Pod pojmem lidská výživa rozumíme zajištění živin potřebných pro udržení:

Úvod „Dělená strava, zaručený recept jak natrvalo zhubnout!“ „Dieta podle

krevních skupin vám pomůže cítit se lépe, účinnost zaručena!“ „Makrobiotika, nový způsob duševní a fyzické rovnováhy!“

Tato hesla a jim podobná jsou používána dnes a denně jako lákadla na

nový, zdravější a harmonický způsob života. Jsou ale tato tvrzení pravdivá? Mohou opravdu prospět našemu zdraví? Jak vlastně fungují?

Těmito otázkami se zabývám ve své práci, kde provádím srovnání

vybraných populárních diet a výživových směrů. V úvodu jsou uvedeny základní

pojmy používané v oblasti výživy, které považuji za důležité pro jednoznačné vymezení pojmů v práci samotné.

Dále je uveden chronologický vývoj výživy člověka v jeho jednotlivých

etapách, ve kterém je uveden způsob výživy, dostupnost potravin, skladba potravy aj.

Hlavní částí práce je potom porovnávání vybraných diet na základě

literární rešerše. U každé diety nebo výživového směru je uveden princip, případně filozofický základ dané diety, směru. Následuje zhodnocení jejich výhod, nevýhod, nutričních nedostatků a jejich případných rizik.

V příloze jsou uvedeny výsledky partikulární komparace dělené stravy

pomocí softwarového nutričního programu NutriDan. Jsou zde srovnány

jednotlivé poměry zastoupení základních živin v této dietě s výživovými doporučeními podle EU.

6

1 ZÁKLADNÍ POJMY 1.1 Lidská výživa Pod pojmem lidská výživa rozumíme zajištění živin potřebných pro

udržení: •

životní aktivity (plná výkonnost všech životních a pracovních funkcí.

Někteří moderní extremisté doporučují taková omezení výživy, že sice stačí k životu, ale ne k aktivitám typickým pro evropskou civilizaci. Takové omezení příjmu potravy sice může prodloužit život, ale sníží jeho kvalitu)

•

zdraví (výživa by měla sloužit minimálně k udržení stávajícího

•

růstu (týká se dětí a mladistvých, u dospělých přichází k úvahu jen

zdravotního stavu, lépe k podpoře zdraví)

soustavná obměna tkání, regenerace po těžkých operacích nebo případný nárůst svalové hmoty)

•

rozmnožování

spermatogeneze)

(růst

plodu

v těle

matky

a

výživa

při

kojení,

Pojem výživa má dvě hlediska. Rozumíme pod ním: • •

zajišťování materiálních a funkčních nároků organismů

proces vedoucí k požadovanému výsledku (hlavně konzum potravy, včetně psychologických a sociologických souvislostí)

Tyto dva významy by se neměli zaměňovat, ale měly by být dobře

rozlišovány.

V oblasti, kdy pod pojmem výživa rozumíme hlavně uspokojování

materiálních potřeb organismu, jde o tyto procesy: •

dodávání energie, kterou potřebujeme pro získávání tepla (důležité u

teplokrevných organismů) a pro průběh různých životních procesů (metabolismus, vlastní funkce orgánů, myšlení, rozmnožování aj.) 7

•

dodávání hmoty (chemického materiálu pro výstavbu těla), kterou potřebujeme pro:

− obnovu organismu (i organismus dospělých není neměnný, ale v poměrně krátkých intervalech se téměř zcela obnovuje)

− výstavbu tkání (u rostoucích organismů, ale např. i růst svaloviny při tréninku sportovců)

− tvorbu nových organismů (vajíček a spermatozií a růst plodu v těle matky)

− pro ochranu organismu před nepříznivým prostředím (pro tyto účely je často zapotřebí daleko větší koncentrace vitaminů a jiných biologicky aktivních látek, než stačí pro růst nebo obnovu tkání)

1.2 Potrava Potrava jsou všechny materiály, které se mohou použít k výživě lidí.

Zemědělské produkty i přírodní nepěstěné rostliny nebo divoká zvířata mohou být

potravinářskými surovinami, a tím se přímo nebo nepřímo stávají potravou. Pokud potrava slouží k výživě lidí, označuje se jako poživatina, pokud slouží k výživě zvířat, jde o krmivo.

1.3 Poživatiny Poživatiny jsou materiály sloužící jako potrava pro výživu lidí. Patří k nim

potraviny, nápoje, pochutiny a lahůdky. Zákon o potravinách pojem poživatiny již nezná. Pro praxi je ale užitečné pojmy poživatina a potravina rozlišovat.

Potraviny jsou poživatiny, jejichž hlavní funkcí je dodávání energie a živin

organismu. Do této kategorie, která představuje hmotnostně nejvýznamnější

složku stravy, patří většina poživatin. Vedlejší funkcí potravin je funkce

psychosociální. V pojmu potravina není vyjádřen požadavek na senzorickou jakost, tedy ani chuť, vůni a vzhled. Platí ale, že i potraviny a pokrmy z nich

8

připravené musí mít alespoň průměrnou (lépe vyšší) senzorickou jakost, aby spotřebitel byl ochoten je konzumovat a živiny v nich obsažené mohl jeho organismus dobře využít. Pochutiny jsou

poživatiny, které se konzumují spíše pro naplnění

psychických potřeb. Člověkem jsou vyhledávány proto, že mají žádanou vysokou senzorickou hodnotu nebo tuto hodnotu dodávají potravinám (např. koření nebo

sůl) nebo proto, že mají povzbudivé (osvěžující) účinky (např. káva nebo čaj). Pochutiny jsou však jako zdroj živin zpravidla téměř zanedbatelné. Taktéž nápoje jsou většinou zařazeny do samostatné skupiny poživatin. Jsou to takové poživatiny, které slouží k uhašení žízně (zásobení organismu vodou).

Mezi potravinami a pochutinami tvoří přechodnou skupinu lahůdky. Jsou

to poživatiny, které jsou konzumovány taktéž především pro svou vysokou senzorickou hodnotu, ale na rozdíl od pochutin mají ještě značnou výživovou

hodnotu a obsahují energii. Do této kategorie patří např. čokoláda nebo jiné sladkosti a výrobky studené kuchyně.

1.4 Strava Pojmem strava se označuje vše, co člověk sní za den (týden, měsíc nebo

rok či jinou definovanou

dobu). Na rozdíl od potravy (vše, co je možno

konzumovat pro účely výživy) je tedy strava to, co člověk skutečně v určitém intervalu zkonzumuje. Pojmy strava a potrava se také často zaměňují.

Strava se v mezinárodní terminologii označuje jako dieta. Tyto pojmy mají

tedy stejný význam. V hovorovém jazyce se pod pojmem dieta zpravidla rozumí

léčebná dieta (tedy strava osob nemocných určitou chorobou nebo usilujících o snížení své tělesné hmotnosti).

Stravovací režim je způsob stravování během dne nebo jiného časového

intervalu. Zahrnuje množství poživatin zkonzumované při jednotlivých jídlech, skladbu jídel a rytmus jejich požívání. [8]

9

2 HISTORICKÝ VÝVOJ SLOŽENÍ LIDSKÉ STRAVY 2.1 Výživa předchůdců člověka

Z hlediska své anatomie patří člověk mezi primáty. Ti se vyvinuli

z předchůdců společné s primitivními hmyzožravci, a byli od počátku celkově málo specializovaní. To se týkalo i jejich stravy. Na počátku se patrně živili

hmyzem a jinými drobnými živočichy, snad i do určité míry rostlinnými produkty, např. ořechy. S nárůstem jejich tělesné hmotnosti se začali orientovat i na jinou stravu. Byli typickými všežravci, kteří se živili těmi živočichy, které se jim podařilo chytit.

Po příchodu člověka rozumného neboli Homo sapiens na evropský

kontinent, kde tehdy nastala doba ledová, byla rostlinná potrava přístupná jen v omezeném množství, takže se člověk více zaměřil na lov zvířat. Nejvhodnější kořistí byla velká zvířata, jako mamuti, různí sudokopytníci a nosorožci.

2.2 Výživa člověka v pravěku Postupně dnešní člověk Homo sapiens vytlačil své primitivnější

předchůdce a ovládl Evropu, Afriku a Asii. Převrat v jeho výživě nastal zavedením zemědělství a pastevectví, které charakterizují mladší dobu kamennou

(neolit). Zemědělství umožnilo pěstování obilnin a luštěnin, které člověk ve starší době kamenné pro malou hmotnost zrn a rozptýlený výskyt jedl jen příležitostně a v malé míře.

Další vymožeností, zajišťující pravidelný přísun potravy, byl chov zvířat

(skotu, ovcí a koz, mimo Evropu i velbloudů, buvolů a lam). To umožnilo nejen zásobování masem ale také získávání mléka, které doposud člověk pil jen

v kojeneckém věku, a které se pak stalo v neolitu významnou složkou stravy i

dospělé populace. Zemědělství umožnilo podstatné zvýšení hustoty obyvatelstva. Pravidelnější stravování zlepšilo výživovou situaci a tím i zdravotní stav lidí.

10

2.3 Výživa lidstva ve starověku Pro starověké národy v prostoru Středomoří byly na přelomu letopočtu

typickým základem stravy potraviny rostlinného původu (pšenice, ječmen,

luštěniny, zelenina, ovoce, olivový olej, víno), v menší míře ryby, kdežto maso zvířat bylo vzácnější a spíše výsadou vládnoucích nebo majetnějších vrstev.

Jiná situace byla ve střední Evropě, kde přetrvával pospolitý způsob

života. Převahu zde ve stravě tvořili obiloviny, hlavně žito a špalda, luštěniny

(hrách, cizrna, bob), zelenina (zelí, cibule) a okopaniny (řepa). Rozšířené bylo včelařství. Chov skotu, ovcí a prasat doplňoval stravu o živočišné produkty,

hlavně mléko a sýry. Většina pozemků se obdělávala, ale zato poskytovala

zvěřinu a ryby, které byly významným doplňkem stravy, podobně jako zpěvné ptactvo. Na našem území se příliš nedařilo ovocným stromům, takže hlavním

zdrojem vitaminu C byla zelenina. Z nápojů byla významná medovina a pivo, ovšem značně odlišné od toho, které se pije dnes.

2.4 Výživa za feudalismu Od počátku 2. tisíciletí se postupně vytvářel rozdíl mezi vládnoucími

vrstvami a poddanými. Pro šlechtice a bohaté měšťany byl typický dostatek až nadbytek potravy, vysoký podíl masa (zvláště zvěřiny) a poměrně značná konzumace alkoholických nápojů (piva, medoviny a vína). Pokrmy se hojně kořenily, aby se zakryl pach dlouho skladovaného masa.

Chudé vrstvy obyvatelstva se živily převážně rostlinnou stravou, nejčastěji

kaší nebo černým kyselým chlebem, který byl ovšem vzácnější a pekl se obvykle

jednou týdně. Buchty a jiné sladké pečivo se jedly jen o svátcích. Z potravin živočišného původu bylo důležité mléko, kyselé mléko a kyselé sýry, které byly hlavním zdrojem bílkovin. Maso se jedlo jen o svátcích. Častá byla neúroda, kdy chudina trpěla hladem.

11

2.5 Výživa v době osvícenství a na počátku rozvoje kapitalismu Výživa se u nás podstatně zlepšila v 18. století, zvláště v jeho druhé

polovině. Přispěl k tomu jednak pokrok v agrotechnice, jednak zavedení nových plodin z Ameriky, zvláště brambor, které obohatily náš jídelníček a znamenaly

také konec hladomorů. Velký počet pokrmů z brambor svědčil o významu této plodiny a její oblibě. Pomaleji k nám pronikaly jiné plodiny jako rajčata, okurky,

paprika a kukuřice. Životní úroveň postupně stoupala i na venkově kde se stávalo méně vzácným maso a jiné dražší potraviny. Rostla spotřeba cukru a i na venkov

pronikali tzv. koloniální plodiny dovážené ze zámoří, například fíky, datle a

mandle. Rozšířila se také káva a lihoviny (režná, slivovice, jalovcová) a kouření

tabáku. Čaj se k nám dostal až později. Káva byla drahá, a proto vznikly náhražky, například cikorka (z čekanky) a praženého obilí.

