Pobaltí 2002 Vyjeli jsme 3. èervence, pìknì po poledni, z Plznì. Zaèátek se nám moc nepoved, protože jsme v Plzni u høbitova stáli asi 2 hodiny. Nakonec jsme stopli nìjakého fyzioterapeuta, kterej nás hodil na Zlièín. Metrem na Èerný Most to trvalo zase hodinu. Dali jsme si piveèko a šli stopovat. Zase to bylo na hovno, tak Šaman pøines bagety a další pivka. To už jsme ale byli trochu vypruzený a už jsme vyhlíželi místo na spánek. Naštìstí zastavil polák s mlaïouèkou dcerkou a že nás odveze do Polska. Smìr mìl sice trochu jinej, ale jeli jsme. Dcera celou cestu mlèela, asi jsme se jí moc nelíbili. Bìhem jízdy zaèalo chcát a sešeøilo se. Hranice jsme pøešli pìšky, polskej celník byl divnej a chcalo jaxvinì. Týpek nás vyhodil kus za hranicema u Boleslawce, nebo kde. Zalezli jsme na louku vedle velký hradby a postavili stan, což se ukázalo prozíravý, páè za chvíli zaèalo chcát a bouøka všech bouøek se usadila pøímo nad náma. Docela jsem mìl strach. Pekelnì chcalo a pozdìjš i nám do stanu. Nìjak jsme pak vytuhli. Ètvrtek, 4.èervence 2002 Jak jsme ráno vstali, tak jsem se nasral: spacák turch, vìci v báglu taky, mikina, kalhoty, trika – všechno mokrý jako prase. Dali jsme snídu a cígo, já pøivázal mikèu na bágl a vyrazili jsme na hajk. Bylo sice poledne, ale zataženo a hnusnì. Asi za 20 minut zastavil týpek s dodávkou. Byl to mlaïák pohodáø. Kecali jsme o pivku, hulení a ženskejch. Hodil nás do Wroclawi. Wroclaw je veliký mìsto, skoro velkomìsto. Nový baráky, starý kostely; bohužel celej den se støídal déš• se zataženou oblohou, takže dvì pivka (5,7%) jsme si dali v parèíku na lavièce, kde skoro nikdo nebyl. Pijeme a najednou policajti, že se v Polsku nesmí pít alkohol na veøejnejch místech a a• hodíme ty nedopitý piva do koše. Udìlali jsme tak s celkovou nechutí, benga si opsali pasy, dokonce je zajímaly jména rodièù. Když odešli, vytáhli jsme pivka z koše a potají je dokalili. Byli silný a ani ne extra drahý, asi 2,5 Zl. Zase chcalo, tak že tedy pojedem dál. Šli jsme mìstem asi pùl hoïky, dali jsme druhý pivo a stopovali jsme asi do pùl 8. Byla zima, foukal severák a pomalu se šeøilo. Zase už na nás lezly èerný myšlenky, až najednou zastaví kamion jak prase a že nás hodí kousek od Poznanì. Tak jo! V kamionu jsem „sedìl“ veprostøed, takže za hodinu jsem byl K.O. Øidiè napøed nemluvil, jenom vytruboval holky a smál se. Pak se trochu rozpovídal, na svaèinovej zastávce se s náma bratrsky podìlil o klobásku. To už jsem skoro usínal, Šaman vedle vytuh totálnì. Vyhodil nás asi v 11 hodin v noci ve vsi asi 20km od Poznanì. Zkonstruovali jsme stan, já vytáh prochcanej spacák a zahájili jsme spánek. Nemoh sem usnout, protože sem hlídal kolíky, aby se ve vìtru neuvolnili ze štìrku, na kterym jsme mìl stan postavenej. V noci trošku chcalo. Pátek, 5. èervence 2002 Ráno bylo krásnì proslunìné. Vzbudili jsme se asi v 10. Usušil jsem vìci, pojedli polský chléb a èeskou vysoèinu a ementál. Hodili jsme si frisbí, ale moc to nešlo, foukal vítr. Tak jsme v sklepu, tady øíkají krámu sklep, zakoupil vodu a vyrazili stopovat do Poznanì. Trvalo to asi pùl hoïky, než zastavil týpek s pick-upem. Sedìli jsme v zavazadlovym prostoru a bylo nám dobøe. Svítilo slunce a my jeli na sever. Jsme v Poznani. Koupili jsme si každej 3 pivka: Mocny lech, Lech a Styskie. Zase 7% a 5,7%. Ležíme v parku u øeky. Je celkem pìknì, akorát funí vítr. Po kalení piv v parku vyrazili na stopa asi v 17 hodin. Veselá nálada nás provázela na výpadovku na Bydgoscz na kraj mìsta k jezeru, kde jezdilo na kolech a inlinech spousta roztomilejch koèièek. Bohužel jsme je oèividnì nepøitahovali a tak ke flirtu nedošlo. Asi po pùl hoïce stopování nám nìjací hoši dali najevo, abysme šli kus dál, na nìjakou køižovatku. Tak jsme obešli pùl jezera a za kruháèem stopovali na ten Bydgoszcz. Netrvalo to ani 5 minut a cyklista nás poslal jinam, prej lepší smìr. Tak jsme zase nahodili bágly na ramena a vrátili se na kruháè. Tam jsme se ptali týpka, kudy kam, ale ten nás zas posílal zpátky. Naštìstí se objevil zase ten cyklista a skoro se s chlápkem pohádal, že nám povídá kraviny. No tak jsme poslechli a šlapali po cestì, která se, bohužel, opravovala a jelo tam hroznì málo aut. Došli jsme na zastávku busù kolem takovejch holobytù a stopovali. Nic. Pak pøišel pán a poradil nám, abychom jeli pìt zastávek autobusem na nìjakou velkou køižovatku za mìsto, kde
by mìlo podle všeho jezdit hafo aut. Tak jsme tedy zase poslechli, ale šli jsme pìšky. Procházeli jsme pøedmìstskou ètvrtí, kde se pohybovali divný lidi co spali na ulici nebo kalili. V jednom stánku jsme k veèeøi zakoupili dvì pivka Lech a chleba. Chtìli jsme dojít na tu køižovatku a pøespat tam. Na konci mìsta nám ale sám zastavil taxík a že nás na tu køižovatku hodí. Øek sem, že nemáme prachy a on, že to bude gratis. Tim zaèal veèer hodnejch polákù. Na køížu ti bylo ještì kus, ale tágem asi 3 minuty. A opravdu, køižovatka jako prase, spousta aut a výteèný místo na stopa! A pak to frèelo jako na drátku. Za 2 minuty zastavil týpek s fordem a že jede do Gniezna. Tak jsme se nalodili a jeli. Kecali jsme jak to šlo a byl tak hodnej, že nás vzal na nìjaký úplnì nejvíc poutní místo Polska. Byla to asi 10km zajížïka do polí. Cestou