Podstatné je přestat kritizovat a zapojit se

vydání č. 4 / 2. 9. 2013

PRAHA

V tomto čísle najdete

Sdílení veřejného prostoru a úcta k hodnotám místa / str. 1-3

Černé herny na Žižkově? Půjdeme po nich, říká Hujová / str. 3-4

Stavět nebo nestavět? / str. 4-5

Malé městské části v Praze se rušit nebudou / str. 6-7

Podstatné je přestat kritizovat a zapojit se Když jsem před několika lety přemýšlela o tom, jak zúročit vědomosti a zkušenosti nabyté za léta aktivního výkonu advokacie, dospěla jsem k závěru, že nejúčelnější bude zapojit se do veřejného života v rámci komunální politiky. Životní příběhy stovek klientů, kteří prošli mou kanceláří, protože museli nebo chtěli řešit své životní situace za pomoci právníka, mě dovedly k závěru, že je téměř mou občanskou povinností nabídnout součinnost při vytváření, novelizaci nebo změně předpisů, které ovlivňují běžný život každého z nás. Každý občan má právo na to, aby žil ve státě, kterému rozumí, cítí se v něm dobře a je hrdý na to, že je příslušníkem svého státu, občanem svého města nebo obce. Označení „svého“ má v tomto případě podstatný význam, protože pokud je něco chápáno jako věc osobního zájmu, později se v dobře fungující společnosti obvykle stane normou. Vedení občanské společnosti k vzájemnému respektu jejich příslušníků, kdy na jedné straně je třeba uznávat individualitu každého a současně se umět podřídit obecnému zájmu, je otázka vývoje v rozpětí několika generací.

Právě proto je potřeba již dnes přemýšlet v dlouhodobé perspektivě, a každou právní normu nastavit tak, aby upravovala současný stav, ale zároveň v maximálně možné míře respektovala předpokládaný vývoj, byla zajištěna logická návaznost a nenastával právní chaos. Neměli bychom zapomínat na to, že naši potomci budou žít v podmínkách, jejichž základ připravujeme již dnes, proto považuji za nezbytné přestat kritizovat a do dění se zapojit.

JUDr. Zuzana Chlupáčová advokátka, STAN Praha

Sdílení veřejného prostoru a úcta k hodnotám místa Podnět k diskusi o veřejném prostoru, územním plánování, o úloze a postavení městských částí a k výměně zkušeností Pražští politici chtějí účelově zrušit oficiálně zatím neurčitý počet městských částí. Přichází doba městských dinosaurů? Spolkne politická chamtivost i kompaktní historická sídla připojená k Praze? Velké firmy požírají malé, velké banky polykají malé, hlasitého hromotluka si všímáme více než moudrého člověka, efektní prudké gesto je pro diváka přitažlivější, než citlivý pohyb, který neodvede pozornost www.starostove-nezavisli.cz

od podstaty příběhu. Tak to v našem světě funguje, a uplatňovat tyto pravidla v pražské politice stále láká mnoho pražských zastupitelů. A tak původní místa osídlení, vždy sídla s historií dlouhou mnoho staletí, teprve nedávno připojená k Praze, s formálním označením „městská část“, stále čelí hrozbě své likvidace sloučením s těmi velkými městskými částmi, co již ztratily své jméno resp. co ho nikdy ani neměly. pokračování na str. 2

PRAHA

1

P

R

A

H

A

Sdílení veřejného prostoru a úcta k hodnotám místa Podnět k diskusi o veřejném prostoru, územním plánování, o úloze a postavení městských částí a k výměně zkušeností pokračování ze str. 1

Byl by to jen úkon administrativní (úprava organizace správy města), nebo by ovlivnil stále dobře fungující specifický život místních komunit občanů Slivence, Benic, Lysolají, Troji, Dolních Chaber nebo třeba mého rodiště Ďáblic? Co kdyby byl naopak počet městských částí větší? Kdyby naopak např. obyvatelé Libně nebo Karlína či Podbaby měli vlastní samosprávu? Jak by tato skutečnost Prahu poškozovala. Praha má nový nástroj pro podporu svého rozvoje a územního plánování - Kancelář veřejného prostoru. Vznikl také soubor pravidel pro přípravu investic na veřejných prostranstvích. Cílem kanceláře je slovy zakladatelů „… prosazování a obhajování samotné existence veřejného prostoru, jeho důležitosti a zájmů. Dále pak ovlivňování podoby veřejného prostoru ve směru kvality, a to všemi dostupnými nástroji, které je z pozice kanceláře možné využít. Současně pak definovat charakteristiky kvalitních veřejných prostranství a pravidla jejich udržení a vytváření …“ (viz http://www.uppraha.cz ) Rada hlavního města Prahy schválila 16. 4. 2013 soubor pravidel pro přípravu investic na veřejných prostranstvích. „Cílem těchto procesních zásad je koordinovat a zefektivnit čerpání financí z veřejného rozpočtu například do parků, ulic či náměstí tak, aby Pražanům přinesly maximální užitek.“ (viz http://www.urm.cz ) Ochrana a rozvoj přirozených sídelních celků uvnitř hranic Prahy (např. dříve samostatných obcí) by mělo být odborným aparátem města podporováno, ale musí být především věcí obyvatel žijících v daném místě. Jak je tomu u nás v Ďáblicích? Ne vzdálení magistrátní úředníci, ne ještě vzdálenější politici, ale děti hledaly místo a podobu pro své náměstí – centrum Ďáblic. Myšlenka Kanceláře veřejného prostoru je jistě užitečná a stojí za to ji rozvíjet. Neuměl bych si ale představit, kdyby měla fungovat jako jakási „superkancelář“, která by dokázala chránit, budovat a rozvíjet všechny důležité veřejné prostory Prahy. A zpět k rušení městských částí; i pro výše uvedené si neumím představit fungující město bez partnerství s místními samosprávami vybavenými jak povinnostmi, tak odpovídajícími kompetencemi. Jsem proti rušení městských částí politickým rozhodnutím shora.

