Počítačová kriminalita v České republice

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA POLITOLOGIE

Počítačová kriminalita v České republice Bakalářská práce

Patrik Salaš

Vedoucí práce: Mgr. Josef Kraus, Ph.D. UČO: 414949 Obor: Politologie – Bezpečnostní a strategická studia Imatrikulační ročník: 2012 Brno, 2016

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Počítačová kriminalita v České republice vypracoval samostatně a pouţil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 22. 4. 2016

podpis

2

Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu práce Mgr. Josefu Krausovi, Ph.D. za pomoc, vstřícnost a rady při psaní bakalářské práce. Také děkuji své rodině za zázemí a trpělivost během celého studia.

3

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá vývojem určitých druhů počítačové kriminality v České republice. V práci jsou definovány tři druhy počítačové kriminality, a to trestné činy související s ochranou duševního vlastnictví v prostředí ICT, dále to jsou trestné činy proti důstojnosti osoby v prostředí ICT a v neposlední řadě podvodné jednání za účelem zisku v prostředí ICT. Všechny definované druhy počítačové kriminality jsou sledovány a komparovány během dvou období. Jedná se o období od 90. let minulého století do roku 2011 a od roku 2012 do roku 2015. V práci jsou komparovány jednotlivé případy počítačové kriminality, na nichţ lze vidět vývoj a změny těchto druhů počítačové kriminality na území České republiky. Klíčová slova: Počítačová kriminalita v České republice, trestný čin, ochrana duševního vlastnictví, podvod, kyberprostor, Internet.

Annotation The bachelor thesis focuses on the development of specific kinds of computer criminality in the Czech Republic. In the thesis three kinds of computer criminality are defined and those are criminal acts related to protection of intellectual property rights of others in the ICT environment. Next, criminal acts against the dignity of each and every person in the ICT environment are defined and last but not least fraudulent behaviour for the purpose of profit in the ICT environment is defined as well. All the described sorts of computer criminality are studied and compared during two periods. First one is a term since 1990s until 2011 and the other one since the following year until 2015. In the thesis the particular cases of computer criminality from the Czech Republic are dealt with – the cases of which development and modifications we can possibly observe. Key words: Computer criminality in the Czech Republic, crime, protection of intellectual property, fraud, cyberspace, Internet.

4

Obsah

Úvod .......................................................................................................................................... 6 Cíl, metody a metodologie práce............................................................................................. 8 Definice pojmů ....................................................................................................................... 10 Trestní činy související s ochranou duševního vlastnictví v prostředí ICT ...................... 16 Situace v České republice před rokem 2012 ........................................................................ 16 Situace v České republice po roce 2012 .............................................................................. 23 Trestné činy proti důstojnosti osoby v prostředí ICT ........................................................ 26 Situace v České republice před rokem 2012 ........................................................................ 26 Situace v České republice po roce 2012 .............................................................................. 32 Podvodné jednání za účelem zisku v prostředí ICT ............................................................ 34 Situace v České republice před rokem 2012 ........................................................................ 34 Situace v České republice po roce 2012 .............................................................................. 36 Závěr ....................................................................................................................................... 39 Seznam použité literatury ..................................................................................................... 41

5

Úvod

Velký nárůst pouţívání informačních technologií, který jsme mohli zaznamenat v posledních letech, vedl a stále ještě vede k vytváření nové informační společnosti. Informační společnosti, která je stále více závislá na fungování informačních technologií, které mají v dnešní době místo ve všech společenských oblastech. Na správné fungování informačních systému spoléhá celá řada primárních sluţeb jako například přenos energií, vykonávání státní moci, řízení dopravy a mnoho dalších. S nárůstem této závislosti nicméně roste i riziko zneuţívání informačních technologií nebo pravděpodobnost útoku na tyto technologie. Tyto útoky mohou mít rozsáhlé dopady na činnost subjektů, které s nimi pracují a mají potenciál vést k podstatným škodám. O kaţdodenním pouţívání počítače a o zásadní roli Internetu v České Republice hovoří i fakta. Internet dnes neslouţí pouze k zábavě, ale je především zdrojem informací, umoţnuje bezproblémové a rychlé obchodování, komunikaci a spoustu dalších věcí. Podle některých studií přináší Internet jen do české ekonomiky přibliţně 350 miliard korun ročně a toto číslo kaţdým rokem roste. Takto vysoké sumy a celkově kapitál díky všem sluţbám v internetovém prostředí přitahuje pozornost nejrůznějších individuí, která se snaţí získat profit, a to i nelegální cestou (ECSM 2014: 2). Problematika počítačové kriminality byla mnohokrát předmětem řady odborných publikací a diskuzí, včetně mnohých snah o jasné vymezení a definici základních pojmů. V poslední době se zároveň dostává do povědomí i řadových uţivatelů Internetu, a to nejen díky novému zákonu o kybernetické bezpečnosti, který začal být účinný 1. 1. 2015. Tato problematika se avšak vyznačuje značnou proměnlivostí, nestálostí a nepředvídatelností, které souvisí s dynamickým vývojem moderních informačních technologií. Pokud chtěl zločinec v klasickém případě vyloupit banku, musel se v bance skutečně fyzicky objevit a většinou za pouţití násilí, popřípadě alespoň pod pohrůţkou pouţití násilí, loupeţný čin spáchat. V dnešní době s pouţitím moderních technologií se tento prvek fyzické přítomnosti vytrácí. Banky mohou být vyloupeny online a pachatelé mohou být stovky kilometru daleko od banky v bezpečí svého úkrytu za monitory svých počítačů. Z těchto zásadních odlišností vyplývá i potřeba vyuţit zcela odlišných metod v boji proti této kriminální činnosti. S tím je samozřejmě spojena i potřeba výzkumu a porozumění počítačové kriminalitě, coţ je navíc komplikované díky stále novým případům, které se liší navzájem ve způsobu jejich 6

provedení. Navíc tato problematika je spojena se stále větší rychlostí vytváření a následnému vyuţívání nových technologií, které nabízí nové příleţitosti (Matějka 2002: 2). Vzhledem k širokému pojetí pojmu počítačové kriminality se tato bakalářská práce neklade za cíl nabídnout detailní analýzu všech druhů počítačové kriminality na území České republiky. Cílem této práce je v kaţdé skupině vybraných druhů počítačové kriminality poukázat na současné trendy, na změny v povaze a představit tak vývoj určitých druhů počítačové trestné činnosti páchané na území České republiky. V následující kapitole jsou představeny tyto cíle podrobněji a taky je zde metodologie této práce. Práce je rozdělena na čtyři části. Nejdříve jsou vymezeny základní pojmy, které jsou pro práci stěţejní. Následují tři kapitoly, které jsou rozděleny podle druhu trestné činnosti, a to na trestné činy související s ochranou duševního vlastnictví v prostředí ICT, trestné činy proti důstojnosti osoby v prostředí ICT a trestné činy související s podvodným jednáním za účelem zisku v prostředí ICT. V těchto kapitolách je komparace dvou časových období a praktické příklady z praxe.

7

Cíl, metody a metodologie práce

Jak jiţ bylo v úvodu zmíněno, cílem této práce není detailní analýza všech druhů počítačové kriminality páchané na území České republiky. To by vzhledem k rychlé dynamice a sofistikovanosti jednotlivých zločinů nebylo v rámci jedné bakalářské práce moţné. Primárním cílem této práce by tak mělo být u vybraných druhů počítačové kriminality poukázat na současné trendy a na změny v povaze jednání směřující ke konkrétním trestným činům na území České republiky. K naplnění tohoto cíle by mělo pomoci zodpovězení následujících výzkumných otázek: 1. Jak se změnila povaha vybraných počítačových zločinů? 2. Jaké činy přibývají a které naopak ubývají? 3. Jak byly jednotlivé druhy počítačové kriminality ovlivněny aktuálními trendy ve společnosti? 4. Jak moc kritické se mohou stát jednotlivé druhy počítačové kriminality pro společnost vzhledem k aktuálnímu vývoji?

Díky komparativní analýze jednotlivých případů by měl být získán přehled o vývoji, podobě a riziku, které představovaly jednotlivé vybrané druhy počítačové kriminality pro českou společnost v určitém časovém období. K získání tohoto přehledu by mělo dojít po komparaci jednotlivých případů určitého druhu počítačové kriminality ve dvou časových obdobích. Proto je důleţité si jasně vymezit dvě odlišná časová období a definovat jednotlivé druhy počítačové kriminality, které budou vzájemně komparovány. V této práci jsou vymezena dvě časové období. První období je od začátku 90. let do roku 2011. Druhé období je od roku 2012 do konce roku 2015. Stěţejní pro tuto práci je rok 2011. V tomto roce dochází ke zvýšení politické pozornosti

o

problematiku

počítačové

kriminality.

Zájem

o

tuto

problematiku

se dá předpokládat vzhledem k usnesení Vlády České republiky číslo 564, které schválilo novou Strategii pro oblast kybernetické bezpečnosti České republiky na období 2011-2015 (Vláda ČR 2011a). V tomto roce také dochází k přidělení této problematiky pod Národní bezpečnostní úřad, a to usnesením Vlády České republiky číslo 781. To také vede k navýšení 8

rozpočtu pro boj s problematikou počítačové kriminality a k vybudování Národního centra kybernetické bezpečnosti, které vzniká koncem roku 2011 v Brně, včetně vládního koordinačního centra pro okamţitou reakci na počítačové incidenty (Vláda ČR 2011b). V roce 2011 se problematice začíná také věnovat Policie ČR, kdy Policejní prezidium začíná s evidencí činů, které souvisí přímo s trestnými činy spáchanými pomocí Internetu a ostatními počítačovými sítěmi. V neposlední řadě vede tato iniciativa k vytvoření Zákona o kybernetické bezpečnosti, který začal být účinný od 1. 1. 2015. Dále je třeba si definovat druhy počítačové kriminality, které pro komparaci budou vyuţity. Vzhledem ke sloţitosti při dokazování počítačové trestné činnosti a nejednotnosti definicí k rozdělení počítačové trestné činnosti autor přistoupil k vytvoření vlastních 3 skupin počítačové kriminality. V těchto skupinách jednotlivé činy vţdy mají podobný obsah. Před kaţdou z kapitol je definována skutková podstata, kterou musí trestné činy naplnit, aby mohly být do dané skupiny zařazeny. Bude se jednat o následující skupiny: 1. Trestní činy související s ochranou duševního vlastnictví v prostředí ICT1 2. Trestné činy proti důstojnosti osoby v prostředí ICT 3. Podvodné jednání za účelem zisku v prostředí ICT Práce se zabývá počítačovou kriminalitou v prostoru jednoho státu, a to v České republice. Primárními zdroji této práce jsou analýzy interních materiálů expertů zabývající se touto problematikou, včetně analýzy jednotlivých příspěvků z konferencí, které byly konány na mnoha univerzitních pracovištích po celé České republice. Dále autor pouţil statistiky z Policejního prezídia, které ovšem počítačovou kriminalitu mapují aţ od roku 2011 (dříve byla součástí hospodářské kriminality). Sekundárními zdroji je odborná literatura, trestní zákoník a webové stránky, které se zabývají kybernetickou kriminalitou a informují o ní. Vzhledem k povaze dané problematiky se většina zdrojů nachází v prostředí Internetu, kde je nutné si ověřit relevantnost získaných informací.

1

ICT = informačně-komunikační technologie. Adekvátnější pojem, aktuálněji vyuţívány místo původně vyuţívaného pojmu počítač. Vzhledem k tomu, ţe jsou aktuální technologie zaloţeny na přenosu dat mezi počítači a umoţnuji komunikaci.

