PODKRUŠNOHORSKÝ ZOOPARK CHOMUTOV ...VAŠE OÁZA KLIDU

PODKRUŠNOHORSKÝ ZOOPARK CHOMUTOV

...VAŠE OÁZA KLIDU

Vítejte v Podkrušnohorském zooparku Chomutov Rozlohou největší zoologická zahrada v České republice nabízí návštěvníkům mnoho možností, jak strávit příjemné chvíle spojené s odpočinkem, relaxací a zároveň poznáním. Na 112 hektarech je soustředěna fauna palearktické oblasti. Tato oblast zahrnuje Evropu, převážnou část Asie a část severní Afriky. Více než 160 druhů zvířat se nachází v expozicích a výbězích zakomponovaných do jedinečného přírodního prostředí. Na „malém“ kousku země, který Vás obklopuje, nabízíme pohled do velkého světa palearktu. Rozhlédněte se, pozorujte, poznávejte...

2

OBSAH:

Ohlédnutí za historií....................................5 Příroda v zooparku .......................................8 Zajímavé expozice.......................................11 Eurosafari.....................................................13 Stará Ves......................................................15 Ekocentrum...................................................19 Stanice pro handicapované živočichy.....20 Domácí zvířata.............................................22 Savci ..............................................................33 Šelmy...................................................34 Kopytníci.............................................43 Primáti.................................................57 Letouni.................................................59 Hlodavci...............................................61 Ptáci................................................................64 Veslonozí.............................................65 Brodiví.................................................67 Plameňáci, vrubozobí........................70 Dravci...................................................76 Hrabaví................................................79 Krátkokřídlí.........................................80 Bahňáci.................................................82 Měkkozobí...........................................84 Papoušci................................................85 Sovy.......................................................86 Srostloprstí, pěvci.............................90 Plazi..................................................................92 Želvy......................................................92 Šupinatí.................................................93 Obojživelníci...................................................96 Ryby..................................................................98 Bezobratlí........................................................99 Servis a služby.............................................100 Rok v zoo........................................................105 Nevšední zážitky..........................................110 Statutární město Chomutov......................121

3

4

OHLÉDNUTÍ ZA HISTORIÍ Když se v polovině sedmdesátých let řešil osud rozsáhlého přírodního areálu navazujícího na Kamencové jezero, přišel tehdejší ředitel Správy městských kin, pan Walter Markel, s konceptem vybudování přírodní rezervace s expozicí evropské fauny. Koncept také zahrnoval vznik ukázky typické podkrušnohorské vesnice. Poprvé se veřejnosti pod názvem Lesopark otevřel areál v roce 1975.

První výběhy nabízely možnost pozorování pony shetlandských, daňků, muflonů a jelenů. Postupně přibyli zubři a rysi. Z mobilních buněk na parkovišti u areálu vznikly kanceláře vedení, odkud byl řízen proces další výstavby. Kromě inženýrských sítí, oplocení a dalších výběhů byla vybudována i stáj pro koně, kde začal působit jezdecký oddíl. V roce 1980 se Lesopark stal samostatnou organizací města a jeho název se změnil na Podkrušnohorský park kultury a oddechu. Funkci ředitele obsadil Ing. Jan Králíček. Chov zvířat se rozšířil o vlky, kočky divoké, jeřáby popelavé a panenské, bobry a další druhy. Dostavily se první úspěchy. V odchovech pelikána a kormorána měl zoopark v rámci československých zoologických zahrad své prvenství. Koncem 80. let se název Podkrušnohorského parku kultury a oddechu mění na Podkrušnohorský zoopark Chomutov. V roce 1989 byl chod zooparku řízen z nově zrekonstruované správní budovy, do provozu byla uvedena na svou dobu velice moderní karanténa 5

a sklady krmiv. U správní budovy vznikl hospodářský areál s přípravnou krmiv a ke stáji byla přistavěna krytá jízdárna. V roce 1992 vystřídal post ředitele MVDr. Přemysl Rabas. Zoopark se stal součástí Unie českých a slovenských zoologických zahrad a postupně prošel řadou změn. Úpravy expozic se začaly více přizpůsobovat potřebám zvířat, druhová skladba byla čím dál pestřejší. Mezi nové druhy přibyli například tuleni, vzácní ibisi skalní, rosomáci, tchoříci skvrnití a kolonoci. Úspěšně bylo odchováno mládě losa, mláďata sov pálených, sovic sněžních a sýčků.

Jako člen Evropské asociace zoologických zahrad se zoopark zapojil do evropských záchranných programů. V roce 1997 utvořilo stádo sajg tatarských základ prvního osazenstva třicetihektarového Eurosafari. Rozlehlý areál postupně doplnili zubři, mufloni, jeleni a koně Převalského.

Do roku 2000 vznikl statek domácích zvířat a nový výběh pro losy, byla upravena expozice pižmoňů grónských a rozšířily se voliéry zpěvných ptáků. V nově vybudovaném středisku ekologické vý6

chovy proběhly první vyukové programy. Ze staré dílny, přilehlé ke správní budově, vznikl výstavní sál a kinosál. V roce 2002 bylo návštěvníkům zpřístupněno terárium. Mezi prvními zde byli k vidění například trnorep skalní, užovka stromová nebo zmije rohatá. V roce 2004 byla společně s restaurací Tajga dokončena expozice noktuárií, které nabídly možnost sledovat živočichy převážně s noční aktivitou. Průchozí voliéra s vodními ptáky umožnila pozorování kvakošů nočních, kolpíků bílých, slípek modrých, bukače a řady dalších. Její otevření proběhlo v roce 2005. V témže roce byly odstartovány stavební práce v areálu Staré Vsi, kde postupně vznikl základ ukázky podkrušnohorské vesnice. Naplno se tento projekt rozběhl po roce 2010, kdy ve vedení zooparku již dva roky působila současná ředitelka paní Bc. Iveta Rabasová. Zoopark se tehdy začal zaměřovat na zkvalitňování služeb návštěvníkům, na osvětu v rámci zvířecí i rostlinné říše unikátního prostředí zooparku a především také na zkvalitňování stávajících podmínek pro chovaná zvířata.

7

PŘÍRODA V ZOOPARKU

Jedinečnost přírodního areálu Podkrušnohorského zooparku spočívá v rozmanitosti druhového složení rostlinné i živočišné říše. Bezmála 45 hektarů území zooparku spadá do soustavy evropsky významných lokalit Natura 2000. Nejzápadnější část zaujímá dubový háj poskytující útočiště dvěma chráněným druhům brouků. Jedná se o páchníka (Osmoderma barnabita) a roháče obecného (Lucanus cervus). U správní budovy se nachází menší bukový háj, na který navazuje háj borový. Ten vznikl na místě původní středověké výsypky kamencových dolů. V korunách vysokých borovic

8

pravidelně hnízdí volavky popelavé (Ardea cinerea). Skladbu lesního porostu doplňuje březový háj v místech výběhu losů evropských (Alces alces). Vzácnost a význam kaštanového sadu, založeného v 17. století jezuity, dokládá označení „památka chráněná státem“. Jedná se o nejseverněji položený plodící sad kaštanovníku jedlého v Evropě. Díky rozsáhlým vodním plochám je v zooparku možné pozorovat celou řadu vodních živočichů, především ptáků. Příkladem je ledňáček říční (Alcedo atthis), který patří mezi ohrožené druhy. Největší vodní plochu zaujímá Kamenný rybník, pod jehož hladinou žije několik druhů ryb, například sumci velcí (Silurus glanis). Údolí obklopující Dětskou zoo každoročně zdobí květy rododendronů, jejichž vzrostlé keře jsou rostlinnou doménou této části.

9

ROHÁČ OBECNÝ Lucanus cervus Jedná se o největšího evropského brouka. Samci mohou dorůstat velikosti až 8 cm, samice jsou menší, dorůstají maximálně do 4,5 cm. Druh je známý svou pohlavní dvojtvárností, tzv. dimorfismem. Kromě velikosti se samci od samic liší nápadnými kusadly. Roháči obývají nejčastěji parky, starší dubové i smíšené lesy. Roháč býval v minulosti hojným druhem. Dnes se vyskytuje izolovaně v několika oblastech. Největší populace je možné najít na jižní Moravě v okolí Břeclavi nebo na Křivoklátsku. V okolí Chomutova se vyskytuje na řadě míst, včetně zooparku, avšak díky horším úživným podmínkám se zde vyskytují jedinci menší a tak velikost nad 6 cm je vzácností. Roháči se vyvíjejí v trouchnivějícím dřevě, nejčastěji dubovém. Samičky kladou vajíčka do kmenů, klád nebo pařezů. Larvy se živí trouchnivějícím dřevem a jejich vývoj trvá 3-5 let. Líhnou se již na podzim a přezimují v kukelních komůrkách. V přírodě se brouci objevují od května do srpna, přičemž maximum výskytu připadá na červen a červenec. Samci létají vysoko v korunách stromů a pátrají po samičkách. Roháči se živí listím dubů, samce láká i ronící míza. PÁCHNÍK Osmoderma barnabita Páchník je druhem obývajícím stromové dutiny. Dorůstá velikosti až do 3 cm. Nejčastěji obývá duby, buky, lípy a vrby. Vyhledává osluněné stromy a často jej můžeme nalézt v alejích nebo parcích. Samičky kladou vajíčka do stromových dutin ve střední nebo vrchní části kmene. Larvy se živí trouchem určité struktury, proto vyhledávají dutiny, které nejsou vystaveny přímému dešti. Vývoj trvá nejméně tři roky. V České republice se páchníci vyskytují roztroušeně po celém území. Na Chomutovsku žije na řadě lokalit, je zde však poměrně vzácný. Důvodem může být i jeho skrytý způsob života. Brouci takřka nikdy neopouštějí rodné dutiny a téměř celý život se pohybují v jejím okolí. Dospělí brouci létají velmi těžce a jen na kratší vzdálenosti. S dospělými páchníky se můžeme setkat od května do září. Jedná se o druh s podvečerní a večerní aktivitou. Při vyrušení brouk vypouští sekret, který připomíná vůni juchtoviny nebo je často přirovnáván k vůni zimostrázku alpského. 10

ZAJÍMAVÉ EXPOZICE

Rozlehlost a přírodní skladba areálu poskytuje možnosti přizpůsobení expozic s výběhy potřebám jednotlivých druhů zvířat.

Například medvědi hnědí (Ursus arctos), jejichž výběh patří k největším v evropských zoologických zahradách, využívají prostor se vzrostlými stromy a k dispozici mají také vlastní vodní plochu.

11

Výběhy jelenů bucharských (Cervus elaphus bactrianus), sobů polárních (Rangifer tarandus) či losů evropských (Alces alces) jsou příkladem rozlehlých expozic, které nabízejí pohledy na zvířata z různých stanovišť. Okem návštěvníka vyvolávají dojem pohledu do volné přírody. Vodní plochy a voda, protékající skrz areál, umožňuje chov řady druhů zvířat, jejichž chov je na vodě závislý. Příkladem jsou pelikáni kadeřaví (Pelecanus crispus), pelikáni bílí (Pelecanus onocrotalus), tuleni kuželozubí (Halichoerus grypus) nebo buvoli vodní (Bubalus bubalis). Průchozí voliéry s vodními ptáky jsou místem nejen pro pozorování mnoha ptačích druhů, ale také ideálním místem pro odpočinek a relaxaci návštěvníků.

12

EUROSAFARI

Na území 30 hektarů se rozkládá výběh zvaný Eurosafari. Je rozdělen do několika částí a návštěvníci zde mohou pozorovat zvířata ze soupravy vozů Safari expresu. Klidné stádo skotského náhorního skotu (Bos taurus) střídá poněkud temperamentnější stádo muflonů (Ovis musimon), koně Převalského (Equus przewalskii) či zubři evropští (Bison bonasus). Ozdobou výběhu je také jelen evropský (Cervus elaphus) s laněmi. V oddělené části se nachází kromě jaků domácích (Bos grunniens) také pratuři (Bos taurus). Spatřit zde můžete stavby představující ukázku starogermánského a staroslovanského obydlí.