2

PRAHA

Ďáblice hledají své náměstí Když Starostové a nezávislí představovali sousedům svoji vizi dalšího rozvoje Ďáblic, použil jsem v jednom textu na úvod tento příměr, že obec bez centra, je jako tělo bez duše. Tím jsme po letech obnovili veřejnou diskusi o místě a podobě dosud neexistujícího centra, chceteli náměstí obce. A pak už byl jen krůček ke zpracování projektu „Ďáblice hledají své náměstí“, který finančně podpořila Nadace VIA a ke spolupráci se všemi žáky, rodiči a učiteli naší základní školy v rámci projektového vyučování. Inspirováni besedami s architekty, a pod vedením svých pedagogů žáci během podzimních měsíců minulého roku přemýšleli o podobách budoucího ďáblického náměstí. Vyvrcholením úsilí dětí v rámci projektu „Ďáblice hledají své náměstí“ bylo jednak představení a ocenění výtvarných i slovesných kreací a návrhů na lednovém setkání v sále školy. Následovala také „oslava nalezeného náměstí“, která se konala přímo na vytipovaných pozemcích budoucího náměstí. Oslava byla plná her, sportu, muziky, sousedského setkávání všech věkových kategorií, mnoha informací, a nechyběl ani ohňostroj. Zcela spontánně a bez znalosti místní historie posledních 20 let děti své náměstí umístily do volného prostranství po zlikvidované výrobě stavebních panelů (Prefa), tedy na stejné místo, kam si přáli umístit náměstí i místní aktivisté, první starosta a polistopadoví zastupitelé. Dovolte, abych se s vámi ještě podělil o několik dojmů a poznatků z průběhu celé akce formou odpovědí, které jsem vybral z již publikovaného rozhovoru naší redakce s Ing. arch. Petrem Hlaváčkem (dále jen P. H.) a se mnou (dále jen M. R.): 1) Co považujete za největší přínos „dětské“ části projektu? (P. H.) Za největší přínos považujeme pokračování v diskuzi o budoucnosti ďáblického náměstí, které má v Ďáblicích jistou historii i tradici. Může se zdát, že mnohaleté diskutování nepřineslo až tak velké a viditelné změny, jaké by odpovídaly strávené energii a uběhlému času. Jde však i o přijetí veřejného prostoru jako veřejného tématu, o to, aby na něj nezapomínaly ani naše děti, díky kterým se třeba realizace náměstí uskuteční. (M. R.) Veřejná diskuse na toto téma, které se díky projektu mohly účastnit i naše děti, je pro mne důležitá mimo jiné proto, že se jasně ukazuje, jak velké společenské, mezilidské a sousedské napětí často vyvolává dnešní život ve velkoměstě. V našem případě navíc život na okraji velkoměsta, rozvojovém nestabilním území. Respekt k soukromému na straně jedné, a úcta k hodnotám a uznání důležitosti potřeb celé komunity na straně druhé se naší společnosti zatím nedaří dát do rovnováhy. Výrazně nás rovněž ovlivňuje prohlubující se celospolečenská a ekonomická krize. Vstupujeme do období, kdy bude stále složitější rozvíjet materiální vybavenost obce. Pokud široký okruh ďáblických občanů nepřijme myšlenku veřejného prostoru za svou, pak nic podstatného „veřejného“ nevznikne. pokračování na str. 3

Sdílení veřejného prostoru a úcta k hodnotám místa Podnět k diskusi o veřejném prostoru, územním plánování, o úloze a postavení městských částí a k výměně zkušeností pokračování ze str. 2

V diskusi s architekty se opakovaně shodujeme na názoru, že veřejný prostor je vážným tématem dnešní doby. Prožíváme invazi soukromých zájmů do veřejného prostoru, které často narážejí na silnou negativní reakci veřejnosti. Současně však neumíme ve veřejném prostoru žít. Společnost je atomizována množstvím osobních zájmů či nezájmů. Bylo tedy na místě položit otázku o veřejném prostoru Ďáblic nejmladší generaci, která tento trend může zvrátit. Kdy? Uvidíme. Možná to ani není podstatné, důležité je stále se snažit. V tomto směru je mi vidění světa skrze periodu volebních období ukradené. 2) Mohou být dětské kreace inspirací pro dospělé? (P. H.) Inspirující jsou už jen díky tomu, že je děti konzultovaly se svými rodiči i učiteli. Samozřejmě, že děti si často do návrhů projektují svá přání odpovídající jejich věku. Je ale důležité, že se učí pracovat se svým sídlem a s veřejným prostorem. Ďáblice jsou okrajovou a jedinečnou obcí Prahy, která by si měla svou jedinečnost chránit. Proto je třeba každý zásah pečlivě promýšlet. Workshop s dětmi je proto v tomto směru cennou zpětnou vazbou. (M. R.) Vše krásné a myšlenkově hluboké vzniká skrze dětské vidění světa, pomocí silného emocionálního vhledu. Takové dětské vlastnosti jsou ukryty v každém z nás, v každém věku. Jen je stále potřeba se od dětí učit nestydět se za ně, nepotlačovat je, rozumět jim jako součásti naší reality. Dětská konference pro mne byla velkým zážitkem a sondou do našeho „ďáblického společenství“.

co nejvíce zasadit do reálného prostředí. Bylo velmi těžké práce hodnotit, protože ze všech byla cítit kreativita i radost z práce. (M. R.) Překvapilo nás, že děti neinklinovali k nejasným futuristickým představám, ale dávali přednost osvědčeným formám náměstí s tradičními funkcemi. Používali však neotřelé výrazové prostředky, veselé organické tvary a barvy. Silný důraz dávali na prvek společného užívání veřejného prostoru s druhými. Součástí řady dětských projektů bylo jakési kino, které má v daném místě svoji tradici (v této lokalitě stávalo svépomocí postavené a na svou dobu velmi moderní kino). Děti ho vnímají ne jako sezení ve tmě s popcornem v ruce, ale jako prostor pro různé sdílení zážitků s kamarády. V minulých letech jsme si prožili expanzi tzv. multiplexů, které tradiční formu městského kina popírají. Možná je ale již čas uvažovat o městských projektech, které dají vzniknout malým klubovým zařízením. Téma potkávání se v místě svého bydliště bylo všudypřítomné. Dětské projekty také potvrdily můj názor, že nám chybí vhodný prostor pro setkávání mládeže, která již vyrostla z dětských hřišť, pro kterou ale prostor Ďáblic ještě není příliš těsný. Prostor setkávání a komunitních aktivit by jistě uvítali senioři a také maminky, které jsou v této krásné i nelehké životní etapě hodně vázány ke svému bydlišti. Děkuji všem čtenářům STANovin za případné postřehy či osobní zkušenosti s touto problematikou.

3) Překvapily děti něčím? Pokud ano, čím? (P. H.) Překvapila nás kvalita prací a v některých případech i profesionální přístup, kdy děti zpracovávaly ankety nebo se snažily návrh

Miloš Růžička starosta MČ Praha – Ďáblice e-mail: [email protected]

Černé herny na Žižkově? Půjdeme po nich, říká Hujová Praha - Omezit hazard a zároveň tím aspoň částečně napomoci v potlačení kriminality. Taková je snaha Ladislavy Hujové, starostky Městské části Praha 3. Nezůstalo však jen u myšlenky a realizace záměru na sebe nedala dlouho čekat. Z „republiky Žižkov", jak svou čtvrť nazývají staromilci i starousedlíci, zmizelo od začátku letošního roku 75 heren. V Praze 3 tak v současnosti zbývá 70 heren a kasin, kde jsou umístěny video-loterijní terminály. „Ministerstvo financí zahájí v průběhu července u všech stávajících povolení videoloterijních terminálů v Praze 3 správní řízení o jejich zrušení. Vzhledem k velké administrativní náročnosti se domnívám, že herny ukončí svůj provoz do konce roku 2013," říká starostka Vladislava Hujová s tím, že konečným cílem je, aby v Praze 3 zbylo pouze

