Ročník XXXI. Pořadové číslo 373.
Mariánské Lázně 30. května 2007
5. -rš-rš-
Sigmund Freud - 151 let od narození ............................................................. Koncert Alberta Schweitzera v lednu 1923 ...............................................
71 72
Elektrické hodiny v roce 1904 ........................................................................................................... 74
Zaniklý Caltov
R.Švandrlík - Z.Buchtele ............................................ Počátky tvrze Caltov .......................................................................................................................... Caltov za plánských pánů ze Žeberka ............................................................................................... Caltov za plánských pánů Šliků ........................................................................................................ Caltovská tvrz .................................................................................................................................... Vznik vesničky Caltov a berní rula 1654 ........................................................................................... Hornická činnost u Caltova ................................................................................................................ Johann Gottfried Sommer - popis z roku 1838 .................................................................................. WEIDL-URBAN-HAMMER (1896) o Kříženci a Caltově ............................................................... August SEDLÁČEK (1936) ............................................................................................................... Zdeněk Procházka - Jiří Úlovec (1988) .............................................................................................. Ves v sousedství - Kříženec ............................................................................................................... Vesnička Caltov v minulosti .............................................................................................................. Plánek zaniklého Caltova ................................................................................................................... Literatura ............................................................................................................................................
75
Dvě tepelské listiny z konce 15.století ................................................... Krátká historie čokolády ........................................................................ Krátká historie zmrzliny ......................................................................... Zajímavá výstava "Kostel sv.Mikuláše pod Krudumem" v muzeu .......
86
76 76 77 78 78 79 79 79 81 81 82 84 85 86
87 88
88 Zrušení Hamrnických kasáren ........................................................................................................... 88
Přední rub: Elektrické hodiny a původní plynová lampa Zadní líc a rub: Ruiny Hamrnických kasáren a demolice roku 2007
Na křižovatce před domem NIZZA původně stávala plynová lampa a až později "Elektrické hodiny". Nebyly však elektrické, ale natahovací. Měly jen elektrické osvětlení - odtud dlouholetý chybný název.
71
Sigmund Freud - 151 let od narození V květnu minulého roku si připomínal celý svět 150 let od narození zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Narodil se 6. května 1856 v Příboři (Freiberg) na Moravě. Rodina se v roce 1860 odstěhovala do Vídně, kde Sigmund vychodil gymnázium (1873 maturita) a pod vlivem Goethových básní ("Příroda" aj.) se chtěl věnovat vědě. Pro židovského studenta však bylo v této době studium "čisté" vědy ještě vyloučeno. Židé směli studovat pouze obchod, práva či medicínu. Freud se rozhodl pro medicínu a začal studia (podzim 1873) na vídeňské universitě. Většinu času trávil ve fyziologické laboratoři profesora Ernsta Brücka. Tehdejší zájem vědců se soustředil na fylogenetický vývoj od jednobuněčných organismů k vyšším živočichům až po člověka a Sigmund Freud začal zkoumat histologii nervových buněk. Pod vlivem Darwina kladli vědci důraz na fyzikální energie a vylučovali nehmotné vlivy a božské účely. Mladý Freud byl v roce 1876 přijat jako vědecký pracovník do Fyziologického ústavu Ernsta Brücka. Během pěti let shromáždil mnoho nových poznatků, které publikoval. Roku 1881 promoval a stal se doktorem. V červenci 1882 se zasnoubil s Martou Bernaysovou a nastoupil do vídeňské všeobecné nemocnice. Zde přešel z oddělení interních chorob na psychiatrickou kliniku Theodora Meynerta. Roku 1885 se stal docentem neurologie a byl označován za vynikajícího neurologa. Po té v Charcotově laboratoři v Salpetriere v Paříži studoval hysterii a následná ochrnutí. Profesor Jean Martin CHARCOT, jeden z nejvýznamnějších neurologů 19. století, soudil, že příčinou hysterie je nějaké dynamické trauma, avšak neviditelné. Od té chvíle Freud pátral po takovém "traumatu" jako příčině duševních chorob a tomu zasvětil čtyřicet let života. Ještě před odjezdem do Paříže se stal ředitelem neurologické kliniky v ústavu pro dětské choroby ve Vídni a publikoval řadu studií o mozkové paralýze u dětí. Na jaře 1886 se oženil s Martou Bernaysovou a ve Vídni otevřel vlastní ordinaci, třebaže očekával, že budou převládat pacienti s neurózami a jen málo z nich bude s organickou poruchou. Jak však léčit neorganické choroby ? Jak je možné, že lidé onemocní bez poranění či nemoci ? A tak Freud začal pragmaticky zkoušet léčbu bez teoretického základu, čímž si znepřátelil lékařské kruhy ve Vídni. K tomu ještě přispělo to, že se hysterie tehdy pokládala za výlučně ženskou chorobu a Freud hájil Charcotův názor, že hysterie se vyskytuje i u mužů. Když pak Freud předvedl ukázku hysterika přímo v lékařské nemocnici, rozešel se ve zlém s Lékařskou společností. Po mnoha nezdarech narazil na knihu Hypplota Bernheima "Sugesce a její použití jako terapie". Tento bývalý student profesora Charcota podrobně popisoval využití sugesce jako formy terapie. Freud sáhl po sugesci a měl překvapující výsledky. Hned zaznamenal několik vyléčených případů. Nyní se do jeho ordinace hrnuli neurotikové a hypnotická sugesce se stala hlavním prostředkem jeho léčby. Zjistil však, že některé pacienty nelze hypnotizovat a tak odjel 1889 do Nancy a sledoval dr.Bernheima při práci. Jeho pacienti byli hypnotizováni, dosáhli somnambulismu s amnézií a pak jim lékař nařídil, že již nikdy nepocítí příznaky choroby. Freud se nadšen vrátil do Vídně, neboť zjistil, že "existují mocné psychické procesy, které zůstávají pro lidské vědomí skryty". Ale cítil, že jde o podvádění pacienta a chybělo vědecké zdůvodnění. Freud s Breuerem napsali 1895 knihu "Studie o hysterii". Byl to důležitý krok k psychoanalýze. Zjistili, že u člověka existuje konstantní množství tzv."psychické energie", která nenajde-li ventil, projeví se patologicky. Cílem léčby je vytvořit podmínky k návratu do normálního stavu. Teorie zdůrazňovala význam emocí a rozlišovala mezi vědomými a nevědomými psychickými činy. Ještě v témže roce Freud napsal spis "Projekt", v němž hlavní úlohu přidělil