13

14

STARÁ VES Ukázkou historie a způsobu života obyvatel původních vesnic Krušnohoří je soubor staveb v části areálu nazývající se Stará Ves. Stavby jsou vybaveny dobovými předměty, které si návštěvníci mohou zblízka prohlédnout. O významu a funkci daného vystaveného předmětu informuje výklad průvodce, případně informační panely. V areálu se nachází expozice zemědělských strojů. Dominantou Staré Vsi je funkční větrný mlýn holandského typu, který je kopií stavby pocházející z německého města Reichstädt. Mlýn je postaven v měřítku 1:2 tak, aby mohl sloužit k prohlídkám pro větší počet návštěvníků. Na svazích pod mlýnem se nachází malá vinice. Roubená stavba zve k návštěvě stálých expozic včelařství, krajkářství a hrač-

15

kářství. Hrázděný statek nabízí komplexní pohled na venkovský život zahrnující běžné domácí práce, zemědělství a řemeslnictví. Konají se zde také názorné ukázky téměř zapomenutého způsobu života, lidových tradic a řemesel. Příkladem ukázek ze života našich předků je čerstvě upečený chléb z klasické pece, praní prádla v neckách nebo zpracování zemědělských produktů. Lidové tradice a řemesla jsou představovány například u příležitosti vánočních či velikonočních svátků.

16

17

V prázdninových termínech pořádá Ekocentrum příměstské tábory. Prázdniny v krásném přírodním prostředí mezi zvířaty jsou pro děti velmi atraktivní a zároveň poučné.

18

EKOCENTRUM

Ekocentrum se zabývá enviromentálním vzděláváním, výchovou, osvětou a poradenstvím v oblasti ochrany biodiverzity. Obnovení zájmu veřejnosti o tuto problematiku by se mělo stát naším prvořadým úkolem, a to jak z hlediska zachování biologické rozmanitosti, tak i z hlediska zachování lidského rodu. Především pro nejmladší generaci jsou určeny vzdělávací programy, které děti zábavnou formou zasvěcují do problematiky ekologie.

19

ZÁCHRANNÁ STANICE PRO HANDICAPOVANÉ ŽIVOČICHY

Podkrušnohorský zoopark Chomutov je zapojen do Národní sítě záchranných stanic pro handicapované živočichy, které zajišťují péči o zraněné volně žijící živočichy. Ti jsou po ošetření a doléčení opět vypouštěni do volné přírody. V případě, že je zranění vážné a neumožňuje zvířeti plnohodnotný návrat do volné přírody, je ponecháno ve stanici jako trvalý handicap. Do stanice jsou přijímány pouze druhy, jejichž výskyt spadá do evropské fauny a netýká se tedy exotických živočichů. Nejčastějším důvodem zranění zvířat je srážka s dopravním prostředkem, náraz do překážky či popálení elektrickým proudem.

20

21

DOMÁCÍ ZVÍŘATA

Statek domácích zvířat je místem, kde je soustředěno nejvíce druhů domácích plemen. V dobách našich předků se jednalo o běžně chované druhy, především v dnešní městské populaci jsou však mnohdy velkou neznámou. Zoopark nabízí možnost jejich poznání nejen malým, ale i velkým návštěvníkům.

OVCE OVCE JÁKOBOVA Ovis aries aries

M 5

Plemeno, které pochází z oblasti dnešní Sýrie, je zajímavé především pro svůj charakteristický znak, vícerohost. Obě pohlaví mohou mít až šest rohů. U beranů bývají mnohem větší a často jsou postaveny široce od hlavy. Typickým znakem plemene je také bílá lysina uprostřed hlavy a na tvářích. OVCE CÁPOVÁ Ovis aries aries

M 5

Patří mezi nejprimitivnější zástupce evropské větve ovcí. Žije v jihovýchodní Evropě. Plemeno je velmi rozšířené v Maďarsku. Typické jsou šroubovité rohy u obou pohlaví. Jde o nenáročnou ovci s dlouhou hustou vlnou. Je velmi odolná vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. V zooparku jsou chována dvě stáda - černá i bílá forma. 22

OVCE VŘESOVÁ Ovis aries aries

C 10

Nenáročná ovce původem z oblastí pískových vřesovišť v severovýchodním Německu – odtud její název. Zbarvení vlny je šedé a bílé. Pro převládající šedou varietu jsou typické rohy a u variety bílé mohou být obě pohlaví bez rohů. Jehňata se rodí černá a zbarvení vlny se mění po prvním stříhání. Ovce dobře spásají i méně hodnotné rostliny a proto se využívají k řízené pastvě v chráněných oblastech. OVCE WALLISKÁ, ČERNONOSÁ Ovis aries aries

M 5

Ovce původem ze švýcarského kantonu Wallis je na území České republiky velmi málo chovaná. Je přizpůsobena náročným klimatickým podmínkám horských oblastí. Její jemná vlna se používá na výrobu koberců. Dokáže vypásat i ty nejstrmější srázy a je velice věrná svému místu, proto není třeba střežení stád. I v zooparku je tento druh samostatný a spolehlivě se vrací na svůj statek. OVCE OUESSANTSKÁ Ovis aries aries

K 7

Nejmenší plemeno ovce na světě pochází z ostrova Ouessant u francouzské Bretaně. Původní a nejžádanější barva byla černá nebo hnědo-černá. Lidé z vlny vyráběli oblečení a nemuseli ji barvit. S postupným dovozem dalších plemen ovcí na ostrov se šlechtily ovce větší a v různých dalších barevných varietách. Na ostrově Ouessant již původní plemeno prakticky vymizelo.

23

M 5

KOZY KOZA BÍLÁ KRÁTKOSRSTÁ Capra hircus Byla vyšlechtěna jako mléčné plemeno. Chová se rohatá i bezrohá forma. Dospělý kozel může vážit až 90 kg.

M 5

KOZA WALLISKÁ Capra hircus Starobylé plemeno pochází ze švýcarského kantonu Wallis. V 70. letech, kdy se ve Švýcarsku chovalo kolem pouhých 400 kusů, hrozilo tomuto plemeni vyhynutí. Charakteristické je zbarvení velmi dlouhé srsti, která je na přední části těla černá, na zadní bílá. Samci mají mohutné vidlicovité rohy dlouhé až 80 cm. Na území České republiky je chována poměrně vzácně.

M 5

KOZA KARPATSKÁ Capra hircus Původní domovinou tohoto primitivního plemene je oblast Balkánu. Jeho srst je zbarvena šedobíle. Plemeno je zařazeno mezi genetické rezervy.

24

24

KONĚ

Chov koní má v zooparku dlouholetou tradici. Ustájeni jsou ve statku domácích zvířat a v konírně. Jsou využíváni jako pomocníci při společenských akcích a při závodech.

SHIRSKÝ KŮŇ Equus caballus

M 5

Potomek Great Horse, anglického koně, kterého rytíři využívali jako válečného koně. V roce 1878 byla založena plemenná kniha. Od názvu hrabství získal pojmenování „shire“ v roce 1884. Vyskytuje se v několika zbarveních. Průměrná výška v kohoutku je 178 cm. Jeho temperament je klidný a vyrovnaný, ve vypjatých situacích však může být značně tvrdohlavý. TARPAN Equus caballus

M 5

Je jedním z předků domácích koní. Původně obýval stepi a lesy východní Evropy. Kvůli lovu a vybíjení byl však vyhuben. Poslední volně žijící tarpan uhynul na Ukrajině v roce 1879. Zpětným křížením se podařilo získat zvířata, která mají mnoho společných znaků s původními tarpany.

25

FJORDSKÝ KŮŇ Equus caballus

M 3

M 5

V Norsku, odkud pochází, je jedním z národních symbolů. Řadí se mezi nejstarší plemena v Evropě. Tmavý pruh uprostřed hřívy, tzv. úhoří pruh a několik tmavých žíní uprostřed ohonu, tzv. ptačí ocas, jsou typickými znaky tohoto koně. Mohutná stavba jej předurčuje spíše pro tah, bývá však často využíván pro osedlání. ČESKÝ TEPLOKREVNÍK Equus caballus

M 3

Vznikl postupným křížením nejrůznějších plemen. I v současné době je toto plemeno ve vývoji a stále se šlechtí. Jedná se o kvalitní koně s širokým spektrem využití ve sportu, pro lehčí práce v zemědělství a lesnictví. ANGLICKÝ PLNOKREVNÍK Equus caballus

M 3

Byl vyšlechtěn v Anglii v 18. století zkřížením španělských a italských koní s rychlými anglickými koňmi. Díky nim se stal dostihový sport populární. Plemeno má uzavřenou plemennou knihu, tzn. že do plemenné knihy může být zapsán pouze jedinec, který má v této knize zapsány oba rodiče.

26

KONÍRNA M 3

Areál konírny zahrnuje stáje, venkovní jízdárnu, krytou jezdeckou halu a prostorné výběhy. Kromě koní patřících do chovu zooparku, jsou zde ustájeni koně soukromých majitelů. V areálu působí také jezdecký oddíl.

27

DROBNÁ DOMÁCÍ ZVÍŘATA

M 5

KRÁLÍK DOMÁCÍ Oryctolagus cuniculus f. domesticus Divokou formu králíka chovali již staří Římané v tzv. leporáriích pro jejich maso, které považovali za pochoutku. S rozvojem chovatelství byly vyšlechtěny různé formy. Se souvisejícím účelem chovu vzniklo také několik odvětví zaměřujících se na produkci kožešiny a masa, chovatelství výstavních jedinců či, v případě zakrslé formy, domácích mazlíčků. HOLUB DOMÁCÍ Columba livia domestica Holubník na statku domácích zvířat obývá několik plemen holubů. Je mezi nimi například pražský rejdič, který patří mezi česká národní plemena holubů.

DOMÁCÍ DRŮBEŽ V zooparku je chována hrabavá i vodní domácí drůbež. Patří sem kur, perličky, kachny i husy.

28

Ze zoologického hlediska je svět rozčleněn na oblasti, z nichž každá má svou charakteristickou druhovou skladbu, typickou pro danou část Zeměkoule. Palearktická oblast, ze které pochází druhy zvířat chovaných v zooparku, zaujímá 39% územní pevniny. Jedná se o rozlohu přibližně 52 000 000 km².

ZOOGEOGRAFICKÁ MAPA ANEB KDE SE NACHÁZÍ PALEARKT

29

ČLENSTVÍ V ORGANIZACÍCH Pod zkratkou UCSZOO se skrývá regionální asociace zoologických zahrad České a Slovenské republiky a její plná verze zní Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Asociace zahrnuje 19 členských zoo, které vzájemně spolupracují a pomáhají si. EAZA je zkratkou pro European Association of Zoos and Aquaria. Jedná se o celoevropskou asociaci sdružující kolem 300 evropských zoologických zahrad, jejímž hlavním cílem je sjednocení a koordinace členských zoo při naplňování jejich poslání. To se týká chovu ohrožených druhů, podpory ochranářských aktivit, dodržování etických principů chovu zvířat, sledování standardů při transportech a veterinárních zásahů. EARAZA – Euroasijská regionální asociace zoo a akvárií je společenstvím sdružujícím zhruba 60 zoologických zahrad z evropských a asijských zemí. WAZA – World Association of Zoos and Aquariums představuje světovou asociaci zaměřenou na vymírající druhy zvířat planety a aktivní činnost na ochranářských projektech, které kladou důraz na vzdělávání a osvětu odborné i laické veřejnosti. Ochranářské projekty, zaměřené na druhy zvířat a jejich populace v původních vyskytištích, se nazývají „in situ“. Projekty zaměřené na ochranu zvířat v rámci zoologických zahrad jsou tzv. „ex situ“. 30

CO ZNAMENAJÍ ZKRATKY ESB A EEP?

