6000 let Židovské dějiny ve spojitosti s dějinami Lužice 1 Počátky židovského letopočtu Doba měděná (chalkolithikkum) 3761 před Kristem (před naším letopočtem = př.n.l.) 07.10.3761 př.n.l. Podle židovských pramenů označuje toto datum stvoření světa. Tento termín se používá již od 11. století před Kristem. Latinské „anno mundi“ (AM) = „Rok světa“ resp. „Rok od stvoření světa“ (Židovská světová epocha) Vysazují se olivové stromy a vyrábí se první olivový olej. Ke schopnosti vyrábět keramiku přistupuje i umění těžit kovy. V Kanaanu vznikají městské státy osídlované Semity. 1261 rok od stvoření světa Ranná doba bronzová 3000 před Kristem až 2000 před Kristem 2500 před Kr. Potopa světa 2500 před Kr. Potopa Světa. Podle Mojžíše 1. 6 až 9 přežívá Noe a jeho rodina a také jeden pár od všech zvířat potopu Světa pomocí archy (lat. „truhly“). Holubice s olivovou větvičkou potvrzuje Noemovi konec potopy. Díky duze se mezi Bohem a lidmi končí Starý zákon. Noe se stává prvním vinařem ve světových dějinách. 2545 – 2457 před Kristem Pyramidy v Gize
Střední doba bronzová 2000 před Kristem až 1600 před Kristem 1900 před Kristem Abraham, napůl kočovník z Mezopotámie, se dožívá božího zvolání: Jeho následovníkům, kterých má být tolik, jako je hvězd na nebi, je zaslíbena země Kanaan. Za znak tohoto spolku se považuje obřízka všech mužských rodinných příslušníků. Abraham, jeho syn Izák a vnuk Jakob se považují za „patriarchy“ lidu Izraele. Jméno Izrael bylo Jakobovi propůjčeno, protože bojoval s Bohem.
Úrodný půlměsíc Dnešní země Izrael se ve starých dobách rozkládala na jedné z největších mezinárodních obchodních cest: na spojnici mezi úrodnou dvouproudovou zemí na severovýchodě (dnešní Irák) a Nilem na jihozápadě. V Ugaritu (dnešní Sýrii) vzniká kolem roku 1400 před Kristem první abeceda – uspořádání 31 písmenných znaků do klínového písma
Pozdní doba bronzová 1600 př. Kr. – 1200 př. Kr. 18. století př. Kr. Jakob (Izrael) má 12 synů. Oblíbený syn, Josef, byl svými bratry pro nenávist a ze žárlivosti prodán do Egypta. Tam na dvoře faraóna udělá kariéru a jako ministr získává odpovědnost za uskladňování a rozdělování potravin. O pár let později vyžene hladomor následovníky Izraele se svými rodinami do Egypta. Respektované postavení jejich bratra Josefa jim umožní, aby tam zůstali a tak přežili. 1719-1692 př. Kr. Hyksové se stěhují do delty Nilu Rodiny 12 synů Izraele zůstávají v Egyptě a usídlují se v provincii Goshen. Za několik let se lid Izraele stává tak početným, že Egypťané toto pociťují jako hrozbu. Izraelité jsou zotročováni. Aby se zabránilo jejich dalšímu rozrůstání, přikazuje faraón usmrcení všech jejich nově narozených chlapců. V té době narozený Mojžíš přežívá jako adoptivní syn faraónovy dcery. Vyrůstajíc u královského dvora pozoruje bídu svého lidu. 1250 př. Kr. Vystěhování z Egypta 1250 př. Kr. Mojžíš je povolán, aby vyvedl lid Izraele z egyptského otroctví. Deseti pohromami si Bůh vynutil propuštění svého lidu. Po nádherném procházením Rudým mořem a celkem čtyřiceti letech putování pouští zabírá 12 kmenů Izraelců zemi Kanaan, úrodnou zemi, která splňuje všechny předpoklady k životu. Osvobození z Egypta je věnován svátek Pasah. 10 přikázání Bůh dává lidu Izraele 10 přikázání: Já jsem pánem, tvým Bohem. Nesmíš mít žádné jiné Bohy kromě mne a dělat si moji podobiznu. Nesmíš vyslovovat mé jméno nadarmo, musíš dodržovat sabbat, ctít matku a otce, nesmíš zabíjet, cizoložit, krást, pomlouvat bližního svého a žádat jeho manželku nebo jeho majetek. Těch 10 přikázání je dodnes základem našich právních norem. Doba izraelských králů 1025 př. Kr. – 587 př. Kr. 1000 př. Kr. David dobývá Jeruzalém
