Ročník 19 Číslo - 3 2013-podzim
Podzim ní rezonance Tma přišla v brzké hodině, už je tu podzim! V celé kráse! Listi si hraje na Degase a slunce tančí ve víně. Vánek jak zralé ovoce opojně sladce lehké chuti odnáší ptáci na perutích na pozdrav mořské zátoce. Mlha je líné hedvábí a jako přítmí usínání taktovka času za svítání z oblohy vločky přivábí. Pctm Haasová
(Photo jana 'Wenzeí
1
Bílá Listina I. Toller......................... I. Kankova Cohen........ Z.&A. Graja................. O. Valnoha....................
Členské ..$ 20.00...
Senior
Pramen
Darv
....$ 5.00... ...$ 15.00 ...$ 20.00... .$ 50.00 ...$25.00 ...............1 IS$ 40.00
Upozorňujeme všechny členy, kteří dosud nazaplatili členské příspěvky na letošní rok 2013. Konec roku se blíží, prosíme učiňte pokud možno co nejdříve. Srdečně děkujeme všem, kteří nás finančně podpořili.
str2
Bílá Listina Škola češtiny / Kde nás najdete str3 Konec víz do kanady ...výhrady ke jmenování Jelínka velvyslancem str 5 Krásy a zajímavosti z Yukonu srt.8 Co ještě dál? str 11 Modlitba ve stáří str 12 Stavba v socialismu str 14 The Kolache: Czech. Texan or All-American? str 15 Mikulásskí nadílka str 16 Česká škola / Informace ______ winnipcžskc odbočky ČSSK
Pozvánka na dětskou Mikulášskou nadílku - strana 15 /
Invitation to children St. Nicholas party - see page 15
/ijlj Kde najdete nás a naše krajany v Česko-Slovenské podpůrné jednotě?
Z p r á v y
a
Z a jím
a v o s ti
Konec víz do Kanady PRAHA - Čeští občané mohou od čtvrtka cestovat do Kanady bez víz. Zrušení vízové povinnosti, která platila od července 2009, potvrdil velvyslanec Otto Jelinek. Rád by to udělal dříve, bylo však prý nutné změnit celý kanadský azylový systém. Kanada víza pro Cechy požadovala právě kvůli vysokému počtu občanů, kteří v zemi hledali azyl. Česká diplomacie krok přivítala, navrhne zrušení víz pro kanadské diplomaty. 'Máme velkou radost, že konečně ty víza mohou zmizet," uvedl ve své mateřské řeči český rodák Jelínek. "Vím, že je to dobrý pro Kanadu, ale vím, že je to taky dobrý pro Českou republiku," řekl kanadský velvyslanec, který na důkaz dnešního opatření roztrhal jednu z nyní již nepotřebných žádostío kanadské vízum. Čeští občané mohou teď v Kanadě bez víza pobývat až po dobu šesti měsíců. Opatření setýkávšechpasů, včetně těchdiplomatickýcha služebních. 'Zrušení víz přispěj e kr ozvoj i ekonomických vztahů ’ V půlce října kanadský minister pro přistěhovalectví Chris Alexander prohlásil, že na kanadské straně došlo během posledních čtyřech let k "důležitým změnám" a na zrušení víz už vláda "nějakou dobu" pracuje. Dále prohlásil, že zrušení víz by mělo být chápáno jako výraz kanadské dobré vůle a snahy podporovat legální obchod a cestování," uvedl a dodal, že si Kanada váží pevných vazeb s evropskými přáteli a zrušení víz chápejako důležitý krokve vztazích s Českem. Na kanadské rozhodování však spíše než český tlak zafungovala diplomacie Evropské unie, jenž právě zrušením vízpro Čechypodmiňovala podepsání velmi důležité obchodní dohody CETA, která otevře dveře kanadským výrobkům na evropský trh. Ať je tomu jak chce, České a Slovenské Sdružení v Kanadě, po dlouhém urgování kanadských úřadů ohledně zrušení vízové povinos ti pro Čechy, vřele pnjím átuto novouzprávu. Převzato z: http://zpravy.idnes.cz/aktualizováno 17. řijna2013 aLidovky.cz, CTK/aktualizováno 15. Listopadu 2013 upravilaMG
Kanadský list má výhrady ke jmenování Jelínka velvyslancem v ČR Nový kanadský velvyslanec v České republice Otto Jelinek předal 11. října v Praze poveřovací listiny prezidentu Miloši Zemanovi. Toronto (Kanada) - Výhrady vůči jmenování podnikatele, politika a sportovce českého původu Otto