Strava městské chudiny byla horší než strava chudých venkovanů. Byla

jednotvárná, chudá na energii, bílkoviny a vitaminy, protože chybělo ovoce a

zelenina. Maso bylo vzácné a ani mléka nebyl dostatek. Rozšířený však byl alkoholismus.

2.6 Výživa u nás ve 20. století 2.6.1 Výživa do roku 1990

20. století přineslo další vzestup životní úrovně. Typické je pro ně

postupné pronikání české národní kuchyně i do méně zámožných vrstev a

ovlivnění každodenní městské stravy českou lidovou stravou. Naše stravování také stále více ovlivňovaly zahraniční kuchyně, hlavně uherská, francouzská a obecně středomořská.

Za první světové války bylo zásobování potravinami špatně organizováno

a obyvatelstvo hladovělo. Po válce se vrátil stravovací režim do starých kolejí, ale stále více se mezi městským obyvatelstvem stíral rozdíl mezi naší a obecně

12

evropskou kuchyní. Za druhé světové války nebyl také dostatek potravin, ale díky

zavedení lístkového (přídělového) systému netrpělo obyvatelstvo hladem. Po válce se opět postupně zlepšovalo zásobování a výživa.

Po nastolení komunisty kontrolované vlády v roce 1948 chtěly vládnoucí

kruhy získat přízeň voličů, a proto se snažily zlepšit zásobování trhu levnými

potravinami. Braly proto zřetel spíše na kvantitu než kvalitu potravin a hlásaly heslo plný stůl. Vzhledem k nepříznivé devizové situaci se stát snažil o autarkii

(soběstačnost). Dovoz potravin se omezil na minimum a realizoval se pouze při svátečních příležitostech.

Nejrychleji se dařilo zvýšit produkci pšenice, zatímco výroba ostatních,

méně výnosných obilovin se omezila. Pěstování luštěnin se nepodporovalo, protože nešlo o významnou a atraktivní komoditu. Rychle také stoupla spotřeba cukru. Rozšířil se konzum sladkostí a jemného pečiva a rostla spotřeba vajec, protože se snadno zvýšil stav nosnic. Dále rostla spotřeba tuku. Šlo hlavně o máslo a sádlo, spotřeba rostlinných tuků stoupala jen pomalu.

Pokud jde o maso, zvyšovala se hlavně spotřeba vepřového, protože se

snadněji zvýší stav prasat než skotu. Aby byla produkce co největší, určila se

vysoká porážková hmotnost, takže maso bylo velmi tučné. Spotřeba ryb se nepodporovala, protože by se mořské ryby musely dovážet a domácí sladkovodní

ryby byly cenným exportním artiklem. Omezil se také chov hrabavé drůbeže a vzhledem k vysokým nákladům klesal chov vodní drůbeže.

Vzrostlo pití alkoholu. Spotřeba mléka rostla pomaleji a brzo začala

stagnovat, a to i přes velké státní dotace. Nepodporovala se ani výroba ovoce a zeleniny, v dostatečném množství se dovážely citrony, aby se zabezpečil příjem

vitaminu C v zimním období. Úbytek produkce kyselého zelí částečně kompenzoval přírůstek spotřeby jiných druhů zeleniny.

Na počátku 70. let dosáhla již spotřeba výrobků z obilovin, tuku, cukru,

masa a mléka takové výše, že její další nárůst byl jen pomalý. V 80. letech se začal podporovat chov skotu. Nedostatečný zájem o konzumní mléko vedl

k zavádění fermentovaných mléčných výrobků, hlavně jogurtů. Výroba hotových pokrmů se nerozvíjela, protože byla investičně příliš náročná.

13

Výsledkem

uvedeného

vývoje

spotřeby

byla

výživová

situace

charakteristická vysokým příjmem energie, tuku celkového i nasyceného, cholesterolu, cukru a alkoholu. Naproti tomu byl nedostatek vitaminu C, vitaminu

A, vápníku a železa. Ženy a děti přijímaly nedostatečné množství vody, což také souviselo s nízkou nabídkou nealkoholických nápojů.

2.6.2 Výživa po roce 1990

Liberalizace obchodu měla za následek nárůst dovozu potravin a rozšíření

jejich sortimentu. Zvýšila se kvalita, zvláště senzorická jakost a úroveň balení. Následkem liberalizace se značně zvýšily ceny živočišných produktů ve srovnání

s rostlinnými, a tím i klesla spotřeba masa a mléka. Živočišné tuky se začaly

nahrazovat rostlinnými tuky a oleji. Roste spotřeba smažených potravin. Postupně se pomalu zvyšuje konzum ovoce a zeleniny. Klesl zejména příjem hovězího

masa a stoupl podíl drůbežího masa ve stravě. Pomalu roste spotřeba sýrů.

Uvedené změny jsou celkem pozitivní, ale stále přetrvávají nedostatky

z předchozích let. Většina spotřebitelů dává přednost výrobkům s nejnižší cenou bez ohledu na jejich jakost. Na charakter spotřeby má velký vliv reklama, ačkoli z hlediska výživové hodnoty jde spíše o vliv negativní.

2.6.3 Éra hypermarketů

Zatím poslední etapu ve stravování člověka můžeme označit jako éru

hypermarketů. Dnes spotřebitelé nakupují většinu potravin, a dokonce i pokrmů

v hypermarketech, které se v posledních několika letech i u nás rozšířily.

Hypermarkety jsou řízeny velmi racionálně, a proto nabízejí poměrně levně potravinářské výrobky ve velmi širokém sortimentu. Spotřebitelé však z různých

důvodů vybírají z této nabídky jen malou část. Tím se stává jejich strava poměrně

jednotvárnou, takže je větší nebezpečí nedostatku některých živin. Kritériem výběru je jednak cena, jednak senzorická jakost. To, co se dříve jedlo jen při

mimořádných příležitostech jako lahůdka nebo sváteční pokrm, se dnes stává každodenní součástí stravy. Přispívá k tomu také intenzivní reklamní kampaň

14

v masových sdělovacích prostředcích. Technika nákupu se mění: nakupuje se jednou nebo dvakrát týdně větší množství potravin, často ale neuváženě.

Zvyšuje se poptávka po výrobcích konzumovaných mimo hlavní jídla a po

průmyslově vyráběných nealkoholických nápojích, včetně balené pitné vody.

Výživová hodnota není prioritou ani pro výrobce potravin, ani pro spotřebitele.

Předností hypermarketů je, že zákazník má možnost snadného a levného nákupu, takže i chudší vrstvy obyvatel utratí za potraviny menší podíl svého příjmu.

Dalším charakteristickým rysem této etapy je rozrůstání sítě podniků pro

rychlé a levné občerstvení (tzv. fast foods). Mají však poměrně úzký sortiment, takže poskytují jen jednostrannou výživu. Podávají se v nich poměrně tučné pokrmy, takže příjem tuku je vyšší než při domácím stravování.

Další typickou tendencí moderní doby je stále vzrůstající podíl pokrmů

požívaných mimo hlavní jídla, např. během zaměstnání, nákupů nebo večer při sledování televize. Jde hlavně o energeticky bohaté a chuťově výrazné výrobky.

Mnozí spotřebitelé podléhají různým alternativním dietám, které nejsou

podloženy vědeckými poznatky. Patří k nim zejména různé redukční diety, z nichž mnohé mohou vyvolat závažné poruchy zdraví. Ti, kteří se snaží řídit

požadavky správné výživy, nakupují výrobky s nízkým obsahem energie (hlavně

se sníženým obsahem tuku a cukru) označované jako light či s vyšším obsahem

vlákniny a také produkty obohacené o různé živiny. Populární jsou tzv. funkční potraviny, obsahující některou živinu nebo několik živin ve větším množství než běžné

potraviny

stejné

kategorie.

Velkou

úctu

chovají

někteří

lidé

k biopotravinám (produktům ekologického zemědělství), ačkoli o jejich přednostech neexistují vědecké důkazy.

Dieta se běžně doplňuje různými přípravky obsahujícími koncentrované

živiny, často bez skutečné potřeby a racionálního podkladu. Nezbývá než doufat, že různé výstřelky ve výživě zmizí a přetrvají jen tendence vedoucí k jejímu zlepšení. [8]

15

V Tab. 1 uvádím stručný přehled výživy během historického vývoje

člověka dle D. Müllerové [4]

Tab. 1 Stručný přehled výživy během historického vývoje člověka 30 000 – 50 000 let př. n. l.

lovec - sběrač

•

10 000 let př. n. l. – zemědělec 18 st. n. l.

posledních 250 let v Evropě Americe

a

severní

•

•

současnost

•

•

•

•

nízkotučná strava

•

•

pestrá varieta přirozených rostlinných zdrojů • s vysokým zastoupením, vlákniny, vitaminu C, esenciálních mastných kyselin (MK) řady n-3

•

omezení hladovění

•

potravinářský • průmysl • (rozvoj produkce, výroby, • transportu i konzervace)

sanitární revoluce

časté hladovění

•

snížená varieta přirozených zdrojů potravin s následkem • mikronutrientních deficitů dostatek a nadvýroba stravy •

soustavné zvyšování energ. denzity stravy

zvyšující se obsah tuků, bílkovin, rafinovaného cukru a soli

ovoce, ořechy, semena, kořeny, hlízy, květy, listy, lodyhy, fazole

maso, ryby, vejce

kukuřice, rýže, amarant, sója, pšenice luštěniny

maso, ryby, vejce, mléko, ovoce a zelenina k předchozímu období navíc oleje, ztužované tuky, rafinovaný cukr, bílá mouka, v Evropě nově brambory

snižující se zastoupení • polysacharidů, vlákniny, esenciálních MK

aditiva, xenobiotika

•

kontrola mikronutrientních karencí a infekčních onemocnění z vody

genetická modifikace potravin

•

celozrnné potraviny

osvěta zdravé výživy

•

prohlubování sociální • diverzifikace v praktikování zdravé • výživy ve prospěch sociálně ekonomických silnějších skupin • talk na snížení příjmu tuků a zvýšení polysacharidů ve stravě, pestrost zdrojů •

radiační ošetřování otravin

•

•

maso, mléčné výrobky s nízkým obsahem tuku

syntetická chuťová analoga tuku

mikronutrientní fortifikace potravin

značení energetického a nutrientního obsahu potravin atd.

Pramen: Dana Müllerová, Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech, Praha 2003

16

3 PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH ALTERNATIVNÍCH SMĚRŮ, JEJICH VÝHODY A NEVÝHODY

3.1 Alternativní výživa

V posledních letech stoupá celosvětově popularita metod alternativní

medicíny a s tím souvisí i rozvoj obliby alternativních způsobů výživy. Trendy ve světě odráží i situace u nás, i když s určitým zpožděním.

Termín "alternativní výživa" nemá zcela jednoznačnou náplň. Pro někoho

znamená zdraví prospěšnou výživu, zbavenou všech možných škodlivých látek, jež s sebou přináší moderní civilizace. Pro jiné jsou to různé způsoby výživy nebo spíš diety včetně suplement a různých přípravků. Alternativní výživa zahrnuje i

stravu připravenou z tzv. organických potravin či biopotravin, a různé více či méně bizarní diety, které k nám v posledních letech pronikají z mnoha částí světa.

Motivace, proč lidé volí alternativní výživu místo konvenční, jsou různé,

od upřímné snahy žít zdravěji, nezabíjet zvířata a nekonzumovat jejich maso, po hledání zlepšení zdravotního stavu nebo přímo uzdravení se z nemoci. Pro jiné je alternativní výživa spíš módní záležitostí, inspirovanou přáteli a okolím, často je protestem proti všemu konvenčnímu.