se ptal nìjakejch pìknejch holek na cestu, kterou stejnì asi znal a dost se tim bavil. Poutní místo bylo boží. Stála tam veliká kovová konstrukce ryby a zvon Ježíše Krista. Taky tam lítalo asi milión chroustíkù letních, kterejch se Šaman zpoèátku bál. Bylo už šero, asi 22 hodin a my pak ještì jeli do nedalekejch skanzenù, který ale byly už samozøejmì zavøený. Vidìli jsme pár hrázdìnejch barákù a døevìný vìtrný mlýny. Pøi cestì zpìt se zas týpek ptal na cestu tøech fakt moc pìknejch mladejch holek, ale ty nevìdìly nic, tak z nich aspoò dostával co dìlají veèer. Když jsme pøijeli do Gniezna, který se nám alespoò z auta moc líbilo, byla už tma. Ukázal nám kostel a projel s námi mìsto, kde to celkem žilo. A pak nás odvez sem. 15km od Gniezna k jezeru, kde se údajnì seznámil se svojí ženou. Na plánièce, mezi dunama jsme postavili stan a zalezli jsme. Pøíjemný spaní, pìkná noc. Sobota 6. èervence Asi 14 hodin Válíme se jezera, asi 20km od Gniezna. Pofukuje vítr, sluníèko svítí, takže pohodièka. Chrápali jsme asi do 10. Ráno pøijeli uklízet košíky a sdìlili nám, že se tu nesmí stanovat. Napøed byli hustý, ale pak sklidnili a øíkali, že jim je to jedno, ale stráž že nás mùže zpokutovat. Tak jsme tu doteï, je asi 15:30. Byl jsem koupit vodu v hotýlku u cesty. Stála 8 Zt. 20:40 Poøád jsme u vody. Už skoro sami, jen dva kluci tu skáèou salta a kozelce. Asi òáký karatistí! Je klidnej podveèer. Pondìlí, 8. èervence, 16:40 Sedíme v parèíku v Gdaòsku, je krásnì. Právì jsme posvaèili chléb a pomazánku, vše za 2 Zt. Všude je spousta koèièek, hlavnì se nám líbila jedna mlaïouèká èernovláska, se kterou jsme sedìli na lavièce na korzu. Bohužel mohla oèi nechat na poulièním kytaristovi co hrál Red Hoty. Byla fakt roztomilá! Tady v kašnì plní nìjakej chlápek PET lahve asi už 20 minut. Prošli jsme mìsto, který opravdu za shlédnutí stojí. Pìkný kostely, v jednom byla výstava fotek za 2 Zt. Je tu pohoda. Asi pojedeme vlakem do Malborku. … takže jsme u jezírka skejsli ještì jednu noc. Veèer štípali komáøi jak hovada, celýho mì poïobali, hlavnì když jsem sral. Spát jsme šli celkem brzy, asi v 22 hodin. Nedìle, 7. èervence Vstali jsme v pùl 10. V jezeøe jsme provedli ranní hygienu, ale ponìvadž zaèalo chcát, vlezli jsme zpìt do stanu a chrápali až do dvanácti. To už nás to tam sralo, tak jsme sbalili saky paky a vyrazili na stopa. Šaman byl v hotýlku natoèit vodu, ale prej to nešlo a pøines jen 2/4 PET lahve. Nic extra. Chleba jsme nemìli žádnej. Stop šel na píèu. Napøed poprchávalo, pak pršelo, tak jsme stáli u køížku pod lípou a mávali na auta. Já pak šel do nedalekýho baráku pro vodu. Asi až ve ètyøi jsme zaznamenali první úspìch, ale týpek mìl malej vùz a vzal by jenom jednoho. To sme nechtìli a stopovali v tom svinskym horku dál. Projelo taky pár èechù, ale nezastavili, kurvy. Naštìstí asi za pìt minut nato zastavil chlap – nemluva a odvez nás do Bydgoscze. Protože nás vyhodil kousek od Tesca, neváhali jsme a šli za nákupama. 2 x pivo Zubr, 2 x pivo Kronk, chleba, bagetu, vodu, 1kg Tesco jablek. Nákup jak prase. Piva a bagetu
jsme vyžrali u smradlavý øeky 100 metrù od Tesca. Nato jsme šli stopovat smìrem na Gdaòsk. Chtìli jsme na hrad do mìsta Gniev, asi 70 km od Gdaòsku. Šli jsme mìstem asi kilák a pøed mostem zaèali stopovat. Lidi mávali, smáli se, nicménì nikdo nezastavil. Pak nás òákej párek poslal za most, asi 300m dál. Stála tam né moc dobrá stopaøka, ale hned odjela. Bylo asi už 20 hodin a my pokukovali po místì na nocleh. Asi za ètvrt hodiny zastavili hovaïáci: chlap – Kojak se dvìma ženskejma, asi 40 let. Mìl starýho medvìda s vleèòákem a že nás hodí do Gnieva. Poslouchali rock a já, jak byl vykalenej, chtìl tancovat a bylo mi príma. Cestou trochu chcalo, ale kochal jsem se krajinou a ani mi to nepøišlo. Vyhodili nás asi ve 22 hodin. Slabì chcalo a šeøilo se. Hrad byl boží. Velkej a byl už z dálky dominantou malýho mìsteèka. Veèer jak má bejt, naneštìstí se k nám na námìstí pøilíp místní notorik a jal se nám dìlat prùvodce. Zøejmì nás chtìl pøemluvit, abychom šli zakalit a zaplatili mu pár pivek, což se mu nepovedlo a tak se s náma grandióznì rozlouèil. Dal jsem si poslední cígo pøed božim barákem a vydali jsme se hledat nocleh za cestu, co jsme po ní pøijeli. Po pár set metrech jsme postavili stan na konci slepý ulice na plácku pøed nemocnicí. Zaèínalo zase chcát. Pondìlí, 8. èervence Vzbudili jsme se poprvé v osm, ale pak jsme ještì asi na hoïku vytuhli. Pøed nemocnicí postával údržbáø, kterej nám povídal, že tu není kemp. Dìlali jsme že nerozumíme a vypadli pryè. Tìm Polákùm tady nahoøe není vùbec rozumìt. Hroznì to drmolí a mluví nesrozumitelnì. Don’t understand. Šli jsme zase do mìsteèka, na rynku jsme uvaøili kávu a pojedli chléb se sýrem a salám Kavalír z ÈR. Pak jsme prolezli hrad, tedy jen zvenku, ponìvadž je pondìlí a to je zavírací den. V hradu probíhala škola magie, spousta dìtí a z oken koukali kalhotky. Fotili jsme hrad a poté se pak vydali pøes mìsteèko na stopíka. Bylo to celkem fajn, protože asi za pùl hodiny zastavil dìda s pìkným, ale malým VW a jel až skoro do Gdaòsku. Dostali jsme mentos a dìda pravil, že jede pomalu, protože je starej a má èas. Pravda, nìkolikrát jsme to skoro naboøili do auta pøed