Jelineka novým kanadským velvyslancem v Praze publikoval ve čtvrtek na svých stránkách kanadský list The Globe and Mail. Autor článku Daniel Livermore se ptá, zda může kanadské zájmy hájit muž, který Kanadu opustil v roce 1994 a v České republice strávil 18 let List píše, že Jelinek může mít v ČR vlastní obchodní zájmy a jeho jméno se navíc objevilo v souvislosti se skandálem kolem pronájmu švédských letounů Gripen. Jelinek se v roce 1940 narodil v Praze a po roce 1948 jeho rodina emigrovala. V roce 1962 se stal krasobruslařským mistrem světa a o deset let později zahájil politickou kariéru. Celkem pětkrát byl zvolenposlancemkanadského parlamentu. V roce 1994 se Jelinek přestěhoval zpět do České republiky, kde se stal šéfem české pobočky firmy Deloitte a v roce 2002 šéfem pobočky firmy pro střední Evropu. Od roku 2007 do roku 2011 byl předsedou představenstva společnosti Colliers International. V roce 2012 se vrátil zpět do Kanady, kde působil jako nezávislý konzultant. "Jak oněch 18 let strávených mimo Kanadu ovlivnilo jeho schopnost kompetentně reprezentovat Kanadu v zámoří?" ptá se v komentáři Livermore. "Jaké jsou pozůstatky jeho obchodních a osobních konexí v České republice, a jak by mohly ovlivnit jeho schopnost reprezentovat Kanadu a Kanaďany? Vzdal se českého občanství jako podmínky jmenování a žbavil se plně všech svých obchodníchzájmův Česku?" Nejvíce otázek alepodle autora vyvoláváj iná okolnost. "Když se stal součástí obchodní komunity po návratu do Prahy vroce 1994, udržoval pan Jelinek široké obchodní styky s předními mezinárodními společnostmi. Jeho jméno bylo rovněž spojeno s velkým korupčním skandálem, který v české politice stále doznívá," píše se v komentáři ohledně aféry s údajnými úplatky kolem pronájmu švédských bojových letounu* Gripen pro českou armádu. "Pan Jelinek odmítl příležitost k veřejnému objasnění své role v této aféře. Vzhledem k tomu, že Českou republikou od nedávná zmítají jiné korupční skandály, bylo by nešťastné, kdyby se vrcholný kanadský představitel ocitl uprostřed pokračujících sporů," uvádí se v komentáři. Jeho autor se táže, zda se kanadské úřady Jelineka při bezpečnostních prověrkách na jeho účast v aféře kolem gripenů dotazovaly azda jeho roli objasnily. DanielLivermorese rovněž zamýšlí n ad tím jak Jelinekova diplomatická imunita ovlivní případnou žádost českých vyšetřovatelů o velvyslancovo svědectví. "Jak člověk, který m áz posledních dvaceti let takovou vazbu na český byznys, náhle změní preference a stane se hlavním mluvčím kanadských zájmů? Jalinekovo jmenování vyvolává příliš mnoho otázek. Kanadská veřejnost by se měla dožadovat odpovědí," uvádí se v komentáři. Autor: Č T K /www.ctk.cz/ aktualizace: 01.11.2013 10:58
Kft/frV a ZHJÍMHUOTTI 1 VUIÍOIVU Letos v létě jsem si udělal s přítelem Michalem 3-týdenní výlet na Yukon. Tedy původně nás mělo být pět, ale tři kamarádi měli představu, že budeme ubytovaní v hotelech a dělat procházky po okolí. Když zjistili, že tam téměř žádné hotely s komfortem nejsou, ale medvědůje tam málem tolik co lidí a že chceme dělat tůry a campovat v divočině, takto vzdali. Jejich škoda, zvládli jsme to i ve dvou, i když to bylo občas trochu riskantní. Vyšlo nám počasí a tak to bylo nejen zajímavé, ale inádherné. Plán jsme měli následující: z Brna přes Prahu, Paříž a Minneapolis do Winnipegu. Tam za 2 dny vyrovnáme sedmihodinový časový posuna doplníme vybavení a zásoby. Náš největší problém byl, že dál musíme pokračovat zase letadlem. To znamená jedno spoluzavazadlo s max. 23 kg, z čehož prázdný kufr sám spotřebuje skoro 5. Spací pytle zabraly třetinu kufru a dobré trekovéboty byl další objem i váha. Jenže mít je na nohách celou cestu se nám nechtělo, j ednak byl červen a v Manitobě horko a hlavně to znamenalo se na letišti na security vyzouvat a náš let byl s přestupem ve Vancouveru. Tak jsme nabalili jen vybavení s tím, že zásoby nakoupíme až ve Whitehorse, i když tam je vše o poznání dražší. Sama cesta z Vancouveru do Whitehorse byla krásná. Letí se nad vysokými zasněženými horamia počasí nám přálo, viditelnostbyla skvělá. Přistáli jsme ve Whitehorse. To je městečko ležící na řece Yukon a je to hlavní město provincie Yukon. Ačkoliv nemá ani 25 tisíc obyvatel, je to zdaleka největší město na Yukonu. Druhé