Poèíná se život a umuèení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily

KRISTIÁNOVA LEGENDA

Poèíná se život a umuèení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily PØEDMLUVA Pøeblaženému Pánu, svaté boží církve pražské druhému biskupu Vojtìchovi bratr nejpokornìjší a ani názvu posledního ze všech mnichù nezasluhující, køesan toliko svým jménem Kristián, pøeje v Kristu Ježíši, aby došel hojného a šastného splnìní svých modliteb. Shledávaje, že umuèení blahoslaveného Václava a jeho báby Ludmily blahoslavené pamìti, kteøí jako nové hvìzdy ozaøují svìtlem svých ctností vlast svou Èechy a všechen jejich lid, bylo vylíèeno neúplnì a v skladbách sobì odporujících, pokládal jsem za vhodno obrátiti se k Vaší Svatosti, jenž z téhož rodu svùj pùvod odvozujete, abych z Vašeho rozkazu a s Vaším svolením toto líèení ponìkud opravil, nebo kdyby v nìm nìco chybìlo, abych se vyptal nìkterých starcù nebo mnichù, pokud ještì jsou na živu takoví, kteøí skutky onìch svìtcù na vlastní oèi vidìli nebo o nich z vypravování jiných slyšeli, a tím abych je doplnil. A nevìnoval jsem se této práci z nìjaké touhy po slávì, ponìvadž jsem zcela neznalý výmluvnosti a veškerá krása slov je mnì cizí – aèkoli, i kdyby se mi toho všeho v hojnosti dostávalo, pøece by mi tíha mých høíchù bránila v oslavení zásluh tak velikých svìtcù. Jakkoli však má nedostateènost a neschopnost je pøeveliká a jakkoli vzdìlání mé, srovná-li se se vzdìláním lidí uèených, pøestává býti vzdìláním, pøece neztráceje pøes nesmírnost svých vin nadìje na odpuštìní a dùvìøuje v pomoc právì tìchto svatých, po-

kusím se, pokud mé síly staèí, vypsati události tak, jak se vskutku staly. Ale nejprve musím øíci toto: Kdyby ostatky tak vynikajících svatých a tak hodných svìdkù Kristových, oplývající divy znamenitých zázrakù, chovali v zemích Lotharovcù nebo Karlovcù anebo jiných køesanských národù, byli by již dávno tyto události, abych tak øekl, zlatým písmem vylíèili a byli by je oslavili zpìvem responsorií a antifon a výmluvnými kázáními i stavbou mnohých klášterù, tøebaže se sami mohou radovat, že mají ctihodné ostatky tìmto podobných muèedníkù, vyznavaèù, panen a jiných svatých. Kdežto my, kteøí svìtcù vùbec postrádáme a jen tyto dva, abych tak vyznal, po Bohu máme, chováme se k ním jaksi nedùstojnì, a aèkoli den co den vidíme, my nehodní, divy jimi zpùsobené, jakoby v nevíøe setrváváme a jim sloužiti zapomínáme. Jen tolik budiž povìdìno o naší neteènosti. Nyní Vás snažnì prosím, slovutný biskupe a nejdražší synovèe, ponìvadž jste mne nehodného pøimìl k této práci, abyste mne podporoval modlitbami u spoleèného našeho ochránce, aby on, jenž Vám dopomohl svými zásluhami dosáhnouti hodnosti biskupské, zatím co pro Vás v pøíštím životì získá u Krista Pána korunu slávy za užitek odevzdaný ze svìøených ovcí, mnì ráèil vymoci aspoò odpuštìní høíchù: Dále Vás naléhavì prosím, abyste svou znamenitou moudrostí zahladil na této mé práci to, co nemoudrého má pošetilost ze sebe vydala, a svou uèeností abyste ji ozdobil. Také ji raète svým potvrzením opatøiti, aby aspoò ve Vaší diecési smìla býti opisována a ètena. Tolik tedy krátce pøedeslavše, pøistupme, opírajíce se jak o zásluhy blahoslaveného, muèedníka, tak o Vaše modlitby,

k oslavení tìch skutkù, s pomocí Pána našeho a spasitele Ježíše Krista. 1 Morava, zemì slovanská, pøijala, jak se podle ústního podání vìøí a uznává, víru Kristovu za dávných èasù, za èasù, jak se praví, slovutného uèitele Augustina. Avšak Bulgrové neboli Bulhaøi dosáhli prý této milosti již dávno pøed tím. Nebol nìjaký Cyril, rodem Øek, vzdìlaný stejnì v písemnictví latinském jako v samém øeckém, když pøed tím Bulhaøi víru pøijali, jal se ve jménu svaté Trojice a nerozdílné Jednoty také národu svrchu øeèenému, na Moravì bydlícímu, kázati víru Pána našeho Ježíše Krista. A když je získal Kristu, s pøispìním milosti boží také nové znaèky nebo písmeny vynalezl a Starý i Nový zákon a ještì jiné knihy pøeložil z øeètiny, a latiny do jazyka slovanského. Mimoto ustanovil, aby se mše a ostatní kanonické hodinky zpívaly v kostele obecným jazykem, jak se až podnes v zemích slovanských namnoze dìje, hlavnì v Bulharsku, a mnoho duší se tím Kristu Pánu získává. Když pak jednou ‚pøišel jmenovaný Cyril do Øíma za pobožností, byl obvinìn od papeže a od ostatních pøedstavených a správcù církevních, že se odvážil proti kanonickým øádùm ustanoviti, aby se bohoslužby zpívaly slovanským jazykem. Když se pokornì pøed nimi ospravedlòoval; ale nemohl jich vùbec obmìkèiti, uchopil žaltáø a pøeèetl veøejnì pøede všemi verš žalmistùv, v nìmž se praví: Všeliký duch chval Hospodina. A poukazuje na tento verš, øekl: „Jestliže všeliký duch má chváliti Hospodina, proè mnì, otcové vyvolení, bráníte zpívati služby božíslovansky nebo jiné texty pøekládati z latinského a øeckého znìní do této øeèi? Nebo kdybych byl mohl nìjak pomoci onomu lidu, jako ostatním národùm, jazy-

kem latinským nebo øeckým, jistì bych se byl toho neodvážil. Ale pozoruje, že má ten lid tvrdou šíji a že jsou nevzdìlaní a neznalí cest božích, jediné tento prostøedek jsem nalezl, jejž všemohoucí Bùh vnukl srdci mému a jímž jsem jich také mnoho pro nìho získal. A proto nemìjte mi za zlé, otcové a páni. Vždy i blahoslavený apoštol Pavel, uèitel pohanù, v listì ke Korintským praví: Jazyky mluviti nezbraòujte.“ A tu oni slyšíce to a podivujíce se víøe tak velikého muže, svým usnesením ustanovili a písemnì potvrdili; aby se smìly v onìch zemích mešní obøady a ostatní kanonické hodinky zpívati svrchu uvedeným jazykem. Sám pak blahoslavený Cyril zùstal v Øímì a obléknuv mnišský šat, dokonal tam poslední den svého života, zùstaviv ve svrchu øeèených zemích bratra svého jménem Metodìje, muže horlivého a všelikou svatostí ozdobeného. A když tento mnoho snopù do stodoly Krista Pána shromáždil, je od samého vládce, jenž tehdy v onom kraji panoval a vládl veškeré zemi jako vznešený císaø, ustanoven arcibiskupem, maje pod sebou sedm biskupù stejné svatosti. Ale jakož nepøítel pokolení lidského od samého poèátku svìta, od té chvíle, co první èlovìk okusil trpkostí zakázaného jablka, až do dnešní doby neustává rozsévati semeno nesvornosti mezi pokoru a pýchu, mezi lásku. a nenávist a mezi ostatní vùnì ctností a zápach neøestí, tak nyní tìžce nese, že je mu odnímán lid, jenž byl stále podroben jeho otroctví, a že je získáván pro pravého krále Krista Pána. I odìje se všemi zbranìmi. zloby, nové a neznámé pomocníky si k svému tak nièemnému boji získá, otrávené semeno svárù rozmetá mezi samy vladaøe a náèelníky a ohnivé støely pýchy a lakoty chystá, až Svatopluk, jenž byl synovec toho slavného vládce nebo krále, který se stal dobrotivým zakladatelem a vùdcem všeho

køesanství a náboženství, vlastního svého strýce úkladnì pøepadl, s trùnu ho svrhl, oslepil a pokusil se ho jedem o život pøipraviti. Aèkoliv však tento vypil smrtonosný nápoj, pøece chránìn jsa boží milostí, neutrpìl žádné škody. Potom Svatopluk, když se násilím zmocnil vlády, v záchvatu pýchy a zpupnosti spoleènì se svou dvorskou družinou takøka pohrdl jako med plynoucím kázáním biskupa Metodìje a na jeho pøesvatá napomínání plnì nedbal, nýbrž dovolil svým údùm, to jest lidu a národu svému, zèásti Kristu a zèásti dáblu sloužiti. Proto byla jeho krajina a zemì i s lidmi ji obývajícími od svrchu uvedeného biskupa blahoslavené pamìti dána do klatby a zkrušena na svých polích a plodinách rozliènými pohromami, takže až do dnešního dne proto úpí. Nebo byla dána v plen a zajetí, v koøist a posmìch, v spuštìní a potupu všelikému tìlu chodícímu po ní, ponìvadž není obcování svìtla s temnotami, ani smíru mezi Kristem a Beliálem. A tyto pøíklady vztahují se patrnì i na nás, kteøí se pokoušíme v týchž stopách kráèeti, ponìvadž ten, kdo spatøí hoøeti dùm souseda svého, musí míti starost o svùj vlastní. 2 Ale Slované èeští, usazení pod samým Arkturem a oddaní uctívání model, žili jako kùò neovládaný uzdou, bez zákona, bez knížete nebo vládce a bez mìsta, potulujíce se roztroušenì jako nerozumná zvíøata, toliko širý kraj obývali. Koneènì když byli postiženi zhoubným morem, obrátili se, jak povìst vypravuje, k nìjaké hadaèce se žádostí o dobrou radu a o vìštecký výrok. A když jej obdrželi, založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezše nìjakého velmi prozíravého a dùmyslného muže, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Pøemysla, usta-

novili si ho podle výroku hadaèèina knížetem nebo vladaøem, davše mu za manželku svrchu øeèenou pannu hadaèku. A když byli takto koneènì vysvobozeni z rozlièných ran morových, stavìli si v èelo po svrchu øeèeném knížeti vladaøe neboli vévody z jeho potomstva, sloužíce modlám a bùžkùm a bujnì slavíce obìti podle pohanských obyèejù, až nakonec vláda nad tou zemí pøipadla jednomu z rodu tìchto knížat, jménem Boøivojovi. Skvìje se kvìtem vynikající krásy a mladistvé síly, navštívil tento jednoho èasu v nìjaké záležitosti své a lidu sobì svìøeného svého vévodu nebo krále Svatopluka na Moravì a byl od nìho laskavì pøijat a pozván spoleènì s ostatními na hostinu. Ale nebylo mu dovoleno usednouti mezi køesany, nýbrž byl vyzván, aby se posadil po zpùsobu pohanù pøed stolem na podlahu. A tu prý mu øekl biskup Metodìj, jemuž bylo líto jeho ponížení: „Jaká bìda, ty, muž tak vynikající, a nestydíš se, žes vyhoštìn ze sedadel knížecích, aèkoliv sám také vévodskou moc a hodnost máš, ale radìji chceš pro hanebnou modloslužbu s pasáky sviní na zemi sedìti.“ On pak øekl: „V jaké nebezpeèenství bych se vydal pro tuto vìc, nebo co dobrého by mi pøineslo náboženství køesanské?“ „Jestliže se zøekneš model a zlých duchù v nich sídlících,“ pravil biskup Metodìj, „staneš se pánem pánù svých a všichni nepøátelé tvoji budou podrobeni moci tvé a potomstvo tvé každodennì vzrùstati bude jako pøeveliká øeka, do níž se vlévají proudy rozlièných potokù.“ I øekl Boøivoj: „Jestliže tomu tak jest, co pøekáží, abych byl pokøtìn?“ „Nic,“ pravil biskup, „jen buï hotov z celého srdce vìøiti v Boha Otce všemohoucího a jeho Syna jednorozeného, Pána našeho Ježíše Krista, a v Ducha Utìšitele, osvìtitele všech vìøících, nejenom pro svìtské blaho, ale i pro spásu své duše, aby sis získal slavnou palmu

