POETICKÉ BESEDY. (KKDAKTOR:
JAN NERUDA.)
ÍSLO
XIX.
HUSITSKÁ SVATBA. BÁSE OTAKARA ERVINKY.
P6
5038 C48H8
LADATKL:
KI).
MM.
VA1.EÓKA
H flw
í>
/o?
s^Lx^^.
HUSITSKÁ SYATBA. BASEN
Otakara ervini
(POETICKÝCH BESED ÍSLO
XIX.)
V PRAZE. knihkupectví:
dr.
ru.
gkhck
*
rd. valkk.s
r
M.H.
1
Tiskem dra Ed. Grégra
v Praze.
J
:
v Labi.
brouku
{Svatojanský svit
v
mi nocí máje
zahrady a háje
—
kvtný ume polehoin-ku ke studánkám tmavým sad:
ve
k dobrým Vílám hravým
v bájný hrad.
Kišálové -tniy. prhledný tam oku na dné
eky
toku
hlídá drak; v nich jsou
uzavny
nesíslné divy. které
nezí
živý
lidský zrak.
Po msíné pízi pustím já Be v tni dobrých Vil kde traní královna
!
—
—
4
zvuk jak stíbro ryzí
bude hudbou pti, zvstí vyprávti
mnoho Labe tok
zná. se snoubí
muž jak s ženou družkou stíbropnnou
jarý s
z
vných
mnohé
dílo
prozradí
dob:
zhouby
nám vnadn
v íši Vil
dn
kdo na
našel hrob.
Zoufalá kde ruka strhla žití pásku,
zhrzenou kde lásku uštknul had:
muka
milence kde
vedla do náruí
valem
vln, jež
huí
v bájný hrad.
V
nádherném tam
sále
zas je najdem spolu
bez
bázn
a bolu
—
blaze jim
Rzný
úsvit stále
hrá jim jako zora,
svta nelad
s
hora
— S
—
5
nezní k nim. kišálovou stnou
vlnky laškující kolébají snící
v
vný
mír:
vodou stíbropnnou rybky šupinaté jako
hvzdky
vedou
Ponome
zlaté
vír.
se
smle
v šumící ty vlny, v hrzný, kouzlaplný
vody proud: šepcí báje
skvlé
dávných djin vlasti nuž, chcem do propasti
z
s
nimi plout.
:
Zpv
I.
íTako netvor dávných bájí stohlavý a obrovitý,
v tlam,
oích
ohe
lity
— — hlavy — hadí
že se výhní pekla zdají
krk
i
ohon
potvora to šupinatá o níž ocel nezavadí,
kídla draí nad spáry
tlo
její
— nebetyná
hlavy
tlamy
žádná
ní spjata,
— mocné
duby
hora,
tém mrana orá, ohe zemi hubí, zbra
jí
neublíží
jak ten netvor hadohlavý letí
povst" z Vratislavi
—
:
—
pes
požár
Smr
s
zemí,
Bigmand
že se císa
že
—
eskou
povst'
letí
7
její svaté
blíží.
lemy
dsnou vraždou
shh/í.
Jeronýma píchod do Tech kruté slaví mšan Krása povst hímá že Husa,
—
—
upálen jest v Vratislavi.
A
jak zhynul!
Smýkán díve
smekou koní po ulici ku posmchu chátry divé Siinnunda, jenž s
dvorem,
úsmv
kvtem
v
— líci,
krásných paní
sledoval to podívání,
nyní již je v šíit
eské zemi;
povst sterohlasou:
„Jako naložil jsem
s
naložit chci také
tmi
s
Krásou
Husity a Wiklefisty,
kteí hyzdí zákon istý."
..
K našemu
se blíží
mstu!
Litomicom ><_ blíží jak mu zastaviti cesta?
k
Jako lavina svou
tíží
—
pikvaí na
8
—
chaty. domy.
pralesy a celá
msta,
odpor jich jak stébla zlomí, taktéž Sigmundova cesta záhubu a zkázu nese,
neoblomnou v hrze, strachu.
Tam kam
se život nepovznese,
stlaí nohou v prachu. Jaká rada V Také Praha, jej
matka, hlava
eské
zem
píchod svého vraha, pedtuchou vlast sténá temn.
cítí
Tábor, jediné to místo,
kde jest srdce, pravdou vzaté mezi svými skryto, jisto Tábor, sídlo pravdy svaté, tam kde vévodí muž boží jednooký vdce lidu Tábor nezná naši bídu
—
—
nepítele ve podnoží.
Sami
pomžem
si
pouze,
sami zbavíme se nouze.
V
boha doufejme jen pevn;
ano prst v tom jeho zjevn, že ta pravda, ryzí, istá,
námi dojde k svému právu:
pemžeme
Antikrista.
—
—
9
poteni hroznou jeho hlavu.
Našemu
se
mstu
chystá
sláva taká mezi všemi. mluvit s pýchou o nás v celé
budou
Bvaté zemi.
eské
Zkázu dsnou, krverudou nad vlastí jež se již vznáší, odvrátíme sami, brati,
odvahou
a
péí
naší.
u
Staec velebný kol patí. jako prorok v
druh
vous proudy
Btíbroskvélé
ele.
svdily o výši let. Na ele však neúmorná
vle
orlí vzlet!
psána,
„Jest v tom vaše
vle svorná V
velebný se táže kmet.
Odmlel
na
se
to chvíli.
Patnáct hlav se k
nmu
v rozlehlém a šerem
ticet jiskrnatých zrak z podelbí, jak blesky /
kížily se
jako
z
s
chýlí
Bále:
mrak
jeho hledy:
hrobu naposledy kol: „mluv dále."
umlo
"
— „Jest v
-
10
tom vaše vle svorná,
aby naše ruka vzdorná zmocnila se Antikrista,
eským králem?"
jenž se zove
„Ano," znlo šerým sálem. „Nuže, nech se každý chystá v onu noc,
kdy v msto vkroí.
dom
Znamení na v
zoí,
kterém bydlí Jan
— on schází?''
„Jediný on mezi všemi.
Xe vestu snad doprovází zaznl jako ohlas nmý.
„Práv vhod,
—
že Pichla dceru.
Purkmistra tak, obce hlavu
máme
v ruce, na
„Obávám
se,"
„purkmistr
znám
má
mou vru."
znlo
v davu.
hlavu tvrdou;
tu jeho mysl hrdou.
Nepovolí, rovna skále,
pro to zvlášt, že hostí krále. S tlem, duší oddání jemu, zlý
jak
lovk
duchu zlému."
11
„Známo
ale také všude,
jakou láskou dceru pstí. Sotva jiný otec bude, který tak Bvé hledá štstí
jediné v
tom
svt
širém
ve své milolepé dcei: jí
dcko slep ví,
jak
které
naplnno mírem
na klín své roditelky nechá voditi se lehce tam.
kam vlí teba
nechce.
Jest to jediný cit velký,
který
lovkem
jej
iní
podobným nám druhým
lidem.
Proti ní se neproviní."
„Nuže,
odejdme
s
klidem,
mvzbudíce podezení. Naskytne se cesta jistá zý tra v noci
— bez
prodlení
zmocniti se Antikrista. ~
Posvátnou se chvílí kinu, prvni svit kdy první žena ssála
okem
roztoužena.
