PLÁTEK Hurá na prázdniny!
Rok: 2012 Číslo: 2
Uvnitř čísla:
Dnes nám vlnky radosti
Racci nás svým křikem zdraví,
odplavily naši školu
poletují nad námi.
a my plujem v této škole
Modré moře nohy chladí,
prázdninám vstříc všichni spolu.
pohrává si s rybami.
Ze školních akcí
2-6
Týden deváťáků
7-8
Školní výlety
9
Za chviličku přistáváme
Sluníčko nám mozky suší,
Sport, soutěž
13
u velkého ostrova.
v hlavách rostou blbiny.
Příběh
14
Je to ostrov prázdninový
A my máme už klid v duši,
a to teda doslova.
začínají prázdniny!
Křížovka
15
Móda
16
Veronika Švancarová, 9.C
Rok: 2012
Úv
ík n od
Stránka 2
Slovo odcházející šéfredaktorky
V předprázdninovém čísle našeho časopisu se chci s Vámi rozloučit i já, šéfredaktorka školního časopisu Plátek. Všichni se těšíme na prázdniny, abychom si odpočinuli od školy a konečně relaxovali někde na zahradě nebo u moře. I já se těším, ale v této škole strávím už jen poslední chvilky, takže jen nerada odcházím. Přece jenom je pobyt na základní škole krásné období, tak si užijte i ty Vaše zbývající roky. Doufám, že všechny doposud vydané časopisy Plátek se všem dobře četly a třeba jste se z nich i něco naučili. Tentokrát jsme si připravili reportáže z různých akcí a školních výletů. Nezapomeňte vyluštit křížovku, máme pro Vás skvělé ceny. Funkci šéfredaktorky jsem si užila a snad jsem ji i dobře splnila. Přeji všem krásné léto a slunečné prázdniny. Loučí se s Vámi šéfredaktorka, Anežka Vyskočilová, 9.C
ě Školní parlament na výletě n l á tu Na výlety nejezdí jenom žáci se svou všechno. Čekal nás 4D film. Když začal, tak ty mak A třídou, letos se však výletu dočkali i členové lé děti opět začaly křičet, protože jim před obličenašeho školního parlamentu, jehož členkou jsem také já. Naše cesta vedla do Vyškova do DinoParku. Výlet začal ve čtvrtek 14. června, kdy jsme měli ve čtvrt na sedm sraz na nádraží ve Skalici nad Svitavou. Zde jsme chvíli čekali, než přijel vlak. Cesta vlakem trvala zhruba hodinu a půl. Každý čas ve vlaku strávil po svém. Po příjezdu do Vyškova jsme šli z nádraží na náměstí. Vyfotili jsme se společně u morového sloupu, každý si pak mohl vyfotit i 17. poledník, který tudy prochází, a ostatní zajímavé stavby. Na náměstí se dokonce přiznala jedna členka parlamentu, Terka Jančálková, že má dnes narozeniny. Dostala od členů parlamentu celkem zajímavý dáreček, v DinoParku o lavičku „hobla“:). Ale vraťme se zase zpátky. Z náměstí jsme pokračovali v cestě, kterou paní učitelka Máslová nechala v režii deváťáků. Dostali mapku města a museli nás dovést do ZooParku, ze kterého jsme jeli speciálním vláčkem do DinoParku. Ve vláčku s námi jely malé děti, které byly úplně vyděšené a strašně křičely, když jsme přijeli do DinoParku a tam stál obrovský dinosaurus. Ale to ještě nebylo
jem letěl jakýsi dinosaurus s křídly, otevřel na ně obrovský zobák a chtěl jim uklovnout hlavu! Nebo na ně otevřel tlamu tyranosaurus. A hlavně – země se netřásla jenom na plátně ve filmu, ale i pod námi! To nebylo úplně příjemné, ale já jsem se musela pořád smát ani nevím proč. Po skončení filmu jsme si všichni společně prošli DinoPark, prohlédli si, co se dalo, a pokračovali jsme ke hvězdárně, která se v parku taky nachází. Ukázali nám nejdříve jednotlivé planety Sluneční soustavy, jak vypadají, a řekli, co je na nich zajímavého. Podívali jsme se také na samotné Slunce a pár souhvězdí. Viděli jsme i několik zajímavých fyzikálních pokusů, např. jak bez rozbíjení poznat syrové vejce a vejce natvrdo, jak udělat co největší bublinu a spoustu dalších. Chtěli jsme se dalekohledem podívat na Slunce, ale počasí nám nepřálo a celý den bylo zataženo, takže jsme nic neviděli. Po programu v hvězdárně jsme dostali půlhodinový rozchod. Většinou jsme chodili kolem dinosaurů a fotili se u nich. Po rozchodu