sedm stávajících kasin, která budou mít zpřísněný režim svého provozu. Život je hrou? Třetí městské části se vyplatilo, že již v roce 2011 podala starostka do rady materiál, který navrhoval zrušit téměř 145 adres s provozovnami hazardu. K poslednímu dni loňského roku tak bylo zrušeno na 450 hracích přístrojů. Tisícovka modernějších video-loterijních terminálů, které mohlo zrušit pouze ministerstvo financí, však musela na své zrušení počkat až do konce příštího roku. Ukončení hazardu se samozřejmě někomu nemusí líbit. Zejména těm osobám, které z hazardu mají jistý prospěch. I tyto skupiny proto reagovaly na Žižkově. pokračování na str. 4

www.starostove-nezavisli.cz

3

P

R

A

H

A

Černé herny na Žižkově? Půjdeme po nich, říká Hujová pokračování ze str. 3

Začaly vznikat nelegální herny, schované pod pláštíkem fingovaných adres. Jinými slovy, objevily se případy černých heren. Starostka Hujová podala již tři trestní oznámení v souvislosti s činností občanského sdružení Život je hrou a následovala i trestní oznámení na majitele domů, kteří pronajímají své nebytové prostory k těmto účelům. „Jedno ze tří trestních oznámení na neznámého pachatele se týká adresy sídla sdružení Život je hrou, které nahlásilo při své registraci na ministerstvu vnitra adresu domu, ve kterém v současnosti sídlí Metropolitní univerzita Praha a je ve správě městské části. Žádná kancelář tohoto sdružení však v tomto domě na adrese Prokopovo náměstí 100/1 fakticky není a nikdy nebyla,“ vysvětlovala starostka Hujová. Druhé trestní oznámení na neznámého pachatele se podle starostky týká konkrétní činnosti jmenovaného sdružení, které otevřelo v Praze 3 v Husitské 36 a Seifertově 79 dva „kluby" s výherními automaty. Klid jen zdánlivý? Těžko nyní posoudit, zda na neznámého pachatele víc zapůsobily právní kroky starostky Ladislavy Hujové, či následné policejní kontroly. Faktem je, že na těchto adresách je takříkajíc mrtvo ve dne i v pozdějších večerních hodinách. „K výkonu služby městské policie patří i kontrola hazardních heren obecně. Například, zda se v nich nepodává alkohol mladistvým,“ glosovala Jana Přikrylová, mluvčí městských strážníků.

Což ale podle dobře informovaných zdrojů nezaručuje, že nelegální podnikavci ze Žižkova svou činnost nepřemístí jinam. Starostka Hujová podle jejích slov ve svém úsilí omezit hazard i černé herny nijak nepoleví. „Půjdeme po nich. Konečným cílem je, aby v Praze 3 zbylo pouze sedm stávajících kasin, která budou mít zpřísněný režim svého provozu,“ dodává. Kasina proto budou muset dodržovat přísný kodex chování, například to, že odstraní z fasády budov světelnou reklamu a vzhled provozoven přizpůsobí lokalitě, v které se nachází. Nepřípustná bude také reklama na podávání alkoholu ke hře zdarma. Kasina budou muset mít kamerový systém a jejich majitelé musí zajistit opatření proti rušení nočního klidu. „Pokud by některé kasino tento velmi přísný kodex svého chování nedodržovalo, tak je v kompetenci městské části požádat magistrát, aby kasino zrušil,“ říká Hujová. Paragraf novely loterijního zákona, který až do dubnového rozhodnutí Ústavního soudu umožňoval provozovat video terminály povolené ministerstvem financí do 31. prosince 2014, Ústavní soud zrušil. Obce a města proto mohou vykázat ze svého území video-loterijní terminály ještě před koncem roku 2014.

Autor: Petr Štrompf

Stavět nebo nestavět? Benice jsou okrajovou městskou částí. V současné době mají 565 přihlášených obyvatel a přibližně 600 osob, které zde bydlí. Takovému počtu obyvatel zhruba odpovídá i občanská vybavenost. Starou hospodu s přilehlým dvorem a stodolou, která sloužila ještě za doby, kdy rychlý převoz zajišťovali jen koně, majitel nahradil rodinnými domky. Krám, postavený díky ochotě místních obyvatel přiložit ruku k dílu, prodala Včela. Stálo velké úsilí získat peníze na rekonstrukci prostor v budově úřadu na malý krámek. Pak se za pomoci Magistrátu podařilo postavit Společenské centrum, abychom měli kde konat zasedání zastupitelstva a případné akce pro více občanů. Jedna zastupitelka nám za jednu korunu pronajala pozemek v krásném prostředí mezi dvěma koryty potoka na dětské hřiště, a v centru obce mezi zelení stojí dvě houpací lavičky zase pro ty, co již potřebují více odpočívat. Uvedené nápady jsme realizovali v průběhu 4 let. Nyní sklízíme ovoce našeho snažení. Krámek byl určitě dobrý nápad, ale pro koho? Jen pro ty starší, kteří nemohou denně dojíždět do větších obchodů. Ale tržby z malých nákupů neuživí ani skromného živnostníka. Houpací lavičky by si asi užili babičky a dědečkové tak před 30 lety, kdy se ještě scházeli na návsi a rokovali. Dnes už sedí doma u televize. Ještě, že děti mají stále zájem o kolotoč a houpačky. 4

PRAHA

Během této doby byl postaven v Benicích rekreační komplex Holiday park a cca 50 rodinných domů. Z toho víc, jak 2/3 z nich postavila společnost Jihovýchodním město – ORCO, které v katastru Benic vlastní dalších 58 ha. Stavby začaly na přelomu roku 2006 a 2007. A ORCO kompletní výstavbu 40 domů a jednoho polyfunkčního objektu, nedokončilo do dnešního dne. Nyní zastupitelstvo Benic obdrželo opakovanou žádost o změnu funkčního využití dalších pozemků ve vlastnictví Jihovýchodního města. Tato žádost již byla jednou na nátlak Městské části Praha – Benice, zamítnuta. Stejně se bráníme i výstavbě společnosti Projekt Sever, jejímž jednatelem je známá osobnost na Magistrátu hl. m. Prahy pan Pawlowsky, a která má zájem zajistit bydlení pro 4 000 obyvatel. Samozřejmě, stejně jako se ukazuje až časem, zda bylo správné zajišťovat krámek a posezení, ukáže se až časem, zda je správné naše rozhodnutí se bránit obří výstavbě. Důvody našeho snažení jsou jednoduché Již v úvodu jsem psala, že část hranice katastru Benice tvoří i hranici mezi Prahou a Středočeským krajem. Do centra města můžeme jet po dálnici. To ale musíme vyjet z Prahy na silnici III. třídy mezi Benicemi pokračování na str. 5 a Čestlicemi, nebo Benicemi a Nupaky ...