72 vzrušivému a útlumovému procesu. Budoval teoretickou stavbu lidské psychiky z hlediska fyziologie, od počitků a vjemů až k myšlení a emocím. Roku 1908 se uskutečnil v Salcburku První kongres "Freudské psychoanalýzy", v roce 1909 cestuje Freud do Ameriky, roku 1910 bylo založeno Internacionální psychoanalytické sdružení. Od roku 1923 Freud onemocněl rakovinou úst, vycházejí jeho sebrané spisy. Roku 1926 při sedmdesátinách byl Fredu vyznamenán mnoha poctami. Roku 1930 po srdeční příhodě přestává kouřit. V roce 1934 při 13. internacionálním kongresu o psychoanalýze v Lucernu již řada analytiků odchází do emigrace. Ještě roku 1935 byl poctěn Freud čestným členstvím britské lékařské společnosti.British Royal society of Medicíně. V březnu 1938 zažil Freud ještě obsazení Rakouska Německem. S příchodem německého fašismu byla psychoanalýza zakázána a Freud zatčen gestapem. Byl sice propuštěn a spěšně emigrovat do Londýna, kde 23. září 1939 umírá. Freudovo dílo tehdy významně ovlivnilo medicínu i celou společnost. Dnes se však psychoanalýzy k terapii již nepoužívá. Freud v Mariánských Lázních. Na pobyt Sigmunda Freuda v Mariánských Lázních vzpomíná v Městské knihovně stálá výstavka ve vitrínách v přízemí. V této vile TURBA pobýval Freud v roce 1913 na zdejším léčení. 67letý Sigmund FREUD přijel vlakem z Vídně 17.července 1913 s chotí Martou, s dcerou Annou a s manželčinou sestrou Minnou Bernaysovou. Z Hamburku sem přijela i druhá Freudova dcera Sofie s manželem Halberstadtem. Tak se sjela Freudova rodina ve vile TURBA, patřící lékaři MUDr. Hans Turbovi, pozdějšímu starostovi města. V roce 1909 byl Sigmund Freud na turné v USA a odtud si přivezl následkem nezvyklé stravy střevní potíže se zánětem žlučníku a tlustého střeva. V roce 1911 se léčil v Karlových Varech. V Mariánských Lázních byl jeho lékařem doktor Hans Turba. Sigmund Freud se těšil, že si tu vedle léčby trochu odpočine od své práce a trávil tu déle než měsíc. Zprvu byl spokojen, ale vlhké a chladné počasí té sezóny ho přivedlo k depresím i k rozhodnutí léčit se příště opět jen v Karlových Varech. Mariánské Lázně na svého slavného hosta nezapomněly a v roce 2002 mu byla odhalena na bývalém domě Turba (dnes Městská knihovna), pamětní dvojdesku s plastikou. ======================================================================
Koncert Alberta Schweitzera v lednu 1923 "Je jen málo lidí, a to po celou existenci lidstva, kteří dokázali prožít svůj život tak smysluplně, jako se to podařilo protestantskému teologovi, lékaři a velikému humanistovi Albertu Schweitzerovi." – píší v knize "Cizinci v Praze" Josef a Eva Hrubešovi a připomínají jeho dva pražské pobyty v letech 1923 a 1928. Město Praha si považovalo za čest, že Albert Schweitzer navštívil také Prahu, kde mu byla odhalena pamětní deska. Narodil se 14.ledna 1875 v Kaysersbergu (Horním Alsasku) v rodině evangelického duchovního Ludwiga Schweitzera. Vystudoval gymnázium v Mühlhausenu a univerzitu ve Štrasburku, kde současně studoval teologii, filozofii a přírodní vědy. Studia zakončil doktorátem z filozofie (1899) a teologie (1900). Zároveň pilně navštěvoval hudební školu – jeho velkým koníčkem byla hra na varhany. Už v předškolním věku začal hrát na klavír, později na varhany. Ve svých 30 letech byl známý svými varhanními koncerty i svými teologickými, hudebními i literárními díly. Již 30letý zasedl (jako doktor filozofie a univerzitní profesor) znovu do školních lavic a 1911 složil poslední zkoušku z chirurgie. Roku 1912 se oženil se zdravotní sestrou Helenou Bresslauovou a o Velikonocích 1913 společně odplouvají do rovníkové Afriky, do Lambaréne, hlavního města tehdy francouzského Gabunu. Podnětem k tomuto rozhodnutí byl článek faráře Boegnera, který popisoval těžký úděl misionářů v Africe a jejich boj s tropickými nemocemi. Schweitzerovi tu postavili poblíž řeky Ogooué pralesní nemocnici pro domorodé obyvatelstvo. Budovali ji 15 let a vydali se ze všech svých úspor. Za pomoci přátel a různých nadací dílo dokončili, aby tak odčinili alespoň částečně to, co tu evropská kolonizace v Africe napáchala.
73 Začalo tu léčení nejstrašnějších nemocí – lepry, malárie, spavé nemoci. Bylo zázrakem, že Schweitzer přežíval toto, pro Evropana vražedné klima. Zdejší práci Schweitzer přerušoval opakovanými pobyty v Evropě, kde se snažil získat spolupracovníky pro Lambaréné. Jezdil po Evropě, konal přednášky a koncertoval na varhany s cílem získat finanční prostředky pro svou pralesní nemocnici, která byla schopna pojmout až několik tisíc pacientů. I v těchto podmínkách pokračuje v psaní svých publikací. Občas cestuje mimo Afriku, většinu života však strávil v Lambaréne, ve své nemocnici. Velikou poctou pro něho vylo udělení Nobelovy ceny míru v roce 1952 za celoživotní snahu o mírové soužití národů. Do těchto cest patřil i lednový pobyt v Praze 1923 na pozvání univerzitního profesora Oskara Krause. Schweitzer přijel rychlíkem z Norimberka přes Cheb, když si dopředu domluvil přednášky, koncerty a osobní setkání. 12. ledna 1923 měl první koncert v kostele sv.Michaela v Jirchářích, kde hrál Bachovy skladby. Velký koncert měl v českobratrském kostele sv. Klimenta. Zdejší farář František Bednář ho provázel při prohlídce Prahy. Schweitzer se setkal na Hradě s prezidentem T.G.Masarykem a oba filosofové a humanisté si dobře rozuměli. Roku 1928 přijel Schweitzer do Prahy podruhé, aby převzal čestný doktorát na univerzitě v Praze. Opět tu však několikrát koncertoval. Hlavní varhanní koncert měl 8. prosince 1928 ve Smetanově síni Obecního domu. Do pořadu zařadil i Biblické písně Antonína Dvořáka. V roce 1952 dostal Albert Schweitzer za své celoživotní humanitární dílo Nobelovu cenu míru. Evropan, který spojil svůj život s Afrikou, provedl v Lambaréné na 42 000 operací. Jeho spolupracovníkem v 60.letech byl také mladý český lékař Radim Kalfus, kterého si Schweitzer velice vážil. - Schweitzer zemřel 4. září 1965 v Lambaréné a pohřben byl na břehu řeky Ogové vedle hrobu své manželky. Dřevěný kříž nad svůj hrob si sám vyrobil. V říjnu 1993 odhalila Praha Schweitzerovi na průčelí kostela sv.Michala v Jirchářích pamětní desku. Při odhalení byla přítomna jeho dcera Rhena Millerová-Schweitzerová. K Schweitzerově lednové návštěvě Prahy v roce 1923 patří návštěva a koncert v Mariánských Lázních. Schweitzer měl tehdy koncert a přednášku v Děčíně-Podmoklech (15.1. 1923). Odtud přijel do Mariánských Lázní 17.1.1923 a v 18 hodin začal jeho varhanní koncert ve vytopeném evangelickém kostele. Vstup byl volný. Po koncertu byla vyslovena pouze prosba přispět na hladovějící děti. Iniciátorem koncertu byl evangelický farář Josef Mittag. Schweitzer tu hrál kantátu J.S.Bacha, Andantino Padre Martiniho, Andante Tartiniho, Pastorale J. Rheinsbergera, tři chorálové předehry J.S.Bacha, Andante J.F.Mendelsohna-Bartholdyho, Adagio A. Beckera a Alegro Ch.M.Widora. Na housle ho doprovázel student práv a hudební školy v Praze F.M.Steinhart. Místní noviny z 20.1.1923 nadšeně popisují nezapomenutelný zážitek v přeplněném kostele. Přestože šlo o mimosezónní koncert, bylo plno a mnozí se do kostela vůbec nedostali. K mistrovství Schweitzera na poměrně malých varhanách se ještě dlouho posluchači vraceli. Výtěžek koncertu není znám, ale byl jistě srovnatelný s obnosem vybraným v Děčíně - 10000 korun. Traduje se, že Albert Schweitzer nocoval v Mariánských Lázních v domě Biaritz v dnešní Zeyerově ulici. Proto po válce dostal dům název - Lambaréné. Hlavní město Praha si Schweitzerových návštěv velice cení a připomíná je pamětní deskou. Jistě by se hodilo, aby také Mariánské Lázně připomenuly jeho návštěvu a jeho koncert ve zdejším evangelickém kostele – na paměť domácím i mariánskolázeňským hostům. Schweitzer byl nazýván "filosofem úcty k životu" a jeho filosofické studie o etice života a humanitě jsou stále aktuální. Jako teolog napsal knihu "Dějiny bádání o životě Ježíšově", jako lékař knihu "Lidé v pralesích". O Schweitzerovi bylo sepsáno přes 600 knih a dnes ho uvádějí historici mezi velikány dvacátého století.