ESB Zkratka pro evropské plemenné knihy - European Studbooks. Jejich vedením jsou pověřeni odborní pracovníci z jednotlivých evropských zoologických zahrad. V knihách je uveden přehled celé populace jednotlivého druhu v Evropě. Z rozsáhlých údajů se lze dozvědět o původu, příbuzenských vztazích a genetické kvalitě jednotlivců či chovů. Do plemenných knih jsou zařazeny následující druhy zvířat chovaných v zooparku: jelen bucharský, orel východní, rys karpatský, sup bělohlavý, takin čínský, takin indický, tuleň kuželozubý. Plemenné knihy jsou základem pro EEP. EEP Pod zkratkou se skrývá společný projekt evropských zoologických zahrad na záchranu ohrožených druhů světové fauny. Projekt jako takový vznikl z iniciativy německých zoologických zahrad a zkratka EEP se odvíjí z německého Europäisches Erhaltungs Program. Hlavním posláním projektu je zachování vybraných ohrožených druhů zvířat v rámci spolupráce mezi jednotlivými zoologickými zahradami. V čele komise odborníků, která chov každého druhu řídí, působí koordinátor chovu. Koordinátorem bývá zpravidla zaměstnanec zoologické zahrady, která patří v chovu a rozmnožování vybraného druhu k nejúspěšnějším. Náplní práce koordinátora chovu je shromažďování informací o všech chovaných jedincích. Původ, genetické aspekty, podmínky chovu či míra vzájemné příbuznosti jsou určujícími faktory při rozhodování o umístění jednotlivých zvířat, jejich přesunech, deponacích apod. Veškeré výměny zvířat mezi zoologickými zahradami jsou v rámci programu EEP bez finančních nároků. V současnosti se koordinace chovů týká více než 145 druhů zvířat. Podkrušnohorský zoopark Chomutov chová v rámci EEP 14 druhů zvířat. Patří sem ibis skalní, jeřáb bělošíjí, jeřáb bílý, jeřáb mandžuský, kůň Převalského, manul, norek evropský, orel mořský, orlosup bradatý, pelikán kadeřavý, pižmoň grónský, rosomák sibiřský, panda červená a zubr evropský. 31

ZOORIENTUJTE SE Abyste se mohli lépe zorientovat, jsou u fotografií zvířat ikonky se souřadnicemi, dle kterých můžete v mapce na konci průvodce nalézt umístění expozice uvedených druhů. Například na souřadnicích šelem.

C8

naleznete expozici malých

Zkratky EEP, ESB jsou vysvětleny na straně 31.

EEP

ESB

Tato ikonka je u druhů zvířat, která jsou chována v zázemí mimo návštěvnické trasy. Důvodem jsou optimální podmínky chovu a případných odchovů, kterým je zvláště u vzácných druhů zvířat věnována značná pozornost. Přesuny zvířat do zázemí se provádějí dle aktuálních potřeb, a proto se může stát, že určitý druh není v době vaší návštěvy možné pozorovat v expozici.

Informace o jednotlivých druzích zvířat na návštěvnických trasách doplňují popisné cedulky v areálu zooparku. U vybraných druhů se nacházejí bannery s rozšířenými informacemi. Pokud vašemu zraku lépe vyhovuje větší rozměr mapy, naleznete ji v blízkosti obou pokladen. 32

SAVCI

Mammalia

V Podkrušnohorském zooparku Chomutov je chováno více než 70 druhů savců. Výběr z těchto druhů vám představíme na následujících stranách, i když pozornost nepochybně patří všem.

33

ŠELMY Carnivora CHARZA ŽLUTOHRDLÁ Martes flavigula Kunovitá šelma s převážně denní aktivitou je jednou z nejvzácnějších šelem chovaných v zooparku. Svou neposednost a hravost dokazují charzy častými honičkami ve větvích stromů. Honičky mohou být také předzvěstí námluv. JEZEVEC LESNÍ Meles meles

C 8

E 11

Na území České republiky se jedná o největší kunovitou šelmu. Nory, které si hloubí, mají mnoho chodeb a mohou být hluboké až 5 m. Je aktivní převážně v noci, kdy se vydává za potravou. KOČKA DIVOKÁ Felis silvestris

C 8

Severoafrická rasa kočky divoké je považována za přímého předka kočky domácí. Na území střední Evropy byla kočka divoká téměř vyhubena. Ohrožující stav středoevropské populace vznikl nadměrným lovem a také křížením s kočkami domácími. Téměř všechny šelmy jsou masožravé. Zatímco u kočkovitých šelem tvoří jídelníček výlučně masitá potrava, například medvědovité či medvídkovité šelmy jsou převážně všežravé. Absolutní výjimku představuje panda velká, která je býložravá. 34

KOLONOK Mustela sibirica

E 10

Ve volné přírodě je kolonok, nebo také lasice sibiřská, užitečným živočichem. Živí se převážně hlodavci a k užitku je také jeho „úklid“ zbytků kořisti ulovených jinými predátory, například vlky. Chovatelům drůbeže nebo holubů může však napáchat velké škody stejně jako kuna. KUNA SKALNÍ Martes foina

C 8

Kuny jsou schopny svým způsobem lovu přírodě prospět při likvidaci přemnožených hlodavců. Oproti tomu dokáží způsobit značné škody chovatelům drůbeže, které mohou mít pro chov fatální následky.

Pro kunovité šelmy jsou typické námluvní „honičky“. Jsou schopny neúnavně běhat od země po koruny stromů. 35

D 6

EEP

MANUL - KOČKA STEPNÍ Otocolobus manul Jedná se o méně známý druh kočkovité šelmy, obývající asijské stepi, pouště a horské oblasti až do nadmořské výšky 4800 m. Poměrně zavalité tělo má porostlé dlouhou hustou srstí, která slouží jako velmi dobrá tepelná izolace při jejich odpočinku na skalnatém povrchu či přímo na sněhu. Areál výskytu manula (Otocolobus manul) je poměrně rozsáhlý, od jižních oblastí kolem Kaspického moře po Pákistán, Kašmír, Nepál, Tibet, západní Čínu až do Mongolska a jižních okrajů Sibiře. V tomto rozsáhlém areálu vytváří tři poddruhy: manul mongolský (O. m. manul), manul kaspický (O. m. ferrugineus) a manul tibetský (O. m. nigripectus). Manulové jsou velmi plaší, přes den se ukrývají v doupatech pod kameny, v jeskyních nebo v norách po jiných zvířatech. Aktivní jsou především v noci, kdy loví drobné savce a ptáky. Mláďata se rodí v období měsíců dubna a května v počtu 2-6 mláďat. Největší populace manulů se vyskytuje ve středním Mongolsku. Poté, co začátkem 20. století bylo ročně kvůli kožešině uloveno více než 50000 jedinců, docházelo postupně k vážnému ohrožení tohoto druhu. V roce 1988 byl lov manulů zcela zakázán. V zoologických zahradách se jedná o vzácného chovance a odchovy mláďat se řadí mezi významné úspěchy. Podkrušnohorský zoopark chová manuly od roku 2002, kdy byl přivezen první pár. Samice pocházela ze Zoo Vídeň a samec ze Zoo Moskva. První mláďě manula se v zooparku podařilo odchovat v roce 2009.

36

MEDVĚD HNĚDÝ Ursus arctos

K 8

Zdánlivě nemotorný tvor dokáže běžet rychlostí až 22 km/h. Mezi evropskými šelmami patří k největším. V místech výskytu zanechává četné vizitky ve formě trusu a ohraničení teritoria označují zdrápané pruhy kůry a lýka na stromech až do výše 2,5 m. K 7

MÝVAL SEVERNÍ Procyon lotor Pochází původně ze Severní Ameriky. Díky své přizpůsobivosti se hojně rozšířil v oblastech Evropy i Asie, kam mu prvotně dopomohl člověk. Jeho jméno se odvíjí od omývání potravy před samotným pozřením.

C 8

NOREK EVROPSKÝ Mustela lutreola Z původního biotopu je vytlačován norkem americkým. Nápadným znakem, který jej od norka amerického odlišuje, je přítomnost bíle zbarveného horního rtu. Nejbližším příbuzným norka evropského je tchoř tmavý, kdežto norek americký je příbuzný s kunami. H 9

EEP

ROSOMÁK Gulo gulo Jedná se o největší kunovitou šelmu Evropy. Mezi evropskými šelmami patří k nejohroženějším. Zatímco v letním období se živí mršinami, hnízdícími ptáky nebo lesními plody, v zimě se z něho stává zdatný lovec. Udolat může i mnohem větší druh zvířete než je on sám. Nejlépe lze v zooparku rosomáky pozorovat právě v zimním období. 37

PANDA ČERVENÁ Ailurus fulgens Jejími příbuznými jsou lasicovité, medvídkovité a skunkovité šelmy, včetně mývala severního. Ze zoologického hlediska je však jediným zástupcem čeledi Ailuridae. Obývá krajinu ve vyšších nadmořských výškách s bambusovitými porosty. Bambus tvoří nepostradatelnou, avšak ne jedinou součást jídelníčku. Své teritorium si chrání a označuje jej trusem rozmetávaným pomocí bohatě osrstěného ocasu. Velmi dobře šplhá a většinu času tráví v korunách stromů. Pandy červené jsou samotářské, partnera vyhledávají pouze v období páření. Samice jsou březí 110 - 150 dní. Toto časové rozpětí je dáno schopností odkládat porod a vyčkat tak na nejvhodnější okamžik narození mláďat, tzv. utajenou (latentní) březostí. D 8

38

EEP

39

RYS KARPATSKÝ Lynx lynx carpaticus

D 6

ESB

Patří mezi největší kočkovité šelmy Evropy. Jeho stopy se podobají stopám koček domácích, jsou však až třikrát větší. V závislosti na možnostech potravy je schopen obsáhnout rozsáhlé teritorium o rozloze až 50 km². TULEŇ KUŽELOZUBÝ Halichoerus grypus

J 6

ESB

Tuleni se v zooparku chovají od roku 1992. Narodilo se zde již dvanáct mláďat, v roce 2006 dokonce tulení dvojčata. Přestože má populace tuleňů ve volné přírodě vzrůstající tendenci, je jejich ohrožení, díky průmyslu a rybolovu, stále aktuální. E 11

ŽENETKA TEČKOVANÁ Genetta genetta V dobách starověku byla chována Egypťany i Římany jako domácí mazlíček a lovec škůdců. Pro její páchnoucí sekret ji později vystřídala dnešní kočka domácí. Chov ženetek se přesunul na farmy, protože výtažek z jejich sekretu, zvaný „vivereum“ nebo také „cibetkový olej“, je využíván při výrobě parfémů a léků.

40

41

F 10

VLK EURASIJSKÝ Canis lupus lupus Je jedním z poddruhů vlka obecného. Vyskytuje se v různém vybarvení od šedobílé až po černou. Postupná domestikace této psovité šelmy vedla k vydělení poddruhu Canis lupus familiaris – psa domácího. Vlci tvoří tzv. smečky. Jedná se o uskupení jedinců, jež k sobě poutají určité sociální vazby. Základem smečky je vždy alfa pár. Ostatní členové jsou většinou mláďata z prvního a druhého vrhu. Ve smečce panuje přísná hierarchie. Velikost smečky ovlivňuje řada faktorů. Mezi ně patří dostupnost kořisti v teritoriu, tedy území, které vlci obývají. Obvykle se počet jedinců ve smečce pohybuje kolem osmi. Vlčí potravu tvoří převážně vysoká zvěř. V době nouze však loví cokoliv a když na to přijde, nepohrdne ani mršinami, plody rostlinného původu či odpadky. Mezi pozoruhodné způsoby komunikace patří bezesporu vlčí vytí, které může obsahovat až 12 různých harmonických tónů. Úmyslné střídání tónů při hromadném vytí má vytvářet dojem, že vyje více jedinců, než jich ve skutečnosti je. Jak takové vlčí vytí zní, si návštěvníci zooparku mohou vyslechnout téměř každý den.

