Podnikání ve jménu společnosti Anotace anglického originálu Entrepreneurship in the Name of Society Autoři: Nakladatelství:
Malin Gawell, Bengt Johannisson, Mats Lundquist Knowledge Foundation
Potřebujeme více sociálních podnikatelů! Společensky prospěšné podnikání poukazuje na iniciativy, které mají za cíl zlepšit to, co ve společnosti chybí nebo nefunguje; rovněž usiluje o nová řešení zaměřená na vytvoření trvale udržitelné společnosti - po stránce ekonomické, sociální a ekologické - prostřednictvím podnikatelské logiky. Jedním ze způsobů jak čelit současné finanční a klimatické krizi jsou sociální inovace. Potřebujeme nové postupy, jak produkovat a konzumovat takovým způsobem, jenž nebude škodit klimatu, stejně tak potřebujeme nové formy služeb a péče a nové trvale udržitelné obchodní záměry. Po takovýchto úvahách jsou to právě společensky prospěšní podnikatelé, kteří mohou vyřešit problémy ve společnosti a současně otevřít nové trhy. Podle našeho názoru společensky prospěšné podnikání drží v rukou klíč k budoucnosti. Společensky prospěšní podnikatelé využívají podnikatelskou logiku k boji s problémy ve společnosti, čímž dokazují, že se lze chovat komerčně, a zároveň být veden ideály - rozvíjet společnost a současně se postarat o vlastní živobytí. Co se tedy míní společensky prospěšným podnikáním? Většina lidí by souhlasila s tím, že podnikání je o dělání; podnikatelé vytvářejí něco nového - někdy tak, že "rozbijí, zbourají" něco staré. Proto pro nás podnikání není omezeno jen založením podniku, ale má širší rámec: začít vykonávat nějakou činnost nebo organizaci. Iniciativy společensky prospěšného podnikatele mají jasný cíl - být prospěšný pro společnost. Daný prospěch se může týkat čehokoliv od zemědělských služeb k produkci ekologických potravin nebo oblečení za přijatelné ceny. Může také nabývat různých právních forem: neziskové organizace, akciové společnosti, družstva nebo nadace. Primární zájem spočívá v společensky prospěšném podnikání, které je inovativní - tzn. rozvoj činností a pracovních metod, které dosud nebyly dostupné. Důvod, proč preferujeme termín společensky prospěšné podnikání před sociálním podnikáním, je ten, abychom zdůraznili, že první termín v sobě zahrnuje více než jen sociální rozměr. Různé termíny rovněž naznačují rozdílnost mezi způsoby, jakými lze společnost organizovat. Společensky prospěšné podnikání řeší otázky celé společnosti, nejen tradiční sociální problémy. Společensky prospěšní podnikatelé mají tendenci působit na hranici mezi tradičními sektory mezi neziskovým a komerčním, mezi veřejným sektorem a soukromým trhem, mezi akademickou obcí a vnějším světem. Nejvíce inovativní z nich vyzývají naši předem uspořádanou segmentovanou společnost klást si otázky ohledně trhu a zisku a ukazují nové cesty, které nejsou ani závislé na dotacích ani na maximalizaci zisku. Typickým výrokem společensky prospěšného podnikatele je: "Vytvářím mzdu pro sebe a užitek pro společnost."
