Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Pohled československého exilového tisku na události v ČSR v letech 1948-1953 (bakalářská diplomová práce)
Tomáš Snížek
Vedoucí práce: Doc. PhDr. Vladimír Goněc, CSc.
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny datum 16. srpna 2007
podpis
2
Obsah 1. Úvod............................................................................................................str. 4 2. Emigrace a její počátky...............................................................................str. 5 3. Přehled exilového periodického tisku po roce 1945...................................str. 8 4. Významné osobnosti a politické směry československého exilu...............str. 17 5. Pohledy exilových periodik na události v Československu........................str. 24 5.1 KSČ - doba po únoru 1948 a vybrané vnitrostranické problémy......str. 24 5.2 Právní změny a politické procesy v Československu.........................str. 29 5.3 Katolická církev v Československu.....................................................str. 34 5.4 Hospodářská situace v Československu.............................................str. 37 5.5 Humor a satira na stránkách exilového tisku....................................str. 41 6. Závěr...........................................................................................................str. 43 7. Prameny a literatura; seznam použitých zkratek......................................str. 45
3
1. Úvod Doba po komunistickém převratu 1948 v Československu je spojena s novou vlnou emigrace. V předkládané diplomové práci jsem se především snažil stručně seznámit odbornou veřejnost s okolnostmi vzniku československé emigrace roku 1948, přiblížit počátky exilových periodik a osvětlit jejich vývoj. Z důvodů značné pestrosti periodik jsem vybral pouze vzorek časopisů, které by svým politickým obsahem mohly poskytnout důležité informace. Exilový tisk se věnoval podrobnému zpravodajství z Československa, proto jsem zvolil několik především politicky laděných témat, které jsem sledoval ve vybraném vzorku exilových časopisů. V mé závěrečné práci jsem se pokusil osvětlit vědeckému kolektivu pohled periodického tisku na mnou vybrané problémy československé společnosti a poskytnout k nim komentář. Jako „odlehčení“ politických témat jsem do textu zařadil i podkapitolu o humoru a satiře na stránkách exilového tisku. Problémy, které mě během bádání potkávaly, se projevovaly především absencí některých klíčových čísel časopisů, s čímž je ale nutné počítat. Často také v dokumentech chyběly některé stránky, od kterých jsem si sliboval zisk dobrých informací a komentářů. I přes tento malý handicap jsem prošel několik tisíc stran časopisů a vypracoval dále uvedený přehled. Vzhledem k omezenému rozsahu bakalářské práce jsem nepopisoval události ani okolnosti do podrobností, pouze jsem se snažil „načrtnout“ daný problém. Čerpal jsem především ze zpravodajských rubrik ,u nichž byl většinou autor neznámý, proto jsem je neuváděl v citacích. Prameny ke své práci jsem našel ve fondech exilového periodického tisku soukromé samizdatové knihovny Jiřího Gruntoráda Libri Prohibiti v Praze, kde je v dnešní době asi nejúplnější fond exilového tisku v České republice.
4
2. Emigrace a její počátky Aby badatel zabývající se zkoumáním exilových periodik mohl hodnotit obsahy a formu tiskovin, musí pochopit tehdejší dobu a důvody vzniku těchto periodik. Je tu především nutnost pochopení vnitřní situace v Československu a v nemalé míře i nutnost porozumět životním osudům exulantů. Na počátku této práce uvedu několik významných faktorů, které měly zásadní vliv na exulanty a s nimi spojené exilové periodiky. Tím nejdůležitějším byl bezesporu státní převrat v únoru 1948 provedený pod taktovkou Komunistické strany Československa. Ten dovršil rozpad poválečného politického systému Národní fronty jako orgán partnerských stran a zničil úsilí nekomunistických politiků o udržení svobody a demokracie v naší zemi. Od té doby byla Národní fronta plně komunistům podřízena. Právě v poúnorovém období došlo k nastartování rozsáhlých, plánovaně prováděných společenských, politických a hospodářských změn procházejících napříč celou společností. Hned od počátku se společnost změnám bránila, často však zůstalo jen u snahy o odpor vůči nim. Toto období „komunistického monopolu moci“ s sebou přineslo vlnu nezákonnosti, rozdělující společnost mezi sympatizanty nové vlády, mezi její odpůrce i pasivní nezúčastněné obyvatelstvo.1 Nesouhlas s těmito změnami a obava z perzekuce ze strany komunistů vedla obyvatelstvo v mnohých případech k rozhodnutí opustit legálním či ilegálním způsobem Československo - v některých případech i pod dozorem StB.2 Že uprchlíků nebyl malý počet, dokládá odhad ministerstva vnitra počítající s asi 50 000 osobami. V oficiálních statistikách Bezpečnosti byla podchycena jen malá část z nich, pro rok 1948 to bylo 8614 osob, o rok později 8606 emigrantů.3 V roce 1953 pak měla celkově Bezpečnost zpracováno 43 612 „uprchlíků“.4 Chceme-li zjistit národnostní složení emigrantů, můžeme využít statiky ministerstva vnitra uvádějící 77,09 % Čechů a 19,2 % Slováků.5 Politické a sociální složení exulantů bylo velmi pestré, což později vedlo k nejednotnosti exilu. Uprchlíky můžeme dělit na několik skupin. Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 5. Kaplan, Karel: Největší politický proces “ M. Horáková a spol.“, Brno 19962, s. 24. 3 Tamtéž. s. 50. 4 Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 156. 5 Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 143.
1
2
5
Nepočetnou, nicméně nejvýznamnější skupinou byli demokratičtí politici na nejrůznějších úrovních, především poslanci a ministři předúnorové vlády, slovenští poverenici a osoby spojené s protikomunisticky smýšlejícími organizacemi.6 Neméně významnou skupinu tvořili „západní“ vojáci ze druhé světové války, především důstojníci. Velké množství uprchlíků se rekrutovalo z řad československé inteligence, citelně zatlačované komunistickým aparátem. Další skupiny exulantů vedla k útěku myšlenka po snadnějším životě nebo „touha po dobrodružství“. Motivy byly tedy různé. Existovaly i různé exilové skupiny z období druhé světové války nebo z let bezprostředně po ní. Ty pocházely převážně z kruhu osob kompromitovaných s Hlinkovou ľudovou stranou nebo osob nesouhlasících s poválečným politickým systémem. Po příchodu emigrantů do „západního“ světa, nejčastěji americké zóny Německa, Rakouska nebo vzdálenější Itálie, se velká část osob dostala do složitých životních podmínek mnohonárodnostních utečeneckých táborů. V nich nebylo příliš prostoru pro politickou nebo publikační činnost. Špatné hygienické podmínky, stravování a ubytování v přeplněných dřevěných barácích nebo bývalých kasárnách rozhodně k jejich spokojenosti nepřispívaly.7 Jisté výhody měli snad jen exulanti druhé světové války nebo prominentní politici, kteří navázali na své kontakty z dřívějška. Po založení uprchlických fondů IRO (International Refugees Organization) se situace zlepšila a z táborů byli postupně uprchlíci rozptylováni do ostatních zemí, kde již měli mnohem lepší podmínky k uplatnění ve společnosti.8 Snahy po sjednocení exilu se objevovaly už krátce po komunistickém převratu, avšak z převážně sociálních důvodů k němu nedošlo hned. Rada svobodného Československa, nabízející možnost politického ústředí exilu, byla založena po zdlouhavých tahanicích mezi exilovými politiky až 25. února 1949.9 Politická situace našeho exilu, narozdíl od exilu první a druhé světové války, byla díky relativnímu míru (válka v Koreji) ztížena mnohem menší mezinárodní politickou podporou „svobodného světa“.10
Trapl, Miloš: Exil po únoru 1948, Olomouc 1996, s. 6. Viz články: Skutečnost. Nezávislá revue, r. 1., 1949, č. 3-5. 8 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 16. 9 Trapl, Miloš: Exil po únoru 1948, Olomouc 1996, s. 25. 10 Tamtéž. s. 7. 6 7
6
A právě jako jednotící prostředek k propagaci myšlenek rozdrobených politických nebo společenských skupin československého exilu se začala objevovat česky nebo slovensky psaná periodika s různými názorovými směry a myšlenkami. Exulanti potřebovali kromě jídla, ošacení a bydlení také informace. Exilové tiskoviny pak tvořili pomyslný „ostrůvek českého emigranta“ zasazeného do cizího prostředí a často poskytovaly dobré, někdy i jediné spojení s ostatními krajany a přinášely „český domov“ až na „kraj světa“.
7
3. Přehled exilového periodického tisku po roce 1945 Vznik exilového periodického tisku jako „hlasu exilu“ není spjatý jen s dobou bezprostředně po únorovém komunistickém převratu. Tiskové aktivity exulantů nebyly v té době novinkou. V katalogu Exilová periodika knihovny Libri Prohibiti se uvádí od roku 1945 celkem 1093 exilových periodik. Část z nich vznikla právě v období druhé světové války a bezprostředně po ní.11 V čase válečného konfliktu byl oficiálním listem zahraničního odboje časopis Čechoslovák vydávaný od října 1939 ve Velké Británii. V něm byla otištěna celá řada projevů dr. E. Beneše. List sám propagoval myšlenky Státní rady
a
obnovení
politického
systému
předmnichovské
Československé
republiky. Po ukončení válečného konfliktu můžeme zaznamenat aktivity osob, které lze spojit s odporem proti systému Košického vládního programu, konkrétně hnutí gen. Lva Prchaly. Tento československý generál, účastník bojů na Podkarpatské Rusi v roce 1939, byl Benešovým zapřisáhlým nepřítelem a jeho hnutí i po roce 1945 zůstalo v exilu.12 On a lidé z jeho okruhu vydávali několik časopisů s protibenešovskou a protivládní tématikou. Dále pak existovaly periodické tiskoviny různých samostatných slovenských skupin nebo časopisy s jiným zaměřením. Skutečný rozmach časopisů nastal po únorovém převratu roku 1948. Z počátku bylo vydávání časopisů obtížné z finančních důvodů. Přesto některé časopisy vznikaly i v nuzných táborových podmínkách. Mezi první exilové tisky bychom mohli zařadit „nástěnné noviny v jednotlivých táborech“.13 Hlavně v prvotním období byly náklady na tisk poměrně vysoké, nejen z důvodu nedostatku kvalitního papíru. Vlastní tisk prováděli pomocí cyklostylu nebo propisováním na psacích strojích, o čemž svědčí například táborový časopis Svoboda. Finanční situace se však nevyvíjela u všech redakcí stejně, záleželo v nemalé míře i na osobních kontaktech emigrantů a podmínek jejich útěku do exilu.14 S postupem času se pro exulanty vylepšil stav financí, což ovlivnilo
Viz Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000. 12 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 11. 13 Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 12. 14 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 17. 11
8
kvalitu tiskovin. Tuto bouřlivou dobu nepřekonala řada časopisů a část z nich do roku 1953 zanikla. Na počátku 50. let většina časopisů propagovala zejména politické názory vydavatelů a exilových skupin, které je podporovaly. Pokud bychom rozdělily tyto „politické časopisy“ na dvě skupiny, první by byla složená z odpůrců Košického vládního programu a ta druhá ze skupin aktivních v Československu do roku 1948. Tento bod později způsobil nemožnost sjednocení exilu do ústřední politické organizace a jeho rozdrobenost.15 Na vydávání exilového periodického tisku se podílela celá řada evropských i mimoevropských zemí. Celkově můžeme tvrdit, že české nebo slovenské časopisy byly vydávány ve většině zemí světa a v průběhu let se objevovaly další. Jako vzorek z pestré škály exilových časopisů jsem zvolil časopisy těchto zemí: Spolková republika Německo Bohemia. List České národní skupiny v Německu Měsíčník vycházel v letech 1950-1956 v Mnichově. Od čísla 14/1951 změnil dovětek na List českých demokratických federalistů. Do roku 1950 existoval pod názvem Zprávy České národní skupiny, od tohoto data změnil ročníkování a zavedl nové číslování.16 Tento pravicově orientovaný list vydával V. Pekelský, redigoval F. J. Horák. Ve filiálních redakcích jsou dále uvedeni pro Austrálii V. Cvrk, pro Kanadu E. Souček, pro Argentinu V. Tichý a pro Belgii M. V. Vobořil. Dále s listem spolupracovali mimo jiné i dr. B. Chudoba, H. Koželuhová či K. Locher.17 Měsíčník Bohemia byl velmi silně pravicově založeným listem, zpočátku úzce spolupracujícím s Českým národním výborem generála Lva Prchaly. Vydavatel Česká národní skupina v Německu byl napojen právě na zmíněný ČNV. List plně podporoval úsilí „Prchalovců“ po sjednocení českých emigrantů se sudetoněmeckým hnutím do jednotné organizace. Ta usilovala o společný Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 12. Tamtéž. s. 120. 17 Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 128. 15
