2011
PODZIMNÍ Z P R AV O D A J R A D Y O B C E
Z OBSAHU
Zprávy z radnice (str. 1) Galerie Mutěňáků - Vladimír Vaculovič (str. 3) Taneční vystoupení Štěpána Topenčíka (str. 8) Ke svým kořenům (str. 10) Mutěnické vinařské slavnosti (str. 12) Zájezd vinařského spolku (str. 21) Mutěnický fotbal (str. 22)
FOTOREPORTÁŽ Z VINAŘSKÝCH DNŮ 1. část
CM Slovácko ml.
Mužáci z Mutěnic
Mužský sbor z Ostrožské Nové Vsi
Dětský soubor z Ratíškovic
Dubinka z Rohatce
Dolina Ratíškovice
SLOVO STAROSTY Přichází podzim. Ten přináší nám všem spoustu radostí, ale i starostí. Měsíc září jsme začali krásnou oslavou vína na Mutěnických vinařských dnech. Celá akce je popsána na jiném místě tohoto zpravodaje, já bych jenom chtěl touto cestou poděkovat kulturní komisi a všem dalším, kteří se na přípravě takto náročné a určitě úspěšné akce podíleli. Spousta návštěvníků svědčí o tom, že se naše vinařské dny stávají tradicí. Starosti nyní nastávají vinařům. Odhadnout ten správný termín sklizně a dobře hrozny zpracovat, to je jedna z nejdůležitějších prací dobrého vinaře. Letošní úroda zdá se být dobrá, tak vinařům přeji, aby z této sklizně bylo víno co nejlepší.
A starosti nastaly i školákům a učitelům. Po dvou měsících se školní lavice zase zaplnily, děti se postupně, po dvouměsíčním nicnedělání, dostávají do vyučovacího procesu. Také učitelé musí napnout všechny síly, aby děti usměrnili a ty si uvědomily, že prázdniny už skončily. Takže přeju do dalšího školního roku prvňáčkům, aby se jim ve škole líbilo, deváťákům, aby udělali při volbě dalšího studia ten správný krok a ostatním žákům i učitelům hodně sil a úspěchů.
Podzim zaklepal na dveře, ale počasí v druhé polovině léta bylo štědré na sluneční paprsky, tudíž jsme si toho letního počasí nakonec plně užili. Jak jsem psal v minulém zpravodaji o určitých časových problémech u vyřizování různých povolení a vyjádření k amfiteátru Pod Búdama, tak se obavy naplnily, a tuto akci musíme přesunout na příští rok. Zase ale získáme čas a budeme se snažit získat na tuto stavbu dotaci, pokud bude vůbec nějaká možnost. Když už jsem u Búd, rád bych upozornil na to, že zelené odpadkové koše, které jsou v areálu umístěné, slouží na drobný odpad a ne na to, aby si tam někdo odložil klasický domovní odpad, pneumatiky atd. To samé
se týká i kontejnerů na tříděný odpad. Máme skládku, kde není problém tento nepořádek a odpad dovézt a uložit. Co se týká dokončených investičních akcí, tak jsme dokončili stavební práce v ulici Sklepní. Vybudovali jsme tam nový vodovod, na který se napojily sklepy i rodinné domky v této ulici. Následně se provedla kompletní rekonstrukce vozovky, která byla ve velmi špatném stavu. I přes docela časový pres jsme vše zvládli rychle a vinobraní může probíhat i v této ulici v pohodě a v dobrých podmínkách. Tak si to užijte. Pochod Slováckými vinohrady je nejdiskutovanější téma v této době. Musím říci, že tento ročník je poslední, který tady u nás
MVDr. Dušan Horák starosta obce
1
pořádá Český svaz turistů. Podle sdělení jejich vedení se příští ročník přesune na jiné trasy, a to na žádost turistů. Přesto Vás můžu ubezpečit, že příští rok se díky sdružení Búdy, mutěnických vinařů, a předpokládám i dubňanských, a obci Mutěnice v čele s kulturní komisí uskuteční. Po jakých trasách a v jaké podobě, to ještě není dořešené, ale ten zájem tuto akci zachovat je, tak snad se to podaří. Přeji Všem vinařům plné bedny, vysoké stupně a žádné špačky. Vám ostatním přeji příjemný podzim a už se můžeme těšit na naše hody. Petr Bíza místostarosta
Usnesení z V. veřejného jednání Zastupitelstva obce Mutěnice, ze dne 5. září 2011
„SPORTOVNÍ VÝCHOVA“ PANA UČITELE VLADIMÍRA VACULOVIČE A.
ZO vzalo na vědomí:
1. RO předložit ZO zprávu o využitelnosti zástavby rodinnými domy lokality za Fišmanovým a souběžně s ulicí Nová – úkol trvá 2. Kontrolu úkolů z minulých jednání ZO B.
ZO schválilo:
1. MPZ č.15/2011– prodej pozemku p.č. 1275/14 18 m2 v k. ú. Mutěnice za cenu 110,-Kč/m2 manželům Trávníčkovým, Slovácká 259, Mutěnice, za účelem dotvoření pozemku u RD 2. MPZ č.16/2011 prodej části PK pozemku p.č. 6458/1 – KN 3735/12 v k.ú. Mutěnice o výměře 9 m2 za cenu 110,-Kč/m2 manželům Duhajským, Masarykova 32, Mutěnice za účelem dotvoření pozemku u lisovny 3. RO č. 3, a to na straně příjmů ve výši 489 000,- a na straně výdajů 528 500,-. Po provedení rozpočtového opatření budou celkové příjmy ve výši 49 459 000,- a celkové výdaje ve výši 45 850 800,4. Dodatek č.1 Smlouvy o zajištění financování systému IDS JMK mezi JMK a Obcí Mutěnice 5. Smlouvu o bezúplatném převodu nemovitosti bez omezujících podmínek č. ÚZSVM/BHO/7253/2010-BHOM/700 mezi Českou republikou – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a Obcí Mutěnice C.
ZO uložilo
1. Kontrolnímu výboru provádět nahodilé kontroly na KD minimálně však 1x za čtvrt roku
2
Pan učitel Vladimír Vaculovič se narodil 9.prosince 1923 v Mutěnicích jako syn řídícího učitele a kronikáře Františka Vaculoviče. Až do páté třídy navštěvoval obecnou školu v Mutěnicích. Nato dojížděl na reálku do Hodonína a zde také s úspěchem maturoval. Přišla válka, rodina prožívala hrůzostrašnou dobu. Všechno pozitivní bylo postupně zakazováno a situace se přiostřila ještě po atentátu na Heidricha. Po maturitě nemohl Vladimír dál jít studovat, protože všechny vysoké školy byly zavřeny. Mladí lidé museli na nucené práce do Říše. Jemu se však podařilo uchytit se v zemědělství, v místním statku. Zemědělství bylo pro Německo důležité, že odtud se pracovní síly natolik nebraly a neposílaly na otrocké práce do Reichu. V roce 1944 se oženil s paní Olgou Strakovou, rodačkou z Dubňan. Postupně se jim narodili dva synové, v roce 1945 Radim (jinak otec známého dlouhodobého zahraničního zpravodaje televize Prima), pak v roce 1948 syn Ivo, žijící v Mutěnicích.
Aby mohl učitel Vaculovič uživit rodinu, odešel ze statku a dojížděl do „gumárny“ v Hodoníně. Tu setrval až do konce války. Vladimírova manželka, opravdu „rozená“ sportovkyně, někdejší učitelka mateřské školky, přiměla Vladimíra, aby se v Mutěnicích začal věnovat sportu. V té době nebyl v Mutěnicích sport více rozšířen jako třeba dnes, bylo třeba začít od základu. Rovněž nebylo se kde scházet, cvičit či jinak sportovat. Orel i Sokol byl jako jediný už před válkou zakázán. Očekávaná svoboda přišla v roce 1945, všichni jásali a s chutí se dali do práce, a to ve všech směrech, i ve sportu. Vladimír nastoupil v Mutěnicích do školy jako učitel a tu hned začal se sportem. Byl však záhy povolán 3
na vojenskou službu a jako ročník 1923 sloužil povinně už celé dva roky. Coby středoškolák (aspirant) se dostal do poddůstojnické školy do Litoměřic. I zde se věnoval sportu, což později mohl uplatňovat u mutěnických školáků. Po ukončení poddůstojnické školy byl převelen na Moravu do Kroměříže. Po skončení vojenské povinnosti se vrátil do Mutěnic, kde se už natrvalo usadil. Přihlásil se na vysokou školu do Brna, vystudoval obor tělocvik, čeština a občanská výchova. Stal se tedy aprobovaným učitelem na druhém stupni, kde mohl uplatňovat svou kvalifikaci. Podílel se na vybudování hřiště s běžeckou dráhou a doskočištěm u školy, atd. Založil mnohé sportovní zájmové kroužky, děti si mohly podle libosti i předpokládaných výsledků vybrat – proto měly i znatelné výsledky. Bylo jich několik, které získaly pak první ceny v lehké atletice, plavání a podobně. (Jako např. Anna Nováková-Řepková, Ivana Moravcová a mnoho jiných.) Každý rok v zimě jezdil s dětmi na lyže, kde je učil základům lyžování. Také založil „půjčovnu“ lyžařského
vybavení ve škole a staral se o finanční pomoc (fond) pro sociálně slabší žáky, aby se mohli lyžařských výcviků zúčastňovat. Pro výbor né ús pěchy v tělesné výchově na mutěnické škole se stal okresním vedoucím tělovýchovy. Už v mládí měl přirozený respekt u dětí, proto ty výborné výsledky. Rovněž v češtině tomu nebylo jinak. Přispěl k tomu, že se mutěnické děti na dalších školách vždy řadily mezi ty nejlepší. A skutečně na středních školách se nemusely dlouho učit češtinu, protože měly dobré základy a češtinu ovládaly. Na to žáci při pozdějších ročníkových setkáních rádi vzpomínali a sami o tom mnozí vyprávěli. Učitel Laďa Vaculovič zemřel krátce po odchodu do důchodu dne 22.ledna 1985. Ještě dnes bývalí žáci učitele Vladimíra Vaculoviče říkají: „Vaculovič byl přísný, ale kamarádský. Mnohdy zvýšeným hlasem, ale i nějakým pohlavkem nešetřil, přesto byl oblíbený.“ P.S. Já děkuji paní Olze Vaculovičové za velmi vstřícné vyprávění o jejím manželovi. Ing. Jaroslav Mihola
ŠKOLST VÍ Základní škola a Mateřská škola Mutěnice školní rok 2011/2012 Ředitelka školy: Mgr. Marie Kujová Zástupce ředitele: Mgr. Vladimír Stupavský Výchovná poradkyně: Mgr. Blanka Karbusová Zástupce ředitelky pro MŠ a ŠD: Zdeňka Puškelová Asistentka ředitelky, hospodářka: Marta Jetelinová Školník: Jiří Pavka Vedoucí stravování: Blažena Bízová Počet tříd: 13 Počet žáků: 261 žáků Třídnictví: 1.A Mgr. Olexová Jitka 2.A Mgr. Labudová Markéta 2.B Mgr. Komínková Gabriela 3.A Mgr. Hřibová Jiřina 3.B Mgr. Vachová Ivanka 4.A Mgr. Hamšíková Jitka 5.A Mgr. Pištěková Miroslava 6.A Mgr. Stupavská Marcela 7.A Mgr. Michnová Stanislava 7.B Mgr. Kovářová Iva 8.A Mgr. Kovář Milan 9.A Mgr. Karbusová Blanka 9.B Mgr. Lacinová Pavlína
Organizace školního roku Období školního vyučování ve školním roce 2011/2012 začalo ve všech základních, středních a speciálních školách ve čtvrtek 1. září 2011. Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno v úterý 31. ledna 2012. Období školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 29. června 2012.