— prvni vzdech
12
jí
páním vzedmul pohled v srdce
její,
— prsou vlnu první touhy,
žárný dlouhý
muže
v plaché bázni
zasel jiskru lásky strázní;
že nebylo v
eské zemi
od Krkonoš po Šumavu
dvy mezi všemi nad mladistvou Vlastislavu: Purkmistra to Pichla dít krasší
—
jitní
hvzda na
— „Na
úsvit.
nebi svit slední hyne
na obzoru
rzným
jasem,
výše modro bledé kyne v souzvuk smaragdovým pásem,
za nímž oko naše tuší
onu
vnost usmvavou,
v níž
Pán kryje
svojí slávou
sídla vyvolených duší.
Zda
se
ti
tak drahý, nezdá?"
šepce Vlastislava druhu.
„Na nebi, hle, první hvzda onom bledjasném pruhu
v
který k
sob
vábí, táhne,
—
—
13
.-
pedtucha jak krasších íší.
Mlí
zas
— rty
.
sotva dýší.
Chvíle jsou, v nichž srdce prahne
po neznámé bolné slasti touha po živote, v smrti když ta pouta tla drtí
—
—
touha jako nad propa-ti. jež nás vábí ve své bezdno
Tak nás vábí nebe livézdno
— —
.
ona propas nekonená, dsná, tajemná a tmavá, v které nás bud"
vné
nic
— neb
oekává
vna —
žití
„Žijem nad propastí dsnou, mušky v tráv.
menší, než ty
které každou novou vesnou vznikají a
hynou pí
Zel jsem
bídu kolem
ubohé
B<
to lidstvo celé,
zmrzaené
v
duchu,
v
deroucí se o to neb".
asto zel jsem mrzáky
ty
pracující bez ustání
aby mozoly jich dlaní byly jejich dti sytý; v
duchu zel
jenž
•
js«-ni
—
zatím ervem,
u
/
:
—
14
—
jak obraci mlýnským žervem, potravy by získal nové.
V
daši mojí bolest krutá
jako žhoucí pára tryskla, jak by ruka nepohnutá v srdce
velé
ocel tiskla.
Klesl jsem tu na kolena,
cít v prsou ona muka,
pod kterými pro
nž
lidstvo sténá,
Kristu srdce puká.
Zrak mi zamkl úžas bolu nechtl jsem to tvorstvo zíti, které klesá v propast dol, pi tom ale myslí, cítí, trpí,
umírá, se modlí,
proklíná
— vše
bez nadje
—
kdy však s nadjí se dje, pouze mžikem u ní prodlí, al»y kleslo
v propast
vna.
Kolikrát já prožil dobu, která pipravuje k hrobu, ptal se se zoufalstvím boha, zdali za ta
jedna
ob
muka mnohá
Neodpovdlo Tu jak dcko
hrzu
—
dostatená
pocítil
nebe.
v noci temné jsem ze mno,
—
:
— jsem
schoulil
pál
si
sama
se v
aspo
která by
—
15
sebe,
jedné duše,
mne
toutéž silou
obejmula v lásky tuše, která by mi byla milou,
nad
vše,
na zemi
vil jsem
bídné;
té
vím
a
posud,
že jsou bytosti ty vlídné,
které ídí lidský osud;
které lásky
vnou
neskonalou,
nezmenou,
strastí.
zachrání nás nad propastí,
do které nás proudy ženou že
pak taká láska svatá
neskonalá,
nezmená,
která za nás v
ob
chvátá,
jaké schopna matka, žena.
musí obmkiti toho, který nás tak bídné stvoil.
— ekl jsem snad mnoho vždy mám tebe!" — dohovoil.
Dosti
Šumí eka klidn k
moi
blíže
dále,
— svojí
vlasti
—
as, jenž s lidstvem do neznáme do propasti. Šumí eka, šumí stálo jak ten
—
milenci dlí ?e objetí,
-
letí
—
—
—
16
nad pohádkou zamyšleni, nad pohádkou srdce, žití,
— které
smrti,
v
pravd
není.
To, co v prsou vlastních
pak
jest
vna
tepot srdce
vlnobití
—
cítí
— všehomíra.
Jest to hymn, jenž uzavírá v
sob
v
kterém vešken život zmírá
taje netušené,
nové bujné puky žene
-
—
„Slyš!" se dotkla jeho ruky slyš
blíž
— —
to v dáli, dáli, dáli
!
slavií zní sladké tluky
a blíže zaznívaly.
Probudil to
msíc
jasný
ohlas kouzel arokrásný,
kouzel kraje toho kolem, že ta
divplná píse
—
budí v prsou sladkou tíse
—
nhu, promísenou bolem V Tóny jasné, vítzící kouzlí rozkoš v jejich
líci,
hnad zas v oku jasná vláha nad ním, co k srdci sahá. Šepce noc to svoje vzdechy: vážné ticho, plné tchy.
asem, jako hvzdky
dráha
svatojanský
brouek hoi,
kruhy lesklé kolem tvoí. Xad nimi pak neobsáhlá vinula se
pásma hvzdná
—
oblast vábná, která táhla
duše k
sob
v propast bezdna
v propast, která zái kvetla
arnjši všech drahokam nejsvatjší chrám to dusí prazídlo
a
—
chrám
svtla.
—
—
Zpév
Pkvlý
sen.
II.
jak báje Orientu
v skvoucí družin, na bujném koni
kmentu ním pak tisíc koní. uherských a eských hohatýrú k Litomicm dle labských vír.
v zlat, stíbru, šarlat a
jede Sigmund,
Pestré
s
abraky
a blesky zbraní
odv
pochev barvy, a znak vábí k sob nesíslných zrak. Tutu nádheru a zlata plání diváetva jež osluje davy zastiuje
vnad a
Kvt
to
pvab
vdk
žáiuý smavý etných krásných
krásy celé
šíré
paní.
zem
slunný jih jde v závod se severem, žhoucí jeho
pvab
skví se
temn
tible dle pleti v plání sterém.
19
Zde jsme, pane, vrné msto tvoje. K nohonm kladu zlaté jeho klíe.
B
z cesty divé boje,
Nestrhnou nás
ani Viklefist klatých chtíe.
Vrni jsme
a
zstaneme tob,
šastni, že tvou milost zdi ty hostí,
uesvede nás nikdo k nevrnosti: spíše vše kol
pochováme v hrob.
nám a poslechneme tebe, cokoli nám kážeš, jest nám svaté. jak by nám to velel andl s nebe. Pokyíi
církve protivníky klaté
i
pivedeme, ve tvou
Tak
jeli
moc
dél Pichel.
purkmistr
té
vle
bu
tvoje
—
mrtvé a neb
jaté.
ped Sigmundem
stoje.
obce starobylé,
pokynul pak zárove své dcei. která, nevsta jak. v íze bílé, kvítí zapletené
do kadeí,
kruhu družek, jako luna skvlá v sboru hvzd, ped césarem te stála. v
Pod žárem se oí jeho rdla, když um klí*' zlaté podávala na polštáe tkaném stíbrem, zlatem
— 20
Sigmund pvab dívky stejným asem zrakem svojím s divým chvatem,
hltal
naež
milostivým pravil hlasem
„Pesvden
:
jsem, pane, o tvém slovu,
pro to z milosti chci tvým být hostem. S družinou se v
msto vrné
Vrnost
vzácným
tvá jest
první klenot
zím
však
:
zovu.
skvostem,
sice tvoji
dceru
rukou tvých, o panno, klíe beru; kéž by byly klíi k vzácné pízni, k pokladu, po kterém srdce žízní. Pí sám bh tvá ruka hodná jist ruky knížecí zde na tom míst z
!
ba já za ni chtl bych dát své íše. Slovem královským se kinu z tuha:
pání
tvé
mi rozkaz, já tvj sluha. u
Poslední ta slova promluvil, však
vroucn sice vánkem
tém
tiše,
tak že nezaslech je nikdo více nežli
Otci jí
ona a pak otec
pýchou
se studem,
svítí
její.
tmavé zrak\,
hnvem
líce
chvjí.