16
9
návrat do ČS.18 Po neshodách v říjnu 1951 vedení listu přerušilo spolupráci s tajemníkem ČNV K. Locherem. Pravicová orientace listu však zůstala zachována. Z historického hlediska se jeví jako zajímavé rubriky: „Zrcadlo exilového tisku“, „Zrcadlo domova“ monitorující hlavní zprávy periodických tiskovin, nebo „Jednou větou“ obsahující krátké zprávy z domova i ze světa. Neméně zajímavá je i rubrika „Co říkali včera“, kde jsou srovnávány výroky českých politiků s jejich situací v exilu.19 List se tiskl ve velkém formátu cca. 480 X 315 mm na poměrně kvalitním papíře. Svoboda. Orgán Čs. sdružení politických uprchlíků v Německu Časopis vycházel v letech 1949-1951 nepravidelně v Ludwigsburgu v Ulmu a navazoval na stejnojmenný časopis vydávaný ve Frankfurtu n. M. v předchozím roce.20 Redakce časopisu byla anonymní. Známe jen jména přispívatelů. Mezi ně patřili např. bývalý poslanec E. Ransdorf, O. Odložilík, A. Lysý, V. Nevlud, I.Gregor, B. Petrželka a další. Jednalo se o táborový informační časopis, poskytující informace o situaci v uprchlických táborech, zprávy z Československa i ze zahraničí a z oblasti činnosti uprchlických organizací. Později byla doplněna skladba časopisu o politické, informační, kulturní rubriky a zprávy z ostatních táborů.21 Časopis rozmnožovali cyklostylem na papíře o velikosti cca. 265 X 200 mm. Škorpijón, který kouše, ale neusmrtí Vycházel nepravidelně v Mnichově v letech 1951-1953. Redakci časopisu tvořilo „redakční kolo“. To se pravděpodobně skládalo z Františeka Smrčka a Mirkam Šaška. Články jsou psány zcela anonymně22. Bohemia. List české národní skupiny v Německu, r. 1., 1950, č. 1, s. 1. Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 128. 20 Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 116. 21 Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 180. 22 Škorpijón, který kouše, ale neusmrtí, 1951, č. 1. 18 19
10
Škorpijón se stal „humoristickou a satirickou záležitostí“ redakce československého vysílání Rádia Svobodná Evropa. Přibližoval humorným způsobem činnost redakce rádia, používal k tomu slovních hříček, často uváděl „přeřeky“ redaktorů. Politické záležitosti komentoval s lehkou ironií a snažil se o vtipné vyznění komentářů. „Redakční kolo“ ho vydávalo na strojopise o rozměrech cca. 265 X 200 mm. Francie Návrat Časopis vycházel v Paříži v letech 1949-1950 jako měsíčník.23 V redakci
působila
Helena
Procházková-Koželuhová,
právnička,
novinářka a pozdější spolupracovnice Svobodné Evropy.24 Dále zde přispívali J. Bradáč, V. Čech, J. Dolina, J. M. Kolár, V. Pošusta, V. Dostál, J. Pilát a další. Jak naznačovalo první číslo časopisu, jednalo se o pravicový, konzervativně psaný nesocialistický měsíčník. Kladl si za cíl restituovat v Československu nejen politická práva, ale i demokratickou kulturu. List obsahoval rubriky se zprávami z domova, ze světa a aktuality z exilu. Mezi důležité se řadila rubrika „Kronika emigrantská“, ve které se redakce zamýšlela nad osudy a životem exulantů.25 Časopis byl vydávaný ve velikém formátu cca. 610 X 420 mm. Svobodná země Tento pařížský měsíčník vycházel mezi lety 1951-1953. Politický
časopis
malého
formátu
vydávala
anonymní
redakce.
Je
pravděpodobné, že v ní byli zastoupeni T. Procházka spolu s J. Čepem a J. Pistoriusem.26 Měsíčník poskytoval informace z exilového dění, přinášel zprávy z domova i ze světa se zaměřením na činnost komunistických stran v Evropě. Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 67. 24 Čerpáno z http://www.csds.cz/heslar.php?typ=pers&letter=K , stav ke dni 11.7.2007. 25 Návrat, 1949, č. 1. 26 Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 75. 23
11
Důležitá zpravodajská rubrika „Bez komentáře“ monitorovala československý domácí tisk. Na závěr každého čísla se vkládala pasáž „Výstraha“, varující pracovníky Státní bezpečnosti před nemožností utajení jejich nelidské činnosti.27 Svobodná země se tiskla na papír o formátu cca. 130 X 110 mm. Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu Další z pařížských měsíčníků, vydávaný v letech 1948-1950. Navázal na svou předúnorovou činnost zastavenou komunisty a stal se významným mluvčím exilu. List zanikl po smrti vydavatele L. Stránského. V redakci působilo duo Stránský a Šklíbová. Pravidelně do časopisu přispívali významné politické i kulturní osobnosti exilu např.: P. Zenkl, J. Papánek, J. Pejskar, F. Schwarzenberg, V. Krajina, J. Slávik, M. Rašín, H. Ripka, P. Tigrid, I. Herben, J. Čep, F. Peroutka a další.28 List se snažil o nestranný přístup k politickým uskupením exilu. Poskytoval zpravodajské informace nejen z exilové politiky. Zabýval se i zprávami z domova a ze světa. „Výstřižková“ rubrika „Kritika doby“ poskytovala čtenářům morální podporu v podobě zveřejněných vzkazů nebo projevů předních politiků západního světa adresovaných na podporu čs. exilu a proti komunismu. Časopis se věnoval i hospodářským zprávám a komentářům. Koncepce listu umožňovala dát prostor i článkům z kulturní oblasti. Pravidelně byly otiskovány krátké povídky a poezie exilových autorů. Za zmínku stojí i humorně - satirická rubrika „Záznamy“, ve které list narážkami a vtipy „bojoval“ proti komunismu.29 Měsíčník se vydával ve formátu cca. 460 X 360 mm.
Svobodná země, r. 1., 1951. Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 77. 29 Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1948. 27
28
12
Velká Británie České listy Časopis vycházející jako měsíčník s proměnnou periodicitou v Londýně v letech 1952-1955. Vydával ho Český národní výbor. V redakci listu působil generální tajemník ČNV dr. Karel Locher.30 Jako další spolupracovníky list uváděl V. L .Borina, S. Brzobohatého - Bertona, F. Gilla, S. Kučeru, J. Kutílka, J. Lípu, J. Miřejovského, L. Prchalu a další.31 Jednalo se o pravicově orientovaný, politický list zabývající se převážně činností bývalých československých politiků v exilu. Ostře napadal ostatní skupiny čs. exilu, které nespojovaly svou působnost s hnutím gen. Lva Prchaly (ČNV). Informace časopisu je nutné brát s rezervou kvůli jeho jednostranné zaujatosti. České listy se rozmnožovaly cyklostylem ve formátu cca. 330 X 200 mm. Demokracie
a
socialismus.
List
Československé
sociální
demokracie. Vycházel nepravidelně v Londýně v letech 1950-1964. Vydavatel listu se stal Ústřední výkonný výbor sociální demokracie. V redakci údajně působilo duo Mokrý a Holub. Spolupracovali s ní V. Beneš, V. Bernard, J. Macek, F. Němec, K. Lisický, M. Vaněk aj.32 Demokracie a socialismus se považoval za socialistický časopis informující čtenáře nejen o činnosti sociální demokracie v exilu, ale i zprávách z domácí i světové politiky. List retrospektivně rozebíral události v sociálně demokratické straně do února 1948 a neopomíjel ani úvahy o podmínkách její existence v budoucnu. Ze zpravodajských rubrik stojí za zmínku např. „Zprávy z domova“ nebo „Různé zprávy“ poskytující informace z domova i ze světa.33 List se tiskl na papíru o velikosti cca. 220 X 180 mm.
Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 169. České listy, 1952. 32 Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 171. 33 Demokracie a socialismus. List Československé sociální demokracie, 1950. 30
31
13
Londýnské listy Původně čtrnáctideník, od roku 1949 měsíčník vycházející v Londýně v letech 1947-1949. Navázal na válečný časopis Listy přátelům (1942-1945). Listy redigoval Josef Bělina, po jeho smrti (1948) převzal vydávání a redigování Blažej Vilím.34 Tento exilový časopis se věnoval podrobnému politickému zpravodajství z Československa a událostem v zahraničí. Monitoroval britské politické zákulisí a snažil se mít přehled o spolkové činnosti Čechoslováků. Po založení Rady svobodného Československa pravidelně informoval o její činnosti a psal komentáře v její prospěch. List mimo jiné obsahoval články od Lva Sychravy a Ferdinanda Peroutky. V listu se nenacházely pravidelné rubriky, na koncepci měly vliv aktuální události.35 Londýnské listy byly tištěny ve formátu cca. 250 X 200 mm. Výzva nebo též Výzva legionářů (od 1951) Původně nepravidelný čtrnáctideník, od roku 1951 měsíčník vydávaný v Londýně v letech 1949-1955. Časopis postupně redigovali M. Čech, F. Moravák, A. Kamenický. Údajnými spoluvydavateli měli být i J. Bedrník-Huták, J. Bublík, J. Šnejder a jako redaktor R. Kopecký.36 Výzva se stala časopisem československých legionářů v exilu. Podrobně sledovala činnost exilové politické scény a přinášela zprávy z domácí i mezinárodní politiky. Monitorovala také aktuální události v Československu i ve světě. Jako zajímavost působí měnící se dovětek za názvem časopisu.37 Tento list se množil cyklostylem na papír o formátu cca. 330 X 200 mm.
Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 173. Londýnské listy, r. 2-3, 1948-1949. 36 Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 335-336. 37 Např. č.1 z roku 1949 uvádí název časopisu Výzva k sjednocení. Objevily se i Výzvy k bdělosti, slušnosti, odvaze atd.. Dovětky se objevovaly až do č. 3/1951. 34
35
14
Švýcarsko Skutečnost. Nezávislá revue Měsíčník vycházející v letech 1949-1953. Redakce nejprve sídlila v Ženevě (do r.1949/1950), poté se postupně stěhovala do Paříže (1950), Londýna a Mnichova (od 1951). Redakce od tohoto roku sídlila v obou městech zároveň.44 Ve vedení revue se postupně vystřídali K. Belák (Ženeva), S. Kubát (Paříž), H. J. Hájek (Mnichov). Dále zde působili K. B. Berger, F. Bregha, L. Čerych, L. David, P. Demetz, O. K. Skalický aj.38 Skutečnost byla časopisem zaměřujícím se na politiku, hospodářství a kulturní přehled. Redakce chtěla přispět k výchově nové generace, která se v budoucnu vrátí do Československa a přinese zpět západní hodnoty.39 Časopis se zaměřil především na mladší generaci intelektuálů v exilu a studenty. Revue sledovala postavení sudetských Němců a rozebírala otázky vztahů a soužití Čechů a Němců. Kromě politiky poskytovala čtenářům přehled v otázkách kultury a nepravidelně zveřejňovala poezii a fejetony. Články se psaly v češtině i slovenštině. Roku 1950 byla vydána i německá verze Skutečnosti.40 Revue vycházela do č. 7 cyklostylovaná, poté již tiskem na různých formátech, například cca. 225 X 180 mm. Spojené státy americké Hlas Československa Měsíčník vycházející ve Washingtonu v letech 1951-1955. V redakčním vedení působili Jan Slávik a Matej Josko.41 Hlas Čes. se stal politickým časopisem Rady svobodného Československa. Poskytoval zpravodajské informace, zprávy o její činnosti, zveřejňoval její provolání, usnesení a projevy politiků RSČ. Reagoval na aktuální politické události s příslušným komentářem. Pravidelné rubriky se v tomto časopise příliš neobjevovaly, častěji snad jen: „Obzor hospodářský“, „Obzor zahraničně Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995. Skutečnost. Nezávislá revue, r. 1-2., 1949-1950. 40 Trapl, M., Skoupý, A., Kouřil, M.: Československý exil a krajanské hnutí ve Švýcarsku, Olomouc 2004, s. 63. 41 Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 147. 38
39
15
politický“, „Obzor kulturní“, „Přehled tisku o čs. věcech“ nebo „Kronika“ s aktuálním politickým zpravodajstvím z Československa.42 Hlas Čes. vycházel tiskem na formátu cca. 270 X 215 mm. Zpravodaj Rady svobodného Československa Měsíčník vydávaný ve Washingtonu v letech 1949-1953, roku 1954 v New Yorku. Na redakční činnosti se podíleli nejprve Matej Josko, od r. 1953 Jan Slávik a r. 1954 Rudolf Šturm. Články přispívali A. Hřebík, J. Lettrich, M. Rašín, P. Zenkl aj.43 Oficiální list RSČ zveřejňoval politické zpravodajství, projevy politiků spojených s RSČ, prohlášení a stanoviska RSČ.44 Časopis vycházel ve formátu 280 X 215 mm. Svobodné Československo Měsíčník vydávaný v Chicagu v letech 1939-1977. V redakci pracoval až do r. 1968 Jan Vojan.45 Toto periodikum bylo věstníkem Českého národního sdružení v Americe. Zveřejňovalo
informace
z krajanského
sdružení,
přinášelo
politické
i
hospodářské informace z domova i ze světa. Věstník, psaný v prokomunistickém duchu, podporoval svými články vládní změny po únoru 1948 v Československu. Věstník vycházel tiskem ve formátu cca. 280 X 210 mm.
Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000, s. 266. 43 Tamtéž. s. 312. 44 Tamtéž. 45 Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995, s. 162. 42
16
4. Významné osobnosti a politické směry československého exilu Tzv. „starý exil“ (1939-1948) Jak víme z předchozích kapitol, exil se utvářel v zahraničí již po roce 1945 z několika skupin „uprchlíků“. Významnou skupinu, asi 5 000 osob, tvořili Slováci.
Tyto
osoby,
často
zkompromitované
spoluprací
s německými
okupačními silami nebo politicky aktivní ve Slovenském štátě, usilovaly o slovenskou samostatnost a stavěly se proti znovuvytvoření Československa. Mezi reprezentanty této politiky „slovenského proudu“ můžeme zařadit Karola Sidora a Ferdinanda Ďurčanského.46 K. Sidor, bývalý velvyslanec Slovenské republiky ve Vatikánu, působil do roku 1950 v Římě, poté v USA a Kanadě. Snažil se o vytvoření samostatného slovenského státu nebo eventuelně federaci s Polskem. Velkou „startovní“ výhodou se pro něj stalo to, že narozdíl od jiných politiků SR se nezkompromitoval
spoluprací
s Němci.
Během
druhé
svět.
války
a
bezprostředně po ní si dokázal Sidor vytvořit významné kontakty v katolické církvi a na americkém konzulátu.47 Spolupracoval se slovenskými krajanskými organizacemi a emigranty, mj. se Slovenskou katolickou federáciou v Rakousku. Po roce 1948 se začal orientovat na Slováky žijící ve Spojených státech. Usiloval o vycestování z Evropy do USA, ale konzulát mu nechtěl vydat víza na cestu. Proto se soustředil nejprve na podporu slovenských exulantů a uprchlíků v Itálii, Rakousku a spoluprací se slovenskými krajany ve Švýcarsku. Jeho činnost vyvrcholila v Paříži v lednu 1949 založením Slovenské národní rady. Ta postupně získala nemalou podporu od Slováků v USA a Kanadě.48 F. Ďurčanský, bývalý politik Slovenského štátu, opíral svou činnost o myšlenku právní kontinuity Slovenska z let 1939-1945. Nárok na samostatnost opíral o uznání slovenské státnosti de iure ze strany Itálie, Maďarska a SSSR. Za svojí činnost byl v roce 1947 v nepřítomnosti čs. soudem odsouzen k trestu
Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XVI, s. 30. stav ke dni 6.7. 2007. 47 Více o činnosti K. Sidora v letech 1939-1945 např. Kuklík, J., Němeček, J.: Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939-1945, Praha 2004, s. 357-368. 48 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 8-9. 46
17
smrti. Působil nejprve v západním Německu, později odjel do Argentiny a USA. Jeho nepočetné hnutí s K. Sidorem nespolupracovalo, ostře napadalo ostatní skupiny čs. exilu a postupně upadalo do izolace.49 Nejvýznamnější českou skupinu předúnorových emigrantů představoval okruh kolem bývalého generála Lva Prchaly. Tento voják, účastník bojů s Maďary na podkarpatské Rusi v březnu 1939, utekl v květnu i s rodinou z Protektorátu do Polska. Tam se začaly naplno projevovat jeho protibenešovské tendence otevřeným prohlášením o vybudování čs. jednotky v Polsku bez možnosti zásahu dr. E. Beneše. Následoval spor s gen. Ingrem a odmítnutí myšlenky zařazování čs. vojáků do francouzské cizinecké legie. Už před rokem 1938 otevřeně podporoval spojenecký pakt Polska a ČS.50 Po pádu Polska odešel do Velké Británie, kde působil v Česko-Slovenské národní radě. Roku 1944 založil spolu s
K. Locherem a V. Ležákem-Borinem Českou národní jednotu, roku
1945 pak její nástupnickou organizaci Český národní výbor. Všechny tyto organizace spojovala snaha o samostatnou zahraniční politiku v opozici k E. Benešovi, zaměřenou na odpor vůči Čs. - sovětské smlouvě z roku 1943 a myšlenka na vytvoření československo-polské federace. Prchala otevřeně odmítl „pokusy
loutkové vlády dr. Beneše o komunistickou diktaturu“, těsné
spojenectví a orientaci na SSSR. Z těchto důvodů se osoby spojené s ČNV po roce 1945 nevrátily zpět do vlasti.51 Po nevýrazném období do února 1948 se skupina kolem gen. Prchaly opět plně aktivovala. Přešla do opozice vůči většině nově vytvořených exilových politických skupin nebo stran působících v Československu v poválečném období. Hnutí se zpočátku rozrostlo o příznivce hlavně v Německu, Francii, Rakousku, Belgii a Velké Británii, postupně však upadalo.52 Roku 1950 se snažilo o spolupráci se sudetskými Němci, za což si od ostatních exilových skupin vysloužilo „nálepku“ fašistů.53
Tamtéž. s. 10. Kuklík, J., Němeček, J.: Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939-1945, Praha 2004, s. 52-53, 61-62. 51 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 11. 52 Tamtéž. s. 12. 53 Viz reakce různých exilových časopisů sledující dohody mezi ČNV a sudetskými Němci. 49
50
18
Na podobném programu stavěné hnutí založil v roce 1951 Vladimír Pekelský
(původně
spolupracovník
ČNV).
Bylo
to
Sdružení
českých
demokratických federalistů sídlící v Německu.54 Existovaly samozřejmě i jiné skupiny „starých exulantů“, někdy i „probenešovsky“ laděných osob zůstávajících v exilu z osobních nebo jiných důvodů. Nemuselo se jednat ani o politické emigranty, v nemálo případech šlo spíše uprchlíkům o lepší hospodářské a ekonomické podmínky v zahraničí. Početnou, avšak československým exilem (snad kromě „Prchalovců“) neuznanou skupinu tvořili němečtí utečenci z dob druhé světové války a odsunutí českoslovenští Němci tvořící nejrůznější spolky a sdružení. Pravděpodobně nejznámější a dodnes činné hnutí je Sudetendeutsche Landsmannschaft, tehdy pod vedením nepřítele československého státního zřízení z dob první republiky dr. Rudolfa Lodgmanna von Auen. Těmto osobám se ale dále věnovat nebudu. tzv. „poúnorový exil“ (po r. 1948) Po komunistickém převratu „doplnilo“ už stávající „starý exil“ značné množství významných osobností nejrůznějších oborů či politických směrů. Jednalo se o pestrou směsici významných jmen, některé světového věhlasu. Krom politiků, jimž se budu věnovat níže, to byli umělci, vojáci, diplomaté, ekonomové, novináři, vědci, duchovní, šlechta a mnoho dalších, nejen příslušníků
demokraticky
orientované
inteligence.
Z umělců
jmenujme
skladatele B. Martinů, herce J. Kohouta, L. Baarovou, dirigenta a houslistu R. Kubelíka, spisovatele F. Peroutku, P. Tigrida, J. Čepa, básníka I. Herbena a další.55 Celá řada osob činných v exilu byly vědecké osobnosti (právník Bušek, historici Dvorník, Kybal, Odložilík, Kovárna, fyzik Hlavatý, filozof Kohák, a další), šlechta (Schwarzenbergové, Lobkowiczové, Kinští, Kolowratové atd.), diplomaté (Papánek, Formánek, Rašín, Schwarzenberg...) nebo důstojníci a vojáci (gen. Ingr, Hasal, Liška, Moravec aj.).56 Právě diplomaté a vojáci měli většinou z dřívějších dob kontakty. Proto se snadněji mohli zapojit do exilové protikomunistické činnosti a to i aktivní vojensko-zpravodajskou činností ve prospěch západních zemí. Důkazem je
Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 12. Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 156. 56 Trapl, Miloš: Exil po únoru 1948, Olomouc 1996, s. 9-10.
54 55
19
spolupráce mnoha „uprchlíků“ se CIA nebo CIC jako agentů - chodců či vytváření vlastní agenturní sítě působící buď zcela samostatně nebo v režii „cizí“ rozvědky. Podrobnosti o jejich činnostech už dnes nejsou známy. Snad jen obecné fakty o činnosti gen. Moravce jako zpravodajce americké rozvědky nebo o Czechoslovak Intelligence Organization, sídlící v Londýně v letech 1948-1957 pod vedením plk. Procházky.57 Nejvýznamnější skupinu emigrantů usilujících o návrat demokracie do Československa tvořili politici v exilu. A zde se dostáváme k nejzávažnějšímu problému politické činnosti emigrantů. Tím byla bezpochyby nejednotnost a značná politická indiference příchozích politiků. Tyto osoby nebo později i celé strany v exilu vedly mezi sebou politické šarvátky, které často končily trvalou opozicí a neochotou k dalším jednání o politickém sjednocení exilu. Hlavním důvodem roztržek mezi politiky se stal rozdílný názor na „Košický vládní program“ a na činnost Národní fronty. Řada z nich odmítala připustit vůdčí roli politických stran a osobností spolupracujících do r. 1948 s komunisty v rámci NF. Do popředí se dostávala i „politická
nevraživost“
staršího
původu,
např.
obvinění
za
spojená
s mnichovskými událostmi 1938 nebo osočování z kolaborace s nacisty.58 Politici v exilu se v podstatě dělili na tři hlavní skupiny: „liberální“, tedy spojující svou činnost do r. 1948 s Národní frontou, „konzervativní“ tvořící jejich opozici59 a nezávislí politici oscilující podle situace v obou předchozích proudech. Nejvýznamnějšími reprezentanty „liberálního proudu“ z Čs. strany národně sociální se stali dr. Petr Zenkl, bývalý ministr stejně jako dr. Hubert Ripka, dále dr. Jaroslav Stránský a dr. Vladimír Krajina, který stranu obnovil v Londýně a stal se jejím předsedou. ČSNS se po příchodu dra. Zenkla stala jednou z klíčových stran exilu. Národní socialisté pro prezentaci svých názorů hojně používali mimo jiné i časopisy Svobodný zítřek, Čas Čechoslováků či Zpravodaj československé emigrace.60
Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 157. Trapl, Miloš: Exil po únoru 1948, Olomouc 1996, s. 12. 59 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 25. 60 Tamtéž. s. 27.
