Podzim. čtvero sumčích období. Kdy a kde sumce lovit

čtvero sumčích období

Podzim Dle názoru mnoha rybářských odborníků je podzim nejvhodnější dobou k lovu sumců a velkých ryb obecně. Mnozí specialisté to každý rok dokazují svými rekordními úlovky a jistě nejvíce patrná je situace právě mezi lovci sumců a kaprů, tedy dvou ryb, které za poslední roky zaznamenaly obrovský zájem mezi sportovními rybáři. U velkých ryb se obecně projevuje potřeba déle trvajícího příjmu potravy, tedy tvorby energetických zásob na zimu. Mladší a menší sumci dosáhnou potřebného hmotnostního přírůstku dříve než ryby starší, a tak musejí větší exempláře sumců aktivně shánět potravu mnohem déle. Proto již na podzim neulovíme takové množství sumců jako v létě, zato však máme šanci na ty doopravdy trofejní jedince. Na rozdíl od letního období je u vody i větší klid a obdobně jako na jaře se setkáme častěji i s denními záběry.

Kdy a kde sumce lovit Léto pomalu přechází do podzimu a sumci jsou stále při chuti. Následně přichází první výrazné ochlazení vody a to je čas, který by si žádný zapálený sumcař neměl nechat ujít. Tehdy na pokles teploty zareaguje veškerý život ve vodě a začne boj o potravu. V září a v teplejších částech Evropy i v říjnu, kdy ještě sluncem prohřátá voda poskytuje plný sloupec jejich potencionální kořisti, se sumci dají úspěšně lovit během celého dne. Avšak s klesajícími teplotami se doba jejich lovu musí zákonitě přizpůsobit režimu jejich kořisti — ryb, které svou mnohdy minimální aktivitu přesouvají do nejteplejších denních hodin. S klesajícími teplotami se samozřejmě zkracuje i doba aktivity — lovu samotných sumců. Na podzim je tedy vhodné věnovat pozornost i lovu přes den, kdy se menší ryby shromaždují u hladiny, aby zachytily teplé paprsky slunce. S prvním prudkým ochlazením nastává čas hodů. Teplota se následně ustálí, mírně stoupá a své štěstí můžeme stále pokoušet i v horních vrstvách sloupce. Jakmile se teplota vody dostane pod ı4 stupňů, ryby se začnou stahovat do hlubších partií lokality a je nutné je i s nástrahami následovat do nižších pater. Uvedu-li příklad místa s hloubkou 20 metrů, tak jsem nejvíce záběrů zaznamenal mezi deseti a devatenácti metry. Záběry u hladiny lze očekávat již ojediněle a zpravidla pouze v nejslunnějších dnech. Výjimkou jsou místa, kde se shromaždují zimní skupiny, jako jsou kupříkladu podemleté břehy nebo výrazné překážky pod hladinou. V takovém případě nehraje roli hloubka a sumce můžeme najít i v relativně mělké vodě. Vždy však mějte na paměti, že s ubývající teplotou vody klesá i aktivita sumců. Budete-li tedy lovit v řece, vždy hledejte v místech, kde sumci nejsou zbytečně vysilováni působením proudu.

66


Nejúspěšnější techniky lovu

Peter Merkel, Stefan Seuss a jejich podzimní gigant o váze 105 kilogramů (nahoře) Takové místo musí zalarmovat každého sumcaře. Čím nižší je teplota vody, tím více sumci podobná místa vyhledávají (dole)

Při lovu sumců na podzim můžeme uplatnit všechny obecně známé metody lovu. Přesto si troufám tvrdit, že nám největší úspěch přinese lov s vábničkou, chytání na bójky a vertikální přívlač z lodě. V chladnějších částech Evropy je září tím nejlepším měsícem, kdy můžeme zažít vábničkové šílenství. Ve Španělsku, Itálii a Francii je tímto obdobím říjen. Jakmile padne teplota vody pod ı8 stupňů, ryby reagují lépe než kdykoliv předtím. Ideální je období, které všichni známe pod názvem babí léto. Jedná se o poslední teplé dny v roce, což je pro sumce jasný signál k intenzivnímu lovu. Vysoká úspěšnost vábení je na podzim pravděpodobně závislá i na družení sumců do určitých oblastí lokalit. Myslím si, že sumci se na podzim mnohem více koncentrují, svolávají se, a proto na naše vábení reagují s takovou ochotou. Pokud podobnou situace trefíme na vodě, máme vyhráno. Výborné výsledky budeme mít i při lovu na bójky. Stále se nemusíme bát lovit v mělčinách, bójkujeme na výrazných hranách v blízkosti koryta a čím nižší je teplota vody, tím více jdeme s nástrahami ke dnu. Pro příznivce aktivního stylu rybaření je na podzim nejlepší volbou vertikální přívlač. Koncem září a v říjnu již sumci vytváří početné skupiny, které často stojí ve sloupci na výrazných hranách. S malými nástrahami a přesnou technikou vertikální přívlače můžeme dosáhnout neuvěřitelných výsledků.

