Stati
a zprávy
z
výzkumu
PODMÍNKY VZNIKU A ROZVOJE ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ ZAMĚŘENÝCH NA PREVENTIVNĚ VÝCHOVNOU ČINNOST Richard Jedlička Anotace: Článek rekapituluje vznik a rozvoj systému preventivné výchovné péče o déti a mládež s poruchami v psychosociálním vývoji. Stručné charakterizuje důležité školské dokumenty, které zásadním způsobem ovlivnily činnost specializovaných školských zařízení sloužících potřebám nápravy a prevence poruch chováni. V textu jsou prezentovány závéry výzkumných šetřeni, které vykreslují situaci klientů středisek - především žáků základních a středních škol, jejichž osobnostní vývoj a sociální začlenéní byly určitým způsobem ohroženy či narušeny. Vzhledem k interdisciplinárnímu zaméření mají střediska výchovné péče jedinečnou úlohu v systému prevence sociálné patologických jevů a při poskytování poradenských služeb détem a dospívajícím s poruchami chování, jejich rodičům i učitelům. Klíčová slova: výchova, poruchy socializace, rodinné prostředí, adaptace na požadavky školy, záškoláctví, šikana, krádeže, experimentování s návykovými látkami, diagnostický ústav, výchovný ústav, detence, společenská exkluze, středisko výchovné péče, poradenství, depistáže, klient, žák se speciálními vzdélávacími potřebami, školské právní předpisy, individuální vzdělávací plán, individuální výchovný plán, psychosociální zátěž, psychická způsobilost pedagogických pracovníků, další vzdělávání pedagogických pracovníků, terapeutický výcvik. Úvodem Prvopočátek preventivně výchovné činnosti, která vykrystalizovala do nynější podoby systematické práce s dětmi a mládeží s poruchami socializace, bývá kladen do roku 1984. Tehdy se z Diagnostického ústavu pro mládež se sídlem v Praze 2, Lublaňská 33, vyčlenila skupina tří pedagogických pracovníku, aby spolu s dvanácti svěřenci ve věku 16 až 18 let, kterým soud nařídil ústavní nebo ochranou výchovu, vytvořili pracovně-výchovnou skupinu. Skupina začala fungovat svépomocným způsobem v provizorních podmínkách rozestavěné budovy v Praze 9-Klíčově.
Místo detence dostali chovanci možnost účastnit se socioterapie, ergoterapie a zaučit se v dílnách ČKD. Rozhodnutím rady tehdejšího Národního výboru hlavního města Prahy (NVP) získala pracovně-výchovná skupina statut Výchovného ústavu pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí. Následným rozhodnutím rady NVP ze dne 19. června 1985 (č. j. 178/1985) byl ústav rozšířen o léčebně-výchovné oddělení pro mladistvé toxikomany a o oddělení domova mládeže se specifickými resocializačními prvky. Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu dospívajících, kteří v rámci povinné desetileté školní docházky nejevili zájem
o vzdělávání a vykazovali desítky neomluvených absencí, bylo zapotřebí zřídit v Praze školské zařízení s možností intenzivního pedagogického dohledu v rámci krátkodobého internátního pobytu. V roce 1986 vzniklo při výchovném ústavu preventivně výchovné pracoviště a celý komplex získal statut Střediska pro mládež NVP. Vedle depistáží ve školách zaměřených na žáky s problémy s chováním (záškoláctví, podvody, rvačky, krádeže, vandalismus apod.) byly později v prostředí ulic, parků a nádražních hal aktivně vyhledávány děti ohrožené patologickými jevy (tzv. „děti s klíčem na krku") a nezletilí, pobývající dlouhodobě mimo domov (útěky, potulky, příležitostné krádeže, prostituce). To byl začátek budoucí nízkoprahové a kontaktní práce, jež se po roce 1989 rozvinula do podoby streetworku'. Dne 9. února 1990 proběhla ve velké aule Filozofické fakulty UK v Praze ustavující valná hromada Asociace náhradní výchovy, která schválila své programové prohlášení. Asociace si vytkla za cíl zabývat se systematicky a soustavně reformou ústavní výchovy a posléze i preventivné výchovné péče. Členové asociace měli v budoucnu výrazný podíl na přípravě odborných podkladů pro vznik řady významných školských dokumentů. Důležitým legislativním krokem, který usnadnil rozvoj středisek a jejich diferen1
ciaci, byla novela zákona i. 76/1978 Sb„ 0 školských zařízeních. Uvedená změna vymezovala právní postavení „středisek výchovné péče pro děti a mládež" mezi školskými zařízeními a stručně charakterizovala jejich úlohu v systému výchovy a prevence. Tak byla v § 31a zákona č. 395/1991 Sb. srozumitelně vymezena hranice mezi působností výchovných ústavů (s pobyty nařízenými převážné soudem) a posláním středisek stojících na základech dobrovolné spolupráce s dětmi. Jde o děti a dospívající, kteří sice svým chováním vybočili z běžně tolerovaných mezí, ale jsou schopni reflektovat potřebu odborné pomoci a ochotni aktivně se podílet na žádoucích změnách. Vývoj středisek probíhal počátkem devadesátých let převážné živelně. Zařízení preventivně výchovné péče nevznikala (na rozdíl od již ustálené sítě pedagogicko-psychologických poraden) podle žádného plánu, který by promyšleně pokrýval potřeby všech regionů. Střediska byla zakládána zejména tam, kde byla krom výskytu sociálně patologických jevů také chuť školského managementu ke změnám a kde se našly vhodné prostorové podmítky pro pedagogické pracovníky ochotné pracovat s ohroženou mládeží netradičním způsobem. Náplň etopedické a pedagogickopsychologické činnosti - ale 1 její odborná úroveň - se v jednotlivých
Streetwork je specifická sociální služba, v jejímž rámci' streetworkeři aktivně vyhledávají a kontaktují jednotlivce nebo skupiny ohrožené sociálně patologickými jevy v jejich přirozeném prostředí.