Řada alternativních způsobů stravování je, jak bude dále uvedeno, po

nutriční stránce adekvátní. Obecně lze říci, že zdravotní rizika se zvyšují se stupněm přísnosti a množstvím potravin, které jsou ze stravy vyloučeny. [4] [8]

Tento typ výživy se označuje též jako ekologická nebo organická výživa.

3.2 Vegetariánské diety

O vegetariánské stravě lze hovořit již v pradávných dobách, kdy člověk

vyvíjející se jako se omnivor (všežravec) se postupně z lovce a sběrače měnil

v zemědělce. Písemné záznamy jsou ale podstatně mladší. Za zakladatele

vegetariánského způsobu života bývá považován řecký filozof Pythagoras. Je to

17

tedy již více než 2000 let co existují lidé, kteří z důvodů náboženských nebo etických odmítají živočišné produkty. Další důvod, který i v současné době hovoří pro rozšíření vegetariánské stravy, je ekonomicko-ekologický. [8]

Vegetariánství je nejrozšířenějším typem alternativní výživy ve světě i u nás.

U zastánců tohoto typu stravování se můžeme setkat s různými typy této diety. •

semi nebo demivegetariánství - je dieta, při které se lidé vyhýbají pouze červenému masu a maso rybí a drůbeží konzumují běžně (model semivegetariánského modelu potravinové pyramidy uvádím v Obr.1)

•

lakto-ovovegetariánství - představuje omezení veškerého masa a toleranci vajec a mléka. Jsou popisovány

i samostatné směry

laktovegetariáni (restrikce masa a vajec) a ovovegetariáni (restrikce masa a mléka)

Model semivegetariánské a lakto-ovovegetariánské potravinové pyramidy

uvádím v Obr.1 •

veganství - jeho stoupenci zavrhují produkty pocházející z těl zvířat jako

maso, mléko, vejce a uznávají jako zdroj výživy jen produkty rostlinného původu. Jediným zdrojem živočišných proteinů, který tento směr připouští je mateřské mléko

• •

frutarianismus - je směr, jehož zastánci propagují čistě ovocné diety

vitarianismus - vyznavači veganské stravy, která je navíc konzumována

pouze v syrovém stavu. [4]

18

Obr. 1 Modely semivegetariánské a lakto-ovovegetariánské potravinové pyramidy [5]

3.2.1 Zdravotní rizika vegetariánství Bílkoviny

Významným krokem v hodnocení bílkovin bylo objevení úlohy limitní

aminokyseliny.

První deficitní aminokyselina určuje stupeň využití všech

ostatních esenciálních aminokyselin na anabolické pochody. Rostlinné bílkoviny

mají snížený obsah limitních aminokyselin proti bílkovině referenční. I přes

uvedené nedostatky rostlinných bílkovin bylo izotopovou technikou prokázáno, že pro adekvátní průběh proteosyntézy v dospělosti je snížený obsah limitujících aminokyselin z rostlinných zdrojů dostačující. V období růstu je příjem výhradně

rostlinných bílkovin nedostatečný, protože ani v kombinované rostlinné směsi

nedosáhne hodnota limitující aminokyseliny hodnoty referenčního proteinu. Z tohoto důvodu se oprávněně uvádí riziko nízké kvality bílkovin a jejich příjmu

u kojenců, dětí a dospívajících veganů a u veganských matek v období těhotenství a laktace. Taurin

Jedná se o aminokyselinu s obsahem síry, která je esenciální pro plod.

Dospělý organismus ji vytváří z cysteinu a methioninu anebo ji přijímá potravou. Taurin je potřebný k přenosu nervového vzruchu. Dospělí vegani mají snížený obsah taurinu v plazmě.

19

Karnitin

Jeho hlavním zdrojem

je maso a mléčné výrobky. Je esenciální

v transportu mastných kyselin s dlouhým řetězcem do mitochondrií pro průběh beta-oxidace a pomáhá udržovat poměr acyl-CoA/CoA v mitochondriích, důležitý

je i pro metabolizmus organických kyselin. Rizikovou skupinou jsou děti. U

dospělých laktovegetariánů a veganů byly zjištěny nižší plazmatické koncentrace karnitinu a exkrece močí než u omnivorů. n-3 polynenasycené mastné kyseliny

Jsou důležitou součástí buněčných membrán v mozku. Jsou obsaženy ve

významnějších koncentracích v tucích živočišného původu, zejména v rybách. Vegani mají sice dostatečnou nabídku kyseliny α-linolenové pro syntézu kyseliny

eikosapentaenové a dokosahexaenové, ale jejich příjem potravou je vyloučením

příjmu živočišných tuků téměř nulový a potřeba tak nemusí být optimálně

pokryta. Důležitý je dostatečný příjem n-3 mastných kyselin v těhotenství a během laktace, v období výstavby mozkových struktur plodu a u kojenců. Mléko

matek veganek obsahuje méně esenciálních mastných kyselin oproti matkám se smíšenou stravou. Vitamin B12

Je obsažen pouze v potravinách živočišného původu. Deficit je popisován

hlavně u veganů, u kojících veganek jsou snížené hodnoty v mléce, u lakto a lakto-ovovegetariánů se nedostatek nevyskytuje. U veganů jsou jediným zdrojem vit. B12 bakterie v dolní části tenkého střeva. Při antibiotické léčbě dochází

k nedostatku vitamínu a vzniká nebezpečí megaloblastické anémie. Minimální

denní požadovaná dávka vit. B12 (1 mikrogram) je naštěstí tak malá, že se deficit klinicky projeví až po více než 6 letech veganské stravy. Kyselina listová

Její nedostatek může být rizikem pro těhotné a kojící veganky, zvláště při

nešetrné kuchyňské úpravě zelené listové zeleniny.

20

Železo

Deficit tohoto prvku je rizikem veganského a vegetariánského stravování

dětí a dospělých. Z rostlinné potravy se resorbuje 3% železa, ze živočišných zdrojů 15%. Proto je nedostatek železa dvakrát častější u vegetariánů než u

omnivorů. Resorpci železa brzdí kyselina fytová v obilovinách a sójových produktech, která reaguje se železem a tvoří s ním nerozpustné sloučeniny.

Vápník

Rostlinná strava obsahuje málo tohoto důležitého prvku a navíc vysoký

příjem vlákniny, kyseliny oxalové a fytové (z obilovin) inhibuje absorbci vápníku. Nižší saturace vápníkem byla zjištěná u veganských dětí, ale i u

vegetariánských dětí a dospívajících. Dospělí laktovegetariáni mají příjem vápníku v normě. Zinek

Více než dvě třetiny zinku se přijímá ze živočišných zdrojů (maso, vnitřnosti, vejce, mořské produkty), takže vegani a vegetariáni mohou mít snížené hladiny. Resorpci zinku negativně ovlivňuje dlouhodobá konzumace potravy bohaté na fytáty a vlákninu. [4]

3.2.2 Problémy vegetariánství v dětském věku Problém výživy kojenců vegetariánských matek Kojené děti vegetariánských matek obvykle dobře prospívají v prvním

půlroce života, problémy nastávají při zavádění nemléčných příkrmů a při

odstavování. Potíže lze očekávat především u matek dodržujících veganskou dietu. I striktní veganky by měly být podporovány v kojení v průběhu šesti měsíců. Množství mléka nebývá ovlivněno matčinou dietou, na ní však závisí obsah vitaminu D a B12. Vhodná je tedy dodávka vitaminů matce nebo dítěti.

Pokud matka nechce kojit, je nejvhodnější nabídnout kojeneckou výživu ze sóji.

21

Vývojové problémy v souvislosti s vegetariánskou výživou Nižší růstová rychlost u některých vegetariánských dětí v kojeneckém a

batolecím věku se vykládá omezenou kapacitou kojeneckého žaludku, protože nepojme větší objem, který vegetariánská výživa přestavuje. Při obvykle nižším

energetickém obsahu objemné stravy dochází k tomu, že v důsledku distenze žaludku má dítě pocit sytosti i při nedostatečném příjmu energie. Tomu odpovídá

i pozorování, že u vegetariánsky živených dětí se objevuje po pátém roce věku

růstové zrychlení, které se vysvětluje jednak poklesem energetické potřeby dítěte a dále rozvojem kapacity žaludku.

U vegetariánských děvčat je udáván mírně opožděný nástup menarché,

vegetariánky mají častěji oligomenoreu. Je to vysvětlováno účinkem specifických substancí z diety, které ovlivňují cirkulující steroidní hormony. [7]

3.2.3 Zdravotní výhody vegetariánství

Vegetariánský způsob stravování splňuje v plné míře všeobecné zásady

výživy v prevenci srdečně-cévních onemocnění, onkologických nemocí a diabetu. Znamená redukci příjmu tuků a cholesterolu, omezení příjmu živočišných tuků a

preferenci tuků rostlinných, bohatých na mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny, vyšší příjem zeleniny a ovoce a tím i vyšší obsah vlákniny a

antioxidačních vitaminů. Vegetariánství jako způsob stravování, ale i životní styl redukuje

riziko

hypertenze,

obezity,

hypercholesterolémie,

diabetu

a

kardiovaskulárních onemocnění. Předpokladem je ovšem rozumné plánování

vegetariánské stravy, která pokud obsahuje mléko a mléčné výrobky a vejce nebo

alespoň mléko a mléčné výrobky, může plnit po nutriční stránce potřeby jak dospělých tak i dětí. [4]

22

3.2.4 Shrnutí

Dle odborníků1 je při volbě vegetariánské výživy

argumentováno

zdravotními aspekty, ekologickými a etickými pohledy. Postoj zdravotnických profesionálů bývá charakterizován spíše negativním postojem a obavou z rizik nutriční insuficience, které vyplývají z toho, že v rostlinné stravě jsou deficitní vitamin D, vitamin B12, vyšší vícenenasycené mastné kyseliny, v menším

množství obsahuje tato strava esenciální aminokyseliny, karnitin a kalcium a některé složky se hůře utilizují – železo, vápník, zinek.

Je však třeba konstatovat, že tato dieta, zvláště u osob s ukončeným

růstem, přináší i zdravotní užitek. Vegetariánská dieta znamená redukci příjmů tuků a zvláště cholesterolu. Je zdrojem rostlinných olejů s nenasycenými

mastnými kyselinami a vede rovněž k vyššímu příjmu zeleniny a ovoce. Je prokazován příznivý vliv na výšku krevního tlaku, obezitu, kardiovaskulární

onemocnění, výskyt diabetu a některých malignit. Je však třeba konstatovat, že podobného efektu lze dosáhnout i smíšenou stravou.

Zdravotní rizika jsou stručně uvedena v následující tabulce. Lze říci, že

nejvíce je ohrožen organismus, který roste. To znamená, že z hlediska věkového se jedná především o kojence a adolescenty, kdy je růst nejrychlejší. Podobně může být při striktní vegetariánské výživě ohrožen v graviditě i plod.

1

Jiří Nevoral a kol., Výživa v dětském věku, Jinočany 2003

23

Tab. 2 Tabulka míry nutričních rizik ve vztahu k věkovým kategoriím

Období

Rizika

Těhotenství: • •

Laktace: • •

vegetariánka

•

•

Zn

veganka

•

+ kalorie, proteiny, Ca, B12

vegetariánka

•

Fe, kyselina listová. Vitamin D, Zn

veganka

•

+ kalorie, proteiny, Ca, B12

•

Fe, vitamin D

Kojenec 0-6 měsíců: •

Fe, kyselina listová, vitamin

vegetarián

vegan

•

+ velký objem stravy, kalorie, proteiny, Ca, Zn, B12

Pramen: Jiří Nevoral a kol., Výživa v dětském věku, Jinočany 2003 [7]

3.3 Makrobiotika 3.3.1 Principy makrobiotické stravy

Makrobiotika je charakterizována rostlinnou stravou s minimálním

obsahem živočišných potravin. Představuje životní styl, který se prezentuje jako návrat

k přirozenému

způsobu

výživy.