1000 př. Kr. David dobývá jebusitický Jeruzalém a činí město jeho hlavním městem. Od jednoho Jebusity kupuje jeho humna a na tomto místě zřizuje oltář jako svatyni. Převedením spolkové správy do Jerusalema činí město vedle politického také kultovním centrem. Král David buduje mocnou královskou říši a dodnes je uctíván jako nejlepší král, jakého kdy Izrael měl. 953 př. Kr. Budování chrámu 953 př. Kr. Davidův syn Šalamoun, který přebírá trůn po otci, zřizuje první židovský chrám na místě bývalého humna. Šalamoun se vyznačuje obzvláště velkou, od Boha danou moudrostí. Nevede žádné války, což jeho zemi přináší velký blahobyt. Zdráhání se jeho následovníka ulehčit daňové břemeno vede k rozdělení říše: Izrael na severu a Juda na jihu. Tím se rozhodujícím způsobem říše oslabí. Perská doba 587 př. K. – 332 př. Kr. 587 př. Kr. Babyloňané bourají chrám Obě královské říše Izrael a Juda zažívají střídající se krále a musí se bránit proti různým velmocem ve svém okolí. Roku 722 př. Kr. podléhá Izrael Asyřanům, jeho obyvatelé jsou vystěhováni (ztracené kmeny). V roce 586 př. Kr. je Juda dobyta Babyloňany. Její obyvatelstvo je deportováno, Jeruzalém a chrám se bourají. Juda se stává babylonskou provincií. 445 př. Kr. Hradby Nehemia Po vítězství Peršanů nad Babyloňany získávají Židé roku 538 před Kristem od perského krále Kyrose II. svolení vrátit se zpět do Jeruzaléma a město znovu vybudovat. Roku 520 př. Kr. začíná stavba druhého chrámu, který byl roku 519 před Kristem vysvěcen místodržícím Nehemia. Tento v Babylóně narozený Žid uspořádá roku 445 př. Kr. znovuvybudování městských hradeb Jeruzaléma. Helenistická doba 332 př. Kr. – 63 př. Kr. 333 př. Kr. Alexander Veliký poráží Peršany 333 př. Kr. Alexander Veliký poráží Peršany u Issos. Juda přechází pod makedonské panství. Po jeho smrti se Juda stává předmětem sváru Diadochenů. Za Antiocha IV. se v roce 167 př. Kr. zakazuje židovská chrámová služba a chrám se znesvěcuje. Plánuje se chrám boha Zeuse. Mnoho Židů odchází do Diaspory do Egypta. V III. století před Kristem se knihy Starého zákona překládají do řečtiny.
Panství Makaberů 164 př. Kr. Povstání Makaberů Rok 164 př. Kr. Religiózní potlačení vede ke vzpouře Židů proti Antiochusovi IV. V roce 164 před Kristem dochází k povstání pod vedením vůdce rebelů Makabeusem z Judy. Výsledkem toho bylo osvobození Jeruzaléma a očištění chrámu. Až dodnes připomíná židovský svátek Chanukkah tuto událost - vysvěcení chrámu. Začíná století nezávislosti. Římská doba 63 př. Kr. – 324 po Kr. V roce 63 př. Kr. Římané dobývají Jeruzalém Začleněním Judy do Říše římské začíná v roce 63 př. Kr. nová doba cizí nadvlády. Za Herodese Velkého, položida, se velkolepě buduje a zkrášluje druhý chrám. Židovský kult zůstává za jeho panství nedotčen. Po jeho smrti se římská provincie Juda dělí mezi jeho syny Archelaa, Herodese Antipase a Herodese Philippose. Noví mocipáni zesilují tlak proti Židům. 37 př. Kr. Herodes se stává králem 165 př. Kr. – 70 po Kr. Essenští v Qumranu. Židovská obec Essenských žila v Qumranu u Mrtvého moře podle ústavy podobné řádu. K jejich každodenní práci patřilo čtení písma, modlitby a opisování biblických textů. Zhruba o 2000 let později, v roce 1947, byly takové role s písmem objeveny v jeskyních, ukryté v hliněných hrncích. Role Jesaja je dnes nejstarší rukopis bible a je vystavena v izraelském muzeu. Římská doba 63 př. Kr. – 324 po Kr. 30 př. Kr. Augustus, římský císař Jan Křtitel Jan Křtitel, syn židovského duchovního Zachariáše, nastupuje kolem roku 28 po Kristu jako kazatel pokání. Vyzývá lid v očekávání přicházející Boží říše k „obrácení“ (pokání) a křtí ji ve znamení odpuštění. Podle Nového zákona pokřtí i Ježíše. Na přání Herodese Antipase, ženy Herodovy a její dcery Salome byl sťat, poté co kritizoval cizoložství krále.
