbitých saní a odjeli domů. Potom Santa naložil do saní trpaslíky a jel s nimi na místo nehody. Trpaslíci poklidili dárky, uklidili nepořádek po rozbitém vozu, ale rozlité mléko se jim nepodařilo vyčistit. Ať se snažili jak chtěli, nešlo to. Proto se Santa rozhodl, že tomuto místo bude říkat mléčná dráha. Když se Santa s pomocníky vrátil zpátky domů, začal na Ma naplánovaná. Jak to Santovi trpaslíci uviděli, zjistili, že chce sáně ukradnout, a tak utíkali za Santou. Santa si právě oblékal před zrcadlem sezónní gatě, které mu nešly obléct. Trpaslík ho vyrušil z hloubání a praskl mu pásek. Když se Santa dozvěděl, že mu Matěj ukradl sáně, ani si na prasklý pásek nevzpomněl. Utíkal na náměstí a právě když se na něj všichni dívali, gatě mu spadly. Santa se začervenal jako rajče, rychle si kalhoty oblékl a pro jistotu si je ovázal ozdobným řetězem, kterým byl ozdobený jeden stromeček. Honem utíkal ke svým saním,
těje křičet proč to udělal. Matěj nechtěl Santu rozzlobit ještě víc a raději mu šel pomoct rozdávat dárky dětem. Když měli hotovo, Santa Matějovi dal pejska, kterého si tak v dětství přál. Matěj radostí pískal a choval se jak malé dítě. Protože byl Santa unavený, raději Matějovi řekl, ať si jde lehnout. Když se Santa převlékal do svého pyžama, usmíval se, a když ležel ve své nebeské posteli, říkal si: ,,Asi jde na mě stáří, protože takovou hloupost s konkurzem by nikdo jiný asi nevymyslel.“ Poté usnul blaženým spánkem a těšil se na další Vánoce.
Putování do světa Ludmila Pávková Žila byla jedna holčička a ta se jmenovala Marianka. Bylo to moc hodné děvče. Mamince pomáhala v kuchyni a tatínkovi pomáhala s venkovní prací. Marianka ale také měla sestřičku Karolínku. Karolínka byl ale zlá. Mamince a tatínkovi nepomáhala a na všechny se jen ušklíbla. To se ovšem mamince ani tatínkovi nelíbilo, a proto se Marianka rozhodla, že by zkusila štěstí ve světě. Vše tedy řekla rodičům a rozloučila se s nimi. Rozloučila se i s Karolínkou. Ta ovšem byla hrozně ráda, že jde Marianka do světa. ,,Hurá do světa,“ vykřikla Marianka a šla. Nyní, když Marianka odešla, musí všechnu práci doma dělat Karolínka. Moc se jí do toho ale nechtělo. Marianka mezitím potkala ve světě mnoho lidí, kterým také pomohla. Jednou potkala starou babičku, která ji nabídla, ať u ní pár týdnů zůstane. ,,U mě se najde vždy dobrá služba, Marianko,“ pravila babička. Marianka ani chvíli nezaváhala a hned se vydala za babičkou. Obě dvě byly spokojené. Dva měsíce Marianka u babičky sloužila a když měl přijít den, kdy by měla jít Marianka domů, jí dala babička truhlu dukátů i s kočárem, který byl posázený samým lučním kvítím a s nádherným koněm. Marianka ale nevěděla, jestli tohle vše může přijmout. Nakonec souhlasila a truhlu si s dukáty v kočáře odvezla. Když jela, cestou domů potkala jednoho mládence, který byl zraněný. Pomohla mu a oba se do sebe zamilovali. Po chvíli Marianka se svým mládencem Jiříkem jeli domů. Marianka se hrozně těšila na rodiče, až je obejme a řekne o všech dobrodružstvích, které zažila. Když přijeli domů, celá rodina byla ráda, až na Karolínku. Záviděla jí dukáty, mládence a všechno, co dostala od babičky. Rozhodla se tedy, že i ona zkusí štěstí ve světě. Druhý den se vydala na cestu. Kudy prošla, toho viděla, ale nikomu nepomohla. Za nějakou dobu potkala babičku, u které sloužila i Marianka. Babička ji také nabídla, ať u ní hos-
podaří. Karolínka šla tedy s babičkou. Po pár dnech ale babička s ní spokojená nebyla. Karolínka nepomáhala, po chalupě byl nepořádek a ona se jen válela v posteli. Když měl přijít den, kdy měla Karolínka odejít, jí babička dala košík, ale říkala: ,,Po cestě ho nikde neotvírej, jinak co je v košíku, se vytratí.‘‘ Karolínka souhlasila, že košík neotevře. Jenže ona byla tak zvědavá a košík po pěti minutách otevřela. Náhle ji košík spadl a shořel. Litovala, že tohle neměla dělat. Byla nešťastná. Když přišla Karolínka domů, zjistila, že bude mít Marianka s Jiříkem svatbu. Přišlo jí to líto. Ale uvědomila si co všechno dosud prováděla sestřičce, rodičům a všem lidem v okolí. Ze zlé Karolínky se náhle stala hodná Karolínka. Marianka měla s Jiříkem krásnou svatbu. Všichni na ni tančili, bavili se. Přesně rok po svatbě se jim narodila holčička Jiřinka. Všichni byli šťastní. Žili spokojeně a dokud neumřeli, tak tam žijí dodnes.
Z P R AVO DA J
strana
11
Noc s pohádkou v materské škole Na čtvrteční odpoledne 18. prosince se těšili všichni naši prvňáčci. V 17 hodin se totiž sešli v mateřské škole, aby zde pohádkově oslavili Vánoce, a ti nejodvážnější zde strávili celou noc bez rodičů.