MATEŘSKÁ ŠKOLA: počet oddělení: 5 počet dětí: 115 I. oddělení: Sluníčka Blanka Vaculovičová - 25 dětí II. oddělení: Berušky Marta Paulíková, Věra Hanáčková - 25 dětí
Podzimní prázdniny připadnou na středu 26. října a čtvrtek 27. října 2011. Vánoční prázdniny budou zahájeny v pátek 23. prosince 2011 a skončí v pondělí 2. ledna 2012. Vyučování začne v úterý 3. ledna 2012. Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 3.února 2012. Jarní prázdniny budou v délce jednoho týdne od 6.února do 12.února 2012. Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 5.dubna a pátek 6. dubna 2012. Hlavní prázdniny budou trvat od soboty 30. června do neděle 2. září 2012. Školní rok 2012/2013 začne ve čtvrtek 3. září 2012
III. oddělení: Motýlci Zlatuše Bírešová, Alena Lungová - 25 dětí IV. oddělení: Kuřátka Jana Mráková, Zdeňka Puškelová - 25 dětí V. oddělení: Medvídci Bronislava Prátová, Dagmar Pochopová – 15 dětí Učební plány a osnovy: V prvním až devátém ročníku má škola vlastní vzdělávací program „ Škola pro všechny“. V mateřské škole se vyučuje dle vlastního vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání – „Tajemství stromů“. Školní družina V letošním roce jsme otevřeli dvě oddělení školní družiny.
Provoz školy Ve všech budovách ZŠ a MŠ pracuje 6 uklízeček a 1 školník. Ve školní jídelně se na přípravě jídla podílí 6 kuchařek a 1 vedoucí stravování.
I .oddělení - žáci 1.a 2. tříd - paní vychovatelka Dagmar Pochopová 30 žáků
Žákům přeji úspěšný školní rok, rodičům a učitelům dobrou spolupráci při výchově našich dětí.
Vychovatelky ve ŠD: Pochopová Dagmar, Prátová Bronislava
II.oddělení – žáci 3.až 5.tříd – paní vychovatelka Bronislava Prátová 30 žáků
Mgr. Marie Kujová ředitelka školy
V prostorách ŠK v odpoledních hodinách probíhá výuka hry na hudební nástroje – odloučené pracoviště ZUŠ Dolní Bojanovice a soukromá výuka hry na hudební nástroje p.uč. Jaroslava Nováka
Školní klub: Nabízíme různorodou činnost pro děti, které chtějí aktivně prožít svůj volný čas.
Netřídní učitelé: Mgr. Švédová Lenka, Ing.Mgr. Frydrych Karol, Mgr. Buchtíková Lada, Mgr. Lenertová Hana
4
5
Projekt Škola pro život
Inovací k rozvoji klíčových kompetencí Naše škola se zapojila do projektu EU PENÍZE ŠKOLÁM, jehož cílem je zlepšení podmínek pro vzdělávání získáváním evropských dotací z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Výše dotace pro naši školu může být až 1 448 000,- Kč. Částka je vázána na splnění šablon klíčových aktivit. Každá šablona je finančně ohodnocena na základě předložených výstupů. Škola musí prokázat, že uvedené činnosti byly opravdu uskutečněny. Naše škola si z prioritních okruhů zvolila šablony týkající se čtenářské a informační gramotnosti a dále inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím informačních technologií. Abyste si udělali představu, co naše pedagogy čeká, uvedu přesnější informaci. Učitelé tvoří různorodé učební materiály, které následně zavádí do výuky. Typ takového materiálu není žádným způsobem omezen,
musí být však zcela v souladu se vzdělávacím programem školy.Materiály mohou být určeny různým ročníkům. Jedná se o prezentace, testy, videa, zvukové ukázky, animace, simulace, ale také metodicky zpracované odkazy, které lze využívat v různých vzdělávacích oblastech. Každý takový materiál je zahrnut do výukové sady, dále musí být vyzkoušen a metodicky zhodnocen. Tímto projektem, který jsme pojmenovali Inovací k rozvoji klíčových kompetencí, chceme zmodernizovat výuku, a tím zvýšit kvalitu vzdělávání. Inovací se rozumí vytvoření nových souborů vyučovacích materiálů s využitím moderních didaktických pomůcek, které budou z projektových peněz nakoupeny a využívány ve výuce. Do realizace projektu jsou zapojeni všichni učitelé I. i II. stupně základní školy. Mgr. Marie Kujová
Škola pro život - projekt, který byl již předcházejících číslech Zpravodaje představen, a na který škola získala peníze z evropských dotací - Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), pokračuje a dá se říci, že je v plném proudu. Projekt je zaměřen na přípravu projektových dnů s využitím interaktivních tabulí, které škola pro I. stupeň zakoupila z peněz projektu. Dnešní škola stojí před úkolem naučit žáky vyhledávat, zpracovávat, orientovat se v poznatcích a vybavit je metodami řešení problémů. K tomu právě velmi efektně přispívá projektové vyučování. Naše projekty jsou připravovány učitelkami 1.stupně a odehrávají se ve třídách nebo prostorách celé školy. Děti hledají, objevují, pozorují, sbírají, ptají se, sepisují, vyřizují a tím se učí. Důležitou podmínkou takového vyučování je vnitřní moti-
vace žáka, jeho vlastní přijetí úkolu a touha ho vyřešit. Učení v projektech obohacu-
6
je školní život, zabraňuje stereotypu, všednosti a dětem přináší prožitek z úspěchu. Mgr. Marie Kujová
7
TANEČNÍ VYSTOUPENÍ ŠTĚPÁNA TOPENČÍKA době je taneční klub občanským sdružením se zaměřením na taneční sport a výuku společenských tanců zaregistrovaným pod Českým svazem tanečního sportu. Hlavní náplní jsou aktivity směřující zejména na děti školního věku a mládež do 21 let. Snahou je nabídnout aktivní využití volného času dětí a mládeže prostřednictvím latinskoamerických a standardních tanců a také návod, jak dosáhnout určité kultivovanosti vystupování a schopnosti se pohybovat ve společnosti, nebo získat zdravé sebevědomí. Ale nyní se vraťme ke Štěpánovi. Spolu s Vendulkou začali tančit koncem dubna 2011. Jejich dosud největším úspěchem je 2. místo z taneční soutěže Starletu v Brně
Komentář: Miroslava Pištěková Poslední školní týden bývá již tradičně ten nejpříjemnější, protože voní prázdninami, na které se těší nejen žáci, ale i učitelé. Nám tento čas ještě zpříjemnil žák 4. A třídy naší školy Štěpán Topenčík. Ten už od školky navštěvuje taneční klub Classic Hodonín, kde se učí tančit, což je zvláště u kluka obdivuhodné. Taneční klub Classic Hodonín vznikl 11. března 1992 po domluvě několika mladých nadšenců základního tanečního kurzu. Z počátku se jednalo o nesoutěžní snahu naučit se něco více než základní kroky společenských tanců. Znalosti a krokové variace se učili z knihy Vyzvání do tance od anglického tanečníka a učitele tance Waltera Lairda a také odkoukali z videozáznamů tanečních soutěží. Postupem času našli dobré učitele v tanečních mistrech Václavu Kosmákovi z Mikulova a především v několikanásobných mistrech ČR v 10 tancích, manželích Henzélyových. Po mnoha hodinách tréninků jak na DDM, tak na chalupě Igora Henzélyho st. přišla první taneční vystoupení a nábory nových členů. Nejodvážnější páry vyjely na své první soutěže a i přes počáteční absenci stálého trenéra se začaly dostavovat prvotní úspěchy. Tři z těchto nadšenců se rozhodli pro studium Pražské taneční konzervatoře, kterou také úspěšně dokončili. Nová taneční generace tedy od roku 1995 již trénovala pod vedením Libora Brožíka, Adriany Dulinkové a Antonína Koplíka. Koncem roku 1996 došlo k rozdělení klubu na TK Classic a TK Classic Junior. Mezi nejúspěšnější taneční pár tehdy patřila dvojice René Šafránek a Lenka Zouharová, jenž si vytančila třídu B. René i s Lenkou pak záhy odcestovali za velkou louži do USA, kde spolu krátkou dobu tančili. V současné
v kategorii hobby junior II. standard. Nám předvedli takzvanou Dance show, což je nacvičený program, se kterým vystupují při různých slavnostech a výročích převážně na Slovensku. Zatančili nám waltz. Říká se mu také pomalý valčík, což ukazuje na jakousi příbuznost s rychlejším vídeňským valčíkem. Oba jsou totiž na tři doby. Pohybově jsou však naprosto odlišné. Charakteristickým krokem pro waltz je přísun právě na třetí dobu, který umožňuje párům zdvihnout se na špičky, ze kterých se pak mohou v dalších krocích lehounce a pomalinku vznášet až do těch nejvyšších sfér, ze kterých se pak lehounce a pomalinku snáší k parketu. Poté nám krás-
ně zatančili tango. Je pro něj typické těsné držení, ostré pohyby nohou a hlav v kontrastu s mrazivým klidem v zastaveních a pózách vyvolávajících dramatickou atmosféru. Vše je prováděno pěkně tělem ne jen nohama. Neustálou změnou mezi tvrdostí a útočností na straně jedné a měkkostí a zadržováním energie na straně druhé. Charakteristickými rysy tedy jsou přesnost, přesvědčivost, prostorové, je bez zdvihu a snížení, bez švihu. Jeho pohyb je přesný, vyznačující se kočičí ohebností, dynamika akce přechází do absolutního klidu. Tak jim držme palce do další společné taneční kariéry.