vìènosti a stal se úèastným spoleèenství svatých v nevýslovné radosti.“ Tímto a podobným, jako med plynoucím povzbuzováním roznícená mysl jinochova prahla pøijmouti milost køtu, i vrhnuv se s celou svou družinou na zem k nohám biskupovým, velmi snažnì ho prosil, aby se tak bez prodlení stalo. Naè tøeba více slov? Druhého dne pouèil vévodu i s tøiceti dvoøany, kteøí s ním pøišli, o základech víry, a když: podle obyèeje vykonali obøadný pùst, obrodil je pøeposvátným pramenem køtu. A když jej ve víøe Kristovì plnì vzdìlal, dovolil mu, obohativ ho mnohými dary; aby se vrátil domù, a dal mu s sebou knìze ctihodného života jménem Kaicha. Navrátivše se pak domù, usadili øeèeného knìze na hrádku, jehož jméno bylo Hradec, a založili tam kostel ke cti blahoslaveného Klimenta, papeže a muèedníka, satanovi mnoho škod pùsobíce a lid Kristu Pánu získávajíce. Když to pozoroval onen vìrolomný had, chopiv se svých vlastních zbraní, hledìl obnoviti stary’ boj. Ve veškerém lidu èeském roznítil vzpouru proti knížeti, protože prý opouští otcovské mravy a pøijímá nový a neslýchaný køesanský zákon svatosti. Povstanou proti nìmu svornì a jednomyslnì a snaží se ho vypuditi ze zemì, ba pokoušejí se i života ho zbaviti. Když to kníže poznal, odešel od nich a znovu se uchýlil na Moravu ke králi Svatoplukovi a k biskupu Metodìjovi. I byl od nich pøijat s velkou slávou a jak se slušelo a pøebývaje u nich po nìjakou dobu, seznámil se dokonaleji s naukou Kristovou. Ale svrchu øeèený lid, setrvávaje ve své nepravosti, nìjakého vévodu Strojmíra, jehož jméno se do latiny pøekládá rege pacem, a který uprchnuv ze své zemì žil jako vyhnanec u Nìmcù, pøivede zpìt domù, vypraviv pro nìho poselství, a ustanoví si ho knížetem. Ale protože Pravda se nikdy neklame, kterážto praví v evangeliu: „Všeliké štípení, jehož

neštípil Otec mùj nebeský, vykoøenìno bude“, s jejím pøispìním byl rychle zmaøen zámìr nešlechetníkù. Nebo ten vévoda, kterého si vyvolili, aèkoli z nich pocházel, zapomnìl v dlouhém vyhnanství mluvit svou rodnou øeèí. A proto je zavržen od svých vlastních volitelù, kteøí pøedevším sami sebe obviòovali, že si zvolili takového èlovìka, jehož hlasu ani øeèi nejsou s to rozumìti a k jehož uším neznalým jejich jazyka nemùže proniknout jejich volání. A protože øízením prozøetelnosti boží svrchu vzpomenutý kníže Boøivoj tam zanechal pøi svém odchodu pøemnoho pøátel, jedná se v jejich radì o tom, jak by se ukrotilo smýšlení lidu rozlíceného proti laskavému vladaøi a jak by se popudilo vší mocí proti zrádnému vetøelci k jeho záhubì. Ale protože velká vìtšina zrádcù pøála tyranovi, dohodnou se obì strany na tom, že vyjdou z metropolitního mìsta, totiž Prahy, a že uváží na snìmovním poli, co by mìly èiniti. Ale zrádná strana zrádcù, køivì jednajíc, vzala si s sebou na to snìmovní pole tajnì zbranì a krunýøe a smluvili se mezi sebou proti stranì spravedlivých na tajném znamení k vraždì, aby totiž nìkdo z nich, nebudou-li se stoupenci Boøivojovi tam s nimi chtít dohodnout, hlasitì a veøejnì provolal tajné heslo, øka: Promìòme se, promìòme se!, a tu aby obleèeni již v krunýøe a pøilby, které si vskrytu pøinesli, pobili svými meèi všechny své odpùrce. Ale tento jejich nièemný zámìr nezùstal nikterak utajen stranì Boøivojovì a tak i tito obléknuvše si pod šatem krunýøe, vyjdou na snìmovní pole, kde se mìlo rozhodnout o ustanovení knížete. A když se stranì Strojmírovì nelíbila rada strany Boøivojovy, jeden z nich povýšiv svùj hlas zvolá: Hej, našinci, promìòme se! Když však uslyšeli a poznali ten hlas straníci Boøivojovi, kteøí pøišli v krunýøích pod šatem,. zvolají: Dobøe, dobøe jsi øekl, hle, nyní se ukážeš v pestrých barvách promìnìn. A tak sklávše ho me-

èem obrátili všechny jeho druhy na útìk a jejich nepravého knížete vyhnali z vlasti. Potom pospíšivše na. Moravu, pøivedou døívìjšího vévodu zpìt a znovu ho dosadí na jeho místo. Ponìvadž pak tento kníže, když dlel na Moravì, uèinil Bohu všemohoucímu slib, jestliže ho Pán pøivede se ctí zpìt do vlasti, že postaví basiliku ke cti blahoslavené matky boží a vìènì neporušené Panny Marie, když se vrátil, bez prodleni hledìl splniti svùj slib na samém hradì Praze. Ten platí za prvního budovatele míst svatých, shromažïovatele knìží a zakladatele víry køesanské, tenkrát. ovšem ještì nepatrnì rozšíøené. 3 Mìl také manželku jménem Ludmilu, dceru knížete Slavibora, z kraje slovanského, který se døíve jmenoval Pšov a který dnešní lidé nazývají nyní podle novì vystavìného hradu Mìlnickem. A jako se mu tato rovnala v bludu pohanském, obìtujíc modlám, tak také napodobujíc ho v náboženství køesanském, ba vynikajíc ctnostmi nad ctnosti svého muže, stala se vstkutku služebnicí Kristovou. Mìl pak s ní èasto jmenovaný kníže tøi syny a tolikéž dcer, a jak mu blahoslavený Metodìj prorockými ústy pøedpovìdìl, každodennì více moci nabýval i s veškerým svým národem a knížectvím. A dokonav bìh èasu svého a naplniv dobrými skutky své dni, uzavøel den poslední dovršiv tøicátý pátý rok svého života. I ujal se po nìm vlády jeho prvorozený syn Spytihnìv, všelikými ctnostmi dobré povahy a povìstí svatosti nadmíru se skvící. Nebo napodobuje svého otce, zakládal chrámy boží, shromažïoval kolem sebe knìze a kleriky, jsa dokonalý ve víøe Kristovì a dovršiv ètyøicet let svého života, odešel z tohoto svìta k hvìzdám. Po jeho smrti se ujal správy knížectví, jak známo,

bratr jeho Vratislav, jenž mìl manželku jménem Drahomiø, ze Stodoran, zemì pohanských Slovanù, kterou tøeba pøirovnati k oné Jezabel, jež ve své zlobì vraždila proroky, nebo k Evì, manželce prvního èlovìka, která porodila Kaina a Abela. Nebo Drahomiø povila tomuto knížeti dva syny, jednoho jménem Václava, druhého pak Boleslava. Ale ó tom bude øeè až na pøíslušném místì. Tedy zbožná paní Ludmila, ovdovìvši a ztrativši již i staršího ze svých synù, zùstávala ve svém domì, vzpomínajíc své døívìjší nevìdomosti a bludù, a každodennì v slzách oplakávala minulé høíchy. A jako døíve dovolovala svým údùm sloužiti neèistotì a nepravosti pro nepravost, tak nyní je pøivádìla k službì spravedlnosti pro posvìcení, øíkajíc s apoštolem: „Jaký užitek jsem mìla tehdហz toho, zaè se nyní stydím?“ O tom svìdèí to, jak zmíròovala èasto bídu chudých, jimž jako matka v nedostatku pomáhala, hladové živíc, žíznivé osvìžujíc, cizince a nuzné šatem odívajíc. Svìdèí o tom také knìží, o nìž se obìtavì starala tak jako o vlastní syny. A kdyby tito všichni mlèeli, dosvìdèují.to pøíbytky Kristovy, jež obohatila poklady zlata a støíbra, nikoli, jak nìkteøí èiní, z loupeží a z majetku nuzných, ale z majetku, jenž jí byl od Boha svìøen. Byla zbožná a mírná ve všem a všelikých plodù laskavosti plná. V almužnách byla štìdrá a v noèních pobožnostech vytrvalá, v modlení nábožná, v lásce dokonalá, v pokoøe mezí neznající, v péèi o sluhy boží tak pohotová, že tìm, kterým nestaèila poskytnouti pomoci za denního svìtla, horlivì ji posílala v temnotách noci po svých služebnících, naplòujíc onen pøíkaz evangelia, podle nìhož máme udìlovati almužnu tak, aby nevìdìla naše levice, co dìlá pravice. Avšak kdybychom chtìli všechny projevy jejích ctností pérem vylíèiti, døíve by se nám nedostávalo svìtla denního než stránek knihy. Nebo

dveøe jejího domu byly dnem i nocí otevøeny pro každého, kdo šel kolem,.takže mohla s blahoslaveným Jobem volati: „Dveøe mé byly otevøeny pocestnému, okem bývala jsem slepému a nohou chromému“ tato matka sirotkù, utìšitelka vdov, neúnavná navštìvovatelka spoutaných a uvìznìných, ve všelikých dobrých skutcích dokonalá. Když se tedy, jak jsme už poznamenali, jmenovaný vévoda Vratislav ujal vlády po svém zemøelém bratru, upevniv své panství, založil basiliku ke cti blahoslaveného Jiøí muèedníka, ale byv pøekvapen smrtí, nespatøil jejího posvìcení, po nìmž dlouho toužil. Svého pak staršího syna Václava, hocha vroucí mysli, dal na vzdìlání v zákonì božím a v písmì na hrad, jenž se nazývá Budeè, kde byl a je kostel zasvìcený od jeho bratra a pøedchùdce Spytihnìva ke cti knížete apoštolù blahoslaveného Petra. A když, bystrého jsa rozumu, všechno, co mu uèitel vykládal, pøispìním Ducha svatého hluboko do pamìti si vštípil a když mezitím jeho otec asi v tøiatøiceti letech z tohoto svìta odešel, byl povolán do hlavního hradu Prahy a na stolec otcovský od všeho lidu byl povýšen. Ale ponìvadž ještì neodrostl vìku chlapeckému nebo jinošskému, všichni velmožové, pojavše moudrý zámìr, svìøili mladého vévodu i s jeho bratrem Boleslavem Ludmile blahoslavené pamìti, služebnici Kristovì, na vychování, dokud by s pomocí boží nedosáhli síly dospìlého vìku. Když to však uvidìla matka øeèených hochù, jež ovdovìvši, užívala vladaøské moci svého muže, z popudu ïáblova vzplála veškerým hnìvem jedovatého srdce proti služebnici boží Ludmile a zlým podezøením byla svírána, domnívajíc se, že skrze výchovu jinochù, kterou svìøil všechen národ její tchyni, bude sama zbavena vlády a majetku a tato že si získá veškerou vladaøskou moc. I dohodnuvši se se syny Beliálovými na pøé-

hanebném zámìru, hledí vší mocí ji zahubiti. Ale ctihodná a zbožná služebnice Kristova Ludmila to poznala; a chápajíc se zbranì pokory a trpìlivosti proti ostnu pýchy, dala po prostøednících vzkázati své snaše toto: „Po žádném podílu na tvé vládì nezatoužila má duše zlákána zlou žádostivostí, ani nechci panovati nad tebou. Vezmi si své syny, a jak je ti libo, s nimi vládni, mnì však dopøej volnosti, abych sloužila všemohoucímu Kristu, na kterémkoli chceš místì.“ Ale jakož se vždycky stává, že èím více se pokora podle vùle boží ponižuje, tím více se pýcha dáblem podnìcovaná vypíná, tak velmi vlídnou a laskavou prosbu svaté Ludmily její snacha, vévodkynì, nejen s pohrdáním odmítla splniti, ale vùbec vyslechnouti. Když to vidìla služebnice Kristova, pamatujíc na slova apoštolova: „Neodporujte zlému, ale dejte místo hnìvu,“ a na slova evangelia: „Když se Vám budou protiviti v tom mìstì, utecte do jiného,“ odešla se svými lidmi z hlavního hradu a odebrala se na nedaleký hrádek, jenž se nazývá Tetín, tím více se ozdobujíc drahokamy ctností, èím si byla jistìjší, že ji brzy dostihne pronásledovatel a že si vyslouží vítìznou palmu muèednictví, a trvala velmi zbožnì na modlitbách, horlivì bdíc a se postíc a štìdrou rukou všem almužny poskytujíc. Aèkoli pak byl blahoslavený Václav ještì útlého vìku, u své matky pøebývaje, proslul již v tìch dnech také duchem prorockým a poznal všecko, co mìlo pøijíti, nebo mu to zjevil Kristus Pán v jasném vidìní. Jednou za ticha noèního se zdálo svatému a duchem božím naplnìnému Václavovi, že zcela jasnì vidí dùm nìjakého knìze Pavla, jenž setrvávaje vìrnì po boku èasto jmenované Ludmily blahoslavené pamìti velmi oddanì jí sloužil, – kterýžto dùm byl utìšenými a prostornými ochozy dokola obehnaný – jak je zbaven všech krásných staveb a docela liduprázdný. A tu on zapudiv tíhu