pro nás přijel vláček a odvezl nás zpátky do ZooParku, kde jsme si prohlédli pár zvířat a podívali se na stroje, které používali lidé v minulých stoletích při práci v zemědělství. Jakmile jsme si prohlédli, co jsme chtěli, vyrazili jsme na nádraží. Odtud nás odvezl vlak zpátky do Skalice, kde už každý šel, kam potřeboval, buď za rodiči, nebo na autobus, který jel do Lysic. Myslím si, že se výlet vydařil. Počasí nám taky přálo a všichni jsme si to užili. Chtěla bych poděkovat paní učitelce Máslové a paní psycholožce Niedobové, že s námi na výlet jely a že to na něm s námi zvládly. Takový výlet parlamentu by se mohl konat každý rok, protože jeho členové si ho podle mého názoru zaslouží. Radmila Centnerová, 6. B
Rok 2012
ě n l á u t Ak
Stránka 3
Den Země Dne 25. 4. 2012 proběhl na naší škole „Den Země“ neboli „úklid okolí školy“.
Tento den bylo krásné počasí, všechno se dařilo. Žáci z naší třídy se samozřejmě tohoto dne taky účastnili. Po páté vyučovací hodině jsme se sešli před školou a vyrazili na náš přidělený úsek. Šli jsme sami, nešli jsme s žáky z žádné jiné třídy dohromady. Abychom se nedohadovali, kdo ponese pytel na odpadky, nesla ho naše paní učitelka třídní a my jsme všichni sbírali. Ale nesbírali jsme holýma rukama! Měli jsme s sebou rukavice, které jsme si navlékli na ruce. Rukavice jsou hlavní věc, kterou by si měli všichni na „Den Země“ přinést. Nevím jak ostatním, ale mně by to přišlo docela nechutné přehrabovat se holýma rukama třeba v mokré hlíně nebo sbírat ze země mokré papírové kapesníčky, obaly od všelijakých sušenek a bonbonů, které si žáci koupili o volné hodině.
Děvčata ze sedmičky představují nejkurióznější úlovky z naší obory - klobouk, hrnec a boty
Teď se vrátím zpátky k naší třídě. Po dokončení úklidu jsme šli všichni na školní zahradu, kde jsme si mohli opéct špekáček. Na závěr bych chtěla všem, kdo jdete v oboře kudykoli, připomenout, že Den Země se nedělá jen tak z legrace. Když už se žáci z naší školy snaží udělat v oboře aspoň trochu pořádek, tak jim to vy, kteří něco vyhodíte, nekazte. Oni tu oboru neuklízeli kvůli tomu, abyste si tam nanovo naházeli všemožné odpadky, ale aby to v oboře vypadalo trošku hezky a aby byla příroda kolem nás hezká. Protože kdybyste stále ty odpadky odhazovali, tak byste si na to sami pak doplatili, protože by vaše cesta do školy vedla zapáchající skládkou a Den Země bychom proto museli dělat mnohem častěji. A ani jedno my přece nechceme. Radmila Centnerová 6.B
ž á t or p Re
Rok: 2012
Stránka 4
Exkurze do Vídně
Ve středu 4. dubna 2012 se někteří žáci, kteří navštěvují výuku německého jazyka, zúčastnili kulturně-historické exkurze do rakouského hlavního města Vídně. Společně s nimi jely paní učitelky Máslová a Kyánková. Naše první zastávka byla u domu Hundertwasser Haus, zbudova- 1 ného v roce 1985 architektem Friedensreichem Hundertwasserem. 2 Poté žáci navštívili zajímavé Vojen222 sko historické muzeum - Arsenal, kde si prohlédli exponáty z tureckého obležení Vídně, Francouzské revoluce, napoleonských válek, z první a druhé světové války a mnohé další. Než jsme se dostali k další krásné památce Vídně, provezl nás pan řidič středem města. Ještěže jsme měli tak hodného a ochotného řidiče, jinak bychom ve Vídni neviděli skoro nic, a ještě bychom zabloudili. A teď už naše další, tedy třetí zastávka, byla u zámku Schönbrunnu. Toto bývalé letní sídlo císařské rodiny jsme si prohlédli zvenčí a prošli se po krásných zámeckých zahradách. Navštívili jsme Wagenburg, který se nachází u zámku, a je to bývalá Zimní jezdecká škola, kde je umístěna sbírka císařských kočárů, saní a nosítek, které používala císařská rodina. Z tohoto krásného místa jsme se okružní jízdou, při které jsme viděli opět zajímavé památky, přesunuli do historického centra Vídně.