Makrobiotická

výživa

spočívá

v konzumaci zejména obilovin, vybrané zeleniny, luštěnin, fermentovaných potravin a v malém podílu mořských řas, semen, ořechů a ovoce. V malém

množství připouští maso ryb, mořských živočichů a drůbeže. Vyžaduje konzumaci jen těch potravin, které byly vypěstované v oblasti, ve které člověk žije. Stoupenci makrobiotiky odmítají rovněž užívání léků a drog. 24

Systém vznikl v Japonsku po II. světové válce a vycházel z tradičního

japonského životního stylu. Za zakladatele se považuje Japonec George Ohsawa,

profesor orientální medicíny. Vycházel z filozoficko-náboženské soustavy taoismu, vzniklé ve staré Číně. Jeho žáky byli Michio Kushi a Tomio Kikuchi.

Výchozí principy makrobiotického učení spočívají v přijetí víry, že řád všeho bytí lze

nalézt

jen

pochopením

stálé

harmonie

dvou

protikladných

a

komplementárních polarit - síly jin a síly jang. Symbolickým zobrazením těchto dvou sil je tzv. čínská monáda. [4]

Klasická makrobiotická výživa má několik stupňů od zcela jednostranné

obilné stravy (nejvyšší stupeň), až k stravě pestřejší (nejnižší stupeň), jejímž

základem je taktéž obilí (viz Tab. 3). Téměř vyloučeny jsou veškeré živočišné produkty, saláty, ovoce a sladké pokrmy. Na minimum se také omezuje příjem vody. [8]

Tab. 3 Členění makrobiotické výživy

Stupeň celozrnné produkty 7 6 5 4 3 2 1 -1 -2 -3

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

zelenina polévky živočišné produkty 10% 20% 20% 30% 30% 30% 30% 30% 30%

10% 10% 10% 10% 10%

10% 20% 20%

10% 10%

25% 30%

Pramen: Lucie Mandelová, Makrobiotika, Brno 2005 [3]

saláty a ovoce

10% 10% 15%

sladké nápoje pokrmy

5% 5%

střídmě střídmě střídmě střídmě střídmě střídmě střídmě střídmě

střídmě střídmě

K hodnocení vhodnosti potravin používá makrobiotika mystických

principů jin a jang. Ideální poměr jin a jang má obilné zrno, jež má v systému

dominantní postavení. A v případě, že se požívá samostatně, je možné dosáhnout

25

ideálního tělesného stavu. Podle teorie makrobiotiky je tento nejvyšší stupeň spolehlivým léčebným postupem pro všechny nemoci, včetně karcinomů. [8]

3.3.2 Zdravotní rizika makrobiotiky

Makrobiotická výživa je rozdělena do několika stupňů. Není proto snadné

paušálně hodnotit nutriční hodnotu diety vzhledem k širokému rozmezí skladby

makrobiotické stravy od poměrně benevolentní diety až po striktní, která se skládá výlučně z neloupané rýže. Rozsáhlá evropská studie provedená v Holandsku

ukázala, že průměrná hmotnost novorozenců makrobioticky živených matek byla o 180 g nižší než standardní hodnoty. Častější byl výskyt porodní hmotnosti pod

2500 g. U všech věkových skupin dětí na makrobiotické stravě byl zjištěn významně nižší příjem energie, bílkovin, tuků, vápníku, vit. B2 a vit. B12.

Nebezpečí karencí je větší u striktních diet a u skupin se zvýšenými

nutričními nároky (děti, těhotné ženy). V literatuře je řada prací o nutričních

karencích makrobioticky živených kojenců a dětí. Vzhledem k nízké energetické koncentraci makrobiotické diety (nízký obsah tuků), je i tato kaloricky chudá strava velmi objemná.

V makrobiotické výživě má mimořádné postavení obilí. Přitom např.

pšenice má střední obsah bílkovin, mezi 11-12%, ale obsahuje málo

aminokyseliny lysinu, má kolem 2% tuků a neobsahuje dostatek nezbytných mastných kyselin, dále má nízký obsah vápníku, žádný vitamin C a A. Nemůže

jako hlavní potrava zajistit všechny nezbytné složky výživy, zejména u malých a rostoucích dětí.

Ve všech oficiálních nutričních doporučeních se, pokud jde o potřebu

bílkovin, předpokládá především dostatečný energetický příjem a to, že potřeba bílkovin bude kryta směsí aminokyselin. Většině rostlinných bílkovin však chybí

některé esenciální aminokyseliny a potřeba se dá uhradit vhodnou kombinací

rostlinných potravin doplněných např. u laktoovovegetariánů konzumem mléčných výrobků a vajec. V makrobiotické dietě tato možnost není, např. lysin je

limitující aminokyselinou v obilovinách. A má-li se naplnit potřeba lysinu při makrobiotické dietě 7. stupně, která se skládá jen z obilovin, tj. neloupané rýže, 26

dospělý muž by musel zkonzumovat téměř šest šálků vařené neloupané rýže za den.

Podle makrobiotické teorie si tělo "biologickou transmutací" vytvoří z

konzumované stravy (rýže) potřebné látky. Proto člověk může údajně prospívat i

na 7. stupni diety, která se skládá z neloupané rýže. Dle Kushiho "konzum potravy je proces, jímž transformujeme zelený život rostlin na červenou živočišnou krev.

Zakládá se na schopnosti přeměnit hořčík, který je obsažen v chlorofylové molekule na železo, tj. prvek, který je základem hemoglobinu". Tato teorie je však v naprostém rozporu s vědeckými poznatky.

Saturace vitaminem A u dospělých osob a dětí, které se živí

makrobiotickou stravou, je většinou dobrá. Byly však uveřejněny zprávy o

několika případech křivice u makrobioticky stravovaných dětí. Příjem vitaminu D u nich je zhruba 23 m.j./den, zatímco doporučená dávka je 400 m.j.

Z vitaminů rozpustných ve vodě je v makrobiotické stravě zpravidla

nedostatečně zastoupen vitamin C, kyselina listová, riboflavin, ale zejména

vitamin B12, který je obsažen jen v živočišných potravinách (příjem u

makrobiotiků se odhaduje na 0,2 mikrogramu, zatímco doporučená dávka je 2,03,0 mikrogramu).

Problematický může být také příjem některých minerálních látek a stopových prvků, např. vápníku a železa.

Stoupenci makrobiotiky se domnívají, že jejich způsob stravování je

vhodný nejen pro zdravého člověka, ale že může vyléčit i nejrůznější choroby

včetně rakoviny. Podobně jako potraviny, které dělí na jin a jang, makrobiotici dělí i rakovinu na tyto dvě skupiny. Rakovina jin vzniká z nadbytku potravin jin

(cukr, citrusové plody, koření) a postihuje orgány jin (duté orgány nebo periferní

části těla). Rakovina jang (z potravin živočišného původu) postihuje hlouběji

situované orgány (jang). Makrobiotici považují rakovinu za důsledek stavu

porušené rovnováhy, jíž se tělo snaží lokalizovat toxiny a tak docílit rovnováhy. Odmítají proto odstraňování nádorů nebo jejich léčbu cytostatiky a ozařováním a

po stanovení "makrobiotické diagnózy" doporučují specifická dietní opatření.

Např. rakovina prsu je spíš rakovina jin, zatímco rakovina tlustého střeva je spíš

27

jang. Proto u rakoviny prsu doporučují snížit spotřebu kukuřice, používat silnější koření do polévek a více kořenové zeleniny, u rakoviny tlustého střeva radí, aby

se pacienti vyhýbali pohance, používali méně ostrých koření, šetrnější způsoby vaření a více listové zeleniny. To znamená potraviny jang pro rakoviny jin a

naopak. Ve skutečnosti však neexistují prakticky žádné argumenty ve prospěch nutriční terapie jakožto jediné, výhradní léčby rakoviny. Odmítnutí jiné léčby může být pro nemocného osudné. [4]

3.3.3 Pozitivní rysy makrobiotiky

Přes veškeré výše uvedené výhrady není však nutné makrobiotiku zcela

zavrhnout. Positivními rysy jsou střídmost, skromnost a kladný vztah k životu. Makrobiotická strava (nikoliv v extrémních podobách) může jako doplněk běžné výživy poměrně účinně přispět k vyrovnání jejich nedostatků. [8]

3.3.4 Shrnutí

Systém makrobiotiky mající svůj původ v Japonsku se nesoustředí pouze

na výživu, ale jde o pojem širší, vyjadřující spíše světový názor, který vychází z buddhistického zenismu (nejrozšířenější buddhistické učení v Číně a Japonsku).

Nízké stupně makrobiotické výživy se v podstatě přibližují vegetariánské a

semivegetariánské výživě a mohou vyhovovat jako doplňková výživa. Naopak striktní makrobiotická výživa má řadu nedostatků mezi které patří např. absence

dostatečného množství bílkovin, vápníku, vitaminu C a D, železa a vitaminu B12.

Dalším problémem je nadměrné množství vlákniny, která zhoršuje využitelnost některých minerálních látek.

28

4 PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH POPULÁRNÍCH DIET, JEJICH VÝHODY A NEVÝHODY

4.1 Hayova dělená strava

V původní Hayově dělené stravě je hlavním cílem tělesné zdraví a duševní

harmonie. Jedná se zvláště o vnesení určitého řádu do života. Souhra tělesné,

duševní a duchovní složky člověka se podle Haye dotýká celého způsobu života. [11]

Podstatná je, jak sám název říká, oddělená strava. Potraviny obsahující

převážně sacharidy jsou tráveny odděleně. Stoprocentní oddělení je přirozeně možné pouze v extrémních případech. Smyslem a účelem je vnést určitý řád do našeho trávení. Jídla jsou navzájem harmonicky sladěna, aby trávicí orgány při denním rozkládání potravin nebyly nadbytečně namáhány.

Za povšimnutí stojí proces trávicích postupů v lidském těle. S pomocí

trávicích šťáv a enzymů produkovaných některými našimi orgány se to, co jíme,

rozkládá na nejmenší stavební kameny, které se potom mohou dopravovat např. od střeva k játrům. Tělo opět skládá tyto stavební kameny podle vlastního vzoru, anebo je odbourává za účelem získání energie. Bez pomoci trávicích šťáv a enzymů není možné přiměřené rozložení, tudíž trávení potravy.

Při sledování cesty potravy v hrubých rysech naším tělem jsou dále

uvedeny chyby, které mohou vést k narušení harmonie.

První stanicí jsou ústa. Právě zde začíná natrávení škrobu, komplexního

sacharidu. Kouše-li se např. delší dobu kus chleba, který obsahuje mnoho škrobu, pociťujeme zřetelně přibývání sladké chuti. Zejména působením amylázy,

enzymu v dutině ústní, který je aktivní v zásaditém prostředí, se rozkládá škrob,

který dříve nechutnal sladce, na menší částečky. Tyto částečky, nazývané také dextriny, chutnají sladce. Škrob se vyskytuje bohatě v obilninách a tím i chlebu,

právě tak jako v bramborách, těstovinách a rýži. Aby bylo zajištěno natrávení potravy amylázou, je nanejvýš důležité její důkladné rozžvýkání.

29

Druhou stanicí trávení je žaludek. Teprve zde se natráví bílkovina, která se

vyskytuje ve větších množstvích v živočišných potravinách, tedy např. v mase, rybách, sýru a vejcích. Pomocí kyseliny solné a trávicího enzymu pepsinu se bílkovina rozkládá na menší stavební kameny, tzv. peptidy. Dle názoru dr. Haye jsou trávicí postupy narušeny, používáme-li

sacharidy

a bílkoviny

v

koncentrované formě současně, protože tím je působení trávicích enzymů

omezené. Odůvodňuje to tím, že příjem vede do pohybu produkci kyseliny solné a pepsinu v žaludku. A to potom brzdí působení aktivní amylázy ze slinivky břišní, která je aktivní v zásaditém prostředí. Jíme-li pouze sacharidy, potom se podle dr.