náma. Dìda asi deset kilákù pøed Gdaòskem odboèoval na Gdyòu a dál nám 10 Zt na bus do centra. Nechtìli jsme, ale vnutil nám to. Tak jsme chvíli pokoušeli stopaøský štìstí a nakonec odjeli za 4,80 Zt do Gdaòsku. Celou cestu jsem stál u øidièe a držel ba•ohy. Gdaòsk Ale Gdaòsk stojí za to! Pøijeli jsme do mìsta, pøímo naproti nádraží. Než jsem se staèil rozkoukat, dotlaèil Šaman dvì zmrzliny. Pak jsem si dal první gdaòský cígo. Dali jsme bágly do nádražní úschovny, což potom stálo 12 Zt. Ale s báglama na prohlídku mìsta? Napøed jsme chtìli jít k pøístavu, než nám v nìjaký posraný vrátnici øekli, že se tam nedá dostat. Tak tedy klasická prohlídka mìsta. Lezli jsme po kostelech, historickym centru apod. Taky jsme nakoupili v supermarkáèi chleba, dvì oplatky a dva sendvièe, vše za 10 Zt. Rozhodli jsme se, že pojedem do Malborku vlakem. Chtìli jsme uplatnit slevu na ISIC, ale paní nechtìla. Byla se i nìkde zeptat, což jí zabralo asi pìt minut, ale nic, takže Gdaòsk-Malbork za 8,50 Zt. Vlak byl narvanej jaxvinì, jeli s náma taky dvì extrémnì vyžraný Švédky. Do Malborku to bylo asi 54 km a 45 minut cesty. Malbork Hrad jako hovado!!! Obrovskej komplex, hradby, podhradí, paláce. Byznis jako všude: krámky s píèovinama, kýè, restauraèky. V mìsteèku jsme zakoupili negazovanou vodu, asi za 1,5Zt, a šli jsme pod hradby k øece. Bylo už asi osm veèer, psal jsme deník, pokuøoval, když tu najednou se k nám pøichomejtli dva kluci, co kalili tequilu. Dali nám kompletního panáka: tequila + sùl + citrón a Šaman jim zas balil cígo za cígem. Jeden byl už pìknì našrot, pad nazem a hroznì vytuh. Druhej byl policajt a byl v pohodì. Kecali jsme èesko-polsko-anglicko-nìmecky a tužili èesko-polský pøátelství. Pak ještì
dorazil jejich kámoš Marek, co prej je letec, ale moc toho nenakecal. Pøedali jsme si adresy a nechali si poradit, kam jít spát. Vyrazili jsme asi v pùl desátý, ale stejnì jsme šli jinam, než nám radili. A to kousek za mìsto, k obrovskej kupì hoven. Stan jsme postavili na zpustlej zarostlej louce, hnedka vedle tý hromady mrvy. Byli jsme dobøe maskovaný! Ještì než jsme staèili postavit stan, zaèali øádit komáøi. Ale HROZNÌ! Bylo jich tám asi milion, dostali se i do stanu, kurvy, vùbec nevim kudy. Polovinu noci jsme je zabíjeli. Kus nad náma jezdily vlaky. Úterý, 9. èervence 2002 Je asi pùl osmý. Jsme u rybníka, tedy vlastnì asi u jezera, kus pøed Olszynem. Voda je celkem hnusná, knìdá a samá øasa. Navíc na koupání je vyhrazeno asi 50 m2. Bylo sem vstupný 1 Zt. Malý pivo za 2,50 Zt. Je dobrý, vyžral bych jich nìkolik. Ženský skoro žádný. Celej den byl hic jako prase, hlavnì na stopu, než jsme dojeli sem, jsme skoro zhebli. Odtud nás asi brzy vyfáknou, páè se to tu veèer zavírá. Obludná veøejná pláž – louka. Obèerstvení a rádio. Hnus! Støeda, 17:00 Sedíme v busovej zastávce a lámáme tøetí pivko. Jedeme se juknout na bunkry po Hitlerovi. Je hic. Úterý, 9. èervence Vstali jsme vèas, pøed devátou a vyrazili na hrad. Vstupenka stála 11,50 Zt studentská. Prohlídka trvala asi tøi hodiny. Pøifaøili jsme se k výpravì nìmeckejch turistù, skoro samejch dùchodcù, takže výklad byl nìmecky. Jedna bába na nás byla hroznì hustá, vyhánìla nás od nich, ale ostatní se nás zastali. Po prohlídce jsme se pøes mìsto vydali na stopíka. Došli jsme za most, co pøeklenoval nádraží a koleje a na bus-stopu stopovali. Nìjaká holka nám poradila, a• jdeme ještì dál, ale já dvakrát máv rukou a zastavili dva podnikatelé s KIAou. Jeli jak hovada a odvezli nás do Elblogu. Byli hodní a vzali nás na výpadovku, kus za mìsto. Byl hic, ale stromy nám dìlaly stín. Pojedli jsme èokoládu a chleba a pak na nás hejk týpek s tatrovkou, co vyjíždìl z benzinky. Byl to mlaïák, celou cestu mlèel a my taky. Vyhodil nás na nìjakej velkej køižovatce u Ostrody. Stopovali tam dva tuèní skiní, ale byli v poho a nechali nás žít. Pak jsme ale museli jít asi ètyøi kiláky pìšky po cestì. Bylo vedro jako prase, auta jezdily jako krávy, prostì opruz. Navíc sem si ještì víc roztrh mé oblíbené tílko! Stopovali jsme u nájezdu na velkou cestu a mysleli sme, že zhebnem. Horko, žádnej stín, auta moc nejezdily. Byla to hrùza. Asi za hodinu nám zastavil mladej otec s dvouma klukama, ale že jede jen 15 km. V tom horku jsme nemìli sílu odmítnout. Naštìstí. Asi se jeli vykoupat, protože zajel k rybníku, asi kilák od cesty a u nádraží nás vyhodil a dal nám 20 Zt, a• jedeme do Olstynu vlakem. Tak jo! Podìkovali jsme a vlakem nejeli. Šli jsme se vykoupat. K veèeru, asi v devìt, jsme se vrátili k hlavní cestì a utáboøili jsme se na rozbitým høbitùvku mezi hroby. Bylo to hezký, takovej lesíèek v poli, krása. Postavili jsme stan a za bzukotu komárù vytuhli. Pátek, 12.7., 14:00 Jsme po lunchmeatovém miniobìdì v Augustowì. Pøed námi je Litva. Sedíme ve vlakovej zastávce, cesta vypadá dobøe, celkem dost aut i òáký stopaøi. Sem nás pøivez òákej dìda, ale pozor, profesor. Asi byl za vodou, pìkný fáro (ford), asi zatím nejlepší kára, jakou jsme se tu svezli. Jel sem do jachtovýho klubu, kterej hlídá voják. Na ceduli píšem LT. Je 17:00 hodin. Jsme 30 km pøed Suwalky a jsme asi v hajzlu. Jezdí tu dost LT i LV, tedy kamióny, ale vùbec neberou. Jsme tu už asi dvì hodiny. Šaman šel do nìjaký usedlosti pro vodu.