3
Navštívili jsme Hofburg, který byl po více než šest století sídlem rakouské moci. Rušnými ulicemi města jsme se dostali až na náměstí Stephansplatz, kde se nachází Stephansdom - nejvýznamnější chrám v Rakousku. Toto starověké jádro Vídně je protkáno točitými uličkami, kterými jsme se dostali k nejstaršímu kostelu ve Vídni - Ruprechtskirche - a viděli jsme Ankeruhr - secesní orloj na náměstí Hoher Markt. A teď už naše poslední zastávka, která byla v zábavném parku Prater. Všichni, tedy až na paní učitelky, jsme se sem moc těšili. Po této zastávce již většina žáků neměla žádné peníze. Nezbylo nám tedy nic jiného než se vrátit domů. Byl to velmi překrásný den, přálo nám krásné počasí, nikdo se neztratil, tudíž jsme nemuseli nikoho hledat. Ještě mi zbývá pochválit paní průvodkyni, která byla velmi ochotná a podle mě, musela mít mozek minimálně jako celá naše škola. Tolik vědomostí v sobě nemáme ani my, všichni dohromady. Simona Ondrová, 7.C Obrázky: 1. Hundertwasser Haus, 2. Vojensko historické muzeum - Arsenal, 3. Stephansdom.
Za
í kc
Rok 2012
Stránka 5
Beseda s Ing. Miroslavem Zikmundem
Před Vánocemi nám paní učitelka Kyánková nabídla, zda bychom se nechtěli v Literárním semináři zúčastnit projektu H+Z výprava za snem. Všichni souhlasili a začali jsme ho vypracovávat. Po Vánocích jsme projekt dokončili a na konci ledna přijela paní knihovnice z Jedovnic a její spolupracovníci. Udělali nám přednášku o cestách Ing. Jiřího Hanzelky a Ing. Miroslava Zikmunda. Začátkem března jsme se měli rozhodnou, zda chceme jet na besedu s Miroslavem Zikmundem do Zlína. Nakonec se nás přihlásilo sedm. Na zmiňovanou besedu jsme vyrazili 27. dubna. V autobuse jsme jeli ještě s žáky ze dvou škol. Dopoledne jsme se konečně s panem Zikmundem setkali v krajské knihovně. Pan Zikmund byl úžasný. Pohotově reagoval na naše otázky, vyprávěl nám zážitky z cest, podepisoval se nám, ochotně pózoval, a dokonce nám svěřil, že jeho příští cesta bude do Francie. Po besedě nás provedli knihovnou a poté jsme zamířili do ZOO Zlín. A i když jsme na prohlídku ZOO měli pouhé dvě hodiny, tak jsme ji prošli celou. Do autobusu jsme nastupovali sice unaveni, ale také nabiti mnoha zážitky. A třešničkou celého dne bylo krásné počasí.