tìlesného spánku a k bdìlému rozjímání se probudiv, nìkolika lidem oznámí moudrou øeèí, -co se mu zdálo, a vykládaje hned prorockými ústy, jaký pravdivý smysl by vylíèené už zjevení pro budoucnost mìlo, takto osloví ty, které svolal: „Když jsem veèer ulehl, drazí pøátelé i vy, dvoøané moji, za ticha noèního mne probudilo vážné a významné vidìní. Nebo vidìl jsem dùm knìze Pavla zbavený veškeré nádhery stavební a od lidí zcela opuštìný. Jsem sklíèen zármutkem nad tímto vidìním a tìžce znepokojen starostí o vìrné boží, ale pøece, ponìvadž nesmírné milosrdenství soudce všehomíra mne pøivádí k nadìji, že èlovìk vìøící, jak bylo pøislíbeno, všechno dokáže, pokusím se vysvìtliti jasným výkladem, smìøujícím k bezpeènému objasnìní vìci, pravý smysl tohoto snu, jenž již vbrzku skuteènými událostmi bude prokázán. Nuže zboøení domu, které jsem vidìl, vìští šastnou smrt svaté a ctihodné paní, báby mé Ludmily. Ta totiž v dobì nepøíliš vzdálené v šíleném spiknutí, jež matka moje, jak podle rodu, tak podle hanebných skutkù pohanka, zosnuje s nìkolika pomocníky, stejnì odhodlanými k zloèinu, pøepadena bude ozbrojenými nièemy, kteøí tajnì k ní pøijdou, a pro vyznávání jména a víry Kristovy podstoupí kruté tìla umuèení. Nádherný pak dùm lidmi opuštìný, jak vidìní ukazuje, znaèí, že knìžstvo svìøené naší ochranì bude žalostnì vypuzeno ze zemì a že nezaslouženì ztratí všechen svùj majetek. Nebo moje matka kleté pamìti, zle nanávidíc živou víru, kterou já ze všech svých sil vyznávati, ctíti, ze srdce následovati a milovati nepøestávám a ani pozdìji nikdy nepøestanu, vynasnaží se tyto knìze rozlièných stupòù, ponìvadž jsou stejného smýšleni se mnou, zbaviti statkù pozemských a krutì z knížectví vyhnati.“ V této bystré pøedpovìdi se tedy jeho duch znalý pravdy nemýlil, ale docela ve shodì s jeho vìšteckými výklady o za-

hubení jmenované paní a o krutém vypuzení knìžstva, které se v širokém okruhu pøilehlých krajin ochotnì poddávalo jeho panství, nebo spíše jeho skvìlé štìdrosti, v nezmìnìném poøádku se to všechno nedlouho potom, jak známo, vyplnilo. 4 Nebo když služebnicé Kristova odešla, jak jsme již povìdìli, zrádcùm s oèí, na témž hradì, kam se uchýlila, byla dostižena nepøáteli. Jmenovaná vévodkynì poslala totiž nìjaké své velmože, syny nepravosti, Tunnu a Gommona, se silnou tlupou na Tetín, aby zahubili její tchyni. Avšak tato služebnice Kristova, pøedvídajíc budoucnost, povolala k sobì svrchu jmenovaného knìze Pavla a požádala ho, aby sloužil mši svatou. Zpovìï pak pøed tváøí Zkoumatele srdcí velmi upøímnì vykonavši a jsouc si už jista, že obdrží odmìnu od Nejvyššího, zcela se ozbrojila zbranìmi víry a pokleknuvši k modlitbì, prosby k Bohu vysílala, aby ráèil její duši, kterou sám stvoøil, v pokoji pøijmouti. Potom, když se mše skonèila, posílivši se pøijetím tìla a krve Pánì, jala se horlivì zpívati žalmy. Když pak nastal veèer, napadli øeèení násilníci její dùm a vylomivše bránu, ostatní své spoleèníky ozbrojené meèi a štíty postavili venku a jen náèelníci vrahù Tunna a Gommon s nìkolika málo muži, vyrazivše dveøe, vnikli s divokým pokøikem do ložnice, kde služebnice boží odpoèívala. Tu k nim promluvila blahoslavená Ludmila pokorným hlasem: „Jaké to nenadálé šílenství vás štve? Nestydíte se a nevzpomínáte na to, kterak jsem vás vychovávala jako vlastní syny a kterak jsem vás obdarovávala zlatem, støíbrem a skvostnými šaty? Ale jestliže víte o nìjaké køivdì, kterou jsem na vás spáchala, povìzte mi to, prosím.“ Ale oni, jsouce ve své zuøivosti neoblomnìjší než skály a nedopøávajíce sluchu jejím slovùm, neostýchali

se vložiti na ni své ruce a stáhnuvše ji s lože, hodili ji na zemi. I øekla jim: „Nechte mne malièko se pomodliti.“ A když jí to dovolili, modlila se s rozpjatýma rukama k Pánu. Potom øekla: „Jestliže jste pøišli mne zabít, snažnì vás prosím, abyste mi meèem sali hlavu.“ Toužebnì si totiž pøála po pøíkladu muèedníkù prolitím své krve Kristu svìdectví vydati a palmu muèednictví s nimi na vìky pøijmouti. A také nepochybujeme, že si jí zasloužila, jakž to dosvìdèuje Písmo svaté, jež praví: A jakoukoli smrtí spravedlivý bude zastižen, duše jeho obèerstvena bude. Neblazí katané nedbali tedy jejích prosebných slov a vhodivše provaz na hrdlo její, zbavili ji zardoušením života pozemského, aby žila na vìky s Pánem Ježíšem Kristem, kterého vždycky milovala. Podstoupila pak muèednictví šastná a Bohu oddaná služebnice Kristova Ludmila v sobotu, 16. záøí o první vigilii noèní (v 61. roce svého života). Ale veškeré její knìžstvo a všichni domácí služebníci obého pohlaví porùznu se rozptýlivše, když zabit byl pastýø, v rozlièných skrýších se skrývali a tak si pozemský život zachovali. Potom, když se pøeukrutní katané vzdálili, scházeli se s velikým strachem a náøkem k jejímu pohøbu a vykonavše s nejvìtší uctivostí všechno, co se jevilo k pohøbení potøebným, svìøili její pøesvaté tìlo zemi. Ale krvaví katané vrátili se; když si rozchvátili koøist, k své paní, a pøinesli jí pøeradostnou zprávu o zavraždìní nevinné, domnívajíce se, že jsou provždy obohaceni a že budou na vìky žíti, aèkoliv je brzy èekal strašný a neuhasitelný trest ohnì pekelného. Øeèená pak zrádná paní zrádcù, pøivlastnivši si všechen majetek své tchynì, poèala vládnouti spoleènì s jmenovanými násilníky, obdarovavši je i pøíbuzné jejich a èeleï neobyèejným množstvím zlata a støíbra i šatstvem vzácným a drahocenným. I vládli celé zemi èeské jako velkomožní vévodové, ale nikoli z milosti boží.

Když takto nádhernì si žili a nesmírnì se tìšili a radovali, spravedlivá pomsta božího trestu neoèekávanì postihla bezbožníky, kteøí se nebáli spáchati tak veliký a tak krutý høích, že své pøehanebné ruce vztáhli bez pøíèiny na nejjasnìjší služebnici Kristovu. Nebo popuzováni jsouce otcem svým ïáblem, knížetem svárù, poèali všechny své vrstevníky a souvìkovce v opovržení míti. Odtud povstala roztržka a pøeveliká nenávist mezi výše jmenovanými velmoži, totiž Tunnou a Gommonem a paní jejich, takže se všechny její myšlenky a øeèi zabývaly ve dne v noci jejich záhubou. Když to vidìl jmenovaný násilník Tunna, pøepadl ho hrozný strach, takže se všemi svými pøíbuznými z té zemì uprchl a ode všech jsa nenávidìn, jako vyhnanec sem tam bloudil a žádný jeho potomek se už do vlasti nevrátil. Gommon pak byl polapen, když hledal se svým bratrem záchranu v útìku, a byv odsouzen k smrti, ztratil i se svým bratrem zároveò život èasný a vìèný. Než paní jejich, vidouc, že prchají, vylila všechen vztek jedovatého srdce na jejich potomky a všechny je od nejstaršího až k nejmladšímu v jednom dni a jedním výrokem zahubila. A v tom se jasnì ukázalo první znamení Ludmiliny svatosti, že øízením Prozøetelnosti boží žádný z jejích vrahù nezùstal na živu. Jiní, kteøí ze svých domovù odešli a na rùzné strany se rozprchli, upadnuvše v nenávist u všech lidí a boží pomstou jsouce stiženi, vydechli svou duši a jejich dìti pomøely nejbezbožnìjší smrtí, namnoze však byly meèem saty. Tak se naplnilo slovo Pánì, jenž praví v evangeliu: Všichni, kteøíž se meèe chopí, meèem zahynou. V týchž pak dnech projevily se na hrobì pøeblahoslavené a èasto jmenované paní a muèednice Ludmily pøispìním milosti boží pøeslavné zásluhy jejích ctností. Nebo z jejího náhrobku šíøila se taková hojnost podivné a pøelíbezné vùnì, že

pøevyšovala vùni všech vonných látek a kvìtù. Mnozí tu také spatøili v tichu tmavé noci opìtovnì a na vlastní oèi svíce a pochodnì, božským jasem planoucí. A to všechno nezùstalo vládkyni, totiž její vražedkyni, nikterak utajeno. Když se o tom dovìdìla, poražena jsouc nesmírným strachem, nevìdìla, co má dìlati. Koneènì pojala znovu jedovatý úmysl a poslala své služebníky na Tetín, kde odpoèívalo ctihodné tìlo, uloživši jim, aby dùm blahoslavené Ludmily nad hrobem jejím pøestavìli na zpùsob basiliky. A kázala ji nazvati ke cti blahoslaveného Michaela archandìla, tak aby zázrak, který by se tam snad budoucnì objevil, nebyl pøíèítán zásluhám blahoslavené muèednice, nýbrž zásluhám svìtcù, jejichž ostatky by tam byly uloženy. Když se toto stalo, taková posvátná hrùza naplòovala všechny lidi vstupující do té basiliky, že jen s nejvìtší úctou se odvažovali tam vejíti. A od té doby se dály na tom místì pøeslavné a znamenité zázraky. 5 Mezi tím blahoslavený Václav, zvolený kdysi vnuknutím Kristovým za vévodu, vyrostl z chlapeckých let a záøil kvìtem nejpùvabnìjšího mládí. Hluboko pak v pamìti chovaje, v èem byl od uèitele písma vzdìlán, vroucnì toužil naplniti skutkem to, co sluchem poznal. A proto jeho vìrolomná matka s nìkterými syny Beliálovými, kteøí s ní stejnì smýšleli, nenávidíce ho pro jeho skutky a pøesvaté smýšlení, radili se mezi sebou a øekli: „Ach bìda, co si poèneme a kam se obrátíme! Nebo kníže náš, jenž byl od nás na trùn povýšen, zkažen byv knìžími a takøka mnichem se stav, nedovoluje nám kráèeti sráznou a navyklou cestou našich neøestí. A jestliže si tak poèíná nyní jako chlapec nebo jinoch, co asi bude dìlati jako mladý muž nebo staøec?“ Od toho èasu se tedy poèali k nìmu chovati

velmi nepøátelsky, vyhrožujíce mu a i jinak mu pùsobíce pøemnohá pøíkoøí. Ale muž Bohu milý, odrážeje to všechno zbraní víry a chránì se štítem trpìlivosti, snášel to s myslí neporušenou. Nebo i knìze jeho a nìkteré mnichy, jejichž vyuèováním se posiloval, pokoušeli se ti bezbožníci zabíti, ustaviènì jim úklady strojíce, a pøevelikými hrozbami je hledìli zastrašiti, aby nikdo z nich nemìl odvahu k nìmu choditi. Ale on vìda o tom všem, s muži sobì vìrnými si prorazil zadní dvíøka a když slunce zapadlo, tajnì k sobì povolával nìkteré knìze, a když se v noci nauèil všemu, co mu bylo prospìšné, za ranního úsvitu nechával uèitele nebo knìze sobì milého tajnì odejíti. A knížeèku svou skrýval a pod šatem ji nosil, a kdekoliv našel klidné místo, pilnì ji èítal a naøíkaje v nitru svém nadmíru truchlil nad zatvrzelostí lidu svého a nad jeho slepotou a nevìrou. Koneène“ posílen Bohem a ctností se opásav, povolal k sobì matku svou a všechny velmože, a jak se slušelo, oboøil se na nì tak, jak praví Kniha moudrosti: Slova moudrých jsou jako osmové a jako høebové hluboko vbití. Promluvil pak blahoslavený Václav takto: „Proè jste mi zbraòovali, synové zloèincù, símì lži a mužové nespravedliví, abych se uèil zákonu Pána našeho Ježíše Krista a poslouchal rozkazù jeho? Jestliže se vám nechce sloužiti Kristu, proè aspoò jiným toho nedovolujete? Jestliže jsem však až dosud žil pod vaším opatrovnictvím a mocí, od nynìjška to odmítám a Bohu všemohoucímu chci z upøímného srdce sloužiti.“ Povstala potom pro tuto pøíèinu a rozlièné jiné vìci pøeveliká rùznice mezi tìmi velmoži, kteøí setrvávali po boku zbožného vévody, a mezi ostatními, kteøí podporovali nièemnou stranu bezbožné panovnice. I rozdìlili se rádcové a pøední mu-

žové zemì a trny nesvornosti rozbujely se mezi nimi až k prolévání krve. Ale strana spravedlivých, aèkoli byla velmi malá, nabyla pøece vrchu nad stranou nespravedlivých, jako vždy nejednotnou. Nebo stále jmenovaný vévoda Václav, staraje se o zjednání pokoje, pojal vnuknutím Ducha svatého úmysl, matku svou, která byla pøíèinou veškeré zloby, z vlasti vypuditi, aby vyhnáním jejím a všech jejích bezbožných pøívržencù byla utišena zuøivost rozbrojù a mír v církvi Kristovì se vzmohl, tak aby všichni dokonale poznali, majíce jednoho a téhož pána, pravé uèení Kristovo, a až bude všechno zaøízeno, co by se zdálo sloužiti míru v knížectví, a až po vypuzení a vyhnání synù nesvornosti bude upevnìn pokoj, povolati zase matku se ctí do vlasti. A to všechno s pomocí Boha stvoøitele vstkutku vykonal. Nebo vyhnal svou matku s nejvìtší hanbou ze zemì a tak ji Bùh všemohoucí stihl zaslouženým trestem za to, že prolila nevinnou krev blahoslavené Ludmily a že ji prolila bez pøíèiny. Ale ponìvadž byl pln cudné báznì, která trvá vìky vìkùv, a ponìvadž byl pamìtliv pøikázání božích, podle nichž máme otce i matku ctíti, pøivedl ji po nìjakém èase zase zpìt, døívìjší dùstojnosti panovnické však zùstala zbavena až do dne své smrti. Ale o tom, jak se toto všechno stalo, pomlème pro krutost tìchto událostí a pokraèujme v zapoèatém výkladì. Po mnohých protivenstvích a strastech dožila se i toho, že jeden její syn byl zavraždìn od jejího druhého, mladšího potomka. Rozpomenuv se potom blahoslavený Václav na svou bábu, v jaké svatosti na této zemi žila a jakou slávu u Všemohoucího v odmìnu za to získala, proléval proudy slz, a pojav s knìžími a nìkterými zbožnými muži pøesvatý úmysl, poslal je na øeèený hrad Tetín a uložil jim, aby tøeba jen její kosti a prach zetlelého tìla dùstojným pøenesením k nìmu dopravili.

Sám však vnuknutím Ducha svatého si byl jist a nìkolika svým dùvìrným pøátelùm se o tom zmínil, že pøispìním boží milosti pøipomenutí poslové tam najdou nìjaká znamení. Když pak tito poslové, vyplòujíce rozkazy pána svého, vstoupili do basiliky a odhrnuvše hlínu, objevili hrob, tu pozorujíce, že náhrobní deska, kterou bylo ctihodné tìlo pokryto, je zèásti ztrouchnivìlá, báli se ji pozvednouti. „Jestliže je døevo zetlelé,“ tak si øíkali, „èím spíše zetlelo to, co je uvnitø?“ A chtìli hrob znovu s nejvìtší peèlivostí uzavøíti. Ale tomuto jejich úmyslu se postavil na odpor jeden z nich, knìz Pavel, o nìmž jsme se již zmínili a jenž s ní byl spjat pøátelstvím, dokud na této zemi žila, a vždy ji ve všem svými službami podporoval, a øekl: „Nikterak se nestane tak, jak pravíte, nýbrž podle rozkazu knížete, najdu-li tøeba jen prach zetlelého tìla, vezmu jej s sebou.“ A ostatní, souhlasíce s ním, svornì zvedali desku. Ale jak ji zvedali, deska se zlomila, takže jmenovaný Pavel upadl s hlínou na tìlo nebožèino. Tu vstav rychle a odhrnuv spìšnì hlínu, shledal se svými druhy svaté tìlo úplnì neporušené, ledaže oblièej byl pln prachu, který jej pokryl, když se víko, jak jsem svrchu poznamenal, pøi odkrývání zlomilo. Náramnou radostí tedy vzplanuvše a nesmírnou vdìènost Bohu všemohoucímu projevujíce, vyzvedli pøesvaté její tìlo ze zemì, do drahocenných pláten, jak se slušelo, je zavinuli, pøed oltáø položili a chvály a díky nesmírné boží milosti vzdávali. A když všechny obøady øádnì vykonali, uložili tìlo na nosítka a ta naložili na høbety dvou koní a tak téže noci až do hlavního hradu, totiž Prahy, vytrvale pospíchali. Nalezeno pak bylo tìlo blažené a Bohu oddané služebnice Ludmily ve støedu dne 19. øíjna o hodinì dvanácté. A pøinesli ji do Prahy tøetího dne, v pátek 21. dne téhož mìsíce, za nesmírné radosti, zatím co všichni plesali a Krista chválili. Nebo ti, kteøí je vezli, døíve

než s ní vkroèili do hradu, poslali napøed ke knížeti posly s dobrou zprávou. Když pak tito k nìmu pøišli, shledali, že se uložil k spánku, i vzbudili ho radostnì a tu potìšitelnou novinu mu oznámili, že s pøispìním Boha všemohoucího tìlo tak znamenité paní, totiž báby jeho, neporušené nalezli. Tu on ihned vstal a s nejvìtší radostí do chrámu pospíšiv, vzdával Kristu Pánu nesmírné díky. Když slunce osvìtlilo svými paprsky zemi a jeho záøe zapudila temnoty, svolal knìžstvo a zástup vìøících a s pøevelikým prùvodem spìchal jí naproti. Setkali se pak s vìrnými nosièi, vezoucími èasto pøipomenuté tìlo svaté Ludmily. A ihned si je vložili knìží a jáhnové radostnì na svá ramena a dobroøeèíce Bohu a zpívajíce žalmy a chvalozpìvy, vnesli je do hradu. Vkroèivše pak do chrámu položili je pøed oltáøem na dlažbu a poèali mohutným hlasem zpívati. A tu se sbíhali vìøící i nevìøící, pátrajíce se zvìdavostí lidu vlastní, co se to stalo, a smìøovali k dveøím chrámovým. Tehdy kníže, poradiv se s knìžími, odhalil spoleènì s nimi tìlo pøed tváøí veškerého lidu, aby všichni uvìøili, že ji Kristus Pán neporušenou zachoval. A všichni, vidouce to, neúnavnì oslavovali zázraky Kristovy a nikdo nemohl odporovati pravdì, nebo všem byla patrna neporušenost jejího tìla a pevnost vlasù a její oblièej se skvìl, jako by byla živá. Mimoto její roucha krásou a neporušeností tak záøila, jako by byla toho dne utkána. A tu všichni, když to spatøili, s hlasitým plesáním ji oslavovali a prohlašovali, že je nadmíru hodna veškeré pocty a chvaloøeèení. Potom vykopavše zemi a upravivše hrob, pokusili se ji v téže basilice pohøbíti. Ale vykopaný hrob náhle zaplavila voda. I usoudili mnozí, kteøí to vidìli, že se toto místo hrobu služebnici Kristovì nelíbí. A zaházevše znovu hrob, postavili na nìj rakev se svatými ostat-

ky, èekajíce na pomoc boží. A pak pospíšili radostnì do svých domovù. Po krátkém pak èase svrchu jmenovaný kníže vypravil posly do Øezna a tázal se biskupa tohoto mìsta, jménem Tutona, protože Èechové náleželi tenkrát k jeho diecési, na radu, co má uèiniti s øeèeným tìlem. A ten zkoumaje pøedpisy zákona božího, podle moudrostí Bohem mu dané, vzkázal mu v odpovìï, aby tìlo, jež má svùj poèátek v prvním èlovìku, kterému bylo øeèeno: „Zemì jsi a do zemì pùjdeš, prach jsi a v prach se obrát횓, uložili do hrobu do té doby, až by se zjevila sláva Kristova. A tu kníže vzplanuv nesmírnou horlivostí boží, prosil jmenovaného biskupa velmi pokornì, aby ráèil k nìmu pøijíti a sám tìlo pochoval a aby zasvìtil basiliku, jíž se biskupského posvìcení ještì nedostalo. Ten však omlouvaje se, že pro slabost stáøí nemùže pøijíti, poslal svého spolubiskupa s nìkolika pøisluhujícími knìžími, aby ten chrám zasvìtil. A ten pøišed, nejdøíve posvìtil chrám Pánu. Potom, když uplynulo šest dní, pohøbil øeèené tìlo na témž místì, které døíve voda zaplavila. Podivuhodná to vìc a postaèující k dùkazu o zásluhách služebnice Kristovy, že když ji knìží chtìli pohøbít na místì neposvìceném, ukázala se tam voda, kdežto když pøišel spolubiskup a posvìtil basiliku, už se voda vùbec neobjevila. Slušelo se zajisté, aby ta, která v blaženém obcování svùj život blaženì trávila,také s vyšším posvìcením byla pohøbena; když se svatými mìla usednouti po pravici Kristovì. Když spolubiskup toto øádnì vykonal, byl od knížete po zásluze odmìnìn a vrátil se zpìt do vlasti. Když pak nadešel výroèní den pøenesení jejího svatého tìla, ráèil Kristus Pán, aby oslavil jméno své a dosvìdèil zásluhy své služebnice, uèiniti znamenitý zázrak. Nebo, zatímco podle obyèeje zachovávaného v náboženství køesanském, že

se totiž knìžstvo shromažïuje a oslavuje památku takových událostí, po modlitbách spoleènì zasedli, aby posílili svá tìla, nìjaký hoch nemocí tìlesnou zesláblý a zkøivený, že vùbec nemohl vzhùru pohlédnouti, když vzýval pøed dveømi basiliky, kde odpoèívá tìlo tak znamenité paní, moc Kristovu a dovolával se zásluh této svìtice, najednou se narovnal a nabyl opìt své bývalé síly. Vidouce to pak pøemnozí, pìli chválu Kristu všemohoucímu, že ráèil skrze svou služebnici ukázati moc svou, jemuž je sláva na vìky vìkù, amen. 6 Když tedy blahoslavený vévoda Václav s pomocí Kristovou uklidnil a upevnil své knížectví, jak se pøed Kristem osvìdèil a jakou nádobou vyvolenou se stal, to vylíèiti by nestaèil ani mùj duch, ani jazyk a øeè, ani kniha, a také proto; že spoustou høíchù jsem obtížen, nedokázal bych vyložiti, kolik škod jako vojín Kristùv pro Pána bojující ïáblu zpùsobil a kolik snopù do stodoly Kristovy jako jeho vìrný sluha nashromáždil. Ale abych o mnohém aspoò nìco málo povìdìl, neuchyluje se již jako chlapec od káznì boží, byl pravdomluvný v øeèi, spravedlivý na soudì, poctivý a hodný dùvìry a nad: obvyklou míru lidskosti milosrdný. Nebo kdykoliv byl nìkdo z obžalovaných pøed sborem soudcù za jeho pøítomnosti odsuzován soudci k trestu smrti, vzdaloval se pod nìjakou záminkou a skrýval se, jak mohl, jsa pamìtliv hrozby Kristovy v evangeliu: Nesuïte, abyste nebyli souzeni, a neodsuzujte, abyste nebyli odsouzeni. Galáøe a šibenice za døívìjších èasù postavené a až do jeho doby stojící kácel, sirotky, vdovy, chudé, lkající a ranìné neúnavnì utìšoval, hladové sytil, žíznivé napájel, nahé odíval, nemocné navštìvoval, mrtvé pohøbíval, cizince a pocestné jako nejbližší pøíbuzné pøijímal, knìze, kle-

riky a mnichy jako Pána ctil, bloudícím cestu pravdy ukazoval, pokoru, trpìlivost, mírnost a lásku, jež nade všecko vyniká, zachovával, násilím a lstí nikomu nic neodnímal a svou družinu nejen zbranìmi nejlepšími, ale i šatem opatøoval. Tìmito a podobnými ctnostmi již od nejútlejšího mládí se vyznamenával a vkládaje køíž Kristùv na údy své, pamìtliv byl pøikázání božího, v nìmž se praví: Chce-li kdo za mnou pøijíti, zapøiž sebe sám a vezmi køíž svùj a následuj mne. Nebo v postním a zimním èase kráèíval bos studenou a neschùdnou cestou od hradu k hradu, pìšky navštìvuje kostely Kristovy, takže bývalo vidìti, jak jsou jeho šlépìje zvlhlé krví. A maje na sobì velmi drsné roucho žínìné, aby si cudnou èistotu zachoval, kteréžto roucho se až do dnešních èasù pro úctu k nìmá jako nové uchovává, a jsa ustaviènì obleèen na holém tìle v šat vlnìný jako mnich, navrchu však zahalen v nejkrásnìjší šat knížecí, skvìl se pøed Bohem i pøed lidmi. Skrovnou potravou posiluje své údy a vytrvávaje i v noci neúnavnì na modlitbách, neustával jediné Bohu nesmírné díky vzdávati. A jestliže se mu nìkdy stalo, jako knížeti, když mezi takovými zvíøaty hodoval, že se veèer mimo svùj obyèej hojnìji napil, jakmile se druhý den ráno vzbudil, spìchal co nejrychleji do kostela a svléknuv nejlepší roucho, jaké na sobì mìl, dal je kterémukoli knìzi nebo klerikovi, kterého tam našel, a padnuv mu k nohám snažnì ho prosil, aby se za nìho zvl᚝ pobožnì modlil ke Kristu Pánu, aby mu milostivì odpustil høích minulé noci spáchaný. Služeb božích se pak s takovou horlivostí úèastnil, že každodennì obìtní chléb vlastníma rukama zhotovený Pánu opatøoval. Nebo v èas žní chodíval za ticha hluboké noci na pole své se svým nejvìrnìjším druhem, o nìmž budu pozdìji vypravovati zvláštní zázrak, znamenitì dokazující jich obou

zásluhu, a nažav pšenice, na vlastních plecích ji domù nosil, na ruèním mlýnku ji rozemílal a jsa pekaøem a vévodou v jedné osobì, mouku prosíval a potom pro vodu chodil, rovnìž v noci ji nabíraje se slovy: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. A když i tu domù pøinesl, s tou jemnou moukou ji mísil a dìlal z ní oplatky. A na vinici spìchával; hrozny trhal a vlastníma rukama je vymaèkávaje, naléval víno do džbánù a pro potøebu svaté obìti je uchovával. Kdežto pak pøemnozí jiní, ponìvadž nebyly tehdy ještì z koøene vyplety povìrèivé obøady pohanské, horlivì pøinášeli modlám hanebné žertvy a pokrmy a nápoji z nich se poskvròovali, on sám se nikdy úèastí na nich neprovinil, nýbrž vždycky se jim vyhnul, uživ nìjaké záminky. Žaláøe poboøil, šibenice a muèící nástroje, jež až do té doby sloužily k popravování lidí, ve svém milosrdenství ze základù vyvrátil a pohanské svatynì se zemí srovnal. Když slyšeli køesané o tom vypravovati, hrnuli se k nìmu, nejinak než jako vèely k úlu, knìží, jáhnové a pøemnozí sluhové boží ze zemì Bavorské, Švábské a jiných krajin s ostatky svatých a s mnoha knihami. A ty všechny on s nesmírnou úctou pøijímal a vlídnì se k nim chovaje, podporoval je, jak se slušelo, hojnì zlata a støíbra mezi nì rozdávaje, krzny, otroky a rouchy ochotnì je obdarovávaje a všem podle jejich potøeby služby prokazuje. A divili se všichni tito uèitelé moudrosti jeho, takže patrnì mohl s žalmistou prohlašovati: „Nade všechny uèitele své jsem rozumnìjší uèinìn; nebo pøikázání tvá jsou rozjímáním mým,“ nebo v jeho mysli záøil toliko jas drahocenné perly. Hospodin mu také ráèil za jeho zbožnost udìliti milost pøevelikou, že i v pøemnohých bitvách byl vítìzem. Výraz tváøe mìl vznešený, zachovával cudnou zdrženlivost, aèkoliv je to øídká ctnost u mužù ženatých, a toužil ukonèiti

pozemský život smrtí muèednickou. S mírnými rozmlouval vždy laskavì, nemírné však, tuláky a lidi oddané obžerství a opilství nebo chtìjící odpadnouti od pravé víry a pøímé cesty povolával k sobì, aspoò pod záminkou spoleèného stolování; jestliže jich nemohl jinak dostihnouti, a dával je v božské rozhorlenosti mocnì bièovati dùtkami: Proti odvìkému nepøíteli chápal se ustaviènì štítu víry a meèem Ducha svatého, jenž je Slovo boží, neúnavnì potíral pozemské mocnosti tohoto svìta. Byl totiž bez úhony pravý ctitel Kristùv a mnohé podle apoštolských pøíkazù pøesvìdèoval, zapøísahal a káral neúnavnì, všechny k hostinì pravého Hospodáøe zval a ty, které vyrval ze chøtánu ïáblova a do lùna svaté Matky církve uvedl, ustaviènì posiloval božským pokrmem. Když potom milost boží vnukla jeho srdci myšlenku, aby zbudoval Hospodinu chrám ke cti blahoslaveného Víta muèedníka, vypravil posly k biskupu øezenskému, k jehož diecési, jak jsme svrchu povìdìli, v té dobì Èechy náležely, aby mu podle kanonických pøedpisù udìlil povolení postaviti basiliku, vzkazuje mu toto: „Otec mùj vystavìl kdysi Hospodinu chrám ke cti blahoslaveného Jiøí, já pak s vaším svolením toužím zbudovati podle téhož obyèeje chrám ke cti blahoslaveného muèedníka Kristova Víta.“ Když to vyslechl ctihodný biskup, rozpjal ruce s díkùèinìním ke Kristu Pánu a pravil: „Synu mému, pøeblaženému Václavovi vyøiïte, až se navrátíte, tento vzkaz: Chrám tvùj již pøed Pánem pøekrásnì vystavìn stojí.“ Když to uslyšel kníže, zaradoval se v srdci, brzy položil základy kostela a i zdi jeho výbornì postavil. Ale tím nebyl ještì spokojen, nýbrž chtìl putovati do Øíma k prahùm blahoslavených apoštolù Petra a Pavla, aby si vyprosil od tehdejšího papeže, aby mu oblekl šat mnišský a posvìtil ho na knìze, a aby se potom z lásky k Bohu vzdal

knížectví a postoupil je svému bratru, až pøíliš, bìda, oddanému svìtským zájmùm, a sám aby v míru žije nìjaké nové oveèky stádu Krista Pána získal. A byl by to vskutku uèinil, kdyby mu v tom nebyla zabránila stavba basiliky, o níž se stala už zmínka. Avšak nepøítel pokolení lidského, jenž od samého poèátku svìta útoèí na zástupy vìøících, když nemohl nepøemožitelného služebníka Kristova ani s celou svou silou pøemoci, uchýlí se k staré zbrani, snaže se znièiti víru køesanskou. Nebo jeho mladšího bratra, kterého jsme v pøedešlém vypravování pøirovnali ke Kainovi a v jehož prospìch se hodlal, jak jsme se pozdìji zmínili, všeho vzdáti a odložiti veškerou nádheru svìtskou, obelstil pøemnoha radami zlých lidí, kteøí tìžce nesli, že musí zanechati svých zvykù a že nesmìjí konati vìcí nedovolených, a zbraní vražedné nenávisti proti pøesvatému bratru jej podnítil. Aèkoli však tento vnuknutím Ducha svatého to všechno pøedvídal, pøece nejinak, než jako když jelen žízní po tekutých vodách, toužil dosáhnouti palmy slávy muèednické – ovšem nikoli z ruky bratra svého, nebo se obával jeho vìèné záhuby a v Krista stále dùvìru choval. 7 Dály se pak tyto vìci za èasù Jindøicha, krále Sasù, jenž si u nich první z milosti Kristovy korunu na hlavu posadil a s nímž byl tento blažený muž spjat ustavièným pøátelstvím. Než pokraèujme dále. Tedy Boleslav, jenž mìl vlastní dùm nebo dvorec na hradì nazvaném podle jeho jména, jsa již ze všech stran bodán støelami ïáblovými a touhou po vládì roznìcován, když nastával svátek blahoslavených muèedníkù Kosmy a Damiána, jenž se slaví dva dny pøed blahoslaveným archandìlem Michaelem, domnívaje se, že je nyní vhod-

ná pøíležitost, ponìvadž je tam chrám zasvìcený ke cti tìchto svatých, pozve jmenovaného bratra svého blaženého lstivì k sobì jakoby na hostinu, spíše však, jak skutek ukázal, na smrt. Aèkoli však to všechno bylo tomuto dobøe známo, pøece zachovávaje si mysl stateènou, rozlouèil se polibkem se všemi pøáteli a pøíbuznými a poslední sbohem jim dav, vydal se na cestu, chránìn jsa zbraní víry. Když tam pøišel, shledal, že je všechno pro nìho dvojace pøipraveno, totiž i hostina s velkou nádherou vystrojená i silná èeta tajnì ozbrojených nepøátel. Odebral se potom do chrámu a když se øádnì zúèastnil bohoslužby, poruèiv se Bohu a svatým Kosmovi a Damiánovi, jejichž výroèní slavnost se toho dne konala, vstoupil vesele do domu hodovního. A když se srdce hodujících zlosynù, dávno napuštìná jedem vraždy, již rozehøívala pokrmy a nápoji, poèali ponenáhlu ukazovati skrytou zbraò. Nebo mìli meèe pod plášti a za zády je skrývali, a stále na útok pomýšlejíce, tøikrát povstali a tøikrát zase usedli, ponìvadž Bùh jim svou mocí zabránil ten èin vykonati, snad proto, že si pøál posvìtiti zítøejší den, na nìjž dosud nepøipadl žádný svátek. Když tedy svìtec pozoroval, jak jsou rozdivoèeni, zachoval sice nebojácný klid, ale pøece spìchal, aby se co nejdøíve zvedl od stolu. A když odcházel, pøistoupil k nìmu nedaleko od místnosti hodovní jeden z jeho pøátel, øka: „Hle, pøipravil jsem ti potají konì, vsedni na nìj, mùj pane, a hleï co nejrychleji odtud odjeti. Nebo hrozí ti smrt.“ On však nic nedbaje na jeho slova, vrátil se zase do místnosti hodovna, chopil se poháru a pronášeje pøede všemi pøípitek prosebný, zvolal povýšeným hlasem: „Ve jménu blahoslaveného archandìla Michaela, vypijme tento pohár s prosbou a modlitbou, aby ráèil uvést naše duše nyní v pokoj vìèné radosti.“ A když mu nìkteøí jeho vìrní odpo-

vìdìli: amen, vyprázdnil èíši a políbiv všechny, vrátil se do svého hostinského pøíbytku a dopøávaje svým pøevzácným údùm odpoèinku, když se dlouho k Bohu modlil a žalmy zpíval, koneènì unaven usnul. I pøiblížil se èas slaviti vigilie, jichž se blahoslavený muž, jako vždy, pobožnì úèastnil. Nebo tak zajisté lpìla jeho svatá duše na zvyklostech náboženství køesanského a øádu církevního, že si dával od svých lidí pøedèítati o samých vigiliích v pøedepsané dobì celé vypravování Starého zákona, což pokládáme za známku nejdokonalejších mnichù. A o nejvìtších svátcích, v sobotu velikonoèní a svatodušní, kdy se konává hromadný køest v svaté církvi boží, aby nic z toho nechybìlo, co Bohu náleží, jestliže se v èas køestních zkoušek neobjevily žádné dìti, posílal na tržištì a všechny mladé otroky, které tam prodavaèi na prodej pøivedli, jen z lásky k Bohu si kupoval, a tak svým dílem dílo boží podporuje, nesnášel nikdy tento blahoslavený duch, aby pøi božím obyèeji nìco chybìlo. Èteš toto vypravování, milostivý biskupe, a nesmírnì se divíš, jak to, co sami knìží církevní z milosti nejvyššího Boha, jak víš, stìží by dokázali, velmi svìdomitì konal muž stavu laického, k tomu ještì stojící v èele národa, jenž je pokládán podle své pøirozené povahy za národ zvl᚝ divoký. Prosím Tì, otèe nejblaženìjší, abys èerpaje z vrozeného Tobì zdroje moudrosti, spoleènì se mnou ty události, jež jsem vypsal a jež mám ještì vypsati, zaslouženou chválou zvelebil, nebo, jak jsi mi rozkázal, kromì toho, co jsem slyšel z Tvých úst, nebo cos pravdivého spoleènì se mnou vyzvìdìl od lidí plných víry a svatosti, nièeho jiného se nehodlám svým perem dotknouti. Ale pokraèujme v zapoèatém vypravování! Blahoslavený muèedník, jenž mìl býti, jak jsme povìdìli, brzy ozdoben korunou slávy a cti pro vytrvalost v díle, chystá

se odebrati k stánku Matky církve, aby jitøní modlitbou chválu Bohu vzdal. Touto pak milostí muž vìèné pamìti tak slynul, že nikdo nepochyboval, že pøijde pøed rozednìním k bránì svatosti, aby vykonal modlitbu. A na tu hodinu druhý Kain èekal, pokládaje ji za pøíhodnou k provedení vraždy. Vidím zajisté, že se až do poslední písmeny naplní všechno, co kdy pøedpovìdìla kniha Písem svatých, jež i o zle jednajících se zmiòuje, økouc: Každý, kdož zle èiní, nenávidí svìtla. Nebo pøed nocí uložil bratr svatého muèedníka, vlastnì ne již bratr; nýbrž zvrhlý bratrovrah, knìzi kostela svatého Kosmy a Damiána, aby tomuto, až bude pøicházeti, zabránil vùbec vkroèiti do kostela, aby snad nebyl vysvobozen od svých vìrných dvoøanù a služebníkù, kteøí se dosud na lùžku zdržovali, nebo od sbìhnuvšího se lidu, a aby nebylo tøeba poskvrniti a znesvìtiti kostel zloèinným krveprolitím. Zatím, co toto píši, ejhle, pøichází mi na mysl vzpomínka na nespravedlivé shromáždìní Židù, kteøí se sice báli, že by se poskvrnili, kdyby vstoupili do úøadovny Pilátovy, ale Pána usmrtiti se nebáli. Tak i tento neblahý katan vlastního bratra stìny chrámu krví poskvrniti se bojí, ale rukou svých od bratrovraždy nezdržuje. Svým vlastním výrokem, ty nejkrutìjší ze všech vrahù, jsi odsuzován a porážen, když se hrozíš, že by krví, kterou proléváš, bylo potøísnìno místo svaté. Ale stalo se, jak jsi rozkázal. Nebo mezitím co vzácný muèedník spìchal pøed jitøní pobožností do chrámu, touže se pomodliti k Bohu Otci co nejskrytìji v pokojíku pøesvatého srdce svého, nerušen ještì šumem zástupù, chystá se proti nìmu úklad ze strany bratrovy a meè je broušen, aby Kristu byla obì pøipravena. Ale proè bolest v srdci, proè slzy v oèích dvojnásob rozmnožuji, když se nutím smrt spravedlivého a konec nevinného obšírnì vypravovati? Má zajisté mnoho slov nesmírná

bolest, ale s vypsáním utrpení svatého muèedníka nesmím dlouho otáleti pøed tìmi, kteøí dychtivì touží o nìm slyšeti. Vstane blahoslavený Václav, jenž se mìl státi brzy obìtí Kristovou, nebo prahl podle onoho svého svatého obyèeje pospíšiti do chrámu, aby mohl co nejskrytìji pokleknouti k delší modlitbì, døíve než by se sešel zástup lidu, a zatím co touží jako dobrý pastýø se svým stádem poslouchati a zpívati spoleèné jitøní chvalozpìvy, brzy jest polapen do osidel úkladù. Nebo knìz toho kostela, jeden z tìch, od nichž vyšla nepravost z Babylonu, hned jak spatøil muže božího pøicházeti, podle pøíkazu zloèincù zavøel dveøe kostelní. Povstanou i pøipravení úkladníci, totiž bratr s celou svou ozbrojenou èetou. A spatøiv bratra, vyvolený vojín boží, chtìje mu díky vzdáti, obejme paženi jeho šíji a líbaje ho, pozdraví ho slovy: „Buï stále zdráv, mùj bratøe, oplývej statky života pozemského i budoucího a a tebe Kristus pøijme k své vìèné hostinì, jako tys vèera mne a mou družinu s takovou štìdrostí pohostil.“ Ale na to on odpovìdìl zpupnì a s posupným pohledem, vytasiv rukou meè, který mìl skryt pod pláštìm: „Vèera ovšem, jak chvíle toho žádala, jsem tì pohostil, nyní však takto bratr bratru poslouží!“ a máchnuv meèem, udeøil ho do hlavy, ale ponìvadž tohoto moc Pánì chránila, stìží dokázal, že mu krev vytryskla. Nebo hrùzou nad krutostí svého èinu byl ten bídník tak ochromen, že i když po druhé udeøil, s údivem shledal, že nedokáže nic, co by bylo hodno silného muže. A tu blahoslavený Václav, zachytiv svou rukou jeho obnažený meè, pravil: „Jak špatnì jednáš, že mne zraòuješ!“ Když však zpozoroval, že on nikterak neupouští od zapoèatého skutku, koneènì ho uchopil, jak nìkteøí praví, a sraziv ho k svým nohám øekl: „Hle, vidíš ty, jenž ses svým vlastním rozhodnutím zahubil, jako malièké zvíøátko bych tì mohl svou rukou rozmáèk-

nouti, ale daleka toho budiž ruka služebníka božího, aby se poskvrnila krví bratrovou.“ A vrátil bratru meè, který mu odòal a maje ruku od nìho již krví potøísnìnou, rychle spìchal ke kostelu. Avšak onen bídník bìže za ním, volal hlasem velikým: „Druhové moji, druhové moji, kde jste? Prašpatnì pomáháte svému pánu a uboze mu pøispíváte, aèkoli je v takové tísni!“ A tehdy vybìhl celý zástup zlosynù ze svých úkrytù a s mnoha meèi a kopími proti nìmu vyrazivše a tìžkými ranami se naò sápajíce, zahubili ho pøede dveømi chrámu. A tehdy na tom zápasišti jeho svatá duše vysvobozená z vìzení tohoto svìta a krví oslavená odešla vítìznì k Hospodinu, dne 28. záøí, zatím co se nebe radovalo a zemì plakala, léta od vtìlení božího devítistého dvacátého devátého. A jeho bezduché tìlo matka, kterou nedávno pro její høíchy zapudil a pak zase v pokoji pro lásku Kristovu zpìt povolal, a nìkteøí vìrní vzali a jen tak do hrobu je položivše, zemí je pøikryli, ne jak se slušelo pro muèedníka, ale jak se dìje s obyèejným èlovìkem, neúèastným cti a blaženosti. Než onen blahoslavený bojovník povstane z utrpení a ponížení k hojnìjší slávì, a èím potupnìji jednali synové ïáblovi a údové jeho s vzácným muèedníkem, tím dražší je jeho pøíchod Hospodinu a spolunebešanùm. Stane se druhem andìlù, spoleèníkem apoštolù, spoludìdicem muèedníkù, je úèasten pokoje vyznavaèù, nevinnosti panen a obdrží korunu vìèného mládí a krásu nepomíjejícího pùvabu. A tak pohrdnuv vévodstvím vznešenosti pozemské, v nìmž kdysi mocí svou vynikal, jako pravý vévoda a muèedník vstoupil do království nebeského. Ale protože máme tak suchý sloh a jsme tak nevzdìlaní, ponechme tuto látku moudøejším lidem a obrame své pero k prostému vypsání jeho zázrakù!

8 Krev blahoslaveného muèedníka, jež byla od bezbožníkù bezbožnì prolita a po zemi a po stìnách se rozstøíkla, umyta byla vodou a utøena. Ale když tam druhého dne znovu pøišli ti, kteøí ji pøed tím smyli, najdou stìny i zemi poskvrnìné krví, jako by jich nebyli nikdy vodou opláchli, a znovu spìchají je oèistiti. Teprve když ještì po tøetí to uèinili a vidìli, že nemají úspìchu, odešli. Ale vrahové svatého muèedníka, nehodlajíce toho, jejž až k smrti pronásledovali, ani po smrti šetøiti, rychlou jízdou do hradu Prahy pospíšili a všechny jeho pøátele, – a vìøíme, že dobøí lidé to byli, kteøí k dobrému èlovìku pøilnuli – rozlièným zpùsobem krutì zahubili a jejich dìti za živa do hloubi øeky Vltavy potopili. A ponìvadž byli úèastni muèednictví, vìøíme, že se stali úèastnými i slávy, a tøebas my nehodní neznáme jejich poètu a jmen pro množství jejich, pøece podle pravdy vìøíme, že Bùh je zná a že si je vyvolil. Shromáždil pak blahoslavený muž, dokud ještì žil, kolem sebe nemalé množství klerikù a sluhù božích, které pronásledovatelé svatého muèedníka tak stíhali,že témìø žádný z nich ve vlasti nezùstal, tak že tu vpravdì vidím splnìní toho, co bylo, jak èteme, zvl᚝ o Pánu pøedpovìdìno: Bijte pastýøe a rozprchnou se ovce stáda. Když však nyní má pero mé vylíèiti, jak tìžce hnìv a pomsta Hospodinova vzplály proti nepøátelùm, aj, musím velebiti divotvornou moc Boha, jenž se vždycky pøespravedlivým mstitelem ukazuje, aby jako vìrný ruèitel splnil to, co kdysi slíbil, øka: Mnì náleží pomsta a já odplatím. Nebol nìkteøí z tìch, kteøí proti svatému Pánì s krutou myslí povstali, nebo kteøí jen svým souhlasem takového zloèinu úèastníky se stali, zlými duchy jsouce štváni, na pustá místa prchli a bídnou a zaslouženou smrtí byvše potrestáni, už se neobjevili, nìkteøí pak ochrnutí a neplodní až

do smrti zùstali, jiní z nich zase jako psi hubami štìkajíce a zuby skøípìjíce pomøeli. A tak celý jejich rod byly abych tak øekl, z koøene vyhlazen. Jestliže však pøece nìkteøí z nich zùstali na živu, vlastníma rukama obživy si hledají. Tìlo blahoslaveného muèedníka odpoèívalo pohøbeno v kostele svatého Kosmy a Damiána po tøi roky. Potom však zjeveno bylo nìkterým služebníkùm božím, aby toho služebníka božího z místa, kde byl pohøben, pøenesli do basiliky svatého Víta muèedníka, kterou v metropoli pražské pùsobením božím od základu vystavìl a okrasami chrámovými znamenitì ozdobil a v níž jednou, procházeje se, když byla budována, pronesl prý verš žalmistùv: To bude obydlí mé na vìky vìkùv. A to ráèil dobrotivý Hospodin zpùsobiti k chvále a slávì jména svého a na dùkaz zásluhy blahoslaveného muže, aby se nad slunce jasnìji objevilo všem národùm, že Bùh všemohoucí ve své dobrotivosti národu èeskému, který se teprve nedávno k nìmu obrátil, velkého ochránce pøichystal podle slov Písma, že v každém národì, kdož se Boha bojí a èiní spravedlnost, pøíjemný jest jemu, a že kdež se rozhojnil høích, ještì více rozhojnila se milost. Bylo to oznámeno onomu bratrovrahu a ponìvadž se skrýval pod pláštìm vojína køesanského, nemohl odolati zázraku božímu a poèal se rozpomínati, tøebas pozdì, na svùj høích. I poslal lidi a naøídil jim, aby pøenesli svaté tìlo za noci, s tou podmínkou, že nebudou-li svaté údy pøed svítáním dopraveny tam, kde mají býti pohøbeny, všichni ti, kterým to bylo uloženo, budou zcela jistì meèem utraceni. Pøišli tedy v noci, vzali pøesvaté tìlo a naloživše je na vùz, vezli je až k nìjakému potoku, jenž se nazývá Rokytnice. A ejhle, vody v nìm tak pøibylo, že i z bøehù vystoupila a všechny louky zaplavila, a tak ti, kteøí tìlo vezli, leda smrti se mohli nadíti. A když v takové

tísni se octli, napadlo je, aby si modlitbou k blahoslavenému Václavu vyprosili od nìho slitování, nebo ten muèedník ráèil pøemnoha zjeveními naznaèiti, aby byl pøenesen. I økou: „Ó blahoslavený muèedníku, ponìvadž jsme hledìli vyhovìti zbožnì tvému rozkazu, nyní máme býti všichni potrestáni meèem vražedným.“ Ale pøece se namáhají, aby zhotovili most, a už jakýkoliv. Mezi touto prací se najednou ohlédnou a vidí, že stojí i s vozem, na nìmž bylo tìlo vzácného muèedníka, na té stranì øeky, kam chtìli pøejíti. I vidouce to sluhové svatého muèedníka, velikým hlasem a z celého srdce velebí Boha a svatého svého, že své služebníky v takovém nebezpeèí postavené tak zázraènou pomocí vysvobodil. Tak se dobrotivost Hospodinova, tak se zásluha služebníka jeho takovým divem ukázala, tak sláva boží a tak moc muèedníkova byla dosvìdèena, když i tìlo jeho dùstojným pøenesením bylo uctìno i nosièi jeho ostatkù takovým zázrakem byli vysvobozeni. Spìchajíce dále k øece Vltavì a shledavše, že jest most porušen, jali se naøíkati a nadto ještì poèali býti zemdleni, a nemohouce tìlo svìtcovo vùbec pozvednouti, znovu se poèali modlili, aby jim podle svého obvyklého milosrdenství pomohl, aby neztratili života èasného, ponìvadž už míjelo jitøní kuropìní, knížetem za lhùtu urèené. A brzy poznali, že byli vyslyšeni, zvedli jej na ramena, jako kdyby nebyl nikdy nic vážil, a pøešli bez nesnází prolomený most, díky Bohu vzdávajíce. Došli pak už bez pøekážky a zdržení k místu, které si kdysi svìtec pøichystal. Když pak tu zapálili svìtlo a na nìho pohlédli, vidìli, že jeho tìlo je neporušeno a všechny jeho rány že jsou zahojeny, mimo tu jedinou ránu, kterou mu jeho pøeukrutný bratr do hlavy zasadil. Vlastnì, aèkoliv i toto místo bylo zahojeno, pøece se od ostatních lišilo, jako by bylo nìjakou bílou mázdrou po-

kryto. Také tuto hledìli tedy smýti i ukázalo se, že je stejné jako ostatní. V téže pak dobì byl prý mezi lidmi, kteøí se starali o ten pohøeb, nìjaký duchovní ctihodného života, jenž byl spjat s tím svìtcem, dokud žil na tomto svìtì, nejvìrnìjším pøátelstvím. A ten hladì pøesvaté tìlo po jednotlivých údech, vzal ruku svìtcovu do své ruky, maje oèi zality proudem slz, a jak se lehce dotýkal jejích nehtù, shledal, že jeden z nich je uvolnìn. I promluvil žalostným hlasem ke svým druhùm „Bìda nám høíšníkùm, pøesvaté tìlo jest, jak se zdá, velmi blízké zkáze. Nebo, ejhle, nehty se již zjevnì viklají.“ Ostatní však kárajíce ho, pravili: „Proè takto mluvíš; bratøe, což tvùj rozum nechápe, že za oddanost, s jakou jsi k nìmu lnul, chce tobì poskytnouti kousek ostatkù ze svého tìla?“ A tu on bije se pìstí v prsa øekl: „Vìru, vìru, myslím i já, že tomu tak jest.“ A uchopiv znovu pøesvatou ruku, dotkne se opìt nehtu, ale shledá, že tak pevnì tkví v mase, jako by se na nìm nebyla pøed tím ukázala ani známka uvolnìní. Také ucho jeho, které mu bylo ranou meèe docela uato a které našla jeho sestra, pouèena jeho zjevením, bylo nyní nalezeno zcela zdravé a k svému místu pøirostlé. Nebo øeèená ctihodná paní, totiž sestra blahoslaveného muèedníka jménem Pøibyslava, byla nauèena od samé kolébky Kristu Pánu sloužiti podle pøikázání evangelia bez úhony. Když ji totiž Hospodin zbavil jha manželského, zcela se oddala službì boží, horoucnì toužíc zahaliti se rouchem posvátným a ve dne v noci ustaviènì na modlitbách, v bdìní a postech trvajíc. K té pøistoupil ve vidìní blahoslavený Václav a pravil: „Ucho mi uali pronásledovatelé moji, kteréžto od té doby, co bylo uato leží dosud mezi stromem stojícím vedle kostela a zdmi kostela samého.“ Obdrževši toto zjevení vytrhla se ctihodná paní

ze spánku a vyhledavši to místo u kostela, nalezla poklad pøesvatého ucha, kde vskutku leželo, a zvednuvši je s úctou a velikou radostí a všemohoucímu Bohu díky vzdávajíc, šla k hrobu bratra a pána svého a muèedníka, s nìkolika nejvìrnìjšími v nejvìtší uctivosti jej otevøela, ucho tam vložila a s veškerou bedlivost) zase jej zavøela. Toto ucho bylo tedy po pøenesení jeho ctihodného tìla nalezeno, jak jsme prve øekli, tak neporušené a k tìlu pøirostlé; jako by se ho meè nikdy ani nedotkl. Shromáždivše se tedy knìží i zástupové, kolik jich pøijíti mohlo, uložili za zpìvu hymnù a písní tìlo do rakve a pochovali je v basilice svatého Víta muèedníka, kde pøispìním Pánì pro zásluhy svatého Václava muèedníka mnohé a nesèetné zázraky se dìjí k chvále a slávì jména Krista Pána našeho. Slaví se pak památka pøenesení jeho 4. bøezna, z milosti Pána našeho Ježíše Krista, jenž s Otcem a Duchem svatým živ jest a kraluje na ‚vìky vìkù, amen. 9 Nyní s pomocí boží budu vypravovati tìm; kteøí upøímnì si pøejí býti pouèeni, o novém muèedníku nové zázraky. Když po umuèení a vítìzství slavného bojovníka Kristova a poupadnutí hvìzdy, jež po celé zemi svou zásluhou záøila, byli ti, kteøí k nìmu, jak jsem øekl, oddanì pøilnuli a které kolem sebe shromáždil, aby Kristu sloužili, jednak od bezbožníkù meèem pobiti; jednak. rukama nespravedlivých v øece pohøbeni a ostatní se po celém svìtì rozprchli, jeden èlen jeho družiny jménem Podiven, O nìmž jsme øekli, že byl úèastníkem a spoleèníkem všech skutkù, které muèedník prve konal, a o nìmž jsme slíbili vyprávìti, k èemuž se nyní strojíme, když jeho pán odešel z tohoto svìta ke Kristu, uprchl k Nìmcùm a žil

tam dlouho ve vyhnanství. Pozdìji však, když se domníval, že byl ve vlasti pokoj obnoven, vrátil se zpìt a nìjaký èas se zdržoval doma, dlouho se skrývaje. I povìdìl bych o nìm, jakou vroucí láskou a s jakou neporušitelnou vìrností miloval svého pána, dokud byl na živu, kdyby sama ta vìc, o níž chci psáti, nebyla toho dostateèným dùkazem. Ten pociuje jednoho dne krutìji než obyèejnì bolest, kterou v srdci choval od té doby, co ztratil svého pána, chopil se meèe a rychle pospíšil do domu nìjakého muže, o nìmž vìdìl, že byl hlavou spiknutí smìøujícího k zavraždìní svatého Václava a že pøedevším jeho rukama byl tento blahoslavený usmrcen. A když tam pøišel, našel ho ležícího v parní lázni, jež se nazývá v obecné øeèi stuha. Tu on vida jej pøicházeti, pozdravil ho po zpùsobu lidovém: „Buï zdráv, pøíteli, buï zdráv.“ Tento však, maje srdce bolestí rozbouøené, odpovìdìl mu: „O mé zdraví a spásu se Bùh postará; ty však jsi již døíve všeho zdraví a spásy pozbyl a proto ve svém høíchu zemøeš a na vìky zahyneš.“ A oboøiv se na nìho, usmrtil ho. A doufaje, že se mùže zachrániti útìkem, kvapné odešel. I uchýlil se do lesa, ale když se tam již bezstarostnì pohyboval, smrt dvoøanova a vražedný èin byly oznámeny onomu bratrovrahovi a ten dal les rychle obklíèiti svými služebníky a hned ho chytili a obìsili. Veliký div hodlaje nyní vypravovati, pøiznávám se, že jsem se pro jeho velikost rozmýšlel, zda nemám o nìm pomlèeti, ale ponìvadž jej ustaviènì hlásají ústa pøemnohých, kteøí se o nìm nad slunce jasnìji pøesvìdèili, pokládal jsem za nedùstojné sebe, abych o nìm pomlèel. Visel tam po tøi léta; ani pták, ani dravá šelma, ba ani pøirozený rozklad a hniloba lidského tìla se ho nedotkly, nýbrž jako by žil, nehty a vousy mu vyrostly a jeho vlasy zešedivìly až k úplné bìlos-

ti. Koneènì onen bratrovrah z rozmrzelosti nad tím, ponìvadž se všude vypravovalo o zázraku Pánì, kázal ho na témž místì do zemì zahrabati. Ale ani tak skutky boží nemohly býti skryty, ba naopak, aby zásluhy služebníka jeho byly zjeveny lidem, vídali kolemjdoucí velmi èasto nebeské svìtlo nad jeho hrobem. To se dálo tak dlouho, až pøicházeli lidé odevšad, poèali obìtní dary pøinášeti, na dùkaz zbožné úcty na hrob je kladli a ve svých životních starostech k Bohu a k tomuto zabitému o pomoc se obraceli. Po nedlouhé dobì tìlo toho muže bylo z onoho místa vyzdviženo a pøeneseno ve zbožném prùvodì knìží a nábožných mužù i žen a pochováno na høbitovì kostela svatého Víta, takže svatý Václav, pochovaný v kostele a onen dvoøan pochovaný venku, jsou jen zdí od sebe oddìleni. A tuto slávu mu získala upøímná vìrnost, s jakou svému pánu po celý život spolehlivì sloužil, nebo když byl správcem nade všemi, kteøí žili v domì svatého Václava, témìø všechny domácí lidi až k posledním kuchaøùm tak vzdìlal, že mezi dvoøany nebylo témìø nikoho, aby nedovedl hymny žalmistù zpívati a psáti, nebo aby se nenauèil nìèemu užiteènému pro církevní obøady. Všechny jako vlastní syny miloval a ode všech také jako otec byl ctìn. Jestliže pak mu bylo nìkdy uloženo, aby almužnou rozdal deset penìz; sám pro vìrnost k svému pánu jich pøidal pìt. A když dostal pøíkaz, aby rozdìlil potravu tøiceti nebo více chudým, sám pøidal ještì patnácti. A proto si zasloužil, aby uslyšel od Boha, podle slibu jeho, slova evangelia: „To dobøe, služebníèe dobrý; protože nad málem byl jsi vìrný, nad mnohým tebe ustanovím.“ A se svým pánem tìlesným zasloužil si vejíti v radost Krista všemohoucího, trvající bez konce. Svìtla pak planoucí bývalo v noci vídati

v basilice; kde oba svìtci odpoèívají, a mnozí slýchali tam èasto hlasy andìlù zpívajících žalmy. 10 Aèkoliv tedy svatý a èasté vzpomínky hodný a velebný patron nᚠVáclav všem, kteøí ho prosí, ve svém milosrdenství a dobrotivosti pomoc poskytuje, pøece obzvláštì uvìznìným a do žaláøe vsazeným neustává pomáhati. Vždy tu se také jeho milosrdenství projevilo prvním zázrakem po velebném pøenesení jeho tìla. Nebo když nìjací obžalovaní, spoutaní železnými okovy, byli podle obyèeje své vlasti drženi ve velkém poètu v obecním vìzení, k tìžkým trestùm jsouce odsouzeni, takže žádný z nich se nemohl nièeho jiného nadíti než smrti, napadlo jim v tìch úzkostech postaveným jedné noci, jak vìøíme, pùsobením božím, aby poprosili blahoslaveného Václava, aby se nad nimi slitoval: „Pane Bože,“ økou, „pro zásluhy a modlitby pána našeho Václava, tvého pøesvatého svìdka, raè nám v této naší úzkosti svou osvìdèenou mocí pøispìti.“ Následující noci, zatím co všichni na tomto svìtì pokojným spánkem odpoèívali a jen tito ubožáci nevìdìli, co je to odpoèinek, boží moc, jež sužovaným èasto dobrotivì pomáhá, i jim pøispìla. A nejprve zaznìl jakoby hlas nìjakého zvonku v uších jejich a potom svìtlo podivné jim všem v žaláøi poèalo záøiti. A najednou døevo, jimž nohy všech byly sevøeny, ohnulo se jako luk a brzy všichni nohy své z klády.vytáhli: Vidouce pak, že zázraèná moc Pánì jim pro zásluhy svatého Václava pomáhá, nabyli již nadìje na spásu, a jsouce jí posilováni, volali nepøetržitì: „Bože, Otèe Pána našeho Ježíše Krista, pomoz nám, svým sluhùm v tebe dùvìøujícím pro zásluhy a modlitby svatého Václava, jenž pro lásku k tobì od bezbožníkù byl zavraždìn.“ Ihned se ukázala zázraèná moc