Haye v žaludku odděluje jen málo kyselých šťáv a vliv amylázy zůstává i nadále zachován, také sacharidy mohou být lépe tráveny.

Následky chybně kombinovaných jídel jsou potom pálení žáhy, pocit

plnosti, plynatnost a poruchy trávení.

Další, třetí stanicí potravy je horní část tenkého střeva, dvanácterník. Zde

vstupuje do akce slinivka břišní, jejíž enzymy společně se žlučí, která vzniká v játrech, mají splňovat více funkcí.

Slinivka břišní se skládá ze dvou částí. V jedné se produkují hormony

inzulín a glukagon, které jsou podle potřeby odváděny do krve a tam regulují hladinu cukru v krvi. V druhé části slinivky břišní se vytvářejí enzymy, např.

trypsin a chymotrypsin (enzymy štěpící bílkoviny), amyláza (enzym štěpící sacharidy) a rovněž lipáza (enzym štěpící tuky), které jsou potom odváděny do

tenkého střeva. Aby komplikované a rozmanité trávicí pochody proběhly hladce,

je vhodné v žádném případě slinivku břišní příliš nedráždit nadměrnou nabídkou

potravy. Může tak vzniknout nebezpečí, že i nejlepší potrava se pro naše tělo stane zátěží. Zpomalené a neúplné trávení může vést v koncových úsecích ke kvasným procesům. Nestrávené součásti potravy mohou být zužitkovány střevní

flórou a zůstávají plyny vedoucí k nadýmání. Povrch sliznice tenkého střeva je poset milióny malých řas, které přijímají nejmenší stavební kameny vzniklé

trávením potravy, právě tak jako vitamíny a minerální látky, a převádějí je do krve a do mízy. Odtamtud se dostanou do jater.

30

Játra

jsou

srovnatelná

s chemickou

továrnou.

Zužitkují

všechny

přicházející látky, také ty, které tělo nepotřebuje, jako např. alkohol. Naneštěstí

nemohou nic poslat zpět. Nevhodně sestavená strava proto zatíží nejen trávicí systém, nýbrž mezi jiným i tak důležitý orgán, jako jsou játra. [10]

Dle názoru jiných autorů však obhajobě zastánců dělené stravy, které je

založeno na tvrzení, že organismus nedokáže současně produkovat dostatečné množství enzymů pro trávení různých živin a že zejména v žaludku a v tenkém střevě dochází proto k hnilobným procesům, chybí vědecká opora. [8]

4.1.1 Princip dělené stravy podle dr. Haye

Princip dělené stravy podle Haye se dostal do podvědomí naší veřejnosti

zejména díky aktivitě laických propagátorů. Podle nich je dělená strava ideálním

prostředkem nejen pro redukci tělesné hmotnosti, ale i pro zlepšení fyzické a duševní kondice. [8]

Dělená strava znamená jídla harmonicky sladit, a tím vnést řád do našeho

trávicího systému. Dělení samo není nikterak těžké.

Neutrální potraviny a jídla se mohou dobře míchat s bílkovinami a taktéž

sacharidy (přehled potravin jednotlivých skupin je uveden v příloze 9a, 9b). S některými by se mělo zacházet opatrně a nejíst jich příliš mnoho. Patří k nim

máslo, maso, masné výrobky a šunka, ale také obecně všechny výrobky uzené a nakládané v soli. Takové potraviny lze sice najít v přehledu hlavních potravin dělené stravy, není však nutná jejich bohatá konzumace.

Neutrální ve smyslu dělené stravy znamená, že tyto potraviny a jídla neruší

trávení ani bílkovin ani sacharidů. Harmonizují se všemi potravinami. Dle Ursuly

Summové se může zdá být toto tvrzení rozporné, ale zakládá se na dlouholetých

zkušenostech. Např. existují zakysané mléčné produkty bohaté na bílkoviny, přesto však platí za neutrální, protože bílkovina se kvašením mění, a tím je lehčeji

stravitelná. Syrové maso a syrová ryba jsou právě tak potraviny bohaté na

31

bílkoviny, avšak proto se v dělené stravě počítají k neutrálním, protože jejich

buněčná struktura je ještě nezměněna. Podléhají zahřátí a potom také následně změněná bílkovina je podle dr. Haye hůře stravitelná. Také pro syrové maso a syrovou rybu platí doporučení konzumace s mírou, protože se počítají stejně jako všechny potraviny živočišného původu k ne příliš doporučovaným.

Všechny tuky, např. lisované za studena, oleje ponechané v přírodním

stavu, máslo a takové, které jsou obsaženy ve smetaně, plnotučném sýru, uzených

rybách a v syrových uzeninách, platí ve smyslu nauky o dělené stravě k neutrálním potravinám. Tuk se tráví nikoliv v žaludku, nýbrž teprve v horní části tenkého střeva a nevyvolává proto žádné poruchy trávení.

Dr. Ludwig Walb, v Německu nejvýznamnější zastánce způsobu výživy

vyvinutého dr. Hayem, jej nazval „oddělenou stravou“, což jinde ve světě vedlo

k nedorozuměním, protože 100 % oddělení bílkovin a sacharidů není možné a také o ně nikdo neusiluje. Označení „harmonické jídlo“ by bylo mnohem přiléhavější, protože správně a harmonicky sestavená strava a z toho vyplývající dobré trávení stojí při tomto způsobu výživy v popředí. [10]

Ve stručnosti tedy lze říci, že podstata Hayovy dělené stravy spočívá ve třech

základních principech:




oddělení bílkovin a sacharidů

používání pouze přirozených a plnohodnotných potravin zachování acidobazické rovnováhy [11]

4.1.2 Argumenty pro a proti dělené stravě

Odpůrci této teorie kritizují některá tvrzení a uvádějí argumenty, které

protiřečí jejím základním principům. Nezávisle na tom jakou stravu jíme, jsou

v tenkém střevě přítomné současně enzymy štěpící bílkoviny, tuky i sacharidy a nikdy nejde o oddělené trávení jednotlivých živin. Námitka rovněž je, že mateřské mléko obsahuje všechny základní živiny v ideálním poměru a princip dělení zde

32

nefunguje. Hayova dělená strava je tedy řazena mezi systémy se spekulativním základem, pro který chybí přesvědčivé podklady i prokázané pozitivní výsledky.

Někteří odborníci i přesto však připouštějí, že kombinování různých

pokrmů na základě Hayovy diety může vést k redukci hmotnosti, to však hlavně díky zvýšené konzumaci ovoce a zeleniny na úkor energeticky bohatších zdrojů. Obézní jedinec, který se rozhodne pro dělenou stravu, zmírní svůj energetický

příjem i tím, že je pro něho neobvyklé konzumovat samotné maso bez

sacharidové přílohy. Mezi zásady dělené stravy patří také dodržování pitného

režimu 2 až 3 litrů tekutin denně, každé sousto důkladně žvýkat, dodržovat 3-4 hodinové přestávky mezi jednotlivými jídly, nevynechávat tři hlavní jídla a mezi

nimi pojídat především syrovou zeleninu. Dělená strava neobsahuje vysloveně rizikové prvky, před kterými by bylo třeba varovat, je však nutné si uvědomit, že v ní nelze spatřovat zázračnou metodu pro hubnutí nebo léčbu nejrůznějších chorob. [4]

4.1.3 Komparace

energetického

výživového doporučení dle EU

příjmu

v dělené

stravě

a

Ke komparaci jsem použila softwarový program pro výživu NutriDan,

pomocí kterého jsem vyhodnotila jak celkový příjem energie (dále jen CEP), tak i

příjem jednotlivých hlavních živin. Výsledkem tohoto srovnání je procentuální

zastoupení hlavních živin a CEP v porovnání s doporučeným příjmem těchto hlavních živin a CEP dle doporučení EU.

Jako vzor jídelníčku jsem použila jídelníček od Ursuly Summové2 (viz.

Příloha 15), která patří mezi nejznámější propagátory dělené stravy. Doporučené

množství

jednotlivých

živin

(v gramech)

a

CEP

(v kilojoulech) vychází z denní energetické potřeby pro jedince, kterého jsem si

určila jako ženu ve věku 23.5 let, váhou 52 kg, výškou 163 cm, BMI = 19.6, s procentem tuku v těle 20% a vykonávající střední fyzickou aktivitu.

2

Ursula Summová, Nová dělená strava, Praha 2004

33

Jednotlivá skutečná i doporučená zastoupení hlavních živin a CEP

uvádí následující tabulky a grafy: Celkový energetický příjem

Tab. 3 Přehled doporučeného a skutečného CEP v procentech a gramech v průběhu 7 dní 1

2

3

4

5

6

7

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

8443,27

8443,27

8443,27

8443,27

8443,27

8443,27

8443,27

59,30

75,30

75,30

60,40

71,00

59,60

66,20

5007,04

6358,89

6356,40

5098,35

5991,39

5030,73 5588,33

Doporučený příjem

celkové

energie v %

Doporučený příjem

celkové

energie v kJ

Skutečný příjem celkové energie v%

Skutečný příjem celkové energie v kJ

Obr. 2 Srovnání doporučeného a skutečného CEP v procentech v průběhu 7 dní

Příjem celkové energie v procentech

Procentuální srovnání doporučeného a skutečného celkového příjmu energie 120,00% 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00%

Doporučený příjem celkové energie v % Skutečný příjem celkové energie v %

1

2

3

4

5

Dny v týdnu

34

6

7

Závěr

V prvním dni dosáhl skutečný energetický příjem 59.30 % denní doporučené dávky dle výživových doporučení EU. V následujících dnech hodnota vzrostla na

75.30 %. Čtvrtý den došlo k výraznému poklesu CEP na úroveň blížící se výchozí

hodnotě z prvního dne. Pátý den došlo k nárůstu o cca 5 % a následující den opět k poklesu k výchozím hodnotám. Poslední den sledovaného období zaznamenal vzestupný pohyb na hodnotu 66.2 %.

Skutečný celkový příjem energie přijímaný v jednotlivých dnech

v průběhu týdne je výrazně nižší než CEP doporučený EU. Tvoří průměrně pouhých 66.7 % doporučeného denního příjmu.

Skutečný příjem energie je vhodný pro redukční dietu, nikoliv však pro

dlouhodobé stravování. Bílkoviny

Tab. 4 Přehled doporučeného a skutečného příjmu bílkovin v procentech a gramech v průběhu 7

dní

1

2

3

4

5

6

7

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

39,00

39,00

39,00

39,00

39,00

39,00

39,00

203,00

207,90

183,70

159,80

138,20

104,50

148,10

79,32

81,09

71,63

62,34

53,90

40,74

57,77

Doporučený příjem v%

bílkovin

Doporučený příjem vg

bílkovin

Skutečný příjem bílkovin v %

Skutečný příjem bílkovin v g

35

Obr 3 Srovnání doporučeného a skutečného příjmu bílkovin v procentech v průběhu 7 dní

Příjem bílkovin v procentech

Procentuální srovnání doporučeného a skutečného příjmu bílkovin 250,00% 200,00%

Doporučený příjem bílkovin v % Skutečný příjem bílkovin v%

150,00% 100,00%

50,00% 0,00%

1

2

3

4

5

Dny v týdnu

6

7

Závěr

V prvním dni sledovaného období jsme zaznamenali vysokou hladinu příjmu

bílkovin oproti výživovým doporučením EU. Tento stav kulminoval v druhém dni, kdy hodnota bílkovin dosáhla nejvyšší hodnoty, a to 207.90 %. Třetí den došlo ke skokovému poklesu na hodnotu 183.70 %, který předznamenal sestupný

trend v následujících čtyřech dnech. Nejnižší hodnota 104.50 % byla dosažena

v 6. dni. Poslední den došlo opět ke skokovému nárůstu na hodnotu 148.10 % doporučených výživových dávek.