18 hodin. Je to na hovno, furt jsme se nehejbli z místa. Zaèínají nás obestírat èerný myšlenky! Støeda, 10. èervence Ráno jsme procitli v tom høbitùvku. Já se šel vysrat, pak i Šaman. Uvaøili jsme kávièku, posnídali a šli hajkovat. Byli jsme rozverní a tak jsme na lidi mávali, tanèili a všemožnì skotaèili. Zastavil mlaïák, nabíd mi cigaretku. Jel 110 ve mìstì a asi chvátal do práce, protože na zadnim sedadle ležela sváèa. S pomocí mapy nás odvez na konec mìsta k benzínì, kde samozøejmì konec mìsta zdaleka nebyl. Šaman na benzínì koupil lehce gazovanou vodu a vyhodil tam bordel. Nìjakej týpek nám poradil, a• jdeme dál, za viadukt. Tak jsme tedy šli. Byl to celkem flák, ale hlavnì bylo strašný vedro. Stopovali jsme za køižovatkou, ale asi tøi hodiny nám nic nezastavilo. Byli jsme docela hotový, hlavnì Šaman chtìl furt koupit piva, ale nebylo kde. Horko bylo pekelný. Naštìstí najednou zastavil dìda s tatrovkou. Byl v pohodì, ukecanej a øek, že nás odveze k bunkru po Hitlerovi, že to musíme vidìt na vlastní oèi. Cesta bylo dlouhá, páè jel dost pomalu. Cestou se stavìl u dcery v Margovu a my šli do supermarkáèe a koupili: chleba, hroznì dobrou housku, dva banány, jabko, dvì piva a sýr. Nìco jsme sežrali, dali ty piva a Šaman skák ještì pro další ètyøi. Dìda se rozlouèil s dceruškou, co bydlela v novým sídlišti a vyjeli jsme. Do Ketrzynu. Vyhodil nás na autobusovej zastávce u høbitova a my vypili ty piva. A rozhodli jsme se vykalit, tak jsme naproti ve sklepu koupili další ètyøi piva. Mìly okolo 6%. Sobota 13. èervence, 13:33, Litva Úspìšnì jsme prošli hranicema do Litvy. Napøed 8 km pìšky pøi kamiónech, pak pìt kontrol v úseku asi dvou kilákù. Teï vaøíme první suchý jídlo, tìstoviny s paradajkovou omáèkou. Hned za hranicema. Stop bude asi krušnej. Nejezdí tu nic! Autobusem, už s pìknou náladièkou, jsme za 5 Zt dojeli k Vlèímu doupìti. Nechali jsme se vyhodit pøed lesem, což nám dìda poradil. Hodili jsme bágly na høbety a šli lesem po cestì k bránì. Míjeli jsme úplnì boží lužní les, asi nejvìtší, co jsem kdy vidìl. U brány do areálu jsme kalili v busovej zastávce ty piva... Já, už hroznì našrot, psal nìjaký SMSky domù, Šaman šel do hotýlku zakoupit další ètyøi piva. A to už jsem byl vykalenej jako prase. Jak tam tak popíjíme a klábosíme, pøijel na bicykle hlídaè, ptal se co a jak, my že jsme z Èech, nemáme prachy a chceme vidìt bunkry. Pak se mlèelo a týpek odjel pryè. Byl už veèer a my vyrazili zpìt pøed les k jezírku, kam nás dìda na nocleh nasmìroval. Už si to moc nepamatuju, jen vim, že jsme se myli v jezeøe a že pøišli òáký mlaïácí. Nìco jsme kecali s jednou holkou a pak jsme nìjak postavili stan a ulehli. Za chvilku jsem se poblil. Hned pøed stan. Šaman svádìl nekoneènou a nevítìznou bitvu s armádou moskytù. Ráno jsem byl seštípanej nehoráznym zpùsobem, nešel totiž zapnout stan. Je sobota, 13. èervence, 20:53 Jsme na Litevsko-Lotyšský hranici. Pøekvapili nás totálnì ožralí pohranièníci, Lotyši. Samý mladý a pìknì zmrskaný. Vypadá to tu dobøe! Vaøíme vepøové ve vlastní š•ávì. Auta tu nejezdí skoro žádný. Ètvrtek, 11. èervence Ránko, kocovina, nic moc! Zaházel jsem tu šavli pøed stanem pískem. Nìjakej zoufalej rybáø se snažil pøelstít ryby, ale marnì. Pomalu zaèali jezdit lidi k vodì, my se tam motali, snídali a dávali se po kalbì do kupy. Trochu jsem si zaplaval, abych dovršil oèištìní a asi v 11 jsme vyrazili na bunkry. Na køižovatce u lesa, kde jsme vystoupili z autobusu, jsme vlezli do jednoho baráku pro vodu. Napøed nás pøibìhli pøivítat dva podivní psi a pak se s chrapotem ukázal týpek, takovej jasnej samotáø. Vodu nám chtìl nalejt z hnusný konve, co stála u baráku, ale naštìstí už tam žádná nebyla, tak zevnitø pøitáh kýbl a hrnek a my naplnili dvì PETky. Chlap se nás ptal, jestli je Polsko fajné, my že jo, podìkovali jsme a odešli za Hitlerem.