Stavět nebo nestavět? pokračování ze str. 4

po silnici stejného druhu. Tyto komunikace jsou ve stejné šířce již od doby, kdy zde jezdily koňské povozy. Jen se uměle rozšiřují nalepováním asfaltových okrajů. Myslím, že by se přihlásilo hodně řidičů, kteří díky kvalitě silnice skončili v servisu. Popravdě se vedení Středočeského kraje moc nedivím, že do oprav komunikace nechce investovat. Středočeši ji využívají minimálně, těmi hlavními uživateli jsou občané Benic, Kolovrat a Uhřiněvsi. Poslední dvě městské části podstatně navýšili v posledních letech počet obyvatel. Takže i druhá z možností příjezdu do centra Prahy - přes Uhříněves, po ulici Černokostelecké, je problematická. Silnice je plně vytížena jak osobními automobily obyvatel těchto a přilehlých městských částí, tak kamiony z obřího překladiště.

v době výstavby? ORCO má sice v úmyslu po několika letech vybudovat silniční propojení k dálnici. Ale, nikdo nezaručí, že s tím budou souhlasit vedlejší obce ve Středočeském kraji. A tak budeme v současných dopravních možnostech uvězněni s dalšími x obyvateli, kteří povezou děti do školek, sebe do zaměstnání, na nákupy, za kulturou atd. A kde je jistota, že společnosti vybudují školy a školky, které jsou v plánech? Nemají snad další městské části zkušenost s tím, že investor řekne ano, tady máte místo, ale sežeňte si peníze? Proto se k uvedeným žádostem stavíme negativně. Na slibování jsou tady developeři. My chceme, aby u nás bydleli lidi rádi. Aby zde byli pokud možno spokojeni. Z prostředků, které má malá městská část zajistíme jen základní údržbu zeleně a úklid našich komunikací. O vše ostatní musíme žádat hlavní město. Tato ruka, ale nebývá otevřená.

Další již nyní přetíženou komunikací je ulice K dálnici, kterou jak plyne již z jejího názvu, využívají uhříněveští k příjezdu na dálnici. Ale přímo na tuto spojnici by se měly napojit vnitroblokové komunikace ze sídliště, která chce vybudovat Projekt Sever. Co tedy předpokládáme, že nastane, kdybychom s těmito rozsáhlými zástavbami vyjádřili souhlas? Stávající obyvatelé budou do roku 2030 sdílet silnice ještě se staveništní dopravou. S tím samozřejmě souvisí všechny negativní jevy spojené s tak velkými stavbami. Hluk a prach. Hlavní město ani Středočeský kraj nemají na opravu současného stavu komunikací. Budou je opravovat

Věra Topičová starostka Městské části Praha – Benice e-mail: [email protected]

Kroky k tvorbě nového územního plánu hl. m. Prahy – tzv. Metropolitního plánu Zastupitelstvo hl. m. Prahy zahájilo postupné kroky k tvorbě nového územního plánu hl. m. Prahy – tzv. Metropolitního plánu. Filosofie tvorby nového Metropolitního plánu je poněkud odlišná od dosavadní praxe.

či ubývají), doprava a prostupnost krajiny s návazností na další území, požadovaná pěší komunikační propojení, která musí být zachována, případně obnovena či doplněna, jaký je možný a požadovaný budoucí rozvoj apod.

Dosavadní územní plán definoval především „funkční využití území“. Nový Metropolitní plán představuje strukturální pojetí plánu, ve kterém je zásadním regulativem charakter struktury území. Základní stavební jednotkou města je lokalita s vlastním charakterem. Lokalita je ve své podstatě průnikem charakteru zastavění a krajinné morfologie s přihlédnutím k převažujícím činnostem vdaném území. Definování lokalit je základním krokem ke strukturálnímu pojetí plánu.

Městské části tímto dostávají po dlouhé době možnost (nikoliv však povinnost) vypracovat takovouto úvodní rozvahu o charakteru území dané městské části, a tyto svoje úvahy předložit do září na Útvar rozvoje hlavního města. URM doufá, že podněty městských částí, podložené znalostí území, pomohou při detailním nadefinování jednotlivých lokalit. Z toho pak bude následovat nástin stavu budoucího – žádoucího, tedy iniciování změny.

Význam lokalit v území je nezastupitelný. Výchozím úkolem je tedy rozdělení naší MČ na jednotlivé lokality a jejich popis. U nově navržených lokalit ještě stanovení jejich místopisných názvů. Popis spočívá především v tom, jak danou lokalitu vidíme, jaký je zde charakter bydlení, co bychom zde chtěli podporovat, jaké jsou v ní problémy; co zde funguje, co nefunguje a co chybí, jaká jsou veřejná prostranství, zeleň, počet a skladba obyvatel (zda obyvatelé přibývají

V současné době vytvořil URM jako pracovní materiál seznam lokalit v HMP, kterých je celkem 850. Veškeré informace, které v této souvislosti URM zveřejňuje, najdete na adrese www.uppraha.cz/metropolitní plán. Marcela Holovská Starostka Městské části Praha - Řeporyje, Metropolitní plán www.starostove-nezavisli.cz

5

P

R

A

H

A

Malé městské části v Praze se rušit nebudou Před dvěma lety se začaly v tisku ve velkém objevovat informace, že se Hlavní město Praha chystá zrušit tzv. malé městské části, tedy městské části, které nemají číselné označení, ale zachovávají si název původní obce. Důvody pro rušení se oficiálně uváděly tři: a) Praha má příliš mnoho městských b) Veřejná správa ve městě je komplikovaná c) Zrušením malých městských částí se ušetří finanční prostředky. Jejich množství se uvádělo různé, od 50 mil. Kč po 1,2 mld Kč. Podívejme se na tyto důvody podrobněji. a) Počet městských částí Je nepochybně pravda, že počet městských částí je v Praze ve srovnání s některými evropskými velkoměsty vysoký. Například větší Berlín má jen 12 obvodů. Snížením počtu obvodů na 22 (či 15, jak uváděly některé návrhy) bychom se přiblížili situaci ve městech jako je Berlín či Madrid. Nicméně: vývoj v každé zemi je jiný a to, co lze aplikovat v jednom státě, není možné udělat v druhém. Většina tzv. malých městských částí byla k Praze připojena v roce 1974 za komunistického režimu. Nedobro-

snaha zrušit malé městské části by nepochybně narazila na silný odpor části obyvatel. Navíc počet městských částí je v Praze sice vysoký, ale v českých podmínkách zcela obvyklý – např. Brno má na 400 000 obyvatel 29 městských částí (velikost od 550 obyvatel Ořešín – po 92 000 obyvatel – Brno-Střed). Všechna česká i moravská města tak odrážejí fakt, že vznikla postupným srůstáním s obcemi na svých periferiích. Obecně v České republice je velké množství malých obcí (celkem více než 6000 obcí). V celostátním rozsahu by přitom většina tzv. malých městských částí Prahy patřila mezi poměrně velké obce (např. průměrně velký Slivenec se svými 3000 obyvateli by patřil mezi 7 % největších českých obcí, ale některé malé městské části mají i přes 10 000 obyvatel). Z tabulky je zřejmé, že se Praha ani počtem městských částí, ani velkým rozpětím v počtu obyvatel v rámci velkých českých měst nijak nevymyká, naopak toto velké rozpětí a velký počet městských částí či městských obvodů je pro velká města v ČR velmi charakteristický. a) Komplikovaná veřejná správa Veřejná správa v Praze je komplikovaná. Samospráva je dvoustupňová

Tabulka 1: Srovnání počtu obyvatel a počtu městských částí ve čtyřech největších městech v ČR Město

Praha

Brno

Ostrava

Plzeň

Počet obyvatel

1 290 000

400 000

307 000

170 000

Počet MČ či obvodů

57

29

23

10

Největší MČ či obvod/počet obyv.

