Podnože pro révu vinnou

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta

Podnože pro révu vinnou Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Radek Sotolář

Jana Rohrerová Lednice 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Podnože pro révu vinnou vypravovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne…………… Podpis

Poděkování Tímto děkuji vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Radku Sotolářovi za cenné informace a odborné rady.

OBSAH

1.

Úvod………………………………………………………………………..7

2.

Cíl práce…………………………………………………………………..10

3.

Současný stav řešené problematiky……………………………………..11 3.1. Historie používání podnoží…………………………………………11 3.2.

Mšička révokaz……………………………………………………..14

3.3.

Významní čeští šlechtitelé podnoží………………………………...15

3.3.1. Kraus Vilém, Prof. Ing………………………………………...15 3.3.2. Kraus Vilém, Doc. Ing., CSc………………………………….15 3.3.3. Křivánek Václav, Ing………………………………………….15 3.3.4. Palička Břetislav, Ing………………………………………….16 3.3.5. Unger Rudolf………………………………………………….16 3.3.6. Votruba Karel…………………………………………………16 3.3.7. Zatloukal František, Ing……………………………………….17 4.

Podnožové odrůdy révy…………………………………………………...17 4.1.

Botanické druhy rév používané jako první podnože……………...17

4.1.1. Vitis riparia Michx…………………………………………….17 4.1.2. Vitis rupestris Scheele………………………………………...17 4.1.3. Vitis berlandieri Planchon…………………………………….18 4.1.4. Vitis cinerea Engel…………………………………………….18 4.1.5. Vitis labruska L………………………………………………..18 4.1.6. Vitis aestivalis Michx…………………………………………18 4.1.7. Vitis amurensis Rupr………………………………………….19 4.2.

Význam podnoží …………………………………………………20

4.3.

Genetické zdroje rezistence a jejich šlechtitelské zhodnocení……21

4.4.

Šlechtitelské zhodnocení některých vybraných druhů rév………..24

4.4.1. Kříženci s Vitis rotundifolia Michx……………………………24 4.4.2. Kříženci s Vitis amurensis Rupr………………………………25

4.4.3. Kříženci s Vitis labrusca L…………………………………….26 4.4.4. Kříženci s Vitis aestivalis Michx………………………………26 4.4.5. Kříženci s Vitis cinerea Engel…………………………………27 4.5.

Dělení podnoží dle obsahu volného Ca v půdě……………………27

4.6.

Dělení podnoží podle vzrůstnosti…………………………………28

4.7.

Výběr podnoží podle půdních podmínek a způsobu vedení………29

4.8.

Popis jednotlivých podnoží používaných ČR……………………..30

4.8.1. Kober – Teleki 5 BB…………………………………………...30 4.8.2. Kober – Teleki 125 AA………………………………………..30 4.8.3. Teleki 5C………………………………………………………31 4.8.4. Oppenheim SO4……………………………………………….32 4.8.5. Craciunel 2…………………………………………………….32 4.8.6. Schwarzmann………………………………………………….33 4.8.7. Aripa…………………………………………………………..33 4.8.8. Geisenheim 26………………………………………………...33 4.8.9. Le – K/1……………………………………………………….34 4.8.10. Amos…………………………………………………………..34 4.8.11. Börner…………………………………………………………35 4.8.12. Ferkal………………………………………………………….35 4.8.13. Georgukon 28…………………………………………………36 4.8.14. Teleki 8B………………………………………………………36 4.8.15. Binova………………………………………………………….37 4.9.

Nové druhy podnoží……………………………………………….37

5. Přehled šlechtitelských pracovišť………………………………………….38 6. Závěr ………………………………………………………………………41 7. Souhrn ……………………………………………………………………..42 8. Summary ………………………………………………………………….43 9. Použitá literatura…………………………………………………………..44 10. Přílohy……………………………………………………………………..46

1. Úvod

Evropské odrůdy révy vinné mají původ v Zakavkazské oblasti. Podle objevů botaniků a archeologů se zde víno pěstovalo už před 8 000 lety. Rod Vitis, z něhož Réva vinná pochází, je však mnohem starší. Otisky listů, semen a pylu dávných předchůdců Révy vinné byly objeveny v třetihorních a čtvrtohorních sedimentech. Dokázala přežít dvě doby ledové na řadě území, jako třeba na severu Afriky, ve Španělsku, Itálii, Řecku, Balkáně a především v Zakavkazsku. Réva vinná byla původně popínavá rostlina, která šplhala po listnatých stromech až do výšky 20 metrů. Nejvíce se jí dařilo v oblastech s teplým a vlhkým létem. Dohromady se na Zemi vyskytuje více než 60 druhů rodu Vitis, ale jen jeden z nich – Vitis vinifera – se užívá k výrobě vína. Moderní vinařství vzniklo ve chvíli, kdy lidé začali révu vinnou pěstovat a záměrně kultivovat. Nejdříve se pěstovala jako keř nebo se rostlina nechala pnout po přirozené opoře např. kmeny stromů (jehličnanů), jak je tomu dodnes v oblasti Kappadokie. Nejstarší stopy vinařství byly nalezeny v Zakavkazsku ( oblasti Arménie, Gruzie a Ázerbajdžánu ) a v Mezopotamii, kde se réva vinná pěstovala již 6 000 let před Kristem, velmi pravděpodobně i na výrobu vína. Archeologické nálezy z neolitického obydlí v Hajji firuz tepe, kde bylo objeveno šest džbánů na víno, se datují do doby 5 400 až 5 000 let před naším letopočtem. Chemickým rozborem v nich byly zjištěny stopy zaschlého vína a pryskyřice. Zda byla pryskyřice přidávána do vína kvůli konzervaci, se neví. Proto je možné, že samotné hrozny jí obsahovaly velké množství, neboť vyrůstaly na stejné půdě jako jehličnany, po kterých se pnuly. Kolem roku 3 500 před Kristem se již v Mezopotamii s vínem čile obchodovalo. Zajímavá je také skutečnost, že se víno vyrábělo dříve v Egyptě než v Řecku, ačkoliv se na jeho území Réva vinná v přírodě nevyskytovala. Historikové tvrdí, že se sem víno dostalo obchodem přes Palestinu. Stopy vinařství zde sahají nejméně do doby 2 700 let před našim letopočtem. Na egyptských vinných nádobách se objevují hieroglyfy označující jejich původ. Podle historiků to jsou první vinařské etikety na světě. Vinařství bylo velmi oblíbené, jak dokazují četné nálezy nástěnných maleb s motivy révy vinné. Rostliny se pěstovaly na konstrukcích podobných pergolám, známe i systém zpracování a uchovávání vína. Ta byla zřejmě velmi koncentrovaná

s vysokým podílem alkoholu a se zbytkovým cukrem, což znamenalo, že měla poměrně dlouhou životnost. V Řecku se již pěstování révy vinné povzneslo na umění. Víno a vše s ním spojené, bylo zdrojem inspirace pro básníky, umělce, filozofy a malíře. Do pevninského Řecka se dováželo z ostrovů, ale i z Egypta a Středního východu. Každý ostrov produkoval velmi odlišná vína, za zmínku stojí nejznámější z nich, Chios, Samos nebo Lesbos, jejichž produkce se záhy velmi proslavila. Z Řecka se vinařství rozšířilo do Itálie, na Sicilii, do Španělska a do Černomoří. Také další osídlenci Středomoří, Féničané, zakládali rozsáhlé vinice v severní Africe. Když začali zakládat své osady v jižní části Francie, byly jejich přirozenou součástí i vinice, a tak se i místní Galové naučili pěstovat révu vinnou. Rovněž Keltové uměli vyrábět víno. Již před 2 500 lety Druidové sbírali bobule popínavých rostlin a vyráběli z nich povzbuzující nápoj. Římané pak rozšířili pěstování révy vinné po celé své ohromné říši, a tak se pravděpodobně dostalo víno i k nám. Již staří Egypťané značili původ vína výrobcem, ročníkem a vinicí, Řekové pak hodnotili barvu – color a vůni – odor vína a Římané zavedli ještě vzhled – sapor. Vína se pila především hojně ředěná vodou ( slanou i sladkou) z důvodu vyššího obsahu alkoholu. Toho se dosahovalo přidáváním medu a rybízu do moštu během výroby. Pro zjemnění chuti, se pak přidávaly různé aromatické látky jako bylinky, koření, pepř, kůra a ovocné šťávy. Po pádu Římské říše bylo evropské vinařství téměř zničeno. S příchodem islámské nadvlády byly ničeny vinice plodící hrozny vhodné pro výrobu vína a byly nahrazovány odrůdami poskytujícími hrozny stolní pro přímou konzumaci. Od úplného zániku vinařství zachránila katolická církev, která vysazovala révu vinnou po celé Evropě a to nejen k výrobě mešního vína. Ke konci středověku již byla známá řada vinařských oblastí ve Francii, v Itálii, Španělsku a Německu. Vinařství se i nadále potýkalo s nesnázemi jako např. války, neúroda apod. ale tradice již byla založena. Z této doby pochází většina slavných vín, jako italské Piemonte, vína z Burgundska, španělské Riojy a malaga, řecká commandaria či portugalská madeira. V 18. století začíná výroba brandy. V Anglii stoupá obliba druhotně kvašených vín – šampaňských. Vzniká také první oficiální právní ochrana označení původu vín. Víno se stává oblíbeným nápojem nižších vrstev, což přispívá značně rozvoji výroby. Zatím poslední velký otřes zažilo vinohradnictví na konci 19. století, kdy

mšička révokaz ( Phylloxera vastatrix) zničila téměř všechny Evropské vinice révy vinné - Vitis vinifera. Americká réva byla naštěstí odolná, takže naroubované sazenice révy vinné opět obsadily zdecimované vinice. Jedinou obranou se ukázalo být štěpovaní evropské révy na americké podnože. Ve 20. století dochází k zavedení mechanizace a nových postupů, čímž se lepší kvalita hroznů i samotného vína. Vznikají šlechtitelské stanice, zakládají se izobáty – Perná, Lednice a dle zákona se musí používat osvědčený množitelský materiál.

2. Cíl práce

Cílem práce bylo prostudovat dostupné literárních zdroje pojednávající o podnožích

révy a seznámit se s danou problematikou v podmínkách České

republiky. Dále stručně popsat stávající stav dané problematiky v ČR. Součástí této bakalářské práce je charakteristika nejpoužívanějších podnoží, jejich pěstitelské zhodnocení, popis základních vlastností a způsobu používání ve šlechtění podnoží. Práce stručně popisuje i některé nové podnožové odrůdy světového sortimentu, které dosud nejsou registrované v ČR.