Olga Kovářová, 8.A
Návštěva Planetária v Brně Dne 9. května 2012 se žáci ze 6. tříd vydali po 2. vyučovací hodině do Planetária a hvězdárny v Brně. Cestou autobusem jsme hodně zlobili, protože jsme se nudili. Když jsme dojeli do Brna, museli jsme ještě ujít pěšky kousek cesty k planetáriu, které bylo nově opravené. Chvíli jsme čekali na náš program, a tak jsme se zabavili tím, že jsme si šli něco koupit z automatů nebo jsme se šli podívat na krásnou výstavu fotografií, které zobrazovaly fyzikální jevy, např. dopad kapky vody, dým z vonné tyčinky. Když jsme se konečně dočkali vystoupení, které mělo název ,,Živá planeta“, zavedli nás do místnosti, které se říká Velké planetárium. Přivítal nás zaměstnanec planetária a vykládal nám nejen o Zemi, ale i o hvězdách a planetách kolem nás. Na velké kopuli planetária jsme mohli vidět hvězdy, které můžeme v přírodě pozorovat, a planety, které můžeme mezi nimi najít. Podívali jsme se na Zemi ze vzdálenosti 4 miliard km, ale také na světy v naší planetární soustavě. Viděli jsme, z jakých vrstev se skládá zemské těleso, povídali jsme si o geologických procesech utvářejících zemský povrch a o procesech způsobujících jedinečnost Země a v úžasu sledovali, jak na ní došlo ke vzniku života. V závěru nás pozval moderátor pořadu na astrokurz, který bychom mohli dělat přes počítač, je internetový. Tady jsem přidala pro zájemce i odkaz: http://www.hvezdarna.cz/astrokurz/login.php. Po skončení programu jsme si šli něco koupit. Většinou to byly pohlednice, difrakční brýle a brýle sloužící k pozorování Slunce. Rozloučili jsme se s krásným planetáriem a tradá do autobusu a zpátky do školy. Cestou do školy nám pan řidič pustil Mr.Beana, skoro všichni jsme se pobavili. Za uspořádání celé téhle akce děkujeme paním učitelkám Janě Opatřilové a Lence Vaňkové. Pavla Janečková, 6.B
Za
í kc
Stránka 6
Rok: 2012
Projektový den v 6. B
Naše třída měla stejně jako ostatní třídy 2. stupně projektový den ve čtvrtek 26. dubna. Téma bylo „Byt mých snů“. Ráno jsme se sešli ve třídě a chystali si věci k činnostem. První hodinu jsme se snažili si nějak rozdělit úkoly, ale moc to nešlo. Jediní, kdo věděli, co mají dělat, byli kluci, kteří vyráběli model bytu. Papír s rozpisem se nám kdesi ztratil. Pak jsme se ale přece jen nějak dohodli a každý šel dělat, co měl. Já jsem psala ještě se třemi spolužáky popis našeho bytu v angličtině a v češtině. Oba dva popisy jsme zvládli velmi dobře a myslím si, že i docela rychle. Nakonec jsme oba papíry vytiskli, nalepili, přidali pár obrázků a vše pověsili na nástěnku v naší třídě. Pak ale přišel trošku problém a to byly pokojové rostliny. Já se dvěma kamarádkami jsme se šly podívat do encyklopedií, které byly u učebny biologie. Našly jsme v nich čtyři vhodné rostliny, které odpovídaly požadavkům v zadání, ale potřebovaly jsme ještě pátou. Vrátily jsme se do naší třídy a vystřídaly jsme na učitelském počítači kluky, kteří se mnou psali popisy. Začaly jsme tam vyhledávat vhodnou rostlinu, ale pořád jsme nemohly žádnou odpovídající najít. Už jsme z toho začínaly být špatné, že žádná rostlina neodpovídá, a tak jsme požádaly o pomoc naši třídní, paní učitelku Kyánkovou. Paní učitelka nám vyjmenovala hodně pokojových rostlin, které znala, a skutečně jedna z nich, ta poslední, odpovídala požadavkům. Teď už nezbývalo nic jiného než najít obrázky a všechno přepsat a nalepit na papír. S tímto nám pomohl náš spolužák, který hledal obrázky i informace a chodil nám pro