Praha 4/136 000

Brno -Střed/92 000

Ostrava-Jih/114 000

Plzeň 1/52 000

Nejmenší MČ či obvod/počet obyv.

Nedvězí/260

Ořešín/550

Nová Ves/680

Malesice/214

volně, aniž se obyvatel kdokoli ptal, zda si připojení přejí nebo ne. Do té doby to byly samostatné a svébytné obce se staletou historií, a najednou se z nich staly součásti hlavního města. Na území některých z připojených obcí, např. ve Stodůlkách či Řepích, vyrostla obří sídliště a staly se z nich tudíž velké městské části (v tomto konkrétním případě Praha 13 a Praha 17). Jiné zůstaly zemědělskými aglomeracemi až do doby současné či nedávno minulé. Mnozí obyvatelé toto nedobrovolné připojení nesou dodnes úkorně. Cítí se být součástí především své „obce“ - obyvatelé o „své“ malé městské části totiž většinou dodnes hovoří jako o „obci“, ačkoli z hlediska zákona o Praze je obcí pouze Hlavní město Praha, zatímco Slivenec, Ďáblice, Benice, Řeporyje a další jsou pouze její části. Přesto je úsloví „v naší obci“ dodnes zcela běžné a každý ví, oč jde (naproti tomu obyvatel Smíchova o Smíchovu jako o „své obci“ dozajista hovořit nebude, je tam mnohem silnější pocit „být Pražanem“). Tento psychologický aspekt nesmí být podceňován, neboť 6

PRAHA

(příslušná městská část Praha 1-57) + Hlavní město Praha, státní správa je na velkých městských částech dvoustupňová (příslušná městská část Praha 1-22) + Hlavní město Praha, zatímco na malých městských částech je poměrně složitá: některé záležitosti vyřizuje malá městská část (např. ověřování, evidenci obyvatel, zábory, evidenci psů a další agendy), jiné pro její občany vyřizuje příslušná velká městská část (např. agendu stavební a živnostenskou, kterou třeba pro Slivenec dělá Praha 5). Je zcela nepochybné, že v tomto bodě by se situace pro občany Slivence zjednodušila: vše by si prostě museli jezdit vyřizovat na Prahu 5. Nicméně je krajně nepravděpodobné, že by s tímto řešením byli spokojeni: zatímco nyní si aspoň část agend mohou vyřídit v místě bydliště, po sloučení by se vším museli jezdit na vzdálenou „velkou“ MČ. Dnes si mohou vyřídit přímo na úřadě, který mají doslova „za rohem“, např. ověření listin, zaregistrovat si trvalý pobyt a vyřídit vše, co poskytuje Czechpoint, ... pokračování na str. 7

PRAHA Krajský tajemník pražské organizace STAN

Karel Ulm / telefon: +420 777 161 539

Starostové a nezávislí (STAN) politické hnutí / IČ: 26673908 zasílací adresa: V Rovinách 40, 140 00 Praha 4 e-mail: [email protected] telefon: +420 241 412 091, +420 734 588 408 ředitelka hlavní kanceláře: Veronika Vendlová telefon: +420 777 326 333

Jak se stát příznivcem hnutí Starostové a nezávislí? Připojte se i Vy! Více informací a kontaktní formulář naleznete na www.starostove-nezavisli.cz/o-nas O přijetí registrovaného příznivce rozhoduje krajský výbor. Najdete nás


http://twitter.com/STANcz

www.facebook.com/starostove

Malé městské části v Praze se rušit nebudou pokračování ze str. 6

... tedy výpisy z katastru, z obchodního rejstříku, z trestního rejstříku atd. Do vybavení pracovišť i do školení personálu investoval stát i město značné množství finančních prostředků, které by nyní přišly nazmar. Nazmar by přišly také investice do samotných budov úřadů, jejich oprav, nákupu vybavení a podobně. Kromě toho ale poskytuje svým občanům výhody i blízkost samosprávy, přesně v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy, k níž se naše republika už před lety přihlásila. V malé MČ není pro žádného občana problém jít si promluvit o svém problému přímo se starostou (ve velké je to téměř vyloučené) – a na rozdíl od často netečných úředníků se samospráva snaží problémy rychle a efektivně řešit, protože jde o její voliče. Samospráva je v malých MČ (stejně jako v malých obcích) hybatelem společenského a kulturního dění, které vychází z místních tradic. Bez tohoto dění by se z malých MČ staly jen noclehárny pro Prahu, tak jako jsou noclehárnami dodnes mnohá velká sídliště. Občané považují kulturní a společenský život za něco, co zvyšuje kvalitu jejich života, a nehodlají se ho vzdát. Podněcuje to jejich aktivitu a vede k aktivnímu trávení volného času, které je velmi žádoucí. Proto si malé MČ chtějí své samosprávy zachovat. c) Finanční prostředky Dosud uváděná čísla úspor se liší o několik řádů a není vůbec jasné, kde se k nim přišlo. Nepochybně by se ušetřilo na platech starostů i zastupitelů. Analýzy provedené na modelových příkladech srovnání počtu zaměstnanců a zastupitelů v malých a velkých MČ ale jednoznačně ukazují, že malé MČ hospodaří se svěřenými finančními prostředky mnohem efektivněji než velké MČ. Lze tedy důvodně očekávat, že úspory dosažené zrušením postu starosty a zastupitelů by byly více než „vykompenzovány“ výrazným zvýšením počtu úředníků, kteří by se o území i agendy po sloučení starali. Úspory o velikosti 1,2 miliardy www.starostove-nezavisli.cz

by se dalo docílit pouze v případě, že by se zastavily jakékoli investice do malých MČ. Vzhledem k tomu, že většinu financí stojí budování stále ještě nedokončené infrastruktury (kanalizace, vodovod, rekonstrukce komunikací, výstavba škol a školek), je zastavení financování těžko myslitelné. Kromě těchto tří důvodů, z nichž nakonec vyplývá, proč malé městské části nerušit, zde jsou samozřejmě i dva důvody politické. Tím prvním je fakt, že městské části nelze zrušit rozhodnutím zastupitelstva Hlavního města Prahy, ale pouze změnou zákona o Praze, a na to se prostě v současné konstelaci nenašla v Parlamentu ani vůle, ani síla. Rušení je samozřejmě možné, ale jediný, kdo má opravdu právo to udělat, jsou občané v referendu. Druhým důvodem je fakt, že rušení prosazovala nejvíce TOP 09, tedy strana, která je na pražském politickém nebi nováčkem. Šla tím ovšem přímo proti zájmům svého partnera, tedy STANu, který se naopak malých městských částí v Praze vždy zastával. Je tedy velmi rozumné, že se politici TOP 09 těchto plánů vzdali a umožnili tak potřebnou a plodnou spolupráci obou partnerů v Praze. Ani v dalším volebním období plány na rušení nehrozí, protože v nové smlouvě, kterou podepsala TOP 09 a STAN, je jasně napsané, že oba partneři nebudou usilovat o rušení obcí, městských částí a obvodů. Malé městské části v Praze mají tedy i díky STANu zajištěn klid pro svůj rozvoj.