největší město je Dawson a ten nemá ani celé 2 tisíce. Ostatní „města“ jsou ještě mnohem menší. Po přistání ve Whitehorse jsme si hned na letišti rentovali minivan, tedy prakticky převzali již předem zarezervovaný. Byl to Dodgepro 8 lidí. Protožemy bylijenom dva, sklopilijsmehnedvšechnazadní sedadla a vytvořili si tak prostor určený přes den pro naše zavazadla, přes noc pro nás na spaní. Ubytování ve Whitehorse jsm e měli zarezervované už z Brna, domluvili jsme se na 3 noclehy po příjezdu, abychom mohli poznat město a okolí, najít obchody a nakoupit zásoby a jednu noc před odletem. Bratr Joe nás vybavil GPS navigací, ta naštěstí a na rozdíl od mobilů fungovala a tak jsme adresu ubytování snadno našli. K našemu překvapení to nebyl hotel ani pension, ale v soukromém domě Bed & Breakfast. $ 125 za pokoj pro dva včetně snídaně. Dům zamčený a nikde nikdo tak j sme zavolali na uvedené číslo. Ve chvilce přijela majitelka, dala nám kód na otevírání domovních dveří, klíče od našehopokoje a potřebné instrukce a zase odjela do práce s konstatováním, žepřijede večer. Jen jsem zíral nad tou důvěrou, kdyžjsem zjistil, že kromě čtyř pokojů pro hosty se nic nezamyká a my měli přístup úplně všude po celém domě. To nás paní Pamela viděla pouhých asi 10 minut, ještě isme nebyli ani zapsaní v knize ubytovaných ani neměli zaplaceno. Jediný kontakt byl náš
objednávací e-mail, ale ten se dá poslat odkudkoliv. Přemýšleljsem, jestli by stejný princip fungoval v Brně aspoň týden nebo celý měsíc. Déle však ani náhodou, na to jsem ochoten vsadit celý soudek dobrého vína. Z Whitehorse jsme si udělali 2 celodenní výlety do okolí, jeden na Grey Mountain, cožje velká hora nad městem a druhý na jih proti toku řeky Yukon. Oba výlety byly kouzelné. Z hory Grey Mountain je krásný výhled na celý Whitehorse a celé široké údolí řeky Yukonu, která v dohledu protéká několika jezery. Nad pásmem lesa užrostlajen řídká kleč a loučky mezi ní byly plné květů a nádherně voněly. Za tu námahu vyškrábat se nahoru to rozhodně stálo. Druhý den nás trochu bolely nohy a takjsme si vybrali cestu kolem řeky. To širší údolí za městem a kolem přehrady s elektrárnou jsm e projeli autem až ke kaňonu, kterým se řeka prodírá. Silný proud modrozelené vody byl místy zaříznut do světle šedých vápencových skal až do desetimetrové hloubky, nad tím hustý borový a smrkový les s nemnoha úzkými chodníčky prošlapanými zvěří a turisty. Nádhera. Na stromech nad vodou jsme viděli několik orlů bělohlavých, krkavce a v zátokách řeky, kde nebyl proud a byl snadnější přístup k vodě byly často bobří hrady. Při zpáteční cestějsm e se ještě zastavili na kraji Whitehorseu přehradní hráze. Je tam zařízení nazvané FishLadder. Český překlad ,,Rybí žebřík“ zní nesmírně komicky, aleje to velmidůmyslně postavené zařízení, které umožňuje tah lososů Yúkonem přes asi 12 metrů vysokou přehradní hráz, kterou by jinak nepřekonali. Je to v podstatě dřevěné koryto asi l,5m široké a asi 3/4m hluboké přehrazené dřevěnými příčkami tak, že vznikla celá kaskáda malých bazénků. Voda přetékající z horního do dolního tvoří malé asi 20 cm vysoké splávky, které lososi snadno přeskočí. Navíc voda padající ze splávku vytváří v dolním bazénku takzvaný kotel, to je u dna teče po proudu, ale část při hladině se vrací proti proudu ke splávku, což pomáhá skákajícím rybám snadněji se dostat k dalšímu splávku. Fish Lad der začíná pod přehradní hrází na pravém břehu řeky. Aby zmenšili spád, konstruktéři ho nejprve vedli několik metrů po proudu řeky a pak udělali otáčku a pokračovali proti toku až do jezera nad hrází. Po celé délce tohoto vodního „žebříku“ je lávka pro pozorovateletahulososůa pro případný servis. V horní části žebříku mají asi 3 bazénky této k a s k á d y c e lo u b o č n í stě n u sk leněnou, aby bylo m ožno pozorovat ryby i pod hladinou. Nádherné a velmi chytře vymyšleno. Navíc je v horní části postavena informační budova, v níž jsou kromě prodejny suvenýrů především akvaria s lososy v