Dívka zvítzila nad rozpaky: šotek milosti, jenž v dlku tváí ukryt jako v rži uzardlé,
;
:
:
21
vehnal šibalství tak že pravila
jí
mu
oí
v
zái.
vzdorn, smle
„Beru za slovo t. králi pane. dnešní den se svátkem pro
nekoneným blahem dme
mne
stane.
se hrud:
ješt dneska budu zasnoubena, ui. nech je ze mne šastná žena, pi tom svdkem královským
mn
Sigmund zí i Pichel na ni zklamání jim tváe vraští Sigmund rdí se pro sklárnám 1'ichel bledne,
Marnéf
jako v
zášti.
ale rozmyšlení,
slovo královské je tuhé.
každé druhé, pomoci zde více není:
tužší nežli
dívky pohled holubicí. z
nhož temný ohe
klíí.
upírá se také stále s
úsmvem
do
oí
krále,
tak že Sigmund naposledy
zmaten poodvrátil hledy. _A kdo jest tvj vyvolen} Líce majíc uzardný,
odvtila dívka krotce:
'.--
bu
"" "
— „Pijmi,
Jan
mj
22
—
dík mj velý, hoch jest dohry, smlý-
králi,
otaž se jen
mého
otce
—
„Pane Pichle, bez váhání vykonej své dcery pání;
dostojím já svému slovu, u její zovu
—
na svatbu se Pichl
k tomu mrané hledl:
„Porouíšli, králi pane
zajikav
odpovdl
—
—
„podle rozkazu se stane
—
„Doufám, z otecké též lásky
—
s ela shladiv slední vrásky, Sigmund pravil opt klidn, naež pousmáním, vlídn
pozdravoval na vše strany vjíždje do
mstské
hrány.
Jak by záe slunce rdí se skvostná
záí svtel
vládla,
veeadla
tisíci.
„Piychle vzácná jídla noste.
B
;:;
eské
víno perlicí] si,
páni hosté,
aby nevychladla." „První šastný krok v té íši!
mi milým
-
odrd
se
co
— bh
to
slyší
odebern,
peješ, opovz:
si
chci to snésti,
teba
s
na mou vru.
nebes výši."
—
Dost mi,
Po
em
králi, na
tvé pízni.
duše moje žízní
milostí tvou
splnno.
Ponze pro tvé blaho žiji: Kéž je na vždy oproštno tch, jež v rozkoš žlu ti tebe
—
vrný, mnoho dnes.
Pichle
mukou
lijí.
trýzní.
Proto odvahou se nesu,
mé dnše splnil plesu pání skromní' jediné: Když svou poctíš pítomností bya k
moje rodinné, vznešený mj stedu blaha Bm<
zítra v
Popej dnes mi
h<>-ti.
pint-
moci
abych vládl této noci nad lidem tvým, volkem tvým.
—
24
—
Mnohdy jedno oko zhlédne zhoubný
bdélé
ohn
dým,
v kterém zhyne v noci
msto
—
ztmlé
bez pomoci."
„Staniž se dle tvého pání,
propjím
vojska zbraní.
ti
abys dílo dovršil;
vzdor tvé skromné touze
zítra
dosáhneš
pec
který právem
vrnost
tvoje
K emu
skvostný
díl,
tob pouze schrání.
neptám já se, oku tvém a ve tvém hlase neoblomnou víru zím. vše
to,
v
Budiž
s
odešel,
skvoucích se ve své kráse.
sám zde nyní sedl, oí démon hledl
Pichel z jeho
pýchy, záští, prorady. si stráží vdce, ním dlouhé porady, nichž pouze lidstva škdce,
Zavolal
ve o
s
satan
—
bohem do shledání." s komonstvem svým též sbor tch paní,
lika to král,
sám jen vdl.
Pouze jediná ta slova hlasitji šepcí znova:
—
„Spoutati
šestnáct jich
je,
Sigmund odmní
.
—
se skvli
—
Vypleníme s nimi hích stráž a bdlé k inu tedy v mst "ko chová."
—
Opt sám
zde nyní sedí
— jako
richel
Dnasnul Místo
démon
již
svící svit.
nho
luny pízí
hledí.
na podlaze obraz vryt: myšlénky se rodí, mizí které satan sledí.
Ha! tak k
sob
nyní praví.
ženicha se také zbaví, proti
nmuž
chová zášf.
Císae pak milost získá. po níž baží nad vše zvlášf, v duchu pergamen již stiská diplom šlechty pravý n Dceru
svoji provdáni
šepce v otecké sté
—
—
v;.
\
„výše nad mšansky rod. Potomstvo pak slavm. etné veletok jak labských vod ve
jméno mém vzlétne
k prvním PicheJ
místm
i:
sám zde dlouho sedl:
.
— z jeho
pýchy
26
—
oí démon hledl záští, prorady.
Xa východ den již svítal jako hajné poklady; o snu, jenž
mu
Zlatý pel na
ohe
duší zmítal,
sám jen vdl.
satan
svžím
ve kalichu
hvzd}
v
listí,
kvítí,
temnu jasnj' svítí, hle tam se istí
— — klesá
jisker roj
s nebe dol Vlnky v ece šplounající. jak by nymfy hrály spolu
jedna
líbaly
Na
se v
chladnou
líci
—
—
vlnách se mihotají
drobnjší jiskérky vezdy. jakby v neznámé té taji hlubin vodních hasly hvzdy. Tichá hudba zdá se vzduchem jarním, teplým, vonným, vlahým
vznášet tajuplným ruchem
k
dvma
srdcím, láskou blahým.
Daleko tam za vodami, daleko tam z modra les,
_'7
rozlehlými rovinami
rzdech se nese touhy ples:
msíc, plný. jasný, nad losem tam na obzoru který kryje temnou horu zárove jak souzvuk hlasný, z vonné stemchy temna háje
vysol
—
zvonk stíbrozvuky
jako
slavií zaznly tluky.
IHvó spanilá to píse, jaklty
pvec nevidný
vyzpívat chtl všechno tíse,
všechnu lásku, všechny stony
arovného kolem
kraje,
-lovná kouzla májo lásky, mládí, zahynutí
—
skonu
žalost neodvratná
tvorstva kolem veškerého
zem
— všehomíra — všeho —
miliony hajných ton. „Zdali na té iíré zemi vtší blaho mého blaha „Mé Bnad ponze, moje drahá.
Opt
rty jich slastí
nmý
slíbaly slov další zvuky.
Oko pohrouženo
\
oku.
" "
— svít
-28
hvzdy
jak
— moe
v
toku.
ruka v nžném stisku ruky. Pouze slavií zní tluky. „Zítra spojeni jsme tedy na vždy po tak dlouhém boji „Ped bohem jsme dávno svoji pravil on a svými hledy nevýslovnou
nhou
zíral.