Můj tip Při podzimním vábení sumců jsem si na sonaru mnohokrát všiml, že v některých dnech sumci nejeví k mým velkým nástrahám příliš důvěru. Dlouhou dobu jsem to přikládal již oposlouchanému zvuku vábničky, ale když jsem se s takovýmto chováním setkal i na předtím nevábených lokalitách, byl jsem opět vyveden z omylu. K odhalení mě přivedl až jeden hodně dlouhý večírek, díky jehož průběhu jsem na ryby odjel bez svých pracně sháněných nástražních ryb. Můj rybářský kolega byl po dlouhé noci ve velmi podobném stavu jako já, a tak ani nevím, co nás přinutilo vyrazit na sumce s pěti patnácticentimetrovými plotičkami, které jsme v případě nouze chtěli využít k lovu candátů (viz foto). Na břehu nádrže nám sice jeden hodný rybář daroval asi čtyřiceticentimetrového cejna, ale výsledek byl, alespoň pro mě, neuvěřitelný. Již po čtyřiceti minutách zela naše řízkovnice prázdnotou a kamarád (stejně jako já) nemohl stále pochopit, proč darovaný cejn zůstal jako jediný bez povšimnutí. Od té doby jsem se snažil pozorovat druhové složení a velikost potravy sumců, když při zdolávání nebo později u břehu vyvrhávali obsahy svých žaludků. Dnes mohu říci, že zhruba od konce září/října se u sumců začínají projevovat změny příjmu potravy. Doporučuji, abyste se snižující teplotou vody, používali menší nástrahy a dávali je blíže ke dnu.

67


Na podzim při výběru techniky kladu největší důraz na teplotu vody. Díky tomu můžu odhadnout momentální působení sumců a tím i vhodný způsob lovu. Existují však přitom čtyři pravidla, která by se měla dodržovat: a) Vámi nabízená nástraha by měla být předkládána v hloubce přímo úměrné teplotě vody. Čím nižší je teplota, tím níže musíme umístit svou nástrahu. b) Klesající teplotě a tak i aktivitě ryb přizpůsobme metody lovu. c) Druh i velikost nástrahy volte přímo úměrně s teplotou vody. d) Své montáže se v rámci možností snažme co nejvíce zjednodušit a zjemnit.

Chytání na bójkové systémy je na podzim jednou z nejúspěšnějších metod. Stačí vybrat správné místo, v jehož blízkosti sumci naleznou bezpečný úkryt a dostatek potravy (vlevo) Vábení je úspěšné v průběhu celého roku, ale na podzim ulovíme pravidelně nejvíce velkých ryb

68


Zima

Jurgen Stegher (Bavarian Guiding Service), majitel rybářského kempu a Jakub Vágner s lednovým sumcem z řeky Segre. Sumec 233 centimetrů uloven na pelety roku 2003

69

Lov sumců v zimě? Nemožné! Takový je alespoň názor, který byl a mnohdy je stále zakořeněn ve znalostech rybářů. Výjimkou dokonce nejsou ani odborné publikace. I mezi úzkou skupinou rybářů sumcařů se již dlouhou dobu vedou diskuse, jestli je něco takového vůbec možné. „Samozřejmě že ano,“ tvrdí italští, francouzští či španělští sumcaři. Zde se zimnímu lovu sumců již běžně rybáři věnují. Je ale zimní lov sumců reálný i v jiných, chladnějších částech Evropy? Je tento druh rybolovu možný i v mnohem tvrdších klimatických podmínkách? Myslím, že zde by odpověď nejednoho odborníka končila nevyřčeným otazníkem. K nápadu jít na sumce v zimě mě přivedl kamarád, který se na jedné z našich výprav za rybami ptal, proč ještě nikdy neviděl sumce vyfoceného na sněhu. Zabraný do navazování trojháčků, chtěl jsem se této otázky rychle zbavit, a tak jsem mu odpověděl, že sumci v zimě přijímají potravu pouze v teplých oblastech Evropy. Ticho, které nastalo, ve mně vyvolávalo nepříjemný pocit, že vlastně nemohu s jistotou odpovědět ani sám