mladém stadiu vývoje, dále vyobrazení celého cyklu života lososů, mapy jejich tahů (konkrétně řekou Yukon táhnou postupně 3 druhy lososů: King, Silver a Coho) a modely nebo obrázky pastí a zařízení na chytání lososů Od původních indiánských až po velkokapacitní postavené prvními kolonizátory a zlatokopy. Vyobrazení celého cyklu života lososů (všech druhů) je velmi zajímavé a zatím vědecky málo probádané. Víme jen tolik, že dospělí lososi táhnou na podzim z oceánu do říček a potoků na místa, kde se sami vylíhli z nakladených jiker. Tam se vytřou a zahynou Ve studených, eventuelně zamrzlých vodách se rozklad jejich těl téměř zastaví a urychlí se zase až při jarním tání. To umožní rychlé namnožení mikroorganismů a ty se stávají potravou malinkých rybiček, které setou dobou líhnou z oplozenýchjiker. Ty rostou a putují po proudu potoků a říček do stále větších řek až se jako asi 20-ti centimetrové rybky dostanouaž do oceánu. Tam žijí 4 až 6 let. Ty, které dosáhnoudospělosti se vracejí do ústí řek, ze kterých před lety připlavaly a vydají se proti proudům až na místa, kde se před lety vylíhly. Tam se vytřou a zahynou. Dřív se vědci domnívali, že po takové cestě a vytření hynou vysílením. Jelikož však nepřežije ani jediný, má se za to, že koloběh jejich života je zařízen tak, aby svými rozkládajícími se těly obohatily na živiny jinak velmi chudé horské toky. Tyto živiny na jaře umožní rychlé množení mikroorganismů (planktonu), které se pak stávají potravou malinkých lososích plůdků. Atojim umožnízačítcestupo proudu až do oceánu. V budově info centra mají krásnou velkou nástěnnou mapu řeky Yukon s přítoky, od ústí na Aljašce až po prameny ve Skalistých horách. Pracovníci info centra mají kdispozici vlaječky s vyobrazením lososa a nápisem „We are here“ a tyto posunují po řece podle informaci které dostávají od kolegů z nížepoložených centrál. Takže se dá odhadnout, kdy táhnoucí hejno lososů dorazí až do Whitehorse. My měli bohužel velkou smůlu aminuli jsme se s nimi o 3 až 4 týdny. Anebyli vinni lososi, ne lze jim vytýkat, že by letos nějak zlenošněli a táhli pomalu. To myj sme v Brně dostali špatné informace a tak jsme i naplánovali termín našeho výletu. Bylo nám řečeno, že první lososi táhnou Yukonem už ve druhé půli června, další koncem července a poslední Coho koncem srpna. Toje pravda, ale tyto údaje platí pro Yukon ještě na Aljašce, kousek za ústím řeky. Přestože lososi urazí proti proudu 50 60 km denně, trvá několik týdnů, nežpřeplavoucelouAljašku a pak větší část Yukonu až do Whitehorse. Takže jsm e je neviděli, ale právě to je pro mne jeden z důvodů, proč si takový krásný výlet brzy zopakovat.
(pokračování vpříštím čísle) Jiří Dobrovolný
7
COJESTE DODAT? Už devatenáctý rek se konal piknik Českého a Slovenského Sdružení Kanady na fanne Josefa Dobrovolného, kterou snad zná každý krajan v Manitobě. Piknik roku 2013 byl velice úspěšný a zajímavý. Předně to byla veliká účast lidí (něco málo pod stovku), kteří se dostavili na dobře opečeného vepříka a ostatní do hroty, které naše milé dámy přinesly v hojném množství V ino a pivo z větší části dodal náš Joe, avšak veliký dík patří všem, kteří přidali, k základu pana hostitele, různé další druhy nápojů. Nechci se pouštět do vypisování jm en (byla by celá stránka), ale některá jména přeci napíšu. S dodávkou piv připomenu Milana Kurinského, (,Xruck driver a pekaře“ - málokdo ví, 8
že je vyučený vtom oboru). Bylznámý i v izraelském Tel Avivu.kde s úspěchem provozoval nějaký čas svoje pekařské uméní. Dále bych uvedl jméno Boženky Eliášové a Franty Rysi avého, jejichž pečivo jdevždyna dračku,řečeno česky. Počasí vyšlo takjaklze očekávat v Manit obě koncem srpna, teplé i proměnlivé. Malou spršku, která se dostavila jen na chvilinku, většina lidí ani nezpozorovala. Ato hlavně díky pracovitým krajanům, včetně Josefova bratra Jiřího, který- trávil na fanne svoji dovolenou z Česka, dny předem pilné pracovalipro úspěch pikniku a nejenže vyklidili, vyčistili a připravili garáž, ale postavili populární stanové přístřešky poskytující nejen stín od sluníčka, ale též pro případ vlahé přeháňky; jaká se přihodila. 9