74
Populární pouliční pouli ní hodiny před p ed hotelem "Fürstenhof" "Fürstenhof" (1904), nazývané tvrdošíjně tvrdošíjn "Elektrische Uhr" (přestože (p estože nebyly elektrické) čas as od času asu měnily m nily svou podobu, ale bez ohledu na to sloužily stále obvykle jedinému účelu ú elu - sem si domlouvali rande dva zamilovaní …
75
Zaniklý Caltov Vzdušnou čarou 5 ½ km východně od Plané nad Kosím potokem (486 m n.m.) stávala tvrz CALTOV. Na jejím místě byla kol roku 1650 založena poddanská vesnička CALTOV. Ves se rozkládala na jihovýchodním svahu vrchu KLUNKA (Klunker Berg, 679 m n.m.) v nadmořské výšce 490-550 m n.m. (uváděno podle československé vojenské speciálky z roku 1925 1:75 000). Ještě za první republiky se zde připomínaly dosud patrné zbytky zaniklé tvrze.
Vojenská mapa ČSR (1925) zachycuje severojižně tekoucí Kosí potok a na pravém břehu vrch Klunku (Klunger Berg 679 m n.m.), na levém břehu vrch Prachomečku (Prachametschka Berg 615 m n.m.), vrch Trdlinu (Tradlina Berg 624 m n.m.), ves Caltov nad Kosím potokem; Plánskou silnici s novou odbočkou (od 630 mn.m.) do Křížence, osadu Ovčíny (Hammelhäuseln) s hostincem, v lese pak hájovnu (původně rasovna) a dole u potoka výletní hostinec (506 m n.m.), Caltovský mlýn na potoce a mlýn Kühnhackelmühle na severu.
76 Počátky tvrze Caltov Podle erbu byli nejstaršími pány Caltové z Kamenné Hory (Steinberg - na Manětínsku). Z nich údajně BUŠEK, řečený Calta, byl nejznámější postavou rodu († 1433; pochován v rabštejnském kostele). Kromě Buška a erbu není o nich zpráv. Nejstarší zpráva o Caltově je v berním rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379, kdy se tu uvádí několik vladyků. Jeden malý díl tu měla mít vdova Anka. Odkud název ? Název "calta" (=veka, houska) prý pochází z erbu původních pánů ze Steinbergu. Tito páni zde postavili hrad a obývali ho. Veka čili calta se nachází v erbu jednak na štítu a jednak na ozdobné helmě. Caltovský hospodářský dvůr uváděl plánský urbář naposledy v roce 1641. Nejstarší páni na Caltově. Pokud pomineme vdovu Anku na Caltově (1379), pak prvním známým majitelem tvrze měl být od roku 1402 Jan z Caltova, řečený BALILE.
Uvádí se, že dostal plat na městě Plzni (1406), později se přiznával k dluhu Hendrycha z Elsterberka (1410). Od krále Václava IV. dostal plat v městě Stříbře (1416) a pak od císaře Zikmunda ještě plat na klášteře Tepelském. Tento plat měl v roce 1454 stále jeho syn Oldřich Balile z Caltova. Při tvrzi se vedle Oldřicha psali též jeho příbuzní Štěpán (1413), Lvík (1443) a Jan Zoubek z Caltova (od 1463). Oldřich Balile z Caltova tehdy potvrzoval, že mu tepelský klášter zaplatil dluh 600 kop. To byl onen dluh, který byl zapsán při klášteře pro jeho otce Jana za císaře Zikmunda. V pramenech se uváděl Oldřich ještě roku 1460, ale již roku 1463 se psal jako majitel Jan Zoubek z Caltova.
Caltov za plánských pánů ze Žeberka Starobylá Planá včetně okolního zboží patřila v 15. století pánům Ernstu a Šebastiánovi ze Žeberka. Tvrz Caltov s dvorem měla být připojena k plánskému panství roku 1517. Je uváděna jako součást panství Planá v roce 1527 ("…item twrze rzecziena Czaltow") i roku 1574 ("...item twrz rzeczienau Chaltow"). Majitel panství Bohuslav ze Žeberka († 7.1.1466) je pohřben ve farním kostele v Plané. Měl čtyři syny jmény Bušek, Hynek, Viktoryn a Jan, kteří si rozdělili plánské panství. Viktoryn dostal Týnec a Bušek, Hynek a Jan město Planou - jeden Staré město, druhý střední město, třetí plánské předměstí. Hynek († 1483; pochován v klášteře Teplá) měl syny Jiříka a Mikuláše, kteří byli později držiteli zboží Týnec. Bušek († 1499) měl nádherný náhrobek v kostele v Plané - byl postaven z mosazné litiny s pěkným nápisem v minuskulích s okrasami a znakem. Rovněž Viktoryn († 1500) na Týnci, ženatý s Eliškou z Rýzenberka († 1507) jsou oba pochováni v kostele v Plané. Nejdéle žil nejmladší syn Jan, který roku 1506 předal kostelu v Plané nadání s tím, aby zdejší kněží trvale sloužili za jeho zemřelé rodiče a bratry mše zádušní.
77 Sousední tvrz TÝNEC - podle Augusta Sedláčka - držel v letech 1393-1402 Lvík z Roupova. Roku 1439 držel tuto tvrz Jan z Frumštejna, pak vdova Anna z Kamenice. Ta přečkala i syna Jetřicha a Týnec držela do smrti. Roku 1485 patřil Týnec již plánským pánům ze Žeberka. Po Buškově smrti měl tvrz 1493 Jan s bratřími a po rozdělení v letech 1506-1510 již sám. Hynkovi synové Jiřík a Mikuláš z Plané, drželi nějaký čas Týnec, ale dostali se do dluhů a byli nuceni roku 1526 prodat Týnec Štěpánu Šlikovi z Holiče a Lokte.
Žeberská kaple neboli Svatý hrob Žéberků ve farním kostele v Plané měl řadu náhrobků. První zleva: "Victorinus den von Zebergk und Plan" († 1500); střední náhrobek: Buško ze Žeberka († 1499); třetí náhrobek: "Elisabeth von Risenbergk", manželka Viktorýnova († 1507).
Caltov za plánských pánů Šliků Štěpán Šlik zakoupil panství Planá a připojil panství Brod a Týnec k Plané. Roku 1526 vytáhl s králem Ludvíkem proti Turkům a padl v bitvě u Moháče. Po jeho smrti držela Týnec a Otín vdova po něm Markéta (1531). Jeho synek Maurys byl nezletilý a proto panství Planou spravovala zprvu vdova Markéta z Rabštejna. Když Maurys dospěl, převzal panství a také řídil hornické práce na Michalových Horách. Ještě 15 let nemusel platit desátek a kovy mohl prodávat zcela volně. Bylo to podle nadání krále Ferdinanda (1545). Nejlepší těžba byla na Lazurové hoře na díle, zvaném "Reicher Trost". Jako protestant se však ve válce Šmalkaldské zapletl a rozhněval krále (1547), za což ztratil Jáchymov a panství Planá musel převést jako manství královské. Dovoleno mu však bylo dolovat na Michalových Horách. Za krále Maxmiliána 1547 byla Planá z manství znovu vypuštěna a stala se dědičným majetkem Mauryse. Protože však neměl žádné potomky, odkázal zámek Planou s tvrzemi Caltov a Otín své choti Barboře Šenkovně z Landšperka (v listu 1574 se uvádělo „...item twrz rzeczienau Chaltow). Po smrti Mauryse († 9.11.1578) držela zámek Planou Barbora, která se znovu provdala za Bedřicha Šlika z Holiče, a město Planou měl Kryštof z Roupova. Po smrti Barbory († 18.11.1597 - pohřbena v kostele v Plané) zdědil majetky její manžel Bedřich Šlik. Znovu se oženil, ale žil v Praze. K panství přikoupil ještě zboží Kočov. Zemřel 1610 a pohřben v kostele v Plané. Panství převzal synovec Kašpar Šlik z Holiče na Hauenštejně († 23.5.1624 - pohřben v plánském kostele), proti kterému bylo vedeno konfiskační řízení (1623). Ale krátce na to umírá.