zařízeních velmi lišila. Kvalitu práce příznivé ovlivnilo zejména další vzdělávání pedagogických pracovníků v systému celoživotního učení. Za zrodem řady školicích akcí (od několikahodinových programů až po pořádání dlouhodobých kurzů a pracovních konferencí) stáli členové Asociace náhradní výchovy. Za zmínku určité stojí fakt, že roku 1995 se jako jedna z forem k o m u n i t n í h o výcvikového p r o g r a m u SUR vydělila postgraduální terapeutická příprava pro pedagogické pracovníky. Program byl nejprve akreditován Českou psychoterapeutickou společností při ČSL J. E. Purkyně a později také Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Komunitní forma výcviku je spojena s osvojením si příslušných teoretických znalostí důležitých pro korektivní, poradenské, reedukační a socioterapeutické činnosti. V roce 1999, kdy Jiří Němec se spolupracovníky prováděl pro MŠMT komplexní expertízu organizačního postavení a činnosti středisek, bylo sledováno 37 subjektů (počítaje v to i detašovaná pracoviště). Němec v závěrečné zprávě z terénních šetření shledal, že rozložení pracovišť včetně okruhu jejich působnosti má ráz nevyváženosti. Zároveň ovšem konstatoval, že založení optimálně fungující sítě by vyžadovalo nemalé finanční náklady, neboť by bylo zapotřebí p o k r ý t ještě zhruba 45 lokalit. Ze zprávy vyplývá, že ve školním roce 1997/98 bylo v péči středisek 7454 dětí a dospívajících. Iniciátorem spolupráce byli v 34,1% registrovaných případů zákonní zástupci nezletilého kli-
enta (většinou rodiče), v 27,9 % klient sám a ve 38% byla spolupráce se střediskem započata na podkladě doporučení učitelů, poradenských pracovníků, sociálních kurátorů nebo jiných osob. V roce 1998/99 bylo statisticky podchyceno 11 324 klientů (podíl iniciátorů příchodu klienta do péče se liší jen v desetinách procent). Zhruba 40% klientů ze souboru plnilo povinnou školní docházku, asi čtvrtina byla starší 15 let. Problémy téměř dvou třetin klientů se vztahovaly buď k rodinnému prostředí (32%) a nebo ke škole (27%). Poruchy chování projevující se šikanou či jinou formou agresivity vůči spolužákům se objevily ve 20% případů. (Pro srovnání těchto zjištění je možno uvést, že ve studii H. Farkašové a kol. se rozsah výskytu šikanování na školách pohybuje od 12,5 % do 33,3 % z počtu všech dotázaných žáků. Údaje byly Farkašovou a kol. čerpány ze 17 výzkumných zpráv rekapitulujících výsledky šetření prováděných v letech 1994 až 2001.) Experimentování s návykovými látkami bylo ve školním roce 1997/98 zaznamenáno u 14,2% klientů (o rok později u 12,7%), vážnější asociální a antisociální činnost byla popsána v 9,5% p ř í p a d ů (resp. 9,3%) - převážné šlo o krádeže, vandalismus, vloupání do cizích objektů nebo dopravních prostředků a ve 4% o prostituci. U 4% klientů bylo shledáno týrání či sexuální zneužívání dětí ze strany dospělých. Poslední uvedená čísla se v obou sledovaných údobích podstatně neměnila. Ačkoli řada doporučení vycházejících z Němcovy Zprávy
z odborné komplexní analýzy činnosti stávajících středisek výchovné péče pro děti a mládež a jejich detašovaných pracovišť byla ministerstvem realizována, celková kapacita středisek zásadním způsobem posílena nebyla. V roce 2001 zveřejnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy po velkých diskusích probíhajících v pedagogické veřejnosti i v odborné zaměřeném tisku koncepční dokument s názvem Národní program rozvoje vzdělávání v České republice - Bílá kniha. V kapitole v ě n o v a n é p r o b l e m a t i c e vzdělávání zdravotné a sociálně znevýhodněných je stručné charakterizována preventivné výchovná péče jako součást komplexní prevence patologických jevů. V textu tohoto d o k u m e n t u lze nalézt i konkrétní doporučení týkající se tvorby projektů nových typů školských zařízení pro náhradní výchovu a pro sociální prevenci. Ministerstvo má v Bílé knize mimo jiné stanoven i úkol připravit ve spolupráci s dalšími rezorty projekt zacílený na podporu zdárného společenského začleňování dětí, u kterých bude ukončena ústavní výchova, do běžné populace 2 . V novém zákoně upravujícím podmínky pro posky2
3
tování náhradní výchovné a preventivné výchovné péče se skutečně objevilo ustanovení, které ukládá střediskům poskytovat klientům propuštěným z ústavní výchovy pomoc při integraci do společnosti. V roce 2005 byla problematika prevence sociální exkluze dospívajících a mladých dospělých, kteří opouštějí ústavní zařízení, nastíněna v Národním akčním plánu sociálního začleňování 2004-2006. Modernizace právního rámce a úroveň preventivně výchovné činnosti Pravidla pro jednotný organizační rámec činností středisek a kvalifikovanější poskytování služeb přinesly po řadě rozborů a diskusí nové školské předpisy. Dne 1. července 2002 nabyl účinnosti zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů3. O významu, který tvůrci dokumentu přikládali preventivné výchovné péči, svědčí fakt, že se takovýto termín objevuje už v názvu zákona. V § 2 je poprvé použit zkrácený název „středisko výchovné péče".