To vše zní velice jednoduše, ale jako všechno v našem životě má své pozadí Z toho důvodu vyvstává otázka, proč není více Toníků, Vildů, Josefů, Jiřinek, Soniček,Míšenek, Marunek, Janiček, Magdiček atd., ochotných krajanů a krajanek, kteří vypětím sil dokážou všechno v čas připravit pro ostatní hosty. Kdyby bylo jen dvakrát tolik ochotníků, tak vše by bylo ještě lepší a veselejší a hlavně snadnější. Joe, který je vždy optimistický, by nemusel nabádat ostatní ochotně pracující lidi, aby nebyli nervózní, že ten vepřík se dopeče včas, přístřešky budou a kuchyně to zvládne. Snad jen přes jeho klid nevidí vypětí žen vkuchyni a nervozitu opékačů vepře. Však Joe jistě dobře pamatuje, jaké příhody se udály během roků, kdy opékači (nikoliv Toník a Vilém) si v klidu seděli v domě při kafíčku, až se hustý dým převalil přes střechu a vepřík byl v jednom ohni! Pak nebylo možné si pochutnávat na do křupává opečené kůžičce, jak si na ní mnozí návštěvníci pochutnávají, ale na uhel spálená kůže se vyhodila do garbage. Je důležité připomenout skutečnost, že od pivního pečeného vepře uběhlo 19. roků a za tu dobuj sme snad o něco moudřejší, ale bohužel také starší, což přináší sebou okolnosti, které každý penzista dobře zná Z těchto důvodů by bylo velice dobré, kdyby se našlo více lidí, kteří by byli ochotni sdílet radost pracovníků na pikniku, že vytvářej í dobré pobavení hostům. Tu spokojenost přítomných a eventuální pochvalu (už méně), vidí každý. Paní, která prohlásí, že podávané klobásk}^ nakrájené na předkrm jsou tak době, že by je snědla sama ani neví, že to říká právě výrobci těch klobásek, který z toho má značnou radost. Nicméně je nutno připomenout, že není možné si zasednout k dob růtkám, které vám nejvíce chutnají, mělo by zůstat i pro druhé na ochutnání. Ze své zkušenosti co slyším od návštěvníků, - „Na pikniku jsou jen samé dobré věci, jedno lepší ja k druhé“ ! Příští dvacátý „výroční piknik“, dostaví-li se tolik lidí jako letos neboj eště více, budemepotřebovat vícepomoeníkůa více dobrot kupečenému prasátku. Jinak to může být poslední. Každý kdo se někdy zúčastnil pikniku CSSK na farmě ví, že maximálním zájmem výboru CSSK a dobrovolníků jevytvořit pohodu, nabídnout chutná jídla, pitia navodit dobré krajanské pobavení. Lístky se na tomto pikniku neprodávají. Neurčujeme ani cenu ani množství, ja k je to zvykem na jiných piknikách a akcích. Necháváme to na benevolenci každého, ať si podle chuti nabere, nají a napije. Plyne to z obyčejného důvodu, že pořadatelé předpokládají a doufají, že hosté jsou inteligentní a věnují dostatek peněz (odměnu), odpovídající jejich spokojenosti! S potěšením můžeme konstatovat, že nebyla nikdy finanční ztráta (aspoň ne značná - zatím), spíše lze pochválit krajany za jejich štědrost dobrovolných příspěvků a za to jim patří naše poděkování. CSSK ještě jednou děkuje všem, kteří se podíleli na úspěšném pikniku 2013, ať už přiložením pomocné ruky nebo přispěním různých dobrot Za výbor ČSSK napsal V.A.K. 10 v 1
MODLITBA VE STÁŘÍ Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. Zbav mne veliké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. Nauč mne, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych při tom nešťoural a neporucínkoval. Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat ale ty Pane, víš, že bych si rád udržel svých pár přátel. Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč me trpělivě je snášet. Také se neodvažují prosit o lepší paměť ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. Nauč mne té obdivuhodné moudrosti umet se mýlit. Drž mne, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Nauč me, u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane to říkám, bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit Čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš “Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.” Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, nějako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k Čemu mě ty ještě povoláš. A k to m u všemu mi dej sílu srdce. Amen. Sv. František Saleský (1567-1622) ženevský biskup a zakladatel řádu a francouzský spisovatel. Studoval v Panži ujezuitů. Založil Bratrstvo kříže, určené k vyučování chudiny a lidumilství Byl laskavý srdcem a bohatý duchem. 11