42

KOPYTNÍCI Ungulata

Kopytníci se řadí mezi dominantní býložravce obývající naši planetu. Společná schopnost rychlého běhu je dána stavbou končetin, přizpůsobených k dynamickému pohybu vpřed a vzad. Snížený počet prstů znamená méně šlach a svalů a tudíž i nižší enegetické výdaje a vyšší vytrvalost. Rozdělení kopytníků se odvíjí od počtu prstů na končetinách. Jedná se o skupinu sudokopytníků a lichokopytníků. Sudokopytníci Artiodactyla Sudý počet prstů je pro sudokopytníky společným znakem. Nejvíce vyvinutý je 3. a 4. prst, ostatní jsou více či méně redukovány a palec zcela chybí.

Lichokopytníci Perissodactyla Osa končetiny lichokopytníků prochází 3. prstem, který je často největší. Poslední články prstů jsou chráněny rohovitými kopyty.

43

44

44

LICHOKOPYTNÍCI Perissodactyla

V 4

KIANG VÝCHODNÍ Equus kiang holdereri

Obyvatel náhorních plošin Tibetu je největším zástupcem divokých asijských oslů. Kiangové žijí v malých stádech. Samice se sdružují v čele se starou klisnou, samci bývají buďto samotářští nebo se sdružují do samčích stád. V době páření se stáda propojují. KŮŇ DOMÁCÍ Equus caballus viz str. 25 - 26 KŮŇ PŘEVALSKÉHO Equus przewalskii

EEP

V 4

Ve střední Asii byl koncem 60. let 20. století vyhuben. Zpětně je vysazován od roku 1988 do rezervací Mongolska a Číny. Žije ve stádech klisen s hříbaty, které vede vždy jeden dominantní hřebec.

I 8

OSEL DOMÁCÍ Equus asinus Je využíván především jako pomocník při nošení břemen, ale i pro zápřah a jízdu. Kromě toho také poskytuje velmi výživné mléko a maso.

45

SUDOKOPYTNÍCI

Artiodactyla

BUVOL DOMÁCÍ Bubalus bubalis

O 8

Domestikovaná forma buvola je využívána především pro pomoc při tahu či nošení břemen. Buvol je zvíře nenáročné a jediné, bez čeho se skutečně neobejde, je voda a možnost koupele. V 2

JAK DOMÁCÍ Bos grunniens

Zejména v horských oblastech Asie jsou využíváni k tahu a nošení břemen. Mají také chutné maso a kvalitní výživné mléko. Jejich srst se využívá pro výrobu pevných tkanin. V oblastech, kde není dostatek dřeva, slouží jejich trus jako palivo. Krmení buvolů je jednou ze součástí zážitkových dnů a výukových programů, které zoopark nabízí. Netradiční zážitek si odnášejí nejen děti, ale i dospělí.

46

JELEN EVROPSKÝ Cervus elaphus

W 4

Původně se jednalo o stepní druh, který byl později člověkem vytlačen do lesů. Na území České republiky obývá lesy, z nichž vychází na pole a louky. Dospělí jeleni žijí jednotlivě, laně s kolouchy tvoří stáda až o 40 kusech. Zhruba v polovině září přicházejí jeleni do říje a lesy ožívají jejich hlasitým troubením. Hlasové zbarvení i výraz troubení jsou různé v závislosti na tom, co jeleni vyjadřují. Rozdílné je například troubení jelena hledajícího laně a jelena, který vyhrožuje soupeři. JELEN BUCHARSKÝ Cervus elaphus bactrianus

E 6

ESB

Vzácně chovaný a velmi ohrožený druh jelena. V České republice můžete tento druh pozorovat pouze v zooparku, který je také pověřen vedením a zpracováním dat pro ESB. Jeleni bucharští jsou zde chováni od roku 2003. Alarmující počet jedinců ve volné přírodě byl zaznamenán v roce 1999. Záchranný projekt, který následně vznikl, pomohl ke zvýšení počtů zvířat ve volné přírodě. Tento stav je však stále velmi nízký. JELEN MILU Elaphurus davidianus

C 11

Nadměrný lov v původní domovině, na severovýchodě a severu Číny, byl jednou z příčin vyhubení jelena milu ve volné přírodě. Přežil díky tomu, že byl chován za zdmi císařského loveckého parku Nai-Hau-Tsue u Pekingu, odkud byl jako dar od čínského cisaře převezen do Francie. Stalo se tak těsně před tím, než záplavy v Číně strhly zdi císařského parku a většina jelenů uhynula. Zbývajících přibližně třicet jedinců bylo v Číně vyhubeno kolem roku 1900. Převoz druhu do Evropy byl tedy jeho záchranou v hodině dvanácté. 47

SPOLEČNÉ ZNAKY JELENOVITÝCH Jelenovití patří mezi přežvýkavce. Přijímanou potravu přitisknou spodními řezáky k rohovité liště v horní čelisti, kde řezáky nemají. Následnými pohyby hlavy do strany a vzhůru dojde k odtrhnutí potravy o hranu spodní čelisti, což lze přirovnat k odtrhnutí papíru o hranu podložky. Z důvodu možného ohrožení na pastvě, především ze strany predátorů, hrubě rozkousanou potravu rychle polykají a ta následně putuje do předžaludků. V bezpečí úkrytu vyvrhují potravu zpět do dutiny ústní, kde ji znovu přežvykují na drobnější kousky, které se dostávají do vlastního žaludku, nazývaného „slez“. Za pomoci mikroorganismů v předžaludcích si přežvýkavci poradí i s jinak nestravitelnou celulózou. Čas strávený přežvykováním v úkrytu představuje zhruba 80% celkové doby trvání pastvy.

Trávicí ústrojí přežvýkavců

bachor

jícen kniha čepec střevo slez PAROŽÍ Jednotlivé druhy jelenovitých mají svá specifická paroží. Slouží pro vizuální předvádění síly a zároveň jako zbraň v boji se soky v období říje. Každý rok z jara vyrůstají jelenovitým parohy nové. Po období říje je shazují.

Paroh jelena opěrák pečeť

nadočník

koruna

vlčník

rýhy

růže perle

lodyha 48

puk

KOZA DOMÁCÍ Capra hircus viz str. 24 KOZOROŽEC ALPSKÝ Capra ibex

C 7

Kozorožci obývají těžko přístupný terén horských oblastí ve vysokých nadmořských výškách. Většinu dne tráví na skalních útesech, po kterých se obratně pohybují a kde nacházejí bezpečný úkryt před predátory. LOS EVROPSKÝ Alces alces

P 8

V Čechách žil ještě ve 14. století, odkud však rychle vymizel. Oblast jeho výskytu se posunula směrem na severovýchod. Los je velmi vysoké zvíře, v kohoutku může dosáhnout až 210 cm. MUFLON Ovis aries musimon

U 6

Mufloni jsou společenskou zvěří, žijící převážně ve smíšených stádech. Pravidelné souboje mezi berany probíhají již od útlého věku jedinců, kteří si tak utvrzují společenské postavení ve stádě.

49

50

OVCE DOMÁCÍ Ovis aries aries viz str. 22 - 23 OVCE STEPNÍ - ARKAL Ovis vignei

C 6

V zooparku jsou arkalové chováni od roku 2002. Patří mezi vzácně chované druhy ovcí. Kromě zooparku chovají tento druh pouze tři evropské zoologické zahrady. PIŽMOŇ GRÓNSKÝ Ovibos moschatus wardi

E 7

EEP

Mohutná zvířata, vážící až 300 kg, obývají severské tundry a jsou dokonale přizpůsobena nehostinnému prostředí. Jejich srst je mnohonásobně hřejivější než ovčí vlna. Kvůli teplé kožešině byli pižmoni hromadně vybíjeni. Před vyhubením je zachránil zákaz lovu stanovený v roce 1917. SOB POLÁRNÍ Rangifer tarandus

P 7

Většinu dne jsou sobi aktivní a tráví jej chůzí. Během jednoho dne jsou schopni ujít až kolem 60 km. Zajímavostí druhu je také přítomnost paroží u obou pohlaví, které plní funkci nástroje pro vyhrabávání potravy ze sněhu. SRNEC OBECNÝ Capreolus capreolus

U 6

Samci mají na hlavách parůžky dlouhé až 25 cm, které shazují v průběhu listopadu a prosince. V Čechách se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. 51

52

D 9

TAKIN ČÍNSKÝ Budorcas taxicolor bedfordi

ESB

Toto vzácné zvíře bylo ve volné přírodě téměř vyhubeno nadměrným pytlačením pro vysoce ceněné maso. K zajímavostem takinů patří jejich kůže produkující olejnaté látky, které zvířata efektivně chrání proti dešti a mlhám. Mohutné a silné rohy takina, nazývaného též zlatým, mohou dosahovat délky až 60 cm. TAKIN INDICKÝ Budorcas taxicolor taxicolor Přestože takini působí těžkopádným dojmem, jedná se o velmi hbitá zvířata. Nejbližším příbuzným takina je pižmoň.

ESB

D 10

TUR DOMÁCÍ – PRATUR Bos taurus

W 2

Úhyn posledního pratura na této planetě byl zaznamenán v roce 1627 v rezervaci u polského Jaktorova. O zpětné vyšlechtění se zasloužil na počátku 20. století německý zoolog Heck. Výsledkem jeho experimentu je zpětně vyšlechtěný pratur, tzv. Heckův skot. Oproti původnímu praturovi je drobnější a s menšími rohy.

TUR DOMÁCÍ – SKOTSKÝ NÁHORNÍ SKOT Bos taurus S 7

Archeologické nálezy prokázaly jeho existenci již v 6. století. Jeho odolnost a nenáročnost umožňuje celoroční chov ve venkovních podmínkách. 53

54

TUR DOMÁCÍ SKOT STEPNÍ UHERSKÝ Bos taurus

O 4

Předkem tohoto plemene byl pratur. Antické obrazy a plastiky svědčí o rozšíření jeho domestikované formy na pobřeží Středozemního moře a do starého Řecka. Postupně se rozšířil až ke karpatské kotlině. Ač vypadají nebezpečně, nebývají obvykle agresivní. Opatrnost je ale vždy na místě. VELBLOUD DVOUHRBÝ Camelus bactrianus Je dokonale přizpůso- N 7 ben nehostinnému prostředí náhorních stepí a polopouští. Například jeho oči chrání před zvířeným pískem husté dlouhé řasy. Nozdry jsou štěrbinovité a uzavíratelné nejen kvůli písku, ale jejich uzavření slouží také jako zábrana většího úniku vodních par z těla. Prstní články kryjí pružné mozoly umožňující pohyb po písčitém povrchu. ZUBR EVROPSKÝ Bison bonasus

G 7

W 4

EEP

Přibližně do poloviny 18. století byl zubr běžně se vyskytujícím druhem na území České republiky. Zubři však byli již od středověku oblíbenou lovnou zvěří, a tak jejich početní stav postupně klesal. Z volné přírody nakonec zcela vymizel. V roce 1923 byla založena Mezinárodní společnost na ochranu zubra, který byl v té době chován již jen v zajetí. Byla založena plemenná kniha a postupně se počty zubrů začaly zvyšovat. Dnes díky tomuto úsilí nepatří zubr evropský mezi ohrožené druhy. V Podkrušnohorském zooparku jsou zubři chováni od roku 1975 a v rámci zapojení do reintrodukčního programu má zoopark také podíl na jejich záchraně.

55

56

PRIMÁTI Primates MAKAK MAGOT Macaca sylvanus

B 7

Patří mezi jediné zástupce z řad opic, jejichž areál výskytu zasahuje do evropského kontinentu. Makak je společenské zvíře žijící v tlupách, kde vládne přísná hierarchie. V oblasti Gibraltaru se jedná o chráněný druh, což úzce souvisí i s politickým podtextem. Ten se týká územního sporu, který panuje mezi Velkou Británií a Španělskem. Dle legendy se uvádí, že dokud budou území obývat makakové, bude Gibraltar patřit Britům. Makakové sdílejí společnou expozici s ovcemi stepními - arkaly (viz str. 51), kteří jsou vzájemně naprosto bezkonfliktní.