31.12.01 př. Kr. I 1.1.01 po Kr. chybí rok „nula“ 1 Počátek křesťanského letopočtu Křesťanská epocha, která se po letech počítá od narození Krista (AD = anno domini = rok páně) se v 6. století poprvé použila díky římskému mnichovi Dionysiovi Exiguusovi a byla anglickým Benediktinem a učencem Beda v 8. století zavedena do historiografie. Dějepisec Josephus Flavius (37-100 po Kristu) sepisuje „Dějiny židovské války“. Narodí se Ježíš Ježíš Narodil se žid Ježíš. V roce 27 po Kristu začíná kázat v Galilei. Ježíš je ústřední postavou křesťanství, syn Boží a středem zvěstování v Novém zákoně a v křesťanském kázání. V roce 30 po Kristu je ukřižován římským prokurátorem Pontským Pilátem. „Ježíš Kristus“ – vyplývá z řeckého tvaru židovského jména „Jeschua“ („Jahwe je sláva“) a přijmení „Christos“ („Pomazaný, král“). 30 Smrt Ježíše a zmrtvýchvstání: Nejen v bibli byla potvrzena smrt Ježíše na kříži. Jeho smrtí se podle křesťanského vyznání urovnala každému člověkovi cesta zpět do společenství s Bohem. Ježíšovo zmrtvýchvstání potvrzené v Novém zákoně (velikonoční událost) tvoří základ křesťanství. Křesťanskými svátky Vánocemi, Velkým pátkem a Velikonocemi se každoročně připomíná narození, úmrtí a zmrtvýchvstání Ježíše. 60 Paulus von Tarsus v Římě Židovské ukládání do hrobu (skalního hrobu) Podle židovského chápání se zmrtvýchvstání váže k jednomu pohřebišti. Samostatné hroby nejsou známé, ale mrtví se „ukládají ke svým otcům“. Pomazání mrtvých umožňuje rychlý rozklad. Skalní hroby jsou jeskyně uzavřené velkým kamenem, nacházející se mimo osady. Považují se za nečistá místa. K pohřbům patří vícedenní rituály s nářkem. 61-113 Plinius mladší Lisování oliv Do Římské éry patří technická novinka: při získávání olivového oleje je pákový lis nahrazen šroubovým lisem. Olivový olej byl jedním z nejdůležitějších exportních zboží Izraele. Už král Šalamoun financoval cedrové dřevo pro chrám s olivovým olejem. Římský badatel Plinius velebil izraelské olivy, protože ony ačkoliv jsou malé a mají málo dužiny, přece jen dávají velké množství oleje, který se vyvážel do Říma.
70 Titus ničí chrám 70 Kvůli přibývajícím obtížím opouští většina Židů svou vlast. Roku 66 po Kristu dochází k povstání horlivců. Titus, syn císaře Vespasiana, dobývá v roce 70 Jeruzalém a ničí chrám – a tím i církevní a politické centrum židovství. Poslední židovští povstalci se kolektivní sebevraždou v pevnosti Massada vyhnuli v roce 73 římské nadvládě. 132 Císař Hadrian Zákaz židovské obřízky vede k poslednímu velkému vzbouření proti Římu, vedenému Simonem Bar Kochbou v roce 132. Židovští bojovníci získávají zpět vetšinu území Juda a drží ho tři roky. Římská armáda povstání krvavě potlačuje. Hadrian znovu buduje Jeruzalem a nazývá ho Aelia Capitolina. Židé už nesmějí do města vstoupit a vykonávat svoje náboženství. Byzantské panství 324-638 324 Konstantin Veliký si upevňuje svoji samovládu v Říši římské. Už v roce 313 legalizuje křesťanství. V okolí Jeruzaléma se zřizují důležitá křesťanská místa. Země se stává “Svatou zemí“ křesťanů. Židé smějí vstoupit do města Jeruzaléma pouze jednou za rok, v den zničení chrámu. Země Juda, mezitím pojmenována jako „Syria Palaestina“, je osídlována lidmi nežidovského původu. 614 židovské pronásledování křesťanů Peršané, vedle Byzance druhá velmoc, dobývají Svatou zemi. Je deportováno 37 tisíc křesťanů. I svatý kříž je z hrobového kostela odvlečen do Persie. Jeruzalém je teď pod vládou Židů, kteří nechali zůstávající křesťany si vybrat mezi zřeknutím se své víry nebo smrtí. Roku 628 poráží byzantský císař Herakleios Peršany a přiváží kříž zpátky. 08.06.632 Mohamedova smrt 570-632 Mohamed Zakladatel islámského náboženství, Mohammed (arabsky „Velebený“) (Muhammad), vlastně Abul Kasim Muhammad Ibn Abd Allah, se narodil kolem roku 570 v Mekce. Jako obchodník přišel do styku se židovským a křesťanským učením. Má vizionářský zážitek a vede válku jinak než Ježíš, aby rozšířil své nové náboženství. Žení se jako devítiletý se svou milovanou ženou Aischou. Umírá roku 632 v Medině. Arabská nadvláda 638-1099 636 Byzanťané jsou poraženi 636 Roku 636 je u Yarmuku poraženo vojsko Byzanťanů. Arabové zřizují z arabského poloostrova říši, která se rozprostírá od Persie až k Atlantiku. Do této říše je začleněna Palestina. Mnoho Židů (i křesťanů) se obrátilo k islámu. Ačkoli byli Židé
početně silně redukováni, podrželi si statečně svoji náboženskou identitu a své národní vědomí. Bylo jim dovoleno znovu žít v Jeruzalémě. 1009 Zničení hrobového kostela Kolem roku 700 Kalif Abd el-Malik zřizuje na místě chrámu skalní chrám. Jeruzalém (v Koránu se neuvádí) se tak stává třetím nejdůležitějším muslimským městem. Turečtí žoldáci utlačují obyvatelstvo. Od roku 1004 El Hakim pronásleduje všechny obyvatele, kteří nemají muslimský původ. Roku 1009 je Hrobový kostel zničen, 1078 zabíjejí Seldschuckové (staroturecký panovnický rod) křesťanské poutníky. Tento vývoj spouští křižácké výpravy. Křižáci 1099-1291 1187 Saladin vyhrává 1095 Papež Urban II. povolává křesťany do války proti Islámu. Roku 1099 začíná první křižácká výprava. Dne 15. června 1099 dobývají křižáci po 39 dnech obležení pod vedením Gottfrieda von Boullions Jeruzalém. Zabíjejí Muslimy i Židy. Stát křižáků je chráněn velkým počtem obrovských hradů. Roku 1187 poráží Saladin křižáky u Hörnern von Hittim. 1291 končí stát křižáků, Akko padá. Panování Mameluků 1291-1517 1215
IV. luteránský koncil
Židé u nás IV. luteránský koncil v Římě v roce 1215: bylo konstatováno, že Židé musí být označeni. Výsledkem toho je židovský klobouk, známý v Německu. Židé nesmí získat žádnou zemi, nesmí nosit zbraně, provozovat nějaký cech a nesmí mít žádná občanská práva a i tím také žádné veřejné funkce. Únor 1349: záhuba Židů v celém markrabství Míšeň. Byla jim dávána vina za mor. 1492 Španělští Židé přicházejí Mamelukové [arabsky „otroci“] (Mamelukové), původně vojenští otroci tureckého, kavkazského nebo slovanského původu, kteří od 9. století vykonávali v Egyptě a Sýrii válečnou službu a v následujících stoletích až do osmanské nadvlády (1516/17) ovládali tyto oblasti až po Káhiru. Jejich vliv v politice a v administrativě trvá až do roku 1811, než je Mehmet Ali nechává vyloučit formou masakru. Roku 1492 se přistěhovali španělští Židé po jejich vyhnání z vlasti. 1356 Zlatá bula Židé u nás: V 1356 je ve Zlaté bule (nejdůležitější základní zákon ve Svaté římské říši) upraveno, že si hrabata znovu smějí držet Židy. Od roku 1368 je markrabě Friedrich III.
připraven, vzhledem k negativním následkům vyhnání Židů z jeho panství, znovu Židy přijmout. V roce 1411 byli Židé vyvlastněni. Roku 1430 vyhošťuje Friedrich Dobrotivý všechny Židy ze Saska. 10.11.1483 se narodil Luther Židé u nás: přes svůj značný hospodářský prospěch zažívají Židé skoro denně osočování. Naposled musejí ustoupit prolhané společnosti, ve které víra a skutky jsou dvě protichůdné věci. Ačkoliv by se měla společnost zlepšovat díky reformaci, zůstává Židům, v neposlední řadě díky působení Luthera, nové usazení se v mezitím protestantském Sasku zakázáno. Osmanská říše (Turkové) 1517-1917 1517 Turkové dobývají Jeruzalém 1517 Lutherova reformace Osmanská říše Roku 1516 zemi zabírá ottomanský císař Selim I. Pod jeho synem Suleimanem Nádherným (1520-66) zažívá obyvatelstvo země dobu rozkvětu. Mnozí Židé vyhnaní ze Španělska nacházejí v turecké říši útočiště. Někteří přicházejí do Palestiny, oživují tamní židovské obce a dělají Zefat centrem Kabbaly (mystika a tajné učení). 1878 Petach Tikwa první židovská selská osada Konec 16. století začíná zánik otomanské říše. Země se stává obětí stálých loupežných výprav Beduínů. V 19. století narůstá vliv Západu. Stavějí se železnice, přicházejí evropští misionáři a přinášejí sebou moderní lékařská a pedagogická zařízení. Po roce 1700 se východoevropští Židé stěhují do Jeruzaléma: od roku 1840 tvoří většinu obyvatelstva. 1893 vznik Sionismu Sion Předizraelský název jedné věžové hory na jihovýchodním svahu Jeruzaléma, poté také severní přilehlé chrámové hory; V bibli označení pro Jeruzalém jako „Boží město“ a synonymum pro sídlo boha Izraele. Sionizmus (označení ražené od 1893) je politickým (národním) a sociálním hnutím k dosažení svobodného židovského státu v Palestině jako uskutečnění tisíc let starého snu Izraelitů. 1896 Dr. Herzl „Židovský stát“ 1858-1922 Eleaser B. Jehuda vyvíjí moderní hebrejštinu (Ivrit)
1860-1904 Dr. Theodor Herzl Rakouský spisovatel židovského původu, zakladatel politického Sionismu („Židovský stát“, 1896); svolal roku 1897 světový, aristokraticky vedený, židovský sionistický kongres do Basileje; v románu „Staronová země“ (1902) popsal stát. Britský mandát 1920-1948 1917/18 Britové dobývají Palestinu 1914 Turecko vstupuje po boku Německa a Uhersko-Rakouska do 1. světové války. 1917/18 jsou Turci díky Velké Británii poraženi v Palestině. Britský ministr zahraničí Balfour oznamuje roku 1917 usnesení jeho vlády o vytvoření židovské domoviny v Palestině. 30.10.1918 kapitulace osmanské říše. 1888-1935 Lawrence von Arabien 1922 první rozdělení Palestiny 1922 První rozdělení Palestiny: Britové zakládají jeden arabský stát východně od Jordánu (Transjordánsko), ten vzniká v r. 1946 jako „Jordánsko“. V Transjordánsku neexistuje žádné židovské přistěhovalectví. Západně od Jordánska (Cisjordánsko) má vzniknout židovský stát. Tam z Hitlerovského Německa a po 2. světové válce prchají Židé z celé Evropy. Z části byli zadrženi Brity a posláni zpět. 1933-1945 Nacizmus (NS) Holokaust Jako „Holocaust“ (řecky „úplně spálený) nebo „Schosh“ (hebrejsky „velká katastrofa“) se dnes označuje systematické vyvraždění zhruba 6 milionů lidí nacisty, které oni označovali za Židy. Vyloženým cílem vlády nacistů bylo kompletní vyhlazení evropských Židů za použití průmyslových metod – historicky jedinečný zločin. Stát Izrael 1948 až dodnes 1947 OSN: druhé dělení Palestiny 14.5.1948 Den před uplynutím britského mandátu vyhlásil David Ben Gurion stát Izrael: „Jsme realisté, protože věříme na zázrak". Dne 15.5.1948 přepadly státy Jordánsko, Egypt, Irák, Sýrie, a Libanon Izrael, aby „nahnaly Židy do moře“. Východní Jeruzalém a Západní Jordánsko připadly Jordánsku. Na začátku bojů opouští většina Arabů zemi na doporučení agresorů (vznik problému s běženci).