HISTORIE OBCE ŠOHA J! Vzpomínka na rok 1948. – bednáře v Mutěnicích. Byla hezky ozdobena a byl na ní nápis – Ryzlink rýnský. Hlídáním láhve byl pověřen statný, sedmadvacetiletý šohaj – Jaromír Havlík. Láhev se nemohla na platoňák připevnit, poněvadž se musela naklánět, aby při jízdě o stromy nebo telefonní dráty nezavadila. Také na starém fotbalovém hřišti pod Búdama, byl pevný nápis nad vraty na fotbalové hřiště – SK Slávia Mutěnice. Proto musela být hlídána, a aby se dalo vjet na hřiště, musela se položit a po přejetí na hřiště zase postavit. Tím úkolem byl pověřen – šohaj – Jaromír Havlík. Slavnostní průvod od Obory byl plánován na půl třetí odpoledne. Čekalo se, aby vládní delegace viděla krojovaný průvod. Ve tři hodiny přišla telefonická zpráva, že delegace přijede později. Proto se průvod od Obory vydal za řízných pochodů na staré hřiště pod Búdama a tam se čekalo, až vládní delegace přijede.
Po skončení druhé světové války v roce 1945 a po vítězství dělnické třídy ve volbách v roce 1948, byla v celém státě radostná euforie – i v Mutěnicích. V té době pan učitel Josef Diviš poprvé nacvičil s venkovskými divadelními talenty pódiovou scénu – „Vinobraní“. Na tuto scénu byl pozván i nový ministr zemědělství s. Julius Ďuriš, který byl přítomen na „Líšeňských dělnických oslavách v Brně“. Po skončení oslav se měl zastavit i v Mutěnicích. Tehdy se rozneslo po obci, že se bude i filmovat. Proto byly vytaženy z kostnů všechny kroje a hlavně mladí se do krojů oblékli. Pro Mutěnice to byla velká sláva! Sraz průvodu byl na horním konci obce u staré myslivny u Obory. Byl nastrojen i alegorický vůz, na kterém byla zhotovena asi 3 metry vysoká maketa – láhev na víno. Tu jsme zhotovili v dílně pana Václava Vagundy 8
9
zadunělo. Pro diváky to byla scéna komická, všichni kolem se smáli, ale na druhé straně nám Jaromíra bylo líto. Téměř omráčen zůstal ležet na zemi a s bolestí, za pomocí kolemstojících občanů, se těžce zvedal ze země, ale jeho pád byl přece jenom tlumen tím, že spadl do měkkých kobylinců, které tam koně roztrousili. Chudák, po chvilce odpočinku s bolestí v zádech a hlavy, předčasně odcházel s otisky na „šňůrkovici a třaslavicách“ ze slavnosti Výhonem domů. Když doma svlékl „šňůrkovici“ měl záda a sedací část modré jak montérky. Měnil barvu jak chameleón. Nejprve byl bílý, pak žluto-zelený a nakonec modrý! Čtrnáct dní trvalo, než zmizely modřiny i bolest! Jaromír zůstal celý život svobodný. Dnes už spí věčný spánek na mutěnickém hřbitově. Nechť tato vzpomínka vykouzlí úsměv na tvářích všech, ještě i po šedesáti třech letech. Ladislav Prčík
Pódium pro účinkující bylo připraveno – i pro muzikanty byly připraveny dvě traktorové vlečky, kam se posadili. Alegorický vůz s láhví, tažen koňmi, stál hned vedle muzikantů, před kabinami na hřišti. Koně zapřažené do alegorického vozu byli hlukem a velkým množstvím lidí nervózní, stále se plašili a pacholek měl co dělat, aby je na místě udržel. Ale čekat se muselo! Najednou před čtvrtou hodinou se od hlavní brány ozvalo: Muzikanti pochod! A tu se stala nemilá věc, která by se dnes mohla přirovnat k televiznímu pořadu – Natoč to! Již předtím bubeník šibalsky pozoroval mládence, strážce láhve, a asi tušil, co se stane, proto vší silou udeřil na buben. Koně se samozřejmě lekli, skočili a tu nic netušící šohaj Jaromír jak stál těsně u zadního čela platoňáku, dostal balanc zavrávoral, snažil se ještě zachytit makety lahve, ale to nepomohlo a oba padali přes čelo vozu na zem. Pád byl tragický. Z lahve jenom třísky létaly a Jaromír dopadl na záda a hlavou narazil na zem - jen to
KE SVÝM KOŘENŮM Pomocí internetu jsme našli dědečka Můj otec i babička, oba až do své smrti byli přesvědčeni, že děda leží v nějakém společném hrobě, možná jen šachtě … Babička pak sama s dětmi hospodařila, vedla řeznictví, uzenářství, pohostinství s prodejem cigaret, navíc sedlačila (s koňmi), neměla tedy čas pátrat po dědově případném hrobě. V Uhřicích u Žarošic stojí pomník obětem 1. světové války se jmény 28 mužů z obce, mezi nimi fotografie s Richardem Miholou. Krásný pískovcový památník s citátem Jaroslava Vrchlického: My věříme, že nám se jitro vrátí. V Polsku je nejméně sedm Borzecinů. V bývalé Haliči „naštěstí“ jen dva. Na území
Otcův otec zemřel v 1. světové válce. Nepadl, snad ani nikdy nestřílel. Byl řezníkem a řezničinu vykonával i na frontě, navíc tam kuchařil. Prý hnali dobytek, aby bylo co vařit, uhnal si zápal plic. K tomu chytil břišní tyfus, který tam začal ve velkém řádit. Zřejmě zemřel v polním lazaretu. Bylo to v pondělí 29. března 1915 v Borzecině v bývalé Haliči v Polsku. Bylo mu 39 let a čtyři dny (v otcových necelých sedmi letech). Už 23. srpna téhož roku obdržela babička jeho úmrtní list podepsaný feldkurátem Wenzlem Buchtou, aby měla podklad pro nárok na vdovský a sirotčí důchod. Zůstalo jí šest dětí, tři chlapci a tři děvčata. 10
Malopolska, tedy Polské Haliče (ona Halič zasahovala i severní Slovensko a hlavně Ukrajinu) byly v té době kruté boje mezi Rakušany, Čechy, Poláky, Bosňáky, Maďary a Němci na jedné a Rusy s Italy na druhé straně. Památnou je např. bitva Gorlice-Tarnow. Jeden z Borzecinů leží mezi Krakowem a Tarnowem severně od Wieličky či Bochni v močálovité oblasti borovicových lesů na písčitých rovinách (něco jako Moravská sahara kolem Bzence) u řeky Uszwica, mezi řekou Wislou a Dunajcem. V katastrech asi 400 obcí je 537 hřbitovů a hřbitůvku obětí 1. světové války s cca 60 000 hroby. Neuvěřitelné! I v samotném „našem“ Borzecině jsou také hřbitovy dva. Menší v polích a ten větší je samostatnou součástí místního hřbitova této rozsáhlé gminy (střediskové vesničky), Horního, Středního a Dolního Borzecina. V blízkosti velikého poutního kostela Narození Panny Marie ze slezských červených cihel. Sem jsem, nevím ani proč, odhadoval umístění nějakého společného hrobu, v němž by mohl už více jak 90 let být „zapomenut“ náš předek. Štěstí nám, a to nejméně pětkrát, přinesl internet: V roce 2007 jsem objevil webové stránky právě vzniklé skupiny nadšenců pro objevování hrobů, ochranu a úpravu hřbitovů všech padlých a zemřelých obětí vojáků 1. světové války obou válčících stran bez rozdílu. (Podobné organizace jsou i v Rakousku a Itálii.) Polské CRUX GALICIAE vede nadšenec pan Miroslaw Lopata a má sídlo v Gorlitz. Kontaktoval jsem ho internetem. Než se mi ozval, pro zajištění dalších podrobností jsem přes internet zasvětil do pátrání i mého, od dob pionýrského dopisování, přítele Wlodka od Krakowa. Ten pomocí patnáctiletého vnuka Šimona mi přeposlal seznam 64 vojáků rakousko-uherských a 12 Rusů pohřbených v gmině Borzecin na hřbitově č. 266. Hrob č. 57 obývá piechur infanterist Richard Miho-
la, Regiment 25, 23. batalion. „Naštěstí“ nějaký čas předtím byly v Polsku publikovány seznamy všech vojenských hřbitovů s jednotlivými hroby vojáků 1. světové války. (Jaká to byla řádná evidence pohřbených v době válečné, to je neuvěřitelné!) V září 2007 jsme s polskými přáteli navštívili Borzecin s opisy z matrik dědy, babičky a jejich rozrodu pro matriční oddělní gminy. Také fotografie a především věci k ozdobení jakéhosi hrobu. Jaké bylo naše překvapení, když samostatné hroby mají betonové obruby i kříže (Rusové kříže pravoslavné) se smaltovanými tabulkami se jménem a celým datem úmrtí pohřbeného. Pomníky všech vojenských hřbitovů této války projektovali vojenští architekti ke konci rozpadu Rakousko-Uherské říše. (Na některých místech i dřevěné kříže známého Dušana Jurkoviče, a to hlavně v horách Beskyd a Tater polských či slovenských.) Náš hřbitov v Borzecině projektoval 11
dubu o průměru půldruhého metru, který hasiči vytáhli z řeky. Naštěstí proplul pod mostem… Sjelo se nás tentokrát „jen“ sedmnáct potomků. Bratranci, sestřenice, tedy dědova vnoučata, kteří jsme se znali, ale i některá pravnoučata a prapravnoučata, které jsme viděli vůbec poprvé. Ceremoniálu byli přítomni Wlodek i prezes Stowarzyszenia Crux Galiciae pan Lopata a redaktor novin „Dziennik Polski“ Piotr Subik. V pondělí o tom „Jak pomocí internetu…“ vyšlo v polském deníku. Do jubilejního roku 2015 ještě nějaký čas uplyne. Internetem spojeni, už dnes si slibuje na čtyřicet potomků „nalezeného dědečka“ sraz u jeho hrobu z první světové války.
i s ústředním pomníkem architekt J.Watzal. Dědovi jsme „slíbili“, že se tam v 95. výročí jeho smrti objevíme i s dalšími potomky z jeho bohatého rozrodu. V plánu byla sobota 12. června 2010. Dva dny před tímto datem skončily ukrutné třítýdenní záplavy celého území Malopolska. Tři týdny trvání denního internetového spojení s Borzecinem, Gorlicí, také s bratranci a sestřenicemi. Sjízdnost do této i běžně močálovité oblasti mezi řekami Ušvica Dunajec, Visla, hned nemožná, hned zas možná. I toho dne ještě, vyhýbajíce se projíždějícím hasičským autům už od Bochni a nejvíce severně od Brzeska jsme dorazili po poledni do Borzecina. Poněkud vyvýšený hřbitov byl naštěstí na suchu, zatím co před kostelem na břehu řeky Ušvica byl kmen
Ing. Jaroslav Mihola
KULTURA Mutěnické vinařské slavnosti KDYŽ HROZNY RÉVY NA SLUNCI DOZRÁVAJÍ VINAŘ SE TĚŠÍ NA SVOU ŽEŇ VŽDYŤ SLUNCE MĚNÍ JEHO DŘINU V RADOST KDYŽ HROZNY RÉVY DOZRÁVAJÍ KRAJ NÁM VŠEM DÁVÁ SVOJI ODMĚNU
minimálně úsměv, spíše úsměv trochu potměšilý. Hýselští při psaní scénáře určitě poctivě sháněli všechny možné pověsti a příběhy s touto tématikou, aby z nich ušili hru na tělo pro pobavení celého Slovácka. Občas při šití této hry použili hodně hrubý steh a dost starou látku a výsledek jsme viděli všichni. O hýselské čaje byl zájem mimořádný a po skončení hry byla ještě otevřená i hospoda.
Vinařské dny den první Pátek osm hodin a plné hlediště. Na tři stovky lidí se těší na divadelní hru, kterou nám přivezli ochotníci z Hýsel. Atraktivní název „Pražáci na vinařských stezkách“ nám, Moravanům ze Slovácka, zněl velmi dobře. Všichni čekali, jak si s tímto námětem ochotníci poradí, protože v našem regionu spojení Pražáci a víno vzbuzuje na našich tvářích
Vinařské dny den druhý Obloha jako vymetená, sluníčko svítilo jako v červenci v poledne, hrozénky ve vinohradech peklo do zlatova a my jsme slavili jednu z velkých radostí u nás, chválu vinařství, chválu darů naší země. A letos co se týče úrody je co slavit. Z našich sklepů se bude veselost a dobrá nálada ozývat po celý rok. Velkolepý průvod, který vyšel od radnice do 12
vinařského areálu, předznamenal celé odpoledne. Byly tu vidět kroje jak z různých koutů jižní Moravy, tak i kroje z jižních Čech. Prostě velká paráda! Krásné bryčky s účinkujícími dokreslovaly tento krásný průvod. Po příchodu naše žluté podium začalo ožívat. Nejprve zahájení naším místostarostou a už nastoupili naši ochotníci, mimochodem už staří harcovníci, většinou z rodin, které hrají scénku už několik generací. Scénku, kterou neustále aktualizují, scénku, která vlastně předznamenala to, pro co jsme se všichni na této slavnosti sešli, scénku „Zarážání hory“. Pak naskočili na podium naši Mužáci se svým klasickým vinařským repertoárem. Mužáci, kteří nejenom zazpívali, ale kteří udělali mnoho práce se zajišťováním této slavnosti, a kteří vůbec dělají hodně pro naši „slováckou dědinu“. A aby se vystřídaly všechny generace opanovalo prkna ratíškovské mládí, se svým folklorním vystoupením a diváci viděli, že Ratíškovice se o dorost vzorně starají . Další mužáci tentokrát z Ostrožské Lhoty, kteří nastoupili po nejmladších účinkujících jenom potvrdili, že tento druh využívání volného času je hodně dobrý. Další mládežnický soubor pod vedením Nikol Kordulové si požádal o pozornost svým vystoupením. Zároveň vedoucí požádala děti i jejich rodiče o přihlášku kvůli možnému založení folklorního kroužku v Mutěnicích. Nebylo by to špatné, kdyby i u nás jsme mohli malé děti takto zabavit. A že tyto děti se ještě musí hodně učit, ukázali tanečníci a zpěváci z ratíškovické Doliny. Jejich vystoupení bylo určitě jedním z vrcholů sobotního odpoledne. Vyznačovalo se vysokou profesionalitou, a tak není divu, že věhlas ratíškovických překračuje hranice našeho regionu. Třeba před jejich „klobúkovů“ opravdu klobouk dolů. Než budu pokračovat dále v programu,
udělám malou vsuvku. I zázemí je při tomto programu věnovat pozornost a určitě ne až na konci. Spolupořadatelé, Vinařský spolek Mutěnice a vinařské sdružení Búdy Mutěnice, se také zasloužili o zdar celého odpoledne. „Búdy“ svou prezentací a prodejem svých vín a burčáku a vinařský spolek hezkou výstavou všech možných odrůd hroznů. Mimochodem, všechny byly vypěstovány v naší obci. Ale už další účinkující netrpělivě čekají na svoje vystoupení. Jsou to děvčata všeho věku, které si říkají Drmolice z Polešovic. Ženy, které se rozhodly, že svůj volný čas budou trávit velmi aktivně, a že budou bavit nejen sebe, ale že se podělí i s ostatními. Jejich vitalita je velmi nakažlivá a následování hodná. I jejich spolupráce s našimi Mužáky nese dobré ovoce. Den se již hodně nachýlil a na podium se dostavil trochu jiný folklór. Také jižanský, ne však z Moravy, ale z Čech. Prácheňský dudácký soubor. Všichni netrpělivě čekali na předpokládaný vrchol večera a myslím, že zklamán nebyl nikdo. Přesto, že písničky, tance a kroje mají jiné, dovedou Jihočeši dobrou náladu, veselí a šťastný úsměv na tváři vykouzlit také. Bylo vidět, že umění sahající ke kořenům je nesmrtelné. Tradice je zkrátka stále živá a odcizování lidí je v této společnosti neznámým pojmem. Toto konstatování by klidně mohlo být závěrečným slovem, ale lidé se chtěli stále bavit. Lidový vypravěč Jožka Černý z Hodonína nejenom prokládal program svými výstupy, ale ujal se také nezbytného bodu našeho odpoledne, dražby obřího hroznu, který opět věnoval pan Ing. Palička. Nedílnou součástí dražby byla také archivní vína. A výtěžek dražby? Ten by měl být první kapkou do toho, po čem už mnozí dlouho volají, zbudování amfiteátru pod Búdama. Co říci na závěr? Že to zdaleka ještě závěr nebyl. Teprve teď se mohl každý divák projevit,třeba tím,že si s chutí zazpíval při cimbálové muzice 13
jmenovaní i nejmenovaní obětaví dobrovolníci, kteří přispěli k tomu, aby se naše Vinařské dny vydařily. Včil už nezbývá, než nechat hrozénky dozrát, sklidit a udělat z nich mok, který nás bude provázet nejen při slavnostech, ale po celý rok a bude nám prosvětlovat každý den našeho vinařského roku.