57

58

LETOUNI Chiroptera

E 11

KALOŇ EGYPTSKÝ Rousettus aegyptianus Kaloni žijí v koloniích, které čítají na tisíce jedinců. Zajímavostí je jejich orientace pomocí echolokace. Na rozdíl od netopýrů vydávají zvuky pro člověka slyšitelné. Tyto zvuky vznikají rychlým chvěním jazyka. Dle odrazů zvuku (echa) společně se zrakovými vjemy usměrňují svůj let. Kolonie kaloňů se obvykle dělí do skupin, v nichž vládne přísná hierarchie.

Kaloně spolu s dalšími živočichy můžete pozorovat v expozici NOKTUÁRIA, ve které jsou chována zvířata aktivní převážně v noci. Aby bylo pozorování v době aktivity zvířat vůbec možné, je noktuárium založeno na principu obráceného denního režimu. V době návštěvních hodin mají tedy zvířata noc a den jim začíná s nocí panující v realitě.

59

HLODAVCI A JEJICH CHRUP Od většiny ostatních řádů savců odlišují hlodavce čtyři silné řezáky. Jsou to dlouhé zakřivené zuby, které nepřetržitě rostou. Sklovinou jsou kryté pouze z předních stran. Zadní strany pokrývá pouze měkčí zubovina, která se hlodáním opotřebovává a tím se zuby stále ostří.

60

HLODAVCI Rodentia

BOBR EVROPSKÝ Castor fiber

K 6

Za typické znaky bobrů se dají považovat velké zuby nazývané hlodáky. U bobra evropského mají na první pohled patrné sytě oranžové zbarvení. Zploštělý ocas má svůj význam nejen při plavání, ale slouží také jako signalizační zařízení. Plácnutím o hladinu vody vzniká daleko slyšitelný varovný signál. Pod vodou mohou bobři vydržet až 15 minut. BURUNDUK PÁSKOVANÝ Tamias sibiricus

E 11

O atraktivitě burunduků, tzv. zemních veverek, není pochyb. Většinu dne jsou velmi aktivní, pobíhají, skáčou, shromažďují potravu do vyhloubených podzemních nor, které mohou být až 1m hluboké. V přírodě žijí burunduci ve volných koloniích. Mají v nich však svá soukromá teritoria, která si striktně střeží. Narušení hranic znamená mnohdy drsný boj, který může skončit úmrtím jednoho z bojovníků. POLETUŠKA SLOVANSKÁ Pteromys volans

E 11

Své jméno získal tento hlodavec díky osrstěným blanám, jež mu umožňují plachtění ze stromu na strom. K usměrňování pohybu slouží poletušce dlouhý ocas. Na zimu svůj příbytek vystlává mechem, dutinu ve stromě pak v zimním období obývá několik jedinců, kteří se vzájemně zahřívají. 61

62

DIKOBRAZ SRSTNATONOSÝ Hystrix indica

K 6

Mláďata dikobraza se rodí dobře vyvinutá. Jejich ostny jsou zpočátku měkké a po čase se zpevní, aby mohly sloužit pro obranu. Při zastrašování nepřítele se dikobrazi otáčejí zády a chrastí rozvinutými ostny. Při útoku prudce couvnou a ostny, které jsou v jejich pokožce volně, se zabodnou do těla nepřítele. SVIŠŤ BOBAK Marmota bobak

E 11

Svišti žijí v koloniích. Ty se skládají z jednotlivých rodinných skupin, přísně střežících svá teritoria. Součástí svištích obydlí jsou chodby dlouhé až 100 m. V hloubce až 4 m se nachází komůrka vystlaná trávou, kde svišti přespávají a samice zde také přivádí na svět mláďata. TARBÍK EGYPTSKÝ Jaculus jaculus

E 11

Tarbíci jsou velmi dobře přizpůsobeni k životu v pouštních oblastech. Například polštářky na jejich dlouhých nohách jsou osrstěné, aby se mohli pohybovat po rozpáleném písčitém terénu. Skoky dlouhé až 1m je řadí, vzhledem k velikosti těla, mezi velmi dobré skokany. Tarbíci se pohybují pouze po zadních nohách, rovnováhu jim pomáhá udržovat ocas dlouhý až 20 cm.

63

PTÁCI

Aves

Bez okřídlených opeřenců si lze přírodu jen těžko představit. Ptačí svět zahrnuje nespočet druhů různých velikostí. Rozmanité druhy expozičních i volně žijících ptáků můžete pozorovat v celém areálu zooparku. Nahlédněte spolu s námi do jejich světa...

64

VESLONOZÍ

Pelecaniformes

KORMORÁN VELKÝ Phalacrocorax carbo Černí ptáci s výrazně tyrkysovýma očima a žlutým zbarvením okolí zobáku se vyskytují v okolí řek a vodních ploch, které jim poskytují dostatek potravy - ryb. Jsou zdatnými „rybáři“ a pro svou kořist se dokáží i potopit.

I 6

PELIKÁN BÍLÝ Pelecanus onocrotalus Jeho rozpětí křídel dosahuje až 300 cm. Charakteristický je pro něj silný zobák a hrdelní vak. Jídelníček tvoří výhradně ryby, které většinou loví při plavání na hladině. Pelikáni si také často usnadňují lov ryb ve skupinách, kdy je společně nahánějí k mělčině. PELIKÁN KADEŘAVÝ Pelecanus crispus

G 5

G 5

EEP

Vytvářejí početné kolonie. Nejrozsáhlejší z nich se nachází u jezera Mikri Prespa v Řecku. Hnízda staví v podobě velké hromady větví na plovoucích nebo pevných vodních ostrovech.

65

Pelikáni mají velký hrdelní vak, který využívají k nabírání ryb nebo vody k pití. V horkých letních dnech jim slouží jako větrací systém.

66

BRODIVÍ

Ciconiiformes

BUKAČ VELKÝ Botaurus stellaris

M 8

Žije velmi skrytě. Je-li ohrožen, zaujme vzpřímený postoj se zobákem vzhůru a díky svému maskovacímu zbarvení se v přirozeném místě výskytu stává téměř neviditelným. Svou přítomnost prozrazují samci během toku hlubokými zvukovými tóny. BUKÁČEK MALÝ Ixobrychus minutus

I 9

Jedná se o nejmenšího zástupce volavkovitých žijících na území České republiky. Zimní období přečkává v oblasti rovníkové Afriky. Patří mezi silně ohrožené ptáky. Nejčastěji jej lze spatřit v rákosových porostech, ve kterých se velmi obratně pohybuje. ČÁP BÍLÝ Ciconia ciconia

I 5

K typickým zvukovým projevům čápů patří klapání zobákem, které v zooparku může návštěvník často zaslechnout u Kamenného rybníka, kde čápi hnízdí. Tento druh ptáka se řadí mezi tažné druhy. Hejna odlétající koncem léta čítají i na stovky jedinců.

67

Vedle vyhlídky Kamenného rybníka se nachází vzrostlý dub, na jehož vrcholu je čapí hnízdo. Čápy zde můžete pozorovat po celý rok. Mezi hlavní důvody celoročního výskytu v zooparku patří kombinace narušení migrační schopnosti dospělého páru a dostatku potravy. Odchovaná mláďata každoročně odlétají do zimovišť s „divokým“ párem z nedalekých Zaječic.

68

KOLPÍK BÍLÝ Platalea leucorodia

M 8

Pro kolpíky je typický zobák lžícovitého tvaru, pomocí kterého prohmatává bahnité dno mělkých vod. Hejna kolpíků létají v dlouhých řadách nebo vytvářejí formaci ve tvaru V. Při migracích se nechávají unášet teplým proudem vzduchu. IBIS SKALNÍ Geronticus eremita

H 8

EEP

Vzácný brodivý pták z čeledi ibisovitých obýval, podle nálezů fosílií, západní Asii, sever Afriky a jih Evropy již před 1,8 mil. let. Nyní je na pokraji vyhubení. KVAKOŠ NOČNÍ Nycticorax nycticorax Patří mezi nejrozšířenější zástupce volavek. Má vynikající zrak, díky němuž dokáže kořist zaregistrovat i ve tmě. Vědecký název latinského původu znamená v překladu „noční havran“ a zřejmě vznikl na základě jeho výrazného chraptivého hlasu. VOLAVKA RUSOHLAVÁ Bubulcus ibis

M 8

M 8

Na rozdíl od ostatních volavek, které se většinou živí rybami, má odlišný jídelníček a zvláštní způsob lovu potravy. Zaměřuje se především na hmyz, který se soustřeďuje kolem pasoucího se dobytka nebo divoké zvěře. Kromě hmyzu loví také žáby, myši či plazy. Zalétá i na území České republiky, hnízdí zde však jen zřídka. 69

PLAMEŇÁCI

Phoenicopteriformes PLAMEŇÁK RŮŽOVÝ Phoenicopterus ruber roseus Početné skupiny plameňáků obývají rozsáhlé laguny a jezera. Páření předchází hromadný tok. Následné hnízdění probíhá na hliněných stavbách homolovitého tvaru, který samice vytvoří vlastním zobákem.

VRUBOZOBÍ

Anseriformes

I 5

I 6

BERNEŠKA VELKÁ – KANADSKÁ Branta canadensis Původně byla dovezena ze Severní Ameriky pro okrasné účely. Je velmi přizpůsobivá a jen díky jejímu elegantnímu vzhledu jsou jí tolerovány škody, které napáchá například v městských parcích. Její apetit se totiž nevyhýbá ani okrasným rostlinám. 70

BERNEŠKA RUDOKRKÁ Branta ruficollis

M 8

Od roku 2007 patří mezi ohrožené druhy. Hnízdní areál se nachází v chladném podnebí tunder na severu Sibiře. Na zimu migruje směrem do jihovýchodní Evropy. Je hojně chována pro okrasu. ČÍRKA OBECNÁ Anas crecca crecca

M 8

Je nejmenší evropskou plovavou kachnou. Řadí se mezi tažné ptáky, kteří přezimují především v oblasti Středomoří. Patří k nejlepším letcům mezi kachnami. Aktivní je především za soumraku a období kolem poledne obvykle prospí. ČÍRKA MODRÁ Anas querquedula

K 7

Je mnohem vzácnější, než čírka obecná. Na území České republiky hnízdí a také tudy protahuje, ale její počty rychle ubývají se změnami prostředí. Na jaře se běžně vyskytuje ve Středozemí, zimu tráví v Africe. HOHOL SEVERNÍ Bucephala clangula

K 7

Malá potápivá kachna obývá severské vody a zimu přečkává v oblastech s mírnějším klimatem včetně území České republiky.

71

MORČÁK BÍLÝ Mergellus albellus Nejpočetnější hejna se nacházejí v Nizozemsku a v oblasti Baltu. V hejnech se často vyskytují jen jeden nebo dva samci. V zimním šatě je samec jednou z nejpůsobivějších kachen.

K 7

H 5

HUSA TIBETSKÁ Anser indicus Ze stepních jezer náhorních plání střední Asie v nadmořské výšce 4 - 5 tisíc metrů nad mořem se na zimu stahuje do nížinných bažin severní Indie. Na tahu létají ve formaci písmene V a ve vedení se střídají po 4 - 5 minutách. HUSA VELKÁ Anser anser Je jedním z předků husy domácí. Nejraději si pochutnává na zelených částech rostlin. Jelikož nemá příliš dokonalou trávící soustavu, nedokáže živiny z rostlin dostatečně využít. Musí proto spásat značné množství potravy k zajištění životně důležitých látek.

H 5

I 6

HUSICE LIŠČÍ Tadorna tadorna Mezi husicemi se řadí mezi nejmenší druh. Kontrastně zbarvené černobílé tělo doplňuje nápadně červený zobák, na kterém mají samci nápadný hrbol. Samice staví hnízda v podzemních dutinách, nejčastěji v norách, například po liškách. Odtud tedy její název „liščí“.