Koncepce: viz Bílá kniha, s. 60; možnost realizace: viz odst. 1 § 17 zákona č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Konkrétní realizační výstupy představují např. tzv. tréninkové byty, kde se dospívající před propuštěním z ústavní péče učí za podpory speciálních pedagogů a vychovatelů samostatně obstarávat své denní potřeby, ale rovněž projekty chráněného bydlení - tzv. domy na půli cesty. Při sociální adaptaci (resp. resocializaci) mohou mladí dospělí po propuštění z ústavní výchovy využívat podpory a pomoci střediska. Věcná předloha tohoto právního předpisu byla vytvořena pracovní skupinou odborníků z Asociace náhradní výchovy pod vedením Jiřího Pilaře.
Dokument zpřesňuje podmínky pro speciálnépedagogickou, pedagogicko-psychologickou a preventivně výchovnou péči ve středisku, včetně zásadních organizačních opatření a způsobů platby za stravu a ubytování dětí (klientů), o které tato zařízení pečují v internátních odděleních. Šlo především o to, aby k intenzivní výchovně-vzdělávací, terapeutické a sociálně rehabilitační péči byl usnadněn přístup dětem z prostředí s velmi nízkou socioekonomickou úrovní. Pro snadnější implementaci právního předpisu do praxe vchází 5. srpna 2002 v platnost novelizovaný Metodický pokyn k organizaci činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež a stanovení výše úhrady4 za stravování a ubytování podle § 16 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb. č. j. 24 049/2002-24'. V této souvislosti je dobré připomenout, že klientelu středisek tvoří vedle dětí podnikatelů a společensky angažovaných rodičů, kteří nenachází čas na řádnou výchovu, rovněž nezletilí pocházející z rodin nezaměstna-
ných, děti rodičů závislých na návykových látkách nebo opakovaně trestné stíhaných. Tyto déti jsou nejvíce ohroženy patologickými jevy a společenskou exkluzí 6 . Rovněž s takovýmito rodiči psychologové a speciální pedagogové aktivně pracují. Vzhledem ke složení klientely a k nepřetržité řešeným interpersonálním problémům lze považovat za rozumné, když právní předpis stanovil, že pedagogičtí pracovníci pečující o ohroženou nebo výchovně zanedbanou mládež mají splňovat podmínku příslušné psychické způsobilosti 7 . Záměrem ustanovení, které bylo do zákona vloženo v průběhu jeho projednávání v Poslanecké sněmovně ČR, byla snaha zákonodárců zkvalitnit výběr pedagogických pracovníků školských zařízení institucionální výchovy a preventivně výchovné péče a omezit možné příčiny výchovného selhávání v náročných situacích. Selhání bývá častější u jedinců s nevyváženou s t r u k t u r o u osobnosti a psychicky labilních 8 . Výchovné pochy-
' Pro stanovení příspěvku na zabezpečení pobytu dítěte či dospívajícího ve středisku se v pokynu objevil poměrné složitý popis kalkulace. Výše úhrady byla odvozena z výpočtu životního minima. 5 Věstník MŠMT ČR, sešit 9/2007. 6 Srovnej k tomu kapitolu Prevence sociálního vyloučení. In Národní akční plán sociálního začleňování2004-2006. MPSV, 2005. 7 Jakkoliv byl legislativní počin žádoucí, ukázalo se, že ustanovení v § 18 zákona č. 109/2002Sb. není dostačující. Viz § 18a zákona č. 383/2005 Sb.; vyhláška č. 60/2006 Sb.; Příkaz ministryně č. 3/2006 a návazné předpisy. 8 Podle pracovních sdělení akreditovaných psychologů, kteří vyšetření realizují, nelze psychickou způsobilost k výkonu činnosti pedagogických pracovníků ve školských ústavních a preventivné výchovných zařízeních přiznat například takovým žadatelům, kteří vykazují
Zákon č. 109/2002 Sb. také stanoví, že preventivné výchovnou péči dětem s poruchami chování může krom střediska poskytovat i diagnostický ústav. Děje se tak v případě, že do péče ústavu nebyly děti umístěny z rozhodnutí soudu, ale o přijetí požádaly osoby zodpovědné za jejich výchovu (příčinou bývají konflikty v rodině a škole, výchovná bezradnost rodičů, kteří nevědí jak reagovat na nezájem dospívajících o vzdělávání či zaměstnání, podvody, krádeže, potulky, experimentování s návykovými látkami).
předpis nabyl účinnosti 1. ledna 2005. Již v úvodních ustanoveních deklarovali zákonodárci zásady vzájemné úcty, respektu a názorové snášenlivosti všech účastníků vzdělávacího procesu, i právo na zohledňování vzdělávacích p o t ř e b každého jednotlivce. Zákon a na něj navazující vyhlášky9 stanoví ředitelům důležitý úkol: vytvářet ve školách a školských zařízeních vhodné podmínky pro zdravý vývoj dětí (žáků nebo studentů), výchovnou, vzdělávací a poradenskou podporu jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami 10 a pro prevenci sociálně patologických jevů". Důležitost systematicky organizovaného preventivně výchovného působení se promítla i do dikce školského zákona. Když stručné popisuje aktivity školských poradenských zařízení, vyjmenovává mezi základními odbornými funkcemi krom speciálněpedagogických a pedagogicko-psychologických služeb také preventivně výchovnou péči.