Slovácko ml., která nejenom provázela celé odpoledne účinkující, ale večer, který teprve začínal, hodlala divákům a posluchačům zpříjemnit třeba až do rána bílého. Poslední data. Celým pořadem provázel moderátor vlastní provenience Milan Mráz, který se pokoušel mimo moderování zavést i nové krojové prvky. Vydatně pomáhala také mutěnská chasa jak při vystoupeních, tak i v technickém zabezpečení celé akce a další
Pavel Trávník
P o d ě ko v á n í POŘADATELÉ KULTURNÍ AKCE MUTĚNICKÉ VINAŘSKÉ DNY DĚKUJÍ SPONZORŮM, KTEŘÍ VĚNOVALI: Víno do aukce
Hrozen Koláče Koně a kočár
Vinařství Mutěnice, Vinotéka U Kočky Mutěnice, Vinařství Petr Mokruša Mutěnice, Vinařství Štěpánek Mutěnice, Vinařství Trávník Mutěnice, Templářské sklepy Čejkovice, Zámecké sklepy Strážnice, Vinařství Spielberg Archlebov Výzkumná stanice vinařská Mutěnice paní Jarmila Balusová p. Miroslav Jagoš
Pořadatelé dále děkují účinkujícím: paní Antonii Tománkové, ing. Karlu Havelkovi, p. Josefu Buchtovi, p. Vladimíru Trávníkovi, p. Pavlu Piškulovi, mutěnické chase, mužskému sboru Mužáci z Mutěnic, dechové hudbě Barborka, dobrovolným hasičům a všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zasloužili o zdárný průběh akce. Za pořadatele: Anna Prčíková
14
„JASNÉ DNY“ V MUTĚNICÍCH Nejvíce „jasných dní“ v České republice (ba v bývalé ČSR!) je v Mutěnicích. Uvádí to nestor evidence československých rekordů u nás, předchůdce České knihy rekordů, dnes již zesnulý Ladislav Kochánek ze Slaného, v první jeho knize zabývající se zajímavými prvenstvími. Kniha má název „1000 československých rekordů“ s podtitulem „Rekordy, superlativy, kuriozity“, vydaná r. 1976. V oddílu PŘÍRODA, kapitole PODNEBÍ, článku SVIT SLUNCE, je uvedena noticka na str. 21, že minimální průměrný počet jasných dní v ČSR je 27,8 na Sněžce, zatímco maximální průměrný počet jasných dní je 63,8, a to v Mutěnicích na Hodonínsku. (Jde o meteorologické pojmy,
myšleno z počtu dnů jednoho roku – pozn. J.M.) Druhá Kochánkova kniha „1000 československých NEJ“ byla pak tvořena analogicky se svou „světovou sestrou“ THE GUINNESS BOOK OF REKORDS vydávanou každoročně a již dlouho dobu v Anglii (od r. 1955) - knihu světových rekordů, která je neustále doplňována a aktualizována. Třetí kniha stejného názvu pak tedy byla rovněž autorem přepracovaná, doplněná i aktualizovaná. Po smrti Kochánka se ujala už jen českých rekordů pelhřimovská agentura Dobrý den. Pelhřimov se tak proslavil jako město rekordů a každoročně od r. 1991 se tu koná festival-setkání lidí, na kterém vzniká vždy dalších několik desítek rekordních výkonů. Dnes je jich zde vytvořených více jak 15
tisíc. Festival „Pelhřimov-město rekordů“ se pořádá každý druhý víkend v červnu každého roku. Navíc můžete navštívit kdykoliv cestou přes město Muzeum rekordů a kuriozit na Nábřeží rekordů a kuriozit se stálou expozicí „Zlaté české ručičky“. Pro zajímavost a úplnost článku: Tzv. maximální průměrný počet zamračených dní za rok
COŽ
se vyskytl rovněž na Sněžce a to 192,1 dní, zatímco minimální průměrný počet jasných dní v roce se vyskytl už ne v Mutěnicích, ale v Polešovicích u Uherského Hradiště a to 96,8. A srážky? Nejsušší oblast na Moravě je prosím Drnholec na Znojemsku – 495mm srážek. Nikoliv tedy u nás ani v okolí nejbližším. Ing. Jaroslav Mihola
TAKHLE DÁT SI... TROCHU ETIKETY? Chování v restauraci člověk se nedá horším prostředím strhnout k obhroublostem, i když se s nimi může setkat, a to i od zaměstnanců takového podniku. Není však taktní se vyvyšovat se svou „ vychovaností“ a vychovávat ostatní. Konfliktům je lépe se vyhnout, než chtít v případné náhodné neshodě s někým dokazovat svou pravdu. Podobně vnitřně připraveni vcházíme do různých pivnic, výčepů, vích, restaurací nižší cenové skupiny. V lepších restauracích, kavárnách, cukrárnách, vinárnách nočních barech apod. se od nás očekává obeznámenost s příslušnými vzorci chování. Nejlepší poznání je vlastní zkušeností; proto by: rodiče měli někdy udělat čas, aby své dorůstající děti s takovým prostředím seznámili, vysvětlili jim vše potřebné a třeba okomentovali jednotlivé situace, jimž jsou přítomni.
Vstupem do pohostinství, kavárny, restaurace a obdobných podniků služeb veřejností, vstupuje člověk zároveň do poněkud složitějších společenských vztahů a kontaktů, Nevystačí už jen se základními pravidly slušného chování, je třeba, aby znal alespoň nejdůležitější normy tohoto druhu mezilidské komunikace. Zhruba se dá říci, že v tomto prostředí se jedná o tři typy vztahů: vztah mezí hostem a obsluhujícím, mezi hosty, kteří se vzájemně znají a mezi hosty sobě neznámými. Jde tu vlastně o specifickou podobu situace host - hostitel, kdy hostitele zastupuje personál. Náročnost na znalost pravidel narůstá s náročností typu podniku. Se stoupající cenou zároveň stoupá možnost očekávání hosta a nároky, které může klást na obsluhu. V nejdražších zařízeních je hostu tolerováno daleko víc než např. v restauracích střední kategorie, jsou respektovány jeho rozmary, výstřednosti, dokonce i neznalost pravidel slušného chování. Host je tu opravdu pánem (platí si za to) a jen na něm záleží, jaký obraz o sobě hodlá svému okolí poskytnout. V různých typech rychlého občerstvení se samoobsluhou (jídelna, bufet, automat, mléčný bar) vystačíme s prostou zdvořilostí vůči personálu i vůči ostatním hostům. Slušný
Některá připomenutí U stolu v restauraci (a mělo by to platit všude, nejen v restauracích „lepších“) nezapomínáme některé základní zásady: plátěný ubrousek patří na kolena (nikoli ubrousek papírový, který necháváme volně po levé straně) a použijeme jej vždy k otření úst před napitím (tak jako ubrousek papírový). Saláty jíme vidličkou levou rukou, kompoty lžičkou pravou rukou, pecky dáváme na talířek pod 16
vhodný stůl poloobsazený, kde sedící nejdříve pozdravíme, požádáme o dovolení, zda je možné si přisednout (očekáváme, že budou souhlasit), za souhlas poděkujeme. Čestná místa u stolu v restauraci jsou ta, která jsou chráněna před provozem, a z nichž je dobrý přehled po místnosti. Při usedání odsune muž ženě židli od stolu, a pak ji přisune tak, aby mohla usednout. V případě, že ke stolu uvádí číšník, přebírá tuto povinnost on ve své roli zástupce hostitele. Muž si pak sedne naproti ženě nebo po její levici (což je výhodné zejména v boxech nebo na lavicích). Přichází-li muž se ženou ke stolu, kde sedí jejich známí, měli by muži u stolu povstat a po vzájemných pozdravech s případným podáním ruky znovu usednout až po usednutí žen. Galantní muž znalý pravidel slušného chování, jaká byla praktikována dříve, povstane i v případě, kdy si k jeho stolu přijdou sednout neznámí lidé. Jedná-li se o dvě ženy, může jim pomoci při usazení. Jde-li muž do restaurace sám, nikdy by si neměl vybrat místo u stolu, kde sedí samotná žena. A naopak samotná dáma přijme místo u stolu, kde sedí jen muži, pouze v případě, že nikde jinde není volno.
miskou. Chleba neukusujeme, ale odlamujeme a jíme levou rukou. Příbory v průběhu jídla se dávají křižem a rukojetí k příslušné ruce (vidlička vlevo, nůž vpravo), příbory uložené souběžně s oběma držátky k pravé straně jsou znamením pro číšníka, že jsme dojedli, i když jsme třeba nezkonzumovali vše. Nezvládnete-li bezpečně tuto zásadu, může se vám v dobrém podniku s pozornou obsluhou stát, že vám číšník odnese poloplný talíř, uvidí-li „znamení“ skončeného jídla souběžně položeným příborem. Uvedli byste tím do rozpaků sebe i jeho. Omáčka se nevytírá, talíř se neolizuje, šťáva z kompotu a nálev ze salátu se nedopíjejí. Použitý ubrousek se odkládá na talíř, nikoli do popelníku. Kouřit by se mělo nejdříve při kávě, a to s dovolením, o něž požádáme ostatní hosty u stolu. Staneli se nám u stolu nějaká nehoda (převržená čí rozbitá sklenka, vylitá káva atd.), vyvarujeme se přemrštěných reakcí, stačí prostá omluva. Hostitel pak zařídí u číšníka uklizení stolu, střepů apod. Při vstupu do restaurace vždy vchází první muž. Jde-li o větší společnost, jdou za mužem všechny dámy a za nimi pak ostatní muži. Společensky méně významná osoba je povinna se starat o osobu významnější. To platí po celou dobu pobytu v restauraci. Pro přehlednost hovořme o muži a ženě. Muž tedy vstoupí první, aby ženu uvedl do cizího prostředí. U šatny jí pomůže se svlékáním a postará se o uložení kabátu. Jde-li s ním žen více, pomůže jen té nejstarší (nejváženější), ostatní nečekají a postarají se o sebe samy. Do samotného lokálu nikdy nevcházejí muž se ženou zavěšeni. Muž najde místo u stolu, na což je několik možných způsobů: buď prochází místností i s partnerkou, která se vyjádří, zda jí místo vyhovuje, nebo je najde sám a pro partnerku se vrátí. Ve všech lepších restauracích, barech či vinárnách se o příchozí postará číšník, který je ke stolu uvede. Není-li v místnosti volný stůl, vyhledáme si
U STOLU Je samozřejmostí, že společnost u stolu se věnuje sama sobě. Projevem nezdvořilosti je, baví-li se někdo s kolemjdoucími známými nebo dává přednost pozorování ostatních hostů apod. Kolemjdoucí známé zdravíme v sedě, muž povstane pouze v případě, že chce někoho pozdravit podáním ruky a prohodit s ním několik vět. Kdyby mělo jít o delší rozhovor, je jeho povinností pozvat známého (známou) ke stolu a vestoje jej (ji) vzájemně představí všem přítomným. Pokud známého ke stolu nezveme, je v každém případě jeho povinností pozdravit společnost úklonem hlavy, na což mu každý tímtéž způsobem odpoví. Snad není třeba připomínat, že k pozdravu patří i pohled 17
NÁPOJE Objednáme-li víno v láhvi, přinese ji číšník zavřenou ke stolu (obvykle zabalenou v ubrousku tak, aby byla vidět značka). U stolu ji také otevře a nalije trošku do skleničky hostitele. Ten ochutná a víno pokývnutím hlavy (případně se slovním doprovodem, např. „děkuji, ano“) schválí. Ovšem neschvaluje-li jeho chuť či kvalitu, dává pouze najevo, že víno není zkažené. Jedině v tomto případě může víno vrátit. Jinak se očekává, že host ví, jakou značku si objednal a nebude překvapen chutí. Pak nalije číšník dámě, případně dalším osobám u stolu. Dolévání (pouze však do prázdných skleniček) bývá také jeho starostí nebo starostí muže - hostitele. Nedopitá sklenička bývá znamením, že host si další dolití nepřeje, zbytek dopije před ukončením posezení, případně vůbec nedopije. Nápoje mají být servírovány v přiměřené teplotě. Například vodka silně vychlazená (správně vychlazená vodka má hustší konzistenci a svým chladem orosí skleničku), bílé víno vychlazené mírně (lehké na 10 - 12 stupňů, těžší na 8 - l0 stupňů), také pivo by nemělo být přechlazené, ale samozřejmě ani teplé (světlé na 8 - 10 stupňů, černé na 10 - 12 stupňů). Červené víno se podává v tzv. pokojové teplotě (14 - 16 stupňů), šampaňské silně vychlazené (4 - 6 stupňů, červené šampaňské má být o něco teplejší). Rovněž míchané nápoje, vermuty, pálenky a likéry se podávají v teplotě červeného vína. Totéž platí o minerálkách a limonádách.