78 Caltovská tvrz stávala nad pravým břehem Kosího potoka poblíž Caltovského dvora. Odtud dolů v údolí Kosího potoka bylo možno pozorovat každý pohyb v údolí a střežit lokalitu. Ještě v období 1527 - 1623 se tvrz připomíná. Jako šlechtické sídlo však už nesloužila a za třicetileté války zanikla. Byla rozbořena a její zdivo použito na stavební materiál pro nově založenou ves. Pozůstatkem tvrze mělo být kruhové tvrziště o průměru 20 metrů, obehnané příkopem. Nepatrné zbytky základového středověkého zdiva se uváděly ještě v roce 1926. Lokalizace tvrze je dnes už velice problematická. Každý z historických pramenů ji lokalizuje odlišně.
Mapa z roku 1908 uvádí Kosí potok jako Wünschel- či Amselbach a levostranné přítoky: Hostíčkovský potok (Hetschigau Bach) a Pataska Bach; pravostranný Kříženecký potůček není pojmenován. Nahoře v lese rasovna (Abd.), dole hospoda (W.H. 506 m n.m.).
Vznik vesničky Caltov a berní rula 1654 Caltovský hospodářský dvůr se stal základem nové vesničky, vzniklé po skončení třicetileté války (1650). Došlo k jeho rozdělení na dva větší selské dvory a čtyři čtvrtdvory. Za hraběte Františka Ernsta Šlika (1651-1665) byla založena vesnička se 105 strychy polí a 6 strychy luk. Celá vesnička ležela v dosti srázném svahu a jako stavební materiál byl využit zřícený stavební dvůr. Berní rula (1654) uvádí Caltov jako novou ves, při čemž všichni poddaní jsou uváděni jako nově osedlí roku 1654. Mezi německými příjmeními má české jméno jen první z chalupníků (Houska - podle calta). - Poddaní platili naturáliemi a zčásti penězi na sv.Jiří a na sv.Havla. V roce 1788 měl malý Caltov 8 domů, roku 1884 již 12 domů a 53 obyvatel, v roce 1945 bylo 11 domů a 65 osob. V poznámce se uvádělo: "Na ten čas nemohou za ni potahováni býti." Uváděn je však jen jeden sedlák a 4 malorolníci:
79 Čís.
1.
Jména hospodářů Caltov (Zaltau) 1654 Thomas Wülffling
Rolí
Potahy
Krávy
Jalovice
Ovce
Svině
0
5
Sedlák 56
3
4
5
Chalupníci 2.
Georg Hausska
9
0
0
0
0
0
3.
Andrea Stress
9
0
1
3
0
3
4.
Thomas Sack
9
0
0
0
0
0
5.
Simon Viertelmeister
9
0
0
0
0
0
HORNI VÍSKA
92
3
5
8
0
8
Hornická činnost u Caltova V roce 1696 otevřel tu hornický cech "Trojice všech svatých" (Allerheiligste Dreifaltigkeit) Petr Ambacher, jirchář z Plané, ale brzy místo opustil jako nerentabilní.
Johann Gottfried Sommer - popis z roku 1838 V době Schallerova popisu (1788) měl Kříženec 23 domů a Caltov 8 domů. O padesát let později zapsal J.G.Sommer: (8.) OTÍN (Ottenreuth, Wotina), 3/4 hodiny východně od Plané, vesnice s 35 domy a 228 obyvateli, má 1 farní kostel Jména Panny Marie, 1 faru, 1 školu, vše pod patronátem vrchnosti, 1 panský dvůr. Kostel byl již roku 1384 uváděn jako farní a později tu měl protestantského pastora (kazatele) až do roku 1624, kdy sem byl znovu přidělen katolický duchovní. K farnosti patří kromě Otína Kříženec, Caltov a Křínov, vedle Zlaté Cesty z vedlejšího panství Trpisty-Třebel; ½ hodiny severovýchodn ě leží sem konskribované 4 domky HAMMELHÄUSEL. (9.) KŘÍŽENEC (Kiesenreut), 3/4 hodiny východoseverovýchodně od Plané, vesnice s 25 domy a 157 obyvateli, patřící farnosti k Otínu. (10.) CALTOV (Zaltau), 1 hodinu východně od Plané, vesnice s 11 domy a 66 obyvateli, patřící farnosti k Otínu. Má 1 panský dvůr (pronajímaný dočasně) a 1 emfyteutický mlýn.
WEIDL-URBAN-HAMMER (1896) o Kříženci a Caltově „Caltov patřil pod obec Kříženec (Kiesenreuth), který dostal jméno podle tam se nacházejících krásných bílých živců, kterým se mylně říkalo kyz (Kies - pyrit). Název Kies se do češtiny - podle mylné německé domněnky - dostával jako Chýš (chýše=stavení). Nálezy kyzu měly zavdat příchod německých horníků do místa. Místo se poprvé připomíná roku 1482, kdy také klášter Kladruby měl jisté majetky v této vesnici. Tehdejší kladrubský opat Prokop Balkow (Balkův) poskytl pěti měšťanům z města Tachova právo kutat v oblasti Klunky na kovy a různé rudy. Vesnice patřila pod bratry Žeberky v Plané a od nich v roce 1517 odkoupil plánské panství Štěpán Šlik z Lokte. Ves hodně utrpěla za třicetileté války a roku 1656 nechal znovu postavit hrabě František Ernst Šlik dva selské dvory Obec Kříženec (Kiesenreuth) leží 3 km východně Plané na výšině nad Bohušovým vrchem a teprve směrem ke Kosímu potoku terén klesá dolů. Nejvyšší vrch je KLUNKA (679 m n.m.), na němž je dobýván vhodný štěrk. Kromě živců je tu amfibol, čedič, svor, slída, křemen a žula (granit). Obec Kříženec (1896) měla 26 domů a 172 obyvatel. K ní patřily mlýny Kienhackelmühle a Caltovský mlýn a také vesnice CALTOV.
80 Caltov. Lidově se mu říkalo „Am Zalta“. Ležel na jižním dosti příkrém svahu Klunky, blíže okresní silnice Planá - Lestkov. Caltov měl tehdy 12 domů a 60 obyvatel. V místě byly patrné zbytky hradu, který patřil ve 14. století pánům „von Kamenahora“ (z Kamenné Hory) na okrese Manětín a z nich Bušek, řečený Calta, byl nejslavnější a nejznámější. Zemřel r. 1433 a pohřben v kostele v Rabštejně. Jeho znamení housky (calty) je na erbu a na přilbě v erbu. Plánský zámecký urbář (1641) popsal Caltovský hospodářský dvůr takto: „Das Wohnhaus ist eines gatten hoch, mit Steinen gemauert, vndt mit Schindeln gedecket. Zur rechten handt ein gemauerter Viehestall uf 24 Stick Rindvieh. Zur linken handt ein Ochsenstall uf 8 Stick, nebst darbey ein stadl von Holz aufgeschrotten vndt gebauet mit Einen dännen und zweyen holbarn. Uber den hoff hiniber ein stall von Holz gebaut von 30 ständen. Unter diessen hoff ist ein hopfgarten, bey fruchtbaren Jahren kann erbaut werden auch mehr vnd weniger 20 strich.“ (Obytné stavení je vysoké jako zeď, vytvořeno z kamene a kryto šindelem. Po pravé ruce je zděná dobytčí stáj pro 24 kusů dobytka. Po levé ruce je volská stáj pro 8 kusů, vedle které je zchátralá dřevěná stodola s ohrazením a s dvěma studnami. Nahoře nad dvorem je jedna stáj postavená pro 30 stání. Pod tímto dvorem je chmelnice, která může mít za úrodných let výtěžky více nebo méně než 20 strychů.)