9

Definice pojmů

Počítačová kriminalita Podle výkladového slovníku kybernetické bezpečnosti lze počítačovou kriminalitu definovat „jako zločin spáchaný pomocí systému zpracování dat, nebo počítačové sítě, nebo přímo s nimi spojený.“ (Jirásek a Novák a Poţár 2015: 73) Na druhou stranu lze však nalézt velkou řadu dalších definicí, které jsou více, či méně od sebe odlišné. Pro potřeby bakalářské práce je vhodná definice od Policie České republiky, která počítačovou kriminalitu definuje jako trestnou činnost „ …ve které figuruje určitým způsobem počítač jako souhrn technického a programového vybavení (včetně dat), nebo pouze některá z jeho komponent, případně větší mnoţství počítačů samostatných nebo propojených do počítačové sítě, a to buď jako předmět zájmu této trestné činnosti (s výjimkou té trestné činnosti, jejímţ předmětem jsou popsaná zařízení jako věci movité) nebo jako prostředí (objekt) nebo jako nástroj trestné činnosti. Často se pojem počítačová kriminalita pouţívá i pro tradiční formy kriminality, u níţ byly počítače nebo počítačové sítě pouţity, aby ji usnadnily. Určujícím operacionálním elementem je přitom vţdy způsob zneuţití výpočetní techniky, vzhledem k jejím specifickým vlastnostem a dominantnímu postavení mezi věcnými komponentami způsobu páchání konkrétního trestného činu.“ (Policie ČR 2009: 1) Další definici nabízí přední český odborník na počítačovou kriminalitu Vladimír Smejkal, který definuje počítačovou kriminalitu jako „… páchání trestné činnosti, v níţ figuruje počítač jako souhrn hardwarového a softwarového vybavení, data nevyjímaje, případně větší mnoţství počítačů samostatných nebo propojených do počítačové sítě, a to buď jako předmět této trestné činnosti, ovšem s výjimkou té trestné činnosti, jejímţ předmětem jsou popsaná zařízení jako movité věci, nebo jako nástroj trestné činnosti.“ (Smejkal 2015: 19-20) Z pohledu kriminalistiky je na počítačovou kriminalitu pohlíţeno „… jako na skupinu trestných činů páchaných prostředky výpočetní techniky v podmínkách komunikačních sítí, systémů, programového vybavení a databází výpočetní techniky“. Tuto definici lze nalézt v publikaci od Viktora Porady. (Porada a Konrád 1998: 7) Obsáhlou definici počítačové kriminality nabízí Josef Kuchta, který počítačovou kriminalitu chápe jako „… trestná jednání, jejichţ společným jmenovatelem je, ţe v nich 10

vystupuje počítač jako souhrn hardwarového a softwarového vybavení a dat, a to buď jako předmět útoku nebo jako nástroj pachatele.“ Na základě výše zmíněných definicí jsou nabídnuty znaky, které počítačovou kriminalitu odlišují od klasické kriminality. Těmito znaky jsou zvláště: I.

Jejím následkem vznikají značné škody, které na jedné straně lze obtíţně kvantifikovat, ale na druhé straně mohou mít aţ katastrofický rozměr.

II.

Do budoucna se dá očekávat její rozvoj vzhledem k přibývajícímu počtu počítačů, uţivatelů Internetu apod.

III.

Pro boj s kriminalitou doposud neexistuje dostatek právních, reţimových a organizačních prostředků.

IV.

Vzhledem k soukromému charakteru podnikání bude prevence více záleţitostí příslušných vlastníků a poškozených, neţ orgánů činných v trestním řízení.

V.

Značně vysoká míra diskrétnosti a latence (poškozené osoby a oběti nelze v mnoha případech vystopovat, v některých případech i samotné oběti mají zájem na utajení trestné činnosti – např. banky).

VI.

Počítačová kriminalita je páchána intelektuálně vyspělými, teoreticky i prakticky, vzdělanými pachateli.

VII. VIII.

Způsoby odhalování, dokazování a dokumentování jsou značně sloţité. Motivy i cíle pachatelů mohou být zištné, ale i dosud netradiční (např. boj za svobodu kyberprostoru).

IX. X.

Lze předpokládat značný podíl organizovanosti pachatelů. Často má mezinárodní charakter. (Válková a Kuchta 2012: 603-606) Počítačovou kriminalitou se zabývají i mezinárodní organizace. Rada Evropy definuje

ve svém Statutu z roku 2000 počítačovou kriminalitu jako: „Trestný čin namířený buďto proti integritě, dostupnosti nebo utajení počítačových systémů nebo trestný čin v tradičním slova smyslu, při kterém je pouţito moderních informačních a telekomunikačních technologií.“ (Matějka 2002: 2) S obdobnou definici přišlo i OSN, které v roce 1994 definovalo počítačovou kriminalitu těmito slovy: „Počítačovou kriminalitu představují jednak tradiční zločinecké aktivity jako krádeţ, podvod nebo padělání, tedy činy, které jsou trestné ve většině zemí světa. K tomu se přidruţují nové způsoby zneuţití počítačů, které jsou, nebo by měly být trestnými.“ (Tamtéţ: 5)

11

Kyberkriminalita Výkladový slovník kybernetickou kriminalitu definuje jako „ … trestnou činnost, v níţ figuruje určitým způsobem počítač jako souhrn technického a programového vybavení (včetně dat), nebo pouze některá z jeho komponent, případně větší mnoţství počítačů samostatných nebo propojených do počítačové sítě, a to buď jako předmět zájmu této trestné činnosti (s výjimkou té trestné činnosti, jejímţ předmětem jsou popsaná zařízení jako věci movité) nebo jako prostředí (objekt) nebo jako nástroj trestné činnosti.“ (Jirásek a Novák a Poţár 2015: 57) Podobnou definici nabízí Václav Jirovský ve své publikaci, kdy kybernetickou kriminalitu označuje jako „… kriminalitu, která můţe být namířena proti počítačům, jejich hardwaru, softwaru, datům, sítím apod.; nebo v ní vystupuje počítač pouze jako nástroj pro páchání trestného činu; případně počítačová síť a k ní připojená zařízení jsou prostředím, v němţ se taková činnost odehrává.“(Jirovský 2007: 19) Kyberzločin v právním prostředí je definován jako: I.

Trestný čin ohroţující ICT bezpečnost, coţ můţe být jak trestný čin proti počítačové integritě, nebo také trestný čin v úzkém pojetí.

II.

Trestný čin vyuţívající ICT ke spáchání tradičních trestných činů, jedná se o trestný čin vztahující se k počítačům.

III.

Trestný čin vztahující se k obsahu, jako například dětská pornografie, pomluva a porušení práv k duševnímu vlastnictví. Tudíţ trestný čin vztahující se k obsahu počítačových dat. (Gřivna a Polčák 2008: 34-35) Z daných definic kybernetické kriminality by se mohlo zdát, ţe se jedná o

synonymum počítačové kriminality. Tomuto tvrzení napomáhá i nejednotnost těchto definicí a nepřijetí jednotné obecné definice. Nicméně o synonymum se opravdu nejedná. Důleţité pro pochopení rozdílu je to, ţe pojem kybernetická kriminalita se odvozuje od pojmu kybernetický prostor, nikoliv od pojmu kybernetika. Kybernetický prostor je tak klíčový pojem a oblast, ve které můţe být kybernetická kriminalita realizována. Počítačová kriminalita se na druhou stranu můţe odehrávat i mimo kyberprostor. Kybernetická kriminalita nikoliv, ta se odehrává pouze v kyberprostoru. Kybernetickou kriminalitu tak lze 12

povaţovat za podmnoţinu kriminality počítačové, nejedná se však o mnoţiny identické. Kybernetická kriminalita je trestnou činností, u které pouţití Internetu představuje způsob spáchání trestného činu, nebo se jedná o trestnou činnost u které je Internet a samotný kyberprostor objektem útoku. (Lobotka 2016: 54)

Kyberprostor Výkladový slovník kybernetické bezpečnosti definuje kybernetický prostor jako „ digitální prostředí umoţňující vznik, zpracování a výměnu informací, tvořené informačními systémy, a sluţbami a sítěmi elektronických komunikací.“ (Jirásek a Novák a Poţár 2015: 59) Opět by se mohlo zdát, ţe kyberprostor lze relativně jednoduše definovat. Následující definice a vlastnosti kyberprostoru by měly lépe charakterizovat tento pojem. Další definice kyberprostor označuje jako virtuální svět, který je vytvářený moderními technologiemi (počítači, telekomunikačními sítěmi atd.). Jedná se o neidentifikovatelný prostor mezi počítači, mezi dvěma modemy – respektive neurčitý prostor, kde se odehrává veškeré dění na sítí, zábava, komunikace, obchod a v neposlední řadě i zločin (Matějka 2002: 19). I kdyţ je tento pojem v dnešní době běţně uţívaný odbornou veřejností, debata ohledně definice tohoto pojmu je v odborném prostředí značně rozsáhlá. Jako přijatelná součást kyberprostoru je označován Internet, který svým propojením jednotlivých uţivatelů vytváří aktuálně největší globální kybernetický prostor. Pro dokreslení pojmu je ještě představen právnický pohled na charakteristiku kyberprostoru od Tomáše Gřivny, kdy „kybernetický prostor nemá hmotnou podstatu, je imaginární. Jeho vznik a další existence je však závislá na světě reálném. Vznik kyberprostoru byl esenciálně spjat s určitou úrovní technologické vyspělosti společnosti, s rozvojem informačních a telekomunikačních technologií. Připojením na komunikační a informační sluţby vytvářejí jednotliví uţivatelé určitý druh společného prostoru, který lze nazvat „kyberprostorem“. K tomu lze dodat, ţe propojení počítačových systémů skutečně opodstatňuje odlišný pohled na zkoumanou problematiku. Je zřetelné, ţe se objevují nové prvky. Existence propojených počítačových systémů, jeţ tvoří infrastrukturu (nervový systém) kyberprostoru,

umoţňuje

připojením

jednotlivých

uţivatelů

vytvoření

fiktivního

(imaginárního) prostoru, v němţ dochází ke sdílení informací. Jde o nové sociálně interaktivní prostředí, jehoţ specifikum spočívá především v neexistenci časových a prostorových bariér, mnohonásobné konektivitě, anonymitě a moţnostech změny on-line 13

identity, coţ vytváří nové formy a zákonitosti závadného jednání, které jsou kvalitativně odlišné od jiných druhů kriminality.“ (Šámal et al.: 2302-2303)

Specifika pachatelů počítačové kriminality Klasická kriminalita se v průběhu historie skoro vůbec nezměnila. S moderními technologiemi jsou spojené i nové druhy trestné činnosti. S dematerializací předmětu jako jsou informace a finance se však objevuje nový fenomén, který můţeme nazvat dematerializovaný zločin. Kořeny tohoto zločinu je nepoctivost ve světě obchodu, podnikání, bankovnictví a pojišťovnictví. Ţivnou půdou pro něj jsou počítačové systémy s databázemi plnými informací, jejichţ znalost, či manipulovatelnost poskytuje obrovskou výhodu. Takovéto zločiny jsou důsledkem nepoctivosti lidí s vysokou mírou pravomocí, odpovědnosti a důvěryhodného postavení. Jedná se o zločiny tzv. bílých límečků. Ve většině případů tito pachatelé vyuţívají svého mozku k páchání rafinovaných trestných činů. Jedná se o první kategorii pachatelů počítačové trestné činnosti. Tento druh kriminality v sobě neobsahuje prvky násilí, ale téměř vţdy se jedná o nezákonné manipulace a podvody. Často jsou tito pachatelé zaměstnanci poškozené organizace, popřípadě zaměstnanci jejich dodavatelů. Hlavním motivem u řady případů je zisk, jelikoţ se jedná o vysoce výnosnou kriminalitu. Popřípadě se jedná o kombinaci zisku a touhy dokázat svoji intelektuální převahu nad nadřízenými pracovníky nebo zaměstnavatelem, nebo touha po moci či výsadním postavení. Naleznou se však i motivy zcela odlišné, popřípadě jejich další kombinace (Smejkal 2015: 486-487). Druhou kategorií pachatelů jsou hackeři (průnikáři). Hackeři jsou programátoři, kterým samotná práce na počítači slouţí jako odměna a těší je výzva nabourání se do jiných počítačů, ale ve skutečnosti nijak zásadně neškodí. Jejich chápáni je dosti rozpolcené. Na jednu stranu jsou označovány za zločince, kteří jen obtěţují a okrádají morální většinu. Na druhou stranu je jejich způsob myšlení přirovnáván k pionýrskému myšlení, kdy je kyberprostor srovnáván s divokým západem, či jako oblast pro loveckou výpravu nebo pro dobytí. Jejich jednání má tak spíše anarchistické rysy a odpovídají tomu i jejich činy jako zavirovávání počítačů, průniky do vládních počítačových sítí, útoky DoS/DDoS apod. (Gřivna a Polčák 2008: 38-43). Třetí kategorií pachatelů patří organizovanému zločinu. Příslušníci organizovaného zločinu vyuţívají počítačů zejména ke skryté komunikaci, případně praní špinavých peněz. 14

Dále k výrobě různých padělků od softwarových produktů, aţ po platební karty finančních institucí. V neposlední řadě k výrobě a distribuci pornografie všeho druhu. Do čtvrté kategorie můţeme zařadit profesionály, kteří se ţiví nelegální činností s vyuţitím počítačů, respektive průniky a odhalováním státních a obchodních utajovaných informací, popř. také útoky na různé součásti kritické infrastruktury jiných států. Ve většině případů jsou na tuto práci najímáni pachatelé za velké částky peněz, nebo v rámci sluţby ozbrojených sil a tajných sluţeb (Smejkal 2015: 488-489).