Skutečný příjem bílkovin ve většině z uváděných dnů převyšuje množství

podle denních výživových doporučení EU. Průměrný denní příjem bílkovin tvoří 163.6 % doporučeného množství.

Toto zvýšené množství však není z nutričního hlediska nebezpečné.

Nejvyšší dávka bílkovin uvedená v 1. dni je 79.32 g, což je 1.52 g/kg. Toto množství je např. doporučováno kojícím ženám a sportovcům se zvýšenými fyzickými nároky. [8]

36

Tuky Tab. 5 Přehled doporučeného a skutečného příjmu tuků v procentech a gramech v průběhu 7

dní

1

2

3

4

5

6

7

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

65,05

65,05

65,05

65,05

65,05

65,05

65,70

83,80

89,10

93,00

98,50

53,70

77,60

42,74

54,51

57,95

60,49

64,05

34,92

50,50

Doporučený

příjem tuků v % 100,00 Doporučený

příjem tuků v g 65,05 Skutečný příjem tuků v %

Skutečný příjem tuků v g

Obr. 4 Srovnání doporučeného a skutečného příjmu tuků v procentech v průběhu 7 dní

Příjem tuků v procentech

Procentuální srovnání doporučeného a skutečného příjmu tuků 120,00% 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00%

Doporučený příjem tuků v % Skutečný příjem tuků v %

1

2

3

4

5

Dny v týdnu

6

7

Závěr

V prvním dni sledovaného období jsme zaznamenali nízkou hladinu skutečného příjmu tuků. Tato hladina skutečného příjmu dosáhla výše 65.70 %

doporučovaných dávek. Následující čtyři dny měly vzestupnou tendenci, přičemž maxima 98.50 % bylo dosaženo v pátém dni sledovaného období. Šestý den 37

znamenal prudký pokles oproti dni pátému, a to téměř o polovinu. Bylo tak dosaženo minima 53.70 % skutečného příjmu doporučených dávek. Sedmý den došlo opět k vzestupu na hodnotu 77.60 %.

Množství skutečného příjmu tuků je v porovnání s doporučením EU mírně

nižší (tvoří průměrně 75.9 % doporučeného denního příjmu), a to pak může být

prospěšné při redukční dietě. Z dlouhodobého hlediska je ale vhodné tento skutečný příjem mírně zvýšit. Sacharidy Tab. 6 Přehled doporučeného a skutečného příjmu sacharidů v procentech a gramech v průběhu

7 dní

1

2

3

4

5

6

7

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

305,30

305,30

305,30

305,30

305,30

305,30

305,30

37,80

55,70

55,40

32,50

50,60

58,60

54,20

115,25

170,10

169,22

99,32

154,61

179,01

165,57

Doporučený

příjem sacharidů v%

Doporučený

příjem sacharidů vg

Skutečný příjem sacharidů v %

Skutečný příjem sacharidů v g

38

Obr. 5 Srovnání doporučeného a skutečného příjmu tuků v procentech v průběhu 7 dní

Příjem sacharidů v procentech

Procentuální srovnání doporučeného a skutečného příjmu sacharidů

Závěr

120,00% 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00%

Doporučený příjem sacharidů v % Skutečný příjem sacharidů v %

1

2

3

4

5

Dny v týdnu

6

7

V prvním dni jsme zaznamenali druhou nejnižší hodnotu příjmu sacharidů

v sledovaném období oproti výživovému doporučení EU. Tato hodnota nabyla

výše 37.80 %. Následující dva dny došlo k vzestupu, přičemž hodnoty dosažené v těchto dnech byly téměř totožné. Vyšší z nich pak tvořila 55.40 %. Čtvrtý den

zaznamenal pokles, a to na nejnižší hodnotu ve sledovaném období. Její hodnota klesla na hodnotu 32.50 %. Další dva dny došlo opět k nárůstu. Pátý den tak bylo dosaženo hodnoty 50.60 % a den následující 58.60 %. Poslední den byl zaznamenán mírný nárůst na hodnotu 54.20 %.

Skutečný příjem sacharidů zkoumaný v tomto srovnání je výrazně nižší

než příjem doporučovaný EU, a to průměrně pouhých 49.3 % tohoto doporučeného denního příjmu. Sacharidy by měly být podle zdravého modelu

potravinové pyramidy jejím základem, tudíž by měly zaujímat její největší část. Dle D. Müllerové [6] by měl být příjem sacharidů v rozmezí mezi 55-ti až 65-ti procenty celkového příjmu energie.

4.1.4 Shrnutí

Cílem systému dělené stravy je tělesné zdraví a duševní harmonie, jejichž

souhra se dotýká celého způsobu života.

39

Tento systém spočívá v kombinování potravin, které se dělí do tří skupin: na

bílkovinné, neutrální a sacharidové. Základem je oddělení bílkovin od sacharidů. Obě tyto skupiny jsou možné tedy kombinovat pouze se skupinou neutrální.

Důvodem je tvrzení, že organismus nedokáže současně produkovat

dostatečné množství enzymů pro trávení různých živin. Tuto skutečnost však

odborná veřejnost popírá, protože není založena na vědeckém výzkumu.

Systém dělené stravy nepřináší rizika většího rozsahu, stejně tak ale není

jednoznačně prokázána její účinnost. Váhový úbytek osob dodržujících tuto dietu je přisuzován spíše zvýšené konzumaci ovoce a zeleniny na úkor energeticky bohatších zdrojů.

4.2 Výživa a krevní skupiny

Stejně jako jiní lékaři si i otec autora knihy Výživa a krevní skupiny Dr.

James D'Adamo již dříve všiml, že některé národy trpí určitými chorobami častěji

než jiné, nebo že různí lidé reagují na stejnou stravu rozdílně. Důvody této odlišnosti ale nehledal v klasické typologii, která rozděluje lidi na 4 základní typy

(sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik), ani v asijské přírodní medicíně

rozlišující 3 základní typy (váta, pita a kapha), ale v genetických dispozicích. Za podstatu své nové teorie označili otec a syn rozdělení lidí podle krevních skupin.

4.2.1 Systém krevních skupin

Za objevitele krevních skupin je pokládán rakouský imunolog Karl

Landsteiner, který v roce 1901 na základě shlukování krvinek popsal 3 krevní skupiny. Jeho výzkumy nezávisle potvrdil v roce 1907 český psychiatr Jan Janský, který jako první zjistil všechny 4 skupiny v systému ABO, to znamená skupinu A, O, B a AB. Zdědění krevní skupiny je trvalé, nový jedinec získává již

při oplodnění od každého z rodičů jednu z párových alel a může tak vzniknout 6 různých genotypů: AA, AO, BB, BO, 00 a AB. Výskyt krevních skupin v jedné rodině tak může být poměrně pestrý.

40

Celosvětově je nejrozšířenější skupina O (46 %, ale např. u některých

kmenů amerických indiánů může tvořit až 100 %) a dále skupina A vyskytující se hlavně u severských národů a v západní Evropě. Skupina B je nejběžnější v jihovýchodní Asii a u romské a židovské populace. Nejméně rozšířená je všude na světe skupina AB, např. ve Velké Britanii tvoří asi jen 3 %. V České republice je

nejrozšířenější skupina A (42 %) a skupina O (39%), dále skupina B (14 %) a nejvzácnější je skupina AB (5%).

4.2.2 Teorie vztahu krevní skupiny, nemoci a výživa

Výskyt a rozdílné zastoupení krevních skupin v různých zeměpisných

oblastech a v různých populacích souvisí podle řady odborníků se selekčním tlakem prostředí na nositele jednotlivých krevních skupin a není v žádné příčinné

souvislosti s tělesnými nebo duševními vlastnostmi lidí. Přesto byl některými lékaři zjištěn a zkoumán častější výskyt určité choroby u dané krevní skupiny, ale

vztah nebyl jednoznačně prokázán. Např. rakovina žaludku nebo prsu je častější u nositelů skupiny A, duodenálním nebo žaludečním vředem zase onemocní častěji

nositelé skupiny 0. Nejpravděpodobnější je, že je geneticky dána dispozice k

danému onemocnění a zda k němu dojde, záleží na mnohých faktorech prostředí a životního stylu včetně výživy.

Fakt, že relativní výskyt krevní skupiny silně závisí na zeměpisné poloze,

vysvětluje Dr. D'Adamo tím, že každá krevní skupina vznikla v jiném období na základě migrace obyvatelstva v historických etapách lidského vývoje. Nositeli

nejstarší a dosud nejrozšířenější krevní skupiny O byli již před asi 40 tisíci lety

obyvatelé Afriky živící se lovem, jejichž hlavní potravou bylo maso. Když po

čase vyhubili zvěř na svém území, začali hledat nová loviště i jiné zdroje potravy,

což je dovedlo k pěstování obilí a domestikaci zvířat. Odlišný způsob života a stravy (vedle masité i rostlinná) a objevení se četných infekcí vedly k novým

genetickým mutacím v trávicím a imunitním systému a na území Asie tak vznikla

asi před 25 až 15 tisíci lety nová krevní skupina A, která se rozšířila i do západní

Evropy. Skupina B vznikla o něco později asi před 15 až 10 tisíci lety jako odpověď na klimatické změny v důsledku přesídlení z Afriky do himalájských

41

velehor. Kavkazské a mongolské kmeny dále putovaly i se svými zvířaty a šířily

kulturu kočovných pastevců napříč Asií a jako vynikající jezdci na koních pronikly i daleko na východ Evropy. Jejich strava byla složena z masa a mléčných výrobků. Jako poslední vznikla promísením nositelů skupiny A a B při velkém stěhování národů z východu na západ někdy mezi 9. až 12. stoletím vzácná skupina AB.

Podle Dr. D'Adama konečné změny v krevních skupinách odrážejí

schopnost člověka přizpůsobovat se různým změnám prostředí, na čemž se

nejvíce podílí trávicí a imunitní systém. Nositelé jednotlivých skupin tak reagují

rozdílně nejen na druh stravy a diety, ale i na stres, infekce, očkování, tělesnou námahu, podání antibiotik či chirurgický zákrok. Liší se také náchylností k různým chorobám.

Největší část svých výzkumů věnoval Dr.D'Adamo rozdílům mezi nositeli

krevních skupin týkajících se trávicího traktu a výživy. Původně hledal souvislosti mezi krevními skupinami a náchylností k určitým chorobám a přitom si všiml, že

různí pacienti reagují na stejnou dietu zcela rozdílně. Za příčinu označil tzv.

lektiny - látky proteinového nebo glykoproteinového charakteru, které se vyskytují v rostlinných i živočišných potravinách a mohou být inkompatibilní s

některou z krevních skupin. Jejich nepříznivé působení není dáno nestravitelností,

ale vlivem na imunitní systém. Jsou-li opakovaně konzumovány, způsobují chronický zánět střevní sliznice a její porušenou stěnou se dostávají nejen do

krevního oběhu, ale i do řady orgánů. Tím mohou zhoršovat vstřebávání živin, zpomalovat jejich využití a zvyšovat jejich ukládání v organizmu. Také je jim přisuzováno snižování produkce inzulínu, porušování hormonální rovnováhy, vznik potravinových alergií a urychlení stárnutí. [15]

Na základě existence lektinů v potravě pak Dr. D'Adamo sestavil pro

každou krevní skupinu dietu zahrnující 16 skupin potravin, a to:

42

1. Maso a drůbež

9. Celozrnné pekařské produkty a těstoviny

2. Masné produkty (uzeniny apod.)

10. Zelenina

3. Mléko a vejce

11. Ovoce

4. Vejce a tuky

12. Tekutiny (čerstvé ovocné šťávy)

6. Luštěniny

14. Pochutiny

5. Semena mimo luštěnin a ořechů

13. Koření

7. Obiloviny

15. Čaje

8. Chléb, cukrovinky

16. Limonády a běžné nápoje

Pramen: Petr Fořt, Recepty a výživové tabulky nejen pro sportovce, Pardubice, 2000 [2]

V každé skupině jsou potraviny rozděleny do 3 kategorií: • • •

Velmi prospěšné (pro příslušnou krevní skupinu působí jako léky)

Neutrální (nemají pozitivní ani negativní vliv, účinkují jen jako potraviny)

Zakázané (nositele příslušné krevní skupiny poškozují, působí jako jedy) [15]

4.2.3 Charakteristika jednotlivých typů člověka dle Dr. D'Adama Nositel krevní skupiny O (lovec, vítěz)

Je vytrvalý, odolný, odvážný, aktivní, sebevědomý až agresivní, má rád

změnu, dobře snáší fyzickou námahu, rád riskuje a sportuje, stres odbourává

nejlépe pohybem. Má silný imunitní systém. Sklon k předčasné ateroskleróze a poruše srážení krve zvyšuje u zástupců této krevní skupiny ohrožení mozkovou

mrtvicí a infarktem. Častěji se u nich vyskytují také žaludeční a dvanácterníkové

vředy, zánětlivá onemocnění kloubů, snížená funkce štítné žlázy, některé nádory a

alergie. Pokud nesportují, tloustnou typickým mužským „jablkovitým" typem obezity. Doporučuje se intenzivní tělocvik (aerobik, kontaktní sporty, běh).