57
58
20
Další významnou „liberální“ stranou byla Československá strana lidová, která měla hrát podle některých historiků menší roli v exilu kvůli neúspěšnému útěku vůdčích osobností msgra. Jana Šrámka a Františka Hály z Československa61. Do čela strany se postavil Adolf Procházka a jako generální tajemník Adolf Klimek. Dále zde působili i Bohumír Bunža, Bohdan Chudoba, Ivo Ducháček a mnoho jiných. Strana až do odchodu Heleny Koželuhové do tábora národní demokracie zveřejňovala své názory v časopise Návrat. Absence J. Šrámka se měla údajně projevit ve vnitřní nejednotě strany. Názorová nejednotnost vedla k odchodu některých členů a zakládání nových stran a hnutí jako například Křesťanskodemokratické hnutí nebo Občanský blok.62 Třetí významnou „liberální“ stranou byla Československá sociální demokracie, jež se aktivovala v květnu 1948 v Londýně. Pozice strany byla oslabena absencí většiny čelních funkcionářů, odstavených z veřejného života nebo přímo vězněných v Čsl. . Jejím exilovým předsedou se stal bývalý ministr Václav Majer, generálním tajemníkem stávající Blažej Vilím. Dále zde působili V. Beneš (starší bratr E. Beneše), V. Bernard, M. Sedlák, V. Holub, F. Němec a další, často mladí funkcionáři.63 Strana měla vlastní časopis díky podpoře svého příznivce dra. J. Běliny- Londýnské listy.64 Kromě nich ještě vydávala ve vlastní režii časopis Demokracie a socialismus (redaktorem byl A. Mokrý). Z Británie se strana postupně rozšířila i do Francie, Švédska, Rakouska, USA, Kanady a Austrálie. Sociální demokracie v exilu ostře odsuzovala Fierlingerovu ochotu ke sloučení s KSČ, prohlásila ji za neplatnou a kladla si za cíl poukazovat na nedemokratické praktiky prováděné komunisty v Československu.65 Rozkol ve straně nastal po příchodu B. Laušmana do exilu, i když ten se do dění uvnitř sociální demokracie příliš nezapojoval.66
Při útěku v noci z 21.-22. března 1948 byli dopadeni a po pobytu ve vyšetřovací vazbě byli internováni v klášteře pod dohledem StB. viz též : Kaplan, K., Paleček, P.: Komunistický režim a politické procesy v Československu, Brno 2001, s. 70. 62 Trapl, Miloš: Exil po únoru 1948, Olomouc 1996, s. 14. 63 Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XVI, s. 5, stav ke dni 6.7. 2007. 64 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 30. 65 Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XVI, s. 5. stav ke dni 6.7. 2007. 66 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 31. 61
21
Posledním
stranou
předúnorové
Národní
fronty
byla
slovenská
Demokratická strana. Ta měla početné zastoupení čelních funkcionářů (uvězněni byli jen J. Ursíny a J. Lichter). Demokratická strana postrádala, stejně jako většina ostatních stran, názorovou jednotu. Projevovaly se zde osobnosti jako dr. Štefan Osuský, zastávající jiné koncepce „obnoveného“ státního zřízení v Československu, příznivci Fedora Hodži (syna M. Hodži) usilující o mnohem větší míru slovenské samosprávy, stejně jako osoby spjaté s myšlenkou celistvého československého státu. Ty byly spojené se jmény předsedy strany dr. Lettricha, Š. Kočvary nebo J. Slávika.67 Mezi představitele druhé, „konzervativní“ skupiny exilu patřili především republikáni - agrárníci, živnostníci a národní demokraté. Ti založili roku 1948 v Paříži tzv. Občanský blok, s cílem sdružovat strany nezapojené do Národní fronty. Agrárníci, zastoupení Republikánskou stranou, po r. 1945 v ČS již svou činnost neobnovili. Měli početné zastoupení např. dra. J. Černého, dra. F. Krále, L. Slívu, J. Voženílka, L. Feierabenda a další. Strana se obnovila v červenci 1948 a přihlásila se k prvorepublikovému odkazu. Přestože vystupovala opozičně vůči stranám Národní fronty, dialogu s nimi se nebránila. I zde existovaly různé frakce strany, např. L. Feierabend měl blízko k národním socialistům. Charakter strany to však neovlivnilo. Živnostnicko - obchodnická strana patřila k početně slabším „konzervativním“ stranám. Neměla významné politické zastoupení a přes značné úsilí o vlastní zviditelnění a pocit důležitosti se nedokázala politicky příliš prosadit. Předsedou strany založené až roku 1949 se stal E. Fusek. I přes nízký počet příznivců strany zde docházelo ke sporům, což stranu ještě více vyčerpávalo.68 Poslední stranou „konzervativního“ směru byla Československá národní demokracie, působící roku 1938 jako Národní sjednocení. Podobně jako živnostníci, i ČND měla menší počet stoupenců a nevýrazné politické vedení. Předsedou se stal Z. Rys, působil zde M. Rašín. V této straně se značně exponovala dr. Helena Koželuhová - Procházková vydávající časopis Návrat.69
Trapl, Miloš: Exil po únoru 1948, Olomouc 1996, s. 16. Tamtéž. s. 16-18. 69 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 34-35. 67
68
22
Třetí skupinu tvořily relativně nezávisle působící politicky činné osoby. Sem můžeme zařadit Š. Osuského, J. Papánka, F. Schwarzenberga, P. Tigrida, A. Hasala, S. Ingra, L. Stránského a mnoho dalších.70 Celá řada československých diplomatů se odmítla vrátit zpět do vlasti a nabídla své služby exilovým politikům, k čemuž měli vhodné podmínky z předchozí činnosti. Jednotné, oficiálně uznávané politické ústředí exilu neexistovalo. Do obecného povědomí se zapsala svou činností organizace založená po dlouhých jednáních až 25. února 1949 ve Washingtonu pod názvem Rada svobodného Československa. Působila celou řadu let, kladla si za cíl poukázat na komunistické praktiky a nesvobodné státní zřízení v Československu. Používala k tomu prohlášení adresovaná kongresu USA a vládám západního světa. Soustřeďovala se také na podpůrnou činnost pro exulanty z Československa.71 Jejím předsedou byl zvolen dr. P. Zenkl, místopředsedou dr. J. Lettrich. Spolu s RSČ spojovala, minimálně na krátkou dobu, svou činnost celá řada politických osobností namátkou: H. Ripka, J. Stránský, V. Majer, A. Procházka, J. Černý, L. Slíva, Š. Kočvara, F. Hodža, F. Peroutka, Š. Osuský, J. Slávik, J. Papánek a další.72 V Radě svobodného Československa nebyla zastoupena celá řada menších exilových proudů a politicky činných organizací, což vedlo k jejich opozičním činnostem. Přesto na počátku exilových let sehrála významnou roli jako podpora novým exulantům i lidem v Československu.73 Otázkou RSČ se příliš zabývat nebudu z důvodu přílišné obsáhlosti a složitosti jejího vnitřního vývoje.74 Exilových skupin a proudů existovalo mnohem více, vypsal jsem zde jen ty nejdůležitější.
Tamtéž. s. 36. Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 158. 72 Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 49. 73 Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XVI, s. 4, stav ke dni 6.7. 2007. 74 Podrobně o založení, vývoji a činnosti Rady svobodného Československa na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. stol. informuje studie: Jirásek, Z., Trapl, M.: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996, s. 47-63. 70 71
23
5. Pohledy exilových periodik na události v Československu Pohledy exilových periodik na události v Československu se, podobně jako exilové skupiny, lišily. Ve většině případů shodně zaujímaly spíše negativní postoj vůči politice KSČ a dění v „nedostupné“ vlasti. Hodnocení a informace o činnosti komunistického režimu se pohybovaly v rozmezí od prohlášení typu „stát rudých tyranů“75 nebo „rozhodný demokratismus čs. lidu“ až po vtipně nakreslený obrázkový příběh o cestovateli „Joeymu“.76 To je však jen výjimka z negativní koncepce časopisů. Následuje průřez názorů periodik na vybrané problémy a události v Československu. 5.1 KSČ - doba po únoru 1948 a vybrané vnitrostranické problémy Články týkající se únorového komunistického převratu roku 1948 byly valnou většinou periodik psány negativním, až katastrofálním tónem. V době poměrně blízké únorovým událostem se objevovaly spíše přímé zprávy o dění v ČS77. Politické komentáře se vyskytovaly až později, po odeznění „šoku“ z rychle provedeného puče hlavně kvůli tomu, že jen část časopisů vznikla bezprostředně po převratu. Zpětně exilové tiskoviny hodnotily únorové události jako
„komunistický
puč
proti
československé
demokracii“78,
„vznik
komunistického protektorátu“ apod. Jednu z mála výjimek v této linii tvořil list Svobodné Československo, tvářící se navenek neutrálně, avšak skrytě podporující nový režim.79 Po únorovém převratu se mnoho zpráv objevovalo v Londýnských listech, které fungovaly již před převratem. Ty se zaměřily na informování o nejrůznějších formách perzekucí skupin i jednotlivců. Bezprostředně po puči se vyskytly kromě zatýkaní i propouštění ze zaměstnání, vyloučení z veřejných
Bohemia. List České národní skupiny v Německu, r. 1., 1950, č. 1, s. 1. Svobodné Československo. r. 9., 1948, č. 9-10, s. 215. Komiks nám v podstatě ukazuje toto: Když se cestovatel Joe vydal do Československa, lidé v Americe si povídali o tom, že byl zatčen a vězněn. Po příjezdu zpět do USA, Joe smutnil nad návratem a prohlašoval, že je v ČS „krásně“. 77 Např. Londýnské Listy, r. 2., 1948. 78 Demokracie a socialismus. List Československé sociální demokracie, 1950, č. 7. 79 Např. komiks Joe cestovatel. 75
76
24
funkcí nebo odejmutí volebního práva.80 Ze jmen a profesních skupin otištěných v listech uveďme např.: vysokoškolské profesory Univerzity Karlovy prof. K. Engliše, dr. Novotného, dr. Buška, dr. Matěječka; studenty Ransdorfa, Renner, Sklenáře; spisovatele F. Peroutku, I. Herbena, J, Slávika; novináře V. Minaříka, O. Zdeňka, P. Tigrida a mnoho dalších. Odstraňování nepohodlných osob akčními výbory se ostře kritizovalo.81 Dále si tiskoviny všímaly změn v politickém životě republiky. Popisovaly situaci v sociální demokracii spolu s výčtem vyloučených osob a odsuzovaly Z. Fierlingera za jeho politiku vylučování vlastních členů. Objevila se i myšlenka, že původně vyloučen měl být i V. Beneš, bratr E. Beneše, redaktoři se však domnívali, že nucený odchod ze sociální demokracie by negativně ovlivnil vztahy komunistů s prezidentem Benešem.82 Seznam vyškrtnutých osob pak pokračoval výčtem z řad národních socialistů, Demokratické strany a lidovců spolu s výpisem nových slovenských povereniků v režii KSČ.83 Jeden z prvních komentářů o „ nové “ Národní frontě zcela negativně rozebral politickou situaci v Československu, kritizoval její „ loutkovou “ činnost a útočil proti akčním výborům nejrůznějších organizací.84 List nepřímo kritizoval
prezidenta E. Beneše za jeho neochotu vyjádřit se k novým
poměrům.85 Další významnou událostí, zaznamenanou exilovým tiskem, se staly volby do parlamentu na základě jednotné kandidátky NF. Volby proběhly „v atmosféře strachu“ a otevřeného ovlivňování ze strany KSČ 30. května 1948. Ve zfalšovaných volbách zvítězila kandidátka NF včele s KSČ.86 Zajímavostí bylo, že Londýnské listy již 29. května uveřejnily seznam „zvolených“ kandidátů NF a poskytly k nim politický komentář. Ten zahrnoval negativní kritiku systému jednotné kandidátky, praktickou nemožnost kandidatury proti ní a navíc počítal s myšlenkou sloučení
KSČ a
sociální demokracie
po
v Československu byly listem odsouzeny jako nedemokratické.87
Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 10-11. Londýnské listy, r. 2., 1948, č. 6, s. 62-65. 82 Tamtéž. s. 67. 83 Tamtéž. s. 68. 84 Londýnské listy, r. 2., 1948, č. 8, s. 84. 85 Tamtéž. s. 87. 86 Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 41. 87 Londýnské listy, r. 2., 1948, č. 11, s. 105-109. 80 81
25
volbách. Volby
Exilový tisk sledoval také postupně se měnící situaci uvnitř Komunistické strany. Na podzim 1948 proběhla ve straně vlna „prověrek“. Ty se týkaly zpočátku hlavně poúnorových členů, těch, kteří hledali v KSČ záchranu před perzekucemi, sociální jistoty nebo byli jinak nepohodlní vedení. Počet vyřazených z KSČ dosáhl počtu 107 133 osob.88 Ze strany také odcházeli první nespokojenci, strana ztrácela podporu dělníků a rolníků (za rok 1949 to bylo 175 tis. osob).89 Časopisy zaznamenaly na svých stranách obecný fakt čistek, který se týkal jak členské základny strany, tak i poslanců - např. vyloučení poslance V. Lavičky.90 Vzhledem k narůstající členské základně se vedení strany rozhodlo k zavedení několika stupňů členství. Svobodný zítřek to komentoval jako „neplnoprávné kandidátství členství“ s čekací lhůtou jeden až dva roky,91 Londýnské listy psaly o organizačních problémech uvnitř KSČ a pasivitě jejích členů.92 Exilový tisk zaznamenal blížící se IX. sjezd KSČ. Této události se ale nepřikládala příliš velká vážnost, objevovaly se o ní spíše krátké zprávy jako například chystaná propagační výstava o KSČ nainstalovaná v době sjezdu na Václavském náměstí.93 Zaujme i přirovnání chystaného sjezdu k nacistickému norimberskému sjezdu a komentář politického souboje mezi Čepičkou a Slánským.94 Svobodný zítřek psal, že nejobtížnějším úkolem IX. sjezdu se stalo určení „hierarchie KSČ“. Z komentovaného článku se dovídáme o novém složení politbyra a důvodech zvolení Klementa Gottwalda gen. tajemníkem KSČ. Na jiném místě je zmiňováno prohlášení Gottwalda, že „Československo se musí stát zcela komunistickým... a že se musí řídit rozkazy velkého učitele Stalina“. Bolestně komentuje neznámý redaktor myšlenku Z. Nejedlého o výuce marxismu - leninismu určenou dětem předškolního věku.95 Kromě dalších nejrůznějších „oslavných“ a ideově zaměřených projevů na počest vítězství komunistů v předchozím roce se sjezd už jen usnesl na „novém organizačním řádu strany.“96 Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 108. Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 65. 90 Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1948, č. 3. 91 Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1948, č. 4. 92 Londýnské listy, r. 3., 1949, č. 3, s. 31-32. 93 Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949, č. 8. 94 Londýnské listy, r. 3., 1949, č. 8-9, s. 98-99. 95 Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949, č. 10. 96 Londýnské listy, r. 3., 1949, č. 10-11, s. 113.