15

Trestní činy související s ochranou duševního vlastnictví v prostředí ICT

Jedná se o trestné činy porušující autorská práva, která jsou upravena především v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl několikrát novelizován, a to například předpisem č. 216/2006 Sb., nebo předpisem č. 168/2008 Sb. Autorským právům se věnuje také nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., konkrétně §268 aţ §270. Součástí platné úpravy je nejen ochrana autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a právo pořizovatele databáze, ale také i úprava kolektivní správy předmětných práv, přestupků a správních deliktů proti autorskému právu a právu souvisejícím s právem autorským. Autorská práva tak chrání vědecká a umělecká díla, jako například hudbu, filmy, obrazy, dále to jsou díla literární. Jedná se ale i o městské plány, či konstrukční výkresy. Autorský zákon nezapomíná na ochranu počítačového softwaru, nebo internetových databází. V případě této práce se bude jednat o neoprávněné nakládání s počítačovými programy a neoprávněnou reprodukci a uţití hudby, filmů, databází a knih s vyuţitím prostředku ICT.

Situace v České republice před rokem 2012 Na začátku devadesátých let jsou v kurzu burzy, na kterých dochází k prodeji nelegálních hudebních nahrávek, videonahrávek a také nelegálního softwaru.

Nicméně

k razantnímu nárůstu trestné činnosti související s porušováním autorských práv dochází aţ s rozvojem CD-R mechanik. Poté, co se staly média CD-R a samotný hardware k zápisu dat na toto médium běţně dostupnými na našem trhu, došlo k velkému nárůstu trestné činnosti s tím spojené. Stále častěji se na stránkách inzertních novin, internetových stránek a diskuzních skupin objevovaly nabídky na prodej nelegálního softwaru, hudby, či audiovizuálních nahrávek na CD-R. V souvislosti s rozvojem a zrychlením internetového 16

připojení dochází k online šíření nelegálního softwaru. Na počátku devadesátých let podle statistických údajů dosahovala míra pouţívání nelegálního softwaru aţ 80 %. V roce 2000 jsou čísla skoro poloviční, a to okolo 42 %, nicméně v dalších letech nedochází k dalšímu výraznému sníţení. V roce 2006 bylo podle statistik přibliţně 39 % softwaru získáno nelegálně (Matějka 2002: 42). Další pohled na tuto problematiku v daném období nabízí materiály Policie ČR, které problematice porušování autorských práv věnovaly největší pozornost ze všech druhů kriminality z oblasti ICT. Vzhledem k tehdejšímu společenskému významu jednotlivých zákonem chráněných zájmů a zároveň připravenosti státních orgánů na jejich ochranu. Mezi roky 1992 – 2000 dochází k porušování autorských práv většinou tak, ţe se vyuţívá program na jednom z počítačů, případně na více počítačích, neţ bylo ve smlouvě dohodnuto. Dále se jedná o zasahování do programu, provádění jeho změn a úprav nad rámec daný platným zněním zákona. V neposlední řadě šířením programu jiným osobám, a to kopírováním nebo výrobou a prodejem plagiátů. V níţe uvedené grafické tabulce jsou uvedeny počty stíhaných, obţalovaných a odsouzených osob za porušení práv k počítačovým programům v této době. Počty jsou dle statistik státních zastupitelství a soudů (Ministerstvo vnitra ČR 2015) Tabulka č. 1: 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

382

154

166

181

159

256

281

325

402

Obžalováno 306

125

125

158

125

223

136

265

307

236

125

132

121

82

132

62

148

176

Stíháno Odsouzeno

(Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR 2015) Po roce 2000 dochází k rapidnímu nárůstu trestných činů spojených s porušováním autorských práv. Sice dochází k normativní úpravě, která upravuje a více řeší danou problematiku, nicméně za většinou nových případů stojí fenomén šíření nelegálního obsahu pomocí CD-R a DVD nosičů. Dostupnost těchto medií, rychlost vytváření kopií a snadná práce s těmito novými nosiči, to vše nabízelo nové moţnosti pro šíření nelegálního obsahu. V případě DVD disku vzrostla obliba díky moţnosti přehrávání filmů a různých videí pomoc DVD přehrávače (Musil 2000: 160-163). V souvislosti s rozvojem internetového připojení se první činy objevují po roce 2002. V policejních statistkách se objevují pouze výjimečně, 17

jedná se o několik případů ročně. Opravdový nárůst nastává aţ po roce 2007. Níţe je grafická tabulka trestných činů porušování práv souvisejících s právem autorským a právy k databázím. Jedná se o nepublikované statistiky z Policejního Prezidia, která nabízí počet zjištěných případu dle jednotlivých let a počet, kolik jich z toho bylo objasněno v rámci vyšetřování.

Tabulka č. 2: Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Zjištěno

731

1688

919

430

418

766

327

Objasněno

725

1682

863

427

395

754

307

(Zdroj: Tobiska 2008) V následující části práce jsou představeny jednotlivé případy trestné činnosti, které se staly v daném období a souvisí s ochranou duševního vlastnictví v prostředí ICT.

Porušování autorského práva a tzv. pirátství Mezi nejčastější případy porušování autorských práv patří tzv. pirátství. Jako pirátství je označované jakékoliv neoprávněné nakládání s autorskými díly a ostatními předměty ochrany podle práv souvisejících s právem autorským, bez souhlasu příslušných nositelů práv. Jedná se o pojem s tímto jevem spojený, který je celosvětově vyuţívaný (Česká protipirátská unie 2004). Porušování autorských práv je spojeno s prodejem nosičů, a to s disketovými jednotkami, magnetovými disky, audiokazetami, videokazetami, CD-R, či ještě později DVD médii. K prodeji těchto médií s nelegálním obsahem pachatele vyuţívali nejdříve burzy a trţnice. Trţnice se nacházely převáţně v pohraničí a velmi často byly spojovány s občany vietnamské národnosti. Okresní soudem v Písku byl dne 23. 6. 1998 uznán vinným muţ M. S., který na místní trţnici v Písku formou stánkového prodeje nabízel k prodeji audio a video kazety, o kterých věděl, ţe nejsou originální. Konkrétně se jednalo o 200 audiokazet a 28 videokazet. Soudem byl odsouzen na 14 měsíců nepodmíněného trestu odnětí svobody (CPU 2016). 18

Další případ souvisí s pohraničními trţnicemi, kdy soudem v Chebu byl dne 28. 5. 1999 odsouzen muţ vietnamské státní příslušnosti za to, ţe na místní trţnici v Chebu vystavoval a nabízel k prodeji 366 kompaktních disku, 65 magnetových desek a 54 videokazet s nahrávkami bez souhlasu drţitelů autorských práv k těmto dílům. Odsouzen byl k peněţitému trestu ve výši 50.000 Kč a propadnuti zabaveného majetku v rámci vyšetřování (Tamtéţ). Ve větším rozsahu se však pirátství v České republice začalo vyskytovat v průběhu roku 2000, společně s pouţíváním CD-R. Ještě větší rozvoj přinesl rok 2002 s příchodem DVD. Česky trh byl v tomto ohledu specifický vzhledem k tomu, ţe oproti ostatním státům zde ve většině případů nedocházelo k dovozu nelegálních kopií, které byly průmyslově vyráběny. Pro Českou republiku bylo typické vypalování nelegálního obsahu na CD-R a DVD pomocí osobních počítačů uţivateli, kteří k prodeji těchto nelegálních kopií vyuţívali inzertní noviny. Prodávali je i prostřednictvím Internetu. Vzhledem k dostupnosti hardwaru potřebného k výrobě těchto nelegálních disků a nevelké náročnosti na znalosti uţivatele bylo takovýchto lidí opravdu velké mnoţství, včetně mladistvých pachatelů. Okresním soudem v Ústí nad Labem byl uznán vinným muţ Š. S., který od března roku 2001 do 6. 4. 2005 v místě svého bydliště zhotovoval bez vědomí a souhlasu vlastníku autorských práv na svém PC s pouţitím DVD-RW mechaniky nelegální kopie softwarových produktů. Mezi těmito produkty byly videa na DVD a tituly pro herní konzole. Tyto produkty nabízel prostřednictvím inzertního časopisu TIPSERVIS. Celkově svým jednáním způsobil škodu ve výši 222.112 Kč. Za svůj čin byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody s podmínkou na 4 roky, k propadnutí věci, které k této činnosti vyuţíval, a k uhrazení vymezeně škody (Tamtéţ). Okresní soud v Trutnově dne 15. února 2006 uznal vinným muţe, který v období nejméně od března 2004 do srpna 2004 prostřednictvím Internetu a e-mailové schránky nelegálně a bez vědomí či souhlasu nositelů autorských práv nabízel různé filmy a hry na herní konzoly Play Station. Na základě následných objednávek rozesílal tyto díla na CD-R uţivatelům, kteří mu za ně uhradili finanční hotovost.

Takto rozeslal díla nejméně 6

uţivatelům a způsobil tak škodu ve výši nejméně 21.441 Kč. Odsouzen byl k odnětí svobody

19

na 6 měsíců s podmínkou na 2 roky. Mimo to odsouzený musel zaplatit peněţitý trest ve výši 15.000 Kč a uhradit škody, které mu byly vyčísleny (Tamtéţ). Nesmí se také zapomínat na uţívání nelegálního počítačového softwaru pro soukromé a komerční účely. V této době je povaţováno neoprávněné vyuţívání počítačových programů pro soukromou neboli domácí potřebu za nejrozšířenější čin čistě počítačové kriminality. Důleţitým faktorem, který ovlivňuje mnoţství nelegálně uţívaného počítačového softwaru, je kupní síla obyvatelstva. Vzhledem k reálným příjmům obyvatel byla cena kvalitních programů opravdu vysoká. S rostoucí kupní sílou a inovacemi vlastníků autorských práv postupem let vyuţívání nelegálního počítačového softwaru klesalo. K obdobnému problému docházelo i v komerční oblasti, kdy podnikatel z důvodu neochoty k investicím nebo nedostatku finančních prostředků získá nelegálně software a uţívá ho. Mnohem častější bylo jednání, kdy podnikatel zakoupí menší počet licencí, neţ pak v reálu ve své firmě vyuţívá. Pro představu můţe slouţit statistika BSA2, která nabízí relativní pohled na vývoj vyuţívání mnoţství nelegálního komerčního softwaru v České republice. K jednotlivým rokům je v procentech uvedeno, kolik je nelegálního softwaru, z celkového objemu softwaru, vyuţívaného v komerční sféře (Ministerstvo vnitra ČR 2015).