Zas jsme šli až k hlavní bránì areálu, kde jsme se vèera tak oddìlali, a ještì kus dál, pøesnì podle mapky, co nám nakreslil náš kouzelnej dìda. Poradil nám totiž, abysme to vzali proti smìru normálních prohlídek a tudíž neplatili vstup. Bunkry ve Vlèim doupìti jsou fakt hovadský! Obrovský kvanta železobetonu, rozmístìný po lese a pomalu chátrající. Nedìle, 14. èervence, 15:27, Riga Vaøíme v Rize v parku. Lidi trošku èumí. Pøed náma je velkej pravoslavnej kostel. Mìsto bude asi pìkný, po obìdì jdem na prohlídku. Je horko 18:36, Riga Dožrali jsme meloun a pijeme pivko z PET. Jmenuje se Pilzenes a má jen 4,7%. Tady v parèíku, asi vedle z divadla, vylezly holky v krojích a òák se tu toèí a tanèí. Ale hezký nejsou ani trochu. Jinak jsou tu samý ožralý lidi. 21:15, u Baltu, asi 30km za Rigou smìr Tallin Dorazili jsme k moøi. Je tu boží! Mnohem hezèí než v Holandsku, píseèný dlouhý pláže a za nima pár dun a hned lesíky. Slunce zapadá, romantika jak prase. Škoda, že tu s náma není krásná mladá holka s roztomile plochým a hnìdým bøíškem, která nám radila cestu a pak za náma ještì pøišla s dotazem, co tu dìláme. Zrovna v tej jejich prdeli... Jedem za moøem! .... Prolezli jsme celej komplex a vstupní branou nepozorovanì vyklouzli ven. Když jsme se vraceli k jezírku, kde jsme mìli poøád stan a vìci, zaèal foukat vítr a když jsme ke stanu došli, zaèalo i pršet. Sbalili jsme všechno a vydali se na pìší tùru. Podél jezera, lesem, loukama, k tomu rozhled po pìknej krajinì. Asi po ètyøech kilácích jsme pøišli do vísky, hrozná prdel, a tám už celkem dost chcalo. Nebylo se kde schovat, tak jsme šli dál. Vítr hodnì foukal, do toho déš•, nic moc. Byla mi zima, ale neoblíkal jsem se, abych mìl pak suchý vìci na pøevleèení. Ve vsi za další dva kiláky chcalo už poøádnì. Schovali jsme se do busový zastávky a zaèala pøímo smrš•. Mìli jsme to akorát, jinak bysme byli turch. Mezi kapkama deštì jsme ohøáli gulášek. Byl s chlebíkem a tatrankou. Pršet pøestalo, tak zas chùze asi ètyøi kilometry. Bylo to po asfaltu a nepøíjemný. Došli jsme až do mìsteèka, ze kterýho jsme vèera odjíždìli busem a kde jsme kalili ty piva. Stopovali jsme na zastávce na konci mìsta, ale moc toho nejezdilo, tak jsme asi za pùl hoïky jeli busem. Øidiè byl divnej, furt nìco žral a dìlal pøi tom strašný škleby. Jeli jsme asi 20km za pár šupù, ale vystoupili jsme na opaènej stranì Mragova, takže jsme zas museli kus pìšky. Naštìstí stál v cestì supermarkáè a byl zakoupen meloun, housky a pomáda, což trochu rozjasnilo unavenou mysl. Stopovat jsme zapoèali asi až v osm veèer, u takovýho malýho stánku, kam se za chvíli slezlo asi osm mládežníkù a když nám zastavilo auto, tak tleskali. Kluk nás, bohužel, odvez asi jen dvacet kiláskù do Mikolajek, kde už jsme nic nestopli a vyrazili nocovat za kravín, vedle ohrady s bejkama. Trochu jsem se vysral a zalezli sme do stanu. Bylo to asi první noc, co nelítaly ty kurvy komáøí. Noc na louce. Pondìlí, 17. èervence, 21:11 Jsme u moøe. 85 km od Rigy, smìr Tallin. Rozhodli jsme se, že na Tallin serem, zítra se budem pomalu vracet zpìt a pojedeme s kamióòákem do Èech. V nedìli bysme mìli bejt doma.
Pátek, 12. èervence Vzbudili jsme se asi tak v devìt. Sluníèko už pálilo, tak jsem vyfotografoval Šamana s bejkama a šli sme k cestì. Tam jsme sežrali výteènou snídu: pùl litru mlíka, èokoládu, chleba a každej pùl jabka. Stopovali jsme asi pùl hoïky a zastavil mlaïák. Øíkal, že dìlal polytechniku a že shání práci, který moc v Polsku není. Vyhodil nás na køižovatce na Gizycko, kde jsme byli totálnì v hajzlu, ponìvadž slavná silnice è. 16 vypadá asi jako u nás mezi vesnièkama. Skoro nic nejezdilo, tak jsem smot cígo a pokuøoval. Lidi, co projíždìli kolem, ukazovali samý kraviny se spoleènym výsledkem, srali na nás. Pak, zèista jasna zabrzdil kluk s chlápkem v èervenej káøe, ale ani nevìdìl, že jedem po šestnáctce. Stejnì jsme nalezli a odjeli s nima až k benzince k mìsteèku Orsyzs. Odtaï jsme šourkem došli na kraj na autobusovou zastávku. Za necelou hoïku, kolem poledne, zastavil krásnej Ford. Øídil dìda, ze kterýho se pozdìji vyklubal vysokoškolskej profesor. Auto bylo samej airbag, kompletní výbavu a taky pìknì jelo. Dìda cestou vyøídil dva hovory, v tom druhym domlouval nìjaký lekce z èehosi. Týpek, kterej mu volal, jel zrovna na dovolenou do Prahy. Odvez nás na konec Augustowa, na vlakovou zastávku. On jel do blízkýho jachtovýho klubu. V zastávce jsme usmažili lunchmeat, flákli ho na chleba a poobìdvali. Hic byl velkej, takže na silnici pøi stopu požitek. Aut jezdilo hafo, ale zastavil kluk s polským fiátkem. Tak tak jsme se tam nasulcovali, bohužel jel jen devìt kilákù do òáký prdele.Pìšky jsme ušli zas asi pùl druhýho kilometru na vršíèek s bus-stopem. A tam jsme vykejsli ètyøi hodiny. Paøák, voda skoro žádná a hnusná (smrdìla a mìla fuj-ocas). Šaman šel pak do stavení pro vodu, což nás asi zachránilo. Nálada byla pod psa, páè aut jezdilo dost, ale vùbec žádnej kontakt. Ani hovno. Za ty ètyøi hoïky zastavil kluk trambusem, že nás hodí do Suwalky. No supr! Bylo to asi 30 km. Kluk kecal, dal nám cígo a vypustil nás na kraji mìsta. Že prej nemá èas, aby nás pøevez pøes. Taky volal kámošovi, jestli nejede do Litvy, ale nejel. Ve studni jsem si pomoèil hlavu, dotoèili jsme PETky a razili do mìsta. Nebylo to zas moc daleko, když jsme v krámku koupili dva sejry, dvì piva, ètyøi housky a šli se najíst mezi baráky na dìtský høištì, kde si, kupodivu, hrálo spousta dìtí. Dali jsme si ten sejra, pikantní rybièky se zeleninkou a zalili to pivkem. Pøi jídle na nás doráželo, hlavnì na ty rybièky, roztomilé ko•átko a to tak vehementnì, že za chvilku jsme byli støedem pozornosti všech tìch dìcek. Koèièce jsme dali vylízat prázdnou plechovku a jedno dítì ji pak odtáhlo pryè. Bylo už asi devìt, vzali jsme bágly a pokraèovali v chùzi pøes mìsto: kolem Mekáèe, kde mìl Šaman hejble, ale zkrotil jsem ho, pak místem, kde smrdìly hovna, sídlištìm s moderním kostelem. Prostì až na konec mìsta. Zapíchli jsme to kousek od silnice u rozestavìnýho baráku. Myslim, že do opravenýho stanu se moc komárù nedostalo, noc byla OK. Sobota 13. èervence Po procitnutí jsme uvaøili kávièku a snìdli chleba se sejrem. Vylezli jsme na cestu a na busovej zastávce kousek za koncem mìsta hajkovali. Òákej trapnej stopaø si stoup daleko pøed nás, ale my odjeli stejnì døív. Zastavila Škoda 120 bílé barvy, dost jetá! Chlápek byl asi velkej škodováckej fanda. Øíkal, že už je to jeho tøetí. Bavil se pøevážnì o škodovkách, ale byl to kousek, tak to šlo. Vysadil nás osm kilákù od hranic s Litvou. V krámkách u benzínky jsme nakoupili chleba, vodu a dva nanuky. Já pak ještì skoèil pro hajzlpapír, kterej nám došel. Paní vùbec nevìdìla, co chci, musel jsem jí ukazovat... Bylo to krapet trapný. S hajzlákem a pomoèenou hlavou jsme se vydali na pìší pochod podél kamiónù. Až na èáru. Mezi trucky stály asi tøi Èeši a pár Slovákù. Èechy jsme zdravili, abysme si je naèali a pak nám zastavili. Byli z Opavy. Hranice byla daleko a po cestì se v tom vedru moc dobøe nešlo. Šlo se vlastnì dost na hovno, takže když jsme koneènì uvidìli celnici, byli jsme rádi, ale hotový. Napøed jsme museli stát za závorou s autama a když nás mladej celník vpustil, štrádovali jsme si to k prvnímu okýnku. Všechno OK, ale tìch okýnek a závor tu bylo asi pìt. V posledním sedìli dva
týpcí, zavolali si nás a oèividnì je zaujala moje stará fotka, ještì s hárem. Jeden z nich si listoval pornoèasákem, zahlíd jsem píèu pøes celou stránku. Hned za posledním okýnkem jsme uèmuchtili první sušenej obìd. V díøe vedle nás, asi 1,3m hlubokej, plavalo asi patnáct skokanù zelenejch a hnìdejch. Òáký Rusácí nebo Ukrajincí zalezli za náma do køoví, ale asi se jim nezdaøilo pøekroèit èáru, protože se za chvíli vrátili. Po obìdì jsme stopovali, ale nic nejezdilo. V zoufalství jsme napsali ceduli PROSÍM, ÈEŠI, že ji budeme ukazovat èeskejm kamiónom. A zabralo to! Ty dva opavácí vskutku zašlápli brzdy a vzali nás. Byl to fotr se synem, mì vez fotr. Byl v pohodì. Napøed, že nás vemou na parkovištì, abysme mohli jet do Vilniusu. Cestou jsme se ale dohodli, že s nima pojedem až na LT/LV hranice a vemem to napøed do Rigy a Tallinu a pak zpìt pøes Vilnius. Na tom parkovišti, kde nás pùvodnì chtìli nechat, šli jíst a my sedìli vedle náklaïákù. Když dožrali, dostali jsme každej po