Zašumlo nco v ece, jak by ohlas vzdech zmíral
—
„Jest však teba," ona vece,
knze
ruky,
který svtí v božím
míst
„požehnání z
Zachvlo
se
nco
v list
umlkly slavií tluky
„V míst božím to
—
— moje
domnnka
však
— —
jest
drahá
pouhá
-
-
Couvla, jak kdy smrt k ní sahí
„Odpus,
naež
bože, on se rouhá
—
obé jeho ruce
muce k srdci v dsné bázni. „Nerouhám se Jeho kázni,
v nevýslovné jako tiskla
rozumj
mi, drahé
rob
—
To, co posvátno jest tob,
v
mém
též srdci stojí
beze skvrny
— slova
psánu
istá.
"
:
—
20
.
—
S touhou vítám pravdy ráno, pislíbené
listy
Krista.
Pravdy ráno vešlo v dvee: v národ náš a naše vlasti
—
v
ábelské však proneve
—
štváno knžini do propasti
Nerouhám
pravd
se
boží,
toužím po ní vírou vroucí, vírou tou. jež svtlo množí,
která vedla mistra
ohn
v žáry
Husa
— — kusá —
ve horoucí
Víra stará slepá
„Jene, Jene, já se tesu,
mne
zbudil jsi
z lásky
plesu,
uvrhna mne v temno noci klesám, tonu béz pomoci N"evíš, že mj otec pouze
—
proto svolil k naší touze,
když
jsi
uení
to
Sejdi
a
slíbil
zanechati
Husa bludné? cesty,
se
osudné,
vrat se tam, kde mocní svatí
žehnají nám církví svatou, jedinou tou vírou pravou, v
Betlém
j<'/
hvzdy
slávou
záila nad chudou chatou „Neslíbil
jsem odpadnouti
—
— mé
celé
—
pesvdení
ode svého
na
30
—
žitím pouti
to se více
nepromní.
V em V tom,
biskupm
že bludy mistra Husi? že
a lidu
okazoval jejich bídu?
Že chtl
co Kristus uil,
to,
v život uvést
Pro
knží hnusí?
sboru
Pro*, se
— ne jen
sbor ten
jej
slovy?
muil?
pálil,
Byl snad zákon jeho nov v
Ne! táž
spasitel již kázal v
žití'
Husa v ona místa
vedla
?
víra svatá, istá,
—
pro ni on dal živobytí.
Kdyby nyní ten,
kdyby
pro
sstoupil
jenž spasil to zas
byl
mne
s
nebe
—
i
tebe
—
znovu kázal,
ped
tisíci
lety
ukižován, zmuen, kletý:
v,
že by jej zase svázal
biskup
a
soudc
sbor,
kteí vždy se domnívají, od boha že víru mají v nájmu, jako stíbro hor.
V
mi
— pravda jest
dnes by
Pilát,
to jistá
pohnut zvolal:
:
n Krista-li
—
6i
Barabáše?"
Bbor by zase neodolal
zkikna: „Ukižuj nám Kristu! uu na nás krev a dti naše. ona také Umlknul a
—
odpov jen
v
slzy
mla,
pohledy jen truchlozraké v jeho náruí se chvla
jako lístek bouí rvaný, který k vtvi Bvé se tulí
—
chce klesnout v temnou
ní
s
duli.
Jest to Jan, ten milovaný.
jenž
jí
okoliv
Má
j<
jej
teba prošiv
rozdliti víra
1
Znovu
t T<>.
nikdy neodpírá
V
oko rosí, trápí moje milá?
slza
že víra druhých lidí
ped -vetem má ?tší
('i
se za
právo
v duši mé, ta
ped
níž
vky
mne
stydí
síla,
istá
ryzí,
píští mizí.
která vidí stejn jas /.pt
i
v
ped
Tedy k vli
v
lidí
aeony
vku v
vdku
zapi! mám, co mluví hlasné v
prsou mých a moji duši.
V
— co již
vnou
32
—
pravdu tuší
pod tou spoustou slávy lesku kadidla a mumeraje? Zapít mám, co letem blesku v blaženjší spje kraje v kterých lidstvo pravdou znakv prsou zákon lásky svaté samo bude knzem sob? Zapít mám, co hlasem valným, pochodem jak triumfalným
—
k budoucí mne nese
dob?
Bh
kde není více mstitel, zavený od svojich knží, kteí v skíni jeho steží
—
ale lásky vykupitel
slitovný
—
a pravda
jemuž nyní vírou neláskou a
tmi
pouhá
boji
církev vítzná se rouhá
K dob
té,
—
svojí,
—?
kdy boha každý
v srdci nesa svém, co zoru
zdsí
se té víry sporu,
pro niž dnes se pášou vraždy?"
„Dobe, Jene. Xeberu ti, k emu srdce tv t nutí
—
.
:
—
—
33
mi. že chceš zítra jen
Slili
den otcem a pede všemi Nevím, nevím co nás eká
nezkaliti štstí
—
ped
—
na
té
arokrásné zemi,
eho
mysl má se leká. asem proniká mou duši jako dýky ostí chladné; v
dsném vidní
snad
tuší.
že zde naše štstí svadne.
V,
že
ped
obavou, že
ped
obavou touto,
t
ztratím.
klesá každé víry pouto.
pak Zdá se
já
•
bh
e
v propast klesám za tím. mi, že kouzlo víry
mé
jest obsaženo,
—
že dí a vesinir sirý:
„Láskaje tvou
Klesl
ped má.
ní lile
vírou, ženo!""
na kolena: lásky mojí
sápal, s láskou tvou se
Teba tlo
v smrtí
duše oase,
dvo
sténá
milá.
žádné násilí ni sila na vrky ji/, nerozdvojí."
i><»jí.
!
— Pozvedla
jej
34
—
do náruí.
Hlasnj eka nyní huí; jako noní hymny zvuky
nesou se ty šumy valné jako lidstva
dsné muky
nekonené, stejn žalné v
moe vna —
Opt Divn
šeré
— dálné
slavií zní tluky. spanilá to
píse
Jak by pvec nevidný vyzpívat chtl vše tu tíse všechnu lásku, všechny steny arovného kolem kraje, nevýslovná kouzla máje, mládí, touhy
s
slzou v
žalost neodvratná
lásky v smrti vítzící miliony bájných ton.
>:•:•<
líci
skonu
—
—
—
—
l
Zpév
III.
„JDon již plane! Vzbute pány hudbou jak o božím tle!
U eky
již
velmožm
skvostné stany
jsou uchystány,
na nich vzduchem pevesele praporce se tepetají.
Udete
již v
bubny besknél
Jejich hlasy v
boue hromu lile,
sob
tají
hlasy teskné.
jak vzduchem pevesele
praporec se králv leskne. Brojte jak
<•
božím tle
M
Hudba mstem zvolna kráí, mnohé oko slza smáí; n<-b
to
slunce ranní,
osvítilo bídy
mnohé,
mnohé srdce peubohé ped kížem ve plái leží.
—
—
36
za otce, za bratra,
dvám
muže
—
blednou v tváích rže.
„Dokonáno
svené králi,
ti
dílo
moje,
vracím voje,
pane,
rozsu
sám.
Zaslepeni bludem víry odchovali v prsou štíry, na posvátné církve chrám. Na tebe, štít její skvlý
prvn udeiti
chtli,
této noci uzrál plán. Zajisté,
— tak
k sob dli
—
v ruce naše dal jej Pán,
Sami zjímáni jsou nyní. in je k smrti viní
jejich
Králi pane,
sám
je
—
su!"