43

Výživová doporučení

Lidé s krevní skupinou O mají silnou zažívací soustavu, ale také

intoleranci vůči novému jídelníčku. Nenechají se snadno přesvědčit ke změně

stravovacích zvyklostí a stále konzumují hodné masa. Vzhledem k vysoké žaludeční kyselosti jej tráví dobře, ale upřednostňovat musí maso libové a ryby a

omezit konzumaci uzenin. Nevhodné jsou pro ně mléčné výrobky, vejce, obilniny a některé luštěniny. Hlavním faktorem váhového přírůstku je pro ně lepek, neměli

by tedy jíst mnoho chleba a obilovin. Ovoce jim prospívá, ale měli by se vyhnout konzumaci strumigenní zeleniny (potlačuje funkci štítné žlázy) a lilkovité

zeleniny (způsobuje artritidu). Z doplňků výživy jsou doporučovány vitaminy skupiny B a K, vápník, jod, dále výtažky z lékořice a mořských řas. [15] Potraviny nevhodné pro nositele krevní skupiny 0

Potraviny s obsahem lepku, pšenice a potraviny z ní vyrobené, kukuřice

včetně cornflaků, fazole některých typů s výjimkou velkých, bílý, celozrnný

pšeničný chléb s občasnou výjimkou celozrnného žitného, italské těstoviny z tvrdé pšenice, čočka, hořčičná semínka zelená, syrové zelí bílé, červené i čínské,

chřest, květák, slanina, husa, šunka, vepřové, majonéza, mléko a syrovátka, kaviár a ryby nakládané v majonéze, tučné sýry a jogurty a tučné tvarohy, oleje (s výjimkou olivového a lněného), ovesná mouka a otruby avokádo, houby, olivy,

meloun, kokos, pomeranč, rebarbora, borůvky, mandarinky, jablečný a

pomerančový džus, ocet, pepř, kukuřičný škrob a sirup, kapary, kečup, nakládaná zelenina, káva, likér, limonády, čaje. [11]

Nositel krevní skupiny A (zemědělec, introvert)

Je rozvážný, klidný, svědomitý, přátelský, upřímný, tvořivý, rád

spolupracuje. Špatně snáší stres a fyzickou námahu. Zástupci krevní skupiny A mají citlivý imunitní systém a jsou náchylní k srdečním a nádorovým

onemocněním, cukrovce, zánětům žaludku, jater a žlučníku, častěji trpí některými infekčními chorobami (např. stafylokokové a kandidózy). Doporučuje se klidný tělocvik (jóga, tai chi).

44

Výživová doporučení:

Zástupci krevní skupiny A mají citlivou trávicí soustavu a slabý žaludek.

Svědčí jim vegetariánská strava. Oproti skupině O mají nízkou žaludeční kyselost

a maso tráví špatně, nevhodný je pro ně nadbytek živočišných bílkovin a tuků. Mohou konzumovat netučné ryby, svědčí jim zelenina (ne zelí), tofu, obiloviny,

fazole, luštěniny, arašídy a ovoce (ne pomeranče a banány). Omezit by měli maso, tučné mléčné výrobky a pšenici. Z doplňků výživy jsou jim doporučovány

vitaminy B12, C a E, kyselina listová, hloh, echinacea a ostropestřec mariánský. [15]

Potraviny nevhodné pro nositele krevní skupiny A

Maso a tučné uzeniny ze syrového masa, mléčné produkty, zejména tučné,

velké fazole a pšenice (ve větším množství), slanina, tučná drůbež, vnitřnosti,

jehněčí, králík, bažant, telecí, ančovičky, kaviár, škeble, krabi, úhoř, žáby, halibut, mušle, chobotnice, losos, tvrdé a tučné sýry, zrající sýry, cottage, kešu ořechy,

pistácie, červené fazole, velké fazole, fazole Garbanzo, tamarindové fazole, granola, klíčky, vícezrnné chleby, pšeničné otruby, mufiny, bílá mouka ve větším

množství, těstoviny (tvrdé), zelí červené, bílé i čínské, houby, rajčata, brambory,

olivy, pepř, banány, kokos, mango, meloun, papája, pomeranče a mandarinky, ocet, kečup, majonéza, worcester, pivo, likéry, limonády, černý čaj. [12] Nositel krevní skupiny B (kočovník, vyrovnaný)

Je přizpůsobivý, kreativní, odolný vůči stresu, individualista, často patří

mezi úspěšné podnikatele nebo sportovce. Zástupci krevní skupiny B mají velmi

silný imunitní systém a dobře odolávají srdečním a nádorovým onemocněním.

Častěji ale mohou trpět autoimunními chorobami nebo vzácnými virovými nákazami a bývají náchylnější k některým potravinovým alergiím. Doporučuje se mírný tělocvik (chůze, jízda na kole, tenis, plavání).

45

Výživová doporučení:

Nositelé krevní skupiny B mají odolný trávicí systém a jsou ze všech

skupin nejpřizpůsobivější ke změně jídelníčku. Mohou jíst maso, ryby, mléčné

výrobky i vejce, zeleninu a ovoce. Nesvědčí jim kuře, slanina, mořské plody,

plísňové sýry, kukuřice, čočka, tofu, pšenice, pohanka, arašídy, sezamová semínka, rajčata, kečup, olivy. Z doplňků výživy je jim doporučován hořčík, lékořice a lecitin. [15]

Potraviny nevhodné pro nositele krevní skupiny B

Slanina, drůbež, srdce, vepřové, ančovičky, krabi, žáby, losos, mušle,

škeble a obecně mořské produkty, zmrzliny, plísňové sýry, olej (jen olivový a

lněný), slunečnice, pistácie, buráky, dýně, všechny malé druhy fazole, červená čočka, hrách, amarant, cornflaky, žito, bílý chléb, kuskus, ječmen, bulgur,

artyčoky, tofu, rajčata, olivy, křen, kokos, karambola, rebarbora, rajská šťáva,

bagety, muffiny, kukuřice, sezam, pohanka, mandle, skořice, kukuřičný škrob, želatina, pepř, tapioka, kečup, likéry, limonády. [13] Nositel krevní skupiny AB (vzácný, záhadný)

Je vitální, fyzicky odolný, ctižádostivý, přizpůsobivý, upřímný, rád

vyhledává dobrodružství. Zástupci nejmladší krevní skupiny AB mají až příliš tolerantní imunitní systém a bývají stejně jako nositelé krevní skupiny A náchylní

k srdečním, nádorovým a infekčním onemocněním. Se skupinou B mají ale

společné dobré zvládání stresu. Doporučuje se kombinace klidného a mírného tělocviku podle skupin A a B. Výživová doporučení:

Lidé s krevní skupinou AB mají citlivou zažívací soustavu a proměnlivou

odpověď na změny stravování. Je pro ně vhodná smíšená strava včetně obilovin, ale řídit by se měli spíše doporučeními pro skupinu B. Vyvarovat se musí potravin

rizikových pro skupinu A. Svědčí jim mořské ryby, listová zelenina, tofu, tvaroh, 46

jogurt, arašídy, ananas.Vynechat by měli tučné maso, kukuřici, pohanku, pšenici.

Z doplňků výživy je pro ně vhodný vitamin C a výtažky z hlohu, echinacea a ostropestřece mariánského. [15]

Potravní skupiny nevhodné pro nositele krevní skupiny AB

Slanina, hovězí, kuře, kachny a husy, srdce, šunka, telecí, ančovičky, žáby,

losos, krevety, chobotnice, plesnivé a zrající sýry, parmazán, plnotučné mléko, sezam a pasta z něj (tahini), olivový olej, slunečnice, fazole, hrách, pohanka,

cornflaky, muffiny, kukuřice, avokádo, houby šii, pepř, křen, chřest, banány, kokos, mango, pomeranče, rebarbora, karambola, ocet, kiwi, pomerančový džus, kapary, ocet, kukuřičný sirup, kečup, nakládaná zelenina. [14]

4.2.4 Vztah výživy podle krevních skupin a systému jin a jang

Dle této teorie je ve výživě podle krevních skupin vhodné dále rozdělovat

potraviny do dvou skupin jin a jang, které odpovídají makrobiotickému dělení potravy.

Zažívací systém je zde popisován jako jin, který má své subsystémy, a to :

• •

Ústa spolu se slinivkou a dvanáctníkem jsou jang, tedy zásaditá Žaludek spolu se střevy jsou jin, tedy kyselé

Ve zkratce tato teorie znamená, že každé jin v sobě skrývá jang a naopak.

Ve vztahu krevní skupiny a síly jin a jang to pak znamená, že např. krevní

skupina 0, která je jang, zásaditá, dostředivá, se dále dělí na dvě složky, Rh+ jang,

dostředivější, zásaditější a Rh- odstředivější, kyselejší. I při výběru potravin tedy Rh+ bude volit pouze potraviny silně jang a 0 Rh- spíše potraviny méně jang. [1] Tato teorie však nemá oporu ve výsledcích výzkumu vědeckých institucí.

47

4.2.5 Rizika výživy podle krevních skupin

Podle odborníků2 teorie o vztahu krevních skupin a výživy nemá vědecký

základ ani logické vysvětlení. Podobně jako většina netradičních diet může vést

k jednotvárné stravě, a tím k nevyváženému příjmu některých živin.

4.2.6 Shrnutí

Teorie této výživy je založena na rozdělení lidí do čtyř skupin podle jejich

krevních skupin. Za otce této teorie je považován Dr. D´Adamo se svým otcem. Vychází z poznatků, že některé národy trpí určitými chorobami častěji než jiné,

nebo že různí lidé reagují na stejnou stravu rozdílně. To je podle nich dáno právě

rozdílným zastoupením a výskytem krevních skupin v různých zeměpisných oblastech a populacích.

Tento poznatek však souvisí podle řady odborníků se selekčním tlakem

prostředí na nositele jednotlivých krevních skupin a není v žádné příčinné

souvislosti s tělesnými nebo duševními vlastnostmi lidí. Přesto byl některými lékaři zjištěn a zkoumán častější výskyt určité choroby u dané krevní skupiny, ale vztah nebyl jednoznačně prokázán.

Příznivé účinky výživy podle krevních skupin nebyly vědecky prokázány.

Podle odborníků může naopak dodržování této diety vést k jednotvárné stravě a nedostatku některých důležitých živin a proto jimi není příliš doporučována.