vytištěné papíry. Celý úkol o rostlinách jsme zvládly podle mého názoru opět velmi dobře a mohly jsme být se svým výtvorem spokojeny. Mnoho práce měla také skupinka počtářů. Měli zadaných mnoho matematických úkolů a podle plánků našeho bytu museli úkoly vyřešit. Jenže to se zdálo jako naprosto neřešitelné, protože v pláncích byly nějaké zmatky, a při počítání vycházela naprosto nesmyslná čísla. Nakonec se ale všichni počtáři s úkoly statečně poprali a všechny vyřešili a spočítali v zadaném čase. Jak jsem zmínila již na začátku, jedním z úkolů byla i tvorba makety bytu. Kluci, kteří byt dělali, použili jako materiál polystyrén. Práce se jim dařila, a když se přidalo ještě pár šikovných ručiček, které jim pomohly při dělání nábytku a malování stěn, vznikl úžasný byt, na který mohli být kluci – stavitelé - hrdí. Pak už byl ale čas dát se do úklidu, a hlavně do přípravy proslovu našeho makléře. Náš spolužák - makléř - a ještě můj bratr se proto odebrali na chodbu, kde proslov nacvičovali v době, kdy v naší třídě probíhal doslova megaúklid. Musel se zamést polystyrén, kterého jsme měli na podlaze v naší třídě požehnaně, dát zpátky na místa lavice, posbírat a uklidit fixy, štětce, kalíšky na vodu, otřít lavice od případných barevných skvrnek a smést z nich polystyrén. Úklid jsme taky zvládli docela rychle a naše třída po něm vůbec nevypadala, jako by se v ní něco dělo. Naši práci potom přišla ohodnotit porota složená z paní učitelek. Tato porota si nejdříve poslechla proslov našeho makléře a pak prohlížela naši nástěnku, na které visely všechny naše práce, od popisů až po pokojové rostliny. Na závěr celého dne jsme ještě udělali rychlou kontrolu třídy a pak už postupně odcházeli domů. Myslím si, že se nám projektový den podařil. Občas se sice vyskytly nějaké problémy, ale my jsme šikovní a všechno jsme zvládli napravit. Krásný je i náš model bytu, za který všichni, co se na něm podíleli, zaslouží pochvalu. Chtěla bych poděkovat i naší paní učitelce třídní, že nám pomáhala a celý projektový den s námi vydržela. Radmila Centnerová, 6. B
Za
í kc
Rok: 2012
Stránka 7
Týden deváťáků
Akce s názvem Týden deváťáků proběhla letos trochu jinak než doposud. V minulých letech žáci své práce připravovali a prezentovali ve výklencích na chodbách, tentokrát paní učitelka Tesařová, zakladatelka Týdnů devátých tříd, pozměnila místo pro prezentace. Jednotlivé skupiny si vylosovaly jednu třídu z druhého stupně a pro ni vytvořily tříhodinovou prezentaci. Většina z vás už asi slyšela, jaké bylo hlavní téma tohoto týdne. Ale pro ty, kdo to ještě neví, téma znělo „Doba Rudolfa II.“ Myslím, že toto téma se všem líbilo a vyhovovalo. Komu by se také nelíbil renesanční styl? Každá skupina dostala 14 úkolů, které musela splnit během jednoho týdne. Nebyly to ale ledajaké úkoly, mezi ty těžší patřily například sestavení funkčního dalekohledu, chemické kouzlo, sehraná pitva, módní přehlídka nebo vyrábění renesančních zbraní. Úkoly byly náročné a čas nás tlačil, důležité bylo dobře si rozdělit úkoly. Většinu času žáci trávili hlavně v počítačových učebnách a v dílnách. Velkým problémem bylo
obrovské množství papírů, které se nám válely všude po třídě, a pokud jsme v nich neměli systém, nikdo se v nich nevyznal a často nastával velký zmatek. Prezentaci celé naší práce jsme museli začít trénovat už brzy, abychom naše posluchače, žáky, zaujali co nejvíce, protože nás hodnotili body. Měli jsme hodinu na to, abychom si nachystali všechny potřebné věci do třídy, ve které jsme měli seznamovat žáky s dobou Rudolfa II. Každý jednotlivec ze skupiny se dostal ke slovu, a i když nastaly komplikace nebo nějaké chybičky, muselo se zaimprovizovat. Všechny skupiny byly pochváleny, nikdo práci neodbyl a i bodování od tříd bylo vysoké. Můžu říct, že i přes velký stres jsme si to opravdu užili a někdy se i hodně nasmáli. Je to pěkná zkušenost, kterou si do života odneseme. Doufám, že i budoucím deváťákům se to také tak vydaří. Děkujeme paní učitelce Tesařové a všem učitelům, kteří se na Týdnu devátých tříd podíleli. Anežka Vyskočilová, 9.C
Zleva: Choť Rudolfa II. (Lucie Horňanská), jeho Veličenstvo Rudolf II. (Adam Hřebíček ), císařova milenka Stradová (Pavla Vlachová).
Pája by možná měla uvažovat o kariéře patologa.
