2012
PODZIMNÍ Z P R AV O D A J R A D Y O B C E
Z OBSAHU
Galerie Mutěňáků - Ladislav Prčík (str. 3) Pobyt v Londýně očima mladých fotbalistek (str. 9) Vinařské slavnosti v novém (str. 12) Mutěnické krupobití (str. 17) Tělovýchovná jednota Sokol (str. 18) SDH Mutěnice informuje (str. 21) Mutěnický fotbal (str. 23)
Mutěnické vinařské dny 2012
Průvod účinkujících
Kočár s účinkujícími
SLOVO STAROSTY akce, všem organizátorům, účinkujícím i sponzorům. Bez těchto lidí, kteří akci nezištně věnují svůj volný čas, by se určitě vinařské dny nemohly konat. Také nás čekají další volby. Budeme volit své zástupce do krajského zastupitelstva. Proto nenechejte druhé rozhodovat o Vás a přijďte k volbám. Do začínajícího školního roku přeji všem žákům a studentům úspěchy v jejich snažení, učitelům hodně sil a pevné nervy v jejich náročné práci. Vinařům přeji, aby jejich práce došla náležitého vyvrcholení v podobě jak kvantity vína, tak i jeho kvality. MVDr. Dušan Horák starosta
Vážení spoluobčané, opět tu máme podzim, čas, kdy začíná školní rok, zrají vinice a vinařům tak nastává nejdůležitější období jejich celoroční práce. S nastupujícím měsícem září patří neodmyslitelně k Mutěnicím i oslava vína, Mutěnické vinařské dny. Letošní rok to měli pořadatele trošku složitější, protože zlobilo počasí, ale nakonec se akce vydařila. Bylo dokončeno nové zastřešení amfiteátru, které dodalo novému pódiu „šmrnc“, a které nám kdekdo závidí. Také návštěvnost akce ukazuje, že naše vinařské dny jsou vyhledávanou vinařskou a folklorní akcí, a to zejména ze strany cizích návštěvníků. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří se zasloužili o zdárný průběh
Zprávy z radnice Scénka zarážání hory
Mužáci z Mutěnic
DS Jatelinka z Moravské Nové Vsi
Ženský sbor Lipina z Hroznové Lhoty
Léto budiž pochváleno. Myslím, že tepla si každý z nás užil do sytosti. Zemědělci a vinaři by určitě přivítali více vláhy, ale přírodě prostě poručit nejde a my můžeme být rádi, že nás nepostihly žádné letní katastrofy, které řádily v celé republice i v okolních vesnicích s nepříjemnými následky. Ani přes prázdninové dny jsme nezaháleli v plnění naplánovaných investičních akcích. Přes celé prázdniny probíhala rekonstrukce školní kuchyně, kde se provedla výměna všech rozvodů – elektro, voda, odpady. Byly provedeny nové izolace, obklady, vyměnily se výplně výdejních okének. Po provedení nové podlahy byla zprovozněna nová klimatizace a zabudována jak stávající tak i nová zařízení potřebná pro dobrý provoz kuchyně. Tak „Dobrou chuť“.
Také jsme pracovali na zastřešení „Amfiteátru Pod Búdama“. Myslím si, že se nám podařilo najít vhodnou variantu tohoto zastřešení, a že tato stavba zapadla do rázu našich búd a celé lokality a bude sloužit pro kulturní akce širokého zaměření. Přes prázdniny jsme také vybudovali dvě nové vozovky, a to v ulici Polní a také U Obory – poslední etapa. Věřím, že tak jak všude i tady jsou to věci, které budou sloužit široké veřejnosti k její spokojenosti. Většinou se tady zmiňuju o tom, co budujeme, do čeho investujeme peníze. Strašně nerad, ale musím se zmínit i tom, že ne všichni z nás toto ocení a váží si toho. Už jsem se o tom zmiňoval v kabelovce, že se někteří mladí obyvatelé naší obce rozhodli, že budou naším opakem a oni budou bořit, ničit 1
a znepříjemňovat život jiným obyvatelům. Park pod křižovatkou u presu se v letošním prázdninovém období několikrát stal terčem různých snah o likvidaci osvětlení, odpadkových košů, laviček, stromků, a také střechy nad presem. To je jedna stránka, která teda nebolí, ale stojí peníze. Druhá stránka je noční obtěžování obyvatel, kteří v tomto okolí bydlí a musí snášet různé hlučné druhy zábavy některých dospívajících „siláků a hrdinů“ schovávajících se do tmy. Myslím si, že nikomu z nás není vůbec příjemné, když Vám dlouho do noci někdo „v yř vává“ pod okny, hází různé předměty do oken a při upozornění na nevhodné chování Vás pošle do pr… a do pi… Je to ubohost a ukázka inteligence těchto lidí. Naštěstí je to jen mizivá část a většina dorostu a mladých lidí je normálních a chová se tak, aby se pobavili, a při tom nebyl nikdo a ničím omezovaný. Jsem rád, že prázdniny proběhly bez větších šrámů na zdraví a podzim bude provázet babí léto. Vinařům přeji hodně cukernatosti, hodně hroznů a žádného špačka.
Usnesení z X. veřejného jednání Zastupitelstva obce Mutěnice, ze dne 23. července 2012 A. ZO vzalo na vědomí: 1. Kontrolu úkolů z minulého jednání ZO – úkol trvá
B. ZO schválilo: 1. MPZ č.11/2012 prodej pozemku p.č. 3396/2 v k.ú. Mutěnice o výměře 445 m2 za cenu dle BPEJ panu Lubomíru Štěpánkovi, Zahradní 773, Mutěnice za účelem dorovnání hranice u lisovny 2. MPZ č. 12/2012 prodej pozemků p.č. 162/19, 162/20, 272/4, 6885/13 6885/14, a 6885/16 v k.ú. Mutěnice o celkové výměře 135 m2 za cenu 110,- Kč/m2 paní Gabriele Kujové, Hodonínská 443, Mutěnice za účelem dorovnání hranice u RD 3. MPZ č. 14/2012 výkup pozemku p.č. 6997/8 v k.ú. Mutěnice o celkové výměře 151 m2 za cenu 5010,- Kč – dle znaleckého posudku od p. Zdeňka Bíreše, Nová 935, Mutěnice, v zájmu Obce Mutěnice – pozemek je pod skládkou TKO 4. MPZ č. 15/2012 prodej pozemků p.č. 1275/15 o výměře 8 m2 a 1275/16 o výměře 3 m2 za cenu 110-Kč/m2, studnu za cenu 5000,- Kč a náklady na znalecký posudek manželům Chramostovým, Malá Strana 1255, Mutěnice za účelem dorovnání hranice stavební parcely 5. Zastřešení podia v Amfiteátru Pod Búdama dřevěnou konstrukcí 6. RO č. 3/2012 navýšení příjmů o 180.000,- a navýšení výdajů ve výši 100.000,- Kč 7. Zadání územního plánu obce Mutěnice 8. Zrušení úkolu pro kontrolní výbor – kontrola KD
Petr Bíza místostarosta obce
2
Ked sem já byu dvacatročný muádenec...