do tváře každému z pozdravených (pokud se nejedná o velkou společnost). Právem hosta je v klidu si vybrat z jídelního a nápojového lístku. Je povinností personálu dát tento výběr k dispozici v písemné formě s platnými položkami. Pokud už některé jídlo či nápoj nejsou právě k dostání, mělo by to být na lístku vyznačeno. V každém případě musí číšník nebo servírka na tento nedostatek s omluvou upozornit předem a nečekat až na objednávku hosta. V lepších podnicích je samozřejmostí, že každý z hostí dostane svůj jídelníček a všichni pak mají možnost se o objednávce nerušeně poradit. Přijít v pravou chvíli, kdy si host něco přeje (aniž by musel dlouho čekat nebo naopak měl pocit nátlaku na rychlé a tedy neuvážené rozhodnutí), je jedním z tajemství číšnického umění. Host se může s číšníkem poradit, co si objedná, není-li pevně rozhodnutý nebo chce poznat místní specialitu. I při výběru vína se lze obrátit na číšníka (sklepníka) jako na odborníka. V tom případě upřesníme, jakému druhu vína dáváme přednost (nejčastěji má-li být sladší nebo suché). Slušností hosta je přizpůsobit se prostředí (které si ostatně sám vybral). Například v denní restauraci s velkým provozem je neslušné dlouze dumat nad jídelním lístkem, měnit objednávky apod. Objednává vždy muž (osoba společensky méně významná, například je-li hostitelem muž starší než jeho hosté, tedy osoba společensky významnější). Pro konzumaci jídla a pití v restauraci platí stejné zásady, o nichž jsme hovořili v kapitole stolování. Tady snad jen doplňme, že na jídelním lístku v dražší restauraci můžeme objevit některé termíny, jimž bychom nemuseli rozumět. Jedná-li se o speciality s francouzskými názvy (nebo i o záhadné názvy české, na něž můžeme narazit ledaskde), pak se nemusíme ostýchat číšníka zeptat, o jaké jídlo jde. Měli bychom však vědět, že „hors ď oeuvre“ znamená studený předkrm, „entrée“ pak předkrm teplý.
PLACENÍ Před příchodem do restaurace by mělo být všem zúčastněným jasné, jedná-li se o pozvání nebo o přátelské setkání, že každý platí sám za sebe. Při takovém posezení u kávy nebo společném obědě v pracovní den by ženy neměly očekávat, že muž (kolega, známý) bude za ně platit. Jeho povinností je postarat 18
před číšníka na stůl, než zaokrouhlovat účet na vyšší částku. Obvyklá výše by měla činit přibližně 5-10 % z účtu, částky nižší ba i vyšší nesvědčí o našem společenském taktu. Jsme-li s obsluhou (případně kuchyní apod.) výrazně nespokojeni, není naší povinností dávat jakékoli spropitné a nenechme se nutit například váhavým vracením drobných. Trpělivě vyčkejme, až se vrchní „dopočítá“. Své rozhodnutí nedat spropitné nemáme provázet žádným dalším komentářem. Neníli v účtu něco v pořádku, klidně požádáme o opravu. Nemáme-li pravdu, samozřejmě se omluvíme.
se o ženu jak už bylo řečeno, v takovémto případě je v roli kolegy nikoliv kavalíra. Tohle by si měly uvědomit hlavně mladé dívky, které někdy od svých spolužáků a kamarádů čekají, že za ně zaplatí, aniž respektují, že oni jsou ve stejné finanční situaci - tedy závislí na rodičích. Domníváme se, že v takovýchto případech je na místě otevřenost. Není třeba se složitě omlouvat (protože není za co, nic jsme neprovedli), ale jednoduše přátelsky seznámit dívku s vlastní finanční situací. Muž si musí uvážit, jakou formulaci při domluvě zvolí: pozváním je míněno pozvání doslovné (např. „zvu tě na...“, „ dovolíte, abych vás pozval do...“) Je-li jasný smysl setkání, nemůže docházet k trapným situacím nebo dokonce nepatřičným domlouváním při placení. Rovněž skládání se na účet v přítomnosti vrchního je naprosto nevhodné. Spropitné není urážkou, ale vyjádřením hostovy spokojenosti. Nejvhodnější formou jeho podání je nechat si vrátit po zaplacení účtu drobné a zpátky na talířek dát spropitné ve výši, jakou uznáme za vhodné. Platí-li se bez talířku, pak je lepší položit spropitné
Při odchodu z restaurace platí opačné pořadí než při příchodu. Muž pomůže dámě při vstávání (vstane první a poodsune jí židli, kterou pak zase vrátí na místo), pokud tak neučiní číšník. Když pouští pán dámu první do dveří, dveře jí přidrží a u šatny pomůže do kabátu. Zdroj: www.chovani.eu
NAŠE VINOHRADNICTVÍ - VINAŘSTVÍ SKLIZEŇ HROZNŮ V ROCE 2011 Pomalu končí vinařův rok, a to znamená, že se dostáváme do finální fáze celoročního snažení. Tím posledním krokem je sklizeň hroznů – vinobraní. Rok 2011 byl pro pěstování révy vinné vcelku příznivý. V rozhodujících fázích vegetačního vývoje počasí splňovalo představy vinařů. Dobré přezimování, násada květenství a odkvetení révy je základem pro dobrou úrodu. Dešťové srážky a teploty letos nedělaly podstatné problémy. Uvedené faktory ovlivnily i nižší výskyt chorob révy vinné a zdravotní 19
stav keřů byl velmi dobrý. Tlak výskytu padlí a peronospory byl po většinu vegetace pod průměrem posledních dvou až tří let. Kdo ještě vystihl největší tlak padlí ve fázi před zaměkáním bobulí, má zajisté hrozny krásné, zdravé a v dostatečném množství. Trochu problematické, zdá se, bylo právě období začátkem srpna, tedy fáze zrání hroznů. Nedostatek srážek v měsících srpnu a září, může mít za následek nižší obsah kyselin, cukernatosti a v neposlední řadě i nižší výlisnost moštů. První sklizená úroda tyto domněnky bohužel začíná potvrzovat. Této skutečnosti je potřeba podřídit další výrobní postupy při zpracování hroznů. Tím nejdůležitějším krokem bude především brzké stáčení bílého mladého vína z kvasnic, a tím zamezení přirozeného odbourávání kyseliny. U vín červených je zase nízká hladina kyselin spíše výhodou. Vína jsou pak sametově hladká, odrůdově typická, pro konzumenty vín líbivá. Obsah kyselin ve víně neovlivňuje jenom chuťovou složku, ale působí na stabilitu vín, má vliv na obsah bílkovin, a tím i úspěšnost při čeření mladého vína.
Odborný zájezd Vinařského spolku - Vinařská oblast Čechy
- Po ukončení kvasného procesu nádobu ihned doplnit a včas zasířit dávkou 50 mg/lt SO 2. Na zvýšení obsahu síry o 10 mg/lt je potřeba 1,7 g pyrosiřičitanu draselného – práškového, nebo 2,5 ml tekutého roztoku na 100 lt vína. - Neváhat se stáčením vín z kvasnic. - Při stáčení provést rovnou čeření vína bentonitem popř. i želatinou, vyfiltrovat a nechat zrát čisté víno. - U všech činností v lisovně i sklepě dbát o čistotu a pořádek, octovatění, oxidace a mušky octomilky jsou nám neustále v patách.
Několik postřehů pro letošní sklizeň hroznů a jejich zpracování: - Sklízet zralé hrozny. - Do přepravních nádob hrozny nemačkat, zamezí se tím vzniku infekce octového kvašení a oxidace. - Zásadně hrozny nepřepravovat v pytlech z PVC. - Lisování provádět ihned po odzrnění, vylisovaný mošt odkalit, odkalené mošty klidněji kvasí, nevzniká velké množství kvasnic. - Při zakvašování čistými kulturami kvasinek je nutno tyto dobře rehydratovat a aktivovat. - Výživu kvasinek dávat i v případě, že nejsou použity čisté kultury. Zamezí se tím poruchám kvašení a kvasný proces dobře startuje.