Rok: 2012
Z
cí k a
Stránka 8
Týden deváťáků
Každý rok na naší škole probíhá Týden deváťáků. Deváťáci se rozdělí do skupinek a dostanou téma a seznam úkolů, které musí za celý týden vypracovat. Každá skupina si letos vylosovala jednu ze zbývajících tříd druhého stupně. Žákům z těchto tříd měli po týdnu prezentovat výsledky své práce. Tématem tohoto roku byla doba Rudolfa II. Akce proběhla v týdnu od 11.5. do 18.5. 2012. My, žáci ze třídy 8.B, jsme měli skupinku ve složení: Radek Dvořáček, Štěpán Lefner, Liam Waterman, Alča Pavlů, Andrea Vítková a Peťa Vorlíčková. Hned po jejich příchodu do třídy měl Rudolf II. úvodní slovo, uvítal nás a seznámil s průběhem celého dopoledne. Následovala módní přehlídka, při které byly předvedeny různé zbraně a oblečení z té doby, a ke každé věci jsme se dozvěděli něco zajímavého. Dál jsme viděli model zatmění Slunce, který se jim povedl, jen v doplňující prezentaci bylo zbytečně mnoho informací. Potom jsme dostali pexeso, které bylo sice jednoduché, ale vítězové měli z výhry radost i tak :) Další na řadě byla talk show s Kryštofem Harantem. Rozhovor byl spíš přečtený než odříkaný, ale kostým měli vystupující pěkný. Potom jsme viděli ukázku z filmu o Golémovi a řešili jsme filmový kvíz. Taky jsme dostali dva příklady na obvod a obsah čtverce a obdélníku. Zvládli by ho i páťáci, ale aspoň jsme je měli vypočítané všichni za chvilku. Potom nám ukázali něco z alchymie. Chvíli to trvalo, ale výbuchu jsme se dočkali! :) Pak nám představili dalekohledy. Model měl malé potíže s rozpadáním, ale leporelo s typy dalekohledů bylo pěkné. I ten model se pak zase dal dohromady. Následovala skládačka s názvy Shakespearových her v češtině i v angličtině. Byl to dobrý nápad a skládačka se dokonce tak líbila paní učitelce Zemánkové, že si ji rovnou nechala, a bude ji prý dávat svým žákům v hodinách AJ. Všem se nám líbila i divadelní ukázka z Romea a Julie. Na veřejné pitvě se však střeva rozpadla a srdce skončilo prasklé v umyvadle. Člověka jsme v tom ale snad poznali. Během celého dne byly různě promítány prezentace se zajímavými (někdy však se zbytečně podrobnými) informacemi o významných osobnostech z rudolfínské doby, např. Tycho de Brahe, Jan Kepller, Giordano Bruno, Galileo Galilei, Giuseppe Arcimboldo, Hans von Aachen… Deváťácký program byl zakončen kramářskou písní, která sice nebyla odzpívaná, ale i tak byla pěkná. Úplně nakonec jsme deváťákům napsali vysvědčení doplněné slovním hodnocením. Pro nás to byl odpočinkový den, ale dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí. Já se na náš Týden deváťáků těším, i když vím, že to bude náročné. Myslím si, že jsme si z vystoupení deváťáků vzali poučení a inspiraci do příštího roku. Valérie Chytrá, 8. B
y t e l ý V
Stránka 9
Rok: 2012
Výlety aneb Informace od Pavly Janečkové
Třída
Počasí
Kde?
Kolik dní?
Kolik jsme ušli? Tip
1.- 3.