NÁVRATY LADISLAVA PRČÍKA DO STARÉ VLASTI, DO RODNÉHO HNÍZDA Mutěňák. Narodil se 14. čer vence 1953 v Hodoníně. Základní školu v Mutěnicích ukončil roku 1968. „Bouřlivé Jaro 1968 ve mně zaujalo pozornost k politice té doby.“ Pak začal v Hodoníně a dokončil ve Stážnici Gymnasium Marušky Kudeříkové. Během gymnasijních let byl mu učitelem houslí v hodonínskéhudební škole Josef Kornfeil. „Pokud se dobře pamatuji, s ním jsem tenkrát vyhrál první místo houslistů v okresní soutěži s Mozartovým koncertem D-dur.“ Tenkrát také začal hrát v Hodonínském symfonickém orchestru. „Nacvičovali a koncertovali jsme v Besedním domě.“ Následovala Konzervatoř v Brně - housle a klavír 1973-78. „Začal jsem u prof. Jana Vacka, koncertem č.l Maxe Brucha G-mol. Pod jeho vedením jsem nastudoval Wianiawského „Vzpomínku na Moskvu“, kterou jsem zahrál precisně. Je zajímavé, že mně moji bývalí kolegové v Brně připomínají toto vystoupení ještě po tolika letech…“ Ve stejných letech hrával s Moravským komorním orchestrem. „Jestli tam někde je krása muzicírování, pak to bylo s tímto orchestrem. Projeli jsme spoustu hradů a zámků., hráli v koncertních síních i venku v hradních nádvořích. Na to nepohodlné cestování autobusem se zapomnělo a zůstaly jen příjemné vzpomínky: na krásu hudby a bezstarostné mládí … No a nezapomeňme, že jsem vyšel z Mutěnic. Díky rodičům jsem našel uplatnění ve folklóru. Nejprve jako tanečník a pak
jako houslista v domácí cimbálové muzice. Cimbál hrával Zdeněk Krupka, basu Franta Malík, já housle. K Vítání do života a jiným společenským příležitostem…“ 1974-82 ve folklorním brněnském souboru JAVORNÍK, orientovaném především na Valašsko. „Muzikantství jako v JAVORNÍKU se hned tak nevidělo. Prvně se všechno hrálo z not, ale pak zpaměti. Repertoár jsme se naučili během víkendů někde na chalupě, cvičilo se od rána do večera, sobota, neděle. Sladká odměna přišla ve formě 2. místa v celostátní soutěži cimbálek v Košicích.“ 1978-79 Janáčkovo divadlo v Brně, Reduta, Mahenovo divadlo - houslista orchestru. „Hrávali jsme až 32 představení měsíčně. Cítil jsem, že to nebude pro mne, sedět pod prkny, které znamenají svět. Chtěl jsem hrát lidovou muziku. V té jsem vyrostl…“ ONDRÁŠ - zakládajícím členem vojenské cimbálové muziky v Brně s orientací na Slovensko. MÁJEK - zakladatelem a prvním primášem cimbálky v Brně, orientace na Luhačovické Zálesí. TECHNIK - primáš cimbálové muziky v Bratislavě (1982-1984) OĽUN - Orchestr Rádio Bratislava, primáš, sólový zpěv a hudební úpravy. „Během mého dvouletého poby tu v letech 1982-84 v rozhlase, jsem napsal 12 hudebních úprav pro rozhlasový Orchester ľudových nástrojov v Bratislavě. 3
Národní svátek-Pád Bastilly. Celé ovace za mezinárodní účasti přispěly v ten den k oslavám mých narozenin. Souboráci mne hodili i v kroji do moře… Už jsem jim to odpustil.“ EMIGRACE. Začátky se pojí se zájezdem souboru TECHNIK do západního Německa a do Dánska, v roce 1984. Po jednoletém pobytu v rakouském emigračním táboře Treiskirchen /při dálnici A2, sotva 20 km jižně pod Vídní/ byl přijat americkou ambasádou k trvalému pobytu ve Spojených Státech. Od června roku 1985 žiji v Americe, v hlavním městě státu Arizona, Phoenixu. První tři roky jsem pracoval ve skladě, kde nebyl požadavek na jazykové schopnosti. Dělal jsem všechny možné práce. Pak jsem dostal nabídku na učitele v soukromé hudební škole. Začal jsem se stavět na vlastní nohy. Stal jsem se členem lutheránského kostela se silnou kulturou instrumentální orchestrální hudby a sborového zpěvu. Tento sbor jsem později přivedl na turné po Německu, České republice /s koncertem na čejkovickém zámku/, Slovensku a Rakousku. Moje zaneprázdněnost vzrůstala s mojí popularitou jako houslisty. Učil jsem soukromé hodiny každý týden až u čtyřiceti žáků. Ladil jsem klavíry. Hrával soukromé večírky… V r. 1990 v Baton Rouga, stát Lousiana jsem studoval housle s Yairem Klessem, presidentem Rubinovy akademie v Tel Avivu /Israel/ - Bártokův koncert č.l. Téhož roku jsem na Lousianské univerzitě rovněž v Baton Rouge hrál pro Sally O‘reily - Bachovu solovou Chaconnu D-mol. Pak v r.1991 na Arizonské Státní Univerzitě /ASU/ Paganiniho koncert D-dur, v r. 1992 v Bloomingtonu, státě Indiana Čajkovského koncert D-dur. V tomtéž roce navštívil ASU Pinchas Zuckermann, kanadský prominentní houslový virtuos, pro
Šest z těchto partitur se zrealizovalo. Po dvaceti osmi letech mně mamka připomněla, že tam někde jsou ještě moje nahrávky z Bratislavy. A tak se sice v horší již kvalitě, ale přece jen zachovaly na magnetofonovém pásku: „Ked sem já byu dvacatročný muádenec“, „Janek z hory ide“, „Ach, tá vojna“ a „Pred muzikú“ - sada verbuňků z Moravskoslovenského pomezí. Byly to nezapomenutelné zážitky, stát před profesionálním orchestrem a nahrávat vlastní úpravy písní, které až do nedávna existovaly jenom na stránkách Sušilova zpěvníku. Bylo to období seberealizace. Chtěl jsem dát OĽUNu šmrnc, který by předčil BROLN, nebo aspoň se vyrovnal této brněnské konkurenci… Se všemi hudebními tělesy jsme často cestovali. Navštívili jsme několik evropských zemí a sjezdili mnoho folkloristických festivalů. Nejslavnější den v mém životě? Připadal na ten 14. červenec, kdy jsme hráli ve francouzské Nice. 4
kteréhož mě pověřili hraním Bethovenovy Kreutzerovy sonaty. Studoval jsem soudobé hudební komponování s Chinery Ungem z Vietnamu a moje profesorka houslí Phyllis Skoldberg, Švédka, byla mi oporou během mých studií na hudební akademii. V sezoně 1999-2000 jsem hrál na kontrabas v Tempe Symphonickém orchestru. Od stejné doby do r.2002 jsem byl členem orchestru Arizona Opera. V r. 1988 jsem byl jedním z mála, kteří se dostali na Deans‘List, čestný seznam studentů s vynikajícím prospěchem. Dvanáctileté studium na Americké Státní Univerzitě jsem absolvoval nejdříve s titulem Magister v hraní na housle a později Doctor hudebních věd s učitelskou hudební nástavbou. Byl jsem členem mnohých dalších hudebních těles a smyčcových kvartet. Hrál jsem po dobu sedmi let sólo housle v italské restauraci Brunello a 5 let v hudební skupině katolického kostela sv. Andreje. Posledních 13 let učím na třech základních školách dechovku a smyčce. V současné době skládám a nahrávám autorské písně v angličtině s americkým historickým textem. Ale moji doktorandskou disertační práci jsem psal na téma „ Méně známé komorní skladby Leoše Janáčka.“ I můj nejsilnější muzikantský zážitek jsem prožíval hraním Dvořákova koncertu v A-mol, Mazurek, a Sukovy Raduze a Mahuleny… Jistě, angličtina je mým druhým jazykem. Do dalších cizích jazyků jsem musel ale také proniknout. Je to němčina, ruština, polština, srbština. Momentálně se učím španělsky, 40% mých studentů jsou Mexičané. Připravuji vlastní webové stránky www. drlphoenix.com.“
Tolik z dosavadního pestrého a bohatého životního putování našeho rodáka, učitele Magistra Ladislava Prčíka, doktora hudebních věd. Už vícekrát se u svých rodičů a u svého mladšího bratra v Mutěnicích objevil. Jezdí sem i se synem Davidem, byl tu i se svojí ženou, Američankou, jejíž praprakořeny jsou ve Švédsku. Letos se mi konečně podařilo s jistou pomocí manželů Prčíkových se blíže poznat s jejich starším synem. Dovolil jsem si ho také pozvat na pravidelnou pondělní zkoušku Mužáků. Svým zpěvem se zapojil, jakoby s námi zpíval odjakživa. V úterý pak jsem si ho pozval k prvnímu dvouhodinovému rozhovoru, z něhož vlastně vznikl tento záznam, v němž jsem vynechal zmínku o jeho malířských pokusech, umění, pro které se už na gymnáziu také rozhodoval, ale zvítězila muzika. A co tu chybí? Produkce věnovaných dvou CD záznamů jeho pěveckých vystoupení s vlastními úpravami pro Orchester l‘udových nástrojov v rádiu Bratislava z r.l982 a současné Free adaptations /volné úpravy/housle L. Prčík. Musím ještě dodat, že tu, ve staré své vlasti našel v čejkovickém lidovém hudebním skladateli, Jarovi Novákovi, „naprosto spřízněnou duši na stejné vlně hudby“. Jejich spolupráce už přinesla i své plody. Mohl jsem si také vyslechnout novou skladbu Jaroslava,Nováka, píseň o sv. Isidoru, patronu rolníků, tedy i vinařů. V přednesu jeho přítele Ladě Prčíka z Phoenixu, stát Arizona. To byla nezapomenutelná tečka za dalšími našimi rozhovory, jak sám Laďa kvitoval „zajímavými na témata života“, s jeho posledními slovy: „Z Arizony budu mít milé vzpomínky!“ No a příslib, že v příštím roce nashledanou opět v Mutěnicích. Ing. Jaroslav Mihola
5
ŠKOLST VÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA MUTĚNICE NOVÝ ŠKOLNÍ ROK 2012/2013 IV.B V.A VI.A VII.A VIII.A VIII.B IX.A
Ředitelka školy: Mgr. Marie Kujová Zástupce ředitelky: Mgr. Vladimír Stupavský Zástupce ředitelky pro MŠ a ŠK: Zdeňka Puškelová Hospodářka školy: Marta Jetelinová Vedoucí stravování: Blažena Bízová
Mgr. Ivanka Vachová Mgr. Blanka Karbusová Mgr. Lada Buchtíková Mgr. Marcela Stupavská Mgr. Stanislava Michnová Mgr. Iva Kovářová Mgr.Milan Kovář
MATEŘSKÁ ŠKOLA Netřídní učitelé Počet tříd: 5 Počet dětí: 115 dětí Třída Berušky Třída Sluníčka Třída Kuřátka Třída Motýlci Třída Medvídci
Mgr. Pavlína Lacinová Mgr. Lenka Švédová PhDr.Ing. Karol Frydrych
Blanka Vaculovičová Gabriela Kujová Jana Mráková Marta Paulíková Věra Hanáčková Zdeňka Puškelová Zlatuše Bírešová Alena Lungová Bronislava Prátová Dagmar Pochopová
Učební plány a osnovy: V prvním až devátém ročníku má škola vlastní vzdělávací program „ Škola pro všechny“. V mateřské škole dle vlastního vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání – „Tajemství stromů“. ŠD: Dagmar Pochopová, Bronislava Prátová
ZÁKLADNÍ ŠKOLA
Školní družina Dvě oddělení školní družiny jsou naplněna maximálním počtem dětí 1.,2.,3. tříd.
Počet tříd: 13 Počet žáků: 255 žáků
Školní klub Nabízíme různorodou činnost pro děti, které chtějí aktivně prožít svůj volný čas.
Třídní učitelé v jednotlivých třídách I.A I.B II.A III.A III.B IV.A
Mgr. Jitka Hamšíková Mgr. Gabriela Komínková Mgr. Jitka Olexová Mgr. Markéta Labudová Mgr. Drahomíra Čechovská Mgr. Jiřina Hřibová
V prostorách ŠK v odpoledních hodinách probíhá v ýuka hr y na hudební nástro je – odloučené pracoviště ZUŠ Dolní Bojanovice a soukromá v ýuka hr y na hudební nástroje p.uč. Jaroslava Nováka 6
ORGANIZACE ŠKOLNÍHO ROKU 2012/2013 Období školního vyučování ve školním roce 2012/2013 začalo ve všech základních školách v pondělí 3.9.2012. Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno ve čtvrtek 31. ledna 2012. Období školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 28. června 2012. Podzimní prázdniny připadnou na čtvrtek 25. října a pátek 26. října 2012. Vánoční prázdniny budou od 22.prosince 2012 a skončí ve středu 2. ledna 2013. Vyučování začne ve čtvrtek 3. ledna 2013. Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 1. února 2013. Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou od 11.2. – 17.2.2013. Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 28. března a pátek 29.března 2013. Hlavní prázdniny budou trvat od soboty 29. června 2013 do neděle 1. září 2013. Období školního vyučování ve školním roce 2013/2014 začne v pondělí 2. září 2013. Provoz školy Ve všech budovách ZŠ a MŠ pracuje 6 uklizeček a 1 školník. Ve školní jídelně se na přípravě jídla podílí 6 kuchařek a 1 vedoucí stravování. V novém školním roce přeji všem radost a spokojenost založenou na spolupráci a vstřícnosti. Mgr. Marie Kujová - ředitelka školy 7
MUTĚNICÉÉÉ, MUTĚNICÉÉÉ, NEJLEPŠÍ JSOU V REPUBLICÉÉÉ Když na začátku června vyhrály žačky Základní školy z Mutěnic Coca-Cola Školský pohár, začaly se těšit na prázdniny. Věděly totiž, že nebudou jen tak obyčejné. Dívky se po triumfu dověděly, že je čeká cesta na Olympijské hry do Londýna. Bylo to až neuvěřitelné. Holky z obce Mutěnice, která má necelé 4 tisíce obyvatel, porazily v Coca- Cola Školském poháru zby tek republiky a mohly začít balit do Londýna. Z a odměnu navštívilyolympijské finále žen ve fotbale.Večerní zápas sledovaly přímo na stadionu, a to ne ledajakém. Hrálo se na posvátném Wembley Stadium. „Strašně moc se těšíme, to se jen tak někomu nepoštěstí,“ hlásily dívky před odletem do Londýna. Letadlo s 16 mladými fotbalistkami tedy odletělo 9.8. 2012 z pražského ruzyňského letiště a po příletu následovala okružní jízda Londýnem. Po uby tování v hotelu na okraji města byl naplánován oběd a odpočinek. Večerní program zakončiljiž zmíněný finálový zápas. „Mutěnicééé, Mutěnicééé, nejlepší jsou v republicééé,“ daly o sobě dívky nahlas vědět ještě před sta-
dionem ve Wembley. Přitom nechybělo mnoho a místo holek z Morav y mohl bý t v Londýně někdo jiný. „Vzpomeňte si v semifinále na ty penalty,“ připomněl dívkám klíčový okamžik finálového turnaje ještě v letadle jejich trenér. Právě semifinálový zápas vyhrály žačky z Mutěnic sice zaslouženě, ale až po velmi napínavém penaltovém rozstřelu. Pak zvládly i svoje finále a odměnou jim byla vytoužená cesta na olympiádu.„Super, paráda, to je nádhera,“ rozplývala se děvčata. Mávnutím proutku se najednou ocitla na jednom z nejmodernějších stadionů světa. Naše fotbalistky byly mezi 80 tisíci diváky a sledovaly finálový zápas olympijského turnaje ve fotbale žen mezi USA a Japonskem, navštívily centrum města a mohly
8
tak obdivovat nejnavštěvovanější místa v Londýně, např. Trafalgar Square, Tower Bridge nebo Big Ben. Na závěr dvoudenního pobytu měly navíc tu čest podívat se do Českého olympijského domu. Zde se scházeli nejen fanoušci, ale i spor tovci. Měly zrovna to štěstí, že se potkaly s olympijským vítězem z Atlanty 1996 v kanoistice a současným trenérem Martinem Doktorem.Kromě spousty zážitků ochutnaly i místní specialitu Fish and Chips a prázdninovým výletem na Olympijské hr y udělaly poslední tečku za 10. ročníkem Školského poháru Coca-Cola. Ten patří již do minulosti, tak ať žije Školský pohár Coca-Cola 2013, kde určitě zase nebudeme chybět. zpracoval: Mgr. Milan Kovář
POBYT V LONDÝNĚ OČIMA MLADÝCH FOTBALISTEK Kdy ž jsme na začátku června vyhrály Coca cola Školský pohár, začaly jsme se dvojnásobně těšit na prázdniny. ,,Poletíme přece do Londýna,“ znělo z našich úst. Přesněji to bylo finále v ženském fotbale, které se konalo na stadionu ve Wembley. Když se blížil den odjezdu, všechny jsme měly sbalené všechny potřebné věci. Jen jediné, co nám – ještě neletícím - vrtalo hlavou, zda zvládneme let v letadle… Ve čtvrtek brzy ráno na naši výpravu složenou z hráček a trenérů čekal minibus před školou. Ten nás přivezl do Prahy na letiště Ruzyně, odkud jsme vzletěli směr Londýn… Při letu naštěstí nedošlo k tzv. turbulencím, tudíž jsme měli velmi pohodlný let. Na londýnském letišti Heathrow nás již očekávaly vítězky ze Slovenska. Pak už jsme se jeli všichni ubytovat na náš hotel. Po cestě na hotel jsme se však ještě zastavili u katedrály sv.Pavla, kde jsme měli menší rozchod na focení. Pak už jsme opravdu zamířili směr hotel, sice se nám poštěstilo uvidět nějakou tu památku, např. London Eye, Tower Bridge či Westminsterský palác, ale je-
nom z oken autobusu. Hotel byl luxusní, nejen pokoje, ale i všechno okolo (recepce, restaurace, prostředí,..). Po odpočinku jsme se i s našimi trenéry vydali na očekávaný stadion ve Wembley, kter ý byl od hotelu vzdálený asi 23 km. To je necelá půlhodina cesty. Ale my jsme museli vyjet dřív, abychom stihli i rozcvičení hráček, což bylo opravdu zajímavé. Ale přece jenom samotný zápas byl zajímavější. Ta atmosféra okolo nás hrála určitě důležitou roli. Jenom kolem nás proběhla Mexická vlna, museli jsme se hned přidat. Ostatní okolo nás fandili: „USA,USA!“ Tak jsme křičeli s nimi. Samozřejmě anglicky. Česky se tam totiž vůbec nedorozumíte. A tak 9
jsme si všechny vyzkoušely, zda jsme si zasloužily danou známku z anglického jazyka. Při cestě ze stadionu jsme zkoušely, zda nám ještě slouží hlasivky. A když jsme se pak všichni odebrali na své pokoje, lehli jsme si do postelí a hned usnuli, tedy aspoň většina z nás. Již od začátku druhého dne jsme měli napilno. Museli jsme brzo vstávat, nasnídat se, sbalit si věci a opustit hotel. Poté následovala celodenní prohlídka po Londýně. Nejprve jsme dostali rozchod u Big Benu, kde jsme se mohli kochat krásnou velkou věží s hodinami, kterým hrálo Londýnské oko krásné panorama. Po přejití dvou křižovatek jsme byli na velmi známém Trafalgarském
náměstí, kde se vprostřed náměstí tyčil Nelsonův sloup s jeho sochou na topu. Při tomto rozchodu jsme měli čas nakoupit suvenýry domů svým rodinám, které žily ve starostech o nás. Když už jsme měli nakoupeno, pomalu jsme se přesunuli do jedné z místních restaurací na tradiční anglické jídlo, což je Fisch and Chips (ryba s hranolky). Bylo to výtečné a opravdu netradiční jídlo. Poté následovala překva-
pení, ano, najednou jsme anglickým dvoupatrovým autobusem přemístili do Czech House, který byl sídlem českých reprezentantů. Tam jsme někteří potkali známou Kateřinu Neumannovou, jiní jsme hráli basketball, stolní fotbálek či se dívali na velkoplošnou televizi… Pak už následovala jenom cesta na letiště a odtud jsme letěli směr Praha. Cesta zpět byla též bezproblémová, nad Prahou jsme měli menší
turbulence, ale všichni jsme to zvládli jak psychicky, tak fyzicky. A pak jsme unavené, ospalé a vyčerpané jely minibusem směr domov Mutěnice, kde nás čekali naši rodiče s otevřenými náručemi. Tento výlet byl nezapomenutelným zážitkem pro nás všechny, určitě na něj budeme vzpomínat jenom v tom nejlepším. Za fotbalistky Tereza Lamáčková
Ze života mateřské školy „Lesy rukou“ nad hlavami a výkřiky „paní učitelko, paní učitelko, já, ještě já“, tak vypadají rozhovory s dětmi v mateřské škole na počátku každého školního roku. Spousty dojmů, radost z toho, že je mají komu sdělit. Tak a teď se to musíme ještě naučit. Vyprávět, naslouchat, povídat si, skládat slova do vět tak, aby nám bylo rozumět co chceme říci, nezapomenout myšlenku, úspěšně vyslovit hlásky, které ještě příliš neumíme vyslovit. K tomu všemu nám často ve školce slouží ranní kroužek. Vypadá to asi tak, že se usadíme v kruhu na koberci s nožkama zkří ženýma, všichni na sebe
jménem té, která si s nimi povídá. Někdy téma rozhovoru spontánně v yberou děti, třeba: „My jsme byli v nedělu v ZOO a byli tam hadi – krajta“. A my jsme zase byli o prázdninách v Řecku, v moři byly velké vlny a já už umím plavat. Jindy zvolí směr povídání učitelka: „Když jsem šla dnes ráno do školky, viděla jsem na drátě vlaštovku.“ A máme téma pokaždé na půl hodiny. Teď ještě jak to udělat, aby promluvily všechny děti a sdělily pokud možno to nejdůležitější co mají na srdci. A že toho je. A tak se postupně učíme hlásit se o slovo, počkat, až na mne přijde řada,, naslouchat kamarádům, pamatovat si, co jsem chtěl říci. Uřídit takový rozhovor dá zpočátku pořádnou práci, ale až se to naučíme, tak si potom moc hezky popovídáme a hodně se toho dovíme. Za mateřskou školu napsala Učitelka MŠ Jana Mráková
dobře vidíme a napřed se pozdravíme. Nejčastěji krátkou básničkou, kterou umí již všechny děti: „Na zemi sedíme, za ruce se držíme, popřejeme si dobrý den, ať 10
jsme každý spokojen. Ať se máme všichni rádi, protože jsme kamarádi. Dobrý den děti“ – pozdraví děti učitelka a ony odpoví „dobr ý den paní učitelko Jano“, vždy
Úroveň klasifikace na C. k. slovanském ústavu ku vzdělání učitelů v Brně v 19. stol. Mám rád staré české černobílé filmy, označované jako „pro pamětníky“. Sympatická je nejen dobová čeština, hudba či oblečení, ale i pohoda, srdečnost, skromnost a um protagonistů. Po shlédnutí několika takových filmů si můžeme udělat představu, jaké postavení v jejich životě zaujímala kultura. Dříve narození spoluobčané potvrdí, že například zpěv patřil k jejich bezprostředním projevům – pělo se nejen v kostele, ve škole či hospodě, etc., ale i při práci na poli či večerních setkáních se sousedy. Samostatnou kapitolou byla divadla, která žila prostřednictvím farních cyrilských jednot, jednoty Orla, Sokola a dalších spolků i na malých dědinách. Bez nadsázky se dá konstatovat, že hudba byla přirozenou součástí jejich života. Tehdy ještě platilo: „Co Čech, to muzikant.“ Dalo by se tedy
předpokládat, že na vysvědčení žáků z hudební výchovy bude dominovat stupeň nejvyšší. Bylo tomu ale opravdu tak? Jakou hudební průpravu absolvovali kantoři 2. pol. 19. stol., kteří měli „na svědomí“ tu nemalou muzikalitu následných generací? Rád bych se nyní podělil o několik málo faktů týkajících se C. k. slovanského ústavu ku vzdělání učitelů v Brně, které jsem v průběhu letních prázdnin zjistil v Archivu města Brna. Z pestré škály předmětů byly cíleně vybrány výchovné – náboženství, hudební výchova, výtvarná výchova, tělesná v ýchova – tedy ty, které jsou dnes na okraji priorit. Tabulka uvádí, kolik studentů 1. ročníku školního roku 1871/1872 dostalo v daném předmětu příslušný kvalifikační stupeň. Hvězdička značí známku eléva po opravné zkoušce.
KLASIFIKACE
PŘEDMĚTY Nábo- Hra na Hra na Kreslení TěloZpěv ženství varhany housle od ruky cvik
velmi dobrý
4
3
3
6
1
5
dobrý
9
6
11
7
7*
10
dostatečný
9
12 *
8 **
8
14
7
nedostatečný
0
1
0
1
0
0
11
Z tabulky je patrno, že propadli dva studenti – ze zpěvu a hr y na varhany. Jeden elév dostal po reparátu z předmětu kreslení od ruky hodnocení dobrý, leč s poznámkou „nemá vloh“. Opravnou zkoušku ještě úspěšně složili další tři studenti, dva ze hry na housle, jeden ze hry na varhany. Pro pochopení kontextu nutno dodat, že ve 2. pol. 19. stol. byla funkce ředitele kostelního kůru a školy (rector chori et scholae) namnoze propojena a naše vlast nazývána „Konzervatoří Evropy“. Zatímco tehdy nebylo kantora, který by neovládal hudební nástroj, nyní patří učitel-hudebník k menšině. Liberálně aplikovaná výchova nemotivuje dnešní mládež kulturu vytvářet a být její součástí. Proč také, vždyť je jí – díky médiím – všude dost. Výsledkem konzumního životního stylu však není jen společenská pasivita, ale i alarmující vzestup počtu obézních dětí. Přes zprávy o úpadku českého školství, a to na všech frontách, výsledné známky na vysvědčení vypadají překvapivě dobře – mít z hudební, výtvarné, tělesné výchovy či náboženství na základní škole jedničku je dnes téměř samozřejmostí. Jsou naši žáci skutečně tak výborní? Anebo jsme svědky degradace hodnotového systému? Karol Frydrych
KULTURA Vinařské slavnosti v novém Hlavní změnou Vinařských dnů v Mutěnicích, a to podstatnou, bylo to, že se konaly v nově otevřeném přírodním areálu, který je podle vyjádření většiny lidí opravdu krásný a Mutěnice si takový stánek kultury určitě zaslouží. Otevření se sice stihlo za minutu dvanáct, ale jinak všechna čest. Tolik úvodem a nyní už k jednotlivým dnům. Začněme pátkem. To zahajujeme vždy nějakým divadlem. A nejinak tomu mělo být i letos. Po trochu rozporuplném loňském představení „Pražáci na vinařských stezkách“ nechtěla kulturní komise nic zanedbat a už
12
na jaře zajistila divadelníky z Ořechova s kusem „Rychlé šípy z Oltecu aneb Opereta třetího věku“. Ale kulturní komise míní a příroda a nemoci mění. Vše změnila telefonická zpráva z Ořechova, že hlavní představitel onemocněl, a že se představení nemůže konat. A babo raď! Naštěstí ořechovští podali pomocnou ruku a domluvili jako záskok divadelníky z Boleradic. Ten pověstný trn z paty byl však vytažen jenom napolovic. Boleradičtí nabídli hru Nikolaje Vasiljeviče Gogola REVIZOR. Pokud měl být divadelní pátek zachován, jiné řešení nebylo, a tak zbyl jen povzdech
„přijdou diváci i na Gogola?“ Ale v tomto ohledu diváci překvapili a přišli v hojném počtu, přestože počasí nevěstilo nic dobrého. A nebyli zklamáni. Boleradičtí „profesionální“ ochotníci byli extra třída. Jenomže všem trablům pořád nebyl konec! Střecha areálu sice byla dokončena za pět minut šest, ale zastřešena jenom deskami ne však šindelem. A příroda měla jako ostatně vždycky navrch. Z deště, který občas padal, se některé kapky prodraly přes prkna na účinkující a jenom díky velkému stanu pro diváky ne úplně i na ně. Divadlo skončilo sice za malého deště, ale s velkým aplausem hlediště, které několikrát vyvolávalo výborné boleradické herce na zvlhlou scénu. Tím však páteční večer zdaleka neskončil. Mutěnická skupina Žízeň
a hlad ve 22 hodin křtila nový hudební nosič. A samozřejmě křest CD byl provázen koncertem skupiny se svými hosty a pro mnohé diváky byl překvapením moderátor křtu pan Franta Uher, kterého asi není, hlavně pro posluchače Jihu a koncertů dechovek, představovat. Další host skupiny, mutěničtí Mužáci, se představili poněkud netradičně v kšiltovkách a černých brýlích rockerů i s netradiční skladbou. Koncert začal pomalu gradovat a rozvášňovat hlediště, ale rozvášňovat se začal také déšť, který byl stále intenzivnější, takže za chvíli nebylo na pódiu mnoho suchých míst, a i Franta Uher v dost zvláštním prostředí dokonferoval tento koncert. Závěr koncertu byl ale hodně hektický a skupina přidávala nové a nové kusy a lidem déšť přestal vadit. 13
SOBOTA Jestliže pořadatelé, vědomi si pátečního počasí, se určitě dívali na nebe plné mraků oprávněně, protože „soplilo“ pořád, sobota proběhla jakžtakž. Průvod od radnice, který vyšel v půl čtvrté, byl opravdu pestrý a hýřil všemi možnými kroji. V čele dva jezdci na koních s prapory, dva kočáry s účinkujícími a další a další soubory v krojích. Opravdu barvami zářící průvod, který snad probudil celou dědinu, a všichni směřovali k novému amfiteátru, kde začal hlavní program Vinařských dnů Začátek obstarala jako vždy divadelní scénka „Zarážání hory“, ve kterém se představili ochotníci z Mutěnic a mimo jiné vtipně glosovali i dění v naší obci. Přestože i jim trochu zařádil divadelní šotek, vše proběhlo, jak mělo i s potleskem diváků. P a k n a s to u p i l a š ňů r a folklorních souborů, kterou nemohl začít nikdo jiný než místní Mužáci, kteří udělali (někteří) také kus práce při přípravě celé akce.Ta příprava není vůbec jednoduchá a těm, kteří tyto slavnosti připravují patří velký dík! Mužáky, aby se odlehčilo trochu jejich mužným hlasům, vystřídaly děti z folklorního soubor u J atelink a z Moravské Nové Vsi. Děti
vystoupení bavilo a je to, zvláště v dnešní době, kdy děti svádí úplně jiné druhy zábav y, v yplnění volného času více než dobré. Po mužích a dětech nemohl vystoupit nikdo jiný než ženy, a to ženský sbor Lipina z Hroznové Lhoty. Jejich kroje i písničky se dost výrazně lišily od místních a jejich vystoupení přispělo k pestrosti programu. No a další výborný soubor měl úplně stejné jméno: Lipina, ale náplň programu úplně jinou. Komplexní soubor předvedl komplexní folklorní pásmo a bylo moc dobré. Všechna čest. Díky vám, folkloristé z nám blízkého Vracova. Pak to chtělo opět trochu zaburácet, a tak zase nastoupily mužské hlasy, a to hlasy Mužáků z Korytné, což je také oblast úplně odlišná od našeho Podluží. Závěr programu obstarává největší hvězda a nejinak to bylo i u nás v Mutěnicích. Folklorní soubor Kunovjan. Tečka celého programu to byla náramná a „gumoví tanečníci“ rozpohybovali už trochu zemdlené hlediště, ale nejenom tanečníci ale hlavně tanečnice, samozřejmě. Ti všichni dokazovali, že naši předci, z jejichž dědictví všechny soubory čerpají, nebyli žádní zádumčiví a pomalí lidé, ale lidé plní temperamentu a radosti ze života.
A konečně přestávka i na občerstvení. Ne však moc dlouhá, protože je potřeba udat i obří hrozen, který už tradičně připravila Výzkumná stanice vinohradnická. A vylicitovat nějaké peníze z dražby, protože dražba určí majitele hroznu i archívních vín, se pokusil po roční přestávce pan Strnad, který dokazoval, že umí dražit nejenom holuby, ale i jiné komodity. Výtěžek dražby bude použit na slovácké vyzdobení našeho nového areálu. Konečně si mohl vydechnout pan Milan Mráz, který celé odpoledne provázel slovem a mnoha informacemi pro přespolní návštěvníky, kteří se mohli poučit na výstavě a ochutnávce zhruba 50 odrůd hroznů révy vinné, kterou tradičně zajišťoval Vinařský spolek, a také mohli 14
ochutnat víno a burčák vinařů z vinařského občanského sdružení Búdy Mutěnice. Myslíte, že už toho měli účastníci slavností dost? Někteří určitě, ale jak hezkou náladu dokáže přivodit víno z jižní Moravy, jak dokáže zdravě nadopovat, ukázali ti, kteří vytrvali, a které cimbálová muzika Slovácko mladší stále poháněla k užívání si krásného dne. A to byl přece účel celých dnů vinařů, zapomenout na všechno špatné a aspoň na chvíli se pobavit a rozveselit u dobré muziky, u dobrých tanců, u dobrého vína a burčáku. A za rok se zase přijeďte do Mutěnic pobavit! Pavel Trávník
DÉLKY A ZNAČENÍ TRAS trasa č. 1 .......... 12 km trasa č. 2 .......... 9 km trasa č. 3 .......... 4 km
COŽ
TAKHLE DÁT SI... TROCHU ETIKETY? Svatba bezpodmínečně přinese matce nevěsty řezané květy). V dnešní době jsou zejména v městském prostředí obvyklé menší svatby, zvou se pouze blízcí příbuzní, přátelé. Počet bývá různý.Je třeba dbát, aby počet zvaných ze strany nevěsty a ženicha přibližně odpovídal. U zcela malých svateb, u prvního sňatku, je hrubý nezpůsob a obvykle projev nezralosti nepozvat rodiče. (Není to pouze faux pas společenské, ale selhání lidské, které nebývá možné vysvětlit pouze omluvou a později ho mladý pár zpravidla lituje). Na venkově
Svatba je jednou z nejvýznamnějších událostí v životě rodiny. Rituál jejího průběhu je dosti propracovaný a do dnešního dne alespoň v základních pravidlech respektovaný. Každá výjimečná situace je zároveň situací stresovou, a je tedy výhodné nechat se vést společenským rituálem, co, kdy a jak dělat. Mladý pár by se měl rodičům z obou stran přinejmenším představit samozřejmě před svatbou. Není třeba pořádat obřadné zásnuby, ale sluší se, aby ženich rodičům nevěsty oficiálně sdělil svůj úmysl. (Nejvhodnější příležitostí je nedělní oběd, budoucí ženich 15
se ještě leckde udržuje zvyk vystrojit dceři bohatou svatbu, a této tradici bývá nutné se podvolit. Hosty zveme ústně či písemně. Svatební oznámení se rozesílá širšímu okruhu známých a nemá platnost pozvánky. Na oznámení odpovídáme blahopřáním, telegraficky nebo písemně. Do obřadní síně čí kostela jezdí dnes svatebčané obvykle auty. Vůz nevěsty jede poslední. Před obřadní síní, zorganizuje posloupnost hostí příslušný úředník. Ze Společenského rádce pro tento případ vybíráme: „Pořadí hostí v průvodu do kostela je všude odlišné. Nejčastěji bývá zvykem, že ženich s nevěstou končí svatební průvod, jejž zahajují družičky a mládenci, za nimiž jdou rodiče snoubenců. Někde jde nevěsta poslední s prvním mládencem nebo družbou, aby nemusela čekat na ženicha. Před oltářem nevěsta svlékne pravou rukavičku a odevzdá ji s kyticí nejbližší družičce. Ženich se postaví po pravé straně nevěsty. Dokud mluví duchovní sedí všichni hosté, jen k oddávacímu obřadu všichni vstanou a nevěsta se ženichem pokleknou. Pak jim duchovní podá posvěcené prsteny, sváže ruce a požehná jim.“ Tradičně bývá za hostitele pokládána rodina nevěsty. Před odchodem na svatební obřad může být už připraveno lehké pohoštění. Alkohol se podává jen ve velmi omezeném množství. Povinností ženicha je obstarat snubní prstýnky a svatební kytici. Po obřadu bývá pořádán slavnostní oběd v domě nevěsty nebo v restauraci. Náklady se dělí mezi obě rodiny, rodina nevěsty hradí jídlo, rodina ženicha nápoje. Při svatební tabuli platí zásady stolování pro slavnostní či oficiální oběd. Novomanželům je vyhrazené čestné místo v čele stolu. Napravo od nevěsty sedí rodiče ženicha, nalevo od ženicha rodiče nevěsty, pak hosté podle
stáří, postavení a příbuzenského poměru. Novomanželé přijdou k tabuli teprve tehdy, až se sejdou všichni hosté. Mají právo odejít ze svatební hostiny jako první a nemusí se s nikým loučit (přirozeně až po jídle). Za zdárný průběh a ukončení svatebního veselí odpovídá hostitel čili otec nevěsty. Svatební dary jsou jedinou výjimkou, kdy bychom měli mít na paměti především praktičnost, vybavení domácnosti. Dar by měl věnovat každý pozvaný, rodiny pochopitelně mohou dávat společné dary. Je vhodné, aby se příbuzní předem domluvili, aby se novomanželům nesešlo několik stejných dárků, byť i praktických. Podoba svatebního oděvu podléhá módě, místním, krajovým a rodinným zvyklostem. Za nejklasičtější a nejtradičnější úbor nevěsty jsou pokládány dlouhé bílé hedvábné šaty se závojem (původně s myrtovým věnečkem). Při svatbě patří k bílým dlouhým šatům nevěsty frak nebo smoking ženicha. Nehodí se, aby dlouhé bílé šaty (jsou znakem nevinnosti) měla žena starší a ta, která se nevdává poprvé. Každopádně by měl být oděv všech svatebčanů slavnostní (pochopitelně to ale neznamená velkou večerní toaletu). Nevěsta by neměla mít nápadné šperky. Oděv svatebčanů je zvykem zdobit větvičkou myrty. Zdroj: chovani.sweb.cz
16
MUTĚNICKÉ KRUPOBITÍ, STAROSTKA A POŠTOVNÍ HOLUB Celé Mutěnice měly tehdy smůlu. Krátké krupobití, které se druhou prázdninovou neděli přehnalo přes ves, působilo jako kulometná palba. Sklidilo úrodu ze záhonů i stromů. Pěticentimetrovým kroupám tvaru disku neulétli ani ptáci. „Byly to haldy krup. Mezi kusy ledu na mě vykukovala holubí hlava. Myslela jsem, že už nežije, ale když jsem přišla blíž, mrklo na mě jeho oko“, popisuje Jana Uhriková. Polomrtvého opeřence vyprostila z ledové hromady a odnesla domů, aby se o jeho pochroumané tělo snad nepoprali psi nebo kočky. První den nejedl, ani nepil. Nepostavil se na nohy a pravé křídlo vláčel po zemi. Druhý den bylo veseleji. V misce ubylo zrní a v prázdném kotci králíkárny, kde našel přechodný pobyt, se konečně postavil na okroužkované nohy. Nebyl to totiž obyčejný holub, jakých létá nad střechami stovky. Byl to „závodník“, pro kterého mají kroužky na nohou stejný význam, jako pro lidi občanka. Na bíle zbarveném měl vyražené PL-11 090 PZHGP 2040, na červeném 3729 K – 12. PL mají holubi z Polska. Poláci mají trochu odlišné číslování než u nás, vygůglovat“ jeho majitele nebude tak snadné… Jak se ale mohl polský „pošťák“ dostat do Mutěnic? Polští holubáři je snad vypouštěli z Rakouska či z Německa. Pro takové vytrvalce nejsou stovky kilometrů žádná problémová vzdálenost. Asi se oklikou vyhýbal té bouřce a nestihl to. Chovatel čeká doma jistě ještě nějaký ten týden, jestli se mu zbloudilec vrátí… Pokus o v yhledání polského majitele přes počítač zpočátku ztroskotá. Písmena
PZHGP Google sice najde: Polski Zwiazek Hodowców Golebi Pocztowich – Polský svaz chovatelů poštovních holubů. Ale na všechny údaje z kroužků pacienta vyhledávač vám odpoví, že „neexistují žádné záznamy, které by odpovídaly sděleným výrazům“. Aha, stránky mají v kontaktech naštěstí mailové adresy. Mailový dopis s informací, že polský poštovní holub je zraněný v Mutěnicích u Strakonic v Česku a po rekonvalescenci bude vypuštěn na cestu domů, byl poslán 17. července. A v Polsku svého holuba identifikovali. „Witam, golab pochodzi z naszego oddzialu Kamienna Góra. Z powazaniem M.G.“ Město, severně asi 50 km od Trutnova, leží zhruba kolem 300 km od Strakonic. „Ráno, ve středu 1. srpna vystartoval už nedočkavý „šampion“ rovnou na sever. Zamával nám křídly a ani nezakroužil nad střechami Mutěnic“, podává zprávu jeho zachránkyně, starostka Mutěnic, Jana Uhriková. „Ošetřovaly jsme ho s dcerou Ditou tři neděle. Poslední dobou natolik nabral sílu, že se mu už v zajetí nelíbilo. Veterinář nám řekl, že se dostatečně zotavil, a že je schopný doletět domů. Tak jsme ho vypustily.“ Já už jen dodám, že podrobně celý případ sledovaly noviny STRAKONICKO. Články: Holub s poštou nedoletěl, Poštovního holuba zachránily před smrtí a Holub zamířil do Polska. A že nám mnohým známé, starostka strakonických Mutěnic se svou dcerou, si zaslouží náš obdiv. Ing. Jaroslav Mihola
17
HISTORIE OBCE Tělovýchovná jednota SOKOL Historie Sokola má své pohnuté kořeny, které sahají až do 19 století. Již v roce 1862 se formovaly pr vní tělovýchovné spolky Sokola, které založil a pojmenoval Miroslav Tyrš. Programem Sokola bylo pěstovat národní uvědomění českého a moravského lidu s tělovýchovou, protože v něm vidělo pomocníka v boji proti národnostnímu útlaku za Rakousko-Uherska a germanizaci. K národním buditelům patřil nejen Miroslav Tyrš, ale i Jindřich Fügner, Josef Dobrovský, František Sušil, Josef Jungmann, Karel Havlíček Borovský, Jaromír Erben a další …
Náčelník Sokola Tyrš propagoval antické názory na tělesnou v ýchovu stejně, jako starosta Fügner. V Mutěnicích svolal učitel Rudolf Z avadil dne 26.12.1918 o b č a n y n a přednášku, na níž nabídl přítomným, že je ochoten v Mutěnicích tělocvičnou jednotu Sokol založit, budou-li souhlasit. Souhlasili. Ke skutečnému založení Sokola došlo dne 9.3.1919. Po dobu tří měsíců všechno vedl a řídil sám učitel Rudolf Zavadil. V té době zastával funkci starosty, jednatele a náčelníka. První valná členská schůze proběhla dne 9. 6. 1919 za
18
účasti 16 činných a 18 přispívajících členů. Byl zvolen první výbor ve složení: Rudolf Zavadil - starosta – vzdělavatel, Jan Blaha - místostarosta Josef Havlík – jednatel, Václav Vagunda - pokladník, Jakub Štěpánek – náčelník. V prvopočátku byla TVJ Sokol Mutěnice přičleněna k TVJ Sokol v Čejči až do roku 1927, kde v tu dobu byl pravděpodobně okrsek a náležela k župě Brněnské. Později byla Jednota osamocena s příslušností pod okrsek Hodonín v župě Komenského, se sídlem v Uherskem Hradišti a od roku 1921 pak v župě Slovácké. Hlavní náplní Jednoty Sokolské byla cvičení tělesná, cvičení na nářadí, vycházky a výlety. Později byly zavedeny do cvičení lehkoatletické prvky – běhy, skoky a jiné, současně s tím i některé kolektivní míčové hry – odbíjená a házená. Z počátku cvičili jen muži, od poloviny roku 1919 žáci i ž ačk y. Odbor dorostu chlapců a děvčat byl založen až 4.září v roce 1922. Dále byl založen i pěvecký
sbor, který vystupoval na besídkách a státních oslavách. V prosinci roku 1924 získala Jednota licenci na provoz němého kina. Zakoupen byl promítací přístroj a dynamo na výrobu elektrického proudu. MUDr. Václav Chludil zapůjčil benzínový motor na pohánění dynama. Částka na zaplacení zařízení ve výši 14.tis. Kč byla získána půjčkou od členů Sokola i od některých nečlenů. Ve třicátých letech byla zakoupena pro kino zvuková aparatura. Před tím, při promítání němých filmů, hrával v kině malý sokolský orchestr. Z výnosů kina byly postupně členům vráceny peněžité půjčky. Všechny funkce a práce v kině byly prováděny zdarma členy kino - odboru Sokola. To všechno zařídil a vedl pan učitel Josef Diviš. Jednota po celou dobu svého trvání soustavně a cílevědomě prováděla pravidelnou osvětovou a vzdělávací činnost. Před nastoupenými šiky cvičenců byly pořádány přednášky jak pro členstvo, tak i pro všechny občany v sále. Osvětový úsek vedl volený funkcionář – vzdělavatel. Z vlastní sokolské trvale doplňované knihovny bylo prováděno půjčování knih členům i nečlenům. První cvičební místností Jednot y byla velká třída ve staré škole. Do roku
1920 cvičili v této třídě společně Orel a DTJ. V roce 1921 bylo však cvičení ve škole skončeno. Do žní téhož roku cvičilo se ve stodole u Brablců a od 14. září 1921 v sále u Dopitů. První letní hřiště bylo za starou školou, říkalo se tomu „cvičiště“, později se pak cvičilo za nádražím pod Lindičkami. Jednota ke cvičení pořídila nářadí: bradla, hrazdu, žíněnky, činky, pro ženy kužely a jiné. Kruhy byly pořízeny až v letech 1934 – 35, a to po úpravě sálu pro zmíněná nářadí (byly vtaženy nosné kolejnice pod strop sálu). K úhradě za nákupy a provoz sloužily peníze, které Jednota získala vlastní činností: veřejná cvičení, divadla, kino, členské příspěvky, půjčky a dary členů. Výsledky tělocvičné činnosti Jednoty během roku přiváděly na místních či okr19
skových veřejných cvičeních pořádaných v Mutěnicích mnoho cvičenců i občanů. Velmi pilně se členové zúčastňovali i veřejných cvičení Sokola v okolí a někdy i v poměrně vzdálených místech. Dopravu účastníků na cvičení mimo obec zajišťovaly koňské potahy členů Sokola a Státního statku. Jezdívalo se na žebřiňácích, na kolech i vlakem. Formank y byly zdarma, vlak si platili členové sami. Nemajetným členům byla často cesta vlakem zaplacena z pokladny Jednoty. V roce 1926 se v Jednotě v Mutěnicích pilně nacvičovaly povinné skladby na VIII.Všesokolský slet v Praze. Nezachovala se zpráva o počtu účastníků ani jejich jména. Jen zápis ze schůze 25. 6. 1926 uvádí, že účastníkům byly podány pokyny o sletových přípravách, o společném odjezdu a byly
jim předány sletové legitimace i sletové odznaky. V roce 1927 cvičilo na sletu v Bratislavě 6 mužů, 5 žen a 3 dorostenci – z členů: Jan Kůřil, Josef Balus, František Berka, Augustin Charuza a další. Slet v Bratislavě se konal 3.-6. července. V roce 1928 zúčastnili se dva členové Sokolského zájezdu do SKOPLJE v Jugoslávii, a to František Ilčík č.23 a František Balaštík. V roce 1932 na IX. Všesokolském sletu cvičili 3 dorostenci skladbu s lesklými tyčemi. Dále se sletu zúčastnila jedna cvičící žena a 5 členek necvičících. V roce 1931 byl zřízen u Sokola podobor kopané, který se v krátké době osamostatnil a nesl název Sportovní klub SK Slávia Mutěnice. (O příčinách rozchodu jsem se zmínil v kapitole o historii kopané). Práci Sokola značně narušila hospodářská krize třicátých let dvacátého století. Zejména finanční situace v Sokole byla velmi zlá. Nebylo peněžních příjmů a velmi upadala tělocvičná i spolková činnost. Při Jednotě byla zavedena funkce sociálního referenta, který se staral v rámci Sokola o pomoc postiženým členům a jejich rodinám. Po okupaci ČSR nacistickým Německem a nařízením říšského protektora byla
spolková činnost Sokola v roce 1939 zakázána. Po ukončení II. světové války až v roce 1946 Jednota obnovila činnost. Cvičilo se v sále u Švagerků, sál u Dopitů, byl přebudován k tr valému provozu kina. Činnost opět v ykazovaly všechny složky: žactvo, dorost, ženy i muži. V letech 1947 – 1948 všechny složky pilně nacvičovaly skladby na X. Všesokolský slet. Vyvrcholením všeho snažení bylo Veřejné tělocvičné vystoupení Sokola v Mutěnicích na hřišti pod Bůdama a velmi početná účast členů
mutěnické Jednoty na X. Všesokolském sletu, v červenci 1948 v Praze. Zúčastnily se i tyto ženy: Jitka Divišová – Sýkorová, Zdena Divišová, Blažena Kratochvílová –Krupanská, Marta Krupanská, Zdena a Lídie Sedláčkovy, Marie Bílková, Marie Kramlová, všechny jako cvičící. Muži: Miloslav Horecký, František Mokruša, Josef Hercog, Josef Drbal, jako cvičící… Josef Dudek, Jaroslav Kratochvíla, Heribert Čepil a další jako necvičící. Jednota chtěla vybudovat vlastní Sokolovnu. Zakoupila
HYMNA SOKOLA ! ŠESTÉHO ČERVENCE NA STRAHOVSKÝCH HRADBÁCH STÁLI SOKOLÍCI V DLOUHÝCH HUSTÝCH ŘADÁCH. V DLOUHÝCH HUSTÝCH ŘADÁCH S VLAJÍCÍM PRAPOREM, SMUTNĚ POHLÍŽELI NA VRCH ZA BŘEVNOVEM. NA VRCH ZA BŘEVNOVEM V TAMĚJŠÍ OBOŘE, HLEĎTE PACHOLÍCI, KDO TO TAM AS OŘE ? OŘE TAM ČECHIE, MÁTI NAŠE DRAHÁ. ONA VYORÁVÁ NAŠE STARÁ PRÁVA. NAŠE STARÁ PRÁVA JSOU TAM ZAORANÁ, OD NĚMCŮ NEPŘÁTEL JSOU TAM ZAŠLAPANÁ! OREJ, MÁTI, OREJ, PRÁVA NÁM VYOREJ, A Ž NEBUDEŠ MOCI, SOKOLA ZAVOLEJ ! SOKOLA ZAVOLEJ OD SLOVANSKÉ PRAHY, TEN TI DOPOMŮŽE ZAHNAT NAŠE VRAHY. Z AHNAT NAŠE VRAHY DO PEKEL, KAM PATŘÍ, PAK SI ZAVOLÁME: „SLÁVA – NAZDAR – BRATŘI !“
20
stavební místo tam, kde dnes je zbudován Sportovní areál. Začalo se s navážkou a úpravou terénu… Akce nebyla dokončena. Po sjednocení všech tělov ýchovných spolků v r. 1949 v dobrovolnou sportovní organizaci DSO SOKOL samostatná činnost Sokola byla ukončena. Tolik ve zkratce z činnosti Sokola v Mutěnicích.
Musím zde podotknout, že Sokol byl trnem v oku jak již za Rakousko-Uherska, poněvadž propagoval vlastenectví, tak i za nacistické okupace Německem, i v padesátých letech za komunismu, přesto přežil. Ještě bych se chtěl zmínit o činnosti Sokola, kdy mimo pravidelného cvičení, pan učitel Diviš nacvičoval ochotnická divadla, operety
i orchestr působící na bálech i za okupace, kde se vždy sešla svorně celá dědina. Operety, které měly úroveň, posilovaly soudržnost občanů v dědině. Kroniku Sokola vedl tehdy Miloslav Horecký a bez vědomí vedení Sokola ji předal do Muzea v Hodoníně
Pokračujeme v tradicích, které započali naši dědové. V měsíci čer vnu oslavila naše organizace 120. výročí založení SDH v Mutěnicích. Oslavy byly naplánovány na sobotu 30. června a neděli 1. července 2012. Všichni členové sboru dostali natištěné pozvánky s programem. Na oslavy byli pozváni i bývalí členové SDH, zástupci Obce, Okresního sdružení hasičů a družebního SDH Dolní Lhota. Oslav y z ačaly sra zem všech členů a hostů v hasičské zbrojnici, odkud se vyšlo v 9 hodin za doprovodu DH Kateřinka do kostela. Zde byla za všechny hasiče sloužena mše svatá. Poté se všichni odebrali na hřbitov, kde byl položen věnec u hlavního kříže a minutou
ticha uctěna památka všech zesnulých hasičů. Poté průvod pokračoval přes celou vesnici do Sklepů Jarošek, kde po přípitku a společném obědě pokračoval další program slavnosti. Následovala slavnostní schůze, při které byly všem hostům předány pamětní listy. Členové SDH byli odmě-
něni za v ykonanou práci ve sboru, a to od čestných uznání SDH až po medaile za mimořádné zásluhy. Starostce sboru byla navíc udělena medaile od Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Sobotní program byl ukončen večeří a taneční zábavou. Nedělní program byl zahájen slavnostním nástupem
21
Zaznamenal Ladislav Prčík
před radnicí, kde mužský sbor zazpíval státní hymnu, starostka přivítala přítomné a po proslovu předala slovo starostovi obce Dušanu Horákovi, kter ý ve svém projevu zhodnotil hasiče jako jednu z nejlépe pracujících složek v obci. Podrobně hovořil o práci mutěnických hasičů i ředitel Hasičského záchranného sboru v Hodoníně ing. Martin Červenka, který vyslovil uznání výjezdové jednotce a pochválil velmi dobrou spolupráci se záchranným sborem. Po projevech připnul na hasičský prapor starosta obce pan Horák pamětní stuhu, kterou věnovala Obec Mutěnice. Pamětní stuhu ke 120. výročí založení SDH Mutěnice věnovalo také družební SDH Dolní Lhota. Tuto stuhu připnul na hasičský prapor starosta obce Dolní Lhota pan Vladimír Sobas.
SPORT MUTĚNICKÝ FOTBAL
Po těchto slavnostních úkonech dal velitel povel k odchodu na hřiště u školy. Kromě domácích hasičů šli v průvodu také hasiči z Dolní Lhoty, kteří přivezli historickou i novou požární techniku, jejíž ukázky mohli všichni návštěvníci shlédnout po příchodu na hřiště. Za zmínku stojí exemplář parní stříkačky tažené koňmi, kterou jako jediní vlastní hasiči z Uherského Brodu. Mimo hasicí techniku mohli
přítomní vidět i vyprošťovací techniku či speciální hasičský tank. Odpoledním programem provázela a techniku skvěle i po odborné stránce představila paní Jana Trojancová z SDH Petrov. O tom, že se program občanům líbil, svědčí i to, že na hřišti vydrželi až do samého konce. Za SDH: Jiřina Chmelařová starostka SDH
NAŠE VINOHRADNICTVÍ - VINAŘSTVÍ Putování slováckým vinohradem Termín: 13.10.2012 Start a cíl: Restaurace Pod Bůdama, ulice Vinařská, Mutěnice od 9.00 do 12,00 hodin Startovné se neplatí. Parkování autobusů: hřiště u základní školy, ulice Brněnská Trasy: 4km, 9km a 12 km. Trasy budou značeny barevně v terénu dle mapky. Mapka v tištěné podobě bude k dispozici na startu, zde si může každý účastník akce mapku opatřit startovacím razítkem. Mapka obsahuje informace o akci, informace o obci a pokyny pořadatelů. (Viz i mapka trasy uprostřed zpravodaje). K dispozici budou také keramické medailony se znakem obce. 22
Sezóna 2012/2013 se nám teprve rozbíhá, ale už teď je vidět, že by opět měla potvrdit čelnou pozici Mutěnic v okresní, potažmo krajské kopané. Vyšší soutěž než my hrají v mužích z okresních mužstev pouze Hodonín a Vracov, a to divizi, s námi hraje Kyjov a Bzenec. V dorostu hraje výš opět pouze Hodonín (a s námi pouze Kyjov!), v žácích znovu Hodonín a Veselí nad Moravou. Z tohoto výčtu je jasně patrné, že se Mutěnice v okresní hierarchii zařadily mezi TOP kluby ve všech kategoriích, tedy nejen v jedné kategorii. A mimo Regionální středisko mládeže v Hodoníně, které je díky dotacím samozřejmě úplně někde jinde než my, držíme, ba je mnohdy i předčíme, krok s ostatními městy v okrese. Stejně jako my je na tom pouze třináctitisícový Kyjov, který je navíc spádovým městem pro rozsáhlou oblast Kyjovska! A třeba poslední zápas našeho A-mužstva v Kyjově, který skončil remízou, je ze všech stran hodnocen jako velký neúspěch našeho mužstva, byť „malé“ Mutěnice nastoupily na hřišti „velké-
ho“ Kyjova. Samozřejmě se všichni ohánějí, že v našem mužstvu máme Koštuříka, Němčického nebo Válka, což nejsou „Mutěňáci“, ale spolu s nimi nastupují naši mladí kluci, které jsme si převážně v našich podmínkách vychovali. Právě tito kluci vedle zkušených mazáků tak trpělivě sbírají cenné zkušenosti. Věřím, že ve své píli vydrží a už na jaře budou dostávat ještě více příležitostí než dosud. Navíc se u všech kategorií v podstatě jedná o setrvalý stav. A-mužstvo totiž dvakrát po sobě vyhrálo I. A třídu a nyní se drží opět na špici, dorost nám již čtvrtým rokem hraje krajský přebor, kde jako jedni z mála v okrese máme dva dorosty (!!), žáci rovněž pravidelně získávají medailové umístění ve své kategorii a vloni dokonce starší svou soutěž vyhráli! Snažíme se pracovat i s těmi nejmenšími, i když jsme si vědomi, že pořád máme rezervy. Stále totiž chybí dostatek trenérů a vůbec lidí ochotných se zapojit do činnosti v klubu. Každá pomoc, ať už při tréninku nebo poté při zápase je užitečná, a to se týká 23
zejména těch nejmenších. Také nesmíme zapomenout, že již několik let funguje u nás i ženské družstvo, a to opět jako jedno z mála na okrese! Spousta lidí ale stále vnímá fotbalisty jako příživníky z obecního rozpočtu a nic jiného. Ano, pravdou je, že fotbalisté získávají prostředky z obecního rozpočtu ve formě dotace na provoz a údržbu areálu, bez nichž by oddíl v žádném případě nemohl fungovat. Ale pravdou také je, že část peněz vracíme v podobě nájmu areálu obci zpět, takže konečné náklady dosahují v rozpočtu obce cca 1%. A to si myslím, že to není částka nikterak závratná a podobnou výší přispívají i ostatní podobně velké obce. Navíc jsme, a to bohužel, jedinou organizací v obci, která se systematicky věnuje sportující mládeži ve věku od cca pěti či šesti let až do dospělosti! A tím spíš si myslím, že by se tato organizace podporovat měla. A naše největší současné problémy? Při počtu 8 mužstev je problém s tréninkov ými plochami. Přestože máme umělou trávu, v letním vedru není tato plocha příliš
oblíbená, čemuž se ale kdokoli, kdo si na tomto povrchu zkusil v létě zatrénovat, skutečně nediví. Tréninkové travnaté hřiště by všechny tyto problémy vyřešilo. Své odsloužené už pomalu začíná mít i autobus, který se sice pořizoval poměrně nedávno, ale už v té době měl něco za sebou. 23 let, tedy stejně jako má naše demokracie (rok výroby 1989!) není určitě naší dobrou vizitkou. I když pan Buček pečuje o autobus jako o vlastní, své prostě má odslouženo a stáří autobusu je první údaj, o který se každý zajímá při nějaké nehodě. I když to je pochopitelně to poslední, co bychom autobusu, který vozí hlavně naše občany a z toho nejvíce naše děti, přáli. Samozřejmě ale věříme, že nás žádná nehoda stejně jako doposud nepotká. Autobus se navíc používá při výletech a zájezdech školy, různých zájmových spolků a dalších organizací. V neposlední řadě nás určitě trápí stárnoucí stadión pod Búdama, hlavně chátrající plot před hlavní tribunou, kter ý každou chvíli hrozí zřícením nebo toalety vevnitř i vně kabin. Spousta věcí se sice v poslední době udělala, čehož si samozřejmě vážíme, ale spíš bych chtěl tímto upozornit, že vzhledem k rozpočtu obce a našim fotbalovým úspěchům jak
mládeže tak i dospělých, si fotbal v Mutěnicích podporu nejen Obce určitě zaslouží. Starší přípravka (ročníky 2002 a 2003) stihla do uzávěrky zpravodaje stejně jako mladší odehrát jediný zápas. Bývalí trenéři Jenda Froněk s Frantou Lamáčkem odešli v podstatě s celou přípravkou do mladších žáků, na trenérském postu je vystřídal Karel Růžička, úspěšný trenér žáků. Kluci ročníku 2002 už trénují se žáky, zápasy ale za přípravku hrát mohou, a tak by měla mít přípravka dobrou kvalitu. Mladší přípravka začala s tréninkem až po prázdninách. Radek
Maňák nám totiž s trénováním z rodinných důvodů skončil, Marka Mokrušu zaměstnávaly plně práce při žních a sklizni kukuřice. S trénováním tak začal Svaťa Němec, kterému pomáhají Vojta Špéra a Michal Blažek. Rádi bychom ale přípravku v ročnících 2003 a mladší doplnili o další šikovné kluky a děvčata a samozřejmě i o další trenéry. Jinak nám začínají chodit i kluci předškolního věku. Rádi bychom se věnovali i těmto dětem, ale bez pomoci rodičů to, bohužel, nezvládneme. Dveře máte u nás určitě otevřené! Do mladších žáků v pod-
9.6.2012 na turnaji O pohár starosty Dolních Bojanovice vybojovala přípravka 1. místo, kdy v rozhodujícím utkání porazila přeborníka okresu st. přípravek Baník Dubňany 3:1 Dolní řada: Pavel Weigl, Lukáš Kotvan, David Šolta, Patrik Lamáček, Ondřej Buchta, Roman Špéra Horní řada: trenér František Lamáček, Petr Janás, Hubert Havelka, Lukáš Vaculovič, David Froněk, Matěj Pavelka, František Lamáček, trenér Jan Froněk
24
statě přešla celá přípravka i s trenéry (viz. výše). V soutěži budou určitě jedni z nejmladších, ale o výsledky v této kategorie stejně jako u přípravek zas až tolik nejde. Přesto jim úvod celkem vyšel, když ze tří zápasů mají jednu výhru, remízu i prohru. Ke starším žákům přišli trenéři mladších žáků Peťa Weigl a Vašek Michna. Navíc je nově doplnili „krajania zo Žiliny“ Luboš Ďuratný a Peťa Vlček. I když samozřejmě ne každý je na všech trénincích, o žáky by mělo být postaráno dobře. Po citelném oslabení, kdy do dorostu odešlo hned 13 (!) kluků jsme měli ze soutěže trochu obavy, ale start nám poměrně vyšel, neboť ze tří utkání dokázali dvě vyhrát. A za to jsme skutečně rádi. Dorost, jak mladší tak starší, by měl letos hrát v krajském přeboru bez velkých problémů. Konečně se nám podařilo kádr poměrně slušně doplnit, když k nám přišli z Dolních Bojanovic na hostování čtyři hráči, dále z Hodonína „Prušaňák“ Jirka Stávek a z Ratíškovic k nám přestoupil „Hodoňák“ Jirka Káčer. Navíc se dali do kupy zranění Závorka s Grmolcem. Dá se tedy říct, že máme konečně dostatečný počet hráčů v obou věkov ých kategoriích. Trochu problémy ale bohužel máme
na trenérském postu. Rodinně zaneprázdněný Hynek Vaculovič si dal minimálně půlroční přestávku, takže vše leží na Peťovi Špérovi a Mirku Foltýnovi. Další adepti se nám bohužel nehlásí, ale sezóna se nám rozjela slušně, kluci chodí v hojném počtu na tréninky, a tak to, doufejme, oběma dodá další chuť do práce. A-mužstvo, které nám postoupilo do krajského přeboru, snad ani změnu soutěže nezaznamenalo. Od začátku se znovu drží na špici tabulky! K jedině změně v trenérském i hráčském kádru došlo díky odchodu Luďka Bati zpátky do Dubňan, naopak k nám přišel na hostování z Dolních Bojanovic Jožka Chromeček. Ten poslední roky působil v Břeclavi, kde odehrál dokonce i několik utkání za A-mužstvo v MSFL. Naše sehranost se tak v úvodu projevila. Navíc se nám podařilo vyřadit i divizní Spytihněv v Poháru České pošty, do kterého jsme se kvalifikovali díky loňskému vítězství v poháru krajském. Vyřadil nás až druholigový Zlín a po delší době jsme se tak znovu střetli s mužstvem z profesionální kopané. Zkušenost to byla pro naše mladé hráče užitečná. Další zkušenosti budou sbírat i v krajském přeboru a my pochopitelně věříme, 25
že se jim i nadále bude dařit jako doposud. Naše ženy už mají odehraná tři utkání, zatím dvakrát prohrály a jednou zvítězily. Díky vítězství ve Školském poháru, díky němuž se, jak již určitě všichni víte, naše děvčata podívala i do olympijského Londýna, mohou trenéři Peťa Čepil se Staňou Brablcem počítat s další novou talentovanou hráčkou z fotbalové rodiny Froňků. Víťova dcera Radka totiž musela pro to, aby mohla fotbal hrávat, splnit jednu „malou“ podmínku, kterou si vymínila její maminka. A to právě Školský Pohár vyhrát! A jelikož to děvčata, mezi které Radka patřila, dokázala, slibné kariéře další z rodu Froňků již nic nebrání! Závěr Všem občanům Mutěnic přejeme krásné podzimní dny, minimum starostí, všem vinařům pochopitelně to samé a samozřejmě také minimum špačků a jiných příživníků! A všechny naše fanoušky zveme na další naše zápasy ať už venku nebo doma. Přijďte povzbudit naše hráče! Petr Blaha
Michal Štěpánek Marie Krakovská
Tržní Hodonín
25.08.2012
Josef Doležal Veronika Mrázová
Dolní Bojanovice Slovácká
Josef Turzík Jiřina Knedlíková
Vinařská Vinařská
14.9.2012
Narození: 11.06.2012 24.06.2012 26.06.2012 08.07.2012 30.07.2012 31.07.2012 03.08.2012 16.08.2012 20.08.2012 24.08.2012
25.08.2012
Filip Zimolka Ema Maradová Sebastian Konečný Viola Mokrušová Aneta Bajková Nina Čepilová Ondřej Ištvánek Jan Fiala Ivana Davidová Nicolas Jílek
Luční Díly Dubňanská Jižní Nová Nová Díly Brněnská Vinařská Polní
Sňatky: 23.06.2012
Michal Grünwald Vladimíra Trávníková
Čejkovice Nedělní
30.06.2012
Jan Ševčík Helena Veselá
Školní Dubňany
07.07. 2012
Martin Štilárek Kateřina Frejlichová
Karlín Nová
28.07.2012
Martin Bíreš Romana Svobodová
Brněnská Nedělní
28.07.2012
Jindřich Robek Romana Čechovská
Údolní Hodonín
11.08.2012
Hynek Vaculovič Hana Sečkařová
Nedělní Velké Bílovice
11.08.2012
Martin Malík Věra Holasová
Nová Odry
18.08.2012
Karel Lamač Kateřina Síkelová
Hasičská Krátká
18.08.2012
Petr Vajbar Pavlína Kučeříková
Kobylí Nedělní 26
Úmrtí: 19.06.2012 19.06.2012 20.06.2012 30.06.2012 01.07.2012 03.07.2012 08.07.2012 10.07.2012 13.07.2012 16.07.2012 14.08.2012 17.08.2012 26.08.2012 26.08.2012 12.09.2012
JUDr. Ladislav Bognár Julie Drgáčová Františka Pagáčová Marie Hamšíková Marie Čepilová Jiřina Havlíková Ludmila Hajduchová Jaroslav Šupa Jozefína Knedlíková Ludmila Chytilová Cyril Ištvánek Ing. Miroslav Kúřil Květoslava Havlíková Antonín Berka Karel Válek
Hodonín Masarykova Malá Strana Hodonínská Nová Brněnská Zahradní Brněnská Nová Moravská Havlíčkova Slovácká Průjezdní Strmá Moravská
ve věku nedož. 72let ve věku 100let ve věku nedož. 72let ve věku 78let ve věku 85let ve věku 87let ve věku 89 let ve věku 83let ve věku 75let ve věku 78let ve věku 88let ve věku 72let ve věku 80let ve věku 55let ve věku nedož. 68let
Blahopřání: 75let: 05.08.1937 21.08.1937
Petr Mokruša Pavel Miklica
14.08.1927 01.09.1927
Karel Bíreš Anna Kratochvílová
24.07.1921
Anastazia Frejlichová
30.09.1920
Emilie Hanáčková
85let:
91let:
92let:
27
Hana Svobodová matrikářka
His torie na f o togr afiích
28
Mutěnické vinařské dny 2012
FS Lipina z Vracova
Ženy z FS Lipina
Mužský sbor z Korytné
FS Kunovjan
FS Kunovjan
Dražba vín a hroznu
Amfiteátr Pod Búdama
Výstava hroznů - Vinařský spolek
Mutěnické vinařské dny
Občanské sdružení Búdy - ochutnávka vín
Zpravodaj Rady obce NAŠE MUTĚNICE. Povoleno OÚ Hodonín pod č.j. MK ČR E 12437 Vydává Rada obce Mutěnice. Red. rada: šéfredaktor - Pavel Trávník, redaktoři - Dagmar Marková, Marta Balgová, ing. Jaroslav Mihola, Ladislav Prčík, Vladimír Trávník, Anna Prčíková, Markéta Gáborová. Sazba a tisk: Tiskárna LELKA, Dolní Bojanovice. Náklad 1200 ks. Uzávěrka tohoto čísla 14. 9. 2012.