STAVBA V SOCIALISM U Při povídáníu dobrého slovenského vínečka spřítelemLadislavem (Lacibáčim), přišla řečnanaše rodinné domy. Mne ijeho zajímalo jakým způsobem jsme se dopracovali ke svým rodinným domům. Po mém vysvětlení jak to chodí v Kanadě, že člověk se nesmí bát a koupí si hotový dům, čímž se zadluží hypotékou na dlouhou dobu, nežvlastněmůžeříct, že tento důmjenáš. “Takvyjste to uvás měli docela jednoduché a snadné”, pravil přítel. “To náš dům jsme stavěli jako vlaštovky, kousek po kousku. Nemáš ani ponětí co naše stavba obnášela. Náš starý a nevyhovující dům postavený ještě z nepálených jílových vepřovic, který jsme zdědili, jsme napřed z poloviny zbourali. Do ponechané půlky jsme nastěhovali veškerý nábytek a tam žila rodina po dobu stavby (manželéa 2 holčičky). Potom jsme mohli začít výkopem základůa podsklepení”. V té době ve vsi vyrostlo několik domů stejného typu, čtvercová stavba s plochou střechou, postavena ze škvárobetonových tvárnic. Stavební plány si zájemci předávali jeden druhému, což ulehčovalo práci úřední byrokracii a tím bylo snadnější obdržet povolení pro stavbu. “Na stavbu domu jsem najal dva zedníky!, pokračoval přítel, “kteří prováděli zednickou práci v družstvu (JRD). Jinak by to ani nešlo. Soukromí stavitelé neexistovali a velké podniky menší práce neprováděly. Znal jsem oba zedníky, jelikož byli vlastně ve skupině (údržbářská skupina), kde jsem dělal vedoucího”. “ Souhlasili, že provedou stavbu mdio domu, alejako jej ich vedoucí, jim musímvedle zaplaceníza provedenou práci u mne připisovat též pracovní jednotky v družstvu, jako kdyby pracovali také tam. (Jednotka by la v družstvech míra práce za kterou dostali všichni jednotnou mzdu. Třeba za svou práci na poli pracovník obdržel za den práce 2 jednotky, ale například traktorista, kombajnér, či zedník obdržel zaden4jednotky,-m ěli vyšší kvalifikaci.) Po nashromáždění stavebního materiálu, říkám shromažďování, protože se materiál nedal zakoupit najednou ani na čas. Musel se shánět, tak jako téměř jakéhokoliv zboží v CSR. Po těchto přípravách se začalo výkopem základů, většinou manuálně, nicméně s úspěchem. Započalo se stavbou základů a vybetonováním podsklepení (basementu). Po zatvrdnutí betonu se jeřáb chopil ukládání prefabrikovaných stropnic. Ta první, místo aby zasedla na zdivo sklepa, všakzapadla až na dno sklepa. Velikost sklepa byla zedníky vyměřena špatně, byla větší. Když to družstevní řemeslníci zjistili, pustili se do velikého smíchu a komentovali to s výrazy „to jsme to pěkně pro** *li“ a začali si nalévat slivovici. Pokládali tojenza dobrý šprým. Zbytečnějsemjim připo minai,že je to jej ich vina „Vy jste vyměřovali a určovali základy, jak to má být veliké“ ! Co teď? Nešlo to jinak než vy zdít příčky uvnitř sklepa, aby na nich mohly stropnice ležet. Snadno se to řekne, ale ktomu je zapotřebí 1500 cihel které nejsou, jelikož stěny domu se stavěly ze škvárobetonových tvárnic, které byly jednakvětší a nehodily se na tento účel do sklepa. K zakoupení cihel (jako na všechno) bylo potřeba povolení. Na úřadě, kde vydávali povolení, úředník řekl hned, že cihly nemají, proto nemůže vystavit povolení k odběru cihel. Litr slivovice ho však trochu obměkčil a vypsal stvrzenku na odběr 700 cihel. Tak aspoňněco, říkaljsemsi. Když jsem v cihelně sdělil, že mám papír na cihly, ale potřeboval by více, úředník mne kývnutím odkázal na závozníky. Parťákovi jsem řekl, že bych potřeboval 1500 cihel, ale povolení mám na polovinu.
„Šéfe“ povídal parťák, „když od nás koupíte 800 kusů, tak budete mít na autě plný počet“. To jsem nevěděl, že s e cihly daj í koupit i od závozníků, bylo mi ale jedno komu zaplatím, hlavně že bude dost cihel na vyzdívání. (Na mnoha místech to fungovalo tímto způsobem. Říkalo se tomu „černota“, nebo podzemní ekonomie. Jen zasvěcení věděli jak se dají vykouzlit, nebo ukrást extra cihly, či cokoliv). Po úspěšném uložení stropnic se pokračovalo ve stavbě domu. Pak to šlo jako namazané, hlavně prolévané, slivovicí a pivem. Po každé položené řadě najedná stěně byla pivní pauza, 2-3 piva. Při jídle se to prokládalo slivovicí nebo vínem, což vedlo k tomu, že po druhé hodině odpolední řemeslníci už nevládli a radějijsem jeposlal domu. Uvažoval jsem, že nebude přeci možné zůstat roky ve stísněných podmínkách, protahovat se mezi skříněmi, vařit na vařiči. Rozhodl jsem se, že se také přidám k dílu, ač vyučený mechanik zemědělských strojů budu také se zedníky zdít. Najedná stěně domu jsem zdil já a na druhé pracovali mistři. Se svou řadouj sem byl dřív hotový, než ti dva spolu. Kdyžjsemje pobízel, aby užzvedli šňůru na další řadu, tak mi odpověděli „Nejsme na koňských dostihách“! Nicméně společná práce úspěšně pokračovala a družstevní mistři viděli, že mně i zednická práce jde dobře od ruky, tak při jedné pálenkové přestávce nadhodili, že by mne vzali do party.,Práce máme ve vsi hodně, mohl by sis s námi přivydělávat, ale to by ses musel napřed naučit pít tak jako my! Bez toho bychom tě nevzali“! Dům rostl. Ukazovalo se, kde budou okna, dveře. Problémy přicházely později, když dveře z chodby do obýváku zatarasila půlka schodiště. Tak zazdít otvor na dveře a vysekat v rohu nový, kam se ještě před schody dveře naštěstí vešly. Ten schodekna balkon z ložnice také nevyšel. Vybetonovali balkon a po té zjistili, že podlaha bude níže. Inspektor, který měl nad stavbou dohled, při kontrole stavby chodil a okukoval zdivá domu. Takjsem mu u každé stěny nalil z flašky slivovici, kterou jsem za ním nosil. U čtvrté strany jsme se dívali na ukončenou stěnu a inspektor pravil „To už není slivovice“? když jsem mu opomněl nalít. Na nedostatky, které se vyskytly „šalamounsky“ odpověděl „Ted už se s tím nedánic udělať‘. Inspektor byl ze Štúrova, kam samozřejměpo inspekci a slivovicích jel autem zpět. Kamarád už ani nechtěl pokračovat vypravováním patálií, které měl nejen ze zedníky, ale téměř s každým řemeslníkem koho najal. Od elektrikáře přes instalatéra, kteří hlavně měli zájem jak si zkrátit práci a nikoliv jak vyhovět přání majitele. Přesto jsem se ho ještě zeptal, „Proč je v poschodí vedle schodiště asi metr široký prostor v délce schodiště. Než to začal vysvětlovat, tak nám raději oběma nalil skleničku vína. Snad na utišení a po dobrém hltu pravil „Vidíš, je to akorát dobré na skladiště. Kromě skříní u stěny se tam nic nevejde. Adůvod proč je to tak, přepočítali se s oknem u schodiště vyzděným ze skleněných kvádrů, tak vznikl ten prostor“. Dále jsme už raději pokračovali povídáním o různých vínech, které přítel minulé roky vypěstoval a předkládal k ochutnání. Vinné historky byly daleko zajímavější a příjemnější, než ty o stavbě domu.
Vilém A. Kun, Winnipeg
13
The Kolache: Czech, Texan or A ll-A m erican? (All Three) M ichael Stravato for The N ew York Times By JO H N T. EDGE, Published: October 7,2013
HOUSTON — Morgan Weber grew up eating poppy-seed kolaches baked by his Czech grandmother, who honed her technique on a wood stove. Kolaches, soft pastries of yeasted dough with a divot in thè center, traditionally filled with sweetened cheese or fruit, are a humble link to thè Old World. But in thè Revival Market in this city’s Heights neighborhood, Mr. Weber and his business partner, Ryan Pera, thè markeťs chef, serve sweet and savory pastries that are decidedly American: kolaches laden with satsuma oranges or filled with strawberries and ricotta cheese, and savory versions girded with house-made sausages poached in locally brewed beer. On Saturdays, they sell 1,500 of them to a youthful clientele that also snaps up artisanal fare like caraway-spiced goat sausages. This is thè new world of thè kolache, a food that now straddles several constituencies : thè descendants of Czech immigrants, who stili make thè pastry in thè hroad swath of centrai Texas known as thè CzechBelt. The kolache (pronounced ko-LAH-chee) entered thè Americanrepertory in themid-1800s, soon after immigrants from Central Europe settled in thè hills and prairies of centrai and south-central Texas. The region was once home to more than 200 Czech-dominant communities. Today, thè Czech Belt remains a stronghold of traditional culture, where polka bands led by accordion cowboys play church bazaars, and descendants contribute to civic organizations like thè Katolička Jednota Texaska and thè Slavonic Benevolent Order of thè State of Texas. Yet kolaches — once considered a svačina (pronounced sfah-CHEE-nah), or midday snack, in Central Europe— are being quickly adopted and just as quickly transformed by all sorts of audiences. Doughnut shops in Texas cities like Houston, many of them operated by Asian immigrants, bake traditional sweet kolaches alongside modern savory ones. Kolache Factory, founded in Houston in 1982, has been successful. With more than 30 locations in Texas, Kansas, Colorado, Missouri and Indiana, it sells chicken enchilada and Philly cheesesteak kolaches that show how far this pastry has strayedfrom its roots. This proliferationhas been driven in part by Czech-Americans themselves. At festivals sponsored by Czech-led churches and civic clubs, which can attract thousands of people, polka bands play, church matrons cook Praha (a Czech versión of goulash) and bakeries serve traditional poppy-seed kolaches. In Ennis, Tex., which holds a polka championship each summer, a grocery store helps finance community classes where Czech baking traditions are taught. More influential, though, has been thè rise of roadside emporiums, selling everything from beer to deer Stands to spiral-bound cookbooks, said Ms. Orsak, whose grandmother carne to Texas from Moravia in thè 1880s. Many Texans, no matter their heritage, now consider kolaches road food, best purchased ata Czech Beltrest stop. Převzato z The New York Times, upravila MG -
‘T H 'C á u íó & i& á tta c U Í& a
- S t.