72

HUSICE REZAVÁ Tadorna ferruginea

I 6

Nápadně zbarvená husice byla chována pro okrasu již ve starém Egyptě a Řecku. Co se týče hnízdění, je poměrně přizpůsobivá. Pro hnízdění využívá skalní rozsedliny, nory, dutiny stromů i opuštěná hnízda dravců. KACHNIČKA MANDARINSKÁ Aix galericulata

i 6

V Číně, kde se nejvíce vyskytují, jsou tyto kachničky symbolem nehynoucí lásky a manželského štěstí. Často se jejich vyobrazení nachází na různých dekoračních předmětech. Díky svému nádhernému zbarvení, které je zejména u samců v době páření velmi výrazné, je většinou chována v parcích pro okrasu. LABUŤ VELKÁ Cygnus olor

H 5

Je rozšířena téměř po celém světě, včetně území České republiky, kde obývá vodní plochy a jejich okolí. Od té doby, kdy lidé přestali tyto ptáky pronásledovat, se jejich stavy zvyšují. Zajímavé jsou jejich milostné hry, kdy samec ovinuje krk kolem krku samice. Samice se následně ponoří pod hladinu tak, že je vidět pouze hlava a krk, poté ji samec oplodní. OSTRALKA ŠTÍHLÁ Anas acuta

I 6

Domovem ostralek jsou severské oblasti. Na zimu migrují do střední a západní Evropy, okolí Středozemního moře nebo až k tropické Africe. Hnízdí na jezerech v nížinách a stepích, ale také v tundře a v horách.

73

74

POLÁK CHOCHOLAČKA Aythya fuligula

I 6

Společným znakem poláků je umění potápění pro potravu. Polák chocholačka je schopen ponoru až do hloubky 5 m, kde jsou mu potravou drobní měkkýši či vodní hmyz. POLÁK MALÝ Aythya nyroca

K 6

Je nejmenším druhem poláka. V důsledku ztráty biotopů je zařazen na seznam ohrožených duhů. Potřebuje hodně prostoru pro svou neustálou aktivitu. Žijí v párech nebo ve skupinkách o velmi malém počtu. ZRZOHLÁVKA RUDOZOBÁ Netta ruffina

I 6

Zrzohlávky často tvoří společná hejna s poláky chocholačkami a poláky velkými na sladkovodních plochách. Pro samce je typické delší peří na hlavě, které jej opticky zvětšuje.

75

DRAVCI

Falconiformes

Dravci jsou ze všech ptačích druhů nejdokonalejšími predátory. Typickým znakem většiny z nich je význačný hák a ostré okraje zobáku. Potrava dravců je výhradně živočišná.

76

MOTÁK POCHOP Circus aeruginosus

E 10

Pochopové preferují otevřenou krajinu a hnízdí vždy v blízkosti vody. Při toku předvádí samci akrobatické kousky, kdy vystoupají vysoko do oblak a pak se snáší dolů za svojí družkou. Na zimu odlétají do jižní Evropy a do Afriky. OREL MOŘSKÝ Haliaeetus albicilla

E 10

EEP

Patří mezi největší evropské dravce. Rozpětí křídel může dosahovat až 2,5 m. Svá hnízda umístěná na stromech využívají opakovaně, i když mohou v různých letech několik hnízd střídat. Každým rokem své hnízdo dostavují. Vznikají tak stavby dosahující až 2 m a několika set kilogramů. Tento způsob je společný i dalším druhům dravců, například následujícímu orlu skalnímu. OREL SKALNÍ Aquila chrysaetos Robustní dravec se při hledání potravy vznáší vysoko nad zemí. Dobrý zrak mu umožňuje spatřit kořist i na velkou vzdálenost. Po ulovení ji většinou porcuje svým mohutným zobákem na vyvýšeném místě.

77

OREL STEPNÍ Aquila nipalensis

E 10

Řadí se mezi středně velké orly s rozpětím křídel do 190 cm. Obývá bezlesé roviny, polopouště a savany. Svá hnízda buduje na vyvýšeninách. Je oblíbeným sokolnickým dravcem. Ve střední Asii je využíván k lovu antilop, lišek a vlků. E 10

ESB

OREL VÝCHODNÍ Haliaeetus pelagicus Jedná se o největšího orla planety. Samice, které jsou většinou větší než samci, může mít rozpětí křídel až 280 cm. Jednou z variant názvu tohoto orla je „kamčatský“. Vychází z místa jeho převážného výskytu, který je právě na Kamčatce. ORLOSUP BRADATÝ Gypaetus barbatus

Hnízdištěm orlosupů jsou skalnaté útesy ve vysokých horách. Stejně jako supi se živí mršinami a mají schopnost rozdrtit i velmi silné kosti. V přírodě plní sanitární úlohu, přezdívá se mu také „čistič alpských lučin“. Díky svému metabolismu a síle žaludečních šťáv je schopen vytěžit všechny proteiny, tuky a minerály ze své speciální potravy - z kostí.

E 10

EEP

ESB

SUP BĚLOHLAVÝ Gryps fulvus Na rozdíl od většiny dravců mají supi dlouhý krk. Důvodem je možnost dosahu dovnitř zdechlin, kterými se živí. Noci tráví na skalních štítech nebo římsách ve skupinách po 30 - 40 jedincích. Nocoviště opouštějí zrána, jakmile se vzduch prohřeje a vytvoří se stoupavé vzdušné proudy, kterých supi využívají pro let a plachtění. 78

HRABAVÍ

Galliformes

H 9

BAŽANT ZLATÝ Chrysolophus pictus Jeho domovinou jsou původně lesy a hornaté oblasti západní Číny. Jako lovný druh byl však vysazen i v řadě jiných zemí. V období námluv k sobě samec láká samici svým hlasem. Následuje svatební tanec, při kterém samec okolo své partnerky krouží, třepetá křídly a předvádí své peří. PÁV KORUNKATÝ Pavo cristatus areál

Pro okrasu je chován již přes 3000 let. Ze své původní domoviny, Indie a Srí Lanky, se rozšířil po celém světě. Samci se ozývají pronikavým křikem. Při procházce zooparkem můžete pávy pozorovat nejčastějji u správní budovy a kolem expozice vlků. H 9

OREBICE RUDÁ Alectoris rufa Její původ spadá do oblasti jižní Francie, Korsiky a Španělska. V současné době je chována v lidské péči a vysazována do volné přírody větší části Evropy.

79

KRÁTKOKŘÍDLÍ

Gruiformes

JEŘÁBI Společnými znaky jeřábů jsou dlouhý krk a nohy. Zvláštností této skupiny je celkové pelichání letek, díky kterému nejsou schopni, po dobu než jim narostou nové, létat. U velkých druhů se tak děje každý druhý rok. Jeřábí anatomie je zajímavá dlouhou, do kličky složenou průdušnicí, která se nachází v dutém hřebeni prsní kosti. Jedná se o rezonanční orgán, díky němuž jsou troubivé hlasy jeřábů daleko slyšitelné. 2

3

5

7

4 6

80

1

1 jazyk spojený s rozdvojenou jazylkou 2 hrtan s epiglotis 3 průdušnice 4 průdušnice stočená v dutém hřebeni prsní kosti 5 plíce 6 hřeben prsní kosti 7 prsní kost

J 6

EEP

JEŘÁB BĚLOŠÍJÍ Grus vipio Patří mezi ohrožené druhy. Přirozená hnízdiště ztrácí v důsledku vysušování mokřadů. Jeho populace ve volné přírodě je odhadována na pouhých 5000 jedinců. JEŘÁB BÍLÝ Grus leucogeranus Lov podél migračních tras a ničení přirozeného prostředí ohrožují populace těchto ptáků. Zejména hnízdiště v nejsevernějších částech Ruska, kde je regenerace krajiny velEEP mi zdlouhavá, jsou velmi snadno narušována. J 6

EEP

JEŘÁB MANDŽUSKÝ Grus japonensis Druhý největší druh jeřába žijícího v oblastech východní Asie je pro místní obyvatele symbolem štěstí a věrnosti. V taoismu je symbolem dlouhověkosti a nesmrtelnosti. Zajímavostí je také červeně zabarvené temeno, které se v případě rozrušení jeřába zbarví do světle červena. I tento jeřáb patří k silně ohroženým druhům. I 5 JEŘÁB PANENSKÝ Anthropoides virgo Patří k nejmenším druhům jeřába a na rozdíl od ostatních druhů jeřábů má zcela opeřenou hlavu. Jeho životním prostředím jsou stepi, je však často vídán i v blízkosti řek, jezer a mokřadů. Zimuje v Africe a v Indii.

81

JEŘÁB POPELAVÝ Grus grus Vyskytuje se i na území České republiky, kde hnízdí přibližně od poloviny dubna. Páry si pro stavbu hnízd vybírají zaplavená místa, rákosiny nebo mokřady s řídkým stromovým porostem. Ve velké oblibě mají rašeliniště. Ve svých teritoriích se zdržují po celé léto i s mláďaty. V září společně odlétají na zimoviště. Když se potom při zpátečním jarním tahu vrátí do místa hnízdění, mláďata se zdržují mimo teritorium dospělého páru, v němž již nejsou trpěni. SLÍPKA MODRÁ Porphyrio porphyrio

M 8

Její tělo zdobí purpurově modré peří. Ačkoliv je její let velmi nemotorný, dokáže zdolat i velké vzdálenosti. Jsou výbornými plavci i přesto, že nemají plovací blány. Často si potravu podává jednou nohou přímo do zobáku, málokdy jí ze země.

BAHŇÁCI

Charadriiformes I 9

DYTÍK ÚHORNÍ Burhinus oedicnemus Nápadné jsou jeho vysoké světlé nohy a sírově žluté oči. Většinou se pohybuje po zemi v přikrčené poloze, často se zastavuje a zůstává nehybně na místě. Je velmi plachý. Ze severněji položených hnízdišť se na zimu přemísťuje do teplejších oblastí.

82

TENKOZOBEC OPAČNÝ Recurvirostra avosetta

K 7

Dlouhokřídlí ptáci dorůstající velikosti vrány se vyskytují v Evropě i v Asii. Jsou částečně tažní, většinou migrují do severní Afriky, avšak například ve Španělsku či v Anglii jsou vídáni celoročně. V České republice lze tenkozobce spatřit v období od dubna do září. Pravidelné hnízdění tohoto druhu bylo zaznamenáno v Českobudějovické pánvi. Charakteristickým znakem je dlouhý, tenký a nahoru zahnutý zobák.

83

MĚKKOZOBÍ

Columbiformes

I 9

HRDLIČKA ČÍNSKÁ Streptopelia chinensis chinensis Od Indie až po jižní Čínu se běžně vyskytuje v blízkosti lidí v příměstských oblastech, parcích, zahradách i v lesích. Žije v párech nebo je součástí různě velkých skupin. HRDLIČKA DIVOKÁ Streptopelia turtur Hnízdí od Evropy až po Sibiř. Na zimu odlétá do středomoří a částečně do Afriky. Je velmi plachá a zahlédnout ji ve volné přírodě je poměrně vzácné. V době hnízdění si svůj hnízdní areál bedlivě střeží a k jedincům vlastního druhu je velmi agresivní.

K 7

I 9

HRDLIČKA SENEGALSKÁ Streptopelia senegalensis Kromě oblasti subsaharské Afriky, kde je nejběžnějším holubovitým ptákem, se vyskytuje také na Kanárských ostrovech a od východního středomoří až po Indii. Podobně jako jiné hrdličky žije v monogamních párech, zřídka ve větších skupinách.

84

PAPOUŠCI

Psittaciformes

ALEXANDR ČERNOHLAVÝ Psittacula himalayana

I 9

Žije v horských lesích od východního Afgánistánu až po severní Indii, Asám a Nepál. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 3800 m nad mořem. I 9

ALEXANDR ČÍNSKÝ Psittacula derbiana Vědecké druhové jméno získal podle Edwarda Stanleye, 13. hraběte z Derby. Obývá horské lesy Číny a Tibetu v nadmořských výškách dosahujících až 4000 m nad mořem. Žije v hejnech a vytváří zde monogamní svazky. Jeho populaci ohrožuje především nezákonný lov.