sobě. Po dalších pěti minutách se však Martin ozval znovu a prohlásil: „No jo, Země byla taky kdysi placatá a donedávna kapři v zimě taky nežrali.“ V tom okamžiku mi došlo, jak hluboce jsou v nás „usazena“ některá i zcela nepodložená tvrzení, která se po generace opakují i v odborných rybářských knihách. Debata samozřejmě pokračovala, ale já již věděl, že nadcházející zimy budou ve znamení teplého oblečení, horkého čaje a nejistého experimentování. Italská řeka Pád ve svém zimním kabátě. Břehy jsou prázdné, chybí dokonce i místní rybáři. Brzy však přijde jaro a tisíce rybářů z celého světa přijedou pokoušet opět své štěstí (vlevo) Peter Áč byl jedním z prvních lidí na světě, který svými fotografiemi skutečně prokázal, že sumci nemusí zimovat na dně, ani v těch nehlubších místech lokality

Sumci na sněhu V klimatických podmínkách střední Evropy končí vrcholná aktivita sumců v průběhu září, při vysokých průměrných teplotách ojediněle i v říjnu. Potom se začínají stahovat do svých zimovišť. V údolních nádržích i řekách jsou to často původní koryta či vymleté jámy, ale samozřejmě i strategicky výhodná místa, jako jsou například potopené hráze, mostní pilíře, vymleté břehy či padlé stromy. Další mylnou a tradovanou domněnkou je i hloubka, ve které sumci zimují. Vždy se předpokládalo, že zimoviště sumců jsou vždy pouze ty nejhlubší části lokalit. Jak je ale patrné z fotografií známého podvodního fotografa Petera Áče, sumci vždy nezimují v maximálních hloubkách. Sám autor říká: „Mnohdy zimují dokonce i několik málo metrů pod hladinou!“ Toto by podle mého názoru mělo být při zimním lovu sumců bráno v potaz. Na tradovaných padesát i více metrů raději zapomeňte. Minimální obsah kyslíku a velice nízká teplota i v průběhu letního období jsou jasným důvodem, proč byste u většiny lokalit měli o výskytu sumců v těchto hloubkách pochybovat. Při svých prvních zasněžených pokusech jsem se snažil sumce lovit u strategických míst s maximální hloubkou do dvaceti metrů. Úspěchu jsem se však ani přes značnou vytrvalost nedočkal. Začal jsem proto hledat místa, kde se v zimě hromadně zdržují bílé ryby. Soustředil jsem se tedy na výtoky teplých vod nebo kanály, přivádějící rybám nějakou potravu. U takových vyústění jsem nakonec po velice

70


trpkých dnech několik malých sumců obelstil. Těchto úlovků jsem však docílil díky vodě, která zde byla značně teplejší než voda v okolí, proto si nejsem jist, jestli šlo výhradně o zimní úlovky. Své štěstí jsem dále pokoušel i v oblastech s nízkou teplotou vody, ale další úlovky jsem tehdy nezískal. Bylo mi však jasné, že jít to prostě musí! Povzbudil mě i jeden velice zajímavý pokus maďarských rybářů, kteří do malého jezera nasadili velké množství sumců a k nim trojnásobnou váhu bílých ryb. Tento pokus se uskutečnil od října do března, tedy v době, kdy by teoreticky měli být sumci aktivní již pouhé dva měsíce. Jaké však maďarské kolegy čekalo překvapení, když jezero vypustili a kromě sumců v něm nezbyla jediná šupina. Co to znamená? Je to neuvěřitelné, ale za půl roku zkonzumovali trojnásobek svojí hmotnosti! Stejné zkušenosti vám potvrdí i profesionální rybáři, kteří mají sumce přes zimu v sádkách. Ač jistě omezeně, sumci v zimě potravu přijímají!