3. Současný stav řešené problematiky 3.1. Historie používání podnoží

Při pohledu hluboko do historie narazíme na údaj PLINIA STARŠÍHO o významu „žlutého prášku“ jako zúrodňující látky u datlí a COLUMELU, který již v roce 50. po Kr. psal o potřebě výběru lepšího dřeva při množení rostlin, čímž položil základ pozdějšímu selekčnímu šlechtění. Ke stejným závěrům přišel i MAGNUS o tři sta let později. Podobných postřehů a návodů bylo ve středověku určitě více, ale bohužel upadly v zapomnění. K jejich znovuobjevení a prohloubení docházelo zejména v 18. – 19. století. Tak např. zmiňovanou pohlavnost rostlin přesvědčivě prokázal až C. LINNÉ v pol. 18. století (NEČÁSEK a kol., 1979). Se šlechtěním révy vinné se plně začíná již

koncem 18. století, zejména

v Německu, Rakousko-Uhersku, Francii a Itálii, kdy se šlechtitelé zaměřili na hybridizaci a nutnou selekční činnost pomocí individuálního výběru (J.ENGELBERTH, G.A.FROELICH, W.RASCH, D.BLANKENHORN, H.GOETHE, a další). Zejména zavlečením houbových chorob a révokaze do Evropy, začíná mnoho odborníků z různých vinařských států se šlechtěním metodou mezidruhového křížení (P.Ch.OBERLIN, L.RAVAZ, I.COSMO, C.GRIMALDI, F.BACO, A.SEIBEL, B.SEYVE-VILLARD, C.BÖRNER, aj.). Rozvoj evropského šlechtění se nepochybně odrazil i v našich zemích. Nejvýznamnějšími osobnostmi začátku šlechtění révy u nás byli J. SEDLÁČEK (17591827) a CH.C. ANDRÉ (1763-1831). ANDRÉ přišel na Moravu ze Saska a působil zde jako pedagog. V roce 1816 založil v Brně Ovocnický spolek a jeho členům doporučil šlechtit ovocné druhy křížením. Poukazoval na nutnost prověřování dovážených zahraničních odrůd a kritizoval pěstitele, kteří již tehdy upřednostňovali množství úrody před její kvalitou. Později však musel pro liberální názory monarchii opustit, usadil se ve Stuttgartu a stal se členem Knightovy zahradnické společnosti v Londýně. Na jeho počest pojmenovali šlechtitelé z ŠSV ve Velkých Pavlovicích svoji novou modrou moštovou odrůdu názvem ‘André’. SEDLÁČEK působil jako ředitel Státních statků v Brně, kde roku 1820 založil velkou sbírku odrůd révy vinné. Jeho zásluhou se realizoval i výsev 54 000 semen révy, přivezených zejména ze Španělska. Věřil, že nové odrůdy, které vyselektuje, budou již dobře přizpůsobené našemu prostředí. Jeho práci převzal opat starobrněnského kláštera F.C. NAP (17921867), který nad klášterem později založil „Ústav pro pokusné šlechtění révy“. Mezi

důležitá jména té doby patří i F. SCHWARZMANN (1848-19??), který ve Bzenci roku 1891

z volného

opylení V.

riparia

Michaux získal podnož ‘Schwarzmann’

(POSPÍŠILOVÁ a KORPÁS, 1998). Propagátorem šlechtění na Slovensku byl P. OLEXÍK (1801-1878). Zabýval se zejména šlechtěním okrasných rostlin a v r. 1852 uspořádal v Brně velkou výstavu, jejíž součástí byla i kolekce různých odrůd révy vinné. Patřil i mezi blízké přátele J.G. MENDELA (1822-1884). Další významnou osobností byl MATHIÁZS JÁNOS (1838-1921). Narodil se v Mošarove u Prešova. Působil jako písař v Košicích, kde r. 1866 založil sbírku odrůd révy (území dnešní košické botanické zahrady). Studoval jejich synonyma a snažil se zavést do odrůdové nomenklatury pořádek. Odrůdy dále selektoval a prováděl různá křížení. Jeho nejznámější odrůdou se stala ‘Ezeréves Magyarország emléke’ (Tisícileté výročí Maďarska). V roce 1890 z obavy před zničením svého šlechtitelského materiálu mšičkou révokazem, prodal veškerý majetek v Košicích a přestěhoval svůj sortiment na imunní písky do Kecskemétu. Stagnace, způsobená první světovou válkou, skončila činností F. FRIMMELA (18881957), který praktickou šlechtitelskou práci podložil genetickou teorií. Upozorňoval na nevyhnutelnost, zásady a způsoby udržovacího šlechtění a křížení zaměřoval na zvýšení jakosti, ale i na mezidruhové křížení pro posilnění rezistence odrůd. Pozornost věnoval i genetickým analýzám populací ze samoopylení různých odrůd révy, mutačnímu šlechtění a CH. DARWINEM propagované vegetativní hybridizaci (štěpování). Působil jako vedoucí Výzkumného šlechtitelského ústavu J.G. Mendela v Lednici na Moravě. Po roce 1920 se šlechtění révy přeneslo na šlechtitelské pracoviště do Znojma, jehož ředitelem byl R.A. STUMMER (1882-1972). Po něm vedl šlecht. stanici až do vypuknutí druhé svět. války C. MÍŠA (1896-1977). Z jeho materiálu byla jako první československá odrůda zapsána do registru povolených odrůd bílá moštová odrůda ‘Veritas’ (r. 2001 opětovně povolena). Hned po druhé světové válce se na Moravě vybudovala síť šlechtitelských stanic, jejichž cílem byla selekce materiálu, udržovací šlechtění a novošlechtění. Mimo Znojma to byly šlechtitelské stanice v Mutěnicích (zal. r. 1902), Polešovicích (1922), Velkých Pavlovicích (1945) a Perné (1946). Mezi významné osobnosti tohoto období patřil J. BLÁHA (1900-1994), působil v Mutěnicích a Polešovicích, zabýval se studiem odrůd a selekcí révy a v roce 1952 vydal první československou ampelografii. Významným šlechtitelem se v Polešovicích stal V. KŘIVÁNEK (*1927), jeho doménou bylo udržovací šlechtění ušlechtilých i podnožových odrůd révy, klonová selekce,

novošlechtění a ozdravování množitelského materiálu. Z jeho rukou vzešly modré stolní odrůdy ‘Olšava’, ‘Vitra’ a ‘Pola’, bílá moštová odrůda ‘Muškát moravský’ a podnožová odrůda ‘Amos’. Dlouholetým vedoucím ve Velkých Pavlovicích byl J. HORÁK (1922-1994) a za jeho působení zde vznikla vzpomínaná odrůda ‘André’. Šlechtitelskou stanici v Perné vedl J. VEVERKA (1922-2006) a jeho zásluhou zde vznikly dvě bílé moštové odrůdy ‘Pálava’ a ‘Aurelius’ (MÍŠA a kol., 2005). V Čechách později vznikly další dvě stanice – Karlštejn a Velké Žernoseky. Výzkumná stanice vinohradnická a vinařská v Karlštejně se pod vedením T. DOHNALA (1903-1993) a později V. HUBÁČKA (1926-2008) se zabývala udržovacím šlechtěním, selekcí odrůd a tvorbou genofondu. Šlechtitelská stanice ve Velkých Žernosekách se pod vedením F. SVOBODY, V. KRAUSE a L. SVOBODOVÉ mimo jiné zabývala i zvýšením rezistence révy proti mrazu a mutačním šlechtěním. Rezistentnímu šlechtění se V. KRAUS věnoval nadále i po příchodu do Lednice, kde spolu s M. MICHLOVSKÝM dali vzniknout prvním českým mezidruhovým odrůdám ‘Malverina’ (povolena r. 2001), ‘Laurot’ (povolena r. 2004), ‘Nativa’, ‘Cerason’, aj. Z jeho rukou vzešly i dvě modré moštové odrůdy – barvířky ‘Neronet’ a ‘Rubinet’ a také podnožová réva ‘LE-K 1’. V neposlední řadě nelze zapomenout ani na L.GLOSE z Moravské Nové Vsi, jenž je autorem modré moštové odrůdy ‘Cabernet Moravia’ a L. MICHLOVSKÉHO s F. ZATLOUKALEM z Perné, jenž jsou autory nově uznaných odrůd ‘Agni’, ‘Ariana’ a ‘Lena’. Na Slovensku vznikly první šlechtitelské stanice až v letech 1968-1970, a to v Šenkvicích, Opatovské Nové Vsi (Veľký Krtíš) a v Orechovej (Sobranka), jejichž centrem se stal Výzkumný ústav vinohradnický a vinařský v Bratislavě. Mezi významné šlechtitele patří D. POSPÍŠILOVÁ, I. NOVÁK, D. SEKERA, V. BOBEKOVÁ, J. KÉPES, T. RUMAN a O. KORPÁS, který ve Strekove (Rúbaň) vybral z velkého množství kříženců nejvhodnější typy a začal je množit. Z moštových bílých odrůd jsou to především ’Děvín’ a ’Aromína’, z modrých moštových ’Váh’, ’Nitra’, ’Hron’, ’Dunaj’ a ’Rubín’ a ze stolních odrůd ’Diamant’, ’Dóra’, ’Achát’, ’Ametyst’, ’Opál’, ’Rubanka’ a ’Jupiter’ (POSPÍŠILOVÁ a KORPÁS, 1998). I když naše země nepatří mezi vinohradnické a vinařské velmoci (co do kvantity), svojí úrovní a odbornou vyspělostí patří mezi přední vinařské země. Ostatně i historie pěstování révy vinné u nás tuto skutečnost názorně dokumentuje, zejména pak svými výsledky ve dvacátém století. Vinohradnictví a vinařství u nás je nejen

neodmyslytelnou

součástí

zemědělské

výroby,

ale

samy

vinice

se

nezastupitelně začleňují do utváření charakteru krajiny a ochrany životního prostředí.

Podstatnou měrou k naplnění těchto úkolů se budou podílet i nové odrůdy, které jsou opět výsledkem činorodé, experimentální činnosti člověka – šlechtitele.

3.2.

Mšička révokaz

(Phylloxera vastatrix Planchon, Viteus vitifolii Shimer, Dactylosphaera vitifoliae Fitch.) Pochází se Severní Ameriky. Patří mezi nejnebezpečnější škůdce. Tato mšice na přelomu 19. a 20. století zdecimovala vinice v celé Evropě. Nejdříve se objevila ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena z Ameriky, nejpravděpodobněji spolu s okrasnou americkou révou (Vitis labrusca L.). Později se révokaz rozšířil po celém kontinentu, na Moravě se objevil poprvé v roce 1890 v Šatově. Má listovou i kořenovou formu. •

Kořenová forma : vytváří světlé podlouhlé nodosity

na mladých kořenech a tmavé tuberosity na starších kořenech. Přezimují nymfy na kořenech. Má 5 – 6 generací. •

Listová forma: na spodní straně listů americké révy i podnožích se vytvářejí hálky se mšičkami uvnitř. Na horní straně listů se objevují skvrny s malými otvůrky. Přezimují vajíčka na listech, má 3 – 4 generaci (ACKERMANN a kol., 2008) Jedinou ochranou je pěstování na odolných amerických podnožích a jejich

mezidruhových křížencích. Škodí méně na lehkých písčitých půdách. V podnožových vinicích se používají olejové preparáty v předjaří a za vegetace to jsou organofosfáty. Protože jsou vinice stále révokazem napadeny i v současnosti, je nutné používat sazenice, které jsou vůči němu odolné. Mšička révokaz je v současnosti karanténním druhem.