RNDr. Jana Plamínková předsedkyně pražského výboru STAN starostka MČ Praha – Slivenec e-mail: [email protected] PRAHA

7

Celostátní rubrika vydání č. 4 / 2. 9. 2013

V tomto čísle najdete

„Více odvahy!“ platí dnes silněji než v roce 2010 / str. 1

Nové rozpočtové určení daní zmenšuje stát a posiluje obce / str. 2-3

„Více odvahy!“ platí dnes silněji než v roce 2010 Chce to více odvahy, řekli si starostové daňově diskriminovaných obcí, a proto poté, co neuspěli se stížností na rozpočtové určení daní u Ústavního soudu, vstoupili – na doporučení samotného Ústavního soudu – sami aktivně do politiky, aby nespravedlivé rozdělování sdílených daní změnili politickou cestou. Podařilo se to, i když ti, kdo boj za spravedlivější RUD sledovali zblízka, vědí, že nebyl snadný. A že bez silného zastoupení v parlamentu by byl předem ztracený. Rozpočty našich obcí novelou RUD posílily o miliardy korun, peníze se přesunuly tam, kde jsou efektivněji využívány a účinněji kontrolovány. A podařila si i řada dalších, pro obce a lidi v nich žijící prospěšných věcí: samosprávy mohou mnohem účinněji regulovat hazard na svém území a získaly výrazně vyšší podíl na odvodech z tohoto odvětví; ulevilo se obcím, jejichž rozvoj paralyzoval blokovaný církevní majetek; obce se nemusejí obávat plošného rušení pošt pokynem „shora“ ani toho, že regionální školství by bylo financováno (a tedy de facto řízeno) od ministerského stolu bez ohledu na specifické potřeby jednotlivých regionů i studijních oborů.

Prezident republiky a jeho „idiotské neústavní zvyklosti“ / str. 3

Nahlédnutí do volebního zákulisí, aneb jak se z hlasů stávají mandáty / str. 4

za hotové – a navíc se před námi vynořují nové. Jakkoliv je přijatá novela RUD obrovským úspěchem, chceme se systémem rozdělování daní mezi obce zabývat i dál a dosáhnout dalšího snížení rozdílu peněz, které na jednoho občana dostávají nejmenší a největší obce. Chceme se pečlivě věnovat rozdělování evropských peněz v dalším rozpočtovém období Evropské unie, které začne od roku 2014, tak aby se více evropských peněz dostalo do regionů, a to jednodušším způsobem než dosud. A chceme dál prosazovat opatření vedoucí k transparentnějším veřejným financím, jako je například registr smluv, jenž bohužel padl za oběť rozpuštění sněmovny (do parlamentu se zákon měl dostat až v září). A je tu ještě jeden nový úkol. Může se zdát v konfrontaci s konkrétními praktickými záležitostmi každodenního života obcí a jejich obyvatel poněkud odtažitý, akademický, málo konkrétní: ochrana parlamentní povahy naší demokracie, ochrana před návratem struktur z dob opoziční smlouvy, před návratem mafiánského kapitalismu a před narušením rovnováhy mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí. Bylo by chybou mávnout nad tímto problémem s tím, že bližší je košile než kabát. Je totiž škoda nechat si na čistou sváteční košili navléknout nepadnoucí zavšivený hubertus. Kvůli všem těmto věcem má smysl usilovat o co nejvyšší podporu pro společnou kandidátku Starostů a TOP 09 v předčasných volbách, které proběhnou letos na podzim. A já Vás o takovou podporu touto cestou žádám. S pokorou, ale i s přesvědčením, že jsme v uplynulých třech letech prokázali, nakolik si takové důvěry vážíme – a že ji dokážeme zužitkovat.

Odvaha a vytrvalost by nás ale neměly opouštět. Budeme je potřebovat, protože naše úkoly nepovažujeme zdaleka


Petr Gazdík

CELOSTÁTNÍ RUBRIKA / vydání č. 4 / 2013 / 2. 9.

1

Nové rozpočtové určení daní zmenšuje stát a posiluje obce (tedy za sledované období) se ještě v plnění rozpočtů téměř neprojevil. Výnos pro obce činí v tomto roce 4,3 mld. Kč, což je o 1,2 mld. Kč více. K tomu je nutné připočíst zvýšení příjmů daně z nemovitostí, která za sledované období činí o 0,3 mld. Kč více. Nicméně vzhledem k totožnému podílu poklesu na daních z příjmů fyzických osob, je dopad v této části nulový. Ministerstvo do svých propočtů kalkuluje i vliv recese na daňové inkaso, které bonifikuje v částce 1,5 miliardy vlivu. meziroční nárůst výnosu Když navštěvuji řadu krajů naší krásné země, dotazuji se starostů, jaké dopady má nové RUD do jejich rozpočtů. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že co se týče financování, mezi samosprávami vládne se zásadní novelou zákona o rozpočtovém určení daní spokojenost. Ostatně je to poměrně očekávatelný stav, jestliže předloha zákona předpokládala propad v rozpočtu pouze u několika desítek obcí z celkového počtu 6 251 obcí a tato očekávání se naplnila. Na tomto místě budiž řečeno, že jsme nezapomněli ani na tyto obce, a přestože se jednalo o obce, které nadprůměrných příjmů dosahovaly díky výměře svého katastru, propad v jejich financování řeší u trvajících investičních akcí ministerstvo financí. Při zmíněných návštěvách krajů se starostové napříč politickým spektrem vyjadřovali k novému RUD. A to poměrně pochvalně. Povětšinou zaznamenali nárůst inkasa od státu v rozpětí 18 – 25 %, nejsou však výjimečné ani nárůsty vyšší kolem 30 %. A mnozí se také přiznali, že takto výraznému dopadu schváleného zákona nevěřili. Připomeňme si, že při přijímání zákona ministr financí Miroslav Kalousek předpokládal přínos nového RUD do rozpočtu obcí a měst v částce kolem 12 miliard Kč. To ovšem za situace mírného růstu HDP, s kterým kalkulovala důvodová zpráva (je zřejmé, že v letošním roce nás očekává stagnace či dokonce slabý pokles HDP). I proto jsou dosavadní čísla mírným překvapením. Jaká jsou tedy statistická data za první pololetí 2013? Nový RUD = za 7 měsíců roku 2013 přes 7 miliard plus pro obce Přesný dopad změny RUD za leden až červenec 2013 nelze jednoduše vypočítat vzhledem k množství dalších vlivů, které na daňové příjmy obcí působí. Je však možné pokusit se o určitý odhad. Lze srovnat vývoj daňových příjmů obcí za leden až červenec 2012 a za stejné období 2013. Daňové příjmy obcí leden – červenec 2012: 75,9 mld. Kč versus leden – červenec 2013: 82,6 mld. Kč Meziročně tak dosud daňové příjmy obcí vzrostly o 6,7 mld. Kč, tedy o 8,7 %. Toto číslo však nelze připisovat pouze novele RUD, je potřeba jej očistit od dalších vlivů.