88 89
26
Celkově exilový tisk hodnotil sjezd jako předem připravené a nacvičené „divadlo“ pro veřejnost, které nepřineslo žádné výrazné změny v charakteru politiky Komunistické strany Československa. Nový obrat v politice nastal po vyhlášení a zostření třídního boje, který měl za cíl objevit a veřejně odsoudit protistátní spiklence v řadách komunistů „československého Rajka“ a jeho spolupracovníky. Toho našla strana s vydatným přispěním sovětských poradců v osobě R. Slánského, který byl u počátků tzv. státních procesů s odpůrci režimu a aktivně se podílející na jejich vytváření.97 Exilový tisk hledání tohoto nepřítele zveřejnil na počátku roku 1950 paradoxně projevem samotného R. Slánského.98 Hned v březnu téhož roku otiskl článek o odvolání dr. V. Clementise s komentářem o „soumraku úchylkářů“99. Výzva pak v rozsáhlém politickém komentáři uvítala tyto vnitřní rozpory v KSČ a předpovídala Clementisovi možnou fyzickou likvidaci kvůli jeho působení za druhé světové války na západě.100 Přes své komunistické přesvědčení nebyl Clementis hodnocen exilovým tiskem jako „špatný člověk“, hlavně kvůli své práci pro československý zahraniční obchod.101 Periodika na začátku roku 1951 zachytila i vlnu vylučování z KSČ (Clementis, Šling, Švermová a další) a vyslovila myšlenku na monstrproces v ČS. V září 1951 informovala o odvolání z funkce R. Slánského, odstraněni z funkce G. Husáka, L. Novomeského.102 Tiskem pak proběhla zpráva o Slánského zatčení,103 která měla bouřlivý ohlas. Spekulovalo se o možnostech pádu dalších „velikánů“, především K. Gottwalda, o přípravách velkého procesu a jeho vykonstruovaném charakteru.104 Tisk Slánského a jeho proces přirovnal k procesu s Rajkem a za důvod zatčení pokládal nutnost mít obětního beránka, na kterého se dá svalit vina za hospodářské problémy Československa.105 Časopisy se poté většinou věnovaly procesu až po skončení soudu a vynesení Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XIV, s. 10, stav ke dni 6.7. 2007. 98 Výzva, r. 2., 1950, č. 1, s. 5. 99 Výzva. r. 2., 1950, č. 6. s. 5. 100 Výzva, r. 2., 1950, č. 12, s. 4-5. 101 Zpravodaj Rady svobodného Československa, 1950, č. 6, s. 30-31. 102 Bohemia. List České národní skupiny v Německu, r. 4., 1951, č. 12-13, s. 1. 103 Hlas Československa, r. 1., 1951, č. 2, s. 3-5. 104 Bohemia. List České národní skupiny v Německu. r. 4., 1951, č. 14, s. 3. 105 Bohemia. List České národní skupiny v Německu. r. 4., 1951, č. 15, s. 1-2. 97
27
rozsudků. Proces se Slánským a jeho skupinou hodnotily jako zcela zmanipulovaný, plně kontrolovaný KSČ. Propagandistické ladění celého procesu ještě podtrhl fakt, že byl přenášen rozhlasem, což exilový tisk shledal jako „hrůzné“.106 Na periodika „groteskně“ působily naučené odpovědi obviněných, jejich shodný charakter s řečí státního prokurátora a časté sebeobviňování. Soud tak měl podle tisku dokázat odstranit navenek legální cestou stranické nepřátele K. Gottwalda a podpořit svým rozsudkem komunistickou militaristickou propagandu.107 Právě K. Gottwalda se týká poslední část této kapitoly - totiž ohlas jeho smrti v exilovém tisku. Nekrology a komentáře k jeho úmrtí se objevily snad ve všech politicky laděných časopisech od Bohemie až po Výzvu. I přes důležitost jeho úmrtí na vnitřní československou politiku se tisk věnoval smrti Gottwalda spíše omezeně, hlavně v souvislosti s odchodem Stalina. Komentář byl většinou stejný nebo velice podobný - tedy negativně naladěný, zdůrazňující temné stránky jeho osobnosti. Snad jedině Svobodné Československo se pozastavilo nad úmrtím prezidenta okrajově, ale „mezi řádky“ je z krátkého článku cítit přinejmenším radost nad tím, že se politický systém v ČS nezhroutil.108 Rada svobodného Československa ve svém prohlášení k jeho úmrtí v podstatě Gottwaldovu smrt uvítala a označila toto období (po smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda) za počátek nové epochy.109 Objevily se přirovnání Gottwalda ke „zrádci národa, paliči vlastního krovu, vrahovi nevinné generace“.110 Náhlý skon J. V. Stalina a vzápětí po něm Gottwalda vyvolal v některých kruzích spekulace nad nepřirozenou příčinou jeho smrti.111 Výzva informovala i o nejrůznějších
čestných brigádách a závazcích dělníků, což
komentovala jako příležitost pro komunisty „zkusit vymačkat z lidu další zvýšené výkony a bezplatné směny“.112 Spolu s odchodem Stalina a Gottwalda, změnou ve vedení ÚV KSSS pak během jednoho roku skončil čas, nazývaný
Zpravodaj Rady svobodného Československa, 1951, č. 27-28, s. 2-3. Skutečnost. Nezávislá revue, r. 4., 1952. č. 11-12, s. 169. 108 Svobodné Československo, r. 14., 1953, č. 7, s. 133-134. 109 Hlas Československa, r. 3., 1953, č. 3-4, s. 10-11. 110 Výzva legionářů, r. 5., 1953, č. 5, s. 4-5. 111 České listy, 1953, č. 6, s. 11. 112 Výzva legionářů, r. 5., 1953, č. 5, s. 6. 106
107
28
K. Kaplanem jako „zakladatelské období komunistického režimu v Československu“. 5.2 Právní změny a politické procesy v Československu „Zakladatelské období komunistického režimu v Československu“ bývá spojováno s dobou velké nezákonnosti - vlnami zatýkání nepohodlných osob, čistkami
ve
všech
veřejných
složkách
společnosti
a
perzekucemi
„nespolehlivých“ občanů. Komunistická strana vnímala tyto politické procesy jako důležitý multifunkční prostředek své oficiální politiky. Procesy měly za cíl upevnit monopol KSČ a její státní režim, urychlit přestavbu společnosti, likvidovat její skutečné i fiktivní odpůrce, poskytnout „důkazy o správnosti oficiální politiky“ a zastrašit případné opozičníky.113 Samotný počet 40-45 tisíc odsouzených, 178 popravených a 220-230 tisíc perzekuovaných osob114 ani nepotřebuje komentář. Jedním z nosných pilířů politických procesů bylo soudnictví ovládané KSČ, opírající se o nové zákony. Jednalo se především o zákon č. 231 a 232/1948 sb.115, č. 319/1948 sb.116 a č. 86/1950 sb.117. Exilový tisk si všímal těchto nových zákonů a změn v soudnictví a kritizoval jejich znění i uplatňování. Vadilo mu rušení soudů různých instancí, zavedení funkce tzv. „soudců z lidu“ a čistky v řadách soudců z povolání. Převládal názor, že nezávislí soudci měli být odstraněni z důvodů jejich výměny za „loajální“ kolegy řízené komunistickou stranou. Čistku provedenou v řadách advokátů časopisy odsoudily jako nedemokratickou a samoúčelnou. Jednoleté právnické školy pro soudce z řad dělníků komentovaly spíše jako výsměch soudnictví, především kvůli politickým „školením“ budoucích absolventů.118 Z důvodu absence některých čísel časopisů jsem bohužel nenašel konkrétní články týkající se reakce na Zákon na ochranu republiky (231/1948 sb.). Podle obecných komentářů časopisů se ale domnívám, že tisk ho odsoudil jako nedemokratický a účelově zaměřený.
Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 83. Tamtéž. s. 86. 115 Znění zákona viz http://www.mvcr.cz/sbirka/1948/sb85-48.pdf , stav ke dni 26. 7. 2007. 116 Znění zákona viz http://www.mvcr.cz/sbirka/1948/sb109-48.pdf , stav ke dni 26. 7. 2007. 117 Znění zákona viz http://www.mvcr.cz/sbirka/1950/sb39-50.pdf , stav ke dni 26. 7. 2007. 118 Londýnské listy, r. 2., 1948, č. 18, s. 195-196. 113
114
29
Vlastní politické procesy exilový tisk sledoval velmi pozorně. Politické komentáře, krátké zprávy, seznamy odsouzených nebo zatčených osob se kromě provládně naladěného Svobodného Československa objevovaly ve všech mnou zkoumaných tiskovinách s železnou pravidelností.119 Nejprve
komunisté
po
únorovém
převratu
zinscenovali
proces
s funkcionáři nekomunistických stran, s kterými byli v předúnorovém období ve sporu - s funkcionáři Demokratické strany nebo s obviněnými z tzv. mostecké špionážní aféry.120 V čele jednoho z procesů měl stát bývalý ministr Prokop Drtina, který byl po neúspěšném pokusu o sebevraždu pod dohledem Bezpečnosti. Po zlepšení stavu ho převezli do vězeňské nemocnice a vyslýchali. Původní záměr zkonstruovat s ním velký protistátní proces nevyšel, Drtinu odsoudili až po šesti letech věznění.121 Exilové časopisy mnoho zpráv o P. Drtinovi neměly, přesto sledovaly s obavami jeho zhoršující se zdravotní stav.122 Dalšími procesy se chtěla KSČ vypořádat s aktivitami exilu na území Československa. Příležitost k němu dostala po zavraždění komunistického funkcionáře A. Schramma 27. května 1948. Státní bezpečnost na základě této vraždy vytvořila teorii, v níž se západní exil prostřednictvím malé skupiny mladých emigrantů snažil odstranit několik významných osob spojených s KSČ (např. L. Svobodu, A. Zápotockého, B. Reicina aj.). Strana chtěla vyvolat tímto procesem „pocit strachu a ohrožení“ nového systému a obhájit svůj zákrok proti emigraci.123 Na druhé straně exil poukazoval na strach komunistů z možné fyzické likvidace vlastních „nepohodlných“ funkcionářů sovětskými tajnými službami.124 Skupina, údajně vyslaná z Bavorska, byla vytvořena z řad mladých funkcionářů národních socialistů - M. Choce, J. Hradila, H. Červenky, K. Ševčíka, S. Šádka a několika dalších. Proces s nimi, vedený 3.-25. listopadu 1948 skončil vynesením tří rozsudků smrti a vysokými tresty odnětí svobody.125
Svobodné Československo, r. 11., 1950, č. 9, S. 721. ve svém článku „Chraňte naše spolky před „pátou kolonou“ “ otevřeně popírá fakt, že by byli v Československu popravováni nebo vězněni odpůrci režimu. 120 Kaplan, Karel: Největší politický proces “M. Horáková a spol.“, Brno 19962 , s. 59. 121 Kaplan, Karel, Paleček, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu, Brno 2001, s. 70-71. 122 Např. časopisy Výzva, Návrat nebo Svobodný zítřek. 123 Kaplan, Karel: Největší politický proces “ M. Horáková a spol.“, Brno 19962, s. 55-56. 124 Londýnské listy, r. 2., 1949, č. 16, s. 175. 125 Kaplan, K., Paleček, P.: Komunistický režim a politické procesy v Československu, Brno 2001, s. 57-58.