„Jak že? na mé živobytí mli napedených sítí?
Zradou
napojili
hru?
Nuže, tob, Pichle vrný, v tvé je Strestej
odevzdávám
ruce.
krut zloin erný
v jakékoliv smrti muce.
Pisáh jsem,
že
eskou zemi
"
— ositím
—
37
té kleté hlízy
—
vyplením ty sekty bludné, teba Labe krví zrudne
—
jako poušf kraj bude
plém
lim Bern
V hlav
nmý —
cizí
—
nesa divnou tuchu,
spje Pichel
z
msta
ruchu,
lile,
zde stavení to milé,
kde
se zrodil, rostl v blahu.
zažil
štstí
mnohé
znal jen klidnou
chvíle,
snahu
žití
nyní však
— kde
\a jakou
to vstoupil
—
ony doby?
zím
dráhu?
„Zdá
se mi, že
Otce,
matky, ženy stíny
jen hroby,
—
—
jsem kdos jiný nejsem já to takto k sob zahovoe
známém dvoe pravké list šumí svoje nekonené dumy. dále jde. Hle v
lípy
Pro
tu istší
vystupuje
v
mládí náhle
mysli ruchu,
jako nebe neobsáhlé,
plné hv/i] a blahých
duch?
— Duha
-
zašlé dni ty krášlí
tch, jež
líce
38
s
nimi
nžný
Ševelí hlas
—
zašli.
sluchu:
„Ustup, synu, to jsou hadi, jež tvé štstí na vždy zradí
ustup vidíš
— hle v nm
tam
jícen
ty drahé
— —
tmavý
hlavy. ?"
Kráí dál. Jest v skvostném svatebanm uchystaném. Posud
slyší
ševeleti
sále
hlasy dále
svdn
stále:
„Nezapome nad svým pánem také na svdomí vlastní." Kráí
dál.
Tu
v komnatce je
jemu vstíc se smje: „Hle, zde budou spolu šastni. Blaho jejich jedním rázem z které
strháš, Pichle, dneska na zem. Synu odstup ob propasti!
Zárove však, jako z pekla huí proklatc bou vzteklá: „V
ohe vný,
zrádce vlasti!?
Již již srdce jeho jihne
k modlidb on k zemi
tíhne.
—
—
39
—
zpurné koleno se sklání cosi do srdce
mu
sahá.
hlas jak matky: na pokání!
hrdé oko rosí vláha. o níž dávno
neml
zdání.
pyšné elo níž se kloní jak
mu
—
blaze v této chvíli!
v duchu napravit již
pílí
zradu bratí této noci. propustí je z práva moci,
teba za
n
na
smr
aspo zahyne sám upímnou te slzu
veden
— — ráz — to jeden roní
zvoní tom slyš ráz a Oder dsný srdce z kovu probudil ho k žití znovu uvrhl jej jedním rázem s nebe blaha v peklo na zem. v
!
Zvoní k slavnosti to dvojí: na svadbu a ku poprav. té •
:
pro
Nejkratší
nho
stojí
jdou práv.
trest zlého
nemžešli pi zastavit B€ na
vší
—
inu:
Bnaze
Bvé dráze
—
—
40
napraviti svoji vinu;
zoufale
pst zloincova
lunek
zastavit se snaží
po kterém v
muka, pro
Spchá k
mu
Jan
—
se v peklo sváží
nž
dcei, ku
stojí
—
schází slova
nevst
—
náhle v cest.
„Zajati jsou této noci
vle tvé a tvojí moci pátelé a brati v Kristu, v ele jejich Bohdan kmet, z
který výší svojich
let,
pro svj život bezposkvrnný,
pro svou vli, víru cistu nezasloužil bolné trny, jež
mu
Rci,
v stáí chystá svt.
kde jsou, co
s
nimi dále?"
„Zrádci císae jsou, krále, milý Jene!" Pichel praví.
„Zda
mn
jiná zbyla cesta,
zda jsem est, est toho
moh
dát
zrad
Ohroženo krále
msta
v pospas dravý? žití,
"
-
11
sám bych
dal
za
živobytí.
.Irmu propadly jich hlavy
„Pak zde vemte také moji osud s nimi
—
sdíleti chci
se nepokojí
..Mysl
tVcá
marn
— jsouli
„Tedy ke
nevinnými
králi chci
—
u
—
u
mysl tvá se leká.
že je cosi zlého lneš
na
eká.
behu eky
svj píchod do
král
—
jíti.
zachránit jim živobytí
„Marn
—
té
zem
bu
žehnán po vše vky -" oslaví kýms inem skvle
jenž
i
nula
ruka jemn
Janovi tu na rameni: Bpatil spanilou tu hlavu
dvy, jaké druhé není
—
Bpatil svoji Vlastislavu, slíbal ji
na Bkvlém
óele.
-
!
—
42
—
Picliel dále takto praví:
„Zajisté že takou chvíli
velkodušn pooslaví, k milosti se ponackylí. aby získal národ vrný, který jeho skutek
erný
—
nad Krásou ten ortel krutý u omráil až ve dno duše
—
—
Jan však
stojí
nepohnutý
jako v nevýslovné tuše
nhy.
milosti a krásy,
v kterých vše je obsaženo:
Víra v život
— vné
co ctem v oku tvém
spásy
—o
—
ženo
Nevsty vínek z
vonného
zdá se že
tajemná
zá
Velky jak roj
kvítí svítí,
jak hlavy kol svaté. zlaté
upomínek
šumí kol hlavinky sliné jak sen kéž trvá na vky váš blaha den.
43
Štstí jak nebe, bez hranic, míry
nebe ski on jak úsvit
šírý.
dv
v duše
slétlo
oi jasné: vždy mám jen tebe. Zda je to pravdou, i
krásné:
dí
vky
Kéž trvá na
je to sen
V
váš blaha den.
-e chvíli!
Život je krátký,
okamžik vratký. nikdy již
opt
se v takové kráse
nevrátí zase
rozkošný, milý. první jak lásky
•lak V
—
arovný
vky
kéž trvá na
sen:
váš blaha den.
slzu v tvái,
nevsto drahá?
To
slza blaha.
která jen v Chvíle se
šastném oku
se shlíží
blíží.
rženou záí iplní lásky
kéž
trv;í
na
arovný
vky
sen:
ras blaha
d
—
44
—
Zde žehnám tob. ty chvíle štstí.
která
nám vstí
pohodu jasnou, slunko jak ranní:
Mé
požehnání,
spanilé
rob,
provázej tebe v opojný sen:
kéž trvá na
vky
váš blaha den.
Tak zpíval družiek rozmilý sbor. Bíza jak sdružena se štíhlou jedlí, ženich a nevsta spolu se vedli, krásy a mužnosti spanilý vzor.