Předně do příjmů RUD je nově zahrnován nový odvod z výtěžků loterií. Vybírá se sice již od roku 2012, nicméně v první třetině minulého roku 2


6,7

odvod z loterií

-1,2

daň z nemovitosti

-0,3

DPFO z přiznání, 30 %

0,3

recese

1,5

vliv novely RUD

7,0

Znaménko mínus znamená odečtení pro zjištění vlivu samotné novely RUD.

Z letošního vývoje daňových příjmů obcí lze odhadovat, že za prvních sedm měsíců roku přinesla novela RUD 7 mld. Kč. To znamená, že se přínos bude pohybovat v očekávaném pásmu 11 - 12 mld. Kč.

Chceme silnější obce a menší stát Samozřejmě že účet této změny, kterou jsme spolu s TOP 09 prosadili jako naši zásadní prioritu, jsme chtěli dělat s hostinským (voliči) až po novém roce. Nicméně podzimní předčasné volby nás nutí sdělit našim občanům, jak se podařilo posílit příjmy obcí na úkor státu. Pravdivá je vlastně zkratka, že ve prospěch obcí a měst se podařilo konečně zmenšit stát. Myslím tím, že více peněz vybraných od občanů a firem zůstalo blíže občanům v jejich městech a obcích. O jejich užití už rozhodují přímo volená zastupitelstva a nejlepší kontrolu nad nimi mají právě občané těchto měst a obcí. Pro občana, který si přeje co nejmenší daňové odvody a jejich efektivní správu, je tato zpráva dobrým poselstvím. Pro naše hnutí Starostů a nezávislých zosobňuje rozpočtové určení daní důležitý souboj o ideje. Změny ve financování obcí a měst odráží snahu o žádoucí umenšení vlivu státu ve prospěch samospráv. Není žádný matematický um předvídat, že pokud bude růst HDP, budou tím pádem růst i příjmy obcí a měst ze změněného RUD. Tohoto výkonu dosahuje RUD při zmíněném částečném propadu HDP. Přitom již ve 2. čtvrtletí jsme zaznamenali pozitivní zprávy o vývoji české ekonomiky, jež se brzy mohou přelít i do příjmů RUD a jeho pozitivní vývoj ještě zvýšit. Starostové a nezávislí budou nyní připravovat své priority do společného programu s TOP 09. Na těchto návrzích jsme již pracovali několik měsíců, nebude problém je přetavit do konkrétních závazků. Musíme však také ukázat voličům, že změna financování samospráv byla skutečně klíčová a byla nejvýraznějším našim úspěchem v parlamentu v uplynulých 3 letech. pokračování na str. 3

Nové rozpočtové určení daní zmenšuje stát a posiluje obce pokračování ze str. 2

A nejen RUD. Změny v hazardu, vyšší míra rozhodování obcí, ale také odblokování historického majetku církví a umožnění územního rozvoje stovkám obcí, které po dvacet let měly blokovány mnohdy chátrající objekty v centru svých sídel. Náš další směr je jasný. Vede k menší úloze státu a zvýšení role obce. Rodina - obec - stát. V tomto pořadí, v tomto významu a v tomto směru stojí naše víra v uspořádání institucí. Obce by měly na sebe

převzít nejen více kompetencí, ale i tomu odpovídající zvýšený podíl zodpovědnosti. Ve středobodu těchto úvah však stojí občan, který by měl snáz dohlížet na plnění úkolů veřejných institucí, být tím nejlevnějším hlídacím psem demokracie. Pochopitelně. Hlídá si přeci své odevzdané daně a své oprávněné zájmy. My mu v tom máme za úkol pomoci. A to bude velká výzva pro následující volební období.

Stanislav Polčák

Prezident republiky a jeho „idiotské neústavní zvyklosti“ Jako bývalý předseda ústavněprávního výboru zákonodárného sboru cítím téměř za povinnost objasnit, v čem je prezidentovo počínání z hlediska Ústavy mimo její rámec. Než však uvedu trochu ústavních faktů, přeci jen si nemohu odpustit úvodní poznámku. Týká se ustanovování vlády prezidentem.

vat vláda nová. Vláda je pak odpovědná poslanecké sněmovně a musí získat její důvěru, aby mohla vládnout (čl. 68 odst. 1). Z poslaneckých voleb se proto odvozuje legitimita vládnutí, nikoli s prezidentskými volbami (ty s odpovědností vlády nemají pohledem Ústavy nic společného).

Proč bychom si měli volit poslance, platit náklady voleb, hradit činnost politických stran, aby se utkaly o své programy, z nichž si voliči vyberou jim ten nejméně nesympatický, když celé toto volební divadlo neurčí, kdo bude vládnout a s jakým programem? Své zástupce si občané volí na čtyři roky a po celé toto období, mají zvolení poslanci vykonávat mandát (nedojde-li k jeho zkrácení ústavní cestou). K čemu ovšem takový volební cirkus a nákladný provoz, když by o tom, kdo má vládnout a zodpovídat se voličům by rozhodovaly pouze jedny volby prezidenta republiky? Pokud by vznik a existence vlády měla záviset pouze na prezidentovi, pak si občané nemusí vybírat strany s jejich programy, armádou kandidátů, ale postačí jedna více či méně osvícená hlava. Tak tomu ovšem není, i když se předseda Ústavního soudu může sebevíc snažit kroky hlavy státu vměstnávat do rámce Ústavy (což je mimochodem neuvěřitelné snížení úrovně tohoto soudu ochrany ústavnosti na minimální úroveň, kde snad ještě nikdy nebyla).

A jak je na tom prezident z hlediska Ústavy? Je neodpovědný, nenese za výkon svého mandátu žádnou politickou ani trestněprávní odpovědnost. Za jeho akty až na výjimky nese odpovědnost vláda (nezbytnost kontrasignace). Je dokonce neodvolatelný ze své funkce (s výjimkou velezrady). Může tedy nikomu neodpovědný prezident mít pravomoc jmenovat si vládu svých kamarádů, nerespektujíc vůli politických stran zvolených do parlamentu? Odpověď je jednoduchá. Nikoli, jde o porušení Ústavy a principů, na kterých je vystavěna. Těžiště vytváření vlády tkví v rozložení sil v poslanecké sněmovně, ne výsledek prezidentských voleb. Připočtěte k tomu, že prezident měl deklarovanou většinu 101 hlasů pro vládu, která by tak získala ve sněmovně důvěru, pak je jeho počínání ústavně neodpovědné. Dva pokusy, které prezident k jmenování vlády má, určitě nejsou Ústavou myšleny jako dva testovací pokusy. Mají to být vysoce odpovědné ústavní kroky hlavy státu, které po zralé úvaze směřují k jmenování vlády, jež má spravovat tuto zemi. Požadavek notářsky ověřených podpisů poslanců už byla jen neústavní křeč, nepotřebuje žádný další komentář.