Kristova a jednomu každému z nich spadl obojek, rozlomiv se, s šíje na zemi. A propuštìni byvše ze žaláøe chodili po kraji a vypravovali o tom velikému divu božím, který na vlastní oèi spatøili. Když se zpráva o tomto zázraku pro jeho velikost a slávu všude rozšíøila, stalo se, že se nìjaký uvìznìný pohan dovìdìl, že svatý Václav má pøevelikou péèi o to, aby lidé v žaláøi vìznìní byli vysvobozeni. A slyše to; protože nesmírnou tísní byl sklíèen, uèinil slib, øka: „Jestliže mne Bùh svatého Václava a Bùh køesanù z tohoto neštìstí svou dobrotivostí vytrhne a døívìjší dùstojnost mi navrátí, uvìøím v Krista Syna božího, køest spásy pøijmu a z celé mysli své se zaslíbím náboženství a milosrdenství køesanskému i syna svého tomu muèedníku do vìèné služby odevzdám.“ Sotva domluvil, a ejhle, všechny okovy spadly s nìho. A po druhé a po tøetí ho chytili a novou køivdu páchajíce, do žaláøe ho uvrhli, ale jako pøed tím, okovy a pouta s nìho spadly. A tu jeho páni pro opìtovný zázrak zbožnou úctou jsouce naplnìni a vdìk Bohu èiníce, dovolili mu, aby svobodnì odešel. Byv tedy propuštìn, ihned se dal ve svaté víøe vyuèiti a pokøtíti, a když odevzdal muèedníkovi syna, kterého mu zaslíbil, ještì mnoho let potom žil. Ale ještì nìjaký jiný obžalovaný byl stejným zpùsobem podle rozkazu uvržen do žaláøe, a když svatého Václava hlasitì a s hojnými vzdechy vzýval, aby se nad ním slitoval, jako pøedešlému, tak i jemu spadla všechna pouta s rukou i nohou. Ale nevìøíce mu, uchopili ho a prodali ho za cizí peníze do daleké zemì, nevìdouce, že Bùh je vládce celého svìta a že Hospodinova je zemì a plnost její, a domnívajíce se také, že blahoslavený muèedník nemùže vyslyšeti modliteb lidí daleko vzdálených. Ale když ho odvádìli, pro zásluhy blahoslaveného Václava spadla náhle pouta s rukou jeho a železný obo-

jek s hrdla jeho. Ti pak, kteøí ho koupili, aèkoli to pohané byli, spatøivše tak veliký div boží, nechali ho svobodnì odejíti. Po nedlouhém èase kázal kníže vsaditi do žaláøe nìjakého jiného èlovìka. A když se tento s hojnými vzdechy k Pánu modlil, øka: „Pane Bože, pro zásluhy blahoslaveného Václava, pomoz mi,“ stalo se kterési noci, že uprostøed svých úzkostí usnul. A když se náhle vytrhl ze spaní, jak se stává usouženým lidem, vidìl, že stojí za hradem na volném prostranství a ani pouta nebyla na jeho nohou, ani obojek na krku, ani okovy na rukou jeho. I vrátiv se k správci vypravoval mu, jak byl mocí boží zázraènì vysvobozen. Správce pak poznav zázraènou moc boží a pùsobení blahoslaveného muèedníka v tomto divu, daroval obžalovanému svobodu. A zase chci vám, kteøí z lásky k tak znamenitému muži tu stojíte, o novém muèedníku staré zázraky vypravovati. V mìstì Praze byla nìjaká žena, slepá a na celém tìle ochromená a ta pøišedši do kostela svatého Víta, padla na zemi pøed hrobem svatého Václava a tak dlouho se plna víry modlila, až podle své zásluhy nabyla znovu zraku a zdraví celého tìla. ,Jindy se stalo, že nìjaký èlovìk byl jat od svých vìøitelù a železnými okovy spoután, protože nemìl, èím by pùjèovatelùm zaplatil. A náhodou ti lidé, kteøí ho spoutali, posadili ho pod chrámem, kde je pochováno tìlo blahoslaveného Václava. A tu on v takové jsa úzkosti, vztáhl ruce obtížené okovy k nebi a obraceje svùj zrak k chrámu, takto se modlil: „Bože, pomoz mi pro zásluhy a pøímluvy svatého Václava.“ Jak to øekl, ihned byly rozvázány ruce jeho, i propustili ho. Byl v zemi Franské nìjaký muž na nohy chromý, jemuž se ve snách zjevil muž v bílém šatì a povzbuzoval ho øka: „Vstaò a jdi do mìsta Prahy, do chrámu svatého Víta; tam odpoèívá

tìlo blahoslaveného Václava muèedníka a tam nabudeš opìt zdraví.“ A když on toho nedbal, znovu k nìmu pøistoupil v témž šatì ten, který se mu již døíve zjevil, a øekl jemu: „Proè jsi nevykonal rozkaz mùj a proè jsi nešel tam, kde mᚠopìt nabýti chùze.“ Tu on jako u vytržení mysli procitnuv, vdìènì øekl: „Jdu, Pane.“ A vstav a o hùl se opíraje, šel ke kupcùm, kteøí se tam chystali, a zaplativ jim, dosáhl toho, že se s jejich pomocí dostal až do uvedeného místa. A vstoupiv do chrámu svatých, vrhl se pøed tváøí všeho lidu na dlažbu a dlouhou modlitbou s pláèem prosil Pána, aby se nad ním pro zásluhy svatého Václava slitoval. A když vstal od modlitby, milosrdenstvím božím upevnìna byla kolena jeho a díky vzdával Bohu a blahoslavenému Václavu, pro jehož zásluhy jej Pán uzdraviti ráèil. Když se slavná povìst o tìchto a podobných zázracích blahoslaveného muèedníka všudy rozšíøila, upadli nìkteøí lidé v pokušení, aby se zmocnili ostatkù blahoslaveného tìla a pro sebe si je ponechali nebo svým pøátelùm je rozdali. Nìkteøí se ovšem o to snažili z dobré vùle a s dobrým úmyslem, aby se jméno muèedníkovo všude rozšíøilo, pakli se však o to pokoušeli nìkteøí se zlým úmyslem nebo ze ziskuchtivosti, v zápìtí je stihla pomsta. Nuže sestra jeho Pøibyslava, jež pod posvátným rouchem øeholnice, pokud lidské oko mùže usouditi, pøesvatì žila, zúèastnila se takového èinu, majíc za pomocníka pøi svém podniku knìze téhož chrámu Štìpána. Ale nìjaký inklusus, zazdìný poustevník, pøebýval vedle chrá- mu, k nìmuž lnuli jako k èlovìku pøesvatému a podle jeho špatné rady se toho dopustili. Zkrátka, v smluvenou noc pøišli a vytáhnuvše ho ze zazdìní, uèinili ho úèastníkem svého èinu. Vykopavše pak velebné tìlo, zaèali se svou darebností. Nebo syn toho knìze uchopil velmi nevážnì èelist sva-

tého muže a vytrhl ji. I zavinuli ji do roušky a ostatní tìlo zase zahrabali do zemì. Pro sebe si pak každý z nich podržel èást ostatku podle libosti a èást rozdali svým pøátelùm. Ale brzy je všechny postihla nenadálá pomsta boží. Ponìvadž se to však stalo, jak známo, v nedávném èase a pøemnoha lidem je to povìdomo, pokládal jsem za zbyteèné, abych vypravování o tom pojal do tohoto dílka. Jen tolik zaznamenávám, že náhlou a nenadálou smrtí pøekvapeni z tohoto svìta odešli. Nyní chci vypravovati o jednom zázraku, jejž Kristus, Bùh všemohoucí, v nedavném èase skrze bojovníka svého ukázati ráèil. Když vìtší poèet rozlièných lidí byl držen v žaláøi, jedni pro své provinìní, jiní však pro pomluvy žalobcù, a už velmi dlouho byli vìznìni, vysílajíce modlitby k Hospodinu, aby pro zásluhy svatého Václava byli vysvobozeni, dosáhli, že byli propuštìni na svobodu. Ale ponìvadž nìkteøí lidé nevìøící tomu doporuèovali, aby se jim zabránilo svobodnì odejíti, protože prý nebyli vysvobozeni zázraènou mocí Boha a svatých, ale protože podplacený strážce vìzení je a ještì mnohé jiné zbavil pout, bylo rozhodnuto, aby byl zkoušen božím soudem. A tak zatím co se sešel veliký zástup rozlièného lidu, bylo do ohnì vloženo železo a do Bìla rozžhaveno, a když byl pøiveden strážce, uložili mu, aby je v holé ruce nesl až k místu v poli vyznaèeném. On nic neváhaje, nýbrž dùvìøuje v zásluhy svìtcovy, vzal železo z ohnì a daleko za cíl je nesl, a kdyby mu nebyli ostatní v tom zabránili, snad by s ním byl dobìhl tøikrát tak daleko. Tím byla každá sebemenší pochybnost vypuzena ze srdcí všech a chválili a oslavovali Boha, že jen pro své milosrdenství a na pøímluvu svého muèedníka Václava vìznì ze žaláøe vysvobodil. Kdybych se tedy pokoušel obsáhnouti svým perem všechny zázraky blahoslaveného muèedníka, které Hospodin skr-

ze nìho ukázati ráèil, døíve by se mi svìtla denního nedostávalo než stránek knihy. Nebo všemohoucí Hospodin k chvále a slávì jména svého a na pøímluvu bojovníka a muèedníka svého svatého Václava nìkteré ze žaláøe a mnohé z pout vysvobozuje, jiné z pohrom a všelijakých nemocí vytrhuje a soužení i nesnází rozlièných a nepøátel viditelných i neviditelných je zbavuje. Také ve válce bojující èasto Bùh na prosby tohoto svìtce zázraky a slavnými skutky podporuje a všem, kteøí Václava vzývají, pomáhá, jako i jemu samému, dokud žil, nejednou živými a jasnými znameními ku pomoci pøispìl. Nebo jeden hrad, zvaný Kouøim, tenkrát ještì poètem lidu mocný, povstal a pokoušel se s knížetem, který v nìm žil, postavit se na odpor tomuto svìtci. Ale když bylo na obou stranách dosti lidí pobito, tu se shodli všichni na tom, aby jen oba vévodové spolu zápasili, a kdo z nich zvítìzí, ten že bude vládnouti. Když pak vévodové proti sobì postupovali, chtìjíce se utkati, ukázal nebeský Bùh kouøimskému vévodovi nebeské vidìní, jak totiž svatý Václav má na èele záøící podobu svatého køíže. Jakmile to uvidìl, odhodil daleko zbraò, vrhl se mu k nohám a prohlašoval, že nikdo nemùže pøemoci toho, komu Bùh takovým znamením pomoc pøináší. Když to povìdìl, pozvedl ho svatý vévoda, aby mu dal políbení míru a upevnil pokojnì nad ním i nad jeho krajem své panství, udìliv mu moc, aby spravoval ten kraj, pokud bude živ. Vpravdì køíž uvidìl, ponìvadž Krista následoval, a pøešastnì došel království, kde Kristus kraluje s Otcem a Duchem svatým na vìky vìkù, amen.