119
30
Exilová periodika informovala o okolnostech případu v několika článcích a komentářích s kriticky psaným obsahem. V tisku se objevily domněnky o spojitosti A. Schramma s úmrtím J. Masaryka nebo Schrammovo napojení na sovětskou rozvědku.126 Časopisy informovaly o rozsudcích smrti pro Choce a Šádka, které byly vykonány i přes jejich nízký věk (23, resp. 22 let) a zpětně popsaly samoúčelné praktiky soudu - falšování výpovědí svědků, křivá svědectví pod přísahou apod. Soudní proces tisk označil jako justiční vraždy a politickou mstu. O nevině M. Choce a dalších odsouzených
byly časopisy naprosto
přesvědčené. Nutnost odstranit nepohodlné osoby z řad armády a plně si ji podřídit vedla komunisty k výrobě stovek politických procesů s vojáky. Mezi léty 19481952 proběhly dvě velké vlny politických procesů s vojenskými osobami.127 Značnou část vedli komunisté proti bojovníkům zahraničního nebo domácího odboje za druhé světové války. Na konstrukci většiny z nich se podílelo komunisty ovládané Obranné zpravodajství pod vedením B. Reicina (popraven r. 1952 spolu s R. Slánským a spol.). Nejčastější uplatňovaným obviněním se stala
vlastizrada - špionáž pro „západní mocnosti“. Rozsudky smrti nebo
mnohaleté odnětí svobody nebyly ani v této skupině obviněných výjimkou. Mezi významné oběti politických čistek v armádě patřili mjr. J. Nechanský, mjr. V. Žingor, gen. B. Boček a gen. Heliodor Píka.128 Gen. H. Píku, za války představitele čs. vojenské mise v SSSR, zatkli pravděpodobně na popud sovětské rozvědky v květnu 1948. Po obvinění z vojenské zrady (spolupráce z britskou tajnou službou za druhé světové války a plnění rozkazů londýnské exilové vlády) ho soud odsoudil k trestu smrti provazem. Rozsudek byl vykonán v červnu 1949.129 Přes význam této osoby se časopisy jeho osudem příliš nezabývaly. Například v Londýnských listech vyšla o smrti H. Píky krátká nekomentovaná zpráva, navíc ještě v souvislosti se slovním útokem KSČ na arcibiskupa Berana a v časopise Výzva krátký komentář oslavující H. Píku jako národního hrdinu.130 Londýnské listy, r. 2., 1949, č. 16, s. 175. Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 90. 128 Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XIV, s. 5, stav ke dni 6.7. 2007. 129 Tamtéž. 130 Výzva k mužnosti, r. 2., 1949, č. 7, s. 4. 126 127
31
Po procesu s Píkou se exilový tisk, nyní ve větším rozsahu, věnoval případům mjr. Nechanského popraveného v červnu 1950 a mjr. Žingorova oběšeného v říjnu 1950. U obou případů se časopisy shodly na tom, že procesy se staly justičními vraždami na objednávku, řízenými doslova podle scénáře.131 Největší politický proces v Československu proběhl od
31. května do
8. června 1950. Jeho hlavním aktérem se stala bývalá poslankyně národních socialistů dr. Milada Horáková. Spolu s ní odsoudili i
její údajné
spolupracovníky O. Pecla, Z. Kalandru a J. Buchala k trestu smrti oběšením, dalších devět osob odsoudili k mnohaletému vězení.132 Proces s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“ měl za cíl zlikvidovat možný politický odpor bývalých nekomunistických politiků a zastrašit další případné odpůrce režimu. Stejně jako u předchozích politických procesů i zde používali vyšetřovatelé provokací, fyzického nátlaku, vynucených výpovědí i konfrontací „zpracovaných“ svědků.133 Tento „monstrproces“ se připravoval pro účely propagandy. Vyšetřovatelé se několik měsíců snažili přeměnit obviněné v „poslušné odříkávače předem naučených textů“134 podle scénáře, což se ve finále povedlo jen částečně. Hlavní body procesu schválila 23. březnu 1950 bezpečnostní komise UV KSČ a o tři dny později také výši rozsudků v budoucím procesu.135 Vlastní proces pak zhlédlo postupně asi 4000 přímých diváků v sále, soudní přelíčení natáčel filmový štáb a rozhlas zajišťoval rádiový přenos. Do výše trestů se promítl také „nový faktor - organizovaný hněv lidu“. Ve školách, továrnách, úřadech a spolcích se organizovaly schůze a shromáždění, které odsuzovaly spiklence a posílaly k soudu rezoluce za nejvyšší možné tresty.136 Na druhou stranu, jak nepřesvědčivý byl výsledek procesu dokládá fakt, že nemalá část obyvatel už v době konání přelíčení nebo krátce po něm nevěřila ve správnost rozsudků a v šedesátých letech o něm mluvila otevřeně jako o
131Např.
Zpravodaj Rady svobodného Československa, 1950, č. 14, s. 12-14. Kaplan, Karel: Největší politický proces “M. Horáková a spol.“, Brno 19962, s. 158. 133 Tamtéž. s. 194. 134 Tamtéž. s. 157. 135 Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XIV, s. 8, stav ke dni 6.7. 2007. 136 Kaplan, Karel: Největší politický proces “M. Horáková a spol.“, Brno 19962, s. 157. 132
32
nespravedlivém.137 Přesto svou hrůzností Státní soud zahýbal světovým veřejným míněním. Exilový tisk v tom nebyl výjimkou. Většina časopisů nejen že informovala o procesu, ale přišla i s odsuzujícími komentáři. Zpravodaj RSČ přinesl na první straně odmítavou rezoluci proti procesu, označil ho za „frašku“ plnou „nepravd, lží a falešných kombinací“ s úkolem zdiskreditovat velvyslanectví západních zemí. Poznamenal, že cílem mělo být zastrašení „demokraticky myslících Čechů a Slováků“ a otiskl oficiální protestní usnesení RSČ. Usnesení protestovalo proti masové nezákonnosti v Československu, zmanipulované justici a především proti rozsudku státního soudu.138 Podobně na proces zareagovaly i jiné časopisy. Výzva ji odsoudila jako hon na údajné trockisty napodobující procesy v SSSR. Přirovnala soudní přelíčení k tragikomické frašce, v níž sehráli roli předem naučení „automati, nacvičení a připravení doznati všechny „zločiny“, i ty které jim státní prokuratura ani nekladla za vinu“. Pozastavila se také nad termínem „agenti imperialistů“, které obžaloba používala.139 Podobných komentářů se objevilo mnohem víc. Po článcích odsuzujících vlastní průběh procesu a rozsudků nad „agenty imperialistů“ se objevily články popisující ohlasy procesu ve světě. Pozornost poutal především osud M. Horákové. Nezávislá revue Skutečnost přinesla na svých stránkách reportážně psaný dopis hraběnky Amelie Posse, kterou obviňovali v „letním procesu“ ze špionážní činnosti. Hraběnka psala o hnutí na podporu Horákové ve Švédsku, o snahách zachránit jí život ze stran různých vlivných osob a organizací. Z dopisu se také dozvídáme o přátelství k M. Horákové a osobním zármutku nad její odchodem.140 Opačný pól tisku tvořilo „nezávislé“ Svobodné Československo. To se o procesu nezmínilo ani jednou větou, zato poskytlo čtenářům „pěkný“ článek o výstavě J. Wolkera a A. Jiráska v SSSR.141
Tamtéž. s. 193. Zpravodaj Rady svobodného Československa, 1950, č. 9, s. 1-4. 139 Výzva ke sjednocení, r. 2., 1950, č. 12, s. 5. 140 Skutečnost. Nezávislá revue. r. 2., 1950, č. 7-8, s. 163-167. 141 Svobodné Československo, r. 11., 1950, č. 10, s. 740. 137
138
33
5.3 Katolická církev v Československu Nejdéle odolávajícím odpůrcem komunistického režimu se stala v Československu dominantní, katolická církev.142 Kvůli poněkud složitější situaci na Slovensku se zaměřím na České země. Díky svému vlivu u obyvatelstva a mezinárodní podpoře Vatikánu se stala přirozeným odpůrcem komunistů. Proto se KSČ rozhodla katolickou církev podřídit své kontrole a postupem času vytvořit národní katolickou církev, která by se stala nezávislá na papežském stolci. Katolická církev měla zájem na dohodě s komunistickým režimem pokud by zajistil svobodu vyznání a hierarchii církve včetně jejího vnitřního života. KSČ nabídku k jednání o dohodě mezi ní a církví přijala. V době po únoru si chtěla
církev podřídit dohodou.