Tabulka č. 3: Rok

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

%

66 %

62 %

53 %

52 %

45 %

42 %

39 %

(Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR 2015) Dalším důleţitým negativním faktorem byl vztah k řešení problému ze strany subjektu, které přímo prodávaly licence k počítačovému softwaru. Jednalo se o firmy zajištující ICT vybavení pro dané podniky a úmyslně, či na výslovné přání zákazníka, instalovaly a servisovaly nelegální kopie programu do ICT zařízení. Tyto subjekty tak disponovaly informacemi o nelegálním uţívání softwaru a přitom nebyly nijak zásadně motivovány k odstranění tohoto problému.

2

Business Software Alliance - je sdruţení firem působící ve více neţ 80 zemích světa, prosazující zájmy softwarového průmyslu.

20

Obvodní soud pro Prahu 10 vynesl v říjnu 2005 rozsudek nad jednatelem středně velké společnosti, jeţ se zabývá přepravními sluţbami. V jeho společnosti byl nelegální software uţíván ve čtyřech počítačích. Jednatel byl odsouzen k dvouletému trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu trestu na dva roky. Soud uloţil téţ trest propadnutí věci, a to dvou HDD a 38 CD-R. Jednatel je rovněţ povinen nahradit škodu vzniklou společnostem Adobe, Microsoft a Symantec, a to ve výši zhruba 270 tisíc korun (BSA 2016). Na prodej nelegálního softwaru předinstalovaného v počítačích v dubnu 2007 doplatil 42letý majitel společnosti, která se zabývá prodejem výpočetní techniky. Okresní soud v Děčíně ho odsoudil k trestu odnětí svobody na osm měsíců nepodmíněně. Je rovněţ povinen nahradit škodu vzniklou společnosti Microsoft, a to ve výši 62 tisíc korun. Během vyšetřování se prokázalo, ţe společnost prodala minimálně v devíti případech osobní počítač s neoprávněně nainstalovaným operačním systémem MS Windows. Zaměstnanci společnosti vypověděli, ţe nelegální software nainstalovali do počítačů na základě pokynu majitele společnosti (BSA 2016).

Camcording Tímto pojmem je označováno neoprávněné pořizování záznamu filmu na kamery a jiná zařízení, která jsou schopná pořizovat audiovizuální záběry, a to v prostorech kin přímo při projekci filmu. Takto pořízené záběry jsou označovány jako tzv. kinoripy. Jedná se o kopie filmu nahrané v kinosále, které mívají sice nízkou obrazovou a zvukovou kvalitu, ale na druhou stranu se jedná první kopie daného filmu, které se objevují na Internetu, a proto je o ně opravdu velký zájem. Protiprávnost tohoto jednání byla zakotvena novelou autorského zákona, která začala platit v květnu 2006. Za zmínku stojí, ţe peněţité tresty za tento kriminální čin jsou v řádech statisíců korun (Česká protipirátská unie 2008). Okresní soud v Mostě dne 22. 3. 2007 shledal vinným mladého muţe M. Z., který dne 12. 3. 2006 v kině Cinema City Flora v Praze při promítání filmu Rafťáci pořídil záznam filmu kamerou bez souhlasu vlastníku práv k tomuto filmu. Tento film následně nabídnul ve formátu souboru ke staţení na Internetu. V následujících dnech zveřejňoval na Internetu odkazy na webové stránky, z nichţ bylo moţné jím natočený a upravený film kopírovat. Muţ 21

byl odsouzen k 3 měsícům trestu odnětí svobody a s podmínkou na 1 rok a uhrazení škod ve výši 247. 750 Kč (CPU 2016).

Sdíleni a poskytování nelegálních dat pomoci sítě Internet S rozvojem internetového připojení se i v České republice začalo vyuţívat této veřejné sítě k páchání kriminální činnosti spojené s porušováním autorských práv. K protiprávnímu jednání v této době dochází především sdílením výměnných sítí na Internetu prostřednictvím peer-to-peer3. K takovémuto sdílení je třeba mít volně dostupný program, který se nazývá P2P klient. Tento program zprostředkovává kontakt mezi zájemci o konkrétní data a osobou, která jim je nabízí. Mezi nejčastěji vyuţívané P2P klienty patřil Direct Conncet a BitTorent. Dochází tak k předání velkého mnoţství dat, včetně filmů, hudby, her, programů, který je ve většině případů chráněn autorskými právy. Právě takto sdílená data se stala velkým zdrojem pro „počítačové piráty“, kteří si mohli jednoduše stáhnout nelegální software a bez větších úprav jej mohli dále distribuovat pomocí kopií na CD-R a DVD nosičích (Česká protipirátská unie 2008). Obvodní soud v Praze dne 29. 9 2006 uznal vinným muţe, který se nejméně od roku 2002 do 16. 1. 2006 na svém pracovišti v Praze 10 připojoval k Internetu a sdílel zde v rámci výměnných sítí pomocí speciálního programu DC+ hudební a audiovizuální soubory. Ty poté nabízel ostatním uţivatelům, a to bez vědomí a souhlasů nositelů autorských práv. Došlo tak k šíření více ne 717 komerčních titulů. Za své jednání byl odsouzen k 7 měsícům odnětí svobody s podmínkou na 14 měsíců a k uhrazení škod, které svým jednáním způsobil (CPU New 2016). Další formou šíření nelegálního obsahu prostřednictvím Internetu je nahrávání těchto dat prostřednictvím FTP 4 serveru, či jiných serverů slouţících k uchování dat. Celkově FTP servery jsou počítače s úloţným prostorem, na které lze jednoduše umísťovat soubory, nebo

3

Dále jen P2P.

4

File Transfer Protokol - je v informatice protokol pro přenos souborů mezi počítači pomocí počítačové sítě.

22

je stahovat. Ke staţení dat tak je potřeba mít pouze počítač s internetovým prohlíţečem, připojený Internet a odkaz, který nás přímo dovede k datům. Protiprávní je také jednání, kdy jsou na Internet umísťovány a tak zveřejňovány odkazy na nelegální díla, které následně umoţní jednoduché staţení. Tyto odkazy lze nalézt na různých blozích nebo jsou šířeny prostřednictvím diskuzních fór zaměřených na pirátské materiály. V České republice se jedná například o stránku www.warforum.cz. Obvodní soud pro Prahu 7 dne 26. 3. 2009 uznal vinným sedmatřicetiletého M. P., který způsobil škodu značného rozsahu tím, ţe dne 2. 10. 2007 bez souhlasu autora či jiných nositelů práv umístil na Internet 8 RAR souborů obsahujících celovečerní film reţiséra Jana Hřebejka „Medvídek“. Zároveň zveřejnil odkazy a heslo potřebné k získání původního AVI souboru z uvedených RAR souborů. Muţ byl odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok s podmínkou na tři a půl roku a k úhradě škod souvisejících s jeho jednáním (CPU New 2016).

Situace v České republice po roce 2012 Situace kolem porušování autorských práv prostřednictvím ICT technologií byla nejvíce ovlivněna prudkým rozvojem a vyuţíváním Internetu. Intenzivní nárůst lze spatřit v počtu uţivatelů, který se navýšil z 20 % domácností připojených k Internetu v roce 2005 na takřka 70 % domácností připojených k Internetu v roce 2013 v České republice (Smejkal 2015: 52-53). Další důleţitá data přináší výzkum od Českého telekomunikačního úřadu, který v roce 2013 zveřejnil vyuţití počítačů mezi občany. Tímto úřadem bylo zjištěno, ţe počítače vyuţívá téměř 80 % obyvatel starších 15-ti let, přičemţ v roce 2006 to bylo jen 60 % obyvatel. Z toho Internet vyuţívá téměř 76 % obyvatel (CTU 2016). Po porovnání těchto dat je patrný velký rozvoj ve vyuţívání Internetu v České republice a přesun aktivit většiny uţivatelů vyuţívající ICT do online prostředí. Ve stejném duchu se v posledních letech posouvá kriminální činnost spojená s autorskými právy do kybernetického prostředí, které s sebou přináší Internet. V policejních statistikách zabývajících se touto problematikou je moţné vidět mírný pokles takto spáchaných trestných činů, popřípadě totoţná čísla. Důleţitější je fakt, ţe toto číslo není tak velké vzhledem k ostatním druhům počítačové kriminality. V tom lze nalézt zásadní rozdíl oproti dřívějším letům, kdy právě porušování autorských práv bylo 23

povaţováno za aktuálnější problém, a policie věnovala velké úsilí v boji proti tomuto typu počítačové kriminality. Tato změna postoje můţe souviset s kvalitnější vybaveností a tím pádem většími moţnostmi policie efektivně řešit i jiné druhy počítačové kriminality a zvýšením spolupráce mezi Národním centrem pro kybernetickou bezpečnost v gesci NBÚ a Policií ČR. Také porovnání obtíţnosti vypátrání pachatelé, který šíří závadný obsah na Internetu a usvědčení pachatelé, který nabízí nelegální díla prostřednictvím inzertních novin či na trţnicích, je rozdílné. Nabízí se otázka, zda nové případy spojené s autorským právem nejsou pro policisty problematičtější, tudíţ nesnadno objasnitelné a vzhledem k tomu méně zajímavé. Tabulka nabízí pohled na jednotlivé roky s počtem trestných činů proti autorským právům, které byly v daném roce spáchány, a vychází ze statistik Policejního prezidia ČR. Tabulka č. 4: Roky

2011

2012

2013

2014

Počet činů

155

152

181

245

(Zdroj: Policejní prezidium ČR 2015) U problematiky šíření nelegálního počítačového softwaru jsou vidět velké poklesy kriminality v komerční sféře, na rozdíl od toho roste vyuţívání u domácností vzhledem k rozšíření vysokorychlostního Internetu. Celkově klesá vyuţívání nelegálního počítačového softwaru a Česká republika je aktuálně 12. zemí na světě s nejniţším vyuţíváním nelegálního softwaru (BSA 2014). V posledních letech totiţ dochází i k proměně podoby počítačů, které lidé vyuţívají. Od nepříliš uţivatelsky přístupných stolních počítačů se pozornost přesunula k notebookům, později k tabletům a nyní i k chytrým telefonům, které můţeme vzhledem k jejich hardwarovému vybavení srovnávat se stolními počítači před několika lety. Pro nás je však důleţité softwarové vybavení. V posledních letech je trend to, ţe jsou ICT zařízení prodávány i s nainstalovanými programy, minimálně s operačním systémem. Tento systém díky jednoduchému rozhraní např. Google Play umoţnuje pomocí Internetu snadné staţení, programu, her, ale i písniček, či filmů. Dá se předpokládat, ţe právě takto vhodně zvolená strategie můţe mít zásadní vliv na sníţení porušování autorských práv. Stejně vhodné jsou stále více populární digitální televizní programy, které umoţňují online legální přehrávání filmů a televizních pořadů. V Českém prostředí se jedná například o Voyo, či relativně nově O2 TV.