„Xa behu Labe, císaský pane. mám. Kéž se dle vzoru našeho stane, zavítá opt mír kýžený k nám. Tváli v tom vle. ra pokynouti eká již na behu divák dav, pro tebe divadlo vznešené
eká tisíce
jak na
knze
o slavné pouti
nábožných oddaných hlav. u
Pokynul Sigmund milostn rukou: Vru ty*s výminkou v kacíské zemi,
— —
45
:
—
proradná srdce nám tlukou. odmnit sám pede všemi." Vdl již Pichel, co slova ta znaí pokleknul pokorn v radostné pýše
v které jen
chci
t
též
u nohou krále
když
mu
—a
—
sotva že dýše
ád
král zavsil zlatý
dr
Pro tuto milost on do ohn Bkoí. prodá svou duši peklu a asu svj národ prodá své dít
—
—
Z ve oi opilé
ješt jak ve slávy jasu
povstal a rozkázal hlasem Bvým
Vzhru •
ísaská milost
Laná
mj
chaso,
již,
již
dychtiv
jest zajisté také již
Šumí eka. šumí mocný jako
as
eká eka
val.
který národy a íše šíré
ví-
Šumí
hrob pochoval.
reka, šumí
jako bajnj
z
krut:
k práci se chut.
sob
hlubin
zpv
— u
—
46
—
tch, jež na dn jejím v tší arokrásný zjev.
hrob
Vlna za vlnou se honí, šumí, kypí, z duli ve,
zdá
na
se, že to
dn
stíbrem zvoní
jejím v
svdné he.
Stíbrné že harfy tony
tajemnou
zvuí jako
se silou
dmou
z dálí zvony
— —
umírají vábnou hrou.
Vlny laškovn se tísní kolem boku lodí, stn bouí, jako jarní písní národ kolem rozbouen.
—
Ozdobený girlandami kolem do kola pozvedá se nad vodami z kvítí,
zjev carského prestola.
Obklopen tam v majestáte všemi
vdky
živých krás,
Sigmund nyní ví svat, že je mladý jinoch zas. Úsmv záí s jeho lící,
"
—
-
47
když se kloní ku pedu,
královn své íci
by moh'
nžném pohledu. dvr dle jeho pii/m
cosi v
Celý
ídí
so
týmž pikladeni.
po milostné
slasti
žízn,
mní, že v lásce plyne zem.
Na
lodi tu
od
behu
v
prosted
zástup
ozdobené
se
nese v proud
eky Btíbropnné
muž
v náhlý soud.
Ruce upoutány
z tulia.
— osm jich — — práva sluha. —
pár vždy k páru v
pedu
kat je
potupný má
v
tvái smích.
„Dobr} nápad, pane Pichle, dobrý nápad
Si^mund s
hrzou
dí.
—
vru máš kdy množství
šepce:
„Skoda díví dokážou jak s kacístvím
—
„Ote náš
ztichlé a !
vody proudy
ohn b na dlouhé
Boudy,
pokud v Cechách vody jest Methoda tvá v. ru /dravá
—
"
— na
—
48
tu dlouhé
pípravy?
Živou vodou víra pravá
neduhy
jich uzdraví
—
Promluvil tu biskup vážn:
bu jim
„Králi,
kdo
se kaje z
mj
milosti
„Sta
se."
— on
v
se z
lno
Na
snažn,
bud
živ."
Sigmund odpovídá,
„milost zít
kdo
milostiv;
hích
má
hích
celý
svt;
vyzpovídá,
církve vejde zpt."
lodi stál v
druh ele
velebný a vážný kmet,
vous
proudy stíbroskvlé
svdily
o výši
let.
Pohled jeho mírný díve, zajiskil se jako žár, vzepnul oboí své siv jako orel kídel pár.
Blesky jiskrnatých
zrak
vbodaly se králi v
líc,
naež jako Perun
zahml
z
mrak
jemu takto vstíc:
:
„Marn
tšíš,
Be
za živa jak
—
49
—
nehodný
budem
králi.
v smrti též
stálí.
Velkého tvého otce jsem znával, když jsi -i dckem v komnatách hrával. Velkého otce nehodný synu. dokonej dílo
— poklidn zhynu. — zahyneš také,
Zhynu-li díve smrti
zím
spáry
již
kivolaké.
Pamatuj ale na soudy w pamatuj na boha, který mne slyší. Dáno mi oko vštecké bohem, do dálky vidím, vím též o mnohém. Zahyne král, který ve híchu trní
boulivou pomstou, jež nebesy duní. Odal buh Saulovi jeho rodu království v bitvy krvavém brodu. i
Slyším již války hrom dutý vidím též
na oko
muže po zemi
slepý, z
zníti.
jíti
rukou svých
hrom
vysype blesky na hích ve Sodomu.
Z Trocnova boue
zem
se divoká valí,
tese a nebe se kalí. Nevložíš, králi, neistou nohu na trn BVých otc, milý vždy bohu. se
Pakli VŠak vraždou a násilím boje vstavíš
si
korunu na skrán
svoje.
"
50
trn krvavou rukou
pakliže schvátíš
sta
se
vnou
ti
pekelnou mukou."
Sigmund couvnul v tvái v srdci strach a v oku
sinný,
hnv
—
jak by etl jeho viny
písný soudce s nebe zjev. Zdá se mu, že zjev se zvedá v modro nebe víc a víc; s
výše zírá písná, bledá
otce jeho
hnvná
líc.
Slavný Karel, otec hledí na
nj
jak by syn
ml
za tu milenou
vlasti,
výrazem,
s
poet
mu
klásti
zem.
Otce oko níž se kloní, syn již klesá do mdloby vidí propast
— káže
—
do ní
pízrak otce podoby.
„Jsou to kacíské jen áry, konec kejklm rázem bu. Hote v eku bídné páry
—
supav
se zdvihá
hru —
Komonstvo kol trnu žasne, s
hnvem mnohý
chytá
slzou kyne oko jasné
zbra
—
—
dám —jež zí jak Cizáci však s
—
:>i
v
strachu
la
pohrdáním
hledí na tu divadlo, zlobí se, že
krásným paním
bázní líko ochladlo.
Nerozumí také ei, kterou mluví vážný kmet kterou
lid.
v zbožné
prosb k
Zašumlo
— —
jenž dole kleí
v
eky
nebi
sve.
ln
jako znívá smrti ston.
Sigmnnd chvl se na svém trn, msta zaznl mrtvých zvon
—
z
<
>pér
jako
šumí
eka
as vný
tiie
val,
který národy a íše
mocné ve hrob pochoval. Vlna za vlnou
se honí,
šumí, kypí, v duli ve, /'li
na
se,
dn
vlny
že to stíbrem zvoní jejím v
laškovn
svdné he
se tísní
kolem bokfi lodí, stn, šumí jak<> boue písní národ kolem rozbonen.
— Šestnáctá
—
52
ob bude ln vod,
již
potopena v
eka hudbu
k tomu hude, rybky vedou chorovod.
Všichni klidn, s
úsmvem
mírn meli
jak mistr
jich,
v oku pohled v nebe velý v ústech
Titáni jak epopeje
odcházeli do hrobu, v
ele nesmrtelné dje
v duši boha podobu.
Jako úvod velkých zjev,
svty pevrací,
které odešli zašli
— rty
nad tím
plné
zpvu
—
diváci.
Biskup uchopil se slova, aby vrné pozdravil,
cht jim ukázati dsný kyne
jaký
—
žalm za lidský hích.
znova, cíl,
v kacíství kdo zapeklitý setrvá až do smrti:
:
církve
hnv
ho
svaty,
lity
jako stéblo rozdrtí. lllízko
vznikl
trnu šum
u samého
— hle jinoch
vstal
tváí, bleskem oka svého,
hlasem všechno upoutal.