Komunisté
především
požadovali od
hodnostářů a představitelů církve „veřejné prohlášení loajality režimu“ a svolení s kandidaturou J. Plojhara v květnových volbách 1948. Církev si zase od rozhovorů slibovala zastavení nezákonných zásahů ze strany státu do jejích záležitostí. První kolo jednání probíhalo od 10. května 1948 v sídle Národní fronty. I přes oboustrannou snahu o dohodu skončilo neúspěchem.143 Další jednání s přestávkami byla vedeny až do dubna 1949,144 kdy tzv. Smokovský incident (odhalení odposlechu církevních představitelů v zasedací místnosti) definitivně ukončil jednání. Už z předchozích rozhovorů a aktivit se jako hlavní vůdce odporu proti režimu jevil pražský arcibiskup J. Beran. Mluvčím křídla umírněných biskupů ochotných dohodě s KSČ se stal Trochta. Předsednictvo ÚV KSČ se poté 25. dubna 1949 rozhodlo pro boj proti církvi.145 Nástrojem boje proti církvi se staly tzv. církevní zákony ze 14. října 1949. Zákon č. 217/1949 sb. zřídil Státní úřad pro věci církevní, zákon č. 218/1949 sb. pak zajišťoval hospodářské zabezpečení církví a náboženských společností.146 Sčítání lidu z roku 1950 uvádí, že katolickou víru vyznávalo 76, 31 % společnosti. Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 28. 144 Další kola jednání proběhla 11.-18. 6. 1948 a 17.2. 1949. 145 Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 30. 146 Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XI, s. 1-2, stav ke dni 6.7. 2007. 142 143
34
Stát
začal
zasahovat
do
církevního
života
a
rozhodovat
o
povolení k výkonu duchovní služby kněžích. Plat obdrželi jen tzv. loajální kněží, kteří složili slib věrnosti republice. 10. června 1949 byla vyhlášena tzv. Katolická akce, která měla vyvolat vlnu odporu proti biskupům a církevním hodnostářům. Nesetkala se však s příliš velkou podporou od kněžích ani věřících.147 Režim se rozhodl k otevřeným represivním akcím. První z nich, vykonstruovaný soudní proces s představenými mužských řádů, proběhla od 31.března do 4. dubna 1950 a vedla k provedení
tzv. „Akce K“ - likvidace
mužských klášterů a internace mnichů ve sběrných táborech započaté v noci z 13. na 14. dubna 1950 a dokončené ve dnech 26. dubna až 4. května 1950.148 Další procesy se čtyřmi biskupy a osmi církevními hodnostáři 27. listopadu - 2. prosince 1950 a následné rychle postupující hroucení vnitřní struktury církve vedlo k ochotě katolické církve k jednáním. Ta byla dovršena slavnostním slibem věrnosti provedeným 12. března 1951 a vedla k faktické podřízenosti církve státu.149 Exilové časopisy věnovaly katolické církvi v Československu značnou pozornost. Zajímaly se o osud pražského arcibiskupa J. Berana a vyjadřovaly mu plnou podporu. Jako statečný čin ocenily jeho pastýřský dopis proti Plojharovi,150 pravidelně informovaly o jeho nuceném „domácím pobytu“ v arcibiskupském paláci a jeho statečném odporu.151 Obvinění, tvrdící že „pražský arcibiskup stojí včele skupiny církevních hodnostářů, kteří se rozhodli sabotovat pokroky, jichž bylo dosaženo za lidově demokratické vlády“ ponechal tisk bez komentáře.152 Tisk jednoznačně odsoudil jeho internaci a protestoval proti omezování jeho svobody pohybu a výkonu duchovní služby. O snaze rozvrátit církev vnitřně pomocí tzv. Katolické akce informovala periodika jen okrajově jako o dalším neúspěšném činu podlomit církev. Psala, že pouze 6 % kněžích podepsalo slib věrnosti, z nich 2/3 prohlásili svůj podpis za zfalšovaný.153 Zároveň bylo oceněno oficiální prohlášení J. Berana, který Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 30. Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989, ÚSD AVČR, Praha 2006. čerpáno z http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf , hlava XI, s. 32, stav ke dni 6.7. 2007. 149 Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 32. 150 Londýnské listy, r. 2., 1948, č. 15, s. 155. 151 Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949, č. 10. 152 Tamtéž. 153 Návrat, 1949, č. 2, s. 1. 147
148
35
Katolickou akci neuznal a prohlásil ji za „odpadlickou“. Tisk ukončil kauzu Katolické akce poznámkou ve smyslu, že režim se snažil získat jména kněžích za každou cenu a nevšiml si chybného použití jmen zemřelých osob.154 Okrajově tisk informoval o tzv. církevních zákonech. Svobodný zítřek např. zpochybnil oficiální výklad důvodů schválení zákonů a kritizoval dosazení A. Čepičky do čela nově zřízeného Státního úřadu pro věci církevní a stejně jako převzetí církevního majetku státem. Nejvíce se časopisy věnovaly
perzekuci církve, především zatýkání
kněžích, soudů s nimi a všemožné likvidaci církevních organizací. Odsuzovaly postoj biskupa Trochty, přístupného dohodě s komunisty,155 snahu o vytvoření národní církve označili za prostředek, jak přesvědčit rolníky ke vstupu do JZD.156 Exilový tisk sledoval i jednání mezi církví a komunisty a informoval o aféře dnes známé jako tzv. Smokovský incident. Tehdy ještě periodika nevytušila definitivní konec jednání a přechod komunistů k otevřenému boji. Poprvé změnu zaznamenala zprávami o zatčení představitelů mužský řádů. K obvinění z protistátní činnosti klášterů se časopisy ani nevyjadřovaly, považovaly ho za naprostý podvrh.157 Po procesu s mnichy se dostalo do zorného úhlu tisku zatčení olomouckého biskupa S. Zela a jeho spolupracovník, v listopadu 1950 proces se čtyřmi biskupy a jejich spolupracovníky. Ten zaznamenalo hned několik časopisů a shodně je odsoudily jako „hrůzný“158 a zpochybnily jej. Bohemia navíc prohlásila, že „bylo poprvé použito nového právního principu, podle kterého je velezrádcem každý, kdo uznává kanonické právo“.159 Završením vítězného boje KSČ s církví se stal slib věrnosti ze strany katolické církve, který byl exilovým tiskem zmíněn v krátkých zprávách většinou bez komentáře. Tisk zdůrazńoval fakt o dočasné exkomunikaci nových loajálních biskupů a kněžích Vatikánem.160 Po této události se už exilová periodika věnovala církevním záležitostem jen zřídka. Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949, č. 10. Londýnské listy, r. 2., 1948, č. 11, s. 116. 156 Londýnské listy, r. 3., 1949, č. 10-11, s. 117. 157 Výzva ke sjednocení, r. 2., 1950, č. 8, s. 7-8. 158 Demokracie a socialismus. List Československé sociální demokracie, 1950, č. 12, s. 13. 159 Bohemia. List České národní skupiny v Německu, r. 4., 1951, č. 4-5, s. 6. 160 Bohemia. List České národní skupiny v Německu, r. 4., 1951, č. 7-8, s. 4. 154 155
36
5.4 Hospodářská situace v Československu Po únorovém převratu došlo k řadě hospodářských a sociálních změn postihujících celou společnost. Jednou z nich se stalo uzákonění první pětiletky dne 27. 10. 1948 kladoucí si za cíl rychlou přestavbu čs. hospodářství dříve orientovaného na smíšený průmysl. Pětiletka počítala s novým zaměřením na těžký strojírenský průmysl s důrazem na hutní výrobu a likvidací soukromého sektoru.161 Příprava na válečný konflikt SSSR a jeho satelitů se západem se promítla do pětiletky zvyšováním tempa rozvoje těžkého průmyslu, rušením malých závodů a „centralizační organizací národních podniků“. Méně rozvinuté kraje Čes. prodělaly rychlou industrializaci (např. program industrializace Slovenska r. 1949) se zaměřením na strojírenství.162 Nedostatek pracovních sil řešil nábor pracovníků ze zemědělství, služeb a úřadů. 163 Rozvoj lehkého průmyslu se zanedbával, což se projevilo nedostatkem základního spotřebního zboží. Navíc koncepce Československa jako strojírenské velmoci nebyla vhodná hlavně z důvodu chybějící dostatečné surovinové základny.164 Rovněž v zahraničním obchodu proběhly zásadní změny. Vývoz i dovoz zboží a surovin se ve stále větší míře podřizoval zájmům Sovětského svazu a jeho satelitů na úkor obchodu se západním světem.165 Exilové periodika seznámila své čtenáře s plány pětiletky několika články s kritickými komentáři. Obecně se časopisům především nelíbila změna poměru mezi těžkým a lehkým průmyslem, která byla podle nich pro československé hospodářství nevýhodná a zavlékala ho do područí SSSR. Tisk si všímal obtíží s jakými se plnila pětiletka a pravidelně informoval o zhoršování hospodářské situace kvůli neinvestování do lehkého průmyslu a zemědělství. Například jako „nesmysl“ komentoval tisk naplánovanou bytovou výstavbu, která byla podle tisku meziročně menší než v r. 1937 a navíc ještě nesplnitelná.166 Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 132. Tamtéž. s. 133. 163 K. Kaplan uvádí k roku 1948 asi 20 000 a k roku 1951 dokonce 51 215 úředníků přesunutých do výroby. 164 Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 134 165 Tamtéž. s. 138-139. 166 Londýnské listy, r. 3., 1949, č. 6, s. 68-69. 161
162
37
Dalším problémem, který tisk zaznamenal, se stal nedostatek surovin a s ním související přerušování výroby a omezování provozu závodů. Časopisy ironicky informovaly o sběru starého šrotu na smetištích a připravované výměně mosazných klik v domácnostech, protože na dovoz surovin ze zahraničí se nedostávaly valuty.167 Jako původce těchto nedostatků komunisté označili a zatkli E. Loebla a Margoliuse.168 Příznaky zvýšené produkce zbrojního průmyslu si tisk povšiml a vyvolával u něho oprávněné obavy.169 První pětiletka se celkově hodnotila jako podmanění hospodářství zájmům SSSR, přinášející bídu do Československa spojenou s nedostatkem základního spotřebního zboží, potravin a všeobecné drahoty.170 Spolu s pětiletkou exilový tisk sledoval obchodní bilanci Československa se státy západního světa a postupné přeorientování čs. trhů na SSSR a jeho satelity. Pokles zahraničního obchodu se západem především bolestně sledovaly Londýnské listy a Výzva, které o něm pravidelně uveřejňovaly články se statistickými údaji. Důsledky poklesu obchodu se západem se podle tisku projevovaly omezováním provozu a snižováním mezd dělníků. Periodika viděla jako jednu z hlavních příčin hospodářských obtíží obchodní smlouvu podepsanou se Sovětským svazem, komentovanou jako „hospodářské vysávání lidu Sověty.“171 „Útok na vesnici“, jak ji nazýval exilový tisk, sledovala většina časopisů. Kolektivizace vesnice, spojená s její socializací, se stala neoficiálním bodem státní politiky záhy po převratu 1948, oficiálně se projevila 23. února 1949 vydáním Zákona o JZD. Ten
počítal
s přestavbou
malovýrobního
typu
zemědělství
na
velkovýrobní družstevnictví. Existovaly čtyři typy družstev podle druhu členství v nich. Vzhledem k neúspěšné vládní kampani ke vstupu rolníků do družstev se přistoupilo k násilnému a často nezákonnému charakteru donucování ke vstupu, především v letech 1950-1953. Metoda násilí byla úspěšnější než „přemlouvání“, Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949, č. 7. Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949, č. 13. 169 V časopise Výzva k mužnosti, r. 2., 1950, č.7, s. 6. je uvedena meziroční statistika vývozu a dovozu železa a oceli, dále pak olejů, gumy, kůže, lehkých kovů, a zinku. U všech je uvedený nárůst o 10-58 % oproti roku 1948. 170 Např. Hlas Československa, r. 1., 1951, č. 2, s. 6. 171 Výzva legionářů, r. 4., 1952, č. 6, s. 6.
167
168
38
r. 1952 existovalo už v 54 % obcí JZD. Z aktivity družstevníků a výsledků hospodaření ale plyne neschopnost zemědělských družstev efektivně hospodařit se svěřeným majetkem z důvodů chybného plánování, nedostatků techniky a hnojiv. Zemědělská výroba proto dohnala předválečný stav až v letech 19641967.172 Exilová periodika se v první fázi zaměřila na zdůrazňování falešných slibů komunistů, že nebude probíhat kolektivizace zemědělství a kritizování výše povinných dávek vyměřených zemědělcům mimo JZD.173 Dále se objevovaly stížnosti na nedostatek pracovních sil na venkově, trestní stíhání za nesplnění předepsaných dodávek, zatýkaní nespokojených rolníků, nucené přesídlování, zasahování JZD do chodu vesnice, rychlé snižování životní úrovně vesničanů apod. Tisk se shodl, že násilně vytvářená JZD povedou k poklesu zemědělské výroby způsobené kopírováním praktik ze Sovětského svazu.174 Spolu s kolektivizací vesnice se objevovaly články a komentáře psané na podporu drobných živnostníků, které komunistický režim od podzimu 1948 masově perzekuoval a vytvářel podmínky pro jejich likvidaci. Znevýhodněný odbyt výrobků, cenové a hospodářské kontroly spolu s omezováním přídělů surovin soukromníkům vedly malovýrobce k hromadné emigraci nebo vstupu do národních podniků a výrobních družstev.175 Životní úroveň většiny obyvatel Československa hodnotily časopisy značně negativně. Poměrně dost prostoru se věnovalo výši mezd, kritice jejího snižování za cenu zvyšování pracovního výkonu a celkové nespokojenosti dělníků s pracovním režimem v továrnách. Největší kritiku exilového tisku si vysloužil dvojí trh - volný a vázaný, zavedený 1. ledna 1949. Na vázaném trhu, na kterém nesměli nakupovat živnostníci, se ceny přídělů základních potravin, oblečení a obuvi pohybovaly na několikanásobně nižší úrovni než na volném.176 Tisk pravidelně informoval o astronomických částkách, které museli obyvatelé dávat za spotřební zboží nebo potraviny na volném trhu, přitom měsíční příjem byl více než podprůměrný. Některé zboží se stalo podle tisku Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003, s. 135-138. Např. Londýnské listy, r. 3., 1949, č. 3, s. 35. 174 České listy, 1952, č. 1, s. 4-5. 175 Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991, s. 78. 176 Tamtéž. s. 113. 172
173
39
nedostupným nebo k sehnání pouze na černém trhu.177 Časopisy paradoxně uváděly, že černý trh má lepší ceny než státem řízený volný.178 Systém volného trhu byl líčen jako „státní šmelina“, která měla co nejvíce zbídačit obyvatelstvo, především ty, kteří byli odkázáni jen na něj. Na závěr podkapitoly ještě uvedu důvody zavedení dvojího trhu tak jak je otiskla exilová periodika z prohlášení A. Zápotockého : 1. zlepšení životní úrovně pracujících, 2. těžká ránu černému trhu, 3. získání prostředků pro budování první pětiletky a za 4. příprava na zrušení přídělového systému a nahrazení volným prodejem. Tisk se s A. Zápotockým shodl na jediném bodě - na třetím.179 Obecně lze tvrdit, že exil počítal s ještě větším prohlubováním cen a úpadku životní úrovně většiny obyvatel v Československu kvůli vládě Komunistické strany Československa.