85

SOVY

Strigiformes E 10

N 6

PUŠTÍK BĚLAVÝ Strix uralensis Nejhojnějším místem výskytu je Sibiř. Na našem území je jeho výskyt velmi vzácný. Je aktivní v noci i ve dne. Při lovu využívá výborného sluchu, díky němuž dokáže ulovit kořist, která je ukrytá pod sněhem. PUŠTÍK OBECNÝ Strix aluco

Nejčastějším místem pro hnízdění jsou dutiny stromů, vzácně hnízda jiných dravců a budovy. S oblibou osidluje také velké ptačí budky. Snůšku, později také mláďata, bedlivě střeží a případné nevítané návštěvníky, včetně velkých zvířat a člověka, je samice schopna napadnout. PUŠTÍK VOUSATÝ Strix nebulosa

E 10

Patří k největším sovám. Obličejová maska je zdola lemována bílými pírky vypadajícími jako knír. Odtud jeho jméno „vousatý“. K životu v chladných podmínkách jej přizpůsobuje schopnost lovu v hlubokých vrstvách sněhu. Dokáže prorazit silnou ledovou krustu, která unese i dospělého člověka. SOVA PÁLENÁ Tyto alba Na území České republiky patří mezi silně ohrožené druhy. V porovnání s jinými druhy sov má rychlejší metabolismus a spořádá tak více potravy, zejména hlodavců. Loví přepadem z vyhlídky či nízkým letem. K lovu často vyhledává okraje silnic s hrubou trávou. 86

H 8

H 9

SOVICE KRAHUJOVÁ Surnia ulula Je aktivní ve dne i v noci. Dokáže ulovit mnohem větší kořist než je ona sama. V letu se podobá jestřábovi. Díky tomu si vysloužila anglický název Northern Hawk Owl (severní jestřábí sova). SOVICE SNĚŽNÍ Nyctea scandiaca

H 8

Nejhojněji se vyskytuje v tundrách a planinách v severní části Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Je přizpůsobena chladným podmínkám. V zimě je aktivní za svítání a za soumraku, v létě je aktivní ve dne. SÝC ROUSNÝ Aegolius funereus

Tato středně velká sova upřednostňuje hluboké lesy. Spatřit ji lze jen velmi vzácně. Aktivní je pouze v noci a její hlasové projevy bývají za klidné noci slyšitelné až do vzdálenosti 3 km. Většinou hnízdí v severovýchodní Evropě, vzácně ve vyšších polohách střední Evropy, na našem území hnízdí hlavně na Šumavě. KULÍŠEK NEJMENŠÍ Glaucidium passerinum Nejmenší druh evropské sovy. Je natolik důvěřivý, že nechá člověka, aby se přiblížil do jeho bezprostřední blízkosti. Pokud se však cítí ohrožen, nezdráhá se napadnout člověka, bez ohledu na svůj malý vzrůst. Největší výskyt kulíšků na našem území je na Šumavě a v Novohradských horách. Spatřit je však lze i v jiných částech České republiky, ovšem jedná se o druh silně ohrožený a zvláště chráněný. 87

88

SÝČEK OBECNÝ Athene noctua Dle vědeckého názvu Athénina sova, nebo-li sova bohyně moudrosti, byla nejběžnějším druhem vyskytujícím se na území České republiky. Dnes je kriticky ohrožena. Loví obvykle za šera, především hraboše. Hnízdí v dutinách stromů. Sýčkové vytvářejí trvalé páry a podobně jako u jiných sov sedí na vajíčkách jen samička a sameček jí obstarává potravu. Úkolem samečka je také hájení teritoria. E 10

VÝR VELKÝ Bubo bubo Je rozšířen téměř po celé Evropě, ve značné části Asie a v severozápadní Africe. Je nočním lovcem v rozsáhlém revíru, který v době hnízdění dosahuje až 15 km v okolí hnízda. Samice výrů jsou těžší než samci a mají větší rozpětí křídel. I 9

VÝREČEK MALÝ Otus scops Druhá nejmenší sova vyskytující se na území České republiky. Její hnízdění je zde vzácností, na zimu odlétá na jih. Je výlučně nočním ptákem, chytá hmyz včetně pavouků.

89

SROSTLOPRSTÍ

Coraciiformes

H 9

MANDELÍK HAJNÍ Coracias garrulus Pestře zbarvený mandelík žije zpravidla osaměle, pouze v jižní Evropě také v koloniích. České jméno získal díky pozici při číhání na kořist, kdy vyhledává vyvýšená místa. Nejčastěji jej lidé pozorovali, jak sedí na postavených „panácích“ nebo-li mandelech.

PĚVCI

Passeriformes

ČÍŽEK LESNÍ Carduelis spinus

I 9

Jedná se o monotypický druh, tzn. že nevytváří žádné poddruhy. Hnízdí především v jehličnatých lesích ve vyšších polohách na rozsáhlém území Evropy. Čížek byl odpradávna vítanou a snadnou kořistí a kromě dnes již nemyslitelného zdroje potravy se stal i oblíbeným ptákem pro chov v kleci. KRASKA ČERVENOZOBÁ Urocissa erythrorhyncha Domovem krasek je rozsáhlé území táhnoucí se od Himalájí přes Čínu až po Vietnam. Patří mezi výrazně hlučné druhy. Její hlasový repertoár je velmi pestrý, dokáže se projevit i jako imitátor. Ve své domovině plní funkci jako naše sojka, tzn. že při spatření šelmy se ozývá hlasitým křikem.

90

I 9

STRAKA MODRÁ Cyanopica cyana

I 9

Podobá se strace obecné, je však menší, štíhlejší a její zbarvení je odlišné zejména díky modré barvě na křídlech a ocasu. Vyskytuje se ve dvou oddělených populacích. Jedna se nachází na území Evropy a druhá na území Asie.

Příroda v zooparku poskytuje útočiště celé řadě volně žijících ptáků. Patří sem například brhlík lesní (Sita europea), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), žluna zelená (Picus viridis), lejsek šedý (Muscicapa striata) nebo strakapoud velký (Dendrocopos major).

91

PLAZI Reptilia

Plazi jsou obdivuhodní živočichové. Kromě Antarktidy mají své zástupce na všech kontinentech. Jejich oblíbeným prostředím jsou tropické a subtropické oblasti. Patří ke studenokrevným živočichům, kteří nemohou vyvíjet teplo vlastním organismem. Jejich těla jsou pokryta tuhými rohovitými šupinami nebo štíty. Mláďata se líhnou z vajec. B 9

ŽELVY

Chelonia

ŽELVA BAHENNÍ Emys orbicularis Nejčastěji se vyskytuje ve stojatých slepých ramenech řek a v rybnících. V zimním období (zhruba od října do dubna) hybernuje u dna zahrabána do bahna. Samice jsou přibližně o jednu třetinu větší než samci. Krunýř je tmavý se žlutými skvrnkami. ŽELVA STEPNÍ ČTYŘPRSTÁ Testudo horsfieldii kazachstanica

B 9

Bývá nazývána též želvou stepní. Obývá aridní krajinu s částečně kamenitým územím, ale i hlinitým povrchem. Silné drápy a plochý krunýř jí umožňují hloubit až 2 m nory, které slouží jako bezpečný úkryt před predátory i nestálým teplotním podmínkám. B 9

ŽELVA ZELENAVÁ Testudo hermanni Preferuje volné stepní krajiny zarostlé keři se spoustou kamení, které jí poskytují úkryt.

92

ŠUPINATÍ

Squamata

AGAMA HARDÚN Laudakia stellio

B 9

Typické jsou pro ni ostré šupiny umístěné po stranách hlavy. Dosahuje maximální délky okolo 35 cm. Oblíbenými místy jsou skalnaté oblasti, kamenité zídky a olivové porosty. Jedná se o teplomilný druh. BLAVOR ŽLUTÝ Pseudopus apodus

B 9

Je největším druhem slepýše. Šupiny blavora jsou uspořádané v kroužcích. Na rozdíl od hadů má oči chráněné očními víčky, a proto může mrkat. Potravu, převážně hmyz, hledá na zemi, dokáže však i poměrně obratně šplhat. CHAMELEON JEMENSKÝ Chamaeleo calyptratus

B 9

Pozoruhodná je schopnost měnit barvy, což je zapříčiněno snahou splynout s okolím, ale také pocity zvířete. Spektrum barev má každý jedinec pevně dané. Zajímavostí jsou také oči, kterými je schopen spatřit kořist na velkou vzdálenost a zároveň zvládne každé oko vytáčet v jednom okamžiku na dva různé cíle. V přírodě vyhledává místa suchá s křovinatými porosty a většinu času tráví ve větvích.

93

JEŠTĚRKA PAVÍ Timon pater

B 9

Zástupci rodu Timon patří mezi jedny z největších ještěrek. Výskyt ještěrek pavích byl zaznamenán v n. výšce až 2000 m. Přednost však dávají suchým a kamenitým místům. Mláďata mají hnědou barvu, do zelena se přebarví zhruba po dvou měsících. JEŠTĚRKA PERLOVÁ Timon lepidus

B 9

Vyhledává suché křovinaté stráně a k úkrytu volí vykotlané stromy či nory hlodavců. Dokáže rychle běhat, obratně šplhat po stromech, dokonce i skákat. Má silné drápy a čelisti, kterými při obraně dokáže způsobit citelné škrábance a kousnutí i člověku. Ze souboje s kočkami nebo psy vychází nezřídka jako vítěz. SCINK VÁLCOVITÝ Chalcides ocellatus

B 9

Bývá čilý po celý den. Svou potravu většinou loví u kořenů stromů. Většinou loví hmyz nebo drobné ještěrky. Obecně mají živočichové z čeledi ještěrů sklon k redukci končetin, avšak u scinků je obzvláště výrazný. Scinkovití se vyskytují v cca 800 druzích. Některé druhy při rozmnožování kladou vejce, někteří jsou (jako například scink válcovitý) živorodí. ŠTÍHLOVKA PODKOVNÍ Hemorrhois hippocrepis

B 9

Své jméno získala tato užovka podle podkovité kresby na týlu. Vyhledává pustá místa s dostatkem slunečního svitu. Při kousnutí vylučuje toxin, který však pro zdravého člověka nepředstavuje nebezpečí. 94

TRNOREP SKALNÍ Uromastyx acanthinura

B 9

Svůj krátký, silný a šupinami opancéřovaný ocas používá k uzavírání vstupu do své nory, aby odstrašil případné nezvané návštěvníky. Používá jej také jako obušek a v případě akutní obrany nepřítele kouše. UŽOVKA AMURSKÁ Elaphe schrencki

B 9

Velmi dobře šplhá po stromech a keřích, kde loví malé ptáky, značnou část potravy tvoří také ptačí vejce. Je oblíbeným plazem pro chov zejména díky své klidné povaze a je vhodná pro začínající teraristy. UŽOVKA HLADKÁ Coronella austriaca

B 9

Své jméno získala díky tomu, že její šupiny jsou na rozdíl od užovek rodu Natrix hladké. Jako jediná užovka svého druhu rodí živá mláďata. Při ohrožení vypouští zapáchající tekutinu z kloaky a zuřivě kouše. UŽOVKA STROMOVÁ Zamenis longissimus

B 9

Jedná se o nejvzácnějšího, nejohroženějšího a zároveň nejdelšího hada, který se vyskytuje na území České republiky. Navzdory svému názvu zpravidla nežije na stromech, ale vyhledává kamenité stráně s porosty keřů, okraje pastvin či lesní průseky s možností bezpečného úkrytu. Tento had je také známý ze znaku lékařů a lékárníků.

95

UŽOVKA ŽEBŘÍČKOVÁ Rhinechis scalaris

B 9

Silný, nejedovatý, ale značně kousavý had. Ačkoli jde o zemní druh, dokáže i dobře šplhat. Má zřetelné tmavé podélné pruhy, u mladých jedinců se vyskytují pruhy příčné, tvořící tvar písmene H. ZMIJE OBECNÁ Vipera berus

B 9

Jediný druh jedovatého hada vyskytující se na území České republiky. Je velmi odolná vůči chladnému počasí. Ze všech evropských druhů hadů je rozšířena nejdále na sever. ZMIJE RŮŽKATÁ Vipera ammodytes

B 9

Patří mezi nejjedovatější evropské hady. Účinek jedu je téměř okamžitý. S uštknutím však váhá, odhodlává se k němu jen v krajním případě. Samotné pojmenování je odvozeno od typického růžku na špičce čenichu.