Společensky prospěšné podnikání je koncept vyvinutý ve Skandinávii a vypovídá o kolektivnosti a trvalosti. Je často spojován s určitým místem, komunitou. Komunita je často považována právě za objekt veřejně prospěšného podnikání. Srovnání komerčního, sociálního a veřejně prospěšného podnikání může být různé. Zde uvádíme pouze několik rozdílů. Jedním z nich je, že sociální podnikatelé většinou nechtějí „chránit“ svůj podnikatelský záměr, ale spíše naopak – vítají další, s kterými by jej sdíleli. Další příklad záleží na prostředí. Dopad prostředí na sociálního podnikatele se liší od dopadu prostředí na klasického komerčního podnikatele, což je dáno vztahem poslání sociálních podniků a indikátorů na měření sociálního dopadu, které ovlivňují podnikatelské chování. Sociální podnikání často evokuje asociace s „péčí, staráním se o někoho“. Tento koncept „péče“ se občas projevuje i u klasického podnikání. Často má formu péče o zranitelné jedince, péče o danou lokalitu, spolupracovníky a jejich rodiny. Několik konkrétních příkladů: - Jedna žena ve Švédsku byla z pohledu své profese přesvědčena, že je třeba zavést sexuální výchovu mladých, mentálně zaostalých osob. Toto téma bylo dříve tabu, i když bylo zřejmé, že mladí mentálně zaostalí jsou a měli by mít právo být sexuálně aktivní. Její první myšlenka byla přesvědčit svého zaměstnavatele a municipalitu, aby převzali odpovědnost a začali tento problém řešit. Z finančních důvodů se tak nestalo. Proto žena založila vlastní firmu a nabídla tyto nezbytné služby komerčně. Jejím trhem byli mladí mentálně zaostalí, za které platili většinou rodiče, různá sdružení a zařízení. - Knihovnice byla zaměstnána municipalitou jako manažerka malé knihovny ve vesnici někde na periferii. Po reorganizaci chtěli zástupci municipality odstěhovat knihovnu daleko od místní školy a centra vesnice. Také chtěli omezit otvírací dobu. Cílem tohoto rozhodnutí bylo snížit náklady. Pro knihovnici bylo toto rozhodnutí nepřijatelné! Jejím posláním bylo zpřístupnit četbu všem „jejím“ obyvatelům. Tato změna by ji v tom zabránila. Založit si vlastní firmu a podat městu nabídku na provoz knihovny byla její jediná šance, jak plnit svoje poslání. Udělala to a výběrové řízení vyhrála. Toto byl klasický příklad sociálního podniku, skrytého za běžné podnikání. - Ve Švédsku je běžné, že municipality zavírají malé školy v odlehlých oblastech a nechají žáky dojíždět do větších vzdálenějších škol a používají jako důvod ekonomické argumenty. Rodiče, aby tomu zabránili, raději založili podnik v oboru školství s jediným posláním – provozovat školu i nadále. - Dalším příkladem jsou podniky založené propuštěnými zaměstnanci, což je velmi dobře dokumentovaný fenomén. V tomto případě se podnikatel rozhodl propustit všechny uklízečky a uklízeče a pronajímat si na uklízení externí firmu. Aby propuštění zaměstnanci zabránili nezaměstnanosti, založili společně vlastní uklízecí firmu. To je také sociální podnikání skryté za běžným podnikáním. - Mít firmu z rodinných důvodů není také nijak neobvyklé. Podle jedné studie je nejčastěji zmiňovaným důvodem pro založení vlastního podniku ženami snaha skloubit práci s rodinnými povinnostmi. Péče o rodinu je silný sociální argument skrytý za klasickým podnikáním. Tyto příklady uvádí jen několik sociálních podniků, které se skrývají za klasicky založenými komerčními podniky. Švédské studie ukazují, že motivem pro založení nového podniku jsou v mnoha případech právě silné sociální pohnutky. Podniky uvedené v příkladech byly založeny jako klasické komerční organizace – ale začaly ze sociálního důvodu a potřeby starat se. Vzájemně se však liší. Zde se zaměřím pouze na rozměr čistě veřejně prospěšný. Myšlenka, záměr, stejně tak jako finanční zdroje a čas jsou z tohoto pohledu nerelevantní. Žena v prvním uvedeném příkladě je obojí sociální i veřejně prospěšný podnikatel, protože chce změnit životy jednotlivců a zároveň vyvolat změnu ve vnímání mentálně zaostalých lidských bytostí v celé společnosti. Ostatní příklady mohou být
popsány a interpretovány také jako kolektivní, společenská forma podnikání, ale jsou užší jak v prostoru tak čase. Zdá se, že rozdíly mezi sociálním a veřejně prospěšným podnikáním jsou spíše na společné klouzavé stupnici, nežli v opozici. Jiné rozdíly, které se nám podařilo najít, jsou, že sociální rozměr pro některé podniky uvedené v příkladech je nutností a silnou stránkou, pro jiné slabostí. Peče má pozitivní image ve společnosti – což nemusí platit na trhu. Někdy je nutné na trhu skrýt sociální motiv za např. uklízecí firmu. Pro jiné, jako v případě ženy v prvním příkladu musí být sociální motiv jasně daný a trvalý. Jinak si podnikatelé neudrží svojí legitimitu (oprávněnost, platnost). Hranici mezi „podnikáním z příležitosti“ a „podnikáním z nutností“ je ovšem někdy velmi těžké vymezit, máme-li na mysli podnikání veřejně prospěšné nebo klasické. Co se jednou zdálo být podnikáním z nutnosti, se může na konci stát právě cestou k úspěchu. V minulosti se něco podobného stalo například ve venkovských oblastech, kde mnoho lidí muselo začít podnikat, aby vůbec přežili, ale postupem času, jak se vztahy mezi jednotlivými drobnými podnikateli rozvíjeli, proměnily se malé komunity v lokální klastry schopné konkurovat na globálním trhu. Na konec chci připomenout onu závislost sociálních a veřejně prospěšných podnikatelů na prostředí. Jedna důležitá složka prostředí, která se projevila i v typových příkladech, je budování státu s dobrým sociálním zabezpečením svých občanů. I když jsou pojmy „péče“ a „sociální“ stálé, co je veřejně prospěšné, stálé není. To podléhá charakteristikám vládního režimu sociální péče, což se vztahuje na teorii i praxi. Koncepty veřejně prospěšného podnikání vytvořené v jednom prostředí nelze jen tak importovat jinam bez odpovídajícího „překladu“ (vysvětlení kontextu). Společensky prospěšné podnikání a CSR Společensky prospěšné podnikání se často charakterizuje jako vytváření nové organizace zaměřené na sociální otázky, tzn. pro zlepšení společnosti. Na druhé straně, firemní sociální odpovědnost (CSR) odkazuje na společenské činnosti realizované existujícími výdělečnými organizacemi. Oba koncepty spolu souvisejí. Jejich spojením se vytvoří nové rozhledy, které přispívají k našemu porozumění obou konceptů. Obecně řečeno, sociální podniky mají za cíl spíše zlepšovat společnost, nežli maximalizovat zisk. V jádru zde vidíme jednotlivce a identifikování problematických situací ve společnosti a vytváření organizací s cílem tyto situace zlepšit nebo vyřešit. Firemní sociální odpovědnost je zaměřena na různé aktivity, např. placení účtů, převzetí odpovědnosti za životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj, rozvoj místní komunity a více filantropické činnosti jako je charita. CSR je často spojováno s činnostmi, které mají za cíl zlepšit vztahy se „stakeholdry“ a opodstatnění na trhu a dále zvýšení podílu na trhu a dlouhodobé zvyšování zisků. V tomto světle je sociální podnikání vnímáno jako obecné dobro, zatímco CSR je omezeno pouze na něco, co se objevilo při hledání dalších způsobů jak navýšit zisky podniku, nikoli však z čirého zájmu o společnost. My argumentujeme, že existují i CSR aktivity, které opravdu vychází z potřeby řešit veřejné problémy a přispívat k budování lepší společnosti, příkladem mohou být aktivity, které nesouvisí s hlavní činností podniku, jako např. sociálněrozvojové projekty v zemích, kde podnik nemá žádnou pobočku (pozn. následují příklady z Afriky). Závěrem lze říci, že hranice mezi sociálním podnikáním a aktivitami CSR jsou velmi nejasné a mnohdy se vzájemně překrývají. Definice společensky prospěšného podnikání Společensky prospěšné podnikání je o zahájení a realizaci kolektivních, podnikatelských a často (ale ne vždy) inovativních procesů, které směřují k posílení vymezitelné části
společnosti takovým způsobem, že naprostá většina občanů může volně (nebo za mezní náklady) mít užitek z výsledků procesů - s předpokladem, že takové procesy nemají vztah k tradiční sociální politice nebo jakékoliv existující veřejné správě. Ústředním pro naši definici je to, že motivem činnosti je rozvoj společnosti (spíše než rozvoj jednotlivých podniků) a že výsledek činnosti musí přinést prospěch naprosté většině společnosti. Společensky prospěšný podnikatel jako „provokatér“ Společensky prospěšný podnikatel jako provokatér činí každou zavedenou instituci cílem svých aktivit. Jediná zásada, která vede provokujícího společensky prospěšného podnikatele, je ta, že se dotazuje, zpochybňuje jakýkoli princip, který si společnost vytvoří a bere za samozřejmý. Na rozdíl od podnikatelů na trhu, kteří si cení institucí proto, že poskytují základní "pravidla hry", provokující společensky prospěšní podnikatelé jsou "extrémní" a zpochybňují dokonce i formální instituce. Jejich motivací je všeobecná nepoddajnost. V očích občanů chtějí být rozpoznáváni jako ti, co je informují o tom, že instituce neposkytují jen pohodlí, ale také svádějí k pasivitě, jinými slovy produkují lhostejnost. Náhled do veřejně prospěšného podnikání Společnost tvoří občané, takže podnikání se zaměřením na společnost (více než jakékoliv jiné podnikání) si musí být vědomo toho, jak v sobě zahrnuje a využívá lidskou energii a zkušenosti. Společensky prospěšné podnikání často zahrnuje „síťování“ a partnerství z různých úrovní společnosti. Je důležité si uvědomit, že veřejnost a veřejný sektor hraje ve veřejně prospěšném podnikání důležitou roli. Jedním z důvodů je, že zdroje financování podnikání s cílem budovat sociální hodnoty a neposkytovat záruku návratnosti investice, jsou velmi omezené. Získávání financí jinak než na běžném trhu je proto velmi důležité. Mnoho „stakeholderů“, kteří různým způsobem přispívají zdroji, jsou zároveň podporovatelé sociálního poslání organizace a předmětu podnikání, na které se organizace zaměřuje. Neočekávají primárně prospěch z jejich vkladu, ale raději jakousi „morální návratnost“. Z tohoto pohledu je mnoho podporovatelů sociálního podniku více měně aktivními partnery v podnikání. Sociálně orientované podnikání nemůže nahrazovat veřejnou sféru při řešení důležitých sociálních otázek, a proto by mělo vidět vládní organizace spíše jako klíčové partnery a mít rovněž zastoupení v diskuzích s cílovou skupinou. Síla veřejně prospěšného podnikání spočívá v schopnosti vyprovokovat budovatelský impuls při boji se sociálními problémy, jakými jsou chudoba, sociální exkluze, marginalizace a ohrožení životního prostředí. Ale bez jasných základů pro veřejnou diskuzi mezi zainteresovanými stranami často ambicióznější řešení sociálních problémů selhávají. Demokratický dialog a racionální komunikace proto tvoří důležitý základ pro sociálně orientovanou podnikatelskou aktivitu. Společensky prospěšní podnikatelé musí přesvědčit ostatní o veřejném zájmu nebo se spojit, aby "komunalizovali" podnik. Je důležité zahrnout ostatní jako partnery, podporovatele nebo přispěvovatele zdrojů. Zde spojení se a partnerství vytváří "klíčovou strategii" ke "komunalizaci" a legitimizaci společensky prospěšných podniků. Sociální kapitál a veřejně prospěšné podnikání
Zatímco běžné podnikání je obvykle limitováno na jeden sektor ve společnosti, veřejně prospěšné podnikání je vnímáno jako něco, co zahrnuje a ovlivňuje více sektorů současně. Společnost je obecně rozdělena na 3 sektory: soukromý, veřejný a „třetí sektor“. V moderních teoriích růstu je akademická sféra uváděna jako čtvrtý sektor. Rozdílné sektory společnosti mají různý účel a během vývoje vytvořily vlastní normy a principy fungování. Z terminologického hlediska lze říci, že si vytvořily různý sociální kapitál. Podporovat růst sociálního kapitálu se společnými hodnotami a sítěmi je kvůli různým sektorovým omezením a překážkám velkou výzvou pro politiky, kteří chtějí podporovat veřejně prospěšné podnikání. Co je tedy vlastně sociální kapitál? Většina lidí by pravděpodobně souhlasila s definicí, že sociální kapitál se skládá ze sociálních sítí/ vztahů, norem a hodnot, např. důvěra, která byla v těchto sítích vytvořena, nashromážděna a rozšířena. V civilní společnosti se neustále objevují nové názory, životní styly a trendy. Tyto fenomény také ovlivňují inovativní procesy, buď jako jejich překážky nebo inspirace. Vede to k závěru, že rozsah inovací a podnikání není závislý pouze na tradičních průmyslově výrobních vstupech - práce a kapitálu, ale rovněž na okolnostech a prostředí, ve kterém jsou „stakeholders“ z univerzity a veřejného sektoru aktivní - a k sociálnímu kapitálu, který tito „stakeholders“ vytvořili sami a mezi sebou navzájem. Co potom rozhoduje o tom, zda organizace nebo „stakeholder“ v některém ze čtyř sektorů jedná podnikatelsky? Podle termínů použitých v této kapitole je možné odpovědět, že záleží na stupni nezávislosti na třech faktorech: na zavedených a zaběhlých nepodnikatelských činnostech, např. nezávislost na zavedených ekonomických, administrativních, technologických a sociálních sítích, na zavedených normách a hodnotách, na konvenčních nařízeních a institucích. V souladu s tímto odůvodněním je podnikání činnost, která zahrnuje určitý stupeň nezávislosti na tom, co je ustanovené a nepodnikatelské. Co tedy udává to, zda je podnikatelská iniciativa také společensky prospěšná? Jednou z odpovědí by mohlo být, že to je nová aktivita zaměřená na - nebo rozšířená již existující aktivita - vytváření užitků, které přinášejí prospěch nejen investorům v jejich vlastním společenském sektoru, ale i investorům v dalších sektorech společnosti, a tato produkce je spojena s investory z jiných společenských sektorů. Tato kniha pomocí speciálních koncepčních modelů a metodologií, ale i bohatých a různorodých empirických záznamů objasňuje, že společensky prospěšné podnikání, jako podnikání na trhu, se objevuje v mnoha různých podobách. Tento fakt dává podnět k tomu, že výzkumníci a odborníci, a v neposlední řadě politici, by studiem společensky prospěšného podnikání mohli získat velký náhled i do tradičního podnikání. Tyto poznatky pomáhají si uvědomit, že prvky „sociálna“ jsou zakotveny v různých ekonomických aktivitách a v neposlední řadě, že vztah podnikání k místu a lokální komunitě a rozlišování kolektivních rysů (jakéhokoliv) podnikání je také důležitý. Běžní podnikatelé, vč. nadnárodních, začínají svoje podnikání v místní komunitě, do které patří, a angažovanost v daném místě by měla přetrvat, i když se firma rozrůstá. Naším shrnutím je, že (společensky prospěšné) podnikání by v akademické a politické terminologii mělo zůstat multisektorovým fenoménem. Pouze tak může zůstat citlivé vůči různému kulturnímu a institučnímu prostředí. Jako jakékoli chápání běžného podnikání i veřejně prospěšné podnikání by jako koncept i jako praxe mělo konfrontovat existující struktury a navrhovat nové. Věříme, že čistý dialog v rámci komunity i mezi komunitami navzájem musí vytvořit základ sítí, které se v pravý čas usadí jako nové struktury, které, doufejme, poskytnou dostatečné nástroje k vytvoření lepšího světa. Tato výzva někdy spočívá v proměně náhod v příležitosti, které jsou následně
realizovány formou sociálního podnikání, někdy spočívá ve vyřešení praktických problémů, které se soustřeďují na přežití rodiny nebo komunity.