Slunečno
Hrad Veveří
1 den
5 km
Hrad, historie
4.A
Slunečno
Chlumy
1 den
12 km
Turistika
4.B
Slunečno
Rudka u Kunštá- 1 den tu
8 km
Prohlídky, historie, jeskyně
5.A a 5.B
Oblačno
Ranč Kostelany 1 den
5 km
Poznání
6.A
Slunečno
Borová u Poličky 2 dny
12 km
6.B
Slunečno
Jeseníky-Praděd 3 dny
31 km
Muzea, hrady, zámky Zámek, elektrárna, turistika
6.C
Zataženo
Borová u Poličky 2 dny
7,5 km
Zámky, hrady, turistika
7.A
Slunečno
Český ráj
2 dny
35 km
Turistika, skály
7.B
Oblačno
Pálava
2 dny
32 km
Turistika
7.C
NEJELI
8.A
Slunečno
Český ráj
4 dny
40 km
Skály, turistika
8.B
Slunečno
Český ráj
4 dny
30 km
Turistika
9.A
Slunečno
Beroun
4 dny
45 km
Turistika, hrady
9.B
Oblačno
Berounsko
4 dny
9.C
Slunečno
Zlatá Koruna
3 dny
70 km chůze, 20 Kánoe, hrady km kánoe Turistika, pozná25 km vání
Někdo musí být výjimečný, tak proč ne 7. C? Všechny třídy na škole si užily krásné výlety, tedy až na jednu třídu, 7.C. Žáci z této třídy udělali radost všem učitelům, protože nic nezameškali. Není to však proto, že by měli školu tak moc rádi, ale proto, že s nimi nechtěla jejich paní učitelka jet. Začalo to v třídnické hodině, když si žáci vybírali výlet a nemohli se domluvit, kam pojedou. Kluci chtěli na paintball a holky na Vranov. Nakonec všichni souhlasili s tím, že jim výlet vybere paní učitelka. Další pondělí, když opět došlo na výlet, jim paní učitelka řekla, že si na ně stěžují ostatní učitelé a že s takovou neposlušnou třídou nikam nechce jet. Všem žákům tím vyrazila dech a spolužačka to o přestávce zakončila slovy: „Bolí to, když nám naše třídní řekne, že s námi nikam jet nechce.“ Budeme se snažit, abychom si příští rok výlet zasloužili. Simona Ondrová, 7.C Odezva třídní učitelky: Pokud budou žáci 7.C respektovat moje pokyny a dodržovat základní principy slušného chování, ráda s nimi na výlet pojedu. Eva Požárová
Rok: 2012
Stránka 10
Můj první výlet s 6. C ty e l Vý Už tu máme pondělí 4. června 2012. A proč je tohle datum tak zajímavé? Protože právě tehdy začal můj první výlet s 6.C. Autobus nás odvezl do Skalice, cestou tam jsme vyzvedli Báru ve Voděradech. Ve Skalici jsme se všichni přemístili na čtvrtou kolej. A čekáme. Tři minuty, pět, sedm. „Už jede,“ oznamuje paní učitelka Nedomová . „Tak všichni za žlutou čáru!“ křičí paní učitelka Opatřilová. Vlak kolem nás prosvištěl, div nás neporazil. Všichni se rozesmáli. Za sedm minut přijel opravdu náš vlak a dovezl nás do Svojanova. „Bože, to je kopec. Kdy už tam budem?“ hekají všichni. Právě překonáváme ten největší kopec na celém světě. Na něm je postaven hrad Svojanov. Po prohlídce hradu jsme se vydali opět dolů. Anna Zemánková, 6.C Po návštěvě hradu jsme měli jít do Poličky. Už jsme ušli 7,5 km. Paní učitelky řekly: „Vždyť takhle tam dorazíme až o půlnoci!“ Ale my jsme je přemluvili, abychom jeli vlakem. Bára Řehůřková, 6.C Tato část výletu byla nejhorší. Všichni si stěžovali na bolest nohou a na rychlé tempo paní učitelky Nedomové. Ušli jsme asi sedm a půl kilometru hrozně nepohodlné cesty. Po namáhavé cestě přírodou jsme došli do vesnice. Dita Škvařilová, 6.C Po příchodu do campu jsme se navečeřeli a šli jsme se ubytovat. Po dvaceti minutách jsme se šli zeptat paní učitelky, jestli se půjdeme koupat. Paní učitelka to dovolila, a tak jsme se šli převléct do plavek. Sraz jsme měli před chatkami. Začali jsme se počítat. Chyběly tři spolužačky, převlékaly se velmi dlouho a styděly se před hochy. Martin Odehnal, 6.C Asi za necelých pět minut jsme už stáli u bazénu. Voda byla čistá a teplá tak, že z ní stoupala pára. Holky šly do vody pomalu, ale kluci do ní naskákali všichni. Skákali jsme bomby a šipky. Bylo to super! Michal Beneš, 6.C Všichni byli převlečeni, než bys řekl švec. Venku byla sice zima, ale nikdo na to nemyslel, každý už chtěl být v bazénu kromě Martina, tomu bylo zle. Bazén nebyl hluboký, pouze 1,5 m. Všichni už se koupali a najednou dorazil i Martin. Měl na sobě plavky. Řekl jsem: „Martinovi se asi udělalo dobře.“ Tak přece jen všichni skákali, cákali po sobě a byla sranda. Michal Haška, 6.C Jenže po patnácti minutách tam došly žákyně z jiné školy. Paní učitelky nás vyhnaly z vody. Měly strach, abychom se jim ve vodě neztratili a neutopili jsme se. Šli jsme se utřít a převlíct do tepláků a triček. Po půlhodině jsme šli hrát hry do budovy vedle chatek. Pavla Marečková, 6.C První hra byla docela lehká. Museli jsme se srovnat na třech lavičkách podle abecedy. Někteří to ale nezvládli, jako například spolužák F., protože měl „skejťácké boty“ a neustále padal. Lída Vojtová, 6.C Druhá hra byla taková, že jsme se museli poskládat podle data narození a bez mluvení. Třetí hra byla nejzajímavější, protože jsme se nemohli vůbec dívat a museli jsme se seřadit podle velikosti. Tuto hru Lucie Hejlová, 6.C jsme nezvládli, protože jeden spolužák měl velké boty a stále padal.