2

J. Pánek, J. Pokorný, J. Dostálová a P. Kohout ,Základy výživy, Praha 2002

48

Závěr Cílem mé práce byla komparace vybraných diet a výživových směrů, která

hodnotila jejich výhody, nevýhody, nutriční nedostatky a případná rizika. U

vybrané diety pak bylo provedeno bližší srovnání jednotlivých poměrů zastoupení základních živin s výživovými doporučeními podle EU. Toto srovnání bylo provedeno pomocí nutričního softwarového programu NutriDan.

Při komparaci alternativního výživového směru vegetariánství jsme došli

k závěru, že stravování podle tohoto modelu v sobě skrývá jistá rizika, a to především u přísných vegetariánů a veganů. Tato rizika spočívají především

v možnosti potenciální insuficience vyplývající z nedostaku vitaminu D, vitaminu B12, vyšších vícenenasycených mastných kyselin, v menší míře pak v nižším

množství esenciálních aminokyselin a horší utilizace některých složek – železo, vápník, zinek.

Tento model stravování však přináší i jisté výhody, především u osob

s ukončeným růstem. Vegetariánská dieta znamená redukci příjmů tuků a zvláště cholesterolu. Je zdrojem rostlinných olejů s nenasycenými mastnými kyselinami a

vede rovněž k vyššímu příjmu zeleniny a ovoce. Je prokázán příznivý vliv na

výšku krevního tlaku, obezitu, kardiovaskulární onemocnění, výskyt diabetu a

některých malignit. Tohoto efektu je však možné dosáhnout i správně řízenou smíšenou stravou.

Při komparaci makrobiotické stravy jsme došli k závěrům, že nízké stupně

makrobiotické výživy se v podstatě přibližují vegetariánské a semivegetariánské výživě a mohou vyhovovat jako doplňková výživa. Naopak striktní makrobiotická

výživa (zejména na 7. stupni) má řadu nedostatků, mezi které patří např. absence dostatečného množství bílkovin, vápníku, vitaminu C a D, železa a vitaminu B12.

Dalším problémem je nadměrné množství vlákniny, která zhoršuje využitelnost některých minerálních látek.

49

Při komparaci dělené stravy jsme podrobným srovnáním došli k závěru, že

stravování podle uvedeného jídelníčku tohoto modelu je vhodný pouze pro krátkodobou dietu za účelem redukce váhy, nikoliv však dlouhodobě. Celkový

energetický příjem pro jednotlivé dny byl nižší než je uvedeno ve výživových doporučeních dle EU. Podlimitní byl zejména příjem sacharidů, které by měly

tvořit základ stravování. Objem stravy odpovídal normě, avšak nebyl příliš energeticky náročný.

Celkově se dá ale konstatovat, že systém dělené stravy nepřináší rizika

většího rozsahu, stejně tak ale není jednoznačně prokázána jeho účinnost. Za váhový úbytek osob dodržujících tuto dietu je považována spíše zvýšená konzumaci ovoce a zeleniny na úkor energeticky bohatších zdrojů.

Při komparaci výživy podle krevních skupin jsme došli k závěru, že teorie

založená na přiřazování vhodných potravin pro jednotlivé krevní skupiny a jejich

příznivých účinků na člověka nebyly vědecky prokázány. Tento model stravování může naopak vést k jednotvárné stravě a nedostatku některých důležitých živin a není proto příliš doporučován.

50

Souhrn Téma mé práce je komparace vybraných diet a výživových směrů. Na

začátku této práce jsou uvedeny základní pojmy používané v oblasti výživy.

V další části je uveden chronologický vývoj výživy člověka v jeho

jednotlivých etapách, který monitoruje způsob výživy, dostupnost potravin, skladbu potravy aj.

Hlavní část práce tvoří porovnávání vybraných diet, které jsou rozděleny

do dvou subkapitol, a to alternativní výživové směry a populární diety. U obou těchto celků jsou zhodnoceny jejich jednotlivé výhody, nevýhody, nutriční nedostatky, případně jejich rizika.

U vybraného modelu stravování podle dělené stravy je provedena jeho

komparace pomocí softwarového nutričního programu NutriDan. Jsou zde srovnány jednotlivé poměry zastoupení základních živin této diety s výživovými doporučeními podle EU.

Resumé Theme of my bachelor’s work is a comparison of several diets and

alternative nutrition’s trends. The basic terminology used in nutrition’s branch is mentioned at the beginning of this work.

In the next part of this work is mentioned chronological progress of the

human nutrition in several periods, monitoring the nutrition ways, availability of foodstuffs, nourishment’s structure etc.

The main part of this work is build by the comparison of several diets.

This part is divided into the two subsections – alternative nutrition’s trends and popular diets. Both of them assess their advantages and disadvantages or potential risks.

51

The comparison in one diet is made by nutrition’s software program

NutriDan.

Presence of the basic nutrients in one of these diets is compared with the

EU nutrition’s recommendation. This comparison is made by The NutriDan nutrition’s software program.

52

Literatura [1] [2] [3]

[4] [5] [6] [7] [8] [9]

ČERNICKÁ, M. Česká kuchařka podle krevních skupin. Praha: Eminent,

2000, 210 s. ISBN 80-7281-025-1.

FOŘT, P. Recepty a výživové tabulky nejen pro sportovce. 1. vyd.

Pardubice: Svět kulturistiky, 2000, 168 s. ISBN 80-902589-8-0.

MANDELOVÁ, L. Makrobiotika [online]. c2001, poslední revize

2.12.2005, [cit.2005-12-3].

https://is.muni.cz/auth/el/1451/podzim2005/t103/um/Makrobiotika_na_seminar.doc

Manuál II: Výživa. Výživa a chování [online]. [cit. 2005-11-8].

www.sweb.cz/centrumprev

MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve

schématech. 1. vyd. Praha: Triton, 2003, 104 s. ISBN 80-7254-421-7.

MÜLLEROVÁ, D., TYCHTL, Z., MÜLLER, L., BRÁZDOVÁ, Z.:

NutriDan. Software pro výpočet jídelníčků. Institut DANONE, 2002.

NEVORAL, J. a kol. Výživa v dětském věku. 1. vyd. Jinočany: H&H,

2003, 440 s. ISBN 80-86022-93-5.

PÁNEK, J., POKORNÝ, J., DOSTÁLOVÁ, J., KOHOUT, P. Základy

výživy. 1. vyd. Praha: Svoboda Servis, 2002, 208 s. ISBN 80-86320-23-5. SUMMOVÁ, U. Velká kuchařská kniha oddělené stravy. Martin:

Neografia, 2004. 128 s. ISBN 80-85186-78-0.

[10]

SUMMOVÁ, U. Žijeme s dělenou stravou. 1. vyd. ?: Svojtka a Vašut,

[11]

ŠKLOUDILOVÁ, Jaroslava. Dieta pro krevní skupinu 0 [online]. c2005,

[12]

ŠKLOUDILOVÁ, Jaroslava. Dieta pro krevní skupinu A [online]. c2005,

[13]

ŠKLOUDILOVÁ, Jaroslava. Dieta pro krevní skupinu B [online]. c2005,

1997, 144 s. ISBN 80-7180-145-3.

[cit. 2005-11-8]. .

[cit. 2005-11-8]. .

[cit. 2005-11-8]. . 53

[14]

ŠKLOUDILOVÁ, Jaroslava. Dieta pro krevní skupinu AB [online]. c2005,

[15]

ŠTUNDLOVÁ, D. Výživa a krevní skupiny [online]. c2004, poslední

[cit. 2005-11-8]. .

revize 4.1.2005 [cit. 2005-11-8].

54

Přílohy Seznam příloh Příloha 1a: Vyhodnocení potravinové pyramidy z 1. dne

Příloha 1b: Vyhodnocení průměrného denního nutričního příjmu z 1. dne Příloha 2a: Vyhodnocení potravinové pyramidy z 2. dne

Příloha 2b: Vyhodnocení průměrného denního nutričního příjmu z 2. dne Příloha 3a: Vyhodnocení potravinové pyramidy z 3. dne

Příloha 3b: Vyhodnocení průměrného denního nutričního příjmu z 3. dne Příloha 4a: Vyhodnocení potravinové pyramidy z 4. dne

Příloha 4b: Vyhodnocení průměrného denního nutričního příjmu z 4. dne Příloha 5a: Vyhodnocení potravinové pyramidy z 5. dne

Příloha 5b: Vyhodnocení průměrného denního nutričního příjmu z 5. dne Příloha 6a: Vyhodnocení potravinové pyramidy z 6. dne

Příloha 6b: Vyhodnocení průměrného denního nutričního příjmu z 6. dne Příloha 7a: Vyhodnocení potravinové pyramidy ze 7. dne

Příloha 7b: Vyhodnocení průměrného denního nutričního příjmu ze 7. dne Příloha

8: Doporučený jídelníček pro začátečníky dle Ursuly Summové

Příloha 9a: Přehled potravin neutrální skupiny dle systému dělené stravy

Příloha 9b: Přehled potravin bílkovinné a sacharidové skupiny dle systému dělené stravy

55

OBSAH ÚVOD.........................................................................................................6 1

1.1 1.2

1.3

1.4 2

2.1 2.2 2.3 2.4

2.5

ZÁKLADNÍ POJMY ............................................................................7 Lidská výživa.......................................................................................... 7

Potrava ................................................................................................... 8 Poživatiny ............................................................................................... 8

Strava...................................................................................................... 9

HISTORICKÝ VÝVOJ SLOŽENÍ LIDSKÉ STRAVY .........................10 Výživa předchůdců člověka ................................................................. 10

Výživa člověka v pravěku .................................................................... 10 Výživa lidstva ve starověku ................................................................. 11 Výživa za feudalismu ........................................................................... 11

Výživa v době osvícenství a na počátku rozvoje kapitalismu ............. 12

2.6 Výživa u nás ve 20. století .................................................................... 12 2.6.1 Výživa do roku 1990 ...................................................................... 12 2.6.2 Výživa po roce 1990....................................................................... 14 2.6.3 Éra hypermarketů ........................................................................... 14

3 PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH ALTERNATIVNÍCH SMĚRŮ, JEJICH VÝHODY A NEVÝHODY .........................................................................17 3.1

Alternativní výživa ............................................................................... 17

3.2 Vegetariánské diety.............................................................................. 17 3.2.1 Zdravotní rizika vegetariánství ....................................................... 19 3.2.2 Problémy vegetariánství v dětském věku ........................................ 21 3.2.3 Zdravotní výhody vegetariánství..................................................... 22 3.2.4 Shrnutí ........................................................................................... 23 3.3 Makrobiotika........................................................................................ 24 3.3.1 Principy makrobiotické stravy ........................................................ 24 3.3.2 Zdravotní rizika makrobiotiky ....................................................... 26 3.3.3 Pozitivní rysy makrobiotiky............................................................ 28 3.3.4 Shrnutí ........................................................................................... 28

56

4 PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH POPULÁRNÍCH DIET, JEJICH VÝHODY A NEVÝHODY .........................................................................29 4.1 Hayova dělená strava ........................................................................... 29 4.1.1 Princip dělené stravy podle dr. Haye............................................... 31 4.1.2 Argumenty pro a proti dělené stravě ............................................... 32 4.1.3 Komparace energetického příjmu v dělené stravě a výživového doporučení dle EU ......................................................................................... 33 4.1.4 Shrnutí ........................................................................................... 39 4.2 Výživa a krevní skupiny....................................................................... 40 4.2.1 Systém krevních skupin.................................................................. 40 4.2.2 Teorie vztahu krevní skupiny, nemoci a výživa .............................. 41 4.2.3 Charakteristika jednotlivých typů člověka dle Dr. D'Adama ........... 43 4.2.4 Vztah výživy podle krevních skupin a systému jin a jang.............. 47 4.2.5 Rizika výživy podle krevních skupin .............................................. 48 4.2.6 Shrnutí ........................................................................................... 48

ZÁVĚR .....................................................................................................49 SOUHRN..................................................................................................51 RESUMÉ ..................................................................................................51 LITERATURA ..........................................................................................53 PŘÍLOHY .................................................................................................55

57

58

59