3.3. Významní čeští šlechtitelé podnoží 3.3.1. Kraus Vilém, Prof. Ing. (*1924) Univerzitní profesor na Zahradnické fakultě MZLU Brno v Lednici na Moravě a přední odborník, specialista na vinohradnictví a vinařství. Patří mezi špičkové odborníky ve vinohradnictví, kteří v období 50.–80.let minulého století koncipovali budování a rozvoj českého, moravského a slovenského vinohradnictví. Propracoval a pomáhal do praxe zavádět nové pokrokové technologické poznatky pěstování a ošetřování révy vinné. Byl činný i v propagační činnosti přednáškami, semináři a instruktážemi. Hodně publikoval jak v odborných a vědeckých časopisech, tak v knižních publikacích a vysokoškolských učebních textech. Vynikl i jako šlechtitel. Je autorem modré odrůdy ušlechtilé révy vinné ´Neronet´ a spoluautorem podnožové odrůdy ´LE-K1´. Propracoval možnosti a metody šlechtění tzv.„interspecifických“ odrůd, které mají za cíl dát praxi odolné odrůdy vůči abiotickým a biotickým činitelům a snížit chemické ošetřování. Před svým nástupem na VŠ v roce 1965 pracoval jako hlavní šlechtitel (v letech 1949 - 1964) na ŠS Velké Žernoseky (SALAŠ a kol., 2007; Sokolář, 2008). 3.3.2. Kraus Vilém, Doc.Ing., CSc. (*1950- † 2006) Vysokoškolský pedagog vinohradnictví a vinařství na zahradnickém oboru České zemědělské univerzity v Praze. Syn známého vinohradnického odborníka Prof.Ing.Viléma Krause,CSc. z Lednice na Moravě. Vedle své pedagogické činnosti řídí soukromou firmu „Bacchus“ na Mělníce s výrobou školkařského materiálu a produkcí odrůdových vín. Byl jediným množitelem klonů odrůd a novošlechtění z Geisenheimu v České republice. 3.3.3. Křivánek Václav, Ing. (*1927) Vynikající vinohradnický a vinařský

odborník,

šlechtitel.

Je autorem

a spoluautorem několika našich původních ušlechtilých odrůd a odrůd podnoží révy vinné. Byl žákem a odchovancem školy Doc.Dr.Ing.Josefa Bláhy. Po ukončení VŠZ Brno v roce 1951 působil nejdříve na Výzkumné a šlechtitelské stanici v Mutěnicích. Od roku 1954 pak až do svého odchodu do důchodu (v roce 1989) pracoval a šlechtil na ŠS v Polešovicích. Je autorem jedné moštové odrůdy révy vinné ´Muškát Moravský´ a jedné stolní odrůdy ´Olšava´, spoluautorem stolní odrůdy ´Vitra´ a dvou podnožových odrůd ´LE-K/1´ a ´Amos´. Vedle toho se podílel

na vyšlechtění více než 30 klonů ušlechtilé a podnožové révy vinné. Intenzivně pracoval na ozdravování révových

šlechtitelských

materiálů a experimentoval

s provokačními pokusy. Vypracoval instrukční metodiku udržovacího šlechtění, která byla závazná pro celou bývalou Československou republiku. Koordinoval jako zkušený a erudovaný odborník rozmnožování odrůd a klonů na všech pokusných vinicích bývalého Československa. 3.3.4. Palička Břetislav, Ing. (*1950) Absolvent vysokoškolského zahradnického učení v Lednici na Moravě. Od roku 1984 pracuje ve výzkumné stanici KVÚVV Bratislava v Mutěnicích. Podílí se na šlechtění klonů odrůd révy vinné a na udržovacím šlechtění ušlechtilých i podnožových odrůd. Je vedoucím výzkumné stanice vinařské v Mutěnicích (od roku 1986). Je představitelem „Českomoravské vinohradnické a vinařské unie“ se sídlem v Mutěnicích. 3.3.5. Unger Rudolf (*1866 – †1934) Byl ředitelem „Rolnicko-vinařské školy“ v Mikulově. Nějakou dobu řídil i tehdejší vinařské pracoviště ve Znojmě. Zabýval se šlechtěním révy vinné se záměrem na odolnost. Z jeho křížení vznikly hlavně Franko-americké kultivary, u kterých byla krev jeho šlechtěnců, vzniklých z křížení “Vitis riparia x Vitis berlandieri a jeho další vlastní odrůdy označené ´Aw´, údajně odolné vůči peronospoře. Spolupracoval také s profesorem Frimmelem a dalšími vinařskými odborníky té doby. Podílel se na rozvoji jihomoravského vinohradnictví a jeho šlechtění.

3.3.6. Votruba Karel (*1883 – †1938–40 ?) Vinařský odborník, ve své době průkopník nových směrů v tehdejším moravském (1908–1919) a později v československém vinohradnictví (1920–1938). Zasloužil se o obnovu vinic v období po révokazové kalamitě. Redaktor časopisu „Vinařský obzor“. V letech 1916-1918 řídil vinařské pracoviště ve Znojmě („na dálku“) z Hodonína.

3.3.7. Zatloukal František, Ing. (*1941) Šlechtitel vinař na ŠS Perná u Mikulova od roku 1962. Od roku 1985 do roku 1990 byl vedoucím ŠS. Spolupracoval s Ing.J.Veverkou na šlechtění odrůd a klonů. Spolupodílel se

i na šlechtění

s Doc.Ing.Michlovským

interspecifických

a Prof.Ing.Krausem.

odrůd.

Ve spolupráci

Spolupracoval s Ing.Křivánkem

ze ŠS Polešovice sledoval podnožové pokusy, zejména na vápenitých půdách různého stupně.

4.

Podnožové odrůdy révy

4.1. Botanické druhy rév používané jako první podnože 4.1.1.Vitis riparia (Michx.) Réva pobřežní, pochází ze Severní Ameriky, je zde rozšířená především ve vlhčích oblastech (kolem řek) od Mexika až po Kanadu. Tento druh je velmi odolný proti révokazu, proti houbovým chorobám je dobrá, má dobrý kořenový systém odolný proti zimním mrazům. Hůře snáší vyšší obsah vápníku v půdě ( do 6 %) i sucho. Proti háďátkům je odolná středně, k virovým chorobám je středně odolná. Má krátkou vegetační dobu, řízky zakořeňují dobře, ale kořenový systém se vyvíjí nehluboko pod povrchem půdy. Řadí se k hlavním druhům, které se používají pro tvorbu podnoží křížením. S většinou evropských odrůd srůstá dobře. U nás je nejvíce rozšířená selekce Vitis riparia Portalis. V minulosti se používala především pro malé tvary keřů révy (hlava) v husté výsadbě. Na ní naštěpované odrůdy plodí brzy a hojně, snižuje se náchylnost ke sprchávání. Hodí se hlavně pro stolní odrůdy pěstované na malých tvarech, protože podporuje velikost bobulí. Dříve posloužila k získávání přímoplodých hybridů – „Charvát“, Clinton, Othello, Baco noir, Leon Milot, Marechal Foch.

4.1.2. Vitis rupestris Scheele Réva skalní, byla nalezena v jižní části Severní Ameriky. Zakořeňuje velmi dobře, má dlouhou vegetační dobu a bujný růst. Suchu odolává méně, snáší více aktivního vápníku v půdě ( do 12 %). Révokazu i houbovým chorobám odolává velmi dobře. Mrazu odolává dobře. Prodlužuje vegetaci i zrání hroznů naštěpovaných odrůd. Nejvíce se používala selekce Vitis rupestris du Lot, hlavně v jižních vinohradnických

oblastech, ale pro severní vinohradnické oblasti se vůbec nehodí. Tvoří základ pro většinu podnoží, především v minulosti byla používána při získávání francouzských přímoplodých hybridů Coudercem, Seibelem a rodinou Seyve-Villard.

4.1.3. Vitis berlandieri Planchon Réva vápnomilná, pochází z Texasu a ze severu Mexika. Špatně zakořeňuje, není odolná k zimním mrazům, proto se nedá používat jako podnož. Má dlouhé vegetační období, dobře snáší sucho i vyšší obsah aktivního vápníku v půdě (do 40 %). Roste středně bujně, odolnost proti révokazu je o něco nižší než u předchozích dvou druhů, houbovým chorobám odolává dobře. Má malou slučitelnost s evropskou révou. Je hojně využívána v křížení podnoží. Byla také užívána na produkci hroznů panem Seibelem.

4.1.4. Vitis cinerea Engel. Byla nalezena v jižní části dnešních USA. Koření špatně, nemá ráda vápník v půdě. Je rezistentní vůči révokazu, odolnost k houbovým chorobám je vysoká. Používá se ve šlechtění, při získávání podnoží odolných proti révokazu a háďátkám.

4.1.5. Vitis labrusca L. Tento druh americké révy se vyskytuje téměř na celém území USA i v Kanadě. Nesnáší vápník v půdě, špatně koření, ale má vysokou mrazuvzdornost. K révokazu odolná není, stejně tak i houbovým chorobám. Hrozny mají slizovitou dužninu a zvláštní příchuť, tzv. liščinu ( příchuť po jahodách, malinách, borůvkách či ostružinách). Její geny jsou například v odrůdách Isabella, Concord, Catawba, později vznikli i hybridy, např. Othello a Charvát. Význam této podnože klesá a pro další šlechtění nemá význam.

4.1.6. Vitis aestivalis Michx. Nachází se ve východní části USA. Dříve se používalo označení např. Vitis lincecumii, Vitis bicolor a Vitis bourquina. Zakořeňuje špatně a stejně snáší vápník v půdě. Proti révokazu i houbovým chorobám je odolná středně. V minulosti vzniklo hodně hybridů – Jacquez, Herbemont, Black-July. Dnes se už téměř nepoužívá.

4.1.8. Vitis amurensis Rupr. Patří do oblasti při pobřeží řeky Amor v jižní Sibiři, severní Číně a Koreji. Dobře koření, ale nemá ráda vápník v půdě a též špatně odolává suchu. Je rezistentní na mráz ( až – 40 oC ). Není odolná na révokaz, málo odolává houbovým chorobám. Používá se v křížení na mrazuvzdornost u interspecifických odrůd.

Obr.č.1:……..(Sedlo, 2006)

4.2.

Význam podnoží V minulosti bylo rozmnožování révy velmi snadné, množilo se hřížením, nebo

řízkováním. Dnes musíme brát do úvahy hned několik ovlivňujících faktorů. Některé podnože odpuzují háďátka, jiné snáší vyšší obsah Ca v půdě, nevadí jim těžké půdy nebo jsou odolné proti chlorózám. V dnešní době můžeme rozmnožovat jen uznaný množitelský materiál, který je testovaný na virové choroby (svinutka révy).

Révokaz Háďátka Bakteriální nádorovitost Intenzita růstu Kvalita hroznů

Výběr podnožové odrůdy

Afinita Možnosti rozmnožování

Půdní podmínky -pH - Obsah vápna a aktivního vápna - Snášenlivost k suchu Pozitiva: •

Biologický boj proti révokazu

•

Ovlivnění růstové intenzity naštěpované odrůdy

•

Ovlivnění zrání hroznů a vyzrálosti dřeva

•

Ovlivnění plodnosti naštěpované odrůdy

•

Přizpůsobení naštěpované odrůdy k podmínkám klimatu, různým půdním poměrům a zejména na vysoký obsah vápna

•

Snížení možnosti napadení háďátky

•

Tolerance k suchu či podmáčení

•

Schopnost kvalitního prokořenění

Negativa: •

Vyšší náklady na výrobu množitelského materiálu

•

Nebezpečí přenosu virových chorob pomocí vegetativního rozmnožování

•

Možné problémy s afinitou

Tab. Č. 1 : Šlechtitelské cíle OBECNÉ CÍLE PŘI ŠLECHTĚNÍ RÉVY Vysoká kvalita stolních hroznů Zlepšení -

chuti barvy charakteru dužniny pevnosti slupky velikosti hroznu velikosti bobule bezsemennost

Odolnost k abiotickým vlivům -

zimní mrazy jarní mrazy sucho chlorózy

Odolnost k biotickým vlivům (chorobám a škůdcům) Houbové choroby - plíseň révová - padlí révové - plíseň šedá Živočišní škůdci - mšička révokaz - háďátka Bakteriální choroby Virové choroby

4.3. Genetické zdroje rezistence a jejich šlechtitelské zhodnocení Za nejčastější zdroje (donory) rezistence proti biotickým vlivům (zejména mšička révokaz, padlí révové a plíseň révová) se dříve používaly americké botanické druhy a první kříženci mezi nimi a V. viniferou L. Je to dáno tím, že právě americké druhy révy byli během svého vývoje nejvíce konfrontovány s houbovými chorobami, které většinou pochází právě ze Severní Ameriky. Nejpoužívanějšími druhy byly: V. aestivalis Michx.(1803), V. labrusca L.(1753), V. lincecumi Buck.(1861), V. riparia Michx.(1803), V. rupestris Scheele (1848) a V. berlandieri Planch.(1880).