Pěknou a bohatou úrodu hroznů, skvělá mutěnická vína z ročníku 2011 všem vinařům přeje Vladimír Trávník
20
V letošním roce se členové vinařského spolku vydali za poznáním a načerpáním nových poznatků a zkušeností do české vinařské oblasti. Bohužel si s mnoha tamními vinicemi, především na Litoměřicku, pohrály letos jarní mrazíky, a tak není výjimkou, že jsou ve vinohradě tři stupně vyzrálosti hroznů. Nejvyzrálejší byly na letorostech, které mrazíky nepoškodily, méně zralé byly na letorostech z „podoček“ a nakonec takzvané „martiňáky“. Naše první kroky vedly do Žernoseckého vinařství s.r.o se sídlem v tamním zámečku. Tato společnost navázala v roce 1995 na výrobní činnost Šlechtitelské stanice vinařské ve Velkých Žernosekách. Spolumajitelem je ing. Kupsa, který nás provedl svými vinohrady a postěžoval si nejenom na letošní mráz, ale také na dlouhotrvající problémy se zvěří, kterou před poškozováním vinných keřů nezastaví ani drátěné oplocení. Vinařství hospodaří na 31 hektarech viničních ploch a pěstuje především odrůdy Műller Thurgau, Ryzlink rýnský, Muškát moravský (ten proklamují jako Žernosecký MOPR) a všechny odrůdy Rulandské. Pohledem na Bránu Čech (Porta Bohemica), která uzavírá úrodné
Polabí, jsme se s tímto malebným místem rozloučili. Další zastávkou bylo kdysi druhé největší vinařské město v Čechách, Litoměřice. Nejznámější zdejší firma Klášterní vinné sklepy Litoměřice sídlí ve starobylých prostorách bývalého dominikánského kláštera. Vinice mají celkovou výměru 56 ha a nejznámější lokalitou je kopec Radobýl, který městu věnoval Český král Karel IV. Mimo tradiční Rulandské odrůdy pěstují především Tramín čer vený, Veltlínské červené rané a Svatovavřinecké. Z Litoměřic jsme se přesunuli do Mělníka, kde jsme navštívili sklepní hospodářství školního statku Střední zahradnické školy Mělník. Tradice školy sahá až do roku 1882. Úrodu z 20 ha vinic
21
zpracují ve školním statku, kde se studenti aktivně podílí na všech činnostech spojených s pěstováním a výrobou vína. Jelikož jsou Čechy přece jenom trošku z ruky a k poznání je zde mnoho, rozhodli jsme se strávit v těchto končinách alespoň dva dny. V brzkých dopoledních hodinách jsme navštívili Mělnické vinařství Kraus. Firma je známá nejenom výrobou vína (16 ha vinic, 60.000 lahví), ale především štěpováním sazenic révy vinné. Spolu s majitelem (vnukem Prof. Ing. Viléma Krause) jsme si prohlédli vzornou révovou školku, čítající na 500.000 kusů sazenic. Využitím kapénkové závlahy a dalším šetrným zacházením je dosahováno až 65% výtěžnosti sazenic
I. třídy. K výrobě vína se pěstují tradiční odrůdy, které doplňuje především odrůda Hibernal, se kterou je ing. Kraus velmi spokojen. L o b ko w i c z k é z á m e c ké vinařství Roudnice nad Labem bylo dalším objektem našeho zájmu. Sklepy se nacházejí přímo pod roudnickým zámkem, který v roce 1603 vyženil nejvyšší královský kancléř Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz. Na rozvoji roudnického vinařství měl také velký podíl arcibiskup Arnošt z Pardubic, důvěrný
rádce našeho krále Karla IV. Dnešní vinařství hospodaří na 75 ha vinic. Při ochutnávce firemních vín nás velmi zaujala zatím méně rozšířená odrůda Fratava, kterou vyšlechtil křížením Frankovky a Svatovavřineckého pan Glos v Moravské Nové Vsi. Naší poslední zastávkou byly Vinné sklepy Kutná Hora. I když se to nezdá, první zprávy o zdejším vinařství pocházejí již z roku 1101. Hlavní sídlo firmy se nachází v prostorách kláštera sv. Voršily. Tato společnost jako jedi-
ná ve vinařské oblasti Čechy hospodaří systémem ekologického vinařství. K ochraně révy například nepoužívají chemické postřiky, ale pouze výluhy z bylin apod. Další zajímavostí je využívání prvků biodynamiky, kdy se některé práce ve vinici provádějí v závislosti na fázi Měsíce. Po této zajímavé přednášce a ochutnávce BIO vín jsme měli na cestě domů o čem přemýšlet. František Dubina předseda vinařského spolku
SPORT MUTĚNICKÝ FOTBAL Letošní léto, které skýtalo jen krátký čas na přípravu a sestavení mužstev, bylo pro vedení FK snad ještě hektičtější než v minulých letech. Jak už jsme vás informovali v minulém zpravodaji, na svou funkci prezidenta klubu po dlouhých 17 letech rezignoval Miroslav Jagoš, a tak museli zbylí členové výboru FK pod dočasným vedením sportovního manažera Petra Blahy napnout všechny síly k zajištění nové sezóny. Hlavně začít hledat úspornější řešení, ale přitom pokud možno zachovat sportovní úroveň klubu. Hlavně u „áčka“ to byl stěžejní úkol. Proto jsme se
rozloučili s Hlavou a Maluškem, naopak jsme se snažili v našem mužstvu udržet opory Lupače, Němčického, Kopčila, Válka a střelce Koštuříka. Až na Kopčila, který dal přednost nabídce Boršic, se nám to podařilo. Nespornou výhodou je, že základ „áčka“ už nám tvoří vlastní odchovanci, opravdoví „Mutěňáci“. V těchto klucích máme velkou perspektivu a je předpoklad, že pokud ve své píli a snaze vydrží, mohla by se v Mutěnicích v budoucnu hrát i vyšší třída než I.A. A základem by určitě měli být vlastní odchovanci tak, jak je to běžné ve všech okolních oddílech. 22
Aby byli naši odchovanci kvalitní, musí se kvalitně připravovat a hrát dobrou soutěž. I proto jsme přes řadu problémů, ať už s trenéry nebo úzkým kádrem, znovu přihlásili dorost do krajského přeboru. To znamená, že už třetím rokem máme dorosty dva, jelikož musíme mít i mladší dorost. Ten je pro letošek doplňován staršími žáky r. 1997, kteří suverénně vládnou své žákovské soutěži a mají tak možnost kvalitních zápasů za dorost. Až čas ukáže, zda sázka na kvalitní mládež je ta pravá. Zkušenosti s kluky, kteří nám vyšli v posledních třech letech
z dorostu, a hned se prosazují v mužích ale ukazuje, že by to správná cesta být měla. Bohužel nás však trápí stále problémy s nedostatkem trenérů hlavně v kategorii mladší přípravky a mladších žáků. Pokud někdo ať už z rodičů dětí nebo bývalých fotbalistů čte tyto řádky a jak se říká „svrbí ho nohy“, ať neváhá a připojí se k nám. Jakoukoli diskuzí u piva stav mutěnické kopané nezlepšíme, na hřišti však ano! Přípravka stihla do uzávěrky podzimního zpravodaje odehrát dvě kola. V letošní sezóně po dlouhé době hraje svou soutěž i mladší přípravka, ale kvůli tomu, aby děti nebyly stresovány střílením branek a výsledky, se výsledky a střelci nebudou oficiálně zveřejňovat. Jde o to, aby pravidelně hrávalo co nejvíce dětí a trenéři a rodiče neřešili případné neúspěchy a dali tak příležitost všem klukům či dívkám, kteří mají o fotbal zájem. Výsledky starší přípravky ale zveřejněny jsou. Přípravka přivítala zatím snad nejtěžší možné soupeře ve skupině a nevedla si špatně. S Hodonínem remízovala 4:4 a D. Bojanovice porazila 5:4. Pět branek vstřelil Patrik Lamáček, tři František Lamáček a jednu přidal Marek Mokruša. Mladší žáci měli v loňské sezóně krajské soutěže vyrovnanou bilanci vítězství a porážek a podobnou bilan-
ci zřejmě budou mít i letos, vždyť mají po čtyřech odehraných kolech bilanci 2 vítězství a 2 porážky. Problémem je u těchto kluků kromě začínající puberty to, že fotbal je pro některé až na konci zájmů, takže přijít na trénink je často až ta poslední volba jak zaplnit volný čas. Je to škoda, protože kluci jsou tam šikovní, a pokud by měli chuť na sobě pracovat, mohou fotbalově růst. Pozitivem je, že se o 11 branek dosud postaralo 9 střelců. Dvě branky zatím vstřelili Roman Weigl a Michal Hajduch. Starší žáci zažívají pod vedením do fotbalu správně zapáleného Karla Růžičky vrcholné období. Už v kategorii mladších žáků se jim po posílení čtyřmi hráči z Hodonína podařilo krajskou soutěž 23
vyhrát a ke stejnému výsledku směřují po dvou letech znovu. Všechny své dosavadní zápasy suverénně vyhráli a mají fantastické skóre 58:1! Jediný problém s brankářem vyřešil návrat Davida Štipčáka z Hodonína. Kluci pravidelně nastupují i za mladší dorost a tak nehrozí, že by kvůli jasným zápasům za žáky polevili ve svém růstu. Střelci zůstávají stejní jako dříve, tedy Tomáš Varmuža (12), Karel Růžička (10) a Jakub Pavelka (9 branek). Nejlepší mušku má však v úvodu sezóny 13-ti gólový Radim Ilčík. Mladší dorostenci zatím dokázali vyhrát z pěti pokusů jenom jednou. Ale jejich výsledkům nepřikládáme velkou váhu, vždyť v jejich dresu nastupuje téměř vždy polovina