24

Rozšíření a zrychlení internetového prostředí v poslední době také změnilo podobu tzv. pirátství, spojeného s šířením nelegálního obsahu. V daleko menší míře lze najít případy související s šířením nelegálního obsahu pomocí medií, jako CD-R, či hlavně DVD nosičů. Většina případů řešených v posledních letech souvisí s Internetem. I u těchto skutků je ovšem vidět změna, kdy dochází v daleko menší míře k vyuţívání sdílení, jako nástroje pro šíření nelegálního obsahu. Pozornost se přesunula k různým uloţištím, které jsou pro uţivatele ještě jednodušší, a s vysokorychlostním Internetem umoţňují stahovat velké objemy dat najednou. Lze také vypozorovat, ţe vyčíslené škody způsobené tímto jednání dosahují větších částek. S porušováním autorských práv jsou také stále více spojovány tzv. stránky s embedovaným videem. Jedná se o stránky, které uţivatelům Internetu umoţňují online sledování filmů a hlavně seriálů. I kdyţ se jedná většinou pouze o weby, které odkazují na obsah uloţený ve většině případu na zahraničních serverech, dopouští se provozovatel těchto stránek svým jednáním porušování autorských práv. Toto jednání se objevovalo jiţ před rokem 2012, nicméně v boji proti této kriminalitě je důleţitý rozsudek soudu, který byl vynesen aţ v roce 2012. Kdy došlo k odsouzení 16 letého mladíka z Liberecka, který jako hlavní správce a administrátor stránky zpřístupnil prostřednictvím tzv. embeddingu přibliţně 15,5 milionu zhlednutí nelegálních kopií filmů a seriálů. Svým jednáním způsobil škodu výší, neţ 15.500.000 Kč (Česká protipirátská unie 2014). V roce 2013 byl trestně stíhán 35 letý muţ z Ostravy, který na filehostingové uloţiště uploadoval tisíce neoprávněných kopií filmů. Muţ vystupoval pod přezdívkou Rottwailer a na diskuzních warezových fórech zveřejňoval odkazy na nelegální kopie, které na servery sám uloţil. Zároveň, mu za to byly vypláceny odměny od provozovatelů těchto serverů a přišel si tak k více neţ 110 tisícům korun. Svým jednáním způsobil škodu téměř 52 milionů (Tamtéţ).

25

Trestné činy proti důstojnosti osoby v prostředí ICT

Tato kapitola se zabývá protiprávním jednáním s vyuţitím ICT, které je obdobně páchané v reálném prostředí, popřípadě vede k reálným trestným činům. Rozvoj ICT, zvláště dostupnost a vyuţívání Internetu, však přinesl masové rozšíření a radikálně pozměnil způsoby a moţnosti pachatelům k páchání těchto trestných činů. Tato část práce se zabývá protiprávním jednáním mravnostního charakteru prostřednictvím ICT souvisejícím s šířením pornografie, včetně šíření dětské pornografie. Dále je zde vymezeno jednání omezující či zasahující do práv a hodnot lidí prostřednictvím ICT. K takovémuto jednání lze zařadit trestné činy související s nedovoleným kontaktem s dítětem tzv. kybergrooming, trestné činy nebezpečného pronásledování tzv. kyberstalking a trestné činy spojené s kyberšikanou. Dle přední policejní psycholoţky Ludmily Čírtkové jsou tato jednání zvláště nebezpečná vzhledem k tomu, ţe velice často jsou oběťmi děti či mladiství. Děti a mladiství představují zvláště zranitelné oběti jelikoţ u nich není vytvořená identita osobnosti a dopad je silný. Újma ve virtuálním světě tyto oběti bolí stejně, jako újma v reálném světě (Čírtková 2013). Jelikoţ se jedná o protiprávní jednání prostřednictvím ICT, s kterým následně souvisí více trestných činu v reálném světě, budou jednotlivé trestné činy představeny vţdy u popisu daného jednání.

Situace v České republice před rokem 2012

26

Šíření, výroba a jiné nakládání s pornografií Počítače a Internet připravily ideální podmínky pro šíření pornografie. Lze na tom velmi snadno demonstrovat, jak ICT dokáţe změnit letitý a zaběhnutý systém určitého lidského konání. V době před Internetem se pornografie šířila především v podobě časopisů prodávaných „z ruky do ruky“. Později stejným způsobem distribuovanými videokazetami. Výjimku tvořily „oficiální“ pornografické časopisy nabízející spíše měkčí odrůdu této zábavy. Internet znamenal pro šíření pornografie opravdovou revoluci ve světě, coţ lze vidět na tom, ţe pornoservery existovaly a vydělávaly jiţ v době, kdy ostatní druhy elektronického podnikání byly ještě ve svých začátcích. Stejně tomu tak bylo i v České republice (Matějka 65-66). Z hlediska české právní úpravy je otázka šíření pornografie aktuálně řešena § 191 TZ, dříve § 205 TZ. Dle této právní úpravy je trestná výroba a distribuce pornografických materiálů, ve kterých jsou znázorněny násilné a lidskou důstojnost poniţující činnosti, styky s dětmi a zvířaty, případně jiné patologické sexuální praktiky. Dále je trestné zpřístupňování jakýchkoliv pornografických materiálů nezletilým. Nicméně řešení problematiky šíření pornografie prostřednictvím Internetu je komplikované, jelikoţ některé země ji vůbec netrestají. Také je velmi těţké kontrolovat přístup nezletilých k tomuto materiálu. Pro tuto bakalářskou práci a samotnou komparaci proto bude stěţejní problematika spjatá s šířením, výrobou a jiným nakládáním dětské pornografie. Společnost po celém světě aktuálně věnuje tématu dětské pornografie zvláštní pozornost, i kdyţ dětská pornografie existuje řadu let. Nejdříve se jednalo o šíření dětské pornografie prostřednictvím fotografií, magazínů, následně filmů a nahrávek. Distribuce dětské pornografie je z části spojena s organizovaným zločinem, kdy má komerční a mezinárodní charakter. Internet v tomto případě slouţí k usnadnění výměny fotografií a nahrávek, které jsou uloţeny většinou na zahraničních datových uloţištích. Tyto uloţiště jsou zaheslovány, nicméně po zaplacení určité částky mohou být komukoliv zpřístupněny. Druhým způsobem distribuce je neplacená výměna mezi pedofily. Ti k šíření dětské pornografie vyuţívají řady internetových sluţeb. Jedná se především o komunikaci prostřednictvím webových stránek a síťových diskuzních skupin (Poţár a Kalamár 2011). K šíření zpočátku byly vyuţívány CD-R nebo DVD média, následně je obsah sdílen pomocí P2P, přímá výměna pomocí elektronické pošty, s rozvojem a zrychlením Internetu dochází k vyuţívání datových uloţišť. Soubory s dětskou pornografií mají velmi často jiný matoucí název a jsou zaheslovány (Ministerstvo vnitra ČR 2015). 27

Obviněny muţ ve schránce elektronické pošty a na disku svého notebooku na pracovišti vědomě přechovával videozáznamy s dětskou pornografií.

Tyto a podobné

materiály také vědomě přijímal a odesílal jiným uţivatelům pomocí elektronické pošty. Za tuto činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců (Smejkal 2015: 199-201).

Kyberšikana Tímto termínem jsou označovány nebezpečné komunikační jevy, které jsou páchané prostřednictvím ICT, a to především prostřednictvím Internetu a mobilních telefonů. Tyto komunikační jevy mají za následek ublíţení nebo jiné poškození oběti. Ve většině případů se jedná o děti či mladistvé. Kyberšikana úzce souvisí s šikanou, nicméně kyberšikana se odehrává pouze v psychické rovině. Právní vymezení kyberšikany je problematické, jelikoţ v trestním zákoníku lze nalézt aţ 18 paragrafů, dle kterých ji lze klasifikovat. Mezi nejváţnější z nich patří § 144 - účast na sebevraţdě, za který hrozí aţ 12 let odnětí svobody, a § 175 - vydírání, za který hrozí aţ 16 let odnětí svobody (Krejčí 2010). U jednotlivých případů kyberšikany v ČR v tomto období lze vidět nejdříve vyuţívání mobilních telefonů. Ty k páchání tohoto jednání vyuţívaly textové zprávy a multimediální zprávy. Daleko větší rozvoj je spojen s dostupností Internetu a vytvořením aplikací, které vedly k vyuţívání Internetu i dětmi a mladistvými. Výzkum provádění v roce 2009 v rámci projektu E-Bezpečí, který se dá povaţovat za jeden z nejlepších projektů v ČR zabývající se touto problematikou, jasně dokazuje, jak velký problém kyberšikana pro děti v ČR představuje. Z výsledku tohoto výzkumu vyplynulo, ţe téměř 47 % dětí mělo problémy s kyberšikanou, z toho téměř polovina útoku byla vedena proti dětem ve věku 6-10 let. Z projevu kyberšikany je pro ţáky nejčastějším problémem nadávání, uráţení, zesměšňování a poniţování realizované prostřednictvím SMS zpráv, e-mailů, v chatu nebo v diskuzi. Dále z průzkumu vyplývá, ţe velmi často dochází k prolomení ochrany elektronických účtu uţivatelů, a to do e-mailového účtu, diskuzního či účtu k vzdělávacímu prostředí. Třetím 28

nejčastějším problémem bylo vyhroţování a zastrašování prostřednictvím SMS zpráv, emailů, v chatu nebo v diskuzi na webové stránce. Za zmínku také stojí fakt, ţe oběti kyberšikany ve většině případů neřeší své problémy s rodiči (Krejčí a Kopecký 2010) Za zvláště nebezpečný počin se dá povaţovat tzv. happy slapping, který spočívá ve fyzickém útoku na nic netušící oběť, jejíţ překvapenou reakci si útočníci nahrají nejčastěji pomocí mobilního telefonu a sdílí ji na Internetu. Kyberšikana není zaměřena jen na děti a mladistvé. Můţe být nebezpečná i pro ostatní obyvatele ČR. Jedná se zejména o kantory na základních, středních a vysokých školách, kteří se mohou setkat s kyberšikanou zaměřenou vůči učitelům. Pachatele v těchto případech vytvářejí dehonestující webové stránky nebo falešné profily, popřípadě provokují své učitele tím, ţe jejich reakci natáčejí a zveřejňují prostřednictvím Internetu (E-bezpečí 2009). V roce 2009 ţák 9. třídy napadl mladšího spoluţáka a několik minut ho kopal, fackoval a mlátil pěstí do obličeje. Přihlíţely tomu desítky dalších ţáků, které agresora povzbuzovaly, a jeden z nich scénu i nahrál na video. Nahrávka byla následně publikována na serveru YouTube.com, kde ji vidělo přes 700 uţivatelů (Novinky 2009a). Prostřednictvím Internetu vyhroţoval devatenáctiletý mladík smrtí ţákům šestých tříd havířovské základní školy, kterou dříve i sám navštěvoval. Video s vyhrůţkami se objevilo i na serveru Youtube.com a internetovém fóru této základní školy (Lidovky 2009). O první případ kyberšikany, který si vyţádal lidský ţivot, byl případ kyberšikany bývalého učitele a zároveň ředitele Jiřího Pacholíka ze Ţelezného Brodu. Ten se v roce 2008 dostal do potyčky s jedním z ţáku 9. třídy základní školy. Učitel uhodil ţáka, který ho nejdříve vyprovokoval svým hrubým a neslušným chováním. Celý incident byl natočen na video a šířen prostřednictvím serveru Youtube.com. Učitel po tomto incidentu přišel o zaměstnání a po necelém roce spáchal sebevraţdu. Je sice diskutabilní, zda ho k tomuto tragickému činu vedl pouze tento incident. Nicméně od incidentu tento učitel trpěl hlubokými depresemi, a je zde velká míra pravděpodobnosti souvislosti (Jablonecký deník 2008).

