ƉƌĂǀŽĚĂũ ^
/dE1,K EdZ
ϵͬϮϬϭϮ͕ƌŽēŶşŬ/s͘
ýDVRSLVý(/$'(16.È)217È1$MHY\GiYiQSUR]DPČVWQDQFHNOLHQW\DSDUWQHU\%HVN\GVNpKR UHKDELOLWDþQtKR FHQWUD Y ýHODGQp &tOHP )RQWiQ\ MH SĜLQiãHW LQIRUPDFH YãHP NWHĜt VH FKWČMt GR]YČGČWYtFHRWRPMDN]GHQD~SDWt2QGĜHMQtNXSRPiKiPHWČPNWHĜtSRWĜHEXMtXSHYQLW]GUDYt -HWRMHGQRGXFKp GtN\]GHMãtPPLPRĜiGQČSĜt]QLYêPNOLPDWLFNêPSRGPtQNiPDY\VRNp~URYQL UHKDELOLWDþQt SpþH MH %5& Y\KOHGiYDQêP ]GUDYRWQLFNêP ]DĜt]HQtP V YêERUQRX SRYČVWt =D QHRSDNRYDWHOQRX D GQHV YHOPL Y]iFQRX DWPRVIpURX URGLQQêFK Oi]Qt N QiP MH]Gt SDFLHQWL ] FHOp UHSXEOLN\7tPWR]YHPHLYiV9ãHFKQDY\GiQtýHODGHQVNpIRQWiQ\QDMGHWHWDNpQDZZZEUFF]
PF2013 VQtPHN]RGERUQpKRVHPLQiĜH kolektivu rehabilitace jsme si pro jeho pozitivní atmosféru Y\SĤMþLOLMDNRSĜiQtYãHP þWHQiĜĤP)RQWiQ\
vše NEJ v novém roce!
08'U0LODQ%DMJDUĜHGLWHO%HVN\GVNpKRUHKDELOLWDþQtKRFHQWUD
3ĜHGHYãtPE\FKFKWČOSRGČNRYDWQDãLPOLGHP /HWRVYVUSQXMVPH]GHXYHĜHMQLOLUR]KRYRUVĜHGLWHOHP%5&YQČPåPLPRMLQpY\MiGĜLO SĜHGSRNODG åH Y GDOãtP REGREt EXGH GRFKi]HW N QRYpPX Y\PH]RYiQt MHGQRWOLYêFK GUXKĤ QiVOHGQp OpþHEQp SpþH $ åH RGERUQp OpþHEQp ~VWDY\ WHG\ L %5& EXGRX VStãH XUþHQ\SUROpþEXWČåãtFKSDFLHQWĤ3RQČNROLNDPČVtFtFKMVPHVHSDQDĜHGLWHOH]HSWDOL MDNVHVLWXDFHY\YtMt5R]KRYRUXYiGtPHQDVWUD
%8%129È1Ë835267ě('0$1'$/ 9EĜH]QXMVPHRWHYĜHOL*DOHULL/DUDDYSiWHNSURVLQFH VH]GHNRQDODYHUQLViåMLåþWUQiFWpYêVWDY\0DQGDO\ 0DUW\ +DYUDQRYp MVRX IDVFLQXMtFt 9 ~YRGX YHUQLViåH VH GYČPDVNODGEDPLSĜHGVWDYLODKXGHEQtVNXSLQD%5&'UXPV VORåHQi]PtVWQtFKOHNWRUĤUHOD[DþQtKREXEQRYiQt.HWĜHWt ]iYČUHþQp VNODGEČ SĜL]YDOL NOLHQW\ %5& NWHĜt V RþLYLGQRX FKXWt SURND]RYDOL MDN VH SĜHG QČNROLND GQ\ QDXþLOL V EXEtQN\ GMHPEH ]DFKi]HW 5HSRUWiå R WRP Y SUYQtP þtVOH URNX3URGHMQtYêVWDYDPDQGDOMHRWHYĜHQDGHQQČRG GRKRGDåGROHGQD
MUDr. Milan Bajgar, ředitel Beskydského rehabilitačního centra:
Především bych chtěl poděkovat našim lidem Pane řediteli, jak se u nás zatím projevila politika pojišťoven, které výrazně snižují náklady na podporu následné péče? Politika zdravotních pojišťoven zůstává stále stejná, ušetřit jakkoli na čemkoli. Je potřeba otevřeně říci, že naše pozice, tedy BRC Čeladná, byla při zavedení revizních lékařů do procesu přijímání pacientů ze všech podobných zařízení nejtěžší. Nově zavedená povinnost schválení revizními lékaři se totiž netýká pacientů na spinálních jednotkách odborných léčebných ústavů, netýká se pacientů v plicních OLÚ, ani pacientů v LDN. Zdravotnická zařízení podobná našemu jsou většinou kombinací více typů léčby, jak uvádím výše. Pacienti přicházející do našeho zařízení musí být schváleni revizními lékaři úplně všichni. Naše pozice byla navíc obtížnější v tom, že jsme měli velmi mnoho pacientů s onemocněním páteře, tedy lehčích pacientů. Těmto pacientům zdravotní pojišťovny nyní většinou odmítají hradit léčení v BRC. Kdybych to měl vyjádřit obrazně, seděli jsme na lopatě před pěkně rozpálenou pecí. Ale nejhorší je snad za námi, náročný přechod jsme, sice s obtížemi, zvládli. Jsme připraveni na to, že k nám jezdí více klientů s těžšími diagnózami? Jsme mnohem připravenější než na začátku roku, ale ještě mnoho práce a změn je před námi. Největší změny se udály na přelomu minulého a tohoto roku v LD Dr. Storcha. Připomínám rozsáhlé změny uvnitř pavilonu, přeměnu třílůžkových pokojů na dvoulůžkové, nový výtah a další. V letošním roce jsme v tomto pavilonu přestavěli mezipatra. Pokoje jsou nyní dvoulůžkové a mají vlastní bezbariérové koupelny. V LD Polárka jsme vyměnili okna, protože jsme potřebovali vybavit pokoje polohovacími lůžky, která je nezbytné postavit částečně pod okna (na snímku vpravo). Se starými okny by byl pobyt na pokoji částečnou „kryoterapií“. Vyměnili jsme kompletně vybavení pokojů a přizpůsobili jsme se potřebám hůře mobilních pacientů i v tomto léčebném domě. Vyměnili jsme vybavení pokojů v LD Ondřejka. V oblasti našich příjmů zároveň dochází k výraznému propadu v příjmech z poplatků
za nadstandardní ubytování. Nezastírám, že jsme na samotné hraně našich finančních možností. A stále jsou před námi potřebné změny v LD Kněhyně, kde je nutné dobudovat výtah a sociální zařízení, aby se otevřela možnost léčit hůře mobilní nemocné i v tomto LD nejen v přízemí. Vyzval jste všechny zaměstnance, aby byli aktivní a dávali do práce kus sebe sama. Vyrovnávají se naši lidé s novými podmínkami? V minulém rozhovoru jsem slíbil, že propouštění našich pracovníků při našem ohrožení je až poslední možností. Jsem rád, že se zatím na tomto mém slibu nic nemění. Jsme jediným zdravotnickým zařízením s naším typem péče, které nepropouští zaměstnance. Výrazně se ale změnilo složení pacientů. Velké množství našich nemocných je překládáno přímo z akutních lůžek nemocnic. Naše seznamovací a přesvědčovací cesty za lékaři a sestrami v nemocnicích na Moravě nás, zdá se, zachránily. Pokles počtu žádostí v tomto roce proti roku 2011 je přesto 41 procent. Číslo vypadá hrozivě, ale mnohem těžší stavy přijímaných pacientů nám umožňují prodloužit délku pobytu nemocných v našem zařízení.