pivku a jelo se dál. Krajina v Litvì je docela monotónní. Jedna cesta, žádná auta, kolem døevìný osamìlý baráky, louky a pole. Sem tam jezírko a památník. Týpek øíkal, že kouøí sto dennì, což taky stvrzoval neustále zapáleným cigárem. Jezdí po svìtì, teï hlavnì na východ: Rusko, Lotyšsko, Estonsko, Finsko. Jeli až do St. Petìrburgu. Vyhodili nás na Litevsko-Lotyšskej hranici, kde nocovali. Rozlouèili jsme se a smluvili, že by nás v pátek hodili do Èech. Prošli jsme celnicím kde úøadovali vykalený pohraniènící, jeden na nás furt šeptal: Attention! Attention!, jinej ho tahal pryè. Vymìnili jsme tam 20USD, za což jsme obdrželi 10 LAT. Bylo už asi devìt veèer, protože se tu šoupe èas o hodinu dopøedu. Pøes hranice vùbec nic nejezdilo. Pøímo v areálu celnic jsme uvaøili zatim asi nejhorší jídlo, hovìzí ve vlastní š•ávì a skoukli pìknou holku z òákýho zájezdu. Frisbee házet nešlo, páè foukal fítr, tak jsme šli. Asi pùl kiláku od pøechodu hned kousek od cesty stála stodola a za ní spustlej sad. V nìm jsme postavili stan, napsal jsme SMS domù a ulehli sme. Moc dobøe se nám nespalo, protože Šaman mìl po tom jídle hrozný vìtry a bylo mu blbì. Navíc jsme mìli pocit, že nìkdo venku chodí. Nakonec vše OK. Úterý, asi 15 hodin Válíme se pod borovicema 30 metrù od moøe. Chráníme se tu pøed slunkem, který pálí velmi silnì. Lidí na pláži je dost, pøestože voda je trochu zelená a plavou v ní øasy. Odpoledne valíme už zpátky, nìkam pøed Rigu. Nedìle, 14. èervence, Riga Zase jsme se vykopali až nìkdy kolem desátý. Došli jsme asi kilák k malej benzince, kde jsme posnídali sušenky Disco a suchej chleba. Ještì jsme koupili další, první lotyšskej chleba, co vypadá jako vánoèka, má tvrdou tmavou kùrku, ale jinak je podobnej èeskýmu. Stál asi 0,3 LAT. Já si byl na hajzlech vyèistit chrup a trochu se opláchnout. Srát tam nešlo, byl to humus. Stopovali jsme na výjezdu z benzínky, nejezdilo ale témìø nic. Naštìstí se pak objevil èeskej kamión, my ukázali PROSÍM, ÈEŠI a on zastavil! Úterý veèer Sedim proti moøi, jsem vyhulenej. Naprostá pohoda… Ale ejhle. Nemam co pít… Šaman šel pøed ètvrt hoïkou nakoupit, ale… Byl to asi tøicetiletej týpek se Scanií. Byl opravdu moc hodnej, nabíd se, že nás v pátek vyzvedne a odveze nás do Prahy. Pøedali jsme si èísla, kecali jsme o Lotyších a Èeších, kurvách a mìstech. Jel taky na Petìrburg, takže nás vysadil na obtahu, asi 20km od Rigy. Bylo tak kolem dvou odpoledne. Stop byl v prdeli. Stáli jsme na takovej skoro dálnici na zastávce, aut jezdilo hroznì, vedro bylo taky hroznì, ale nikdo nezastavoval. Když pøišli dvì ženský, stará a mladá, odjeli hned. Nám pak zastavil kluk s dodávkou na ovoce. Vez asi jen tøi pøepravky, jinak byl volnej. Hodili jsme bágly dozadu a zasedli. Poslouchal místní techno-pop rádio, takže hudba nic moc, ale aspoò hrála nahlas. Odvez nás k centru a byl to docela flák. Moc toho nenamluvil, jen se ptal, jestli jedem do hotelu.
Riga Zastavil nám u památníku, sloupu, nahoøe stála paní, dole jí jistili svalnatí vojáci. Kousek dál stál vìtší pravoslavnej kostel, ve kterým právì sloužili mši.V parku za ním jsme sestavili náš kuchyòský aparát a uvaøili tìstoviny. Byly moc dobrý. Lidi po nás pokukovali, my zas po nich. Krásný holky, který se tu údajnì vyskytujou ve vìtší míøe, jsme nevidìli skoro žádný. Dalo by se øíct, že byly spíš horší. Po jídle a cigárku jsme se vydali do mìsta. Riga je pìkná. Pìkný baráky, takový velký, pìkný historický centrum. Na jednom námìstíèku u turist centra, jsme narazili na dva Èechy. Kluka s chlapem, který vezli do Petìru tatrovky. Mìli nìjaký problémy s papírama, tak si šli prohlídnout mìsto. Vyfotili jsme je pøed zajímavym kostelem a opustili je. Òáký individua nám chtìli vnutit pohledy a píèovinky z jantarù, ale nemìli šanci. Šli jsme pøi øece, pøes kterou se klenul zavìšenej most, podobnej tomu v Rotterdamu. Když jsme si v jednej ulièce chtìli odpoènout, vyfakoval nás voják, že tam bejt nesmíme, páè ten barák je parlament. Tak jsme teda šli odpoèívat vedle do parèíku. Zase jsme prošli centrem a vymysleli, že pojedem kousek k moøi vlakem. V krámku jsme koupili pùl melouna, 1,5l piva, chleba, dvì pomazánky s èesnekem a dvì vody. Dohromady za 2,48 LAT. V dalším parèíku, vedle divadla, jsme požrali melouna a vykalili pivo. Pobíhaly tam nìjaký krojovaný holky, toèili se na video a pak I nás. Chtìli jsme se zeptat, kudy na nádraží, ale všichni mluvili rusky. Nakonec nás nasmìrovali na trolejbus è. 17. Chtìli jsme dát èernou jízdu, ale v trolejbáèi prodávala paní lístky za 0,2 LAT/osoba. Tak na nádraží! Bylo to kousek od místa, kam nás dovez kluk s ovocem. Pøed nádražní budovou zakoupil Šaman dvakrát bakoš za 0,4 LAT. Byla to výborná, obilná usmažená placka s nádivkou. Vlak do Carnicavy stál 2,4 LAT a ve vlaku, kterej byl celej døevìnej, nebyly hajzly a mì se chtìlo hrozitánsky chcát. Cesta trvala nekoneènou pùlhodinu. Carnicava je prdelka, asi tøi kiláky od pláží, na který nás navigovala krásná holka. Ve kšeftu jsme koupili 2x1,5l piva v PET a šli k moøi. Napøed vsí, pak chatovou zástavbou a nakonec lesem borovic. Moøe bylo úplnì boží. Velký píseèný pláže, otevøený moøe, skoro žádný lidi. Šaman se koupal, já ne, páè