Kyberstalking

29

Pojem stalking označuje opakované, dlouhodobé, stupňované a systematické obtěţování, které má různé formy a i různou intenzitu. Pokud pachatel vyuţívá k tomuto jednání ICT prostředky, jedná se o kyberstalking. Útočník se snaţí u oběti vyvolat pocit strachu a přinutit ji k určité věci, s kterou by normálně nesouhlasila. Nejčastějšími oběťmi stalkingu jsou známé osobnosti, popřípadě bývalí partneři pachatelů. Stalking je v novém trestním zákoníku vymezen jako trestný čin nebezpečného pronásledování dle § 354. Přitom musí být jednoznačné, ţe pronásledovatel tak činí proti vůli oběti. Pronásledování musí být intenzivní a dlouhodobé, to znamená minimálně 4-6 týdnů (Kopecký 2010a). Opět se jedná o trestnou činnost, u které rozvoj ICT a především Internetu znamenal velký obrat a nabídl pachatelům úplně jiné moţnosti. Nejdříve byly k tomuto jednání vyuţívané mobilní telefony, kdy docházelo k bombardování oběti SMS, MMS zprávami či telefonáty. Následně s rozvojem a dostupnosti Internetu pachatelé k této činnosti začali vyuţívat různé messengery, například ICQ, popřípadě diskuzní skupiny či jiné formy chatu. V neposlední řadě zde patří také jiné komunikační moţnosti jako například sluţba Skype nebo komunikace prostřednictvím sociálních sítí. S nebezpečným pronásledováním je spojený také trestný čin nebezpečného vyhroţování, který lze pokládat za jakýsi předstupeň k nebezpečného pronásledování. Právně je toto jednání vymezené § 353 a v prostředí ICT k němu dochází za pouţití stejných prostředků jako u výše zmíněného nebezpečného pronásledování. Ve většině případů dochází k páchání obou těchto činů zároveň. Stalker Petr Hanuš mezi roky 2005-2007 pronásledoval svoji kolegyni Michaelu M. K tomuto jednání vyuţíval také ICT prostředky jako zasílání emailů a sms zpráv. Dále ji fyzicky špehoval a napadal. Oběť jeho jednání nahlásila policii. Hanuš byl odsouzen za trestný čin násilí proti skupině obyvatel, jelikoţ v této době ještě neexistoval trestný čin nebezpečného pronásledování. Hanuš byl odsouzen ke 250 hodinám veřejně prospěšných prací, ale trest mu byl změněn na 125 dni vězení, jelikoţ veřejné práce neplnil. Celý případ měl nakonec tragickou dohru. Kdyţ 17. července 2007 tento násilník svoji oběť ubil dřevěnou větví před jejím domem. Za tento čin byl odsouzen k 15 letům trestu odnětí svobody (Kopecký 2010a).

Kybergrooming

30

Jedním z nejnebezpečnějších jednání, kterým mohou být uţivatele Internetu vystaveni je tzv. kybergrooming. Tento termín označuje chování pachatelů internetu, kteří se snaţí v obětech svého jednání vyvolat falešnou důvěru a přimět ji k osobní schůzce pomocí vzájemné komunikace prostřednictvím Internetu. Jedná se tedy o určitý druh psychické manipulace, který je páchán pouze prostřednictvím ICT. Výsledkem tohoto jednání je ve většině případů sexuální zneuţití oběti, fyzické násilí nebo zneuţití pro dětskou prostituci či k výrobě dětské pornografie. Toto jednání samozřejmě probíhá v reálném světě, lze tak vidět nebezpečné prostoupení mezi kybernetickým a reálným prostředím. Velmi často je toto jednání moţné rozdělit na čtyři základní etapy. Nejdříve dochází k přípravě kontaktu, následuje navázání kontaktu s obětí, postupné prohlubování vzájemných vztahů a poslední etapou, která je páchaná prostřednictvím Internetu, je příprava na osobní schůzku. Samotná schůzka s obětí uţ je realizována v reálném prostředí. U tohoto trestného činu jsou obětmi převáţně děti a mladiství (Kopecký 2010b). K právnímu vymezení kybergroomingu dochází aţ v roce 2014. Dříve toto jednání bylo spojené s trestnými činy, ke kterým docházelo v reálném prostředí. To bylo v této době velmi problematické a omezovalo to moţnosti orgánům činných v trestním řízení. I v tomto případě jsou nástroje a moţnosti pachatele spojené s technickým vybavením a rozvojem Internetu. Nejčastěji v této době dochází k vyuţívání komunikačních platforem jako jsou veřejné chaty, internetové seznamky a instant messengery jako ICQ či Skype. V posledních letech sledovaného období se jiţ objevují sociální sítě, a to Facebook.com. V této době také dochází k vyuţívání inzertních portálů, kde jsou dětem nabízeny různé formy výdělku, či kariéry v modelingu. Dále také docházelo k hledání potenciálních obětí na serverech, které se zabývali volnočasovými aktivitami pro děti, či na herních portálech (Tamtéţ). Nejznámějším a typickým příkladem kybergroomingu v České republice je případ Pavla Hovorky. Ten v pracovní době na Internetu vyhledával chlapce ze sociálně slabšího prostředí a následně zjišťoval jejich zájmy. Poté jim začal nabízet peníze, nebo splnění jejich přání, pokud mu pošlou své nahé fotografie. Díky těmto fotografiím pak chlapce vydíral a nutil je k orálnímu a análnímu sexu. První oběť zneuţil jiţ v roce 2005, odsouzen byl však aţ v roce 2009. Soud uznal Hovorku vinným celkově ze sedmi případu pohlavního zneuţívání a třinácti případů vydírání. K tomu byl odsouzen také za ohroţování výchovy mládeţe a za svádění k pohlavnímu styku. Celkově byl odsouzen k 8 letému trestu odnětí svobody nepodmíněně (Novinky 2009b).

31

Situace v České republice po roce 2012 Pro většinu výše zmíněných druhů trestné činnosti je společné to, ţe jsou k jejich realizaci vyuţívány stále více sociální sítě. Sociální sítě umoţnují uţivatelům vytvářet soukromé nebo profesionální profily, pomocí kterých je moţné komunikovat, sdílet informace, fotografie, videa a i prezentovat další aktivity. Sociální sítě jsou tak ideální pro šíření informací, a to včetně takových informací, které mohou naplnit skutkovou podstatu, protoţe mezi významné vlastnosti sociální sítě patří i moţnost podvrhnout informace, případně velmi rychle vytvořit věrohodný falešný profil. V České republice vyuţívalo v roce 2013 nejvíce uţivatelů Facebook.com, a to 3,8 milionů, dále bylo 880 tisíc uţivatelů na Lide.cz, 628 tisíc uţivatelů na Spoluţaci.cz a 400 tisíc uţivatelů Google+. Pro příklad návštěvnost Facebooku vzrostla mezi roky 2011 aţ 2012 o necelých 90 % (Smejkal 2015: 157-159). Vzhledem k tomu, ţe většina obětí těchto trestných činu jsou děti a mladiství, je pro vykreslení důleţitosti sociálních sítí v této době relevantní výzkum provádění na této skupině. Ten nám ukazuje, ţe nejvíce respondentů zná právě Facebook - 92 %, lidé - 62 %, Google+ - 57%, Spoluţaci.cz - 55% a Twitter - 52% (Szotkowskí a Kopecký a Krejčí 2013: 137-138). Nejen z těchto dat lze předpokládat, ţe mnoho uţivatelů na sociálních sítích jsou děti či mladiství, kteří jsou i cílovou skupinou většiny pachatelů těchto druhů trestné činnosti. V případech souvisejících s šířením, výrobou a jiným nakládáni s pornografií, zvláště dětskou pornografií, lze vidět stejný vliv ve vyuţívání sociálních sítí k páchání této trestné činnosti. Prostřednictvím sociálních sítí dochází ke komunikaci mezi pachateli, vyměňování a rozesílání inkriminovaných materiálů a k lákání či přesvědčování potenciálních obětí. Pomocí falešných profilu dochází i k „dobrovolnému“ získání fotografií a videozáznamu se sexuální tematikou přímo od poškozených. Jako uloţiště materiálu jsou stále méně vyuţívané CD-R a DVD. Nyní jsou k tomuto účelu vyuţívány externí disky nebo filehostingové uloţiště. V roce 2013 byl soudem uznán vinným Petr Bukvic za trestný čin výroby a šíření dětské pornografie, znásilnění a pohlavní zneuţívání. Byl odsouzen k sedmi letům trestu odnětí svobody a k povinné sexuologické léčbě. Trestné činnosti se dopouštěl několik let. Své oběti z řad dívek ve věku 13-14 let si hledal prostřednictvím sociálních sítí (Týden 2013). U trestných činů souvisejících s kyberšikanou je opět vidět proměna kvůli sociálním sítím. Dle výsledku výzkumu lze v posledních letech vidět změnu komunikační platformy 32

pro páchání kyberšikany. Většina útočníků, více neţ 37 %, vyuţívá sociální sítě. Dále to jsou neveřejné chaty 21 % a SMS zprávy 18 %. Více neţ 50 % dětí z České republiky se setkalo s určitou formou kyberšikany (Szotkowskí a Kopecký a Krejčí 2013: 117-119). Dá se říci, ţe se toto číslo relativně stabilizovalo, neklesá ani neroste, i kdyţ by se dal čekat nárůst vzhledem k rozvoji ICT a dostupnosti Internetu. Na druhou stranu je daleko více kladen důraz na bezpečnost a výchovu v prostředí Internetu. Nejlepším příkladem je právě projekt dostupný na stránkách e-bezpeci.cz. Obdobná situace je i u trestných činů souvisejících s kyberstalkingem. V posledních letech došlo k nárůstu různých forem aktivit jednotlivých pachatelů právě prostřednictvím sociálních sítí. Výrazný posun v boji proti trestným činům souvisejícím s tzv. kybergroomingem nastává

v roce

2014,

kdy

nabývá

účinnosti

novela

trestního

zákoníku,

která

dle § 193b umoţnuje stíhat pachatele této trestné činnosti. To umoţňuje orgánům činným v trestním řízení moţnost stíhat pachatele, který se snaţí získat informace a důvěru obětí prostřednictvím Internetu. Orgány činné v trestním řízení tak mohou zabránit dalším trestným činům, k jejichţ realizaci pachatele kybegrooming vyuţívají. I v případě kybergoomingu se v posledních letech objevuje stále více případů, ke kterým došlo prostřednictvím sociálních sítí. Propracovaný systém virtuálních sociálních vazeb nabízí ideální podmínky pro jeho realizaci. Stále velkou hrozbu tohoto jevu ukazuje výzkum na dětech a mladistvých, kteří vyuţívají stále častěji Internet k tomu, aby se mohli seznámit a najít si kamarády. Z výzkumu je patrné, ţe více neţ polovina respondentu komunikuje s neznámými lidmi na Internetu. Z toho 49 % šlo na osobní schůzku s neznámou osobou, kterou znaly pouze prostřednictvím Internetu a v reálnem světě se s ním nikdy nesetkaly (Tamtéţ: 130).

33

Podvodné jednání za účelem zisku v prostředí ICT

Podvody jsou velmi starým druhem trestné činnosti, kde hlavním cílem pachatele je uvést oběť v omyl a na základě toho na úkor oběti zbohatnout. S příchodem Internetu, vzniká revoluce a masivní nárůst této trestné činnosti. Revoluci přináší moţnost páchání podvodu na dálku a vydávat za někoho jiného a skrývat vlastní identitu (Smejkal 2015: 133-134). Tato kapitola se tak bude zabývat podvodným jednáním prostřednictvím ICT, a to hlavně za pomocí Internetu, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu dle § 209 trestního zákoníku. Vzhledem k rozsahu tohoto tématu a moţnostem se bakalářská práce nebude zaměřovat na skutky páchané v bankovních institucích. Jedná se o trestné činy páchané většinou zaměstnanci těchto institucí a společně s podvodem dochází i k zpronevěře dle § 209 trestního zákoníku. Kapitola se také nebude zabývat případy zneuţití platebních karet, které se dají v určitých případech také klasifikovat jako podvodné jednání.