OBOJŽIVELNÍCI

Amphibia

B 9

KUŇKA VÝCHODNÍ Bombina orientalis Před predátory chrání kuňky výstražné zbarvení na břiše, vylučuje také kožní sekret obsahující jedovaté toxiny, které dráždí sliznici a oči případného nepřítele. 96

Svět plazů a obojživelníků je soustředěn do expozic v objektu terárií.

Vzdělávací a zážitkové programy nabízejí možnost bezprostředního setkání s chovanými druhy a poutavý odborný výklad.

97

RYBY

Osteichthyes

Při vstupu do zooparku jsou v chodbě mezi noktuáriem a restaurací Tajga umístěna akvária s několika druhy sladkovodních ryb. K vidění je zde například slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus), jelec jesen (Leuciscus idus), střevlička východní (Pseudorasbora parva), či lín obecný (Tinca tinca).

98

BEZOBRATLÍ

Invertebrata

Stálá expozice bezobratlých je součástí noktuárií. Pozorovat zde můžete zástupce pavoukovců, pokoutníka stájového (Tegenaria ferruginea) a jeho velké pavučinové sítě zakončené pavučinovou rourkou, v níž tráví většinu času. Dalším zástupcem pavoukovců je štír kýlnatý (Euscorpius tergestinus), který se ještě v 80. letech minulého století vyskytoval i na území ČR. Pozoruhodnou vlastností štírů je jejich schopnost „svítit“ v ultrafialovém záření určité vlnové délky. V expozici noktuárií je umístěno speciální osvětlení, aby „svítící“ štíři byli lépe pozorovatelní. K nejpočetnějším skupinám hmyzu patří mravenci. Tři malá insektária dávají možnost nahlédnout do života kolonie mravenců rodu Myrmica. V areálu zooparku najdete také tři hmyzí domečky. Ty poskytují útočiště nejrůznějším druhům blanokřídlých. Nejčastěji se zde setkáte s drobnými kutilkami rodu Trypoxylon a jejich parazity - zlatěnkami Trichrys cyanea. Především v jarním období zde hnízdí samotářské včely rodu Osmia. 99

SERVIS A SLUŽBY LOKÁLKA AMÁLKA Nejen nejmenší návštěvníky potěší projížďka mašinkou po areálu expoziční části.

SAFARI EXPRES Část zvanou Eurosafari je možné navštívit pouze při jízdě Safari expresem. Ocitnout se tak můžete tváří v tvář divokým zvířatům, která třiceti hektarový areál obývají (viz str. 13).

PŘEDSTAVUJEME NAŠE ZVÍŘATA Od dubna do září se u expozic tuleňů kuželozubých, medvědů hnědých, makaků magotů a v průchozí voliéře vodních ptáků můžete dozvědět zajímavé informace o jednotlivých druzích zvířat. U tuleňů je navíc výklad spojen s krmením. Rybami mohou tuleně krmit i samotní návštěvníci.

100

RESTAURACE A KIOSKY Nabídku jídla, pití a také příjemného posezení nabízejí restaurace. Mezi expozicemi se nachází síť kiosků s rychlým občerstvením a suvenýry.

DĚTI V ZOO Zpestření procházky mezi zvířaty nabízí nejmenším návštěvníkům celá řada prolézaček, skluzavek a houpaček, které jsou rozmístěny po areálu. K lákavým atrakcím patří lanové centrum a Dětská zoo.

101

Zábavnou formou poznávání přírody jsou naučné prvky.

Informační panely poskytují zajímavosti ze zvířecí i rostlinné říše. Knihy umístěné na pařezech a malé dřevěné domečky přibližují svět hmyzu, který je nedílnou součástí areálu zooparku.

102

U dětí jsou velmi oblíbené jízdy na koních a ponících. Tuto možnost nabízí Pony rodeo.

Doprovodné akce, které se v zoo konají, jsou zaměřené především na dětské návštěvníky.

103

OTEVŘENO 365 DNÍ V ROCE 104

ROK V ZOO

105

JARO

Říše květin a zvířat v opojení, které je patrné na každém kroku, vytváří jedinečnou jarní atmosféru. Za doprovodu prvních hřejivých paprsků se procházka po zoo přímo nabízí.

Jaro je obdobím nejvyššího počtu přírůstků. Nejvíce mláďat můžete pozorovat zejména v expozici domácích zvířat.

106

LÉTO

Slunce a teplé počasí si zvířata užívají plnými doušky. Mláďata odrůstají a jejich roztomilé dovádění je radost pozorovat. Nejnavštěvovanější období nabízí možnost nejen pozorovat zvířata v jejich nejaktivnějším období, ale také řadu doprovodných služeb pro návštěvníky. Například jízdy Safari expresem se uskutečňují i ve večerních hodinách.

107

PODZIM

Zoopark v barvách podzimu je vzhledem k převažujícímu listnatému porostu okouzlující podívanou. Zážitek je umocněn, když se v barevném prostředí naskytne pohled na jelena v plné kráse.

108

ZIMA

I zimní období má v zooparku své kouzlo. Většina druhů zvířat pochází z oblastí, kde je zima běžná a jsou těmto podmínkám přizpůsobena. Některé druhy zvířat jsou dokonce aktivnější než v letním období. Jedním z nich je rosomák.

109

NEVŠEDNÍ ZÁŽITKY

OSLAVA NAROZENIN V ZOO Zábavu při oslavách narozenin zajistíme pro děti i dospělé. Na programu je setkání se zvířaty a spousta soutěží a her. Zkuste překvapit své blízké, kamarády či přátele a objednejte oslavu v zoo.

110

HLEDÁTE MÍSTO PRO VAŠI SVATBU? V unikátním přírodním prostředí Podkrušnohorského zooparku Chomutov je spousta krásných míst. Ve 112 hektarovém areálu naleznete malebná zákoutí od kaštanového sadu ze 17. století přes Kamenný rybník až po areál Staré Vsi. Možnosti jsou takřka neomezené. Stačí si jen vybrat. Rádi se postaráme o vše ostatní.

SVEZTE SE KOČÁREM Jízda kočárem taženým koňmi může být nevšedním zážitkem nejen při příležitosti svatby, ale i jiných mimořádných událostí.

Více informací o nevšedních zážitcích naleznete na www.zoopark.cz v sekci Návštěvnický servis.

111

www.zoopark.cz Na adrese www.zoopark.cz naleznete aktuální informace o programech doprovodných akcí, novinkách kolem zvířat, stejně jako obecné informace o vstupném, otevírací době a o druzích chovaných zvířat, včetně fotogalerie a mnoho dalšího.

Na hlavní stránce webu jsou přehledně vypsány jednotlivé sekce, v nichž naleznete podrobnosti k danému tématu.

Naleznete nás také na sociální síti Facebook.com, kde kromě nastávajících událostí zveřejňujeme fotografie z uplynulých akcí či vytváříme fotogalerie s nově narozenými mláďaty. Přesvědčte se sami a staňte se našimi přáteli.

112

113

SUVENÝRY

Obchůdek se suvenýry nabízí široký sortiment upomínkových předmětů se zoo-tématikou. Vybrané předměty naleznete také na www.zoopark.cz v sekci Návštěvnický servis/ Zooshop.

114

CHCETE POMOCI? ADOPCE ZVÍŘAT Máte svého zvířecího oblíbence? Využijte možnosti připojit se k těm, kterým osudy „němých tváří“ nejsou lhostejné. Staňte se adoptivním rodičem. Na stránkách www.zoopark.cz v sekci Adopce a sponzoring naleznete seznam zvířat a finanční částky, za které je možné jednotlivé druhy adoptovat.

SPONZORING Rádi byste přispěli na chov a výživu Vašeho oblíbeného zvířete a nechcete si vybírat ze seznamu s pevně stanovenými částkami? Staňte se sponzorem. I malých finančních obnosů si velice vážíme. V případě zájmu o adopci či sponzoring jsou na stránkách www.zoopark.cz k dispozici elektronické formuláře, které můžete snadno vyplnit a odeslat. V případě, že byste raději jednali osobně, jsme Vám k dispozici ve správní budově zooparku, v oddělení sekretariátu. Pro urychlení jednání doporučujeme sjednání schůzky předem na tel. čísle 474 624 412. Chcete-li přispět na chov zvířat v zooparku a podpořit projekt záchrany ohrožených druhů nejjednodušším způsobem, zašlete dárcovskou sms. Stačí jen zaslat SMS ve tvaru

DMS PZOO na telefonní číslo

87 777

Cena DMS je 30,- Kč. Zoopark získá 27,- Kč. PODROBNĚJŠÍ INFORMACE NALEZNETE NA

www.zoopark.cz

115

TĚŠÍME SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU!

116

116

118

119

120

120

Zřizovatelem Podkrušnohorského zooparku Chomutov, p. o. je

STATUTÁRNÍ MĚSTO CHOMUTOV

V CHOMUTOVĚ SE S HISTORIÍ POTKÁTE NA KAŽDÉM KROKU Většina turistů mířících do Chomutova ví, že toto město na úpatí Krušných hor láká milovníky přírody či sportovce mnohými přírodními krásami a unikáty, jakými je Kamencové jezero či Bezručovo údolí. O to překvapivější bývá zjištění, že pokud zavítají do centra města, potkají se s paní historií doslova na každém kroku. Historické centrum města je totiž přes 20 let památkovou zónou skýtající mnoho krás. Jádro si zachovalo středověký půdorys, typický pro tržní město a celé náměstí 1. máje je zajímavé především měšťanskými domy s podloubím se zachovalými pozdně gotickými sklípkovými klenbami. Nejcennější památkou je kostel sv. Kateřiny. Byl postaven u komendy řádu německých rytířů v polovině 13. století, čímž je jedním z nejstarších raně gotických kostelů ve střední Evropě. Roku 2000 byl kostel po více než 200 letech znovu otevřen pro veřejnost. Konají se zde výstavy a koncerty a je možné jej navštívit také v rámci prohlídky expozice oblastního muzea. Přilehlá komenda byla za vlády Veitmílů přestavěna na renesanční zámek a po roce 1605 na radnici, která svému účelu slouží dodnes. 121

Ta v sobě skrývá unikátní klenotnici s renesanční malbou zpodobňující Tobiášovu legendu. Dominantou severní strany náměstí je městská věž, která se tyčí nad městem a je z ní nádherný výhled. Byla několikrát přestavěna, naposledy v roce 1874 v novogotickém stylu. Věž přiléhá k děkanskému gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Nejvýraznější stavbou jižní strany náměstí je dvouvěžový raně barokní kostel sv. Ignáce, postavený italským architektem Carlem Luragem. Kostel je součástí rozsáhlého komplexu budov bývalého jezuitského areálu. Výstavbu areálu inicioval Jiří Popel z Lobkovic, nejvyšší purkrabí Království českého. Kromě již zmiňovaného kostela se areál skládá z budovy Špejcharu, v současnosti městské galerie, dále z renesančního arkádového nádvoří, z budovy bývalé jezuitské koleje, kde nyní sídlí knihovna a budovy jezuitského gymnázia, kterou obývá Oblastní muzeum. Pro každého, kdo by si historické centrum Chomutova chtěl se zájmem projít, je na turistickém webu www.eChomutov.cz připraven ke stažení audioprůvodce ve formátu mp3, případně jsou přehrávače k zapůjčení v městském informačním centru, které sídlí v ulici U Městských mlýnů.

Spolupráce mezi Podkrušnohorským zooparkem a statutárním městem Chomutov spočívá mimo jiné v propojení doprovodných akcí. Každoročně se týká zejména tradičních svátků.

122

Podkrušnohorský zoopark Chomutov, p. o.

Přemyslova 259, 430 01 Chomutov, Česká republika Tel.: +420 474 624 412 E-mail: [email protected] www.zoopark.cz

Na tvorbě publikace se podílel kolektiv zaměstnanců PZOO, použité fotografie pocházejí z archivu PZOO.

SPOLUFINANCOVÁNO Z EVROPSKÉHO FONDU PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ

INVESTICE DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI