Po pražských mostech. zeměpis a škola

14

zeměpis a škola

Po pražských mostech Most. Řeka. Pražské mosty. Kdo viděl od Hanavského pavilonu na okraji Letné tuto polyfonii zrcadlícího se toku Vltavy a tvaroslovného bohatství jeho četných přemostění, musí se do Prahy vrátit znovu. Na první pohled zaujme množství mostů. Proč je těch mostů tolik? Asi se protější břehy potřebovaly spojit. Nejprve tedy asi chtěli Staroměstští a  Malostraňáci, pak Nové Město se Smíchovem. A  zatím naposledy? Asi Barrandov s Braníkem. Ale to snad ani není most... Když se po vysilujícím pobytu v dopravní zácpě dosunete automobilem až na Barrandovský most, skoro si nevšimnete, že jste nad vodou. Je to jen pokračování nabubřené silniční magistrály, které voda stála v cestě. Vody už si ta silnice ani nepovšimla a  pohříchu ji bez porady s  ní proťala šikmo ke směru toku – jako jediný z pražských mostů. To třeba Palackého most s  řekou skoro koketuje: jedete tramvají od Emauz, řidič přidává na rychlosti a vy pojednou letíte nad vodou. A máte skoro chuť tomu přívětivému světu pod vámi zamávat. U nohou vám leží přístaviště s parníky evokujícími duch průmyslové éry; na hladině se někdy houpají loďky rybářů. Na nábřeží leží písečná pláž, po náplavce se probíhají psi se svými páníčky, vezou se cyklisti, děti v kočárcích – a snesou se, vyhoví si, nespěchají... A vše to korunuje majestátní (nikoliv ovšem pyšná) fronta pseudoslohových činžovních domů na nábřeží, které nás odkazují k městu nad Seinou. Ano, řeka, mosty a  domy vlastně ve městě vytvářejí jakási patra a  je utěšu-

Foto: I. Tichý

Geografické rozhledy  4/08–09

jící, když spolu „mluví“, souzní. Pak sem zajdeme rádi. Králem pražských mostů je bez váhání ten Karlův. Jeho věhlas je tak silný, že jména ostatních pražských mostů si spousta lidí ani nepamatuje. Poplatkem za tu slávu je celoroční zaplavení mostu druhem „homo turisticus“. V přírodě se organismy adaptují vlivem vnějších podmínek, zde je tomu naopak. Vše se postupně přizpůsobilo pobytu tohoto dosti univerzálního společenstva, a místo je tak velmi podobné „suvenýrovým lokalitám“ jinde v  Evropě (ještěže se sem nevejde kavárnička!) Snaha užít si neopakovatelného výhledu, který je zacloněn hlavami turistů­‑soukmenovců, pak vede k  lezení na zábradlí, sochy. Most pláče… Ale nemůžeme být sobečtí, vždyť skoro každý z nás byl tohle poranění genia loci „oplatit“ v Benátkách, Florencii, na pařížském Montmartru… Jak z toho? Lze to vůbec? Jednou možností je snad změna toho turisty, vychovat ho, aby požadovat něco jiného, nerušil duši místa (asi naivní, že?) Jinou cestou je regulovat prostředí, tj. nabídku služeb na mostu. Nebo i  množství lidí? Ne! To už by nebyl most, ale muzeum. Nadějná je také skutečnost, že génius loci se hned tak neubije, a  když davy pominou, zase se překvapivě vrátí zpět. Zajděte si na Karlův most třeba brzy po ránu nebo v lednu, když jsou turisté v Alpách na lyžích. A  zase to bude ten čarovný starý most: je vidět až na jeho konec – most nás najednou překvapí svou délkou a z hradčanského panoramatu je vidět

i jeho spodní část, brána, paláce, břeh řeky. A  zase probíhá ona posilující citová transakce mezi věkovitým mostem a  zasněným poutníkem… Na jiných pražských mostech tolik chodců nenajdete. Spíš se po jejich bedrech sem tam mihnou červené „retro“ tramvaje nebo peloton historických automobilů. Na železničním mostě na Výtoni zase pendlují vlakové soupravy různých barev a  zvuků hned vedle postrašených chodců (mačkají se k zábradlí). Někdy projede i nostalgická parní jízda a trumfuje se v houkání s vltavskými parníky pod Vyšehradem. A  chystá se stavba dalšího mostu, na pražském silničním okruhu mezi Suchdolem a Bohnicemi, nad hlavami Sedleckých. Že by se chtěli spojit? Nebo potřebuje Sedlec zastínit před slunečním úpalem? Ani ne, zatím se obce spíš bouří. Tenhle most je sice potřeba, ale ani ne tak pro břehy, které na sebe hledí přes vltavské údolí, ale pro pražskou automobilovou záplavu. A Sedlec bude řeku nadále překonávat romantickým přívozem. Kdo má ustoupit? Nezapomínejme na mosty a jejich smysl, ať jste z Prahy, nebo odjinud. Choďte je hýčkat, někdy jen tak, procházkou, v  různou roční a denní dobu, i za mlhavého počasí. Sledujte, jak se mosty mění, stárnou. Pečujme o mosty. I mezi lidmi. Miroslav Marada, PřF UK v Praze [email protected]

15

na pomoc škole

Pracujeme s podklady Atlasu krajiny České republiky Dnešní pravidelnou rubriku, která představuje ukázky podkladů pro připravovaný Atlas krajiny České republiky, jsme zaměřili na proměny využití půdy v malé obci. Nabízíme vám náměty na to, jak si s žáky vytvořit přehled o využití půdy ve vaší vsi, městečku nebo městské části. Jako geografové bychom si zároveň měli uvědomit, že naše bydliště se nachází v prostoru provázaném složitou sítí vztahů. Proto události, které se zde odehrávají, souvisejí s obecnějšími procesy a někdy bývají podobné událostem v obcích tak říkajíc na opačném konci Česka. Některé z nich si ukážeme na příkladu obce Starý Hrozenkov na Moravských Kopanicích. využití půdy (land use) = třídění ploch podle jejich dominantního využití; založeno např. na sledování evidence ploch za jednotlivá katastrální území struktura využití půdy / ploch = kategorie: 1. zemědělská půda, 2. lesy, 3. vodní plochy, 4. zástavba, 5. ostatní (např. silnice a jiné dopravní stavby, povrchové lomy) struktura zemědělské půdy = kategorie: 1. orná půda, 2. trvalé kultury (sady, vinice, chmelnice), 3. trvalé travní porosty (louky, pastviny) katastrální území = územní jednotka v Česku, nejmenší souvislé území vymezené podle vlastnických, hospodářských, osidlovacích a terénních charakteristik Zdroj informací o využití půdy: Městská a obecní statistika Českého statistického úřadu (http://www.czso.cz/lexikon/mos_vdb.nsf/ index) – za každou obec Česka zde naleznete tabulku, ve které je mimo jiné uvedena výměra pozemků (v  hektarech) podle jednotlivých kategorií využití ploch.

Proměna využití půdy ve Starém Hrozenkově

Podklady pro práci: mapa Starý Hrozenkov – struktura ploch 1928 a 2001, obrázek 1 l Které kategorie využití půdy vidíte na fotografii Starého Hrozenkova? Které zde nejsou zastoupeny? l Prohlédněte si mapu se strukturou ploch ve Starém Hrozenkově v roce 2001 a odhadněte, ze kterého místa byla fotografie (obrázek 1) pořízena. Své rozhodnutí zdůvodněte. Mohou vám pomoci i další snímky na internetových stránkách obce Starý Hrozenkov (http://www.staryhrozenkov.cz). l Porovnejte strukturu ploch ve Starém Hrozenkově v roce 1828 a 2001. Popište, k jakým změnám ve využití půdy během 170 let došlo. Kterých kategorií využití půdy ubylo, kterých naopak přibylo? Proč již není v roce 2001 orná půda tolik členěná mezemi a volnou zelení? Ve kterém roce je ve Starém Hrozenkově více lesů a proč?

l

Pořiďte na území vaší obce fotografii z místa, kde je dobře vidět krajina. Porovnejte svou fotografii s obrázkem 1. V čem se liší využití půdy ve vaší obci a ve Starém Hrozenkově? Doložte rozdíly pomocí dat o rozloze jednotlivých kategorií využití ploch, které získáte za vaši obec i za Starý Hrozenkov na internetových stránkách Českého statistického úřadu (http://www.czso.cz/lexikon/mos_vdb.nsf/index).

Stará tvář vaší vsi/městečka/městské části

Podklady pro práci: tabulka, nová a  stará fotografie z  území vaší obce l Pokuste se sehnat (např. u starších příbuzných, v místním muzeu, na obecním úřadě, u pamětníků) starou fotografii z území vaší obce. Vyfotografujte stejné místo dnes. Porovnejte obě fotografie a  zhodnoťte, k  jakým změnám ve využití půdy mezi roky pořízení snímků došlo. Ke snadnějšímu hodnocení jsme pro vás vytvořili tabulku, kam si všechny změny můžete přehledně zaznamenat. Ve sloupci „rozloha ploch“ charakterizujte kvantitu změn (na jak velkém území došlo ke změnám, zda se rozloha dané kategorie snížila či zvýšila), ve sloupci „složení, charakter“ hodnoťte kvalitu změn (které kategorie využití půdy nahradily předchozí kategorie). Na místo tří teček v posledním řádku tabulky můžete libovolně doplnit do svého hodnocení i další výrazné krajinné prvky (vodní plochy, povrchové lomy). Nakonec několika větami charakterizujte, jak se změnila krajina jako celek. l Napište jedno slovo (přídavné či podstatné jméno), které vystihuje genius loci vaší obce na staré fotografii. Použili byste stejné slovo pro popis dnešního genia loci? Pokud ne, jak se proměnil genius loci vaší obce? Má vliv na změnu genia loci proměna krajiny? Jmenujte nejdůležitější historické události, o nichž si myslíte, že měly vliv na proměnu genia loci vaší obce. Mohly stejné události měnit genius loci i v jiných obcích Česka? l Za jakého počasí a ve kterém ročním období byla pořízena stará fotografie z území vaší obce? Jaké bylo počasí a jaká roční doba, když jste fotografovali stejné místo vy? Vnímali byste krajinu vždy stejně, kdybyste ji vyfotografovali v zimě a v létě, v dešti a za jasného počasí, ve dne a navečer? Měnil by se genius loci? Silvie Kučerová, PřF UK v Praze [email protected]

Návod pro hodnocení změn využití půdy Prvky krajiny

Rozloha ploch

Složení, charakter

Pole (orná půda) Travní porosty (pole, louky) Trvalé kultury (vinice, sady) Lesy Zástavba Volná zeleň (remízy, aleje) (...)

Geografické rozhledy  4/08–09

16

Na pomoc škole Obr. 1.: Starý Hrozenkov Zdroj: http://www.staryhrozenkov.cz

Starý Hrozenkov – struktura ploch 1828 a 2001

1828

Autorský podklad pro tvorbu mapy v AK ČR Autoři: P. Štych, P. Chromý, V. Jančák a kol.

2001

Geografické rozhledy  4/08–09

Zdroj dat: r. 1828 – archiv ČÚZaK Praha r. 2000 – terénní výzkum V. Jančák a kol.

17

zeměpis a škola

Jak hodnotit kvalitu místa V životě poměrně často potřebujeme posoudit vhodnost místa k  určitému účelu. Obvykle přitom porovnáváme více míst a  jedno z  nich, to nejkvalitnější, nakonec vybereme. Tato situace například nastává při hledání místa v  přírodě pro nerušené posvačení či místa vhodného k přenocování nebo při výběru místa pro stavbu rodinného domu. Hodnocení kvality místa často provádíme jen intuitivně a povrchně. Neuvědomujeme si, že při tom můžeme zúročit určité geografické znalosti a dovednosti. Správně provedený výběr vhodného místa pro daný účel totiž představuje typický příklad geografické syntézy a  následného tvůrčího hodnotícího posouzení, tedy jednu z  „nejvyšších met“ všeobecně známé Bloomovy taxonomie kognitivních cílů (o  nové verzi podrobněji např. Míčová, 2007). V příspěvku uvádíme několik námětů zaměřených na rozvoj této komplexní dovednosti. Pojem místo je používán v  běžné mluvě i  v  odborném jazyce, jeho prostorové vymezení ale není jednotné. Pro někoho je místem roh místnosti, pro jiného louka nebo celá obec či rodná země. Místem tak můžeme pojmenovat prostor různého měřítka i různé kvality. Kvalitou místa rozumíme souhrn objektivně měřitelných a subjektivně vnímaných charakteristik určitého prostoru. Jinými slovy: každé místo má svou kvalitu, která je tvořena vzájemným působením mnoha veličin. Zatímco některé z  nich lze měřit pomocí přístrojů a zároveň je běžně vnímáme svými smysly (intenzita osvětlení, hluk apod.), jiné lze zatím vnímat pouze smysly (např. vůně a další aromatické vjemy) nebo naopak měřit pouze pomocí přístrojů (např. radioaktivitu). Některé charakteristiky dokonce ani neumíme měřit pomocí přístrojů a jejich působení, resp. samotnou existenci vnímají jen někteří citlivější jedinci (např. diskutabilní geopatogenní zóny a  další subjektivně vnímané charakteristiky kvality místa včetně genia loci). Další dimenzi kvality místa představují charakteristiky, které jsme schopni zjistit teprve na základě dostupných informací o  daném místě (dopravní dostupnost, ohrožení místa povodní, historický vývoj apod.). Kvalita místa jako souhrnné vyjádření výše uvedených dílčích ukazatelů je tak prakticky pro každé sledované místo zcela jedinečnou „veličinou“. Z  proměnlivosti těchto faktorů vyplývá značná proměnlivost kvality sledovaného místa v  čase. Protože nedokážeme zohlednit všechny z obrovského množství charakteristik, provádí se jejich výběr v  kontextu záměru hodnocení. Tak například při výběru místa ke krátkodobému odpočinku za slunného letního odpoledne pro nás budou zřejmě rozhodujícími kritérii dobrá akustická a  aromatická pohoda, ori-

entace ke slunci (stín, nebo naopak osluněné místo), malý počet lidí v  okolí apod. Zajímat nás naopak nebude např. mineralogické složení horninového podloží, ohrožení stoletou vodou nebo dopravní dostupnost krajského města. Znamená to, že konkrétní místo má rozmanitou kvalitu v závislosti na zvolených kritériích hodnocení. Výběr kritérií podle účelu hodnocení a  stanovení jejich váhy je základním krokem pro úspěšné vyhodnocení kvality místa. V  případě, že vybíráme z  více míst, je druhým krokem jejich vzájemné porovnání. Důležité přitom je porovnávat kvalitu míst řádově stejného územního rozsahu. Kvalita místa je široké interdisciplinární téma, jehož studium umožňuje porozumět mnoha otázkám. Některé z nich žáci vyřeší poměrně rychle (viz příklady v rámečku 1), jiné vyžadují více času. Rámeček 1. 1. Podle čeho si vybíráte místo ve vlaku (v autobusu, ve školní jídelně apod.)? 2. Měli jste někdy pocit, že se na určitém místě cítíte mimořádně příjemně nebo na‑ opak mimořádně nepříjemně? Zjistili jste, co bylo důvodem? 3. Někteří lidé jsou citliví ve spánku na po‑ lohu vůči světovým stranám. Pokud vám to podmínky umožňují, zkuste po několik nocí spát na posteli v  jiném směru nebo dokonce měnit polohu postele vůči svě‑ tovým stranám. Sledujte kvalitu svého spánku a  výsledky společně zhodnoťte. Při hodnocení vezměte v úvahu také další skutečnosti (např. polohu hlavy vůči zdem apod.). 4. Které místo ve vašem okolí se vám líbí nejvíce a  kde se naopak necítíte dobře? Pokuste se určit příčiny svého pozitivního či negativního vnímání místa.

Následující text obsahuje příklady úkolů, které jsou spojeny s výukou v terénu. Další náměty uvádí Hofmann (2003), Marada (2006), Matějček (2008), Řezníčková a kol. (2008) aj. Jak se do hodnocení kvality místa promítá věk a osobní zkušenosti respondentů? Cílem tohoto úkolu je umožnit studentům porovnat vlastní hodnocení kvality životního prostředí určitého místa s  názory respondentů různého věku a vztahu k dané lokalitě (bydlící, náhodní chodci). Předpokládáme, že na základě získaných zkušeností žáci dojdou k poznání, že do výsledného hodnocení se obvykle promítá věk a osobní vztah respondentů (například zda v dané lokalitě bydlí či pracují, nebo ji navštěvují jen zřídka; podrobněji např. Ouředníček 2001, Vávra 2007). Splnění stanoveného cíle vyžaduje vybrat v okolí školy přibližně stejně rozsáhlé lokality (např. náměstí, sídliště, hlavní ulice a domy v okolí velké křižovatky), které mají

polyfunkční charakter. Měly by plnit alespoň tři funkce, např. obytnou, obslužnou, dopravní. Žáci průzkum provádějí nejprve na základě vlastního hodnocení podle kritérií uvedených v tabulce č. 4. U každé lokality podle níže navrženého postupu vypočtou index životního prostředí. Zjišťují­‑li názory i u dalších osob, je žádoucí poznamenat si na každý dotazník jejich věk a vztah k danému místu (např. respondenty můžeme rozdělit do skupin podle toho, kolik zde denně tráví času). Výsledky pozorování se nabízí statisticky vyhodnotit v hodinách matematiky či informatiky. Podle kterých kritérií hodnotit a  jakým způsobem zjišťovat kvalitu životního prostředí? Tabulku č. 1. je možné využít pro splnění i jiných cílů výuky. Jedním z nich může být záměr, aby sami studenti navrhli relevantní kritéria hodnocení kvality životního prostředí. Doporučujeme proto vybrat opět zhruba stejně čtyři velké lokality, z  nichž některé z nich plní jen jednu funkci (např. rekreační nebo obytnou). Studenti v  průběhu šetření pak obvykle přijdou na to, že uvedená kritéria kvality životního prostředí nejsou vhodná pro všechny vybrané lokality, tak nezbývá než doplnit taková kritéria, která vystihují specifika životního prostředí dané monofunkční lokality. Dříve než studenti začnou další kritéria navrhovat, je vhodné navést je k obsahovému vymezení pojmů „životní prostředí“ a „funkční využití ploch“. Poté, co studenti zhodnotí kvalitu životního prostředí vybraných lokalit na základě pozorování, nabízí se porovnat subjektivní hodnocení (měkká data) s  exaktněji získanými výsledky, např. změřit biodiverzitu, provést výzkum dopravního zatížení, změřit hladinu hluku, vypočítat procentuální podíl zeleně z dané plochy apod. Další obměnou úkolu může být, vyžadujeme­‑li, aby studenti navrhli kritéria kvality životního prostředí určitých rostlin či živočichů. Součástí takto koncipovaného úkolu bude pravděpodobně opět diskuse nad definicí pojmu „životní prostředí“. V  případě, že využijeme tabulku 1 pro hodnocení kvality životního prostředí lokalit různého měřítka (například jedna zastávka může být v  rušné ulici a  druhá na vyhlídce na město), umožníme studentům dojít k  poznání, že volba kritérií kvality životního prostředí je ovlivněna i rozlohou lokality, resp. tím, co si pod pojmem místo/ lokalita představujeme. Jak účel hodnocení ovlivňuje výběr kritérií a celkový úsudek o daném místě? Tento úkol je vhodné řešit na různých místech. Jeho cílem je navodit takové výukové podmínky, aby žáci pochopili, že Geografické rozhledy  4/08–09

18

zeměpis a škola a) hodnocení čehokoli (v  našem případě kvality místa) se odvíjí od účelu hodnocení, b) seriózní hodnocení je založeno na výběru relevantních kritérií, c) každé místo je vhodné k jinému účelu. Pro naplnění těchto cílů je vhodné žáky rozdělit do skupin. Každá z  nich hodnotí

podle těchto kritérií posoudit čtyři lokality (A–D), které jsou společné pro všechny skupiny. Doporučujeme, aby žáci tento úkol zpracovali formou tabulky podobné tabulce č. 1 s tím rozdílem, že první sloupec bude obsahovat jiná kritéria hodnocení. Dříve než žáci začnou úkol řešit, je vhodné kritéria prodiskutovat.

kvalitu místa pro jiný účel, například z hlediska vhodnosti pro trvalé bydlení, pro otevření novinového stánku, z  hlediska atraktivnosti místa pro zahraniční turisty, trávení volného času pro matky s malými dětmi aj. Úkolem jednotlivých skupin je zvolit minimálně šest relevantních kritérií pro daný účel, stanovit škálu hodnocení a  potom

Tabulka č. 1. Ukazatele kvality životního prostředí Kritéria kvality

Lokalita

Škála hodnocení

A

objem dopravy

1 vysoký – 4 nízký

úroveň hluku

1 hlučné místo – 4 tiché místo

ostatní rušivé vlivy (znečištění ovzduší, odpadky aj.)

1 mnoho – 4 žádné

přírodní rizika (např. povodně, sesuv půdy)

1 značné nebezpečí – 4 bez nebezpečí

veřejná prostranství

1 žádná – 4 v dostatečném množství

kvalita silnic, cest a chodníků

1 špatná – 4 dobrá

stav budov

1 zdevastované – 4 v dobrém stavu

dostupnost veřejnou dopravou

1 špatná – 4 výborná 1 žádná nebo zničená – 4 hojná a v dobrém stavu 1 velmi negativní – 4 velmi pozitivní

zeleň a její kvalita celková atmosféra a pověst místa

B

C

D

součet : 10 = index kvality ŽP

Index kvality životního prostředí

Škála 1 nepříjemné, nutno zlepšit 2 mohlo by se zlepšit 3 celkem v pořádku 4 výborné, příjemné místo Jak vnímání místa ovlivňují informace o jeho minulosti? Cílem tohoto úkolu je přivést žáky k zamyšlení nad tím, jak získané informace mohou ovlivnit subjektivní vnímání místa.

K  vypracování úkolu použijeme fotografie na 3. straně obálky tohoto čísla Geografických rozhledů a text uvedený na stránce 32. Tato aktivita je zároveň ukázkou tzv. narativní pedagogiky, tedy výuky založené na práci s příběhem. Postup je jednoduchý. Vyzvěte žáky, aby ke každé z pěti fotografií napsali, jak na ně zobrazené místo působí, a  to tak, že splní úkoly v  první části tabulky č. 2. V  dalším

kroku si žáci přečtou příběhy o  jednotlivých místech. Poté je požádejte, aby znovu charakterizovali jednotlivá místa pomocí otázek v  tabulce. Závěrečné společné sdílení získaných zkušeností a  dojmů může vyústit ve zjištění, do jaké míry názvy míst a pověsti či příběhy, které se k nim vztahují, změnily pocity a názory žáků na vyfotografovaná místa.

Tabulka č. 2. Názor před četbou Fotografie

Vymyslete název místa.

Názor po přečtení příběhu

Popište pomocí tří přídavných jmen, jak na vás místo působí.

Napište skutečný název místa.

Popište pomocí tří přídavných jmen, jak na vás místo působí.

1. 2. 3. 4. 5.

Čtení fotografie umožňuje jen omezené vnímání ducha určitého místa, vhodnější je proto tento úkol realizovat během výuky v terénu. V tomto případě se nabízí podrobněji analyzovat atmosféru konkrétního místa. Můžeme se například ptát, jak by žáci místo charakterizovali pomocí barev či vůní, co je na tomto místě zvláštního, co je příčinou stísněného či naopak příjemného pocitu apod. Uvedené ukázky jsou příkladem činnostní výuky, kdy navozené výukové prostředí, obzvlášť odehrává­‑li se výuka v  terénu, umožňuje žákům získat mnohem více zkušeností (ve sféře kognitivní, emoční, sociální aj.), než které sledujeme prostřednictvím námi stanovených cílů jedné výukové jednotky. Na základě osobních zkušeností doGeografické rozhledy  4/08–09

poručujeme, zejména u tak širokého tématu, jako je kvalita místa, držet se zásady méně znamená více a postupovat metodou dílčích kroků. Vyžaduje to mj. ve fázi reflexe, popř. evaluace klást důraz na ty činnosti studentů, které korespondují s  předem rozmyšlenými konkrétními cíli výuky. Jinak je výuka o všem a zároveň i o ničem. Článek vznikl za podpory projektu Grantové agentury UK č. 150007 „Územní ochrana – bariéra, nebo nástroj rozvoje území?“. Dana Řezníčková, PřF UK v Praze [email protected], Tomáš Matějček, PřF UK v Praze, PřF UJEP v Ústí n. L. [email protected]

LITERATURA:

HOFMANN, E. (2003): Integrované terénní vyučování. Paido, edice pedagogické literatury, Brno. MARADA, M. (2006): Jak na výuku zeměpisu v terénu? Geografické rozhledy, 15, č. 3, s. 2–5. MATĚJČEK, T. (2008): Náměty pro geografické a  environmentální vzdělávání. Životní prostředí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Projekt JPD 3 – Přírodovědná gramotnost, Praha, 48 s. MÍČOVÁ, M. (2007): Nová verze Bloomovy taxonomie a její využití při hodnocení zeměpisných otázek projektu Kalibro, Geografické rozhledy, 16, č. 3, s. 14–16.

19

zeměpis a škola OUŘEDNÍČEK, M. (2001): Čas a prostor v geografii. Geografické rozhledy, 11, č. 3, Orbis Pictus, s. 1–4. ŘEZNÍČKOVÁ, D. a  kol. (2008): Náměty pro geografické a  environmentální vzdělávání: Výuka v  krajině. Univerzita Karlova v  Praze, Přírodovědecká fakulta,

katedra sociální geografie a  regionálního rozvoje, Projekt JPD 3 – Přírodovědná gramotnost, Praha, 184 s. VÁVRA, J. (2007): Nástin koncepce místa v  zeměpisné výuce ve Spojených státech amerických a  v  České republice (americké geografické standardy a  české

rámcové vzdělávací programy). Sborník z  XXI. sjezdu ČGS – Česká geografie v  evropském prostoru. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (30. 8.–2. 9. 2006), České Budějovice, s. 1086–1094. (CD rom).

Krajina – mozaika různě starých lokalit a vztahů (náměty do výuky) Krajina představuje prostředí, ve kterém žijeme. Netvoří ji jen les, pole a louka, ale i sídla, silnice, továrny – prostě všechno kolem nás. Krajina v Česku je díky své pestrosti velmi zajímavá a pěkná. Shodný názor sdílí téměř každý, zvláště vrátí­‑li se domů ze zahraničních cest. Měli bychom se o společný „zděděný majetek“ dobře starat, a tak nezbývá než snažit se porozumět hlavním jevům a  procesům, které v  krajině probíhají. Jedině tak zde dokážeme „citlivě“ žít. A neděláme to jen kvůli krajině, ale i kvůli nám – lidem. Jsme totiž její součástí. Krajina je obrazně řečeno kniha, kterou studuje geografie, geologie, biologie, chemie, fyzika, historie a další obory. Její četba přitom vyvolává spoustu otázek. V  následujícím textu jsme se zaměřili na dvě z nich. Úkol 1.: Přečtěte si text v rámečku a poté jeho hlavní myšlenky aplikujte na krajinu v okolí svého bydliště nebo na krajinu, kterou dobře znáte. Zaměřte se na vyhledávání různě starých vrstev v konkrétní krajině a  na zjištění vztahů mezi sídly, které zde nefungují tak intenzivně jako v  minulosti. Pokuste se zjistit příčinu těchto změn. Někteří odborníci analyzují krajinu pro‑ střednictvím souboru jednotlivých vrstev programu GIS (jakoby průsvitných map), které jsou položeny jedna přes druhou. Každá mapa odpovídá určitému časové‑ mu řezu, který se kryje s  určitým krajin‑ ným typem. Některé oblasti i  hodně sta‑ rých časových řezů se kopírují téměř beze změny do mladších vrstev. Jsou místa, kde se – jako na Milešovce – lískové lesy nesmírně podobají české krajině časného holocénu. Doubravy u  Ploučnice blízko Mimoně zase velmi připomínají krajinu mezolitických lovců a  sběračů. Na před‑ polích hradišť můžeme procházet loukami z doby železné. Současná krajina je vlastně mozaikou různě starých krajin, která kvůli výstavbě a globalizaci postupně chudne. V každém časovém řezu nalézáme ohniska a  sítě vztahů. Je zajímavé, že mnohá ohniska – jako jsou lidská sídla – se sama nemění, ale mění se síť jejich vztahů. Krajina je neuronová síť, ve které se vynořují a za‑ padají jednotlivé body, vztahy mezi body někdy mizí, ale jindy jen dlouze spí a neví se, zda je někdy něco či někdo probudí. Zdroj: zkrácený a mírně upravený text V. Cílka (2002, s. 17).

Úkol 2.: V tabulce je stručně popsán vývoj české krajiny v poledové době. Pokuste Číslo řádku

Období

  1.

před 12–18 tisíci lety

  2.

  3.

  4.

před 4–8 tisíci lety

  5.

  6.

0–600 n. l.

  7.

  8.

2. polovina 13. stol.

  9. 10. 11.

19. století

12.

do roku 1950

13.

1950–1990

14.

po roce 1990

se doplnit chybějící časové údaje. Pozor, jednotlivá období netrvají stejně dlouho.

Charakteristické znaky Doba ledová, tundra, občasné ostrůvky stromů, pahorkatiny jsou asi porostlé modřínem a limbou, Brnem chodí mamut a srstnatý nosorožec, na území Česka žije pár set či pár tisíc lovců a sběračů. Postupné oteplování v několika výkyvech, tundra je i v nížinách nahrazována světlou březovou a tmavou smrkovou tajgou, další rostlinné i živočišné druhy se šíří směrem od Atlantiku, ale také podél Dunaje a přes Polsko. Travnatá krajina se mění na lesní plochy, převládají mohutné prosvětlené doubravy, počet lovců a sběračů začíná dostupovat kritické úrovně, zemědělská revoluce je na spadnutí. První zemědělci obsazují černozemní oblasti podél velkých řek, zpočátku obdělávají volné plochy, ale postupně klučí les, doubravy ustupují v polohách nad 400 m bučinám. Lidé osídlují pahorkatiny, počátek masivní kolonizace jižních Čech, nastává ekonomický a demografický rozvoj vedoucí k rozvinutým kulturám železné doby, etnogeneze Keltů. Klima se ochlazuje a zvlhčuje, plocha lesa roste, nastává období velkých migrací a klimatických změn kolem klimaticky kritického roku 535 (chladné roky, morové rány) 600–1000 n. l.: stabilizace sídel, zejména v již dříve osídlené černozemní oblasti. Přelom v historii Evropy, rozvoj zemědělství, velký růst populace, postupná kolonizace krajiny, používání chomoutu a „objev“ koňské síly, odlesňování. Středověká revoluce, zakládání měst, základní rozdělení půdy na zemědělskou a lesní zůstane platné až do 20. století, pokračující odlesňování, půdní eroze. Kolonizace posledních lesních celků v podhorských oblastech a na Vysočině. Rozvoj sklářství, železářství a průmyslu, velké ničení lesů. Těžba uhlí zachraňuje zbytky lesů, růst populace, obrovský tlak na zemědělskou krajinu, počátek využívání průmyslových hnojiv a pěstování jetele, krajina je na mnoha místech holá, spasená kozami. Růst měst, řízené lesní hospodářství, pokračuje tradiční využívání krajiny. Dům hromadně proniká do volné krajiny, chaotizace a kontaminace krajiny, úrodné části krajiny měněny na široké lány, zbytek krajiny ponechán „džunglizaci“. Rostou průmyslové zóny kolem měst, vzdálený venkov se spíš vylidňuje, blahobyt ohrožuje krajinu víc než bída, postupné čištění řek a menších sídel, hrozivá kontaminace způsobená automobilovým provozem.

Zdroj: upravený text V. Cílka (2002, s. 19).

Literatura:

CÍLEK, V. (2002): Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán, Praha, 227 s. NĚMEC, J., POJER, F. (eds.) (2007): Krajina v České republice. Consult, Praha, 399 s.

Řešení: (2) před 10–12  tisíci lety, (3) před 8–10 tisíci lety, (5) před 2–3 tisíci lety, (7) 1000–1200 n. l., (9) 13.–15. století, (10) 16.–18. století Dana Řezníčková, PřF UK v Praze [email protected]

Geografické rozhledy  4/08–09

20

zeměpis a škola

Možnosti využití land artu ve výuce Chceme-li zpestřit terénní výuku zeměpisu, přírodopisu či průřezového tématu Environmentální výchova, pak se jako inspirace přímo nabízí land art – umělecký směr, který vznikl koncem 60. let 20. století ve Spojených státech. První landartisté opouštěli galerie, aby jejich tvorba mohla podléhat proměnám otevřené krajiny. Dnes se land artu mohou blížit některá stálejší díla krajinářské architektury, ale též zcela procesuální výtvarné hry v krajině, které lze do výuky dobře začlenit. Tvorba v krajině je zábavná, pracuje s reálným a hmatatelným světem a zároveň může pomoci k prohloubení teoretických poznatků o krajině. Vhodným propojením teoretického předmětu s aktivací soustředění pomocí smyslově založené hry se mohou nabyté vědomosti lépe uchovat v paměti. Proto může land art posloužit k  integraci teoretických a  praktických předmětů (např. zeměpisu a přírodopisu s výtvarnou výchovou a tělocvikem) a k rozvíjení mezipředmětových vazeb. Vstupuje­‑li žák do krajiny s uměleckým zájmem, a  nikoliv s  vědeckým odstupem, blíží se vstupní, motivační fáze učení více přirozenému procesu vstřebávání nových poznatků, než když rovnou začne kritickým zkoumáním předmětu svého zájmu. Vyjdeme­‑li z  třífázového modelu učení E­‑U-R (evokace, uvědomění, reflexe), pak by to znamenalo, že má­‑li být např. určitá exkurze zaměřena na některé jevy a procesy v  krajině, může být evokační fáze spojena s  landartovou aktivitou, na jejímž základě vejde žák právě s  těmito jevy do vztahu. Lze ale postupovat i opačně a využít tvorbu v krajině jako formu reflexe nových poznatků – můžeme totiž vytvořit takové dílo, které bude inspirováno místní historií či geologickou minulostí.

Spojení pobytu v  přírodě s  určitou výtvarnou hrou může být také pro mnohé žáky větším lákadlem než běžná terénní exkurze nebo sportovní vyžití. Oproti sportu nemá land art soutěživý charakter a  naopak může silně podpořit učení se spolupráci ve skupině, a to způsobem, který při běžné výuce nelze uplatnit. Vedle skupinové práce lze však využít metody, které naopak vedou k samostatné práci a originální interpretaci toho, co se do té doby zdálo zřejmé a všední. Žáci si tak mohou ujasnit svůj postoj a vztah k dané krajině. Tím, že land art není primárně založen na zručnosti, může motivovat žáky, kteří si při běžné výtvarné výchově připadají nešikovní. Při práci v krajině je důležitá zejména vnímavost, nápaditost a leckdy i trpělivost – např. chceme­‑li si vyzkoušet složitější konstrukci z kamenů či větví, musíme počítat s prvotním neúspěchem a zkoušet opakovaně různé možnosti. Zároveň je zapojen jiný typ fantazie než při modelování či malování – tam totiž dílo podléhá zcela naší fantazii, kdežto v krajině lze hledat nové souvislosti přeuspořádáním, a tedy i interpretací již předem daných prvků. Takové dílo obvykle nevede k frustraci, že se nepovedlo podle našich představ.

Náměty k využití land artu ve výuce

Při tvůrčích aktivitách v  krajině je dobré využít to, co nám samotné místo v danou chvíli nabízí. Netýká se to jen přírodních materiálů, ale též počasí, povětrnostních podmínek či struktury krajiny. Vstupujeme­‑li např. do zvlněné krajiny, lze vytvořením rozměrného jednoduchého obrazce (kruhu, čtverce) dobře poukázat na princip perspektivy. Ta se bude lišit podle úhlu pohledu zblízka či z vyvýšeného místa, avšak je důležité zvolit si dostatečně kontrastní materiál. S jinou perspektivou se setkáme

při tvorbě v  drobném měřítku, kde naopak můžeme hledat tvarové analogie s  lidským úhlem pohledu na krajinu. Na tomto principu projekce se obvykle ukazuje, které krajinné prvky považuje člověk za důležité, což lze porovnat s prvky tzv. mentálních map. Úhel pohledu ovlivňuje zároveň naše subjektivní vnímání barvy – orientujeme­‑li větší množství stejného, nejlépe hrubého materiálu (kůra stromů, kameny) odlišnými směry na jedné ploše, mění se s úhlem pohledu jeho podoba, protože některé části odrážejí a jiné pohlcují světlo. Pozorujeme­‑li obrazec ze stejného místa, proměňuje se s denní dobou. Principu reflexe lze využít též na vodní hladině, která může opticky dotvořit konstrukci nad hladinou do pravidelného útvaru. Živelná podstata přírody se ukáže na dílech podléhajících rychlému rozpadu či přeměně. Efektivní je např. posílání drobných útvarů po vodě, využití foukání větru nebo procesu tání. Je­‑li k dispozici fotoaparát, může zachytit i podobu útvaru, který vznikne vyhozením přírodního materiálu do vzduchu. Pokud chceme uplatnit spolupráci ve skupině, je zajímavé nechat žáky rozvíjet dílo, které započal někdo jiný (u  každého započatého díla se může postupně vystřídat více žáků), a  u  jednotlivých kompozic si nakonec položit otázku, nakolik se rozvinul autorův původní záměr. Spojíme­‑li zadání s tím, že podmínkou tvorby je výběr místa, kde se žák dobře cítí, můžeme zjistit, zda se některé principy vnímání krajiny opakují. Chceme­‑li se zamýšlet nad strukturou krajiny, může každý vytvořit kompozici, která bude směřovat k předem neurčenému bodu v krajině – např. stromu, hoře či jezeru. U jednotlivých útvarů lze pak hádat, o jaký bod se jednalo a zda si ho vybralo více žáků. Takové cvičení vytvoří podklad např. pro povídání o krajinných dominantách či přirozeném soustředění lidské pozornosti. Land art poslouží jako dobrá forma výuky všude tam, kde je potřeba obrátit pozornost k určitému přírodnímu jevu, k estetickým projevům přírody či zcela základnímu hledání vlastní sounáležitosti s krajinou. Alžběta Trojanová, Sdružení Tereza [email protected]

LITERATURA A ZDROJE DAT:

Výhled na Zlomený kruh Roberta Smithsona se otevírá z nedaleké Spirálovité hory. Dvojice objektů, kterou Smithson vytvořil v roce 1971 v pískovně poblíž holandského Emmenu, je dodnes uchována jen díky péči ředitele pískovny. Foto: L. Fišerová Geografické rozhledy  4/08–09

KASTNER, J., ed. (2005): Land and Environmental art. Reprint. London: Phaidon Press Limited, 304 s. MORGANOVÁ, P. (1999): Akční umění. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 269 s. SRP, K. (1982): Minimal & Earth & Concept Art. 1. vyd. Praha: Jazzpetit, 608 s. http://www.artmuseum.cz/smery_list. php?smer_id=150 http://artlist.cz/?id=157 http://en.wikipedia.org/wiki/Land_art

21

zeměpis a škola

Kam na dovolenou? Zpátky do Evropy V roce 2008 vydalo pražské nakladatelství Olympia publikaci Zpátky do Evropy s  podtitulem Kam na dovolenou od autorského kolektivu vedeného Miroslavem Hrdličkou. Jak název napovídá, cílem knihy je přehledně seznámit čtenáře s  jednotlivými evropskými zeměmi včetně těch méně známých a  navštěvovaných a  s  důvody, proč je navštívit. Kromě nezbytných základních informací a praktických rad pro cestovatele autoři prozrazují i to, co je v dané zemi ojedinělé a unikátní nebo co ochutnat z národní kuchyně či co přivézt domů jako suvenýr. Publikace je doplněna bohatou obrazovou přílohou a několika přehledovými mapami. Každému evropskému státu je věnována jedna kapitola. Nejprve jsou představeny nejdůležitější faktografické údaje, na které navazují přitažlivou formou informace o přírodních poměrech, poloze, obyvatelstvu a osídlení, hospodářství i o základním přehledu historického vývoje, ale i  tím typickým, co si představíme, když se řekne Belgie, Albánie nebo Dánsko. Zmíněny jsou také slavné osobnosti, včetně nositelů Nobelových cen. Připojen je i  přehled národ-

ale také zmíněny typické národní povahové rysy nebo přehled národní gastronomie. Hlavní část jednotlivých kapitol je věnována lokalitám a  oblastem cestovního ruchu s jejich krátkým popisem. Autoři shromáždili informace o více než tisícovce lokalit ve 48 zemích Evropy včetně Česka. Ke každé kapitole patří praktické informace o místní dopravě, včetně základních předpisů pro motoristy, možnostech ubytování nebo případných bezpečnostních rizikách. Nechybí ani seznam důležitých internetových adres a  kontaktů na zastupitelské úřady země v Česku a naše úřady v daném státě. Na konci knížky je zařazen přehledný místopisný rejstřík. Publikace je vhodná nejen pro turisty a zájemce o nové lokality ve zdánlivě již poznaných krajích, ale určitě najde uplatnění i jako zdroj informací třeba při výuce zeměpisu.

ních parků a stručně jsou popsány jednotlivé památky zapsané na seznamu UNESCO. Kromě těchto „obvyklých“ údajů jsou zde

Knihu si můžete objednat nebo zakoupit v obchodním oddělení Nakladatelství Olympia, a. s., Vaníčkova 2, blok D, 160 17 Praha 6 – Strahov, tel.: +420 274 822 902, e-mail: [email protected].  Uvedete-li v objednávce heslo „GEOGRAFICKÉ ROZHLEDY“, poskytneme Vám SLEVU 15 % z prodejní ceny knihy, která je 649,– Kč.

Vyhodnocení soutěže ze 3. čísla Geografických rozhledů Poznávací soutěž našla mezi čtenáři velmi dobrou odezvu.  Potěšilo nás, že jste většinou odpověděli správně. Při slosování dne 18. března 2009 se štěstí usmálo na Jitku Kučerovou z Liberce, Libora Hudce z Přerova a Tomáše Burdycha z Horního Kostelce. Výhercům srdečně gratulujeme a zasíláme knižní ceny, které do soutěže věnovalo nakladatelství Olympia a Nakladatelství České geografické společnosti. Pro velký zájem čtenářů zařadíme v 5. čísle Geografických rozhledů další soutěž. Správné odpovědi 1. Řecký ostrov Symi nedaleko tureckého pobřeží 2. Klínovec v Krušných horách na pomezí Česka a Německa 3. Vodní kanál na Dunaji v bratislavské městské části

Člověk a jeho svět Ucelená řada učebnic pro 1. stupeň ZŠ

Autorka Alena Matušková

4. Nejvyšší pohoří Spojeného království ve Skotsku 5. Údolí řeky Douro v Portugalsku 6. Julské Alpy ve Slovinsku

KA IN TEN V NO KVĚ NA

V květnu vychází první z učebnic ke vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět Lidé kolem nás. Obsah tohoto svazku přibližuje žákům základní občanské problémy. Učivo je rozděleno do tematických celků Rodina a práce, Soužití lidí, Rozhodování lidí, Právo a spravedlnost, Vlastnictí, Kultura, Problémy světa, Aby byl náš obch. číslo 70861 svět lepší. Učebnice je bohatě ilustrovaná a doplněna 72 stran, formát A4 mnoha zajímavými fotografiemi. Zpracování jednotlipředpokládaná vých témat na dvoustranách je pro žáky i učitele přecena 109 Kč hledné. Současně s učebnicí vychází i pracovní sešit. Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel.: 224 933 996, mob.: 603 527 207, e-mail: [email protected], www.ncgs.cz

Atlas

Člověk a jeho svět Autor Pavel Červinka Mapový a obrazový atlas doplňující ucelenou řadu učebnic. Obsah atlasu pokrývá všechny tematické okruhy vzdělávací oblasti Člověka a jeho svět v RVP pro základní vzdělávání, rozšiřuje grafický a cvičební aparát ucelené řady, uvádí žáky do základních poznatků o mapách, vesmíru, naší vlasti, přírodě kolem nás i o lidském těle a péči o zdraví. obch. číslo 70821 52 stran formát A4 cena 99 Kč

U

JN

Í VŘ O ŠL 2008 Y V

Geografické rozhledy  4/08–09