Obr.2 – 3 : Botanické druhy rév – V. riparia Michx. a V. aestivalis Michx. Druhy rostoucí v severních oblastech Ameriky jsou cenné navíc i svou dobrou mrazuvzdorností: V. aestivalis Michx., V. labrusca L., V. cinerea Engl., V. riparia Michx., V. cordifolia Michx., V. rupestris Scheele; ale také i asijské druhy jako V. amurensis Rupr. a V. yenshanensis Shen. Vysokou rezistenci proti houbovým chorobám , zejména proti padlí a plísním mají druhy jižnější: V. berlandieri Planch., V. monticola Buckl., V. candicans Engel., V. rupestris Scheele, V. rotundifolia Michx., V. aestivalis Michx., V. palmata

(Vahl.)Baker, a V. labrusca L. Proti červené spále např.: V. cinerea Engl., V. rupestris Scheele, V. palmata, V. cordifolia Michx., V. longii Prince, V. riparia Michx., atd. (DOKUPIL, 1989). Nejvíce šlechtitelsky hodnotné jsou druhy s vyšší odolností k houbovým chorobám a navíc disponující i tzv. komplexní odolností vůči jiným biotickým a abiotickým činitelům. To znamená, že tyto druhy mají vždy více kladných vlastností. Názornější přehled o vlastnostech některých druhů rév ukazuje tabulka č. 6. (Sotolář, 2008). Sotoláíř, R.: Botanické druhy rév, Disertační práce, 2008.

Tab.č. 2: Vlastnosti některých druhů Vitis spp. z hlediska využití zdrojů odolnosti proti chorobám, škůdcům a nepříznivým činitelům prostředí (sestaveno podle He a Wang, 1986; Becker a Soop, 1990; Li a kol., 1996; Moore a Ballington, 1990; Zhang a kol, 1990 a W ALKER, 1994). Škodlivý a stresový činitel

Vitis spp. vhodné jako zdroje rezistence

Plíseň révová (Plasmopara viticola)

V. riparia, V. rupestris, V. lincecumii, V. rotundifolia, V. flexuoza, V. yenshanensis, V. psedoreticulata, V. piasezkii, V. romanetii, V. bryonifolia V. aestivalis, V. cinerea, V. riparia, V. berlandieri, V. rotundifolia, V. candicans, V. monticola, V. labrusca V. riparia, V. rupestris, V. amurensis, V. vinifera V. vinifera, V. cinerea, V. riparia, V. rupestris, V. chantinii, V. palmata, V. chantinii, V. candicans, V. rotundifolia

Padlí révové (Uncinula necator) Plíseň šedá (Botrytinia fuckeliana) Červená spála (Pseudopeziza tracheiphyla) Kořenová háďátka druhu Meloidogyne spp. Háďátka druhu Xiphinema spp. Mšička révokaz (Dactulosphaira vitifoliae) Bakteriální nádorovitost (Agrobacterium vitis) Roncet révy vinné (Grapevine fanleaf virus) Vyšší obsah volného Ca v půdě Zasolení půd Sucho

V. rotundifolia, V.cinerea, V. rufotomentosa V. riparia, V. rupestris, V. berlandieri, V. cinerea, V. chantinii, V. rotundifolia V. amurensis, V. labrusca V. rotundifolia, V. arizonica, V. rufotomentosa, V. candicans, V. riparia V. chantinii, V. candicans, V. berlandieri, V. monticola, V. cinerea V. berlandieri, V. chantinii, V. acerifolia

V. vinifera, V. rupestris, V. chantinii, V. berlandieri Zimní mrazy

V. amurensis, V. riparia, V. vulpina, V. labrusca, V. acerifolia, V. yenshanensis, V. adstricta, V. aestivalis, V. cordifolia, V. rupestris

V současném šlechtění proti houbovým chorobám se již převážně nepoužívají klasické původní (nativní) druhy rév, ale využívá se širokého počtu mezidruhových kříženců vycházejících zejména z francouzských přímoplodících hybridů. První takové hybridy vznikaly křížením amerických hybridů s evropskými odrůdami.

První americké hybridy přivezl do Evropy (konkr. Francie) PLANCHON v roce 1873, jednalo se o odrůdy: ‘Clinton’, ‘Noah’, ‘Taylor’, ‘Viala’, ‘York Madeira’, ‘Jacquez’, aj.

Křížením těchto hybridů s evropskými odrůdami vznikaly první

přímoplodící hybridy (ZWEIGELT a STUMMER, 1929). Mezi dodnes nejpoužívanější donory rezistence můžeme řadit křížence Seibela a Seyve-Villarda (viz. tab.č.7). Tyto elity se vyznačují vysokou všeobecnou i specifickou kombinační schopností, dávají poměrně větší počet rezistentních a přitom i poměrně kvalitních semenáčků (Cypko, 1982). Tabulka č.3: Nejpoužívanější kříženci Seibela a Seyve-Villarda jako zdroje rezistence proti houbovým chorobám (sestaveno podle Zweigelt a Stummer, 1929). Nejpoužívanější hybridi Seibela a Seyve-Villarda Název hybrida Křížení

Seibel Albert

Seyve-Villard Bertille

Aurore ( S 5 279 ) S 788 x S 29 Cascade ( S 13 053 ) S 7 042 x S 5 409 Gloire de Seibel ( S 5 409 ) S 867 x S 452 Chancellor ( S 7 053 ) S 5 163 x S 880 Plantet ( S 5 455 ) S 867 x S 2 524 Rayon d´Or ( S 4 986 ) S 405 x S 2 007 Rougeon ( S 5 898 ) S 880 x S 4 202 Subereux ( S 6 905 ) S 4 595 x S 4 199 Seibel 6 468 S 4 614 x S 3 011 Seibel 13 666 S 5 455 x S 6 468 Dattier de Saint-Vallier ( SV 20 365 ) Panse x SV 12 375 Garonnet ( SV 18 283 ) S 7 053 x S 6 905 Muscat de Saint-Vallier ( SV 20 473 ) SV 12 129 x Panse Perle noire ( SV 20 347 ) Panse précoce x SV 12 358 Pierelle ( SV 20 366 ) Panse x SV 12 375 Roucaneuf ( SV 12 309 ) S 6 468 x S 6 905 Seyval ( SV 5 276 ) S 5 656 x S 4 986 Valerien ( SV 23 410 ) ? Varousset ( SV 23 657 ) S 4 668 x S 6 705 Villard blanc ( SV 12 375 ) S 6 468 x S 6 905 Villard noir ( SV 18 315 ) S 7 053 x SV 12 375 Seyve Villard 172 S 4 986 x BS 450

Zpětným křížením s kvalitními evropskými odrůdami dochází ke zvýšenému zastoupení druhu V. vinifera L.(55-65%), čímž se podstatně zvyšuje kvalita, ale bohužel dochází také ke snížení počtu rezistentních semenáčků v dané kombinaci. Geneticky kontrolované rekombinace mezidruhových kříženců vedou k tomu, že v každé nové generaci se vytváří jedinci více a více podobní rodičům (rodičovským partnerům). Z toho se dá usuzovat, že zpětné křížení je třeba uskutečňovat s takovými odrůdami, jejichž vlastnosti vyžadujeme u nové odrůdy. Avšak stále se

opakujícím zpětným křížením dochází k eliminaci pozitivních genů, a proto je nutné, dialelní křížení vybraných elit mezi sebou (MICHLOVSKÝ, 1987). Podstatnou

úlohu

při

šlechtění

hraje

výběr

vhodných

rodičovských

komponentů, jak donorů rezistence, tak i kvality. I u donorů kvality je třeba brát na vědomí všechny vlastnosti těchto odrůd. Např. pro tvorbu stolních odrůd maximálně využívat velkoplodé odrůdy východní skupiny (proles orientalis) vyznačující se poutavým vzhledem hroznu a bobulí; dobrou transportabilností a skladovatelností; žádanými chuťovými vlastnostmi atd. Pro tvorbu moštových odrůd používat jen novošlechtěnce plně adaptované k podmínkám našich vinařských oblastí, dosahující požadované rezistence a technologické kvality, dosahující vyšší cukernatosti, odpovídající chuťovým požadavkům konzumentů, popř. s originálními aromatickými látkami (POSPÍŠILOVÁ a KORPÁS, 1988). 4.4. Šlechtitelské zhodnocení některých vybraných druhů rév Při šlechtění nových interspecifických moštových, stolních i podnožových odrůd odolných proti houbovým chorobám se dnes nejvíce uplatňují:

4.4.1. Kříženci s Vitis rotundifolia Michx. V. rotundifolia Michaux. se vyskytuje na jihu USA, Mexiku a Guatemale, je známa svou dobrou rezistencí k houbovým chorobám (DAI a kol., 1994), imunitou vůči révokazu a Piercově chorobě (DEARING a CHARLES, 1948) a také tolerancí k háďátkům (W ALKER, 1994). Původní odrůdy V. rotundifolia Michx. jsou dvoudomé, proto je nutné vysadit i opylovače (rostliny se samčím květem), odrůdy jsou pak opylovány větrem a včelami (DEARING a CHARLES, 1948). Zdroj dále uvádí i nejpěstovanější odrůdy (se samičím květem), např.: ‘Black Beauty’, ‘Black Fry’, ‘Darlene’, ‘Jumbo’, ‘Sugargate’, ‘Summit’, ‘Supreme’ a

‘Sweet Jenny’ – s velmi

velkými hrozny a vysokou cukernatostí. Dnešní odrůdy jsou již většinou oboupohlavné (např.: ‘Carlos’, ‘Noble’, ‘Redgate’, ‘Regale’ – drobnoplodé; a ‘Cowart’, ‘Dixieland’, ‘Dixie Red’, ‘Magnolia’, ‘Nesbitt’, ‘Sterling’ – s velkým hroznem a vyšší cukernatostí), jejich bobule mají dobrou chuť a aroma. U odrůdy ‘Fry Seedless’ se dokonce projevuje i partenokarpie (SAMPSON a kol., 2001).