1956 Egypt zestátnil Suezský průplav 1965 Válečné tažení na Sinai Egypt blokuje námořní cestu v Rudém moři a umísťuje vojska na Sinaiském poloostrově. Izrael vede první úder, zdolává egyptská vojska a ruší námořní blokádu. Anglie a Francie současně bombardují egyptská vojenská zařízení. Egypt souhlasí s umístěním jednotek OSN a s trvalým otevřením námořní cesty. Porušení smlouvy Egyptem rozpoutává v roce 1967 Šestidenní válku. 1958 Izrael schvaluje ústavu Přistěhovalectví Aiija Několik let před vypuknutím 2. světové války Sionisté varovali před tím, že by miliony Židů mohly přijít o život, kdyby se zablokovala cesta do Palestiny. Britové stanovili, že jich ročně nesmí přijít více než 2000. I přes holocaust na tom Britové trvali a na Kypru vznikaly tábory. To vedlo k ilegálnímu přistěhovalectví, např. potopením lodí. Po založení státu proudily miliony Židů do Izraele. 1967 Šestidenní válka 5.-11. června 1967 Izraelská preventivní válka po mobilizaci v Sýrii a Egyptě. Izrael ničí egyptské vzdušné síly na zemi a získává kontrolu nad vzdušným prostorem. Jordánsko obsazuje hlavní stan OSN v Jeruzalémě. Izrael dobývá Západní mělčinu, Pásmo Gazy, Sinaiský poloostrov, a Golanské výšiny. Vrcholem bojů je zabrání Východního Jeruzaléma. Po 2000 letech je Zeď nářků opět v židovských rukách. 1973 Válka na Jom Kippur 1973 Na Jom Kippur (Den smíření) přecházejí Egypťané Suezský průplav a Syřané Golanské výšiny. Izrael je zcela nepřipraven. Během motliteb v synagogách lítají izraelské nadzvukové stíhačky nad zemí, aby oznámily válku, neboť v tento den nevysílá ani rozhlas, ani televize. Izrael mobilizuje a odráží zpět Syřany až 40 km před Damašek a Egypťany až 100 km před Kahiru. 1979 Mír s Egyptem 1979 V Camp Davidu / Washington D.C. podepisuje Izrael a Egypt mírovou smlouvu, první smlouva arabského státu s Izraelem. Bojkot smlouvy od většiny arabských států a PLO. 1980: Knesset prohlašuje Jeruzalém věčným hlavním městem Izraele. 1981: Islámská světová konference vyzývá ke Svaté válce k osvobození Jeruzaléma 1981: Izrael anektuje Golanské výšiny
1990 Navázání diplomatických vztahů NDR-Izrael Konflikt na Blízkém východě od 1982 1982: 1. Libanonská válka, Boj proti PLO 1987: 1. Intifáda 1991: Irácké nálety na Izrael 2000: 2. Intifáda 2006: 2. Libanonská válka, Boj proti Hisbollah 2006: Německá armáda chrání Izrael ve Středozemním moři – po holocaustu významný mezník 2008: Válka v Pásmu Gazy 2009 Vytvoření této časové osy od roku 1990 až do pádu Berlínské zdi žilo v Německu ještě 30 tisíc Židů, převážně přeživších holocaust. O 20 let později vzrostl počet v Německu žijících Židů na 200 tisíc, převážně přistěhovalců z Východní Evropy. Židovské obce v Sasku se rozrostly na více než 2. 500 členů (stav roku 2008). Na mnoha místech v Německu se znovu postavily synagogy. Budoucnost Židé očekávají příchod Mesiáše (Pomazaného), křesťané očekávají návrat Ježíše Krista a s jeho příchodem vzkříšení. Nikdo nezná okamžik návratu Ježíše, přijde neočekávaně! Pokud by tu byl Mesiáš, mohli bychom se ho zeptat, zda je zde poprvé nebo podruhé. Konečně by došlo k porozumění mezi Židy a křesťany!