Situace v České republice před rokem 2012 Mezi první případy tohoto jednání v České republice patří provozování pyramidových her (letadel) s pouţitím počítače či Internetu. Z počátku devadesátých let je známa 34

tzv. Kyjovská buňka, která tento podvod s letadlem provozovala. Do hry se zapojilo a přispělo více neţ 10 000 osob, zisk si však rozdělilo pouze 15 organizátorů (Matějka: 47). Větší rozvoj tohoto druhu podvodu však přinesl rozvoj Internetu, lze tak najít mnoho případů s obdobným scénářem, avšak v odlišné podobě. Podvodné jednání páchané převáţně prostřednictvím Internetu ve svých počátcích vyuţívalo hlavně neznalost a neopatrnost uţivatelů, kteří se teprve seznamovali s prostředím na Internetu. Lze najít případy podvodných finančníků, kteří lákali své oběti na zázračné zisky na různých obchodech s komoditami či cennými papíry. Tito podvodnici se na svých stránkách chlubili AAA ratingy od agentur, přitom ve většině případů měli své webové stránky na freewebech a pouţívali neplacené emaily pro komunikaci (Tamtéţ: 62). Mnoho podvodů je v této době spojeno s nabízením sexuálních sluţeb, které jsou nabízeny formou inzerátu na seznamkách, popřípadě na zvláštních freewebových stránkách. Sexuální sluţby byly na těchto stránkách nabízeny za poslání čísla dobíjecího kupónů pro mobilní telefony, později za poslání prémiových zpráv (Tamtéţ: 61). Jak jiţ bylo výše zmíněno, nárůst podvodných jednání přichází s rozvojem a větší dostupností Internetu. V této době je nejvíce podvodů realizováno prostřednictvím emailů. Dochází k vyuţívání emailů ke komunikaci mezi pachateli a obětmi, nebo k rozesílání podvodných zpráv za účelem zisku citlivých dat, které by se daly následně zneuţít. Jednání fungující na podvodné komunikaci mezi pachatelem a jeho obětí byly tzv. nigerijské dopisy. Jednalo se o nejrůznější podvody s převody peněz, charitativními dary, falešnými vládními smlouvami, směnkami apod., scénář byl však vţdy stejný. Do emailové schránky došla zpráva s ţádostí o pomoc. Odesílatel v ní ţádal o pomoc při získání velkého obnosu svých peněz, které nicméně musí nechat projít přes prostředníka v zahraničí. Poté došlo ke komunikaci mezi pachatelem a jeho obětí. Následně ve většině případů poţádal pachatel o zálohu a po obdrţení částky se uţ neozval. Jedná se o klasický podvod dříve vyuţívající poštu ke kontaktu s obětí, kterému Internet umoţnil určitou renezanci. V České republice se stalo mnoho lidí obětí tohoto jednání a většina z nich přišla o značnou finanční hotovost. Vhodným příkladem je případ ţeny z Jindřichova Hradce. Podvodný email ji sliboval přes 22 ůkorun, pokud se stane fiktivní dědičkou muţe, který zahynul při výbuchu v Iráku. Ţádné peníze však ţena nedostala a podvodnici ji v konečném součtu připravili o úspory ve výši 617 000 korun (Novinky 2010).

35

Phishing Phishing je podvodná technika slouţící k získávání citlivých dat uţivatelů na Internetu. Pachatel prostřednictvím emailů, SMS zpráv, telefonicky, prostřednictvím zprávy v chatu nebo na sociálních sítích vyţaduje pod různými záminkami sdělení citlivých dat, a to přímou odpovědí. V případě sofistikovanějších útoků pachatel vyţaduje vyplnění informací na falešných webových stránkách, které se tváří jako oficiální stránky instituce, které oběť vyuţívá, například stránky vyuţívané k bankovním transakcím. Citlivými daty jsou přístupové údaje k internetovému bankovnictví, k informačním sluţbám, data uloţená v počítači, uloţená hesla z prohlíţeče a mnoho dalších. Pachatelé se snaţí obohatit prodejem nebo zneuţitím těchto dat (NBU 2016). Jedním z prvních opravdu velkých a sofistikovaných útoku v ČR se stal v roce 2006 a byl mířen na klienty České spořitelny. Útok probíhal plošnou distribucí e-mailových zpráv obsahující podvodné informace o úspěšném přechodu na nový bezpečnostní systém a o nutnosti jeho aktivace. K aktivaci mělo dojít na podvodné webové stránce, která byla velmi zdařilou kopií přihlašovací obrazovky České spořitelny. Vyţadovány byly vedle klientských čísel také hesla a bezpečnostní kód (iDNES.cz 2006). S rozvojem nakupování přes Internet souvisí i narůstající míra podvodů páchaných díky falešným internetovým obchodům. Ve většině případů se jedná o e-shopy nabízející elektroniku za velmi výhodnou cenu, zvláště pak drahé mobilní telefony. Falešné e-shopy nabízejí zboţí po předchozí platbě na účet, ale po odeslání platby se zákazníkem jiţ nekomunikují a zboţí mu neodešlou. Závaţnost tohoto jednání lze vidět na částkách, které se podaří podvodníkům vylákat. V případě podvodného e-shopu z Kladna došlo v roce 2010 k poškození více neţ 350 osob v celkové výši okolo 4 500 000 Kč (Kladenské listy 2011).

Situace v České republice po roce 2012 Jednání naplňující skutkovou podstatu trestných činů spojených s podvodným jednáním prostřednictvím ICT ve snaze získání finančního profitu zaznamenaly v posledních letech největší nárůst a jsou tak nejčastěji řešenými činy počítačové kriminality na našem 36

území. Tento růst lze vidět na statistikách Policie ČR k tomuto trestnému činu prostřednictvím ICT za poslední roky (ECSM 2014: 5-7).

Tabulka č. 5: Roky

2011

2012

2013

2014

Počet činů

720

609

1419

2114

(Zdroj: Policejní prezidium ČR 2015) S narůstajícím pronikáním sluţeb sociálních sítí ve společnosti souvisí i nárůst trestné činnosti páchané v tomto prostředí. Sociální sítě nabízí pachatelům jedinečnou moţnost pro vyuţití falešných identit uţivatelů k páchání podvodných jednání.

Vhodným příkladem tohoto jednání je podvod, při kterém došlo k odčerpání finanční hotovosti z účtu ţeny na Ostravsku. Ţeně na sociální síti přišla ţádost z profilu její známé, za kterou se pachatel vydával. Poţádal ţenu o zaslání 40 Kč, přičemţ zaslal také Formulář, do kterého ţena vyplnila údaje nutné k platbě její platební kartou. Poté jiţ došlo k odčerpání finanční hotovosti z jejího účtu (Deník 2014a). Sociální sítě jsou však také daleko častěji vyuţívány jako komunikační kanál pro zasílání phisingových zpráv. Phisingové útoky jsou v posledních letech v ČR na vzestupu, protoţe většina těchto útoku směřuje na elektronické bankovnictví. Cílem není pouze prostředí počítačů uţivatelů, ale také prostředí mobilních komunikačních zařízení, které zaznamenaly velký nárůst a jsou na nich stále častěji prováděny autorizace přístupu do účtu. Útoky jsou také stále sofistikovanější a cíleně tvořeny pouze pro uţivatele v ČR. Tato kvalitativní změna vychází z toho, ţe v posledních letech dochází k výskytu organizátorů tohoto jednání na území ČR. Původně se na našem území vyskytovaly pouze tzv. bílí koně, kteří měli za úkol převzít na svůj účet neoprávněně získané finance z účtu poškozeného a ihned je poslat dále. Stále častěji také dochází k propojení pachatelů těchto podvodu s organizovaným zločinem, který zaměstnává lidi, kteří pro něj páchají tuto trestnou činnost (ECSM 2014: 5-7). Emailové zprávy nadále zůstávají hojně vyuţívané k podvodům páchaným prostřednictvím ICT. 37

Jedním z nejznámějších podvodu posledních let v ČR byly podvodné emaily vyzývající k úhradě neexistujících dluhů. Zprávy se tvářily jako oficiální výzvy exekutorské komory poţadující uhrazení smyšlené dluţné částky na konto pachatele (Aktuálně 2014). V posledních letech začali pro své podvodné aktivity vyuţívat Internet také tzv. šmejdi. Takto jsou v mediích označovány firmy nabízející své produkty na předváděcích akcích, kde svoji pozornost zaměřují především na důchodce a nabízí jim své produkty za nevýhodné ceny. Praktiky těchto podvodníku jsou velmi důmyslné a kromě předraţeného zboţí ohroţují své oběti zadluţením nebo citovým vydíráním. Typickým příkladem je případ seniorky, která byla emailem kontaktována s nabídkou zlatých pamětních minci, s tím ţe vyhrála jednu z nich. Následně ji však kaţdý měsíc začala chodit jedna mince v hodnotě 5000 Kč, s tím ţe si důchodkyně další mince neobjednala. Po krátké době se dostala do finančních problému a firma dokonce na ní poslala firmu vymáhající dluhy (Deník 2014b). Právě senioři jsou v poslední době dle policie nejvíce ohroţeni podvody páchanými na Internetu. Stále více jich totiţ pouţívá Internet k běţné komunikaci. Podobná, jako v předchozích letech, je situace s falešnými e-shopy, které jsou vyuţívány podvodníky k obohacení. Vzhledem ke stále stoupající oblibě internetového obchodování můţeme nalézt pravidelně případy těchto podvodů. Největší mnoţství těchto případů je před Vánoci, kdy lidé nejvíce nakupují na Internetu a jsou nejméně obezřetní. Nejčastějším zboţím je elektronika, zvláště oblíbené jsou draţší mobilní telefony například od značky Apple. V posledních letech se také objevují případy těchto podvodu pomocí aukčních serverů jako je v Aukro.cz (Aktuálně 2013). Za zmínku stojí případ podvodníka, který na Internetu nabízel jednoduchou práci z domu spočívající v plnění a zalepování obálek. Za jednu obálku nabízel aţ 30 korun. Kdo měl o tuto práci zájem, musel nicméně uhradit 660 korun jako administrativní poplatek. Po uhrazení této částky jiţ nikdo s poškozenými nekomunikoval. Bylo takto poškozeno přes 17 tisíc lidí a pachatel si přišel na více neţ 7 500 000 Kč (Novinky 2016).

38

I kdyţ byla realizace tohoto podvodu naprosto jednoduchá a finančně nenáročná, lze pozorovat, ţe lidé jsou zvláště v prostředí Internetu velmi důvěřivý a neopatrní. Většina z nich totiţ přistoupila na podmínky a zaplatila za moţnost vykonávat tuto práci, i kdyţ neznali další detaily, například co bude obsahem obálek.

Závěr

Hlavním cílem bakalářské práce bylo u definovaných druhů počítačové kriminality poukázat na současné trendy a na změny v povaze jednání směřující ke konkrétním činům na území České republiky. Záměrem tak bylo nejen vytvořit přehled vývoje těchto druhů trestné činnosti, ale hlavně poukázat na proměny v páchání a aktuální vliv vybraných druhů počítačové kriminality na společnost v České republice. Vybrané druhy počítačové kriminality patří dle policejních statistik k těm nejčastějším, kterými se policie zabývá. Prvním druhem počítačové kriminality v této práci byly trestné činy související s ochranou duševního vlastnictví. Tomuto druhu počítačové kriminality byla věnována velká pozornost jiţ od 90. let minulého století a vrcholu tato trestná činnost dosáhla s příchodem CD a DVD mechanik. Právě tyto média a dostupnost hardwaru pro jejich šíření zásadně ovlivnily význam této trestné činnosti na další roky. Dalším klíčovým faktorem bylo rozšíření dostupnosti Internetu. Na Internet se postupem času přesunula většina aktivit pachatelů, kteří ho začali vyuţívat k šíření nelegálního materiálu. V práci je na závěr kapitoly představeno několik faktorů, které vedly k tomu, ţe je původně nejčastější druh počítačové kriminality v posledních letech stále méně řešen a boj proti této trestné činnosti není tak intenzivní. 39

Další kapitola práce se věnovala trestným činům proti důstojnosti osoby v prostředí ICT. Jedná se o trestné činy, které jsou spojené s rozvojem Internetu, a jejich vzestup je spojen s jeho rozvojem. Jedná se o velmi nebezpečná jednání, jelikoţ většina obětí jsou děti nebo mladiství, kteří jsou zvláště zranitelní. Velmi často vedou tato jednání k závaţným trestným činům. Nejvíce tento druh počítačové kriminality ovlivnily sociální sítě a jejich obliba ve společnosti během posledních let. Právě na sociální sítě se přesunula komunikace mezi pachatelem a obětmi na úkor dříve často vyuţívaných SMS zpráv a jiných komunikačních platforem. Vzhledem ke vzrůstajícímu vlivu sociálních síti a dalším faktorům uvedených v práci lze u tohoto druhu počítačové kriminality předpokládat stále se zvyšující vliv na společnost v České republice. Poslední kapitola této práce se zabývala podvodným jednáním za účelem zisku v prostředí ICT. Případy tohoto druhu lze nalézt jiţ v 90. letech a následně stále více s rozvojem dostupnosti Internetu na našem území. Pachatelé prvních případů sázeli především na neznalost uţivatelů a na důvěru, kterou uţivatelé měli v nové technologie. Postupem času se však společnost stává více informovaná a obezřetnější a důsledkem toho pachatelé přichází se stále sofistikovanějšími podvody. V posledních letech lze vidět velký vliv sociálních sítí, které se i u tohoto druhu stávají klíčovým faktorem. Postupem času se z podvodného jednání za účelem zisku stává jeden z nejčastějších případů počítačové kriminality páchané v České republice. Zvláště v policejních statistikách z posledních let lze vidět rapidní nárůst řešených případů souvisejících s tímto jednáním. Do budoucna tak lze očekávat stále vyšší míru ohroţení společnosti v České republice tímto druhem počítačové kriminality. Poznatky nacházející se v této práci by mohly být uţitečné jak orgánům činným v trestním řízení, tak i organizacím, které se snaţí preventivně bojovat proti počítačové kriminalitě. Právě prevence zaloţená na šíření informací o počítačové kriminalitě v české společnosti je klíčová v boji proti počítačové kriminalitě. Na závěr je nutné konstatovat, ţe uváděné informace jsou ve vztahu k existující kriminalitě v prostředí Internetu jen určitým zastoupením. Jelikoţ počítačová kriminalita je dle různých analýz nejlatentnější kriminalitou vůbec, kdy dochází k mnoha tisícům útoků do této oblasti, které jsou v jurisdikci českých soudů. Proto je nutné pokračovat v dalším výzkumu počítačové kriminality, která se neustálé vyvíjí a má stéle větší vliv na společnost v České republice. Závěrem lze konstatovat, ţe všechny cíle bakalářské práce byly beze zbytku splněny a dodrţeny.

40

Počet znaků včetně mezer je u textu bakalářské práce: 74 127.

Seznam použité literatury

Knižní zdroje GŘIVNA, Tomáš a POLČÁK, Radim. 2008. Kyberkriminalita a právo. Praha: Auditorium. JIRÁSEK, Petr, NOVÁK, Luděk a POŢÁR, Josef. 2015. Výkladový slovník kybernetické bezpečnosti: Cyber security glossary. Praha: Policejní akademie ČR v Praze. JIROVSKÝ, Václav. 2007. Kybernetická kriminalita: nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství. Praha: Grada. MATĚJKA, Michal. 2002. Počítačová kriminalita. Praha: Computer Press.

41

MUSIL, Stanislav. 2000. Počítačová kriminalita: nástin problematiky: kompendium názorů specialistů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Policejní prezidium ČR. 2015. Statistiky trestných činů spáchaných internetem a ostatními počítačovými sítěmi v letech 2011, 2012, 2013, 2014. Praha. Materiály Policejního prezidia ČR poskytnuté na ţádost autora práce. PORADA, Viktor a KONRÁD, Zdeněk. 1998. Metodika vyšetřování počítačové kriminality. Praha: Policejní akademie České republiky. SMEJKAL, Vladimír. 2015. Kybernetická kriminalita. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk SZOTKOWSKI, René a KOPECKÝ, Kamil a KREJČÍ, Veronika. 2013. Nebezpečí internetové komunikace IV. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ŠÁMAL, P. et al. 2012. Trestní zákoník. Praha: C. H. Beck. VÁLKOVÁ, Helena a KUCHTA, Josef. 2012. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck.

Internetové dokumenty BSA/ The software alliance.2014. Průzkum BSA. Tisková zpráva. Praha: BSA. (cit. 2016-0325). (http://globalstudy.bsa.org/2013/downloads/press/pr_czech_cz.pdf). Česká protipirátská unie. 2004. Digitální média a pirátství. Praha: ČPU. (cit. 2016-03-25). (http://www.cpufilm.cz/txt/digitalni_piratstvi_2004.pdf). Česká protipirátská unie. 2008. SKRIPTA K SEMINÁŘI „OCHRANA AUTORSKÝCH PRÁV“ Praha: ČPU. (cit. 2016-03-25). (http://www.cpufilm.cz/skripta.pdf). Česká protipirátská unie. 2014. Aktuální trendy audiovizuálního pirátství. 42

Praha. ČPU. (cit. 2016-03-25). (http://www.cpufilm.cz/VŠ_long_2014_p.pdf). ČÍRTKOVÁ, Ludmila. 2013. Kyberkriminalita na dětech z pohledu forenzní psychologie. Praha: NCBI.(cit.2016-04-15). (http://konference.ncbi.cz/attachments/article/26/%C4%8C%C3%ADrtkov%C3%A1%20Lud mila_Pohled%20policejn%C3%AD%20psycholo%C5%BEky.ppt). ECSM.2014. Sborník Evropského měsíce kybernetické bezpečnosti. Praha: NCBI. (cit. 2016-02-25). (http://www.saferinternet.cz/ecsm-2014/474-sbornik-ecsm-2014.html). KOPECKÝ, Kamil. 2010a.Stalking a kyberstalking. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. (cit. 2016-04-15). (http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/cat_view/22odborne-studie). KOPECKÝ, Kamil. 2010b.Kybergrooming. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. (cit.

2016-04-15).

(http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/cat_view/22-odborne-

studie). KREJČÍ, Veronika a KOPECKÝ, Kamil. 2010. Nebezpečí elektronické komunikace. Olomouc:

Univerzita

Palackého

v Olomouci.

(cit.

2016-04-15).

(http://www.e-

bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/doc_download/1-nebezpei-elektronicke-komunikace-12009-2010). KREJČÍ, Veronika. 2010. Kyberšikana. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. (cit. 2016-04-15).(http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/cat_view/22-odborne-studie). Ministerstvo vnitra ČR. 2015. Analýza současného stavu a trendů vývoje trestné činnosti na úseku informačních technologií a internetu včetně návrhu řešení. Praha. (cit. 2015-12-29). (www: http://www.mvcr.cz/soubor/informacni-pdf.aspx). Policie ČR. 2009. Základní definice, vztahující se k tématu kybernetické bezpečnosti. Praha. (cit. 2016-02-25). (http://www.mvcr.cz/soubor/cyber-vyzkum-studie-pojmy-pdf.aspx).

43

POŢÁR, Josef, KALAMÁR, Štěpán. 2011. Právní aspekty hrozeb kybernetické kriminality. Bezpečnostní teorie a praxe. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze. (cit. 201602-25). (www: http://www.teorieib.cz/teorieib/files/20-6-kal-000.pdf.). Vláda ČR. 2011a. USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 564. Praha. (cit. 2016-03-25). (https://albatros.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/5255FA 315F9C1833C12578D90031ED95/$FILE/564%20uv110720.0564.pdf). Vláda ČR. 2011b. USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 781. Praha. (cit. 2016-03-25). (http://www.cybersecurity.cz/data/usneseni.pdf).

Internetové zdroje Aktuálně.cz. 2013. Tvrdá lekce z webu: Místo iPhonu přišly brambory a suť.(cit. 2016-0425).

(http://zpravy.aktualne.cz/regiony/moravskoslezsky/tvrda-lekce-z-webu-misto-iphonu-

prisly-brambory-a-sut/r~i:article:777154/) Aktuálně.cz.2014. Nová vlna spamů opět podvádí s údajnou exekucí. Neplaťte. (cit. 2016-0425).

(http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/nova-vlna-spamu-opet-podvadi-s-udajnou-

exekuci-neplatte/r~4f4f7566794411e4bdad0025900fea04/). BSA/The software alliance. 2016. (cit. 2016-04-25). (http://ww2.bsa.org/country.aspx?sc_lang=cs-CZ). Česká protipirátská unie. 2016. (cit. 2016-04-25). (http://www.cpufilm.cz/index.html). Česká protipirátská unie New. 2016. (cit. 2016-04-25). (http://www.cpufilm.cz/new/www/index.html). Český telekomunikační úřad. 2016. (cit. 2016-04-25). (http://www.ctu.cz).

44

Deník.cz. 2014a. Podvodník ţeně z Ostravy vybílil účet. Zneuţil k tomu sociální síť.(cit. 201604-25).

(http://www.denik.cz/moravskoslezsky-kraj/podvodnik-zene-vybilil-ucet-zneuzil-k-

tomu-socialni-sit-20141124-fcnl.html). Deník.cz. 2014b.Šmejdi se zdokonalují. Okrádají na internetu (cit. 2016-04-25). (http://www.denik.cz/z_domova/smejdi-se-zdokonaluji-okradaji-na-internetu20141126.html). E-bezpečí-Kyberšikana si vyţádala další oběť. Tentokrát smrtelnou. 2009. (cit. 2016-04-15). (http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/118/39/lang,czech/). iDNES.cz.2006. Falešný e-mail z České spořitelny láká čísla účtů.(cit. 2016-04-25). (http://finance.idnes.cz/falesny-e-mail-z-ceske-sporitelny-laka-cisla-uctu-nikdo-nebylposkozen-1zd-/bank.aspx?c=A061012_082125_tec_denik_vse). Jablonecký deník.cz.2008. Ředitel školy fackuje ţáky.(cit. 2016-04-15). (http://jablonecky.denik.cz/zpravy_region/reditel-facka-brod20080530.html). Kladenské listy.cz.2011. Policisté z Kladna vyšetřují podvodné internetové obchody, varují nakupující před platbou předem.(cit. 2016-04-25). (http://kladenskelisty.cz/41164/policiste-zkladna-vysetruji-podvodne-internetove-obchody-varuji-nakupujici-pred-platbou-predem/). Lidovky.cz. 2009. Mladík vyhroţoval přes internet smrtí školákům, video bylo i na YouTube. (cit. 2016-04-15). (http://www.lidovky.cz/mladik-vyhrozoval-pres-internet-smrti-skolakumvideo-bylo-i-na-youtube-1ac-/zpravy-domov.aspx?c=A090916_101717_ln_domov_pks). Národní bezpečnostní úřad. 2016. Phising-stále aktuální hrozba.(cit. 2016-04-15). (https://www.govcert.cz/cs/informacni-servis/hrozby/phishing---stale-aktualni-hrozba/). Novinky.cz. 2009a. Policie na Hodonínsku řeší brutální šikanu mezi školáky.(cit. 2016-0415). (http://www.novinky.cz/krimi/187591-policie-na-hodoninsku-resi-brutalni-sikanu-meziskolaky.html).

45

Novinky.cz. 2009b. Zneuţil přes dvacet chlapců, dostal osm let. (cit. 2016-04-25). (http://www.novinky.cz/krimi/160547-zneuzil-pres-dvacet-chlapcu-dostal-osm-let.html). Novinky.cz. 2010. Kvůli podvodnému mailu přišla Češka o 617 tisíc korun.(cit. 2016-04-25). (http://www.novinky.cz/internet-a-pc/188971-kvuli-podvodnemu-mailu-prisla-ceska-o-617tisic-korun.html). Novinky.cz. 2016. Platíme aţ 30 Kč za obálku, lákal inzerát. Podvodník obral 17 tisíc lidí o milióny. (cit. 2016-04-25). (http://www.novinky.cz/krimi/392358-platime-az-30-kc-zaobalku-lakal-inzerat-podvodnik-obral-17-tisic-lidi-o-miliony.html). Týden.cz. 2013 Bývalý stráţník si za sex s nezletilými dívkami odpyká sedm let.(cit. 2016-0425).

(http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/byvaly-straznik-si-za-sex-s-nezletilymi-

divkami-odpyka-sedm-let_270205.html

Závěrečné práce LOBOTKA, Andrej. 2016. Globální systémy propojených počítačových sítí a trestní právo. Disertační práce. Právnická fakulta. Masarykova univerzita. TOBISKA, Jiří. 2008. Porušování autorských práv s vyuţitím sítě Internet. Bakalářská práce. Právnická fakulta. Masarykova univerzita.

46