Hrabě Franz Ernst Šlik nechal panský dvůr přeměnit v jednu vesnici tím způsobem, že rozdělil polností patřící k tomuto dvoru, tj. 105 strychů polí a 6 strychů luk, a zřídil tu 2 selské dvorce a 4 čtvrtdvory. Jednotlivé poddané zatížil splátkovým splácením s úhradou na sv.Jiří a na sv.Havla, kdy měli platit rozmanitými viktuáliemi. Pro panský dvůr Caltov byl stanoven roční výnos 436 florentýnských, proti nimž stálo 265 florentýnských a 57 krejcarů jako stálá a neměnitelná vydání, takže čistý zisk činil pouze 74 florentýnských a 3 krejcary.
81 Po josefínském daňovém přeměření měl panský dvůr Caltov 71 jochů a 704 Q.K. (čtvereční klafter) polí, 17 jochů a 1333 Q.K. luk, 1 joch a 624 Q.K. zahrad, 3 jochy a 1030 Q.K. pastvin, po vyloučení emfyteutických základů 49 jochů a 455 Q.K. polí, 20 jochů a 250 Q.K. luk, 450 Q.K. zahrad, 5 jochů a 1290 Q.K. pastvin a 2 jochy a 315 Q.K. lesů.
August SEDLÁČEK (1936) Píše: „V Caltově východně od Plané posud viděti jest zbytky bývalé tvrze. Roku 1379 sedělo tu několik vladyk a malý díl měla vdova Anka. Od r. 1402 připomíná se Jan Balile z Caltova, jenž roku 1406 plat na Plzni a později od krále Vácslava na Stříbře, od krále Zikmunda plat na klášteře Tepelském obdržel. Tento měl ještě r.1454 syn jeho Oldřich (Rukopis musejní, Archiv Tepelský, Arch. č. I. 513). Také se připomínají r. 1443 Lvík a r. 1468 Jan Zoubek z Caltova (Archiv Třeboňský). Nějaký čas potom přikoupen Caltov k Plané. V letech 1527-1574 se ještě tvrz připomíná. Ve vsi Otíně nedaleko Plané bývala tvrz a farní kostel již ve 14.století. Podacími pány byli r.1365 Půta z Plané, roku 1383 Stupek a 1394 tento s Neostupem, tuším ze Švamberka. Roku 1399 následoval Odolen z Oračova, jenž r.1406 mír s Bavory učinil. Potom (před r. 1409) koupen Otín k Plané, ale zase 1414 prodán. Pánem tu byl až do roku 1430 Erhart z Nejperka, jenž r. 1415 plat ke kostelu Plánskému prodal. Roku 1456 byl tu pánem Stach z Hořevce, jenž r. 1468 zdejšímu kostelu dobrodiní učinil. Kdy přikoupen k Plané, není známo. Tvrz zdejší (otínská) se v letech 1574-1575 jako příslušenství Plané připomíná.“
Zdeněk Procházka - Jiří Úlovec (1988) Mají informace, uvedené Sedláčkem, a k lokalizaci tvrze jsou skeptičtí: „Soupis památek I. klade tvrz na jižní svah nedalekého vrchu Klunky (dnes Homole). Pasportizace okresu Tachov popisuje však její místo jako rozorané. Nejpodrobnější lokalizaci a popis mají J.KABÁT a K.SLEPIČKA. Podle nich stávala tvrz v severní části obce nad pravým břehem. Kosího potoka, kde se mělo dochovat kruhové tvrziště o průměru 20 metrů s částečně zachovaným. příkopem na severní straně, širokým asi 5 metrů. Po obvodu jižní strany se nacházely zbytky zdiva, kladeného nasucho. Jihovýchodně od tohoto tvrziště měla stávat ve vzdálenosti asi 15 -20 metrů zeď z lomového kamene na maltu, vysoká místy až 3 metry, široká 80 cm, dlouhá asi 30 metrů, táhnoucí se ve směru východ-západ, v níž bylo několik střílnovitých okének, směřujících k jihu.
Indikační skizza 1839 (Z.Procházka-J.Úlovec: „Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov - 1.“ Tachov 1988, S.23)
Někteří autoři tyto pozůstatky interpretují jako zbytky mladší tvrze, vybudované snad již před rokem 1500 jako nová sídlo majitelů statku. Zachovaly se rovněž fotografie od uvedených autorů a další fotografie v kartotéce Okresního muzea Tachov. Objekty zde zachycená se však ničím neliší od běžných zřícenin hospodářských objektů zpustlých vsí.
82 Nejobjektivnější bude zřejmě krátká zpráva caltovského kronikáře, který se ve svá rozsáhlé, bohatě ilustrované kronice obcí Kříženec a Caltov z let 1914 -1945 zmiňuje o pozůstatcích tvrze pouze těmito slovy: "Reste der ehemaligen Burgveste Caltow sind noch unterhalb Nr. 1, Meierhof in Zaltau, im geringen Ausmass zu sehen", tedy, že zbytky bývalé tvrze se nacházejí pod čp. 1 - bývalým poplužním dvorem. Také stará katastrální mapa vsi z roku 1839 naznačuje, že v ní tehdy nestála žádná zděná budova /objekty jsou označeny jako spalná/, což vyvrací starší tvrzení o tom, že by se zachovaly výraznější zbytky zdiva tvrze. Naproti tomu ve středu této nevelká vsi je viditelné kruhové seskupení parcel, připomínajících zobrazení jiných, v terénu prokázaných tvrzišť. Zřejmým omylem je rovněž klást pozůstatky tvrze mimo ves, na vrch Klunku. Existovalo zde pouze pravěké výšinné sídliště, od jehož ochrany bylo v roce 1970 upuštěno. Podle dosavadního výzkumu můžeme tedy tvrz situovat do areálu zaniklé obce; přesněji by její pozůstatky pod rozpadajícími se zdmi usedlostí odhalil pouze archeologický výzkum.“ Potud citace Z.Procházka - J. Úlovec.
Ves v sousedství - Kříženec Původní název Kiesenreuth si vysvětlovali Němci podle osobního jména Kiese. Zakladatel obce tu nechal usadit horníky. Místo se poprvé písemně připomíná roku 1482, když tu měl také klášter Kladruby jisté majetky ve vesnici. Tehdejší kladrubský opat Prokop Balkow (Balkův) poskytl tehdy pěti měšťanům z města Tachova právo kutat v oblasti Klunky na kovy a různé rudy. Vesnice se pak dostala pod Žeberky v Plané a v roce 1517 plánské panství odkoupil Štěpán Šlik z Lokte. Až do roku 1593 měli michalohorští občané právo rybolovu na Kosím potoce, a to až ke stezce, spojující Hostíčkov s Křížencem. Podle urbáře z roku 1641 platilo 18 sedláků z Křížence na sv.Jiří a sv.Havla na panství dvakrát 19 zlatých a k tomu museli 67 dnů orat a 97 ½ dne kosit, ročně odevzdat 23 slepic, 250 vajec a 1 oel ječmene. Za třicetileté války, a především 1647, vesnice utrpěla škody a mnoho obyvatel se odstěhovalo. Krátce po válce se vraceli zpět. Berní rula (1654) ukazuje vesnici Kříženec (uváděná jako Kistenreuth) s 12 sedláky, 2 chalupníky a 1 zahradníkem a dále 2 dvory pusté (užívá jich vrchnost). Celkem tu bylo 310 strychů rolí, 28 potahů, 13 krav, 27 jalovic, 70 sviní a 40 ovcí. Vesnice z velké části vyhořela roku 1697. Ještě v roce 1654 byla o něco větší než farní obec Otín! Naproti tomu byla však menší než Výškov, Hostíčkov, Boněnov či Michalovy Hory v sousedství.
Jednotřídní škola v Kříženci. Pod ní zahrádka květinářská a zelinářská. Vedle školy byly zeleninové záhony, kde se pěstovalo zelí, mrkev, řepa, tzv. dorše aj., které se pak přesazovaly na pole. Po přesazení sloužilo místo jako dětské hřiště zase do příštího jara.
Kol roku 1700 měla vesnice již vlastní školu, která byla ve starém obecním domě (později kovárna). Roku 1893 postavila obec novou školní budovu i s bytem pro učitele.
83 Prvním učitelem byl Josef Stingl, který ve vsi úspěšně působil 34 let! Jako výborný muzikant vytvořil dechovou kapelu s vesnickou mládeží. Také prosadil výsadbu ovocných stromů, chov včel, dobrovolné hasičstvo a pomáhal ve vedení obecnímu hospodářství. Když ve vsi někdo onemocněl, nebo se zranil na poli či při jiné práci, učitel Stingl přispěchal se svou domácí lékárničkou a zařídil první pomoc. Ke Kříženci patřil malý Caltov, Caltovský mlýn a mlýn Kienhackelmühle. Celá obec měla 46 domů a 230 obyvatel. Katastr obce byl 556 ha. Pošta a nádraží bylo v Plané, správní úřad (Standesamt) v Michalových Horách, škola v místě. Farností patřila obec pod farní kostel v Otíně, kde se křtilo, konaly se svatby, pochovávalo se na vlastním oddělení na otínském hřbitově. V první světové válce padlo 5 mužů, ve druhé 18 mužů. Hlavní obživa bylo obilnářství a chov dobytka. Na vysoké úrovni byl zájem o vymoženosti a o společné hospodaření. Význam obce vzrostl výrobou štěrku a těžbou slídy. Škola stála uprostřed obce, vedle kovárny, která měla na lomenici zvoničku. Byl tu obecní dům a hájenka. V obci byly dva rybníky. Štěrkovna. Kolem roku 1870 začali kříženečtí sedláci těžit ručně čedičový štěrk pro okresní a státní silnice. Štěrk rozváželi volským spřežením až na hranice Tachova. Roku 1911 byla založena velká štěrkovna. Na Velikonoční pondělí 1911 byl za velkého shluku obyvatel naproti vrchu Klunka přes Kosí potok (vrchy Prachomečka a Tradlina) otevřen strojní provoz na drcení basaltu na štěrk. A strojní provoz si pronajal roku 1917 soukromý podnikatel. Jenže v důsledku nedostatku benzinu za války byl provoz až do roku 1920 uzavřen. Pak se práce znovu rozjely a v roce 1926 provoz si pronajala okresní správa v Plané, která platila ročně nájem 18 000 Kč do obecní plánské pokladny.
Orientační plánek Kříženec (Kiesenreuth-1945). Uprostřed na návsi školní budova čp. 27. Vlevo v rohu samostatně: Kříženecký mlýn (Kienhackelmühle); v rohu nahoře tzv. slídárna.
Okresní silnice z Plané do Bezdružic se tu obloukem vyhýbá Caltovu, přechází Kosí potok a míří do lesnatých svahů směrem do Vysokého Jamného.
Hustě zalesněný vrch Klunka je složen z basaltu. Tato sopečná hornina, která vytvořila až šestihranné sloupy, je na vrcholu Klunka a hodí se mimořádně dobře jako silniční štěrk. Těžba slídy. Jiný vrch s názvem Klučka stíní lokalitu před severními větry, ale orba a rolnictví se tu nevyplácely. Vrch je složen z křemenné horniny, ve které jsou uloženy ve velkém slídy. Za války 1914-1918 tu otevřel fabrikant Karl Anderwald z Vídně lom na slídu a nechal dokonce postavit budovu v podobě zámečku. Zprvu bylo dílo na tzv."kočičí stříbro" rentabilní, ale už v roce 1922 v důsledku vyskytujících se podzemních vod bylo nutno práce přerušit. Přesto až do druhé světové války firma Ing. Rotmeiera z Berlína úspěšně těžila slídu hlubinným dolováním, což příznivě ovlivnilo finanční postavení vesnice Kříženec (Kiesenreuth) a jejich obyvatel.
84
Vesnička Caltov v minulosti CALTOV ležel ve svahu Klunky stranou velkého provozu na silnicích a cestách. Skrovná a tenká půda na kamenitém podkladě vyžadovala velkou píli zdejších obyvatel, pokud chtěli získat dostatečnou obživu. Děti z Caltova musely chodit zprvu do školy v Otíně a teprve roku 1925 přešlo 15 caltovských dětí do školy v Kříženci. Celá ves kromě obecní kaple po válce zanikla a zbyly jen ruiny. Kaple při cestě v údolí, poblíž Kosího potoka, je opravena a zůstává jediným prvkem dávné vesnice. V současné době (duben 2007) byl nalezen základní postament k neznámému pomníku u čp.10 bez vlastního korpusu. Zdá se však, že jsme nalezli vlastní korpus pomníku, a to na zahradě někdy v šedesátých letech postavené letní rekreační chaty nad bývalým čp.6. Korpus má zanikající nápis tohoto znění: "Gewidmet //zur // Ehre Gottes // von Anton und // Augusta Ott // aus der Zaltauermühl// 1886." Nad nápisem je výrazná dvojholubice ve tvaru srdce, s rozbitou hlavičkou. Nedaleko na zahradě vyvěrá v okruží pramen a zůstává zakryt v rezervoáru. Odtud bylo vyvedeno potrubí do sklepa rekreační chaty. Přepad vody odtéká sotva znatelnou stružkou. Malý areál s centrálních chatou - podle zbytků kolem - využívali v minulosti skauti. Dnes je stavení sice uzavřeno, ale opuštěno. Východně od vsi blíže okresní silnice je rovněž menší pramen vody, který pravděpodobně sloužil v minulosti výletnímu hostinci, který zde stával a dnes již zcela zmizel.
85 Plánek zaniklého Caltova
Předváleční majitelé stavení v Caltově: 1 - Anton Hampl (panský dvůr - Meierhof) - 1925 František Mareš 2 - Georg Wilfling (Bahla) - 1925 Andreas Wilfling 3 - Josef Plaha (Thoma) - 1925 dtto (Otín Michl Plaha, truhlář, Karl Plaha, Wenzl Plaha) 4 - Wenzl Philips (Thomerl) - 1925 dtto 5 - Michl Philips (Lehnl) - 1925 dtto 6 - Eduard Biebl (kovář) - 1925 Anton Hampl (nad kapličkou) 7 - Heinrich Gartner (mlynář na Caltovském mlýně), 1925 Karl Winterstein (na Kosím potoce) 8 - Johann Schwägerl (myslivna - Hegerei) - 1925 dtto (ležela mimo obec!) 9 - Anton Hampl (krejčí) - 1925 Anton Trepesch (hospodský a trafikant) (rovněž stranou daleko od obce) 10 - Franz Ott - Treppesch (Caltovská hospoda) - 1925 Josef Biebl (nad kapličkou) 11 - Franz Pichl (tesař) - Johann Weidl bez čp. - Obecní kaple při cestě od Plánské okresní silnice
86 Literatura: „Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy“ Nakladatelství Svoboda Praha 1985, S. 46-47 „Pamětní kniha obcí Kříženec a Caltov“- Okresní archiv Stříbro . POCHE Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech, Československá akademie věd, I.svazek A-J, vydalo nakladatelství Academia Praha 1977,vytiskla Polygrafia Praha 2, S. 160; PROFOUS Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, díl I. (A-H) 1947, II. (CH-L) 1949, Česká akademie věd a umění , Praha PROCHÁZKA Zdeněk - ÚLOVEC Jiří: „Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov - 1.díl “ Okresní muzeum Tachov 1988 SEDLÁČEK August: „Hrady, zámky a tvrze království Českého, Plzeňsko a Loketsko - díl XIII.“, Nakladatelství Šolc a Šimánek, společnost s r.o. Praha 1937, S. 195-196; SCHALLER Jaroslaus: „Topographie des Königreichs Böhmen, darinn alle Städte, Flecken, Herrschaften, Schlößer, Landgüter, Edelsitze, Klöster, Dörfer, wie auch verfallene Schlößer und Städte unter dem ehemaligen, und jetzigen Bennenungen samt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben werden. Neunter Theil. Pilsner Kreis " Schönfeldschen Handlung Prag und Wien 1788, S. 180 SOMMER Johann Gottfried: „Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt", VI.Band - Böhmen, Pilsner Kreis" J.G.Calve´sche Buchhandlung, Prag 1838, S. 221-222 "ÜBER GRENZEN HINWEG" - vlastivědný sborník okresu Planá, I. et II.Band, Planer Heimatbuch, Der politische Bezirk Plan und seine Gemeinden, Geisenfeld 1964, WEIDL Georg-URBAN Michl MUDr.-HAMMER Ludwig: „Heimatkunde des politischen Bezirkes Plan", Plan-Königswarter Bezirkslehrerverein, Plan, tisk Hermann Holub, Tachau, 1896, S. 335-337; (J.A.Dunder, 1845, str. 201; T.V.Bílek, 1882, str. 605-606; O.Kalandra, 1957, str. 29; J.Kabát K.Slepička, 1959, str. 85)
=====================================================================
Dvě tepelské listiny z konce 15.století Tepelský opat Zikmund von Hausmann (opatem 1458-1506) vládl v nábožensky neklidném půlstoletí, ale přesto udržel hospodářskou úroveň kláštera Teplá a rozvoj zakládáním rybníků (celkem 11), těžbou stříbra u Sangerbergu, znovuzískáním uloupeného majetku aj. Dostal se však do sporu s městem Teplou o stavbu městských hradeb, vaření piva, dědictví, ale i národnostně. Opat, sám Němec, povolával do města Němce, dosazoval je do městské správy a v kostele prosazoval německé kazatele. Pět okolních vsí odmítlo proto platit desátek. Uvádíme dvě listiny z roku 1492 a 1497. V první listině z roku 1492 dva svědkové z Rankovic potvrzují držení kazatelů v kostele v městě Teplá (Attestatio cuiusdem Lebhansl quod decima ex Rankowitz semper fuerint monasterio data). "My Erhard a Lebhansl, spolusousedi z Rankovic činíme tímto listem obecně před každým živým člověkem, kdož je uzří anebo čtouce slyšeti bude, že jsme vždycky desátek vozili a dávali do kláštera a častokrát jsme se zhlédávali s Tepelskými, když jsou též desátek dávali a vozili do kláštera i my a také jsme to slýchali od svých starších, že jsou též dávali a vozili do kláštera a to pamatujem já, Eduard, od několika let (dětství) a já, Lebhansl, od plna (dospělosti), kdež jsme také sami temž Teplským z nájmu ten desátek vozili. Pak co se faráře dotýče Tepelského, to jest nám dobře vědomo, že když sám česky kázal držel vedle sebe německého kazatele, pakli sám německy kázal, držel vedle sebe českého kazatele, pakli sám nekázal, tehdá jest míval dva kazatele, jednoho českého a druhého německého, a více kněží my nepamatujem by farář Teplský držel ani choval. A to, co svrchu vyznáváme béřem k své víře, k své duši i k své přísaze, že jest to tak vpravdě a jináč nic. To bychom též ústně seznati chtěli, kdežby toho koli potřebí bylo. A pro další a širší svědomí svých pečetích nemajíc, prosili sme urozených pana Jana z Hrádku a v Mydlovicieh a pana Henricha Briza z Mence, že své pečeti přitisknouti dali, sobě a erbom svým bez škody k naší prosbě Léta Božího 1492."
87 Ve druhé listině z roku 1497 se král český Vladislav vyjadřuje ke sporu mezi klášterem a neposlušnými měšťany z města Teplá (Prohibetur Teplensibus ob contumaciam ne mania a dificeat et connihilantur privilegia eorum a Rege Georgio recepta) "My Vladislav z Boži milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský rc. král, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže, Lužický markrabě rc. Oznamujem tímto listem všem, že my seznavše mnohá neposlušenství, nepovolnost i nepoddanost od měšťan městečka Teplé, kteráž jsou svévolně netoliko velebnému Zikmundovi opatu a konventu Teplského kláštera pánu svému dědičnému, ale i jiným opatům předkům jeho téhož kláštera vokazovali a činili a nechtíce jim toho déle trpěti, aby takové své vůle proti témuž opatu pánu svému a tomu konventu požívali a přiklad k takové nepoddanosti jiným lidem proti jejich pánům dávali. Takovouto sme výpověď mezi týmiž Teplskými a opatem pánem jejich i vším konventem kláštera Teplského učinili a činíme. Nejprv aby se měšťané Teplští nynější i budoucí ke knězi Zikmundovi opatu pánu svému dědičnému a ke konventu kláštera toho i ke všem budoucím opatům téhož kláštera TeplskéhO ve vši poddanosti, poslušenství a povolnosti měli a zachovali nyní i v časech budoucích beze všeho (v)zpírání pod ztracením práv, svobod, hrdel i statků svých beze vší milosti. Co se pak dělání zdi aneb jiného hrazení okolo městečka Teplé dotýče, takové zdi ani kterého hrazení dělati nemají a nebudou oni měšťané ani budoucí jejich nyní i v budoucích časech proto, že jsme jim tu svobodu na hrazení městečka toho a děláni zdi okolo něho prve zdvihli, zkazili a v nic obrátili pro jich svévolnost a neposlušenství. Což se pak kněží dotýče, kolik by jich od opata u fary míti měli, to zůstavujem při té smluvbě, kteráž jest mezi (opatem) a jimi v městě našem Plzni urozenými Puothou z Ryzemberka a na Švihově nejvyšším sudím království českého, Jiříkem Berkou z Dubé a z Lipého sudnim des(e)k dvorských a Hendrychem z Švamberka z rozkázání našeho udělána, a tou se oboji zpraví; opat pán jejich i oni kolik tu kněží při faře té chováno a držáno býti má. Kdež ty všecky věci nahoře i dole psané svrchu psaní měšťané Teplští nynější i budoucí mají a povinnými jsou a budou zacho(vá)vati též i k opatu jakožto pánu svému dědičnému i všemu konventu často psaného kláštera Teplského nyní i na časech potomních beze všeho porušení pod pokutami napřed dotčenými, kterýchžto věci na potvrzení a svědomí pečeť naší královskou k tomuto listu přivěsiti jame kázali. Dán na hradě pražském v sobotu po Svatém Tiburcy Léta Božího 1497, království našich Uherského a Českého." ======================================================================
Krátká historie čokolády. Historie čokolády začala objevem Ameriky.15. března 1519 přistál dobyvatel Hernando Cortéz u mexických břehů. Když se zmocnil kvetoucí říše Aztéků, nalezli jeho vojáci v paláci císaře Montezumy zásoby kakaových jader. Sloužily k přípravě nápoje a placek. Boby se sušily na slunci, pražily, odstranily se slupky a drtily se mezi kameny. Do toho se přidala vanilka a vše se osladilo medem. Byl to nápoj pro vyvolené, třebaže nebyl zvlášť lahodný. Když bylo přivezeno kakao do Evropy, obliby se nedočkalo. Podobně jako brambory. Až kol 1550 misionářky v Mexiku začaly přidávat do kakaa třtinový cukr a nápoj dostal příjemnou chuť. Rychle se šířil po Španělsku jako výsada vyšších vrstev. Kakao bylo drahé. 1 kg bobů prý stál až ¾ kg zlata. Nápoj z nich měl afrodiziakální účinky. První továrnu na čokoládu postavila firma van Houten v roce 1815 v Holandsku. Roku 1828 si Holanďané dali patentovat kakaový prášek, vyrobený z kakaových bobů, zbavených 2/3 tuku. Odlisovaný tuk z bobů sloužil jako kakaové máslo. Spolu s kakaem a cukrem byla vyrobena první čokoláda. Výroba čokolády dnes začíná na kakaových plantážích. Plody kakaovníku nerostou na větvích, ale obrůstají kmen. Uvnitř jednoho plodu je 15–40 bobů. Ty se vyloupnou a suší. Vysušené kakaové boby se praží, pak se chladí, drtí a zbavují slupek. Následuje mletí a jádra se mění v řídkou kaši. Lisováním se žluté máslo oddělí od zbytku, který se zpracuje na hnědý kakaový prášek. Ve stroji se kakao znovu smísí s kakaovým máslem, přidá se cukr a další přísady a vznikne čokoládová hmota. Čokoláda se lije do formiček. Největší a nejslavnější českou čokoládovnou se stala u nás továrna “Orionka”. Založil ji v roce 1896 František Maršner, který vyráběl původně na Vinohradech turecký med.