Chtěl bych velmi poděkovat všem Vám, našim váženým spolupracovníkům, kteří se staráte o pacienty v BRC. Vím, jak těžké to je, když ještě navíc stále nechceme navýšit počty personálu na odděleních. Jsem moc rád, že i přes velmi těžké podmínky při péči o mnohdy nesoběstačné pacienty jste k nemocným stále stejně vstřícní a pozorní. A
Fotosoutěž Lázeňská stopa 2012 končí 31. prosince 2012 Nezapomeňte poslat své snímky k tématům Příroda a Humor léčí, pořízené letos v okolí BRC a Čeladné, na adresu
[email protected]. Informace na tel. 558 616 292, pravidla na webu www.brc.cz. Vítězné snímky budou vyhlášeny na konci ledna 2013, vítězové obdrží zajímavé ceny. 2
takéé mně do ovolte poděkovat kolegyním, které k objížžděly nemocnice a lékaře na obvodech i v odborných am mbulancích (podle ab becedy): Pavle P Bajggarové, Dob bře Havránkkové a Věřee Machálkovvé, a dálee panu prim máři Zdeňku u Klimešovi,, který navšštívil nejvvíc pracoviššť. Zvlášť musím poděkovat hllavní
sesstře Věrce Machálkovvé, která - kromě náávštěv nemocnic a přesvědčová p ání jejich staničních sester o vyn nikající úro ovni našeh ho zařízeníí - ještě zvládá z přiijímat žádosti o překlaady do BRC C z akutních lůžek nemocnic. A to t je přímo 24 hodinovvá služba. A jjak do roku 2013?
Do nového roku Vám všem přeji pevné zdraví, spokojenost v práci i doma v rodině. A našemu rehabilitačnímu centru přeji d ostatek pacientů. do Za rozhovorr poděkovala a Andrea Ada amová
Foto o vlevo: Přeestavbou vsstupu do léččebného dom mu Dr. Storcha S vzn niklo kroměě recepce přříjemné zázzemí k po osezení pro ubytované pacienty i jejich j hosty.
m z nových h přístrojů, které k sloužíí Vprravo: Jedním k reehabilitaci pacientů p so onemocněníím pohybov vého apa arátu a s da alšími diagn nózami, je Balance B Tra ainer.
Pod děková ání pa atří vš šem! Miléé kolegyněě a kolegovvé, děkuji zaměstnancům zdra avotnickéh ho úseku zza to, že see nám spo olečně pod dařilo zvlád dat nové a náročné úkoly, které s sebo ou přineslyy změny v systému zdravotní péče. Sam mozřejmě, že konec roku r je v tééto naší ná áročné prá áci jen sym mbolickou ttečkou a spíše s příležžitostí k bilancování. Věřím, že ž na to, co c jsme do okázali lettos, budem me navazo ovat i v ro oce příštím m, ale astírám, že ž to i nad dále bude velice ná áročné. Prrávě proto bych chtěla připom menout něěkolik neza skuttečností, které k svědččí o našem m mimořád dném nasazení. Při poklesu p po očtu chroniických paccientů jsme se snažiili (a dále se snažit budeme) daleko vícce spoluprracovat s o oddělením mi nemocniic při reha abilitační léčbě l pacieentů, kteříí jsou k ná ám od nich h překládá áni z lůžkaa na lůžko několik dní d po operaci. V tom mto je za námi n kus prráce, proto ože si nemo ocniční lék kaři i staniiční sestry museli nejjdříve zvyk knout na to, že jsm me nejen schopni tu uto léčbu poskytova at, ale že pro ni máme m vytvo ořené pod dmínky a poskytujem p me ji výborrně. To se pod dařilo. V srpnu, prvn ním měsícci, kdy se zača alo uplatň ňovat novéé nařízení (nutnost schvválení žádo osti o léčbu u revizním m lékařem) jsme přímým překladem m přijali 25 pacientů, v lisstopadu jicch už byla víc v jak stovvka. Vím me, že péčee o tyto pacienty, p k kteří často přijeedou ve velmi vá ážném zd dravotním stavvu, je hod dně nároččná. A prroto ještě jedn nou děkuji nejen zdravotníků ům, ale i všem m ostatníím zaměsstnancům, a také praccovníkům rehabilitaččního provvozu, kteří nám m vypomáh hají. Protožže bez niko oho z nich bych hom se přiitom neobeešli. Věr ra Machá álková, hla avní sestr ra 3
VÁNOCE A DNY KOLEM NICH JAROSLAV KOZEL
V loňském roce jsem se v našem časopisu Fontána zamýšlel nad Vánocemi z pohledu křesťanského, letos bych rád představil tento svátek z jiného úhlu pohledu. Zajímá Vás, jak vznikl název Vánoce? Kde se vzala koleda? Proč se drží půst? Kdo byl Silvestr? Jak vznikla vánoční a novoroční přání? A co se jí na Nový rok? Název Vánoce vznikl z německého „Weihnachte“, sloveso „weihen“ znamená světit a „die Nacht“ noc. Označení Weihnachten se zpočátku udržovalo jen v lidových vrstvách a zobecnělo až v druhé polovině 12. století. V Rusku se Vánocům říkalo „Rožděstvo“, v Polsku „Božie narodzenie“. Z latinských slov „natalis dies“ - narozeniny, vzniklo francouzské pojmenování „Noel“, španělské „la Naviad“ a italské „Natale“. V Anglii Vánocům říkají „Christmas“, čili Kristova oslava, Holanďané mají zase „Kerstmist“ nebo „Kerstdag“ a v Srbsku Vánoce nazývají „Božič“. Koleda je odvozena z latinského „calende“, jímž se ve starém Římě označoval každý první den v měsíci, později první svátky po slunovratu. V našich zemích se „koleda“ stala lidovým označením pro období od 24. prosince do Nového roku, popřípadě až do Tří králů. Koledovat, nebo chodit po koledě, znamená obcházet známé a přát jim zdraví a pohodu do Nového roku. V našich oblastech se také dává ozdobená smrková nebo borová ozdobená větvička, takzvané „štěstí“. Zprávy o tomto zvyku sahají až do 14. století. Koledovat chodily hlavně děti, žáci, učitelé, kněží, kostelní zaměstnanci. Při těchto koledách se zpívaly veselé písničky, recitovaly se básničky s přáním, předváděly se vánoční scénky a koledníci byli obvykle obdarování v naturáliích, což bylo pro některé chudší děti přilepšení na svátky. Koledníci chodili v různém přestrojení, například jako svatá rodina a Tři králové. S oslavami narození Ježíše Krista byl od dávných dob spojen lidový zpěv koled při slavnostních bohoslužbách, některé se zpívají dodnes. Velice známá je vánoční mše „Hej mistře“ od Jakuba Jana Ryby nebo z pozdější doby mše od Eduarda Marhuly. Půst zdaleka nebyl myšlen jen půstem od jídla. Smyslem bylo dobrovolně si odepřít to, co máme nejvíc rádi a co nás spoutává. Skrze půst dáváme ve svém životě víc prostoru Bohu, modlitbě. Vánoce končily svátkem Tří králů a při té příležitosti zněly v pražských chrámech slavné tříkrálové mše a koledníci, převlečení za mudrce z východu chodili koledovat. Silvestr byl kněz, který působil v době pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána a v roce 311 se stal papežem. Kult svatosti se začal zvýrazňovat až v 16. století, kdy se ve většině křesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář a začátek Nového roku se ustanovil na 1. leden. Začátkem 19. století, které předznamenalo příchod „Nového zlatého věku“, se začal Silvestr slavit tak, jak to známe dnes. Na venkově se zachovával zvyk, že chudé ženy chodily po domech ometat plotny u kamen, aby kamna v novém roce dobře hořela. Hospodyně se varovaly toho, aby nesušily na Silvestra prádlo, protože to znamenalo, že někdo z rodiny v novém roce zemře. Nový rok je dnes dnem setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde nesmí chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí, zvaná milionová, to proto, aby se člověka držely peníze. Před Novým rokem si firmy a jednotlivci posílají novoroční přání. V našich zemích první novoročenku poslal velký filantrop a zakladatel myslivosti, hrabě Chotek v roce 1827, protože pro zaneprázdněnost nestačil odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání. První komerční pohlednice s tématikou Vánoc se objevila v polovině 19. století v Londýně. Jednoduchý obrázek rodiny popíjející v příjemné náladě víno odstartoval rozesílání pohlednic s tímto námětem. Na českých pohlednicích se pak objevovala zasněžená krajina, dále zobrazení stromečku a jesliček s andělíčky. Populárními se staly idylické obrázky Josefa Lady, pohlednice s vánoční tematikou kreslil také Mikoláš Aleš. Takže nezbývá, než vám popřát požehnané Vánoce, veselého Silvestra a šťastný Nový rok.
Odjezdy minibusu z BRC na bohoslužby v období Vánoc 23. 12. 2012 - odjezd jako v běžnou neděli, tzn. 7.30 od LD Dr. Maye, v 7.45 z LD Polárka 25. 12. - pondělí, 26. 12. - úterý, 30. 12. - neděle: odjezd jako v běžnou neděli 1. 1. 2013 - úterý: od LD Dr. Maye v 8.30, z LD Polárka 8.45 Pacienti z LD Golf mohou využít k odvozu do kostela místní autobusové linky. Zpět do LD Golf Vás může dopravit minibus, abyste nemuseli na místní linku dlouho čekat. 4
S BUBÍNKY ZA PACIENTY NA STORCHU:
Když nemůžete za nimi Vy, přicházíme s nimi za Vámi Nejen hudební teoretici vědí, že hudba, a zejména hlubší tóny bubnů, může pozitivně ovlivňovat rovnováhu vegetativního systému (viz článek „Co se děje v těle, když hrají bubny“ ve Fontáně 7,8/2012). Přesvědčit se o tom mohou i naši pacienti. Jak? Stačí přijít v úterý ve čtyři odpoledne do tělocvičny Beta na relaxační bubnování a zahrát si na africký bubínek djembe. Jednoduché rytmy zvládne pod vedením lektorů každý a za pár minut. A sám na sobě si může ověřit, že to funguje. V našem rehabilitačním centru se ale léčí stále více klientů po překladu z akutních lůžek různých nemocnic a jejich hybnost jim v prvních dnech pobytu - a někdy ani během celého pobytu u nás - nedovoluje samostatné opuštění prostor léčebných domů. Tímto se nedostanou ani na tyto hodiny relaxačního bubnování. Proto jsme otevřeli zkušební, ukázkovou hodinu pro klienty s pohybovým omezením v léčebném domě Dr. Storcha. První takové bubnování „na zkoušku“ proběhlo 12. listopadu 2012 přímo ve vstupním vestibulu u recepce. Na hodinu jsem pro jistotu připravil - a s pomocí našeho řidiče Martina Pašíka dovezl z Bety - všech našich deset bubnů. Od kolegyň fyzioterapeutek jsem totiž měl hlášky, že bude plno. A plno bylo! V prostou u recepce se postupně zaplnila všechna volná místa k sezení, a to ještě někteří seděli na svém - přijeli totiž na vozíčku. Odvahu zkusit bubnovat nakonec projevilo „sedm statečných“ pacientek, ostatní „posluchači“ zvědavě očekávali, co se bude dít. A tak jsme začali. Po upevnění bubnů následovalo krátké rozcvičení, při kterém jsme na bubny začali napodobovat přírodní zvuky - dešťovou přeháňku, která přešla do pořádného lijáku, poté se přehnalo stádo slonů v Africe, které zvětřilo vodu. Po prohřátí následovalo malé vysvětlení účinku bubnů a správného držení těla. Následovalo další cvičení, kterému říkáme „Ozvěna“. Při něm lektor zahraje jednoduchý rytmus, který se ostatní snaží společně zopakovat. Zpočátku to je vždycky trochu problém. Ale i v této skupince to všechny pacientky po chvilce zvládly. Dalším úkolem, který bubenice dostaly, bylo vyzkoušet si vyjadřování pomocí bubnu. Zde je ostych trochu brzdil, ale buben ho svým kouzlem brzy nechal zmizet. A po chvíli to vypadalo, že u nás diskutují na bubny politici ve sněmovně. Otázky střídaly odpovědi, bubenice se o překot „hlásily o slovo“. Všiml jsem si, že i na těch nejzarytějších tvářích se brzy objevil úsměv. Následovala krátká pauza, protože ruce si po nezvyklé námaze musí také samozřejmě odpočinout. A to byla chvíle, kdy jsem rád vyprávěl o našich bubnech více. A pak už došlo na učení tři základních úderů a jejich snadných kombinací. A protože se pomalu blížil konec naší hodiny, chtěl jsem ještě naučit přítomné bubenice jednoduchou skupinovou skladbu. Nejdřív jsme společně nacvičili jednotlivé takty a ty se poté rozdělily do skupinek. A začali jsme je hrát dohromady. Opět chvilka nácviku a pak se již plynule bubnovalo a také obecenstvo v naší hře slyšelo souhru a „chytlo se“, třeba podupáváním do rytmu. A protože nám šlo také o relaxaci, na konci jsme přešli do pomalejšího, relaxačního rytmu, kdy si každý může vibrace „zaměřit“ do bolavého místa. Hodina s bubny utekla jako vždycky rychle. A jaká byla nálada? To můžete vidět na fotografiích. A protože se všem bubenicím i jejich posluchačům bubnování líbilo, určitě ho někdy v budoucnu pro pacienty 5
v LD Dr. Storcha zopakujeme. A zase s bubny přijdeme za nimi.
(jim)
Jestli se ti to povede, zkus se dostat do Čeladné. Tam ti určitě pomohou, říkali mi pacienti ve Vítkovické nemocnici. Když jsem onoho pondělního deštivého rána, 12 listopadu 2012, jel do Léčebného domu Golf Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné za panem Františkem Carbolem, musel jsem chvíli čekat v recepci, kde jsem chtěl zjistit, ve kterém pokoji bydlí. Před dojezdem na parkoviště mě předjela dodávka, která zastavila přímo u vchodu. Vystoupil z ní řidič, který nesl do vstupní haly vázu s velkou kyticí růží. Po schodišti sestupoval muž v bílém tričku, aby kytici převzal. Měl ji objednanou z jednoho ostravského květinářství. Když jsem o pár minut později zaklepal na pokoj číslo 209, setkal jsem se nejen s mužem v bílém tričku, ale i s tou kyticí. Objednal si ji František Carbol, protože druhý den odjížděl domů. Oněch dvacet růží bylo určeno dvaceti lidem, s nimiž se během své dvouměsíční léčby pan František potkal. Ale začněme od počátku. Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. V únoru tohoto roku oslavil pan František Tam mi určitě pomohou. A povedlo se. Carbol své 64. narozeniny. Do té doby prožil Františka Carbola přivezli 13. září do velice rušný a zajímavý život. Pracoval jako Léčebného domu Golf. Byl na vozíku a sotva automechanik, řidič autobusu, dodnes mluvil. Když jsem ho viděl poprvé onoho 12. provozuje vlastní autoservis, jako potápěč listopadu, tedy po dvou měsících, sešel si sám pracoval pro polské a švédské námořní muzeum z prvního patra pro oněch dvacet růží. Usmíval při průzkumu lodních vraků Solen a Kronan z se a z jeho chování i řeči nebylo poznat, že mu šestnáctého století. Jako kapitán na námořních vůbec něco bylo. Jen francouzské hole u postele plachetnicích plul mezi ostrovy v Karibiku, naznačovaly, že jejich majitel si s nimi občas při přeplul Atlantický oceán, Baltické moře, poznal chůzi pomáhá. Ale zřejmě ani ty již nepotřebuje. ostrovy Řecka, Francie, Chorvatska a dalších Jak se to stalo, ptám se. Zázrak?
zemí. Jako člověk milující moře organizuje pro zájemce plavby po mořích, která důvěrně zná. Rodák z Třince bydlí již řadu let v Ostravě Staré Bělé, těší se mimo jiné i z jednoho vnuka a tří vnuček, z nichž ta nejmladší má teprve dva měsíce. V prvním týdnu září měl odjet na jednu ze svých dalších plaveb, tentokrát do moře Jadranského, když tu náhle 30. srpna se stalo něco, na co dlouho nezapomene. Ale to mi již s úsměvem, který se z jeho tváře neztratí ani při fotografování, říká:
Žádný zázrak, opáčí pan František. Všechno způsobila láska. Láska těch, kteří zde pracují. Láska k jejich povolání, láska k jejich službě. Nedá se obyčejnými slovy vylíčit, jak se mi věnovala fyzioterapeutka Anna Biolková. Jak profesionálně hodnotila můj stav paní doktorka Kateřina Jurová, která mi pobyt dvakrát prodloužila. Cítila, že to potřebuji. Nezapomenu nikdy ani na vrchní sestru Aničku Míčkovou a na všechny další lidi kolem. Víte, mě z počátku umývala sestřička, potom jsem se naučil mýt jednou rukou, takže jsem hodně nacákal, ale všichni, i uklízečky se snažili mi moji rehabilitaci usnadnit. Postupem času jsem se mohl postavit na nohy, zlepšovaly se mi i další funkce, posléze jsem mohl odjet i na víkend domů. A jak vidíte, dnes chodím, mluvím, jsem skoro zdravý, jako před oním osudným srpnovým dnem. Ano, může se to zdát jako zázrak, ale tady v tomto zařízení ty
No a najednou to přišlo. Prostě mě trefil šlak, jak se u nás říká. Odvezli mě do Vítkovické nemocnice na půl těla ochrnutého, vlastně jsem ani mluvit pořádně nemohl. První den jsem strávil na ÁRU a poté dalších dvanáct dnů na lůžkovém oddělení. Nebyl jsem zde sám s takovou diagnózou. Spolupacienti ve Vítkovicích mi říkali, abych se zkusil dostat do 6
zázraky dělají lidé. Je to úžasné, jak jsou sehraní, milí, laskaví a všichni odborně na vysoké úrovni. Navíc jsem velice spokojen s ubytováním, se službami, ale i s dalšími možnostmi kolem. Dokonce jsem si byl jednou v rámci muzikoterapie, kterou tu organizují, i zabubnovat na ty bubínky, jak jim říkají djembe. Víte, nejvíc mě zde fascinuje to, že se tu šíří láska a dobrá pohoda. A ta je nakažlivá. A také to, že oni všichni vědí zcela přesně, co potřebuji, co bude pro mě nejlepší. Tady nejsem kus, tady nejsem jeden z desítek pacientů, tady nejsem „ten Franta z pokoje číslo 209“. Tady jsem člověk, který je středem jejich snažení a péče. Nejen já, ale každý. To víte, že sem později zajedu. Vezmu s sebou i svá vnoučata, aby se podívala na místo, kde vrátili dědovi život a posílili jeho víru v lidi. Víte, já vím zcela přesně, že to mé onemocnění byla životní zkouška. A vím také, proč jsem jí byl vystaven. Nemyslete si, že jsem nějaký fanatik. Již přes deset let hluboce věřím v nejsilnější energii LÁSKU A SVĚTLO. A to, že jsem se dostal sem do Čeladné, to nebyla náhoda, ale splněné tři podmínky - touha, víra a očekávání.
úsecích a právě proto je „staniční“ na svém místě. A MUDr. Kateřina Jurová pracuje v BRC téměř již deset let. Prošlo jí rukama hodně klientů a její diagnóza pana Carbola byla tedy opravdu stoprocentní. A takoví jsou zřejmě i další pracovníci, nejen v Léčebném domě Golf. Těch několik minut, které jsem čekal v recepci, mi stačilo na to, abych vycítil, jaký zde vládne duch. Konverzace mezi recepční a klienty by se dala sepsat jako ukázkové dílo o tom, jak hezky se mohou lidé k sobě chovat. Když se loučíme, říkám pár slov, ovšem nikoli pouze ze zdvořilosti. Tak už se jistě těšíte domů, za chvíli budou Vánoce, pěkně si odpočinete v kruhu rodiny… Asi ano, přitakává pan František. Pak se zamyslí, a dodává. No, možná i na moře by to do konce roku mohlo vyjít. V takovém Karibiku je docela teplo. To je i na optimistu mého ražení pořádně silná káva. Jenže pan František Carbol to neříkal jen tak. Je ve formě. Duševně i fyzicky. A tak jsem při tom loučení, již na chodbě, vzpomněl na tu příhodu s kyticí, kdy jsem ho viděl a nevěděl, že jdu vlastně za ním. Taková náhoda, povídám. Náhoda? Opáčí pan František. To nebyla vůbec žádná náhoda, to si tedy pište. A tak jsem to všechno napsal.
Pan František chválí jistě právem, ale neví, že například fyzioterapeutka Mgr. Anna Biolková se věnuje klientům BRC již jedenáct let, je aktivní sportovkyně a fyzioterapii se věnuje opravdu jako vědě. Anička Mičková, staniční sestra, má dlouholetou praxi na všech možných
Petr Andrle
DO TŘETÍHO ROKU VLASTIVĚDNÝCH PŘEDNÁŠEK V BRC
JAK VZNIKLO SLOVO PRŮŠVIH? V letech 2011 a 2012 organizoval Okrašlovací spolek Rozhledna se sídlem v Čeladné spolu s vedením Beskydského rehabilitačního centra několik cyklů vzdělávacích vlastivědných přednášek pro klienty BRC i pro zájemce z řad občanů regionu. V roce 2011 proběhl Jarní cyklus (pět přednášek), poté cyklus Horké léto (sedm přednášek) a nakonec cyklus Slunovrat úsvitu (šest přednášek), doplněný závěrečnou silvestrovskou přednáškou „Slavné retušované fotografie Hanse Zimmermanna“. Celkem tedy proběhlo devatenáct přednášek věnovaných významným osobnostem Moravskoslezského a Olomouckého kraje. V roce 2012 následovalo dvanáct přednášek v cyklu Evropská výročí s DVOJKOU na konci, věnovaných významným osobnostem Evropy, které jistým způsobem zasáhly i do českých dějin. Zbývá ještě poslední, silvestrovská přednáška (31. 12. v 10.00) s názvem MEDICÍNA V ŽUPANU (nejkrásnější medicínské historky sesbírané lékaři Kášem, Hlaváčem, Johnem a dalšími). A co jsme připravili na rok 1913? Skvělý cyklus dvanácti přednášek na téma
NEUVĚŘITELNÉ HISTORKY Z LET 1850 - 1939 aneb
PROČ SE ŘÍKÁ
Nazdar Venkov jedna rodina Buď připraven Starej Procházka Nebát se a nekrást Sedm kulí jako v Sarajevu Průšvih Pravda vítězí Marmaggiho aféra Sázavská aféra Tukova aféra Lex Prášek Přednášky se budou konat vždy poslední čtvrtek v měsíci od 18.30 hod. v konferenčním salonku Apartmánového domu LARA v Čeladné II. 7
První přednáška na téma Proč se říká NAZDAR bude ve čtvrtek 31. ledna 2013. Dozvíte se, jak kuriózně vznikl tento pozdrav, později převzatý Sokolem, a co neuvěřitelného se odehrálo pod rouškou stavby a počátečního provozu Národního divadla. (le)
Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr vát... Alena Jančurová
podle dlouhodobých předpovědí 2-3 týdny předem, přičemž z každého informačního zdroje na internetu – i cíleného přímo na vývoj počasí nad Lysou dostáváme mnohdy velmi odlišné údaje. Číháme tedy s termínem na pěkné počasí, pak rozhodneme, vytiskneme letáky a zajistíme jejich roznášku do jednotlivých budov a na oddělení. A s obavami očekáváme nápor telefonátů přihlašovaných. Limitující je totiž skutečnost, že mikrobus pojme pouze osm osob a počet zájemců o každý výlet vždy převyšuje kapacitu auta. Už v letáku je uvedena informace, že přednosti mají pacienti s berlemi nebo na vozíku. Proto až do poslední chvíle měníme pořadí přihlášených. Chronologicky zaznamenáváme všechny a současně se ptáme na jejich mobilitu. Zdravotní i osobní důvody, které znemožní již přihlášenému pacientovi zúčastnit se výletu, bývají poměrně častým jevem, a to zase znamená upravit seznam přihlášených. Někteří přihlášení pacienti si ani neuvědomují, že na jejich místo čeká několik dalších zájemců, a tak nám třeba do poslední chvíle ani neřeknou, že jet nechtějí, nebo nemohou. Když se to pak dozvíme v den odjezdu v poledne, kdy ještě u každého telefonicky ověřujeme účast, rychle „žhavíme dráty“ a postupně oslovujeme všechny náhradníky až do té doby, než se nám podaří místo znovu obsadit - i třeba hodinu před odjezdem. „Akce Lysá“ má nakonec vždy osm účastníků a nikdo vlastně nic nepozná. Občas přijdou na sraz k odjezdu i pacienti, kteří se nedostali mezi „vybrané“ a sami kontrolují, zda jsou všichni účastníci dostatečně „nemohoucí“ To jsou pro nás hodně nepříjemné chvíle. K slyšení jsou debaty o tom, kdo je na tom špatně, a kdo ještě hůř. Všichni zdravotníci si to nejspíš umějí představit. Vždy si oddechneme, když ve stanovený den slunce opravdu svítí a výběr účastníků je uzavřen. Pak už je to v rukou skvělého řidiče a téměř profesionálního turistického průvodce v jedné osobě pana Svatoše. V letošním roce se mu podařil husarský kousek - vyřídil pro naše pacienty povolení na dva výjezdy měsíčně, oproti jednomu v minulých letech. První výlet se uskutečnil již 18. května a poslední, 13. výjezd, byl 19. října. Celkově se nám podařilo vyvézt na vrchol
Známými slovy písně Věry Martinové bych uvedla svůj příspěvek o pravidelných výletech našich pacientů na vrchol Lysé hory. Toužebné pohledy mnohých z nás, zaměstnanců BRC, spěchajících do práce, směřují k tomuto vrcholu a sníme, kam až bychom dohlédli, jak bychom se pokochali krásami zdejší krajiny, pod Ondřejníkem spatřili siluety svého pracoviště a možná i rodnou chalupu. Většina z nás má ještě stále tu možnost s větším či menším sebezapřením a v potu tváře čas od času si tento zážitek dopřát. Ne tak už naši pacienti, kterým to jejich zdravotní handicap nedovolí. O to větší zájem je mezi nimi o naše organizované výlety na Lysou, které začaly již v roce 2010 díky iniciativě PhDr. Jaromíra Svatoše. O oblíbenosti této akce mezi pacienty jsme už několikrát ve Fontáně referovali, ale dnes bych Vás ráda seznámila také s jejím organizačním zákulisím. „Akce Lysá“ začíná každoročním jarním úřadováním, kdy pan Svatoš vyřídí povolení k výjezdům. Sám pak všechny výlety odjezdí naším mikrobusem, pomáhá pacientům při nastupování a po celou dobu cesty jim dělá fundovaného průvodce podhůřím Lysé. Nezapomene „osolit“ cestu zajímavostmi, vážícími se k projížděným oblastem. Cesta tak ubíhá vždy v dobré náladě a pacienti pak nešetří slovy chvály (za všechny podobné uvádíme na další straně dopis jedné z účastnic). Než však celá osmičlenná výprava může vyrazit a pokochat se rozhledem z nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd, předchází tomu pár, ne tak úplně jednoduchých, rozhodnutí přípravného týmu. Tuto méně záživnou organizační fázi výpravy zajišťujeme spolu s Andreou Adamovou. Tato obtížnost spočívá například v rozhodnutí o termínu výletu vzhledem k počasí, protože to má podstatný vliv na úspěch celé akce. Řídíme se tedy 8
mimořádný zážitek z nem můžeme nabídnout věětšímu očtu pacienttů a hlavněě třeba starším lidem,, kteří po by o to moc stáli. s I když se pohybujíí bez oporyy, sami na výstup fyziicky nestačíí a jsou smu utní, že už se s tam asii nikdy nepo odívají, jediině, že by byli nemocní ještě vícce, což je prro zdravotníka tristní argument. a I proto uvažujeme o rozšíření výletů pro pacienty p i na n jiná míísta, napříkklad na Pustevny. I k tomu je třeba zvlláštního po ovolení ke vjezdu, ale e počasí jee tam pře ece jen staabilnější, než na Lysé é, protože jde o me enší nadmo ořskou výškku (1000 m n. m.) Abyychom mo ohli nabídkku výletů ro ozšířit, také é hledáme e další spo olupracovn níky z řad zzaměstnancců, kteří by byli ochotni se naa výletech p pro pacientty podílet ‐ třeba jakko průvodcci, nebo řid diči. Pokud d byste se tímto způ ůsobem chttěli zapojit, podrobnossti rádi sdělííme.
101 pacientů, jejichž návvštěvy už tedy t nejsou u na holu Lysé ničím výýjimečným,, stejně jako vrch mikrrobus se zn naky BRC. Nahoře pan Svatoš podle p potřřeby dopom může všem m, kteří pomoc potřeebují, doporučí možn nost občersstvení a takké jim pom máhá s urččením místt, která jsou u z vrcholu vidět. Já jsem j vyjela na vrch hol s posled dní výpravou, abych pro Fonttánu celou akci zdokkumentovala a nasálaa její atmosféru. Při návratu byyli všichni nejen příjemně mto neobvykklým unavveni, ale hlavně spokkojeni s tím zážittkem. A na první pohleed je znát, že i jejich řid diči a průvvodci přin náší tato činnost velké osobní uspo okojení. I já jsem si zavvzpomínala na svou dříívější proffesi zdravottníka, cítila se potřebn ná a úplně jsem j zapo omněla naa tu nepo opulární přřípravnou fázi, kterrou popisuji výše. Jen mne stále mrzí, že teento
Zdravíím všec chny z ROSKY R Y* i všechny y, kteří čtou č ten nto článe ek! Rádaa bych se podělila p s Vámi V o krássný zážitek, který mě byl poskytn nut z rehab bilitačního střediska s Čeeladná v Beeskydech dn ne 19. října 2012. Jsem m tu na rekkondici v bu udově Storccha, jak urččitě znáte, po proced durách máte volno, s kterým se snažíte nalložit podle svých možžností. Nu,, a tu mě m zaujal jeden z leetáčků napííchnutých na n nástěncee v téže budově, a to výýlet na LYSO OU HORU. Vytočila V jseem jisté teleefonní číslo a pak čekaala, zda mě vyberou,, nebo ne. A vyšlo to. t Po proccedurách, které k jsem m musela ještě absolvovat, jsem m odpoledne nastoupila do menššího mikrob busu a huráá na Lysou u horu. Vezzl nás šikovný pán Jaaromír Svattoš, který záároveň vyřídil veškeré formality pro p to, aby nás, invalidy, mohl vyvézt až na vrchol Lysé. nými městeečky i Cesttou nás seeznamoval s projížděn vesn nicemi. Spo olu s ním jela ještě jakko doprovod d paní Alen na Jančurovvá, která byla fotograafkou, ale hlavně h mě pomáhala zdolávat menší překážky, abyych se hla podívat zase na opačnou o strranu a koch hat se moh výhledem. Použžívám invalidní vozík, ale a jsem čásstečně chod dící, tak pro oto ta pomo oc, za což jí moc děkuji. Bylo nádh herné slunn né počasí, bez b mráčků, s menším oparem, o dů ůvod chodit dokola a poznávat vzd dálené vyčn nívající vrch holky hor. Díky D paní Jan nčurové jsem viděla a poznala i Prraděd. Ostaatní neznám m, ale i tak jssem byla vd děčná. Vděčná se kocchat tou po odzimní kráásou, kteráá byla kolem m nás. Plní nabytých dojmů jsm me nastoup pili do mikrrobusu a frčeli do našiich rehabilitačních dom movů. Při zpáteční cesstě, jelikož sse už stmívvalo, jsme mohli m i viděět, jak vypadá Lysá, kd dyž je rozsvvícená. Byl to opravdu vydařenýý den, za co ož jim oběma děkuji. Naďa Marrková z Morravské Třebo ové - Boršo ova (na spod dním snímku u uprostřed d). (*Po oznámka redakce: Poslláním Unie ROSKA je p pomáhat lid dem s roztro oušenou sklerózou žít kvalitní, důstojný a pln nohodnotnýý život. Uniee činností navazuje na spolky (klub by) Roska, kkteré v ČR vvznikaly od rroku 1983. Velice efekktivní je svéépomoc po ostižených, rozvíjená v samostattných regio onálních Ro oskách s vyyužitím inicciativy „zdo ola". Sdružeení má cellorepublikovvou působn nost ve všeech 14 kra ajích ČR a má více než n 3 300 členů. Rozttroušená skkleróza (RS)) mozkomíššní postihujee v České reepublice zhruba 19 tisííc lidí, nejča astěji se obj bjevuje 9
mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života. Jde o chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému (mozek, mícha), které poškozuje pochvy nervových vláken i vlákna samotná, čímž negativně ovlivňuje řízení celé řady tělesných, mentálních i psychických funkcí. Léčba v BRC stav těchto pacientů výrazně zlepšuje.)
P Pyyllo on n aa K Kaap pk kaa n neejjsso ou u zz vveessm míírru u Když před Apartmánovým domem Lara v Beskydském rehabilitačním centru vyrostla letos na podzim dřevěná skulptura*, okamžitě se mi vybavila scéna z dnes již legendárního Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odyssea. V ní se mohutný obelisk neznámého původu znenadání objeví na určitém místě planety Země a signálem, který vzápětí vyšle, podstatně ovlivní vývoj a myšlení členů jedné z tlup opic, mílovými kroky potom směřující k druhu homo sapiens. Dílo nazvané Pylon (vpravo) mi svým tvarem a „jinakostí“ právě tento obelisk připomíná, a dokonce jsem přesvědčena, že v naší době bychom také nějaké podstatné a pozitivní ovlivnění vývoje naší „tlupy“ hodně potřebovali. Nebo by mohl „obelisk“ působit aspoň jako urychlovač při uzdravování našich pacientů. Původ tohoto výtvarného díla z dubového dřeva ale vesmírný není. Jeho autorem je třiadvacetiletý student Vysoké školy výtvarných umění Stanislav Vršanský ze Žiliny. Druhou dřevěnou skulpturu s názvem Kapka (vpravo dole), která je - příhodně svému názvu - umístěna nedaleko od rybníčku o pár metrů dál, vytvořila Lenka Maráčková z Kysuckého Nového Mesta, letošní absolventka VŠVU v Žilině. Obě skulptury vznikly ještě s díly dalších autorů v průběhu Beskydského výtvarného léta 2012, které v centru Čeladné a ve spolupráci s naší obcí organizoval člen ostravské výtvarné skupiny In Signum Mgr. Antonín Gavlas, malíř, grafik, keramik, fotograf a smaltér. Na louce u čeladenského kostela a v Dílně uměleckého smaltu ve Frýdlantu nad Ostravicí vznikla během několika týdnů zajímavá díla 12 sochařů, 4 malířů a 4 smaltérů, která navíc po skončení sympozia jejich autoři zanechali v Čeladné. Postupně by tato díla měla ozdobit veřejná prostranství v obci a stejný účel už začal plnit Pylon s Kapkou v parku Beskydského rehabilitačního centra. Jenom jedna věc mi nedá spát. Když jsem poslala Stanislavu Vršanskému mail s informací, že jeho Pylon zdobí naše náměstí, a připojila také pár fotografií, vůbec mi neodpověděl. Uznejte, že tak mladý autor by mohl mít radost a reagovat. Buď k němu e-mail přes hranice nedoputoval, nebo je prostě Pylon odjinud. Vyberte si. A prohlédněte si ta díla důkladně! (aa) * Pozn.: Termínu skulptura se používá často synonymně s výrazem plastika (ve významu plastické výtvarné dílo obecně), ale podle přísnějšího dělení vzniká skulptura na rozdíl od plastiky odnímáním hmoty z jednoho bloku (masivu), kdežto plastika postupným přidáváním a nanášením hmoty.
PŘEJETE SI VĚDĚT, CO JE V BRC NOVÉHO? NAPIŠTE NÁM SVŮJ E-MAIL
Už zase spinkám ve svém pelíšku. Děkuji všem,
Od ledna 2012 jsme zavedli pro pacienty a klienty BRC novou službu. Vyplněním jednoduchého formuláře nám mohou udělit souhlas s občasným zasíláním informací o novinkách a činnosti BRC na svůj e-mail. Formuláře jsou k dispozici u počítačů v restauraci U Sestřiček, v knihovně v přízemí LD Dr. Storcha, v recepci AD Lara, LD Polárka, LD Golf, v pokladně LD Dr. Storcha a u všech staničních sester v léčebných domech. Na všech těchto místech lze vyplněné formuláře odevzdat. 10 Formulář je také na webu www.brc.cz. Těší nás, že za první rok se k tomuto způsobu odběru novinek přihlásilo přes 150 klientů.
kteřří mě pomáh hali hled dat. Tedýýsek
Z DOPISŮ Ů VEDENÍ Í PODNIKU U Ma anželé Dolejší: D V Velmi rá ádi se k vám bu udeme vr racet Vážeený pane řediteli, chceme c Váám tímto vyslovit poděkování p í celému zdravotnickkému perssonálu rehaabilitačního centra, ktterý po do obu našeho o 4týdenníh ho pobytu (v době řííjen až listtopad t. r.)) nám poskkytoval reh habilitační procedury p svým kvaliitním a milým přístup pem. Naše spokojeno ost se takéé týká ubyttování, včettně denní pečlivého p úkklidu všech pokojů a osstatních mísstností a přříslušenství. Rovněž je nutné ocen nit zaměstn nance kuch hyně za přípravu výbo orné a pesttré stravy, taktéž zam městnance obsluhy o za jejich rych hlé a přívětivé jednání.. Pokud to bude b náš zd dravotní staav vyžadovaat, velmi rádi se k Vám m budeme vracet. v S po ozdravem manželé m Doleejší, léčebnýý dům Dr. Maye, M Čelad dná 17. 11. 2012.
Da ana Prov vázková á: Čeladn nou dop poručujii já i mé é dcery Vážeený pane řeediteli, odp povídám na Váš dopis ze dne 12.. října 2012 2. Váš dopiss jsem před dala své ob bvodní lékařce. O mé spokojenost s ti svědčí snaad i to, že u Vás znovu nastupuji na n pokračovvání léčby už u v pátek 26. 2 10. Chtěěla jsem se znovu vrátiit na odděleení R3, kde byl nejen profesionáln p ní přístup, aale lidskost sestřiček i lékaře k jedné ubrečeené nemoh houcí staré ženě, věřtte, že vím, o čem mluvím, celýý život jsem m pracovalaa jako h 20 měsíců ů své nemo oci prošla hodně h zdravvotnických i sociálních h zařízení a s tak zdraavotní sestrra a za těch lidskkým přístup pem zdravo otnického personálu p j jako u Váss jsem se nesetkala n n nikde. O to om, že Čelaadnou doporučujeme - já i mé dccery jsou zd dravotní sestry jedna na n obvodě druhá v do omově důch hodců, takžee mají možžnost doporručit Vaši reehabilitační péči. Prozaatím ve zdraavotní pojiššťovně neděělali nikomu u ze známých ani potííže, kdo si řekl, ř že chcee do Čeladn né, brzy se z Čeladné ozvali. Mocc se k Vám do léčebnyy těším, i kd dyž se nevrracím na od ddělení R3, pojedu se za z nimi alesspoň podívaat. Moc rád da ty moje aandílky uvid dím a těším se na setkkání s jinýmii v léčebně Kněhyně, kam nastupu uji. S úctou a pozdravem Dana Pro ovázková, Valašské V Meeziříčí
Mg gr. Světllana Sm měrtěnko o: Děkujji za pro ofesiona alitu, vstřícnostt a lidsk kost Dob brý den, Dobrý den, Do obrý den… To bylo prvvní, co jsem m slyšela od d zatím neznámých lidí cestou k LD L Dr. Storrcha. Byla jssem příjem mně zaskočeena, když jssem před měsícem m vsstoupila do krásného parku p BRC. Co si budeme povídat, většina z nás už nějakou reehabilitací prošla, ale nepamatu uji, aby váss všichni zd dravili, počíínaje sestřiččkami, doktory... úsměv a pozdrrav je tu do obrá tradice. Pak mě uvítala staniční sestraa paní Švarrcová a vžd dy usměvavvý pan prim m. MUDr. Zajonc. Z Děkkuji jim za profesionaalitu a záro oveň vstřícn nost a lidskkost. Vše kllapalo jako hodinky, vizita, v změna procedurr, načasování. Pobyt a léčbu zpříjíjemňovalo nejen nádh herné prosstředí, starýý duch Lázn ní, jemné zvonění z kap pličky, koziččky v ZOO,, výborná voda v z pram mene, zajím mavé sochyy, výstava obrazů o v galerii Lara, ale hlavně ě perfektní kolektiv prrofesionálů. Člověk see tady zotaavuje po fyzické, psychické i mentální strán nce. Mnoho okrát jsem téměř usín nala při lym mfomasážícch Evy Doleeželové, neebo pod zlaatýma rukaama Josefaa Závadskéh ho. Ležení v pytlích, vždy v po ohotovosti Radka Uličn níková na elektroléčb e ě. Prima cvvičení v baazénu s Maaruškou Jen nčkovou. Jak radostně jsme chod dili na bezb bolestné plynové injekkce k Janě Ulčákové s její úžasn nou uvolňujjící dýchací technikou. Perfektněě jsme cvičiili v těloccvičně i naa fyzioteraapii se Svatavou Syptákovou, vždy proffesionální a vstřícnou. Jediné, co bych vytkla, je chybějící paravan nebo prosstor na přeevlékání v posilovně. p V restauracci U Sestřiče ek jsme se cítili jako o doma. Perfektní jídlo o jako od maminky. m O Odcházím o pár kilo méně, m díkyy chuťově skvělé vyváážené vegeetariánské stravě, rovvnou chůzíí bez boleestí a s poccitem krásn ně prožitýcch dnů ve velké rodin ně, kde nikkomu nejsste lhostejníí. Skláním se s „Velkým m díky“ a ceelému kolekktivu přeji hodně zdraaví, trpělivo osti, pracovvních úspěcchů. Vaše spokojená pacientka Mgr. Světtlana Směrttěnko, 12. listopadu l 2012 (Pozná ámka redakkce: Příspěvvek je převvzat z diskussního fóra n na webu ww ww.brc.cz.)
Hr rál kdosii na sax xofon na a lavičce e v parku... 11
Vlasttně ne kdo osi, ale pa an Josef Vašut V z Velk kých Karlovic. Svůj oblíbený hudební nástroj n si totiž přiveezl s sebou u na léčen ní. A pěkn né počasí na sklonk ku léta vyu užil ke hřře - pro potěchu p sv vou i náho odných possluchačů. A protože hrál h moc pěkně p a do ost dlouho,, stihli jsme ho i vyfo otit. Věříme, že po ná ávratu dom mů se mu hraje h ještě lépe. V Vážené ko olegyně a kolegové. Účastníte e se aktivvně z zajímavých sportovních, společen nských či jin ných akcí? Jsste v něčem do obří? Dejte o sobě vědě ět! Na strán nkách Fontáány o vaší činno osti rádi naapíšeme. Fo ontána neníí jen o prácci a pacientech. Přejeme si, s aby byla také o zam městnancích, o t tom, jací js ou a co děl lají ve volné ém čase. St tačí, když náám z zavoláte do redakce,, nebo rovvnou pošle ete fotograafii. Kontakt: 55 58 616 292, A. Adamovvá,
[email protected].
I VAŠE V FOTO OGRA AFIE MŮŽ ŽE BÝT ÝT VE FONT TÁNĚ!
Kd dyž se sejdo ou dva Jard dové Kozlovvé... Koncem m srpna a začátkem z zááří letošníh ho roku byl v BRC na lééčení pan Jaroslav Kozzel. Ano, čteete dobře. Když K řekl své jméno v příjmové p kaanceláři, dozzvěděl se, že ž Jaroslav Kozel K pracu uje v restauraci „U sesttřiček“. Velmi jsem byl překvapen n, protože s takovým „„dvojníkem“ jsem se seetkal poprvvé v životě. Pan Jaroslaav Kozel byd dlí ve Frýdku u-Místku a je j o rok starší, než já. TTo se hned tak t nevidí. (jk) (
Tito zaměstn nanci a ko olegové slaví svá žiivotní výr ročí v pro osinci: Bc. Jaana Bayerovvá - R8 Stanisslava Česlarrová - R4 Mariee Gvardová - R7 Bc. Marta M Horniaaková - R4 Mariee Hrnčířová - RTG Sylva Chalupová - R1 na Kaděrováá - R8 Pavlín Iva Kaaňáková - kuchyně Kateřřina Kašparo ová - R9 Ludm mila Kleinováá - R2 MUDr. Zdeněk Klimeš K Jaroslav Kozel - restaurace r Eva Krzesiewiczo K ová - R8 MUDr. Vladimír Lokajíček Eliškaa Maňkošovvá - lázně Anna Martiňákovvá - R7 Simon na Modroviičová DiS. - lázně Marin na Parýzkovvá - R1 Andreea Pížová - R1 Michaaela Strnadlová - R7 Zdeňkka Šerková - R4 Michaaela Švejdo ová - lázně
v ledn nu: Jana Bílkováá - R2 Jiřina Blažková - lázně Ing. Šárkaa Carbolováá - R9 M Miluše Davíd dková - kuchyně Lenkaa Dobiášováá - R3 Dobro oslava Havrránková - sp práva Ludmila Horečkováá - R7 Božen na Chýlkováá - R9 Alena Jan nčurová - sp práva Pavla Jando ová - restau urace Libor Kašpar - úd držba Zora Klimšováá - R1 Iva Magnusková - třídírna prrádla Iveta Maatwikowováá - R9 Bc. Lucie Paacherová - lázně Karrla Švarcováá - R4 Monikka Švarcováá - R3 Eva Švrčková Š - lázně Lenka Uhlářová - sp práva Veronikaa Vedralováá - R2 Zuzana Zavičákováá - R4 Eva Žabkováá - R7
Čeladenská FONT TÁNA. Nepravidelný zpravodaaj Beskydského rehabilitaačního centra v Čeladné. Redakce: M Mgr. Andrea A Adamová. Redakčníí rada: Dobro oslava Havráánková, Alen na Jančurováá, Věra Mach hálková. 12
Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v prosinci 2012 v nákladu 600 výtisků.
13