to bylo studený. Pak jsme asi do pùlnoci kalili piva a koukali na moøe. Stan jsme poprvé nepostavili, možná to bude blbost, komáøi docela lítají. Zkusili jsme na nì repelent, ale stan je stan. Vìci pøes noc dost navlhly. Spali jsme hned za prvnim valem u moøe. Pondìlí, 15. èervence Hned po probuzení jsem vyrazil sbírat na pláž jantary. U moøe nikdo nebyl, parádní ránko. Voda byla super, ale jantar jsme našel jen jeden a malinkej. Zato tam bylo vyplaveno spousta krásnì omletejch klacíkù a døev. Ve velikej louži na láži jsem sebral pár ulit z moøský havìti. Uvaøili jsme kuøecí náøez a kávièku. Pøesnì tolik staèilo na moje i Šamanovo sraní. Pak pomalu zaèali chodit lidi. Vykoupali jsme se a umyli v moøi a pak se tu váleli. Asi v pùl tøetí jsme se sbalili a v tom nejvìtšim parnu vyrazili do Carnicavy na stopa. Byl to opruz. Ve vsi jsme koupili dvì vychlazené, lehce gazované vody a chleba, ze kterýho se posléze vyklubala veka. Vše to stálo 0,92 LAT. Došli jsme asi kilák za ves a stopovali smìrem k hlavní cestì na Tallin. Smìr Adaži-Pabaži. Chtìli jsme tam dojít napøed pìšky, ale ta holka a mapa øíkaly, že je to jedenáct kilákù. Tak sme tedy stopovali. Báby, co pøišly na autobus, si asi povídali nìco o stopování, ale tìm lidem tady nerozumíme VÙBEC nic. Asi za dvì hoïky zastavil starší pán. Mluvil dobøe anglicky a dovez nás na tu cestu. Byli to ètyøi kiláky. Za mostem pøes celkem špinavou øeku jsme chvíli hajkovali a zastavil hustopán. Vypadal jako nasranej Rusák, myslel jsem, že nás pošle do pekel, ale nic takovýho. Vracel se z Irska, kde dìlá a jel
asi 50km zakalit za kámošem. Mìl starýho Pasata bez zadní znaèky a bál se, že ho zastaví benga. Taky že na cestì stáli, tak zastavil a šel si koupit Chesterfieldky, který stejnì nemìli a když policajt zašel za kiosek, pokraèovali jsme dál v cestì. Povídali jsme o Irsku, práci, ruskejch bastardech co jich je v Lotyšsku 50% a v Litvì 20% a o politickým bordelu, kterej je všude. Vyhodil nás 85 km od Rigy, na cestì do Tallinu, v lesích, asi 100m od moøe. Ale to jsme ještì nevìdìli. Stopovali jsme asi do sedmi, ale nic nejezdilo, tak jsme popošli asi dvì stì metrù k baru nad moøem, no a tam jsme ještì teï (støeda, 14:30) U kiosku jsme ohøáli guláš a sežrali ho s rybièkama se zeleninkou a s celym chlebem. Rozhodli jsme se, že na Tallin serem a že pojedem v pátek domù s tìma kamióòákama. Pøesunuli jsme se k moøi. Pláž byla pìknì velká, ale voda hnusná, zelená s øasama. Fùj! Nekoupali jsme se. Stan jsme postavili asi až v jedenáct veèer a to bylo ještì svìtlo. Šeøí se pøed pùlnocí. Noc v klídku, akorát kolíky moc v písku nedrží. Úterý, 16. èervence Asi v devìt mi vzbudilo slunce a paøák ve stanu. Šel jsme pøi moøi asi pùl kiláku a hledal jantary, který tu ale zøejmì nejsou. Nenašel jsme ani hovno, tak sem sebral aspoò nìjaký pìkný kamínky. Snídali jsme chleba s výbornou èesnekovou pomazánkou, ale bylo toho málo. Chleba došel, zbyly nám dvoje rybièky. Celej den, až do pìti odpoledne, jsme se váleli v lesíku u pláže, dvakrát jsme se koupali a taky sme krmili mravkolevi mravencema. Asi ve ètyøi jsme uvaøili tìstoviny, sbalili si vìci a vylezli na cestu ke kiosku stopovat. Samozøejmì nic. Sežrali jsme poslední, nìkolikrát pøetavenou èokoládu a rybièky v tomatì. Kolem projeli tøi èeský kamióny, ale nezastavily ani na naší ceduli. Sralo nás, že asi neodjedem. Lidi se smáli, ukazovali, že maj plno, nebo že nás nevezmou. Pak jel èeskej tirák v protismìru a zastavil na parkovišti u kiosku. Vyslal jsem Šamana, a• mu jde øíct, aby o nás informoval vysílaèkou jiný kamióny. Pøišel s dobrou zprávou: zítra kolem šesti veèer pojedem s tutim týpkem domù. Jede do Tallinu a bude se tudy vracet zpìt. Prej nás naloží. Uvidíme! Vzali jsme tedy bágli a šli se zase plácnout na pláž. Slunce už nepálilo a znièehonic nás oslovil kluk ze Zlína. Jel stopem do Amstru, pak do Tallinu a teï jel s nìjhakým Litevcem na polský hranice a domù. Pokecali jsme a on, že musí jet. Za chvíli se vrátil, jestli nemáme fajfku. My že jen papírky. Vytáh kousek hašiše a dali sme brko. Asi po deseti minutách odjel. Zùstali jsme sami u moøe, západ slunce pøed náma. Házeli jsme si v pøíboji frisbee, prostì pohoda! Šaman pak šel do kempu pro vodu a chleba. Když to dotáh, uvaøili jsme tìstoviny s houbovou omáèkou. Padla k tomu pùlka chleba. Asi v pùl jedenáctý jsme rozdìlali na pláži oheò a èumìli jsme na èervenou záø na západì. Mìsíc dorùstal a házel do moøe krásný šajny. Spát jsme šli ještì vyhulený zas na to místo jako vèera. Bylo krátce po pùlnoci. Støeda, 17. èervence Tak dneska máme odpoèinkovej den. Èekáme na toho týpka, snad nás vyzvedne. Zase mi vzbudil hic, musel jsem se pøesunout pod borovici a spal sem dál. Slunce je ale rychlá mrcha a stíhalo mi. Musel jsem pøed nim unikat po plácku mezi stromama. Snídanì byla malá, asi v poledne jsme si dali malý rybièky a zbytek vèerejšího chleba. Válíme se u moøe, byl sem se vykoupat, ale je to studený a zelený. Už tám nelezu. Teï je pùl pátý a žereme rychlou veèeøi: kuøe na paprice a tìstoviny. Za chvíli to sbalíme a pùjdem èekat na parkplatz na kamión. Je krásnì. Pøijeli jsme do Plznì asi za ètyøi dny s jinejma èeskejma kamiónama.