‘7 líc A o £ e i4 , c A tíc O te a fe a r t y
Svatý Mikuláš navštíví Česko-SIovenský klub spolu s Andělem a Čertem. Všechny děti, které byly hodné po celý rok budou odměněny dárkem, který dostanou od Svatého Mikuláše. V Neděli 8.12.2013 klub bude otevřen ve 3 hodiny odpoledne. Svatý Mikuláš přijde ve 4hodiny. Pro děti je připravena zábava a malé pohoštění. Pro rodiče bude otevřen bar a také si budou moci zakoupit pohoštění. Prosíme rodiče, aby přinesli dárky pro děti a měli je viditelně označené jmény. Dakujeme a tešíme sa na vašu účasť.
St. Nicholas will visit thè Czech-Slovak Club together with Angels and thè Devil. St. N icholas will b rin g gifts to th o se ch ild ren who b eh av ed them selves d u rin g th e year. P a re n ts please m a rk th e d a te a n d p a rtic íp a te on S u n d ay , D ecem ber 8th, 2013 C zech-S lovak C lub will b e open a t 3 p .m . an d St. N icholas will a r riv e at 4 p.m . W e h ave p lan n e d an afte rn o o n filled w ith fun fo r kids a n d p aren ts. T h e re will be a sm all sn ac k p ro v id ed fo r th e ch ild re n . P a re n ts w ill be ab le to b u y re fre sh m e n ts a n d d rin k s from bar.
Parents are asked to provide a gift for their children and clearly mark it with their child's n am e . T h a n k you. W e a re looking fo rw a rd to seeing you again th is year. 15
T^euCtMCné a froAo-cltxvé f i n i f e t i (PÁtto-čaícA- u m t& à ,
¿¿čumě fd n a vl, ìtè iti, “ S & fí fiadeA*tá*t¿ v ie m c io iim čle*tů*K, fciíjrtivcá m . (ZeááéAci a SCo-ve*t¿/íéA& S d u c fe tú , tt& itn t čte*tádů*K a &rafa*toi*ti fr ie fí čtew xvé vý&o-ttt UH*t*tčfief4&é o-d&xčáty
ŠKOLň Č6ŠTINV / CZ€CH LfìNGUfìG€ ClfìSS€S Helena Stelšovská nadále nabízí zájemcům kurz českého jazyka. Hodiny jsou každý čtvrtek od 7:30pm. Pokud máte zájem kontaktujte Helenu Stclšovskou na
[email protected] nebo volejte 204 772-7209. Helena Stelsovska offers czech language courses for interested people. Classes are held every Thursdav at 7:30pm. If vou are interested. she can bc contactcd at
[email protected] or phonc 204 772-7209.
Prám en - Časopis krajanské obce Čechu a Slováků ve Winnipcgu. Je vydáván winnipegskou odbočkou Čcskélx) a Slovenského Sdružení v Kanadě pro krajany v Manitobč a jinde ve světě. VVchází čtvřikrát do roka. Adresa: Czech and Slovák Association of C anada, Winnipeg Branch, Attn. Pram en, P.O. Box 1732, W innipeg, Manitoba, Canada, R3C 2Z9 Připravuje redakční kroužek: Misha Gogela. Jiřina Kunová a Shelley' Sweeney. Pravidelný1dopisovatel Vilém A. Kun.. Časopis je posílán zdarma, ale jsou vitány dobrovolné příspěvky na úhradu režie. Redakce si vyhrazuje právo na zkrácení, úpravu i případné odmítnutí příspěvků. Podepsané články7 nemusí vyjadřovat názoiy redakce a vydavatele. Úkolem časopisuje udržovat kulturní hodnoty našich předku, probouzet, pěstovala udržovat krajanskou pospolitost. Napomáhat k udržování demokratický ch ideálů a mravních zásad v Kanadě i ve staré vlasti. Spojovat nás za hranicemi s naší vzdálenou rodnou zemí. Inzertní jednorázové sazby: velikost osobní navštívenky: $ 10. 1/3 stránky: $20. 1/2 stránky: $30. celá stránka: $ 60. Veškeré šeky prosím vypisujte na “Czech and Slovák Association of Canada”. Uvítáme psané příspěvky, nápady a komentáře. Rádi od vás uslyšíme. Redakční telefon (204) 256 3713. e-mail adresa: mishagogela@sha\v.ca Informace o ČSSK odbočkách sdružení najdete na Internetu na adrese www.cssk.ca
16