V roce 2004 byl po dlouhých diskusích konečně schválen několikrát přepracovaný text zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Tento
Pro individualizovanou podporu dětí a žáků s vývojovými poruchami učení a chování, s mentálním postižením nebo těch, jejichž vývoj je ohrožen sociálně patologickými jevy, je nesmírné významné
bení při agresivitě dětí a dospívajících s poruchami chování mívá za následek poškození majetku zařízení i ohrožení zdraví či života klientů a pracovníků školských zařízení. Způsobilost k náročné pedagogické práci však zákonodárci nijak přesněji nevymezili. Další podmínky byly upřesněny až novelou zákona schválenou v roce 2005, na ní návaznou vyhláškou a souvisejícím metodickým pokynem.
v anamnéze poruchy sociální adaptace, konflikty s právním řádem, explozivitu a nezdrženlivost, jeví známky závislosti na návykových látkách, při opakovaných vyšetřeních jsou shledány závažné poruchy koncentrace, poruchy ve struktuře a dynamice osobnosti. Z právních i etických důvodů jsou klinická zjištění chráněna povinnou mlčenlivostí. ' Např. vyhláška č. 72/2005 Sb. nebo vyhláška č. 73/2005 Sb. 10 Např. § 16, 18, odst. 5 a odst. 6 § 27, § 29 až 30, § 42, odst. 2 § 49, odst. 3 § 50, odst. 4 § 51, a § 164 školského zákona. 11 Zejména § 29 zákona č. 561/2004 Sb., v platném znění.
znění § 16. Předpis ukládá školám a školským zařízením za povinnost poskytovat sociálně a zdravotně znevýhodněným žákům poradenskou pomoc a usnadnit jim překonávání handicapu. Citované právní ustanovení zdůrazňuje nutnost přihlížet při vzdělávaní i při hodnocení žáka k povaze jeho postižení a znevýhodnění. Zajištění komplexní péče o vzdělávací potřeby klientů středisek hodné napomohl věcný obsah § 18 školského zákona, jenž se týká možnosti povolit žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami individuální vzdělávací plán. Podpora zvyšování odbornosti pracovníků středisek Dne 6. února 2003 byla založena Asociace pracovníků středisek výchovné péče. Asociace si za jeden z důležitých cílů vytkla podílet se na tvorbě, rozvoji a koncepci činnosti středisek výchovné péče. Zpočátku byly aktivity této organizace velmi intenzivní. Jako svůj stálý úkol si určila prosazování samostatnosti, právní subjektivity a profilace středisek. Sdružení nyní podporuje zejména sebevzdělávání a profesní zájmy svých členů. Činnost asociace je z hlediska dalšího rozvoje péče o klienty prospěšná, ale při vyšší plánovitosti a pravidelnosti setkávání členské základny by mohla být ještě efektivnější. V p o d z i m n í c h měsících roku 2004 vyšla v nakladatelství Themis zhruba pětisetstránková publikace Děti a mládež v obtížných situacích - Nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací
a úlohu pomáhajících profesí. Kniha autorů R. Jedličky, P. Klímy, J. Koti, J. Němce a J. Pilaře byla koncipována především jako učebnice pro potřeby dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků působících v pedagogicko-psychologických poradnách, střediscích výchovné péče, speciálněpedagogických centrech, ve školských zařízeních náhradní výchovy a ve školách. Byla však pojata i jako odborný text orientovaný na potřeby pracovníků nízkoprahových center a pedagogů či psychologů, působících na dospívající v nápravných zařízeních. V knize jsou kromě statí zabývajících se problematikou socializace, jejích poruch, deviací a společenských sankcí, prezentovány rovněž pedagogicko-psychologické, preventivně výchovné, sociálně pedagogické a psychoterapeutické postupy, které autoři s dospívajícími úspěšné vyzkoušeli. Velmi podstatnou roli pro p o d p o r u dalšího vzdělávání speciálních pedagogů, psychologů a vychovatelů ve střediscích sehrálo přijetí zákona i. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Moderně pojaté právní normy ukládají všem pedagogickým pracovníkům (bez rozdílu zřizovatele, typu n e b o d r u h školy) za povinnost seznamovat se v rámci celoživotního vzdělávání s novými poznatky z oblasti obecné pedagogiky, didaktiky, pedagogické a školní psychologie, teorie výchovy, prevence sociálně patologických jevů, ochrany zdraví apod. To vše lze označit za velký pokrok při snaze o funkční zařazení
dětí a mládeže se speciálními vzdělávacími potřebami do běžně společnosti. Na výše citovaný zákon navazuje prováděcí vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Z hlediska vymezeného téma článku stojí za zmínku část vyhlášky týkající se specializačního studia, jímž učitelé základních, středních a vyšších odborných škol získávají kvalifikační předpoklady k výkonu činnost výchovného poradce nebo školního metodika prevence 12 . Dále stojí za povšimnutí část předpisu, která upravuje p o d m í n k y odborné přípravy pro asistenty pedagoga. Asistenti mohou ve středisku pod vedením speciálního pedagoga nebo vysokoškolsky vzdělaného vychovatele zajišťovat pedagogicky méně náročné činnosti (například spolupracovat při ergoterapii, při sportovních a turistických aktivitách realizovaných v rámci zážitkové pedagogiky), což představuje personální posílení i finanční úsporu. Pozornost zasluhuje také text vyhlášky stanovující obsah a zásady průběžného vzdělávání pedagogických pracovníků v rámci podpory celoživotního učení. Metodický pokyn upřesňující podmínky činnosti středisek výchovné péče č. j. 14744/2007-24, který je přílohou Příkazu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č. 21/2007 zveřejněného ve Věstníku MŠMT 9/2007, upravuje mimo jiné též 12
p o d m í n k y pro prohlubování odborné úrovně výchovné-vzdělávací péče ve středisku. Předpokládá se nejenom klasické postgraduální vzdělávání univerzitního typu, akreditované kurzy probíhající v zařízeních pro další vzdělávaní pedagogických pracovníků, ale i dosud méně obvyklé f o r m y specializační výbavy. Dokument zdůrazňuje, že je žádoucí, aby alespoň část pedagogických pracovníků střediska absolvovala systematický výcvik v některém z terapeutických směrů vhodných pro poskytování preventivně výchovné péče formou individuální, skupinové a rodinné terapeutické činnosti. U pracovníků zabývajících se telefonickou intervencí je žádoucí odborné proškolení v rámci speciálního vzdělávání pracovníků Linek důvěry. Institutem pedagogicko-psychologického poradenství ČR je ve spolupráci s vysokoškolskými odborníky a experty z praxe koncipován dlouhodobý vzdělávací kurz pro vedoucí pracovníky středisek, specializovaný program určený pro pedagogické pracovníky zabývající se krizovou intervencí nebo další programy pro ty, kteří se zaměřují na arteterapii, artefiletiku, muzikoterapii, výchovnou dramatikou a podobné aktivity. Výzkum a další zkvalitnění péče Od září 2004 až do února 2005 probíhal výzkum a rozbor dokumentů týkajících
Splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce výchovný poradce viz § 8; oblast prevence sociálně patologických jevů viz § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 317/2005 Sb.