V
odv
skvostný
mužn
zjev byl
však dle
nevsty
nj
zahaleny
spanilý
— jak
z
—
bílé
pny
zjev ztepilý.
Opena o s nhou vroucí, útlý kvt o mocný strom — slyší vše jak ve snu mroucí jun však burácí jak hrom:
„Zdel Já
—
na ráje prahu
stál
srdce složiv lásce v dla,
jako dítko v hlas
mne
lno matky:
vzbudil tvojích vrah,
/mizel rázem sen
mj
krátký.
písnou žádá da. Patím k nim. již práv
život
v
hlubné
lno
oni prapor lásky Krista
pede všemi smle jejich
ob
klesli
chladných vod,
nesli,
byla istá
.".4
jako andl chorovod.
Neklím
ti,
králi bídný,
za tvj in!
ty
najdeš sám
ve své duši osten divý. který had jak nedoblídný
vným
hryzem
vn
živý
zave tob štstí chrám. Kletbou mou jest požehnání, aby peklo dsných muk, které stádáš naší víe,
zmnilo aby
se v lásky plání,
tob zvíe
spící v
ucítilo srdce tluk.
Xeklnu
má
ti,
bídný králi,
jest pomsta, praví
as
Vidím
ale v
slyším
hrom
rachot zdáli,
vidím blesk, jenž který
Duch
Pán!
píští,
trn tvj
tíští,
vtrm v pospas dán. mj v píští as zírá,
marné vaše okovy! Nespoutáte duchu kídla, zvítzí ta naše víra, z lásky nejistšího zídla vždy svj život obnoví. Pichle, vezmi nazpt dceru,
bídný zrádce národa.
"
:
Xeinám pro
té slova více,
pouze pohrdáni vru nepohledneš v mužné muž ti ruky nepodá
V
líce
—
—
ohromení ona hledí
na miláka svého
líc
—
tmí se kol ní víc a víc
—
Lidu zástupové bledí stojí
v bázni do kola;
soudce
cekají, až
hrzný
nad ním provolá. Nevábí je pohled luzný
ortel
na májový jara skvost, které klene arný most
hlubokého nebeslonu a luin vdk, pontem hlubných, modrých
z
pea l^s
jako
ibi
v
okn
je pohled blaha
—
dvy
dcka
hled,
smilování svatá dráha. která
puí
nesmíí ani nový ni
ek
slavném znni zvonu.
v
je
v
Lásky
nikdo
žiti
kvt
více,
ruch.
tou milosrdný
bh:
—
"
:
—
—
56
tam kde vášn hyzdí
líce,
tam, kde srdce pouhý led
také ve tmách sténá duch.
Zaznl z hrobu hlas jak dutý, hlasem zaznl výrok krutý jako mee ostré tnutí „Chopte se ho, chaso líná
Tu však jako boue blesk kdy
mrana
—
dmutí,
rozetíná,
ozvaly se hrozby, láni, v množství lidu, ryk to
smlý
:
hned však také zabiyštly proti lidu blesky zbraní.
Couvly davy
—
onmly.
„Chopte se ho! ješt jednou, chaso líná, pravím písn!"
Hnvem
tváe krále blednou
„Hote ho Rychle
s
tísn
do vodní
ním
již
!
za druhými
dohoní snad svoje bratry.
Zbranmi pak reptající
skrofte svými
davy chátry!"
Spanilý tu díví zjev klestí
sob k trnu
cestu
—
—
"
—
—
57
nejslinjší kulem isem hledí
n.i
dv. nevstu z
odsouzence všechny davy.
Ped trnem klesá
již krále
— zvedá
opt
stojí
hlavy
—
:
„Milost, pane, slitování—!
což je vše to pouhé /.dání. spasitel co hlásal
milosrdnost
s
kíže,
s
bloudícím?
Xerozlámal híchu míže láskou, smrtí, skutky Bvými?
Není všech nás otec jeden. jenž nás milovati
uí
—
jenž nás v smrti ve náruí v slíbený
uvede edenV
Milost, pane!
Máš
též dceru,
jedinou a milovanou
Nerouhám prosím
Pi
se
—
tob vru
— slyš! mn
—
zvoní hranou
lásce tvé dcery milé.
pro ten život
nžný — knžny —
její
spásu milované
pro poslední tvoje chvíle: smrtelný z nás, smiluj se nad
králi,
každý
mojím Janem,
nedopouštj jeho vraždy
—
—
"
.
—
58
"
"
—
Ticho pod královským stanem
—
zamraený sedí, slova k odpovdi nedí — Ubohá tu otce zela: Sigmuiid
„Ote. promluv slovo pro mne! u „Pro t ano!" slova znla. „Moje pání pec tak skromné znáš je, ote, zachra Jana — u
„Radj prosbu za pohana.
odpov
zní od Pichlera.
—
„Ani slova více k tomu
neb
— se
nehlas ke
mn — domu
nechci znát, že's moje
dcera —
„Žádné tedy smilování? s
úzkostí tu
dva dla
1"
—
biskupa tvá mírnou zela:
„Aspo
ze svatých
tch
dlaní
nech mi vzejde požehnání!
Pimluv
ty se, ote, pro
Ortelu, jak
„Nech
se
mne!"
znlo hromné:
dá dív na pokání!"
„S bohem, Slávo s duli hlas se
k
I
shledáme
dv
nese
se
—
—
-
:
— zmna!
Jaká
nesmlá když
La
jak hbitá,
a ostražitá.
mlád
jí
-
59
v bázni volá
napadené jaguárem hlasu jeho neodolá ona spje s pudu žárem
—
tam
— kde
Dva
smrtný spár ji po hlase zvuku
tak,
spla za ním
vítá
hluku.
v lidstva
S podivením hledí davy
—
ustupuje žoldák dravý
ped
z cesty letící
zdá
postavou
že se vznáší
ae,
kídla
že
Prav
knT
-i-
dvu
poslední tn sebral
„Yari kate
mne
Odstril objal
v
dvu
k
!
nmu.
/a ní chvjí
k
se chystal
Zahlédl .lan
nech
její.
vstíc souzenému:
pro
v
dílu.
spchu
—
sílu:
útchu
v posled obejmouti
tom kata stranou milovanou
—
„Myslíš, Se té na tvé pouti
nevsta smí
opustiti'.-'
— — — Ped bohem
—
60
jsem
tvojí
pro celé pozemské
žití
ženou
—
mne nechat opuštnou V
chceš
Vz,
že
ped
obavou, že
ped
obavou touto,
t
ztratím,
klesá každé víry pouto
—
já
pak klesám v propast zatím.
V
lásce naší obsaženo
v žití
vné
kouzlo víry
mn
volá ke
vesmír
šírý:
—
v lásce je tvá víra, ženo!
„Nuže
bh
s
bohem! dvo svatá
nám žehná na
u
— u
výsosti
Pozd! Kat žoldák chvátá — výkik — proniknul až kosti i
—
„Pomozte
!
!
pro živé nebe
císai! já prosím tebe
Zašumlo
v
eky
—
u
ln
jako zmírá smrti ston.