starších žáků, kteří mají možnost odehrát náročné a kvalitní zápasy. Navíc je trápí, stejně jako jejich starší kolegy, celá řada zranění. Střelecky se zatím prosadili dvakrát Sebastian Cupák, Lukáš Piškula a Radek Gertner. Starší dorostenci po historicky nejúspěšnější sezóně dorostu za posledních 20 let to rozhodně nemají lehké. Odešlo totiž nejen úspěšné trenérské duo Jenda Balaštík – Marek Antoš, ale i několik opor v čele s Radimem Holešinským a Jakubem a Marcelem Čepilovými. Jak byli tito kluci pro dorost důležití jsme se přesvědčili už po pěti odehraných kolech. Luboš Kupčík s Tomášem Závorkou navíc totiž hlasitě promlouvají do sestavy A-mužstva, své zkušenosti s muži má i Pavel Varmuža. Navíc jsou dlouhodobě zraněni Petr Bíza a Petr Grmolec. Některé kluky, o které jsme měli zájem, mateřské oddíly neuvolnily, a tak je kádr výrazně oslabený. Nový trenér staršího dorostu Mirek Foltýn z Dubňan však naštěstí už může počítat s „rebely“ Šmídem, Rábem, Švagerkou, Špérou a Martincem. Věřme, že jim jejich fotbalové nadšení vydrží a dorost tak začne dosahovat lepších výsledků. Zatím na bodový zisk čeká marně. A-mužstvo obhajuje vítězství v I. A třídě, a tak to letos bude mít trochu těžší než vloni. Navíc se díky odchodu
Kopčila, Hlavy a Maluška výrazně omladilo, jelikož na jejich postech dostali šanci kluci z dorostu, naposledy konkrétně Jakub Čepil, Marcel Čepil, Tomáš Závorka a Pavel Varmuža. Omlazené mužstvo si však pod taktovkou Petra Zemánka opět vede velmi dobře. Jedinou porážku za půl roku zaznamenali překvapivě a trochu nešťastně v pro nás zakletých Velkých Pavlovicích. Jinak si ale „áčko“ vede velmi dobře a po pěti kolech je s jednobodovou ztrátou na ambiciózní Lanžhot na 2. místě. Navíc se nám daří i v krajském poháru, kde jsme se přes Veselí n. Moravou, Vracov a Dubňany probojovali už do čtvrtfinále, které se odehraje s dosud neznámým soupeřem až na jaře. Když už jsme tak daleko, tak by nebylo od věci zkusit tuto trofej, která zatím v naší vitríně chybí, získat. Naše fandy často trápí otázka, jak bychom si vedli v krajském přeboru, kam jsme pustili Kyjov. Věřím, že bychom se tam sice neztratili, ale určitě i příklad Kyjova, který se v přeboru trápí, ukazuje, že tato soutěž je přece jen kvalitativně výš a je dobře, že můžeme v I. A třídě zapojovat do mužstva naše mladé kluky, pro které je tato soutěž ideální. Pokud se jim bude dařit až tak, že vyhrajeme i letos, pak se zřejmě postupu bránit nebudeme. Ale to ještě hodně předbíháme. 24
Závěr Začátkem července proběhl tradiční Letní filmový festival, jehož pořadatelem je Fotbalový klub. Letos příliš diváků nepřitáhl. Důvodem mohla být nesprávná volba filmů nebo také namlsanost mutěnického publika. Uspořádání festivalu skutečně není levnou záležitostí, a tak od příštího roku zřejmě dojde k omezení rozsahu na maximálně 5 promítaných filmů, jak tomu bylo dříve. Tradici festivalu rušit nechceme, ale pokud bychom měli být proděleční, v příštím roce bychom museli požádat o dotaci či sponzorský dar. Určitě by byla škoda toto jistě zajímavé kulturní zpestření léta rušit. Díky odchodu prezidenta Jagoše z vedení FK bude nutno svolat nejspíše během října valnou hromadu klubu, která by měla nejen zvolit nové vedení, ale také nasměrovat mutěnický fotbal do dalších let. Věřím, že se našich příznivců sejde co nejvíce, a nové vedení tak dostane silný mandát ke své práci. Všem občanům Mutěnic přejeme pohodové podzimní dny, které zakončí tradiční mutěnické hody! A všem vinařům pochopitelně teplý podzim, bohatou úrodu a žádné špačky ve vinicích! Petr Blaha
CHARITNÍ PEČOVATELSKÁ SLUŽBA MUTĚNICE
KVĚTNÁ 379, MUTĚNICE
Nabízí služby všem seniorům, kteří potřebují pomoc druhé osoby při péči o svou osobu a o svou domácnost. Pečovatelské služby: - Pomoc při osobní hygieně při oblékání a svlékání při prostorové orientaci při samostatném pohybu - Dovoz oběda - Pomoc při přípravě a podání stravy - Úklid domácnosti (vysávání, mytí podlah, oken…) - Nákupy a pochůzky (lékař, lékárna, pošta, úřady). Kdo si chce nakoupit sám, zajistíme odvoz do obchodu i domů + doprovod - Praní a žehlení prádla - Dohled u nemocného, doprovod na vycházky, společné modlitby, čtení - Odvoz k lékaři i mimo obec (Hodonín, Kyjov, Brno…) - Pedikúra (nedostanete se do pečovatelského domu? Pedikérka za vámi přijede do vaší domácnosti) - Pomoc při vyřizování příspěvku na péči Nabízíme také kompenzační pomůcky k zapůjčení do domácností: - Polohovací postele s antidekubitní matrací, elektricky ovládané - Stolky k posteli - Invalidní vozíky - Chodítka - Toaletní židle - Nástavec na WC - Toaletní mísa - Sedačka na vanu - Masážní podložka na nohy - atd. Pracovní doba: PO – PÁ 7.00 – 15.30 hodin Telefon: 518 370 388 Mobil vedoucí: 737 234 090 Mobil pečovatelky: 737 234 097, 737 234 089 E-mail:
[email protected] www.hodonin.caritas.cz
Eva Frýdková, DiS. CHPS Mutěnice 25
Úmrtí:
Narození: 13.06.2011 25.06.2011 27.06,2011 01.07.2011 02.07.2011 02.07.2011 20.07.2011 28.07.2011 29.07.2011 04.08.2011 31.08.2011
Tamara Nedvídková Viktor Teplík Ella Hanáčková Šimon Kryštof Karolína Leciánová Anna Pinkavová Veronika Miklíková Šárka Nováková Liana Turzíková Petr Štěpánek Juliana Blahová
Malá Strana 227 Hodonínská 408 Masarykova 1056 Brněnská 775 Nová 318 Pod Topoly 1049 Na Ovčírnách 89 Luční 1054 Nová 908 Masarykova 39 Nová 868
17.06.2011
Jan Skočík
Lipová 549
ve věku nedož. 85let
19.06.2011
Zdeněk Antoš
Vinařská 804
ve věku 59let
21.06.2011
Marie Havlíková
Brněnská 489
ve věku 89let
28.06.2011
Bedřich Stávek
Nová 878
ve věku 79let
15.07.2011
Jaroslav Joch
Veselá 1063
ve věku 58let
18.07.2011
Antonín Jangl
Nová 904
ve věku nedož. 87let
Blahopřání: 75let:
Sňatky: 16.06.2011 18.06.2011 18.06.2011 25.06.2011 02.07.2011 16.07.2011 30.07.2011 06.08.2011 26.08.2011 17.09.2011
Josef Fiala Adéla Brechličuková Jaroslav Chrenka Martina Konečná Martin Lamáček Dana Mrhačová Libor Mityska Eva Gregorovičová Martin Franěk Martina Baladová Vlastimil Bíreš Ludmila Budišová Stanislav Lunda Eva Slabáková Miroslav Vozatár Denisa Kratochvílová Petr Lindovský Ludmila Skočíková Milan Vrábel Alena Varmužová 26
Slovácká 8 Hodonín Dubňany Okružní 160 Nová 867 Hrušovany u Brna Luční 1133 Šardice Hrušovany u Brna Nová Lhota Družstevní 698 Družstevní 698 Ke Trojici 304 Těmice Nová 836 Hasičská 1066
10.09.1936
Zdenka Drgáčová
11.07.1931 01.08.1931 23.08.1931 09.09.1931 17.09.1931
Drahomíra Lysá Anna Buchtová Marie Fišerová Marie Zimolková Josefa Forchová
01.06.1926 03.06.1926 24.06.1926 01.08.1926
Františka Štěpánková Zuzana Hajduchová Ludmila Jarošová Libuše Škopíková
24.07.1921
Anastázie Frejlichová
30.09.1920
Emilie Hanáčková
80let:
85let:
90let: 91let:
Hana Svobodová, matrikářka
Nádražní 740 Myjava U Obory 994 27
FOTOREPORTÁŽ Z VINAŘSKÝCH DNŮ 2. část
His to rie n a f o togr afiích
Výstava hroznů - Vinařský spolek
Občanské sdružení Búdy - Ochutnávka vín
Romana Kotásková
Mirka Pavlíčková a Patrik Mráz
Drmolice z Polešovic
Dudáci ze Strakonic
Bývalé mutěnické kroje Marie Vaculíková - provdaná Šupová Anežka Skočíková - provdaná Viktorínová
Mutěnický kroj - krajkové jupky Hanáčková - Blahová
Kateřina Prčíková - Medlov č. 406 28
Scénka zarážání hory
Dolina Ratíškovice
Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice
Zpravodaj Rady obce NAŠE MUTĚNICE. Povoleno OÚ Hodonín pod č.j. MK ČR E 12437 Vydává Rada obce Mutěnice. Red. rada: šéfredaktor - Pavel Trávník, redaktoři - Dagmar Marková, Marta Balgová, ing. Jaroslav Mihola, Ladislav Prčík, Vladimír Trávník, Anna Prčíková, Markéta Gáborová. Sazba a tisk: Tiskárna LELKA, Dolní Bojanovice. Náklad 1200 ks. Uzávěrka tohoto čísla 15. 9. 2011.