Zlomový okamžik

První zimní sumec. Malý, ale revoluční v mém přístupu k sumcařině v dalších letech (nahoře) Leden 2004 — můj první velký sumec uloven v zimě, voda 7,2 stupňů Celsia. Kvůli podobným okamžikům mě už dnes bolí klouby po celém těle

71

Zima roku 2003 pro mě byla v tomto ohledu zlomová. Opustil jsem veškeré pasivní metody a pokusil se experimentovat se sumčí vábničkou. Již dříve se mi na českých vodách i v listopadu a počátkem prosince podařilo odlepit ode dna mnoho pěkných ryb, ale žádná nezabrala. Tentokrát však byla situace jiná. Dalo by se říci, že jsem se na vousáče snažil jít ultralehce. Šňůry s nosností do ı5 kilogramů, malé štikové háčky, slabé obratlíky a nástrahy, nad kterými se nejeden sumcař velice pobavil. Tímto lovem jsem strávil mnoho dní a ze začátku vypadala situace velice černě. Teplota vody se pohybovala od 6 do 9 °C, a i když jsem nějakou rybu k aktivitě alespoň na okamžik přinutil, vždy následoval ladný, pomalý oblouk zpět ke dnu. Desítky sumců měly nástrahy doslova před tlamou, a přesto jsem byl bez sebemenšího úspěchu. Bylo vidět, že sumcům chybí potřebný projev agrese. I další dny jsem pokoušel své štěstí marně. Až jednou, v naprostém zoufalství, jsem si povzdechl kamarádovi vedle mě, jaká by to byla paráda, kdybych dostal vábničku přímo k zvedající se rybě. Následně ve mně hrklo a nápad byl na světě. Další dva dny jsem strávil běháním po rybářských prodejnách a prohrabáváním všeho rybářského harampádí nashromážděného za celou dobu mého rybaření. Potřeboval jsem skloubit dokonalý dráždivý pohyb nástrahy, neodolatelný zvukový projev nástrahy a ještě k tomu maximální možnou rychlost, s níž bych ji dokázal spustit ke zvedající se rybě. Ze začátku vypadal můj plán velice nereálně, ovšem pouze do té doby, než jsem v zaprášené krabici našel nástrahu Koh-i-ned na lov mečounů, kterou jsem si přivezl z Austrálie a která mě již jednou přivedla ke štěstí v podobě 280kilogramového


modrého merlina. Základ pro dráždivý pohyb jsem tedy měl, rychlost jsem vyřešil stopadesátigramovou olivou, tudíž jen zbývalo vyřešit dokonalý dráždivý zvuk. Kdybych měl vylíčit, jaké nejrůznější blbosti mě napadly, tak by to bylo jistě na hodně dlouhé vyprávění. Situace na okamžik uvázla na bodu mrazu, ale to už kolem mě běžela má pětiletá sestřička s keramickými korálky po babičce. Už už jsem se radoval a snoval plány, jak budu navlékat korálky na konec třásní mé super nástrahy, leč následný souboj s pětiletou Barunkou se zdál být velmi vyrovnaný. Byl jsem zoufalý, nezabíraly ani takové zbraně jako pytlíček Haribo medvídků nebo návin pětimetrové žvýkačky. Největší zrada přišla v okamžiku, kdy zklamala dokonce vždy stoprocentní věta: „Tak počkej, až budeš chtít něco ty.“ Prostě hrůza! Nakonec jsem tedy svůj souboj vzdal a vydal se shánět keramické korálky do obchodů. Jestli si myslíte, že to bylo snadné, tak se teda zatraceně pletete! Sehnat různě barevné keramické korálky a korále je teda fakt nadlidský úkol. Nakonec mě zachránila jedna moc „hodná“ paní, která mi na Václavském náměstí prodala obrovský náhrdelník z keramických korálků za téměř symbolickou cenu s jistým číslem a třemi nulami v závěsu. O tomto skvělém nákupu jsem se raději doma ani nezmiňoval, jelikož i tak mě nepovažují za úplně normálního. Tentýž večer jsem však již zběsile navlékal a zkoušel všechny možné korálkové kombinace. Jako zcela netechnickému typu se mi povedlo těch několik malých úprav a prototyp s prvotním názvem „blbost“ byl na světě. Dalším úkolem bylo vytvořit pachovou stopu kolem nástrahy. Tady pomohla návštěva Hypernovy, kde jsem vykoupil regály s všemožnými mořskými příšerami a nestvůrami, a mohl jsem se už těšit na následující den na vodě. Testovací voda, na které jsem strávil dny předešlé, byla i toho rána slušně obestavena štikaři a lovci candátů. V jejich očích jsem už byl blázen definitivní a narážky typu „zda jsem postřehl změnu klimatu“ jsem si již ani nevšímal. Vyrazil jsem tedy na vodu a dospěl na místo, kde se každý rok zdržuje jedna z početnějších zimních skupin. Ještě u lodě jsem spustil nástrahu pod hladinu a sledoval její práci, vše vypadalo velice slibně. Na malý trojháček jsem napíchl několik proužků z kalamárů a na každý hrot po jedné rousnici. Chrastivý zvuk korálků v kombinaci s vějířovitě se roztahující a smršťující nástrahou vypadal přinejmenším zajímavě. Následovalo několik úderů vábničkou o hladinu a spuštění k první rybě, co zareagovala. První, druhá, třetí, čtvrtá ryba, prostě opět vůbec nic. Sumci stáli přímo u nástrahy a záběr přesto v nedohlednu. Začal jsem tedy rozebírat situaci. Rychlost spouštění dobrá, nástraha dobrá, pouze zvuk se jevil jako naprosto nevyužitý. I když jsem měl pouze prut se zátěží ı00 gramů, za použití udice jsem s nástrahou nedokázal pohybovat tak, jak bych si představoval. Potřeboval jsem docílit stejně dráždivého pohybu, jakým si mohou být jisti pouze mistři přívlače. Jenže jak toho docílit? Následovalo tedy další několikahodinové experimentování s držením prutu v jeho různých částech a polohách, ale jako naprosto nejlepší se nakonec ukázalo držení samotné šňůry mezi prsty. Už při pouhé představě záběru se mi však dělalo nevolno. Kdo zažil razantní záběr od sumce, jistě ví, o čem mluvím. Ze začátku jsem předpokládal, že zde půjde o prsty. Nebyl jsem v podstatě daleko od pravdy. Začal jsem znovu vábit — spouštět první reagující rybě mezi prsty „mou blbost“. Sumec se zastavuje na úrovni nástrahy, v prstech jsem nástrahou

Jedna z prvních vylepšených „chobotniček“

72


Prosinec 2005 — Jakub Vágner, Pavel Petr (Penn / WFT tackle), Karel Rubner (stavitel prutů Sportex) a 238centimetrový sumec uloven na španělské přehradě Riba-Roja

73

zachrastil, lehce přizvedl nástrahu a bylo to! Stín zareagoval a následovala strašlivá rána do prstů. Byl jsem v takovém šoku, že jsem si ze začátku snad ani neuvědomoval, že mám záběr. Patnáctikilová šňůrka se mi sice do prstu zařízla jak do másla, ale první ryba o délce ı50 centimetrů byla z osmistupňové vody venku. Byl jsem neuvěřitelně šťastný. Povedlo se něco, o čem dříve každý pochyboval. Svět sumcařů je malý, uvažování zapálených lidí mnohdy podobné, a tak jsem se o pár měsíců později setkal s mým kamarádem, předním francouzským sumcařem Xavierem Vellou, který vyvinul téměř naprosto shodnou nástrahu ještě dříve něž já. Od mého prototypu byl již v designu o krok napřed, ale princip byl stejný. Od té doby prošla naše super nástraha (pojmenována jednoduše „chobotnička“) dalšími úpravami a neustále se ji snažíme vylepšovat. Lov s vábničkou pro nás získal do té doby novou a nepoznanou dimenzi. Tato nástraha a technika lovu nám pomohla ulovit mnoho sumců po celém světě, a to jak v zimním období, tak i na lokalitách, kde jsou úlovky s vábničkou velmi řídké. V době, kdy technika vábení na španělské přehradě Riba-Roja již dávno nefungovala, jsme pravidelně překračovali hranici dvou metrů.

Podzim. čtvero sumčích období. Kdy a kde sumce lovit

Recommend Documents