se podmínek a obsahu činnosti středisek výchovné péče. Tým pracovníků Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR doplnéný o další výzkumníky vedl Ivo Kalvínský. K získání potřebných údajů z preventivně výchovné praxe bylo uskutečněno rozsáhle koncipované kvantitativní a kvalitativní šetření. Kalvínského skupina zkoumala situaci týkající se 8563 dětí a dospívajících, kteří ve školním roce 2002/03 využili služby středisek (resp. 8247 klientů v roce 2003/04). Základní metodou sběru dat byla distribuce a vyhodnocení dotazníku určeného pracovníkům střediska. V době výzkumu bylo v rejstříku škol a školských zařízení vedených ministerstvem registrováno celkem 31 středisek, která měla dohromady 41 ambulantních oddělení, 18 oddělení internátních a 1 stacionární oddělení celodenní (pro srovnání se souborem Němce a kol. z roku 1999, kdy bylo sledováno 37 subjektů včetně detašovaných pracovišť, šlo již o 60 sledovaných subjektů). Dotazník byl doplněn cíleným terénním šetřením 13 . Z výsledků výzkumu mimo jiné vyplynulo, že nejčastějšími důvody příchodu dětí a dospívajících do středisek byly - obdobně jako v předchozích šetřeních - problémy spojené se školním a rodinným prostředím. Obtíže související 13
14
s řádnou adaptací na požadavky školy měly ve školním roce 2002/03 celkem 3046 klientů a v následujícím školním roce 2935 klientů. Nejčastěji se jednalo o vztahové problémy se spolužáky; porušování školního řádu; nerespektování autority učitele; záškoláctví a různé kompenzace výkonového handicapu v důsledku dyslektických problémů či ADHD, a to zejména nevhodnými projevy v chování. Potíže v rodině přivedly do střediska v roce 2002/03 celkem 2443 klienty a v dalším 2297 klientů. Nejvíce rodinných problémů bylo způsobeno špatným výchovným stylem; nejednotností a nedůsledností rodičů při výchově; vztahovými problémy souvisejícími s rozvodem a příchodem nového partnera. Dále byl zjišťován nedostatek společně tráveného volného času; potíže v komunikaci uvnitř rodiny; narušené vztahy mezi sourozenci; nedostatek pozitivních vzorů; krádeže; útěky z domova a trestná činnost. Na zdravém vývoji dětí se negativně projevuje nejen trestná činnost, ale také alkoholismus v rodině. Závislost rodičů, zvláště otců dospívajících chlapců, má velmi nepříznivý vliv na vztah k návykovým látkám. Dřívější zjištění jiných autorů, kteří zkoumali psychosociální vývoj dětí v rodinách alkoholiků 14 , se potvrdily v anamnézách
Ve 22 náhodně vybraných odděleních středisek bylo provedeno místní šetření a strukturovaný rozhovor instruovanými tazateli. V rámci individuálních rozhovorů a následného skupinového interwiev se tazatelé zaměřili na získání podrobnějších informací o sledované oblasti. Srovnej: MATÉJČEK, Z. Děti z rodin alkoholiků. Psychologia a patopsychologia dieťaťa. 1981, roč. 16, s. 303-318; MEČIft, J. Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. Praha :
klientů středisek i při rozhovorech. Spolu s rozborem výsledků z předchozích šetření se stala Závěrečná zpráva z projektu: Analýza činnosti středisek výchovné péče jedním z důležitých podkladů pro tvorbu příslušné vyhlášky. Dne 19. srpna 2005 byl parlamentem ČR schválen právní předpis novelizující zákon č. 109/2002 Sb. Uvedený legislativní krok směřoval zejména k tomu, aby právní norma z roku 2002 korespondovala s novým zněním školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících i dalšími právními předpisy, které podstatným způsobem měnily dosavadní výchovné prostředí směrem k více individualizovanému pohledu na potřeby dětí. Osobnostní pojetí výchovného působení a nové vymezení vztahového rámce Ve vzpomenutém zákoně č. 383/2005 Sb. je definován nový, partnerství nabízející vztah, který je odlišný od běžné sociální relace mezi učitelem a žákem. Právní dokument zakotvuje zajímavý socializační
moment, když pro dítě či dospívajícího přijatého do odborné péče střediska zavádí výraz klient. Dítěti - klientovi (a zákonným zástupcům nezletilého) je dána možnost požádat pracovníky střediska o vybrané profesionální služby, které mají napomoci překonání socializačních problémů i při úspěšné integraci do občanské společnosti. Novela zákona č. 109/2002 Sb. je zajímavá také tím, že zvyšuje nároky na odbornou přípravu speciálních pedagogů a vychovatelů vykonávajících pedagogickou práci, kterou je možno pokládat za zvláště zátěžovou. Dále je nutno, aby psychologové provádějící vyšetření byli ministerstvem řádné proškoleni k jednotným metodám, technikám a vyhodnocování vyšetření 15 . Na novelu navazuje vyhláška č. 60/2006 Sb., o postupu při zjišťování psychické způsobilosti pedagogických pracovníků školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči a o podrobnostech o školení osob žádajících o akreditaci k oprávnění
Avicenum, 1990; NEŠPOR, K. Děti v rodinách, kde jsou problémy s alkoholem. Protialkoholický obzor. 1992, r. 27, 3, s. 159-161; NEŠPOR, K. Rodiče dětí zneužívajících návykové látky. Praktický lékař. 2001, TOČ. 81, Č. 11, s. 653-656. 15 Ustanovení § 41 dříve cit. předpisu zmocňuje ministerstvo k tomu, aby vypracovalo vyhlášku o postupu při zjišťování psychické způsobilosti pedagogických pracovníků školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči a o podrobnostech o školení osob žádajících o akreditaci k oprávnění zjišťovat tuto způsobilost. Obsah psychologického vyšetření a rizikové osobnostní faktory byly pracovní skupinou, kterou odbor speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva ustavil z renomovaných psychologů, sexuologů a etopedů vymezeny a zakotveny v metodickém předpisu za odborné pomoci právníků až později.