Výzva ke sjednocení, r. 2., 1950, č. 19, s. 7. Ceny potravin uvedené ve Výzvě: jedno vejce 6,50 Kčs, 1 kg masa 100-400 Kčs, káva 800 Kčs, celé kuře 100-150 Kčs, husa nad 500 Kčs. Ostatní časopisy uváděly ceny podobné např. bavlněný kapesník 221 Kčs, ponožky 113 Kčs, pánské šaty 14 500 Kčs, košile 2 600 Kčs, prostěradlo 3 307 Kčs, vlněná deka 5 079 Kčs apod. Průměrný měsíční plat se pohyboval okolo 3000 Kčs. Mezi nedostatkové zboží patřilo údajně i zlato, na černém trhu se jeho cenu pohybovala až kolem 12 000 Kčs za gram. 178 Např. Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949, č. 8. 179 Londýnské listy, r. 3., 1949, č. 2, s. 22.
177
40
5.5 Humor a satira na stránkách exilového tisku Nyní ještě výběr několika drobných zajímavostí zveřejněných na stránkách exilového tisku. Z něj se můžeme například dozvědět o společném boji čs. vlády a vlády NDR proti „Americkému brouku“- mandelince bramborové. Nejen že byla podepsána společná smlouva proti jejímu šíření, ale Němci navíc vydali publikaci „Americká mandelinko-stůj“. V ní jsou popsány „důkazy“ o důvodech úmyslného šíření mandelinky Američany ve východní evropě. Československá vláda pak v jedné z oficiálních diplomatických nót obvinila Američany ze shazování skleněných nádob plných mandelinek z letadel nad územím Československa. Tisk prohlásil, že „americký brouk“
vlezl už i do
„bramborových palic pražských soudruhů.“180 Časopis redakce rádia Svobodné Evropy Škorpijón si dělal legraci z rušení svého vysílání v Československu. Pokládal ji za činnost „satelitních permonů“, kteří bušením a lomozením rušili živé vysílání. Navíc „permoni“ vykonávali zpravodajskou činnost a svá hlášení posílali po rozhlasových vlnách Svobodné Evropy do éteru. Vysílání prý zachycovalo speciální oddělení Státní bezpečnosti, tzv. Permotechna, která zároveň řídila činnost permonů. Redakce vyzívala ke „tvorbě sobotních dobrovolných služebních čet za účelem potírání permonů.“181 Další úsměvný článek, tentokrát z časopisu Návrat nás seznámil s osobou přihlouplého sedláka Váši, kterého obvodní funkcionář přemluvil k dobrovolné brigádě - nakládání brambor z jeho pole do vagónů na nádraží v mimopracovní dobu. Váša přes vnitřní odpor souhlasil a celé nedělní odpoledne strávil nakládáním brambor do vagonu. V poledne šel na oběd a zapomněl si ve vagonu kabát i s penězi a dýmkou. Když se vrátil, zjistil, že mu vlak i s kabátem ujíždí do dálky. Rozběhl se proto za ním a v momentu, kdy už ho málem dohnal, se vlak dal opět do pohybu. Váša vlak dohnal až v následující stanici, kde souprava zastavila uprostřed probíhající slavnosti za účasti funkcionářů a řečníka. Ten právě řečnil o „bratrské pomoci“ sovětského svazu, který poslal tento vagon brambor. Řečníka přerušil Váša, který během vykřikování svých nároků na kabát objasnil i původ „sovětských“ brambor. Jeho „výstup“ pak ukončila milice, 180 181
Výzva ke sjednocení, r. 2., 1950, č. 12, s. 9. Škorpijón, který kouše, ale neusmrtí, 1951, č. 1, s. 8-9.
41
která ho prohlásila „provokatérem ve službách imperialismu“ a zadržela. Lidé o slavnost ztratili zájem a ta díky Vášovi Kutíkovi skončila totálním fiaskem. Článek je ukončen symbolickou větou předpovídající Vášův osud : „Jistě ho, blázna, brzo napraví.“182 Jako poslední uvedu dvě krátké anekdoty ze Svobodného zítřku: „Vyprávěl tuhle Jára Kohout v pařížské exulantské Maryši, jak šel přes hranice. Velmi mu prý prospělo, že býval skautem.--Víte, to máte jednoduché. Když v lese zabloudíte, vytáhnete hodinky, položíte si je na ruku, malou ručičku natočíte směrem k Slunci a čekáte. Když se na vás odněkud křikne-Davaj časyTAK TO JE VÝCHOD. No a pak utíkáte honem na západ.“ A druhá, která symbolizuje názor exilu na KSČ a touhu po změně. Svobodný zítřek ji nazval „Novoroční“: Po Novém roku se v Praze potkali dva známí a potřásli si rukama. „Nepřál bych si nic“, povídá jeden, „ než aby ten letošní rok byl aspoň takový jako 1948.“ „Tak ty už taky?“(povídá ten druhý-pozn. T.S.) „ No, a copak bys chtěl lepšího? Lid by se znova pozvedl, ministr zahraničí by skočil z okna, ministra spravedlnosti bychom měli na Pankráci a náš milovaný pan prezident by měl pohřeb.“
182
Návrat, 1949, č. 5-6, s. 7.
42
6. Závěr Exil vytvořený během války nebo krátce po ní, doplnil po únoru 1948 své řady o nové uprchlíky z Československa. Díky tomu měl pestré politické a sociální složení, které se záhy projevilo v nejednotnosti politické koncepce. Vedle emigrantů z období před r. 1945 můžeme podle politické orientace dělit exil na tři skupiny. Liberály, tj. strany a politiky spjaté s existencí Národní fronty, dále na konzervativce, tj. strany nezastoupené v NF a nezávislé politiky a uskupení oscilující mezi oběma proudy. Myšlenková a politická rozštěpenost se projevila neochotou vytvořit vrcholný orgán politického ústředí akceptovatelný všemi exulanty. Založením Rady svobodného Československa jako zastřešující politické organizace roku 1949 problém vyřešen nebyl, protože ji řada politiků i stran odmítala uznat jako ústředí exilu. Jako důležitý informační nástroj používal exil nejrůznější periodické tiskoviny. Podmínky pro jejich tisk se lišily kvůli pestrosti finančních možností vydavatelů časopisů, což se projevovalo na kvalitě, periodicitě a množství stránek tiskovin. Proto během období počátku exilu řada časopisů zanikla a nebyla obnovena z finančních nebo osobních důvodů. V této době se exilové tiskoviny věnovaly především politické propagaci vydavatelů a exilových skupin s nimi
spojených.
Byly
vydávány
v celé
řadě
západoevropských
a
mimoevropských zemí a postupem času se jejich geografické rozložení zvětšovalo. Obecně můžeme tvrdit, že tisk se věnoval značnou pozornost politické situaci v ČS, komentoval dění uvnitř KSČ a snažil se o předpověď vývoje politiky komunistů. Zprávy a komentáře tisku byly většinou negativně laděné, často srovnávající poměry před komunistickým převratem s přítomností. Jen některé události byly vnímány pozitivně, především vnitřní rozbroje v KSČ (proces s R. Slánským) a smrt K. Gottwalda spojená se smrtí J. V. Stalina. Stejně ožehavě exilový tisk sledoval politické procesy a právní změny prováděné komunistickým aparátem. Pravidelně komentoval „vraždy na objednávku“, zveřejňoval seznamy rozsudků státního soudu a polemizoval nad otázkami práva v Československu. Nové zákony a jejich uplatňování vnímal jako
43
prostředek legálního boje KSČ s brutálně potlačenou domácí opozicí a exilem v zahraničí. Jako hlavní domácí oporu protikomunistického odporu vnímaly časopisy především katolickou církev a jejího představeného arcibiskupa J. Berana. Ostrou kritikou odsuzovaly kroky KSČ proti církevní hierarchii a vyslovovaly podporu osamocenému boji J. Beranovi s jejím představiteli. Tzv. církevní zákony, umožňující státu zasahovat do církevních záležitostí, rozhodně nebyly vnímány pozitivně. Po složení slibu loajality republice se časopisy dění v katolické církvi věnovaly jen sporadicky. Hospodářskou situaci v Československu sledovala většina časopisů se značným despektem. Většinou informovaly o propadu státního hospodářství, zvyšování cen a komentovaly „úspěchy“ přestavby průmyslu, projevující se stagnací lehkého průmyslu. Kritikou nešetřili v rozsahu chybějícího spotřebního zboží a zavedením dvojího trhu. V plánování pětiletky bylo viděno především podřizování hospodářství Sovětskému svazu a militarizace průmyslu. Z výše zmiňovaných kapitol tedy plyne, že exilový periodický tisk se podrobně věnoval situaci v Československu a přinášel emigrantům důležité zprávy a poselství z nejrůznějších odvětví.
Na závěr bych chtěl na tomto místě poděkovat Doc. PhDr. Vladimíru Goňcovi, CSc. za jeho trpělivost, připomínky a upozornění, které věnoval mojí bakalářské diplomové práci a pracovnímu kolektivu knihovny Libri Prohibiti v Praze za jejich ochotu, vstřícnost a čas strávený nad mými dotazy. Velký dík patří i Lence Konečné za její pomoc při korekci textu.
44
7. Prameny a literatura; seznam použitých zkratek Prameny
Elektronické: •
http://www.csds.cz/heslar.php?typ=pers&letter=K
,
stav
ke
dni
11.7.2007. •
http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Prirucka48_89.pdf stav ke dni 6.7. 2007.
•
http://www.mvcr.cz/sbirka/1948/sb85-48.pdf , stav ke dni 26. 7. 2007.
•
http://www.mvcr.cz/sbirka/1948/sb109-48.pdf , stav ke dni 26. 7. 2007.
•
http://www.mvcr.cz/sbirka/1950/sb39-50.pdf , stav ke dni 26. 7. 2007.
Tiskové: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Bohemia. List české národní skupiny v Německu, r. 1., 1950. Bohemia. List české národní skupiny v Německu, r. 4., 1951. České listy, 1952. České listy, 1953. Demokracie a socialismus. List Československé sociální demokracie,1950. Hlas Československa, r. 1., 1951. Hlas Československa, r. 3., 1953. Londýnské listy, r. 2., 1948. Londýnské listy, r. 3., 1949. Návrat, 1949. Skutečnost. Nezávislá revue, roč. 1., 1949. Skutečnost. Nezávislá revue, r. 2., 1950. Skutečnost. Nezávislá revue, r. 4., 1952. Škorpijón, který kouše, ale neusmrtí, 1951. Svoboda. Orgán Čs. srdružení politických uprchlíků v Německu, 1949. Svobodná země, r. 1., 1951. Svobodné Československo, r. 9., 1948. Svobodné Československo, r. 11., 1950. Svobodné Československo. r. 14., 1953. Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1948. Svobodný zítřek. List demokratických Čechoslováků v exilu, 1949. Výzva, r. 2., 1950. Výzva, r. 4., 1952. Výzva, r. 5., 1953. Zpravodaj Rady svobodného Československa, 1950. Zpravodaj Rady svobodného Československa, 1951.
45
,
Literatura: •
Formanová, L., Gruntorád, J., Přibáň, M.: Exilová periodika Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945, Praha 2000.
•
Jirásek, Z., Trapl, M: Exilová politika v letech 1948-1956, Olomouc 1996.
•
Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, Praha 1991.
•
Kaplan, Karel: Největší politický proces “ M. Horáková a spol.“, Brno 19962.
•
Kaplan, K., Paleček, P.: Komunistický režim a politické procesy v Československu, Brno 2001.
•
Kuklík,
J.,
Němeček,
J.:
Proti
Benešovi!
Česká
a
slovenská
protibenešovská opozice v Londýně 1939-1945, Praha 2004. •
Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945, Olomouc 1995.
•
Rataj, Jan: KSČ a Československo I. (1945-1960), Praha 2003.
• •
Trapl, Miloš: Exil po únoru 1948, Olomouc 1996. Trapl, M., Skoupý, A., Kouřil, M.: Československý exil a krajanské hnutí ve Švýcarsku, Olomouc 2004.
46
Seznam použitých zkratek: č. - číslo Čes. - Československo ČND - Československá národní demokracie ČNV - Český národní výbor Čs. - Československo ČSNS - Československá strana národně sociální ČSR - Československá republika dr. – doktor dra. - doktora KSČ - Komunistická strana Československa KSSS - Komunistická strana Sovětského svazu NF - Národní fronta r. - ročník RSČ - Rada svobodného Československa SSSR - Svaz sovětských socialistický republik s. - strana SR - Slovenská republika ÚV - ústřední výbor
47