Na naše neobvyklé setkání nikdo nepřišel „s prázdnou“. Třída Kuřátek se během chvíle zaplnila krabičkami s cukrovím, slanými dobrotami, vánočkou, oříšky, ovocem a pitím. A abychom měli co večeřet a snídat, přinesli Kozinovi 6 bochníků chleba z jejich pekárny. Kromě jídla si děti přinesly dárky pro své kamarády a také spacák a karimatku na nocování. Po příchodu si každý chvíli pohrál a zavzpomínal na roky v mateřské škole. Od 18 hodin začal pohádkový večer. Jako hosté přišli vítězové soutěže O nejkrásnější pohádku, vyhlášenou v listopadu
Křižanovským zpravodajem. Za nejmladší kategorii přišel přečíst svoji pohádku Dominik Kolouch a Eliška Valová z 2.B. Za starší žáky přišla Nikola Boudová a Lucka Melicharová z 9. třídy. Po čtení pohádek dostal každý papír, pastelky a voskovky, aby nakreslil pohádku, která se mu nejvíce líbila. Poté děvčata ještě četla další pohádky, které byly v soutěži úspěšné. Všichni výherci byli odměněni knížkou, kterou věnovalo ředitelství ZŠ, a dostali možnost přespat s námi ve školce. Toho využila Eliška Valová a Lucka Melicharová. Po pohádkách jsme si nachystali slavnostní stůl a zazpívali si koledy a vánoční písničky. Před rozdáváním dárků jsme si ještě připili dětským šampaňským a na malou chvíli vyšli ven před školku, aby mohl „Ježíšek“ nadělit dárečky. Pak už nastala dlouho očekávaná nadílka. Všem zářily oči štěstím, když pod stromečkem našli nového kamaráda – osmáka degu, který se jmenuje Šmudla. Ale i další dárky děti potěšily a dlouho do večera si s nimi hrály. K večeři jsme si namazali chleby s rybí a salámovou pomazánkou a uvařili čaj. S přípravou večeře nám pomohly i Nikola a Luckou. Kolem 21. hodiny někteří odešli domů, 22 odvážných zůstalo ve školce a začalo si chystat „pelíšky“. Poté už nastal ten správný čas pro pohádkovou noc. Pohádky jsme četli skoro do půlnoci, dokud všichni neusnuli. Budíček jsme měli postupně od půl 6. Někteří vstali jako rybičky, ale některým se vůbec nechtělo. Nachystali jsme si snídani, uvařili teplý čaj a po snídani jsme rychle uklízeli, aby měli školku připravenou zase Berušky a Kuřátka. Ze školky jsme šli rovnou do třídy. Všichni byli ospalí, ale spokojení. Ve třídě jsme si pustili ranní pohádku, společně nachystali pro všechny „nocležníky“ svačinu a vydali se na exkurzi na místní sádky vylovit si vánočního kapříka. Velké poděkování za zrealizování této akce patří mateřské škole a Janě Procházkové, která s námi noc ve školce strávila a pomohla s organizací celé akce.
CENTRUM DŽUNGLE KŘIŽANOV - kluby: 1. Maminky s dětmi se scházejí ve školní družině od 16 do18 hodin v pondělí a ve středu 2. Od ledna se začal pravidelně scházet a pracovat VODOTRYSK. Mládež ve věku 12 - 18 let se schází každou sobotu v Katolickém domě od 17 do 18 hod. Připravujeme nejen časopis, ale také různé akce, hry a soutěže pro všechny. 3. Plánujeme - pravidelné schůzky a aktivity pro seniory. Ve škole, v Katolickém domě i ve spolupráci s ÚSP. V BAREVNÉM CINKÁNÍ s dětmi bude zpívat, hrát a tvořit opět Jana Procházková a Marcela Podrábská. Navíc se budeme učit pískat na flétničky. V TVOŘIVÉM AMOSKOVI s dětmi budou vyrábět a tvořit Petra Jandová, Kateřina Rousová a Jana Stehlíková. Společně se děti sejdou 5.2., 9.4. a 1.6. v Katolickém domě od 13:30 do 15 hod, kde bude navíc zařazen i taneční a discotékový program, hry a pohoštění. Na každý den si děti uhradí pouze vstup. Prostředky na spotřební materiál jsou dětem hrazeny z prostředků ZŠ Křižanov děkujeme.
ZVEME VÁS V NEDĚLI 8.2.2009 od 14 hod do Katolického Domu na POSEZENÍ PŘI HUDBĚ a „Kávičce“ - je to první setkání pro seniory, kde se dozvíte o dalších plánovaných aktivitách.
Vážení spoluobčané, rodiče, prarodiče, děti a naši příznivci. Členové Džungle a redakce Křižanovského zpravodaje vám přejí v roce 2009 hodně štěstí a radostí ze společného setkávání. Přijměte od nás toto číslo jako poděkování za vaši přízeň v roce 2008. Snad nás rádi čtete, a proto pro vás v letošním roce chystáme číslo téměř na každý měsíc. Křižanovský plátek (někdy pod jiným názvem než Křižanovský zpravodaj) budete i letos dostávat do schránek přímo od nás. Jiný název s sebou ponese i jiného vydavatele. Těšíme se na vaše ohlasy na
[email protected] nebo na www. dzunglekrizanov.cz Děkujeme všem sponzorům a dárcům, díky nim je o čem číst. Pokud chcete i vy přispět, děkujeme. Centrum Džungle Křižanov, U školy 321, 594 51 Křižanov; IČ: 22734694; bankovní spojení: Poštovní spořitelna 40037-0229715039/0300 Předsedkyně - Kateřina Suchánková, Koordinátorka - Jana Procházková tel: 724 710 771; www.centrumdzungle.cz; dzunglekrizanov@ seznam.cz
Z P R AVO DA J
strana
12