Může si teď prezident republiky jmenovat v souladu s Ústavou koho chce za premiéra a jeho prostřednictvím nikým nevolenou vládní sestavu? Ne, nemůže. Je to hrubé porušení Ústavy a jejích principů. Dá se to dokladovat textem Ústavy. Prezident republiky již podle svého slibu přísahá na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu, tedy nikoli pouze některých svých kamarádů (čl. 59 odst. 2 Ústavy). Dále politický systém naší země je založen na volné soutěži politických stran, nikoli na rozhodování jediné osoby, byť v postavení prezidenta (čl. 5 Ústavy). Tento ústavní požadavek je zcela klíčový. Občané se sdružují v politických uskupeních a předstupují se svými vizemi před voliče. Jde o soutěž, nadto volnou (svobodnou), v nichž zákon nesmí omezovat kandidaturu stranám v poslaneckých volbách. Jsou to ty nejdůležitější volby, což je vidět i z hlediska srovnání voličské účasti. Proto také každá vláda podle Ústavy musí po těchto volbách podat demisi a musí se ustanovo-

Přidejte k tomu fakt, že prezidentův kancléř bude nejenže v takových volbách kandidovat a svou vysokou státní funkci si nejenže ponechá, ale dokonce bude mít i na starost shánět peníze pro svou partaj. Dovolil mu to prezident republiky. To nejsou ústavní zvyklosti v novém hávu prezidenta Zemana, to je skutečné ohrožení základů demokratického právního státu. O jeho zachování musíme bojovat v nadcházejících předčasných volbách. Asi nikdy nebyly volby tak důležité jako letos na podzim. Stanislav Polčák CELOSTÁTNÍ RUBRIKA / vydání č. 4 / 2013 / 2. 9.

3

Nahlédnutí do volebního zákulisí, aneb jak se z hlasů stávají mandáty O tom, jakými základními pravidly se řídí volby do Poslanecké sněmovny, asi není třeba nikoho ze čtenářů Stanovin poučovat. Volič zkrátka v určitý den zavítá do volební místnosti, prokáže se občanským průkazem nebo pasem a s volebními lístky zamíří za plentu. Zde vybere lístek strany, která je mu nejmilejší, křížkem označí maximálně čtyři osoby na její kandidátce, které mají jeho největší podporu a vloží jej do obálky, kterou obdržel od volební komise. Následně před jejími zraky onu obálku vhodí do volební urny. A hurá – občanská povinnost (toho času pouze morální) je splněna, její opakování čeká na svědomitého voliče za čtyři roky, pochopitelně nedojde-li opět k předčasnému rozpuštění Poslanecké sněmovny. Následně se čeká již jen výsledky voleb, s nimiž bývá veřejnost seznámena druhý den voleb ve večerních hodinách. Průběh voleb z pohledu občana se tedy jeví jako vcelku přehledný a nekomplikovaný. V tomto textu bych se rád věnoval způsobu, jímž jsou hlasy voličů přetaveny v poslanecké mandáty. Ačkoli je tato problematika nesmírně významná, zpravidla zůstává stranou pozornosti voličů. Věřím proto, že tento náhled pod volební pokličku přijde vhod všem – jak těm, kteří jsou o své volbě rozhodnuti, tak těm, kteří dosud váhají. První důležitá informace se týká toho, které politické strany se do přepočtů zahrnou – a které nikoli. Z přidělování mandátů jsou totiž podle našeho právního řádu vyloučeny subjekty, které celorepublikově získají méně než 5% hlasů (v případě koalic je tato hranice dokonce ještě vyšší). U těch, které tuto podmínku splní, se počítá dál. Klíčovým pojmem v těchto výpočtech je republikové mandátové číslo, které získáme vydělením počtu platných hlasů udělených všem kandidujícím subjektům počtem křesel, které se ve volbách obsazují. A křesel v Poslanecké sněmovně je, jak známo, 200. Tímto výpočtem se dostaneme k počtu hlasů, které průměrně připadají na jeden mandát. Co je důležitější, díky tomuto číslu víme, kolik mandátů bude přidělováno v jednotlivých volebních krajích. Postup je velmi jednoduchý – počet platných hlasů odevzdaných v každém z krajů je dělen právě republiko-

vým mandátovým číslem. Výsledkem této početní operace je počet mandátů, který se bude v rámci krajů přidělovat. Z uvedeného vyplývá, že nemalou roli hraje i volební účast – platí přitom, že čím je v absolutním srovnání s ostatními kraji vyšší, tím více mandátů se v daném kraji bude přidělovat. V okamžiku, kdy již víme, kolik mandátů se v daném kraji bude rozdělovat, je na řadě jejich rozdělení mezi jednotlivé kandidující subjekty. A postupuje se následovně: počet platných hlasů získaných jednotlivými partajemi se dělí čísly 1, 2, 3 a dále vždy číslem o jedno vyšším. Tímto dělením získáme tabulku, z níž se posléze postupně vybírají čísla od nejvyššího – a to tolik čísel, kolik mandátů se rozděluje. Je patrné, že při tomto způsobu výpočtu strany s nejvyšším ziskem platných hlasů mají šanci na zisk nejvyššího počtu mandátů. Výstupem těchto kalkulací je tedy počet mandátů, které kandidující strany v daném kraji obdrží. Tím ale naše hrátky s čísly nekončí. Poté, co jsme určili, kolik mandátů bude náležet jednotlivým subjektům, zbývá stanovit, kteří konkrétní kandidáti budou jejich nositeli. V zásadě se postupuje podle pořadí, v němž jsou uvedeni na kandidátce, a mandáty jsou tak přidělovány osobám v jejím čele; jak již ale bylo uvedeno, volební zákon zná institut preferenčního hlasování. Podle něho platí, že kandidát, který získá přinejmenším pět procent hlasů (počítaných z platných hlasů, které získala jeho kandidátka), obdrží mandát přednostně. O tom, že je tento institut živý, svědčí například volební výsledek z roku 2010 v Libereckém kraji, kde Jan Farský přeskočil z místa posledního (sedmnáctého) až na místo první. Preferenční hlasy tedy není radno podceňovat. I tento příběh ostatně svědčí o tom, že důkladná znalost volebních pravidel – a především jejich náležité využívání – dovede s volebním výsledkem slušně za-hýbat. Mohu jen doufat, že tento stručný nástin vám k důkladnější orientaci dobře poslouží.

Jan Bartonička

Příklad (značně zjednodušený): strana A získala celostátně 6 000 platných hlasů, strana B 4 000 hlasů a strana C 2 000 hlasů. Republikové mandátové číslo činí 60 (12 000/200). V kraji X přitom strana A obdržela 300 platných hlasů, strana B 200 hlasů a strana C 99 hlasů. V tomto kraji se tedy bude rozdělovat 9 mandátů (599/60). Jak budou distribuovány mezi jednotlivé strany? To zjistíme prostřednictvím výpočtu přehledně zobrazeného v následující tabulce. Čísla – horní indexy u jednotlivých podílů uvádějí pořadí, v němž strany A, B a C obdržely jeden z devíti rozdělovaných mandátů.

4

1. dělení (číslem 1)





A

3001

1503

1004

757

609

B

2002

1005

66,78

50

40

C

996

49,5

33

24,8

19,8



Podstatné je přestat kritizovat a zapojit se

Recommend Documents