zjišťovat psychickou způsobilost. Vyhláška o psychické způsobilosti pedagogických pracovníků, která vstoupila v platnost 21. února 2006, spolu s příkazem ministryně č. 3/2006 precizuje příslušné diagnostické činnosti a'postup vyšetření, ale rovněž upřesňuje, jak je možno splnit p o m ě r n ě vysoké o d b o r n é nároky na psychology, kteří jsou oprávněni vyšetření provádět (obsah školení a postup žádosti o akreditaci). Dále vymezuje, jak akreditovaní psychologové při psychologickém vyšetření sledují a vyhodnocují anamnestické údaje žadatele, jeho intelekt, pozornost, strukturu a dynamiku osobnosti, zájmové a hodnotové orientace, postoje k výkonu profese a motivaci pro práci ve vyjmenovaných školských zařízeních 16 . Vzhledem k potřebné objektivitě, srovnatelnosti i žádoucí ochraně citlivých osobních údajů vyšetřovaných pedagogických pracovníků je součástí vyhlášky vzor, jenž závazně určuje, jak musí formálně vypadat a co má obsahovat příslušný psychologický posudek 17 .
Na dříve vzpomenutý zákon č. 383/2005 Sb. navazuje rovněž vyhláška č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně-vzdělávaci péče ve střediscích výchovné péče. D o k u m e n t charakterizuje diagnostické, preventivné výchovné a poradenské služby, které mohou být střediskem nabídnuty klientům, rodičům a učitelům, rovněž určuje nutné personální obsazení i nezbytné prostorové a věcné vybavení pracovišť18. V části, v níž předpis vymezuje personální podmínky péče, je určeno, že s ohroženými détmi a mládeží může samostatně pracovat pouze speciální pedagog, který je absolventem akreditovaného magisterského programu, psycholog a vysokoškolsky vzdělaný vychovatel. Výchozími zásadami, které se promítají do znění celého předpisu a hrají podstatnou roli při jeho realizaci v praxi, jsou principy aktivity, dobrovolnosti a osobní zodpovědnosti. Z pedagogického hlediska je kladen důraz na skutečnost, že dobrovolným vstupem klienta do střediska
16
Vzhledem k rozsahu a zaměření tohoto sdělení není možno věnovat se problematice psychologického vyšetření podrobněji. Vážnějším zájemců lze doporučit dokument Informace k zabezpečení realizace ustanovení § 18 a § 18a zákona č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 60/2006 Sb. Byl zveřejněn ve Věstníku MŠMT 10/2006 jako příloha k Příkazu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č. 3/2006. 17 Zpracování jednotného vzoru bylo mimo jiné též reakcí na negativní zkušennosti z předchozího období, kdy některé narychlo a neseriózně zpracovávané posudky poškozovaly pedagogického pracovníka a po přezkoumání musely být nahrazeny standardizovaným vyšetřením. " Vymezení základní úrovně pracovního zázemí, které by garantovalo materiální standard diagnostické a speciálně pedagogické práce, dosud v případě pedagogicko-psychologických poraden nebo speciálně pedagogických center chybí.
n
a védomým dodržováním smluvených pravidel přechází institucionální výchova k aktivaci pozitivních stránek osobnostního potenciálu mladého jedince, k posilování seberegulačních faktorů" a k sebevýchově. Jde o významné činitele hrající závažnou roli při prevenci nežádoucího osobnostního a společenského vývoje. Dalším neméně podstatným faktorem při společenském začleňování jedinců s rizikem delikventního chování je odpovídající vzdělávání a podpora schopnosti celoživotního učení. V případě klientů, kteří jsou žáky školy, jde o to, aby jejich dosavadní vzdělávání zůstalo i při pobytu ve středisku nepřerušené. Podle Závěrečné zprávy z projektu Analýza činnosti středisek výchovné péče v letech 2002/03 a 2003/04 bylo 82,7 % klientů středisek žáky základní školy (z toho 6,4% navštěvovalo školu zvláštní) a 13,9% bylo žáky některého druhu střední školy, na VOŠ či VŠ studovalo 1,1% klientů. Školní problémy přiznávalo téměř 34 % dotázaných. Ochota k sebevzdělávání a kladný vztah ke škole mohou být narušeny sníženou schopností k soustředění (na podkladě oslabení vyšších funkcí centrální nervové soustavy) a specifickými problémy při učení. V této souvislosti je vhodné při-
pomenout, že v roce 2003/04 bylo z 8247 klientů oddělení ambulantních 2218 žáků (zhruba 2 7 % klientů) se speciálními vzdělávacími potřebami (tzn. žáků se zdravotním postižením či zdravotním znevýhodněním). Z toho 2024 trpělo specifickými vývojovými p o r u c h a m i čtení, psaní (dyslexie, dysgrafie, dysortografie) apod., přičemž u 1693 z nich byly konstatovány specifické poruchy chování (syndrom ADHD - porucha pozornosti provázená hyperaktivitou a zvýšenou dráždivostí, respektive syndrom ADD, tam kde porucha pozornosti hyperaktivitou provázena není). Specifické poruchy učení a chování znevýhodňují postižené jedince při jejich vzdělávání tak, že bez odborné pomoci mohou být dosahované výsledky podprůměrné i při vysokém stupni intelektových schopností 20 . Klienty střediska se tito žáci stávají zpravidla v době, kdy opětovně zažili školní neúspěchy - vzhledem k poruchám chování nemají důvěru učitelů - a motivace k učení bývá nízká. V případě potřeby mohou být klientům i jejich rodičům poskytovány pracovníky střediska odborné informace a rady zaměřené na vhodnou volbu a zvládnutí profesní přípravy v rámci kariérového
" Podrobněji BRICHClN, M. Vůle a sebekontrola : Teorie, metody, experimenty. Praha : Karolinum, 1999. 20 Srv. PORTEŠOVÁ, Š. Rozumově nadané děti se specifickými vývojovými poruchami učení ve školním kontextu - problém, nebo výzva pro učitele. Pedagogika. 2007, roč. 57, č. 1, s. 47-57.
poradenství 21 . Jedná se o součást prevence nežádoucího vývoje u jedinců, kteří po splnění povinné školní docházky nenastupují ke vzdělávání ve střední škole, nebo je přerušují a jsou pochyby, že příslušný vzdělávací program úspěšné ukončí. Pro dospívajícího se splněnou povinnou školní docházkou, který nenavštěvuje žádnou školu, bývá ve středisku rozvrh činností sestavován tak, aby se podařilo podpořit jeho zájem o sebevzdělávání a získání kompetencí důležitých pro odpovídající uplatnění na trhu práce. Aktivity jsou dospívajícím nabízeny podle jejich předchozích dovedností, podle schopností a zájmu klientů (např. základy práce s počítačem, pro pokročilé kurzy pro programátory webových aplikací, dále bývá možné zaškolení v kuchařských dovednostech, v základech truhlářských nebo zámečnických prací, časté bývají kurzy keramiky, pro dívky se nabízí třeba základy textilních a krejčovských prací). Nutnost podpory vzdělávání se a trpělivá pomoc při volbě vhodné vzdělávací cesty 22 je zvláště zřejmá u adolescentů pocházejících z minority s nízkou sociokulturní úrovní, kteří si neosvojili návyky k aktivnímu získávání informací, k učení
21
22
se a k práci, ale přivykli parazitnímu životnímu stylu. Bez individualizované výchovné-vzdělávací péče by byli v budoucnu jen obtížně zaměstnatelní a společensky zařaditelní. Důležitou součástí práce střediska je poradenská podpora poskytovaná rodičům a dalším osobám odpovědným za výchovu. Pomoc může probíhat formou preventivně výchovného poradenství, individuální nebo rodinné terapeutické činnosti, případné socioterapeuticky koncipované práce s rodičovskou skupinou. Individuální terapeutická činnost s rodičem, která směřuje k vytváření a ovlivňování žádoucích podmínek pro zdravý vývoji dítěte, představuje systematické a soustavné poskytování psychologické podpory otci či častěji rozvedené matce při řešení výchovných obtíží. Rodič vytváří podle dohody se speciálním pedagogem či psychologem podmínky přispívající k řešení problémů v rodině a ke zdárnému rozvoji dítěte. Krom individuální poradenské práce je rodičům střediskem nabízena rodinná terapie a možnost výměny názorů a zkušeností ve svépomocné rodičovské skupině, jejíž činnost facilituje zkušený poradenský pracovník. Motivovaní ro-
Výraz kariérové poradenství je legislativně ukotven např. v Příloze 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Do uvedené oblasti spadá především: kariérové vzdělávání, poskytování kariérových informací a odborné pedagogické služby zaměřené na volbu vhodné školy nebo povolání. Mnohdy jde o náročné diagnostické rozvažování, které bere v úvahu nejen přání klienta, ale mělo by respektovat i jeho schopnosti, znalosti, dovednosti a speciální vzdělávací potřeby (např. mentální, smyslové nebo tělesné postižení).
diče se mohou spolupodílet i na přípravě některých pobytových výchovně-terapeutíckých programů pro své děti. Programy využívající principů zážitkové pedagogiky a konané v délce zhruba sedmi dní jsou pro klienty pořádány především v období letních (méně často zimních) prázdnin. Závěrem Při organizaci péče o děti a mládež, jejichž vývoj je ohrožen nebo narušen sociálně patologickými jevy, je nyní intenzivněji než dříve vyjadřován zájem státu o vzdělání, výchovu a převýchovu jedinců se sociálním znevýhodněním nebo se zdravotními problémy vedoucími k poruchám chování (ADHD, mentální postižení, patologické závislosti, poruch neurotického spektra apod.) a o jejich úspěšnou integraci do společnosti. Dá se předpokládat, že při větší obeznámenosti pedagogické veřejnosti se škálou služeb nabízených středisky výchovné péče žákům s poruchami chování, jejich rodičům a učitelům by tato zařízení mohla sehrát v prevenci sociálně patologických jevů ještě významnější úlohu než dosud. Literatura: BAREŠ, P. Drogová problematika v zájmové a hodnotové orientaci dospívajících a v jejich sociálním prostředí. Adiktologie. 2005, roč. 5, č. 3, s. 395-407. HAVLÍK, R.; KOŤA, J. Sociologie výchovy a školy. 2. vyd. Praha : Portál, 2007. HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2004.
JEDLIČKA, R. Problémy socializace, pedagogická d i a g n o s t i k a a práce v ý c h o v n é h o p o r a d c e ve škole. In VALIŠOVA, A.; KASÍKOVÁ, H., a kol. Pedagogika pro učitele. Praha : Grada, 2007, s. 319-375. JEDLIČKA, R., a kol. Děti a mládež v obtížných životních situacích : Nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Praha: Themis, 2004. JEDLIČKA, R.; KLÍMA, P. Aktuální otázky terénní sociálně pedagogické práce s neorganizovanými skupinami dětí a mládeže. Pedagogika. 2004, roč. 54, č. 1, s. 4-18. KLÍMA, P. Sociální prevence - prostor pro sociální pedagogiku. Éthum. 1995, č. 8-9, s. 5. KLÍMA, P; JEDLIČKA, R. Sociálně pedagogická práce s dětmi a mládeží v tíživých životních situacích v nízkoprahovém kontextu. Speciální pedagogika. 2002, roč. 12, č. 4, s. 226-241. KLÍMA, P.; STRUKOVÁ, D. Vytváření systému speciální prevence kriminality. Banská Bystrica: Krajský pedagogický ústav, 1987. KOCOURKOVÁ, J.; KOUTEK, J. Rizikové faktory dětské a adolescentní suicidality. Čes. a slov. psychiatrie. 2006, roč. 102, č. 8, s. 431-435. KOŤA, J.; JEDLIČKA, R. Záškoláctví. Vnější projevy atypického chování žáků. In Vedení školy. Praha: Dr. Josef RAABE, s. r. o., 1996. MATĚJČEK, Z. Děti z rodin alkoholiků.
Psychologia a patopsychologia dieťaťa. 1981, 16, s. 303-318. MATĚJČEK, Z. Něco k historii ADHD. Čes. a slov. psychiatrie. 2000, roč. 96, i 8, s. 432-433. MEČÍŘ, J. Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. Praha : Avicenum, 1990. MORAVCOVÁ, V.; WEISS, P. Psychologické aspekty rizikového sexuálního chování. Čes. a slov. psychiatrie. 2007, roč. 103, č. 5, s. 228-229. NEŠPOR, K. Děti v rodinách, kde jsou problémy s alkoholem. Protialkoholický obzor. 1992, roč. 27, č. 3, s. 159-
161. NEŠPOR, K. Rodiče dětí zneužívajících návykové látky. Praktický lékař. 2001, r. 81, č. 11, s. 653-656. NEŠPOR, K„ et al. Alkohol, drogy, hazardní hra a život ohrožující události. Čes. a slov. psychiatrie. 2003, roč. 99, č. l . s . 16-23. PELIKÁN, J. Hledání těžiště výchovy. Praha : Karolinum, 2007. PORTEŠOVÁ, Š. Rozumově nadané děti se specifickými vývojovými poruchami učení ve školním kontextu - problém, nebo výzva pro učitele. Pedagogika. 2007, roč. 57, č. 1, s. 47-57. STÁNÍČEK, J.; SYROVÝ, J.; HERZOG, A. Definování cílové skupiny v rámci pojetí práce zaměřené na člověka, (s. 8792). In KLlMA, P. (ed.). Kontaktní práce : antologie textů České asociace streetwork. Praha : Česká asociace streetwork, 2007.
ŘEZNÍČEK, M. Možnosti prevence negativních jevů u mládeže v podmínkách středního odborného učiliště. Praha : Učební závod Stavebních závodů Praha, 1988. WEISS, P; ZVĚŘINA, J. Sexuální chování pražské mládeže z hlediska rizika HIV/AIDS. Mládež, společnost a stát. 1994, č. 2, s. 52-68. Prameny: HIBELL, B„ et al. The ESP AD Report 2003. Alcohol and Other Drug Use Among Students in 35 European Countries. Stockholm, 2004. FARKAŠOVÁ, H., a kol. Sociální klima v prostředí základních škol České republiky. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT ČR, 2002. JEDLIČKA, R., a kol. Předkládací zpráva a Návrh Metodického pokynu upřesňujícího podmínky činnosti středisek výchovné péče č.j.: 14 744/2007-24. Věstník MŠMT ČR, sešit 9/2007. JEDLIČKA, R.; KUSÝ, M.; PILAŘ, J., a kol. Důvodová zpráva a Návrh vyhlášky, kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče. Sbírka zákonů, r. 2005 částka 161. Vyhláška č. 458/2005 Sb. JEDLIČKA, R.; KUSÝ, M.; SLAVÍKOVÁ I., a kol. Důvodová zpráva a Návrh vyhlášky o postupu při zjišťování psychické způsobilosti pedagogických pracovníků školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchov-
B
nou péči a o podrobnostech o školení osob žádajících o akreditaci k oprávnění zjišťovat psychickou způsobilost (vyhláška o psychické způsobilosti pedagogických pracovníků). Sbírka zákonů, r. 2006 částka 25. Vyhláška č. 60/2006 Sb. KALVÍNSKY, I., a kol. Závěrečná zpráva z projektu : Analýza činnosti středisek výchovné péče. Interní vydání pro potřeby MŠMT. Praha : Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2004. KUSÝ, M.; PILAŘ, J., a kol. Návrh Metodického pokynu k organizaci činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež a stanovení výše úhrady za stravování a ubytování podle §16 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb. č. j. 24 049/2002-24. Věstník MŠMT ČR, sešit 9/2002. Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005.
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice : Bílá kniha. Praha : Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; UlV - Tauris, 2001. NĚMEC, J. Zpráva z odborné komplexní analýzy činnosti stávajících středisek výchovné péče pro děti a mládež a jejich detašovaných pracovišť. Praha : ETERIA pro potřeby MŠMT, 2000. Třetí a čtvrtá periodická zpráva o plnění závazků plynoucích z Úmluvy OSN o právech dítěte a Informace o naplňování Opčního protokolu o zapojování děti do ozbrojených konfliktů. Materiál č. j. 08872/08-RLP. Praha: Úřad vlády české republiky, 2008. Zpráva z inspekčních šetření ve věci dodržování vyhlášky č. 458/2005 Sb. ve vybraných střediscích výchovné péče. Materiál č. j. ČŠI 1362/06-1 pro potřeby MŠMT. Praha: Ústředí české školní inspekce, 2006.
Velikonoční dílna a netradiční materiál - plexi Ilustrace použité v tomto čísle jsou fotografie ze školních akcí M Š a ZŠ Kyjov, Za Humny 3304, 697 01 Kyjov
D