Mimo samotného praktického využití odrůd V. rotundifolia Michx., se tyto odrůdy poměrně často využívají v kříženích s odrůdami jiných druhů, nejčastěji V. vinifera L. První komerčně hojně využívané hybridy mezi těmito druhy získal OLMO v Kalifornii. Tyto hybridy se vyznačují vysokou rezistencí k houbovým chorobám a háďátkům (WALKER, 1994). Také LU a kol. (2000) hodnotili nově získané hybridy mezi V. vinifera

x V. rotundifolia a tvrdí, že mnohé hybridy vykazovaly rezistenci

k Piercově chorobě, antragnóze a plísni révové. V novější práci popisují W ALKER a JIN (2000) úspěšné křížení mezi V. rupestris x V. rotundifolia, vysektované semenáčky se používají zejména jako podnože rezistentní k háďátku Xiphinema index Thorne & Allen a roncetu révy vinné (GFLV - Grapevine fanleaf virus). KOZMA a DULA (2003) ve své práci popisují využití V. rotundifolia jako zdroje rezistence proti padlí révovému ve složitém křížení mezi druhy V. rotundifolia x V. vinifera x Frankoamerický hybrid x V. amurensis. V. rotundifolia Michaux v dnešní době patří mezi významné donory rezistence a uplatňuje se v složitých mezidruhových kříženích zaměřených na komplexní odolnost proti mnohým biotickým činitelům.

4.4.2. Kříženci s Vitis amurensis Rupr. Vitis amurensis Ruprecht se vyskytuje od Kavkazu až po Čínu a vytváří mnoho biotypů s velmi rozdílnými vlastnostmi. Pro naše podmínky je nutné hledat typ s vyšší mrazuvzdorností a současně se zvýšenou odolností proti plísni révové; typ který tyto vlastnosti bude dobře odevzdávat do potomstev bez toho, aby byla ovlivněna (snížena) jakost vína; typ s přiměřeným obsahem kyselin a charakteristickou ovocnou aromatikou. Těmto požadavkům se nejvíce blíží biotypy ze Severní Číny (např. V. amurensis ‘Peking’). První kříženci byly vytvořeny už

I.V. Mičurinem. Jeho následovníci (F.L.

Meleško, I.A. Kostrikin, J.I. Potapenko, aj.) dosáhli využíváním tohoto mrazuodolného asijského druhu značné úspěchy. V minulosti byla nejvíce používána odrůda ‘Severnyj’ (semenáč odrůdy Malingre x V. amurensis), pro dobrou mrazuvzdornost, odolnost proti plísni a padlí révovému; pro samičí květy a velmi dobrou kombinační schopnost (DOKUPIL, 1989). V dnešní době se nejčastěji používají odrůdy: ´Zarja Severa´, ´Pamjať Mičurina´, ´Severnyj´, ´Amur´, ´Saperavi severnyj´, ´Mičurinec´ v Rusku; ´Alfold´, ´Kunbarát´, ´Kunleany´, ´Krystal Bibor´ v Maďarsku; ´Zlata´, ´Petra´,

´Rani rizling´ v bývalé Jugoslavii; ´Solaris´, ´Bronner´, ´Rondo´ v Německu atd. (POTAPENKO, 1995; KOZMA, 2000; CINDRIČ a kol. 2000; BECKER, 2002). V ČR je registrována podnožová odrůda ‘Amos’.

4.4.3. Kříženci s Vitis labrusca L. Vitis labrusca Linné se vyskytuje po celé severní polokouli Ameriky. Ve kříženích s V. viniferou L. zvětšuje bobule, zvyšuje odolnost k padlí, přednostně přenáší své typické aroma, ale žel ve víně se následně vyskytuje tzv. liščina – „fox“. Přesto díky ní vznikají především stolní chuťově velmi zajímavé odrůdy (i bezsemenné):

jako

´Alden´,

´Venus´,

´Lakemont

seedless´, ´Remaily seedless´, ´Vincent´, ´Ventura´, aj. Aromatická látka zodpovědná za „fox“ se nazývá furaneol (2,5-dimethyl-4-hydroxy2,3-dihydro-3-furanon). Je senzoricky zjistitelná již i v malém množství cca 30-40 ppb. (DOKUPIL, 1989). Americké labruscoidy (hybridy mezi Vitis sp. x V. labrusca) přivezl do Evropy, konkr. Francie, PLANCHON již v roce 1873: ‘Clinton’, ‘Noah’, ‘Taylor’, aj. (ZWEIGELT a STUMMER, 1929). Dalšími odrůdami byly ‘Isabella’, ‘Dalaware’, ‘Othello’, ‘Catawba’, ‘Concord’, ‘Russkij Konkord’, ‘Champion’, ‘Ontario’, atd. Některé z těchto odrůd se v malém měřítku (zahrádkářsky) pěstují i v ČR dodnes.

4.4.4. Kříženci s Vitis aestivalis Michaux Vitis aestivalis Michaux se vyskytuje na jihovýchodě Severní Ameriky a má tři variety: aestivalis, bicolor a lincecumi. Přičemž zejména ta posledně jmenovaná se nejvíce objevuje i v křížení tzv. prvních přímoplodých hybridů (např. ´Couderc noir´ od šlechtitele G.Couderce, ´Aramon petit´ od A.Seibela, aj.). DOKUPIL (1989) uvádí, že tato réva je odolná proti houbovým chorobám, zejména proti padlí, plísni a červené spále. Geny této révy můžeme najít např. v těchto moderních odrůdách: ‘Aron’, ‘Bianca’, ‘Malverina’, ‘Nero’, ‘Orion’, ‘Phoenix’, ‘Prim’, ‘Suzi’, ‘Zalagyöngye’, aj.

4.4.5. Kříženci s Vitis cinerea Engel. Vitis cinerea Engelmann má

vyšší odolnost až rezistenci vůči plísni révové,

červené spále, padlí i mrazu a dobře snáší volný vápník v půdě (Dokupil, 1989). Tento druh se v kříženích plně využívá až posledních 60 let zejména v Německu. Známá je především podnožová odrůda ´Börner´ svou vysokou odolností k mšičce révokazu. Vzešla z křížení V. riparia 183 G x V. cinerea ‘Arnold“. Podnož vyselektoval Helmut Becker v Geisenheimu z Naumburgských semenáčů po Carlu Börnerovi (1880-1953). BECKER (2000) dále navíc uvádí že genetická odolnost chrání chemicky neošetřovaná novošlechtění (konkr. ´Börner´, ´Rici´, ´Cina´) proti infekci k plísni révové, padlí révovému i plísni šedé, v přinejmenším stejné míře, jako vynaložené, ale ne vždy termínově správně použité ošetření fungicidy ve stejných stanovištních podmínkách. Závěrem: dříve se ve šlechtění více využívaly druhy jako V. rupestris Scheele, V. riparia Michaux, V. berlandieri Planchon, V. aestivalis Michaux a V. labrusca Linné. V dnešní době jsou to zejména druhy jako V. rotundifolia Michaux, V. amurensis Ruprecht, V. cinerea Engelmann a v neposlední řadě se hlavně američtí šlechtitelé pokouší využít některé další novější druhy jako např. V. candicans (Engelm.) Gray (syn.: Vitis mustangensis Buckley).

4.5.

Dělení podnoží dle obsahu volného Ca v půdě Zejména v našich vinařských oblastech je významné rozdělení podnoží podle

snášenlivosti celkového obsahu vápna a aktivního vápníku v půdě, protože mnoho našich viničních půd právě vyšším obsahem vápna disponuje. Vztah mezi obsahem vápna v půdě, podnožovou odrůdou a naštěpovanou odrůdou je významný z pohledu možného výskytu chlorózy jako fyziologické poruchy. Pod pojmem – celkový obsah vápna v půdě – se rozumí v půdě obsažené vápno (CaCO3). Ve viničních půdách se tento obsah pohybuje mezi 15 – 50 %. Obsahem aktivního vápníku v půdě se rozumí pro révu přijatelný podíl z celkového vápna v půdě, tj. podíl vápenatých částic pod 0,002 mm. (Pavloušek, 2003) Tab. Č. 4

Aktivita vápna Obsah celkového Obsah aktivního

Podnože

Vápna v %

Vápna v %

Nízká

15 %

10 %

V. riparia, Aripa 143 A

Střední

30 %

15 %

Teleki 5C, Börner, 101-14 MG, 3309C, Rici, Cina Kober 5 BB, SO 4, R 27, Binova,

Vysoká

40 %

20 %

Teleki 8B, Kober 125 AA, Ge 26, 420 A, 110 R, 1103 P, CR 2

Velmi vysoká

60 – 70 %

Nad 20 %

41 B, Ferkal, 140 Ru, 420 A

Snášenlivost k aktivnímu Ca v půdě Georgikon 28 Börner

Fercal CR 2 Binova SO 4 125 AA T C 5 BB LE-K1 Amos Schwarzmann

Vysoký obsah nad 30%

4.6.

nad 20%

15 - 20%

10 - 14%

Nízký obsah 7 - 8%

Dělení podnoží podle vzrůstnosti Na vzájemné kombinaci podnože, odrůdy a půdních podmínek závisí

optimální spon výsadby. Sponem výsadby můžeme ovlivnit kvalitu sklizně, odolnost k houbovým chorobám, odolnost k suchu apod.

Bujnost růstu štěpovanců na podnožích 5 BB LE-K1 Börner CR 2 125 AA Binova Amos SO 4 T 5C Schwarzmann Aripa

Velmi bujně rost.

Bujně rostoucí

Středně bujně rostoucí

Slabě rost. Velmi slabě rost.

4.7. Výběr podnoží podle půdních podmínek a způsobu vedení Výběr podnože do vinice je základem zdravého révového keře a tím může téměř odbourat chemickou ochranu vinice. Tato tabulka přehledně popisuje, použití podnoží do lehkých, středních a těžkých půd, dále pak do půd suchých i zavlažovaných a na střední a vysoké tvary vedení.

1. Půdy lehké (písčité, štěrkovité, kamenité) Půdy sušší Půdy vlhké (závlaha) Obsah aktivního vápníku Vysoké tvary Střední tvary Vysoké tvary Střední tvary 0 - 10% Schw, Amos, CR 2 Schw, Amos CR 2, 5 BB, LE-K/1 LE-K/1 11 - 18% Binova, CR 2, 125 AA Börner 125 AA, SO 4, Binova CR 2, 5 BB, Börner 18% a více CR 2, 125 AA, Börner Börner Binova, Fercal, G 28 CR 2, Börner 2. Půdy střední (hlinité, písčitohlinité a sprašovité) Půdy sušší Půdy vlhké (závlaha) Obsah aktivního vápníku Střední tvary Vysoké tvary Střední tvary Vysoké tvary 0 - 10% Schw, Amos, CR 2, SO 4 CR 2, LE-K/1, 5 BB 5 C, Amos, SO 4 CR 2, 5 BB, LE-K/1 11 - 18% SO 4, CR 2, 125 AA CR 2, 5 BB, Börner 5 C, SO 4, Binova CR 2, 125 AA, 5 BB 18% a více CR 2, Binova, G 28 5 BB, Börner 5 C, SO 4, Binova, G 28Gm 26, Börner 3. Půdy těžké (jílovitohlinité a jílovité) Půdy sušší Půdy vlhké (závlaha) Obsah aktivního vápníku Střední tvary Vysoké tvary Střední tvary Vysoké tvary 0 - 10% SO 4, 125 AA, CR 2 CR 2, 5 BB 5 C, S0 4, Binova CR 2, 125 AA, 5 BB 11 - 18% 5 C, SO 4, 125 AA, CR 2 CR 2, 125 AA, 5 BB5 C, 8 B, S0 4, Binova CR 2, 125 AA, 5 BB 18% a více SO4, Binova,125 AA, CR2CR 2, 125 AA 8 B, S0 4, Binova 125 AA, CR 2

4.8.

Popis jednotlivých podnoží

4.8.1. Kober-Teleki 5 BB ( Vitis berlandieri x Vitis riparia) Vznik této odrůdy patří na počátek 20. století v Klosterneuburgu, zde byla vyšlechtěna panem F. Koberem. Povolena od roku 1979. Charakteristika: List je velký, hladký, třílaločnatý, spíše celokrajný. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený. Vrcholek letorostu je ohnutý, jemně ochlupený s narůžovělými okraji. Je středně hluboce kořenící, růst má bujný, stejně jako odrůdy na ní naštěpované. Má kratší vegetační dobu a zejména z jara a bohužel i v době květu, má dost silný růst. Přednostně čerpá z půdy dusík a fosfor na úkor draslíku a hořčíku, což má za následek špatný odkvět naštěpovaných kultivarů. Podnož je vhodná do strukturních půd (zejména hlinitopísčité) s dostatečnou zásobou draslíku, není vhodná do vápenitých, těžkých a zamokřených půd. Snáší jen 10 % aktivního vápníku v půdě. Podnož není vhodná pro odrůdy náchylné ke chloróze, sprchávání květenství a příliš pozdní odrůdy ( Sieger, Tramín, Neuburgské a Ryzlink rýnský). Celkově je vhodná pro slaběji rostoucí odrůdy ( vhodná pro Ryzlink vlašských, Irsai Olivek, Neronet, Modrý Portugal, André a Malverina, v chudších půdách a na vyšším vedení i pro rodinu Rulandských odrůd, Chardonnay, Děvín, Miller Thurgau aj.). Nejpoužívanější

je

v severních

vinohradnických

oblastech,

především

v Rakousku, Německu, Maďarsku, u nás a na Slovensku. Klon : MO – XVI/50 (Sedlo, 1994)

4.8.2. Kober-Teleki 125 AA (Vitis berlandieri x Vitis riparia) Jedná se o rakouskou podnožovou odrůdu, vzniklou selekcí údajného křížení amerických rév Vitis berlandieri x Vitis riparia. Podnož vyselektoval F. Kober v Klosterneuburgu z materiálu A. Telekiho. Povolena od roku 1983. Charakteristika: List je velký, hladký, tří až pětilaločnatý, s mírnými laloky. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený, někdy lehce překrytý. Vrcholek letorostu je hustě ochlupený s narůžovělými okraji. Je středně hluboce a silněji kořenící, je bujnější než Kober 5 BB, ale naštěpovaným kultivarům dává jen středně bujný růst. Odolnost vůči mrazu je jen

střední, vzdornost k suchu je střední až nízká. Vzdornost proti révokazu i vyššímu obsahu vápníku v půdě je dobrá. Není shodná do mělkých, suchých a příliš kamenitých půd. Naopak snese i půdy težší až jílovité a až 20 % aktivního vápníku v půdě. Je třeba nehnojit velkými dávkami dusíku ( nutno rozložit dávky), protože se tak potlačuje příjem draslíku. Podnož je vhodná zejména do horších půdních podmínek a pro vyšší tvary. Afinita je dobrá se všemi uznanými odrůdami. Je vhodná i pro odrůdy velmi plodné. Osvědčená je pro ´Müller-Thurgau´, ´Malverínu´, ´Muškát Ottonel´, ´Tramín červený´, ´Sylvánské zelené´,´Ryzlink rýnský´, ´Zweigeltrebe´, ´Rulandské modré´, aj. Nejvíce se používá v Rakousku, Německu, u nás a na Slovensku. Klon : PO – 0/3

4.8.3. Teleki 5 C (V. berlandieri x V. riparia) Jedná se o maďarskou podnožovou odrůdu, vzniklou údajným křížením amerických rév Vitis berlandieri x Vitis riparia. Podnož vyselektoval A. Teleki počátkem 20. století ze semen poslaných z Francie. V ČR povolena od roku 1983. Charakteristika: List je velký, hladký, tří až pětilaločnatý, s mírnými laloky. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený, někdy lehce překrytý. Vrcholek letorostu je mírně ohnutý, jemně ochlupený, světlezelený. Růst je středně bujný, naštěpované odrůdy na ní rostou středně bujně až slabě. Bujné odrůdy tak oslabuje v růstu. Je mělčeji kořenící, ale za to hustě. Je vhodná pro většinu půd, snese i více sucho než Kober 5 BB, vhodná je zejména do hlinitých půd. Nevhodné jsou jílovité, studené a zamokřené půdy. Je citlivější na chlorózu, snese asi jen 17 % aktivního vápníku v půdě. Není vhodná pro vyšší tvary a velké zatížení keřů. Vhodná je pro

bujně rostoucí odrůdy a odrůdy citlivé na

sprchnutí květenství, zejména pro : Rulandské odrůdy, Ryzlink rýnský, Tramín červený, Chardonnay, Pálavu, Sauvignon, Cabernet Moravia, Cabernet Sauvignon, Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Frankovku. Nejpoužívanější je v Německu, Maďarsku, Rakousku, u nás a na Slovensku. Klon : PO – 3/7, v severních vinohradnických oblastech se používají německé klony 6 Gm a 10 Gm.

4.8.4. Oppenheim SO 4 ( V. berlandieri x V. riparia) Byla vyšlechtěna v Oppenheimu panem Rodrianem selekcí z podnože Teleki 4. Má středně bujný vzrůst, vyrovnaný příjem živin, je vhodná pro odrůdy náchylnější ke sprchnutí. Podporuje středně bujný růst u naštěpovaných odrůd. Není vhodná do suchých, vysychavých a na živiny chudých půd. Vhodné jsou půdy humózní, snáší i půdy těžší a vápenité, kolem 20 % aktivního vápníku v půdě. Ukončuje vegetaci dříve než Kober 5 BB a tak urychluje dozrávání pozdních odrůd a zlepšuje tak i mrazuodolnost (vyzrávání réví). Je méně vhodná pro vyšší tvary a příliš plodné odrůdy. Hodí se pro Děvín, Chardonnay, Muškát Ottonel, Neburské, Pálava, Rulandské odrůdy, Ryzlink rýnský i vlašský, Sauvignon, Tramín červený, Veltlínské odrůdy, Sylvánské zelené, Alibernet, Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké. Především se používá v Německu, Rakousku, méně už v Maďarsku, u nás a na Slovensku. Klon : PO – 0/7

4.8.5. Craciunel 2 ( V. berlandieri x V. riparia) Odrůda byla vyšlechtěna v polovině 20. století ve šlechtitelské stanici Craciunel V Rumunsku selekcí z podnože Kober 5 BB. V ČR povolena od roku 1983. Charakteristika: List je středně velký, tří až pětilaločnatý s mělkými výkroji. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený. Vrcholek letorostu je ohnutý, slabě ochlupený, zelenohnědý s růžovými okraji. Je ještě ranější než Kober 5 BB, urychluje dozrávání hroznů a vyzrávání dřeva. Také snese více sucha i větší podíl vápníku v půdě, má lepší afinitu k naštěpovaným odrůdám. Podnož je vhodná především do hlinitých, hlinitopísčitých, písčitých až štěrkovitých půd. Nehodí se do těžkých slínů a jílů. Hodí se pro plodné odrůdy i vyšší tvary. Vhodná je zejména pro Irsai Oliver, Malverinu, Muškát Ottonel, Neburské, Ryzlink vlašský, Veltlínské červené, André, Cabernet Sauvignon, Zweigeltrebe. Nejrozšířenější je v severní části Rumunska, Slovenska a u nás. Klon : PO - 0/6

4.8.6. Schwarzmann ( V. riparia x V. rupestris) Podnož byla vyšlechtěna v Bzenci panem Schwarzmannem na konci 19. století. Růst této podnože i naštěpované odrůdy je slabý. Odolnost na révokaz je vysoká, snáší sucho, ale nemá ráda vápník v půdě. Snižuje sprchávání, ale oddaluje dozrávání dřeva i hroznů. Podnož je vhodná pro mírně vlhké písčitohlinité a hlinité půdy. Není vhodná pro vlhké, těžké a uléhavé půdy. Snáší do 7 % aktivního vápna v půdě. Používala se pro střední vedení,

pro odrůdy náchylné na sprchávání,

v ekologickém vinohradnictví byla nepoužitelná. V LPO už není zapsána. Byla nahrazena podnožemi LE – K/1 a Amos.

4.8.7. Aripa ( Aramon x Vitis riparia) Řadí se k nejstarším frankoamerikánům, používá se téměř na celém světě. Byla vyšlechtěna ve Francii v roce 1882 pány Millardetem a Grassetem. Je slaběji rostoucí, vhodná především pro bujné odrůdy a pro odrůdy náchylné ke sprchávání, pro svůj vyrovnaný příjem živin. Není vhodná pro velmi plodné odrůdy, ani pro množení, protože je náchylná na virové choroby. Vhodná je do úrodných, humózních, hlinitopísčitých půd bez většího množství vápníku v půdě. Má menší odolnost k révokazu. U nás není zapsána v LPO.

4.8.8. Geisenheim 26 ( Trolínské modré x Vitis riparia) Byla vyšlechtěna v Geisenheimu v 80. letech 19. století. Postupem času byla tato podnož z výsadeb vytlačena. Dnes se používá už jen v Moselské a Würtemberské oblasti (jen jako klon 27 – 7 Gm). Charakteristika: List je velký, hladký, tří až pětilaločnatý, s mírnými horními laloky. Bazální výkrojek je lyrovitý, mírně otevřený. Vrcholek letorostu je lehce ochlupený. Růst je bujný, naštěpované odrůdy na ní rostou také středně bujně až bujně. Koření velmi dobře a hustě. Afinita je dobrá se všemi uznanými odrůdami. Je méně vzdorná k révokazu, dobrá odolnost proti chlorózám a pro sprchávající odrůdy. Má velmi dobrý a vyrovnaný příjem živin z půdy. Vyžaduje půdy hlinitopísčité a dostatečně humózní ( ani ne příliš suché ani těžké či kamenité). Je vhodná pro větší tvary, podporuje středně bujný až bujný růst. Je vhodná pro plodné odrůdy, které nemají příliš bujný růst, např.: ´Ryzlink vlašský´, ´Ryzlink

rýnský´, ´Muškát Ottonel´, ´Neuburské´,

´Veltlínské zelené´, ´André´,

´Cabernet

Sauvignon´, ´Zweigeltrebe´, aj. Bývá doporučována i pro stolní odrůdy. U nás není zapsána v LPO. Odolnost vůči mrazu je většinou dobrá, réví vyzrává dobře. Je méně vzdorná k révokazu (jen tolerantní). Má velmi dobrý a vyrovnaný příjem živin z půdy, zabraňuje tak chlorózám a je vhodná pro odrůdy náchylné ke sprchávání. Vyžaduje půdy hlinité až hlinitopísčité, dostatečně humózní. Nesnáší půdy suché ani těžké či kamenité. Snáší přibližně 20% aktivního Ca v půdě. Není vhodná pro nízké tvary a pro bujně rostoucí odrůdy. Hodí se zejména pro vyšší způsoby vedení.

4.8.9. LE – K/1 /(Vitis riparia x Vitis rupestris) x Ortliebské/ x Svatovavřinecké Jedná

se

o

českou

podnožovou

odrůdu,

vzniklou

křížením

odrůd

/Schwarzmann (Vitis riparia x Vitis rupestris) x Ortliebské/ x Svatovavřinecké. Tato podnož byla vyšlechtěna prof. Krausem a v roce 1979 byla zapsána do LPO. Charakteristika: List je středně velký až velký, hladký, tří až pětilaločnatý s mělkými horními výkroji. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený. Má velmi bujný růst, dobře zakořeňuje, dřevo vyzrává brzy a dobře. Révokazu odolává málo, proti houbovým chorobám je odolnost středně vysoká. Odolnost k mrazu je většinou dobrá. Dobře srůstá se všemi odrůdami, vytváří bohatý kalus. Hodí se do písčitých, kamenitých a štěrkových půd, odolává suchu, ale nemá ráda vyšší obsah aktivního vápníku v půdě ( do 7 %). Nejlépe se hodí pro odrůdy s velkým hroznem – Veltlínské zelené, Frankovka, Svatovavřinecké, Miller Thurgau, ale dobře plodí i Ryzlink rýnský i vlašský., vzdornost k suchu je střední až vyšší. Podnož je využívána spíše pro vysoká vedení. 4.8.10. Amos (Malingre x Vitis amurensis) x (Vitis riparia x Vitis rupestris) Byla vyšlechtěna ve šlechtitelské stanici v Polešovicích křížením odrůd Severnyj x Schwarzmann, Severnyj je kříženec mezi Malingre x Vitis amurensis. Roku 1990 byla zapsána do LPO. Povolena od roku 1990. Charakteristika: List je středně velký až velký, hladký, tří až pětilaločnatý s mělkými výkroji. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený. Roste bujně, dobře koření a dřevo dobře vyzrává. Odolnost proti révokazu je krátkodobě rezistentní, krátkodobě odolává suchu, ale má vysokou mrazuvzdornost.

Naštěpovaným odrůdám předává brzký nástup do plodnosti a zvyšuje výnos hroznů. Je vhodná do lehčích hlinitopísčitých, hlinitých a štěrkovitých půd s nižším obsahem vápníku v půdě. Nesnáší vyšší obsah aktivního vápníku v půdě ( do 10 % ). Podnož se používá pro střední vedení.

4.8.11. Börner ( Vitis riparia x Vitis cinerea) Německá podnožová odrůda, vzešla z křížení V. riparia 183 G x V. cinerea „Arnold“. Podnož vyselektoval Helmut Becker v Geisenheimu z naumburgských semenáčů po Carlu Börnerovi. Synonymum : Na 5153-54. Charakteristika: List je velký, mírně vrásčitý, třílaločnatý, s mírnými horními laloky. Bazální výkrojek je lyrovitý, mírně otevřený až lehce překrytý. Vrcholek letorostu je hustě ochlupený, na dotek „semišový“, stejně jako letorosty. Růst je bujný, naštěpované odrůdy na ní rostou také středně bujně až bujně. Koření velmi dobře a hustě. Afinita je dobrá se všemi uznanými odrůdami. Je vhodná pro plodné odrůdy, které nemají příliš bujný růst, např.: ´Irsai Oliver´, ´Ryzlink vlašský´, ´Muškát Ottonel´, ´Neuburské´, ´André´, ´Cabernet Sauvignon´, ´Zweigeltrebe´, aj. Odolnost vůči mrazu je většinou dobrá, réví vyzrává dobře. Má největší odolnost vůči révokazu ze všech dosud používaných podnoží. I vzdornost k háďátkům je velmi dobrá, brání tak možnému přenosu virových onemocnění. Je nenáročná na půdy a má i dobrou suchovzdornost. Snáší přibližně 22% aktivního Ca v půdě. Není vhodná pro nízké tvary a pro bujně rostoucí odrůdy. Hodí se zejména pro vyšší způsoby vedení.

4.8.12. Ferkal ( 333EM x Vitis berlandieri x Colombard) Německá podnožová odrůda, vzešla z křížení V. riparia 183 G x V. cinerea „Arnold“. Synonimum : Na 5153-54.Podnož vyselektoval Helmut Becker v Geisenheimu z naumburgských semenáčů po Carlu Börnerovi. Růst je bujný, naštěpované odrůdy na ní rostou také středně bujně až bujně. Koření velmi dobře a hustě. Afinita je dobrá se všemi uznanými odrůdami. Je vhodná pro plodné odrůdy, které nemají příliš bujný růst, např.: ´Irsai Oliver´, ´Ryzlink vlašský´, ´Muškát Ottonel´, ´Neuburské´, ´André´, ´Cabernet Sauvignon´, ´Zweigeltrebe´, aj.

Odolnost vůči mrazu je většinou dobrá, réví vyzrává dobře. Má největší odolnost vůči révokazu ze všech dosud používaných podnoží. I vzdornost k háďátkům je velmi dobrá, brání tak možnému přenosu virových onemocnění. Je nenáročná na půdy a má i dobrou suchovzdornost. Snáší přibližně 22% aktivního Ca v půdě. Není vhodná pro nízké tvary a pro bujně rostoucí odrůdy. Hodí se zejména pro vyšší způsoby vedení.

4.8.13. Georgikon 28 Původ odrůdy: Jedná se o novou maďarskou podnožovou odrůdu, vzniklou složitým křížením amerických rév s evropskou révou /Vitis berlandieri x Vitis riparia „Teleki-Kober 5 BB“/ x Vitis vinifera. Růst je bujný, naštěpované odrůdy na ní rostou také středně bujně až bujně. Koření velmi dobře. Afinita je dobrá se všemi uznanými odrůdami. Je vhodná zejména pro odrůdy: ´Müller-Thurgau´, ´Malverínu´, ´Muškát

Ottonel´,

´Tramín

červený´,

´Sylvánské

zelené´,´Řyzlink

rýnský´,

´Zweigeltrebe´, ´Rulandské modré´, aj. Odolnost vůči mrazu je střední, vzdornost k suchu je střední až vyšší. Vzdornost proti révokazu je dostatečná, proti vyššímu obsahu vápníku v půdě je excelentní. Snáší až přibližně 40% aktivního Ca v půdě. Je vhodná do dobrých, spíše zásaditých, skeletových půd (avšak nesnáší extrémní sucho), kde je bržděn její bujný růst. Intenzívně roste na mírně vlhkých hlinitých a sprašových půdách.(SOTOLÁŘ, 2006)

4.8.14. Teleki 8B Jedná se o maďarskou podnožovou odrůdu, vzniklou údajným křížením amerických botanických druhů rév Vitis berlandieri x Vitis riparia. Podnož vyselektoval A. Teleki počátkem 20. století ze semen poslaných z Francie. Růst má bujnější, ale naštěpované odrůdy na ní rostou jen středně bujně. Afinita je dobrá se všemi uznanými odrůdami. Je vhodná zejména pro odrůdy: ´Sylvánské zelené´, ´Rulandské bílé´, ´Rulandské modré´, ´Dominu´ a ´Modrý Portugal´. Není dostatečně vhodná pro příliš plodné odrůdy či klony, zejména v horších půdních podmínkách. Má výbornou odolnost proti révokazu, háďátkům a suchu. Optimální pro ní jsou půdy hlinité, její předností je však dobrý růst i na půdách jílovitých a slínových, kde dobře vzdoruje chlorózám. Nehodí se pro půdy zasolené. Bývá využívána zejména na půdy těžké a podmáčené, ale hodí se i do suchých podmínek. Snáší vyšší obsah aktivního vápníku v půdě přibližně kolem 20%. (SOTOLÁŘ, 2006)

4.8.15. Binova Je přírodní mutací z SO 4, vznikla v pokusném ústavu v Oppenheimu. Má obojaké květy a přináší drobné plody. Má bujnější růst než SO4, urychluje zrání plodů i dřeva, je neutrálnější na půdy, koření středně hluboce, snese více vápníku v půdě (do 30 %) a je odolnější k chlorózám. Je vhodná pro odrůdy náchylné na sprchávání. (KRAUS a kol., 2002)

4.9.

Nové druhy podnoží

Sori – Gm 353 ( Vitis solonis x Vitis riparia) Gm 592 – 1 ( Vitis berlandieri x Vitis riparia) X ( Ryzlink rýnský x Vitis solonis) Gm 27 ( Trolínské x Vitis riparia) – velmi podobná Gm 26 Gm 3 ( Vitis berlandieri x Vitis riparia 125 AA) - vylepšený Kober 125 AA Gm 602 – 1 ( Trolínské x Vitis riparia Gm 26) X ( Vitis berlandieri x Vitis riparia 5 C) Gm 602 – 1 ( Trolínské x V. riparia Gm 26) x ( V. berlandieri Resseguier x V. riparia) x (V. berlandieri x V. riparia 5 C) - podobná Gm 602 – 1 Gm 644 – 1 ( Vitis riparia x Teleki 5C) Gm 628 – 1 (Vitis riparia x Vitis rupestris) NA 61 – 90 ( Vitis riparia x Vitis riparia) NA 61 – 109 ( Vitis riparia x Vitis riparia ) - velmi podobná NA 61 – 90.

Metodika zkoušení odrůd podnožové révy Cílem zkoušení podnožové révy je výběr nejlepších odrůd odolných mšičce révokaz, biologicky hodnotných, vhodných pro pěstování ušlechtilé révy v našich vinohradnických oblastech Hlavními ukazateli při zkoušení odrůd podnoží jsou : 1) Biologická hodnota a přizpůsobení půdním podmínkám 2) Afinita s základními, u nás pěstovanými odrůdami révy vinné 3) Vliv na úrodu a kvalitu odrůd révy vinné Odrůdy podnožové révy se zkoušejí na pracovištích šlechtitelských

vinohradnických stanic, nebo jiných jimi vybraných pracovištích a jsou povoleny na základě předložené dokumentace z těchto zkoušek. Všechny práce zabezpečuje a řídí šlechtitelské stanice. Zařazení odrůdy Do

zkoušek

přihlašují

nejlepší,

základním

požadavkům

vyhovující

novošlechtění, zahraniční odrůdy a klony, jejichž vlastnosti předtím ověřili v staničních zkouškách.

Způsob přihlašování Odrůdy přihlašují ve stanoveném termínu na tiskopisech schválených ÚKZÚZ. Přihláška musí obsahovat všeobecné informace, hospodářsko – biologickou charakteristiku, morfologický popis odrůdy apod.

Test na Mšičku révokaz Odrůdy přihlášené do zkoušek musí být přihlašovatelem vyzkoušené na mšičku révokaz, to dělá umělou infekcí, metodou Azotova.

Místa zkoušek Zkoušky

probíhají

na

Šlechtitelských

stanicích

a

dalších

lokalitách

reprezentující vybrané půdní typy vinohradnických oblastí, které nemusí být na území Šlechtitelských stanicích.

Hodnocení Provádí

jmenovaní

členové

komise

pod

vedením

ÚKZÚZ

komisními

prohlídkami šlechtitelské dokumentace a šlechtitelského materiálu.

Osvědčení o zkouškách Na základě prohlídek šlechtitelského materiálu a dokumentace ze všech let zkoušek vypracuje komise osvědčení o výsledku zkoušek s návrhem na povolení, nebo zamítnutí odrůdy a toto předloží k přehodnocení Státní odrůdové komisi, tato komise po předcházejícím projednání v příslušné subkomisi, rozhodne o povolení, anebo o zamítnutí odrůdy.

5. Přehled šlechtitelských pracovišť pro révu vinnou v Čechách a na Moravě v letech 1900-2000 ŠS Znojmo-Vrbovec, nadm. výška: 230 m n.m., oblast: Znojemská, t.č. celk.plocha vinic: cca 2 100 ha. Původně založená ve Znojmě, na Loucké v roce 1895. V roce 1989 přemístěna do Vrbovce. V současné době zprivatizována pod označením AMPELOS, ŠS vinařská Znojmo,a.s. ŠS Velké Pavlovice, nadm. výška: 196 m n.m., oblast: Velkopavlovická, t.č. celk. plocha vinic: cca 3 000 ha. Původně založená jako „Zemská révová školka“ v roce 1900. V současné době pracuje pod označením ŠS vinařská,spol. s.r.o. Velké Pavlovice. ŠS Perná, nadm. výška (vinice v rozmezí): 208-305 m n.m., oblast: Mikulovská, t.č. celk. plocha vinic: cca 3 600 ha. Založená v roce 1946 jako „Státní výzkumná stanice vinařská“. Počátkem devadesátých let privatizována pod označením: VINSELEKT – Šlechtitelská stanice vinařská Perná, majitel Doc.Ing.Miloš Michlovský,CSc. ŠS Polešovice, nadm. výška: 205 m n.m., oblast: Bzenecká, t.č. celk. plocha vinic: cca 600 ha. Stanice byla založena v roce 1922 jako detašované pracoviště vinařské stanice v Mutěnicích. V současné době je pod označením: Šlechtitelská stanice vinařská,s.r.o. Polešovice. ŠS Velké Žernoseky, nadm. výška: 174 m n.m., oblast: Žernosecká, t.č. celk. plocha vinic: cca 91 ha. V rámci podniku „Státní vinné sklepy“ ve Velkých Žernosekách bylo v roce 1947 zřízeno pracoviště, které mělo navázat na činnost předválečné (do roku 1938) „Státní révové školky a matečné vinice“, především pro oblast Litoměřicka. Pracoviště bylo zřízeno v nedalekých Křešovicích. ŠS pak vznikla počátkem roku 1951. V současné době po roku 1989 stanice jako taková neexistuje (neprovádí udržovací šlechtění) a má označení „Žernosecké vinařství,s.r.o.“ jako privátní podnik. KVÚVV Bratislava, Výzkumná stanice vinohradnická a vinařská Mutěnice, nadm. výška: 210 m n.m., oblast: Mutěnická, t.č. celk. plocha vinic: cca 1 500 ha. V roce 1904 byla v Mutěnicích vybudována „Zemská révová školka“. V předválečném období, t.j. ve dvacátých a třicátých letech min. století byl na tomto pracovišti položen

základ našemu šlechtění révy vinné (zásluhu měli především: Neoral, Bláha, Míša, později i další). Stanice významně přispěla k obnově a rekonstrukci vinohradů a zasloužila se o rozšiřování ušlechtilých odrůd révy vinné, např. oblíbené odrůdy ´Müller Thurgau´. Šlechtění révy vinné bylo hlavní náplní stanice až do jejího začlenění do „Komplexního výzkumného ústavu vinohradnického a vinárského“ v Bratislavě (v roce 1962). V současné době nese pracoviště označení „Výzkumná stanice vinohradnická,s.r.o.“ Mutěnice. Stanice zajišťuje udržovací šlechtění odrůd a klonů. VÚRV Praha-Ruzyně, Výzkumná stanice vinařská Karlštejn, nadm. výška: 220 m n.m., oblast: Pražská, t.č. celk. plocha vinic: cca 29 ha. Stanice vznikla v roce 1920 jako „Státní pokusná vinice“, původně v Budňanech u Karlštejna. Později přemístěna do Karlštejna. Pracoviště byl rozšířeno v padesátých letech. Na stanici se šlechtí od třicátých let minulého století

6. Závěr Pro pěstování révy na celém světě je potřeba štěpování na podnože z americké révy. Šlechtitelé se snaží vytvořit ideální podnož, což je rostlina rezistentní na révokaz a co nejvíce odolná na houbové choroby, chlorózy, těžké půdy, Ca v půdě nebo pro odpuzování háďátek.To se naši, ale i zahraniční přední pěstitelé snaží změnit. Pokud by se podařilo odstranit nutnost štěpování na americké podnože, byl by to velký průlom v pěstování révy vinné. V současné době šlechtitelské stanice stagnují. Nové podnožové odrůdy se objevují velmi zřídka. V severních vinohradnických oblastech (u nás) se více používá Vitis riparia, ale v jižních vinařských oblastech je využívanější Vitis rupestris.

7.

Souhrn Cílem této bakalářské práce bylo prostudovat všechny dostupné literární

zdroje týkající se problematiky podnoží pro révu vinnou. V první kapitole této bakalářské práce jsem se zabývala historií pěstování révy vinné ve světě a u nás. Až do 18. století se réva množila hřížením nebo řízkováním. Roku 1860 napadla Evropu Mšička révokaz (Phylloxera vastatrix) a začalo se štěpovat na americké podnože. Dále se začínají podnože také šlechtit ( křížily se mezi sebou) a hledá se nejideálnější réva pro biologický boj s révokazem. Postupem času přišli pěstitelé na to, že réva netrpí jen révokazem, ale i chlorózami, mrazem, těžkými půdami, suchem, Ca v půdě, háďátky. Proto se začaly šlechtit podnože, které těmto nepříznivým vlivům odolávají. Dalším problémem se ukázaly být virové choroby (svinutka révy – Grapevine leafroll virus, roncet révy vinné – Grapevine fanleaf virus…), které se snadno přenáší množitelským materiálem. Dnes se musí pracovat jen s uznaným materiálem, který má osvědčení o zdravotním stavu. Provádí se testy na Svinutku révy typu A a B. Tím zabráníme její rozšiřování do zdravých vinic, protože je to karanténní virus, musí se celá vinice zničit a dodržet ochranou dobu, jinak hrozí návrat choroby a zavlečení viróz do krajiny.

8.

Summary The objective of this bachelor work was to study all available literary sources

relating to the questions of rootstocks for vine. In the first chapter of this bachelor work I dealed with a history of growing vine in the world and in our country. Until the 18th century the vine was multiplied by crossbreeding or cutting. In 1860 attacked Europe the viticide (Phylloxera vastarix) and it started grafting on American rootstocks. Further began the rootstocks to be cultivated (they were crossbreeded with one another) and the most ideal vine for biological fight with viticide is to be found. In the process the growers made out, that the wine din´t permit only with viticide, but also with chlorosis, frost, heavy soils, dryness, Ca in soils, winegar worms. Thats why new rootstocks begun to be cultivated, which stood up to adverse reactions. Next problem seemed to be viral diseases (Grapevine leafroll virus, Grapevine fanleaf virus), which could be simply transmitted by the propagator material. Nowadays it have to be worked only with confirmed material, which has a certificate of health status. The tests on leafroll type A or B are made. This way we avoid spreading to healthy vineyards. Because its a quarantine virus, the whole vineyard must by damaged and keep the period of protection, otherwise threatens the importation of viruses in the area.

9.

Použitá literatura

Hluchý, M. – Ackermann, P.CSc., Zachara M., CSc, Bagar M., Jetmarová E., CSc, Vanek G., CSc, : Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Nakladatelství Biocont – Laboratory, s.r.o., Brno, 1997, s. 254. ISBN : 80 – 901874 – 2–1

Kraus V., CSc. – Hubáček V., Ackermann. P., CSc.: Rukověť vinaře. Čzs – nakladatelství Květ, Praha, 2000, s. 21 – 26. ISBN 80 – 85362 – 34 – 1, nakladatelství Brázda, Praha. ISBN 80 – 209 – 0286 – 4

Kraus V.,CSc. - Z. Foffová, B. Vurm, D. Krausová.: Nová encyklopedie českého a moravského vína 1. díl, Praga Mystika, 2005, s. 107. ISBN 80 – 86767 – 00 – 0

Ackermann P., CSc. – Ing. A. Konečný, Prof. Ing. V. Kraus, CSc, Ing. L. Michlovský, Ing. J. Sedlo, CSc, Ing. R. Stávek, Radix, spol s. r. o., Praha 2002, s. 93. ISBN 80 – 86031 – 34 – 9

Sedlo J. – Ekologické vinohradnictví, vydalo Ministerstvo zemědělství České republiky v Agrospoji Praha, 1994, s. 24 – 37.

Pavloušek P. – Vinařský obzor 3/2003 : Zásady výběru podnoží, s. 121

Sotolář R. 2006. Podnožové odrůdy pro révu vinnou. Prezentace přednášky, Zahradnická fakulta Lednice, Lednice

Sotolář R. 2005. Čeleď Vitaceae – její jednotlivé rody a druhy. Prezentace přednášky, Zahradnická fakulta Lednice, Lednice

Pavloušek P. – Vinohradnictví – odrůdy révy vinné, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1999, s. 12 – 33. ISBN 80 – 7157 – 415 – 5

ANONYM, 2007 – Dostupné z www. Czechwines.cz (on-line)

ANONYM, 2008 – dostupné z www.best4man.cz (on-line)

ANONYM, 2008 – dostupné z www.skudci.com/mšice (on-line)

10. Přílohy Obrázky Obr. 1. Mšička révokaz Obr. 2. Listová forma – hálky (zdroj SOTOLÁŘ, 2006) Obr. 3. Kořenová forma – nodosity (zdroj SOTOLÁŘ, 2006) Obr. 4. Kořenová forma – tuberosity (zdroj SOTOLÁŘ, 2006) Obr. 5. Vajíčka mšičky révokaz Obr. 6. Druhotné napadení dřevokaznými houbami Obr. 7. Vývojový cyklus Mšičky révokaz Obr. 8. Vývojový cyklus Mšičky révokaz (podle Börnera) Obr. 9. Schwarzmann Obr. 10. Georgikon 28 Obr. 11. Geisenheim 26 Obr. 12. Teleki 8B Obr. 13. Börner Obr. 14. Teleki 5C Obr. 15. Selekce Oppenheim (SO4) Obr. 16. Le-K/1 Obr. 17. Kober 125 AA Obr. 18. Kober 5 BB Obr. 19. Ferkal Obr. 20. Craciunel 2 Obr. 21. Amos Obr. 22. Vitis riparia Michaux Obr. 23. Vitis riparia Portalis Obr. 24. Vitis rupestris Scheele Obr. 25. Vitis berlandieri Planchon Obr. 26. Vitis rupestris ,,DU LOT“ Obr. 27. Vitis cinerea Engelmann

Obr. 28. Vitis amurensis Ruprecht Obr. 29. Vitis aestivalis Michaux Obr. 30. Nejpoužívanější podnože v Evropě Obr. 31. Ampelografie révy

Tabulky

Tab. 1. Francie – vývoj produkce podnoží v ha Tab. 2. Vlastnosti podnožové révy – tolerance vůči spodní vodě Tab. 3. Vlastnosti podnožové révy – odolnost proti vlhku Tab. 4. Odolnost proti háďátkům dle údajů z Francie Tab. 5. Odolnost proti chloróze Tab. 6. Vlastnosti nejdůležitějších podnoží