88 Krátká historie zmrzliny Už staří faraoni pili ovocné šťávy chlazené sněhem. S dnešní zmrzlinou to mělo jen málo společného. Cosi podobného zmrzlině jedl anglický král Jakub II. v roce 1686, ale jeho starší bratr Karel II. prý jedl zmrzlinu ještě dříve (1660 v Paříži). Výrobu opravdové zmrzliny vynalezl Blasius Villafranca v Římě. V roce 1550 objevil, že lze dosáhnout bodu mrazu, když se ke sněhu přidá ledek nebo sůl. A vyrobil zmraženou krémovou směs. První automat na výrobu zmrzliny se objevil v roce 1846, když jistý Jacob Fussell, dodavatel mléka z Baltimore, si povšiml, že lze vyrábět zmrzlinu ze smetany. Tu dodával i ostatním mlékařům a založil první továrnuy na zmrzlinu. V Londýně byla továrna na zmrzlinu založena roku1870 italskými přistěhovalci. Stali se populárními prodavači zmrzliny. Říkalo se jim hokey-pokey men, protože volávali italsky Ecco un pocco ("Tady je kousek!"). Zmrzlinový kornout vynalezl italský emigrant v Americe Italo Marcioni a dal si ho v roce 1903 patentovat. Ve Velké Británii se stala zmrzlina masově populární v roce 1922, když Thomas Wall, výrobce párků v Actonu, hledal, jakou práci dát svým dělníkům v letních měsících, kdy se párků prodávalo málo. Začal vyrábět balenou zmrzlinu a prodával ji velmi lacino. Měl úspěch, přestože obchody nechtěly zprvu jeho výrobek odebírat. A tak Wall začal své zboží prodávat přímo na ulici a jeho prodavači jezdili s tříkolovými vozíky s nápisem "Stop me and buy one" ("Zastav mě a kup si jednu!"). V té době se také objevil mražený krém mezi dvěma oplatkami ("sibirka") a ve třicátých letech 20. století tzv. "zmrzlina na klacku". Výroba zmrzliny se pak ustálila a teprve v sedmdesátých letech začala tradiční a oblíbená zmrzlina ustupovat a došlo k nárůstu balených zmrzlinových výrobků pro velké obchody.
================================================================
Zajímavá výstava "Kostel sv.Mikuláše pod Krudumem" v Městském muzeu byla otevřena 1. března 2007. Vernisáž byla hojně navštívena. Výstava trvala do konce dubna. Dne 13.4.2007 proběhla v muzeu přednáška Mgr. Jiřího KLSÁKA z Krajského muzea Karlovarského kraje o podrobnostech archeologickém výzkumu této lokality. Na výpravách po Slavkovském Lese v osmdesátých letech jsme v lesích za Třídomím narazili v terénu na značně zasypané ruiny neznámého kostela. O ruině nás informoval a průvodcoval zanícený slavkovský badatel a strážce CHKO Ladislav Plachý. Po letech došlo k archeologickému průzkumu Krajského muzea Karlovy Vary, který vedl v letech 2002-2006 Mgr.Jiří KLSÁK. Nejstarší písemnou zprávou byla listina českého krále Václava I. z roku 1253 o darování tohoto kostela sv.Mikuláše řádu křížovníků s červenou hvězdou. Průzkum přinesl řadu objevů. Především byl odkryt půdorys kostela 25 x 13 metrů, při čemž zbytky zdí někde přesahují výšku 2 m. Bylo překvapením, že zůstalo zachováno poměrně velké množství architektonických prvků dávné sakrální stavby (zdivo, dlažba), bylo nalezeno několik koster a četné zbytky keramiky, podle nichž se soudí, že kostel zanikl kolem roku 1500. Kolem kostela vedla kdysi zemská stezka a ukázalo se, že významná byla i středověká těžba v okolí. Skupina pracovníků z Krajského muzea Karlovy Vary a ze Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov celou oblast odkryla, vyčistila a skvěle zrekonstruovala jako přitažlivý turistický bod s využitím výsledků archeologických bádání. Ze zbytků zdiva bylo složeno vysoké kostelní okno, jehož obraz nově charakterizuje dávnou religiózní lokalitu. -rš-
Zrušení Hamrnických kasáren (fotografie na obalu). Opuštěné ruiny bývalých kasáren v Hamrníkách byly už demolovány a srovnány se zemí. V posledních letech se staly místem všeobecného rozkrádání nejrůznějších zbytků kasáren a staviva. Další osud a využívání místa záleží na rozhodnutí zastupitelstva Mariánských Lázní. Hamelika, vlastivědný časopis z Mariánskolázeňska. Připravil Ing. Richard Švandrlík, Mariánské Lázně. Číslo 5. z 30. května 2007. Pořadové číslo 373.(od roku 1973) - XXXI. ročník vlastivědných materiálů HAMELIKY (2007). E-mail:
[email protected]
V roce 2007 končí story kdysi proslulých Hamrnických kasáren …
Někdejší Hamrnická kasárna sloužila desítky let po válce československé armádě.
Baráky tu byly postaveny za druhé světové války. Po válce jako kasárna byly stavebně rozšířeny a vylepšeny.
Hle! Tato budova vedle vjezdu do kasáren sloužila jako důstojnická kantýna, ale i místo pořádání rozmanitých důstojnických oslav. Zítra začne demolice! Poslední pohled na kasárna od uložiště odpadků - smetiště lázeňského města. To již také dosloužilo.
Autor ve vchodu bývalých kasáren, kde prožil dva roky svého mládí …. Vlevo strážnice i věznice, vzadu brána, za ní vlevo baráky rot, vpravo jídelna. Supertajné: Bývalý 38. dělostřelecký pluk, velitel mjr. Krapek.