Sigmund chvl se na svém trn, msta zaznl mrtvých zvon.
z
Pichel v nevýslovné
k ece chvátá
muce
— pozd
již
—
— trhá vlasy:
—
61
pospši
na své dcery svatbu Bkvoucí! „Z.
i
ní!" dí lilas jeho mroucí
—
—
draí ád v své drží ruce marné pýchy marnou cetkn
„Jmní
svdku
ukrutný ty
králi]
co
—
rád dám, zlato,
své, to
mám, dám,
lidé,
—
—
za to
—
zachrate jen moji dceru! jediné
mé drahé
rve
šedé vousy
si
eka
— — dceru — u
tlíte
šumí: „moji
lité
u
„Zde máš, králi! ád svj draí. vím již, co tvá píze znái u zde máš draka! dsný draku volá, šílenství v
trhá
ád
a po
svém
nm
— — zraku —
tlape.
Úžas lidu kol
se ch
Žehná
hrzy kikem
prchá
Kde
j<'
Be
a
ped
-
tím nešastníkem.
Sigmnnd
—
dvr
též cel]
Zmizel: mrak to hr&zoskvrj
na obzoru
svítí
v dálce,
?
—
"
62
v tlumu
—
pán, krásných
paní,
v blesku nesíslných zbraní
kometa jak dsné k
válce.
Na behu tam Piche] hledá posud svoje mrtvé dít, ruce v šílenství svém zvedá, volá, prosí klne lít:
Zachrate mi moji dceru, draí ád dám za ni vru vyrvete ji tomu draku volá, zoufalství v svém zraku: „Vyrvete mu moje dít!" eka šumí: „moje dít u
—
Noc
—
— —
se v mysl jeho vkrádá
klesá
— jako
sosna padá.
Opt
šumí
eka
tiše
jako
as vný
val
který národy a íše
mocné ve hrob pochoval. Šumí eka, šumí sob jako bájný z hlubin
zpv
— jež
vidí
—
fis
hrob
na dne jejím v
vn
arný
zjev.
Vlna za vlnou se honí šumí, kypí. z dali ve.
zdá na
že to stíbrem zvoní
se,
dn
jejím v
Stíbrn
svdn
he.
že harfy tony
tajemnou se silou dmou, ZVUÍ jako z dáli zvony
—
umírají vábnou hrou.
Vlny IaškoYn
>• tísní
kolem šumí
beh,
národ
hímá razbouen
— jak
skalních
stn
—
volnosti písní
—
Daleko tam za vodami, daleko tam z modra les rozlehlými rovinami vzdech se nese touhy.
pl<
msíc, plný, jasný nad lesem tam na obzoru. který kryje temnou horu: zárove jak souzvuk hlasný, i
vonné Btemchy temna báje.
—
64
—
jako z v onk stibrozvuky slavií zaznly tluky:
divn
spanilá to píse! Jak by pvec nevidný vyzpívat chtl všechnu tíse, všechnu lásku, všechny steny arovného kolem kraje
—
nevýslovná kouzla máje. mládí
— touhy
slzou v
s
žalost neodvratná
skonu
lásky v smrti vítzící miliony hajných
ton
— —
líci
—
-
Doslov.
£Po
msíné
pízi
vstoupám opt z hloubi, kde se s pravdou snoubí bájný zjev! \
znáhla v
ty
mizí
mému oku
temném roky toku jako zper.
Vkožizné proudy djin naší
vlastí
trhá do propasti
as
tok:
djiny jsou Boudy nad híchem a vinou rodi *o — a hynou každý rok.
: !
— Dávno
:
—
66
boje shasly
jako vulkán žhoucí, slávy nehynoucí jasný vid v
em
se
svty tásly
dnes je zase klidné
moe
—
nedohlídne
jak ten
lid.
—
svt
Protivy ty
rozdlené hoem, celým krve moem
—
usnuly
andl svta v letu stírá mnohé híchy násilný
minulý
—
Jako však jedním
—
in pýchy
to
moe
hnvu vzmachem
mrští lidským prachem
v nebesa: tak též lidu
zoe
okovy když
drtí,
s
úsmvem zaplesá
vstíc smrti
:
—
:
67
Jakás
síla
v protivy
nás
staví,
jako šotek hravý loutky své
na to svoje díla nií chladnou rukou
koní
mukou
smrti
dobré
— zlé! —
Jaké chová
Skoní
cíle V
se ty bo
Padnou híchu
i
voje
aneb cnost? snad jedné chvíle
déko
jako hravé
rozbije to všecko
vm
pro
od
tn
bezdné,
pochybou jež
pohlednme
zákon tak
hvzd
písmo
v
jak ty
i
d;
v
íše hvzdné
vný osud
ídí
lidí
pevnj jest.
—
—
Otakar ervinka záí
narodil se v Praze 25. let
svého
života
na
strávil
1846.
Prvních deset
statku svého
JUDra. Václava ervinky, v Ostedku
Pak studoval v Praze,
a ahsolvoval
naež pomry
otce,
blíže Sázavy.
gymnasium staromstské
nucen, po krátké návštvy
vnoval se studiím hospov Táboe. Po obdrženém absolutoriu pijal místo v Oujezd blíže Mladé Boleslavi u knížete Hugona Taxise, od roku 1872 pak až do dneška zastává místo úetního pi
filosofické
fakulty,
dáským na
vyšší škole
velkostatku Vrutickém.
První v
literární
almanahu
vystoupení
„Pilichu",
ervinkovo bylo J. V. Sládkem
redigovaném
a uveejnném na památku kladení základního kamene „Xárodního divadla" r. 1868. V leteeh 1869 a 1870 pispíval clo almanahu studentských.
Pioku 1871 uveejnil
„Xižku".
Od
a ..Kvtech"
uveejnil
té
celou
báse
báse „Jan z Dube", r. 1*7 ml v „Osvt", „Lumíru"
L
doby
adu
básní rzných.
„Aleš Porn a nov".
—
*ese*
Pt.
1881
PG 5038 C48H3
ervinka, Otakar Husitská svatba
PLEASE
DO NOT REMOVE
Poetické besedy: Nerudy. 40 kr. Ballady a Romance od Jana kr, Oldich a Božena. Idylla od A. Hfydvka. 50 Svat. echa, 40 kr. III. Petrklíe. Báchorka od kr. IY. Staré zvsti. Od Jar: Vrchlického. 50 kr. Y. Prosté motivy. Od JanaNervy. 50 kr. YI. Ballady. Napsal Lad. Quis. 45 I
II.
Zeyera. 65fe YII Griselda. Povídka veršem od J. Yl. Všední život. Báse od K. Legera, 40 kr. kr. IX. ZáviŠ. Napsal Fr. Chalupa. 50 Kvapila .50 kr. X. Zpvy knížecí. Básn Fr. O kr. Svat. Cech". XI. Lešetínský ková. Báse od I
(Zabaveno.) , Krásaohorské, 40 kr, XII Vlašfoviky. Solanka od E. kr. Sládka. 60 V. J. XIII. Ze života. Básn XIY Peludy. Báse od Karla Legera. 35 kr. kr XV Tešn. Humor. pov. Napsal L. Quis. 50 kR XYI. Z doby tábor. Od Antala Staška. 65 kr. XYII. Hanuman. Bajka od $vat, echa. 50 Heydvk. 45 kr XYIII. Na pástkách. Napsal -
A.
íslem dvacátým budou
Zpod jama. Básn Svetozara Hurbana Vajanského.
-
žádné. Pedplacení na .Poetické besedy" není Kdo > venkoj^ obšeTity pVSdévaJi se Jednotlivé. dva svazky _najednoo , obdrii Je
-
ledna ii alespo
Tiskem
frankovány. dr.
Edv. Grégra v Praze.