Rok 2012
Stránka 11
ty e l Vý V chatkách to bylo úplně nej. Pařili jsme na PSP a dívali se na filmy. Všichni si ale stěžovali, že jsme je otravovali. Jan Mazourek, 6.C V 10.30 byla večerka. Šli jsme do svých chatek, ale na večerku jsme nedbali, běhali jsme mezi chatkami. Protože ve vedlejší chatce byl hluk, vylezl jsem oknem a šel jsem se k ní podívat (pouze ve slipech) a v tom tam přišla Dita. Takový malý sraz! V tom vyšla paní učitelka a vykřikla: „Co to je?“ Okamžitě jsem vlezl oknem do chatky. Zavřel jsem okno a zatáhl závěsy. Vlezl jsem do spacáku a koukal na strop. Nemohl jsem usnout, protože vedle mě někdo hrozně chrápal. Ráno Kuba s Michalem B. klepali na dveře. Šel jsem ven. Vítek Doležel, 6.C Ráno jsme šli na snídani. Měli jsme rohlíky s máslem a marmeládou nebo se sýrem. Po snídani jsme šli na vlak a jeli jsme do Litomyšle. Tam jsme šli na zámek, kde nás provedli. Chtěli jsme navštívit i Muzeum Bedřicha Smetany, ale tam měli polední pauzu. Bára Řehůřková, 6.C Odpoledne jsme jeli domů. Byl to hezký výlet. Nejlepší výlet! Těšíme se na další, ale tentokrát už se 7.C.
Třídní výlet 9. C Ve dnech 21. – 23. května 2012 se třída 9. C zúčastnila svého posledního výletu. Jsme deváťáci a chtěli jsme si užít poslední dny společně strávené se svými spolužáky. Na programu byl třídenní výlet do jižních Čech. Počasí bylo po celou dobu výletu velice příznivé. Jako pedagogický doprovod s naší třídní paní učitelkou Zemánkovou jela paní učitelka Nedomová. Sraz byl v pondělí 21. května v šest hodin ráno ve Skalici nad Svitavou. Odtud jsme vyjížděli rychlíkem do Brna, kde jsme přestoupili na rychlík směr Jihlava – České Budějovice – Plzeň. Cesta byla hodně dlouhá a hodně nudná, protože rychlík jel opravdu hodně pomalu a stavěl na každém poli a pod každým topolem. Po zdlouhavém převozu jsme konečně vystoupili v Holubově, odkud jsme se vydali po žluté na zříceninu hradu Dívčí kámen. Zříceninu jsme si prohlédli asi tak z poloviny a po malé svačince jsme se vydali po červené dál. Jenže v půlce cesty jsme se ztratili. No jo, po červené jsme sice šli, ale mělo to jeden háček, na opačnou stranu. Takže nenásledovalo nic jiného než návrat zpět k Dívčímu kameni a hledání správné cesty, která – jak jsme později zjistili – byla výborně ukrytá. Ubytováni jsme byli v kempu Koruna ve Zlaté Koruně. Zbývala nám tedy jediná věc, a to dostat se od zříceniny do Zlaté Koruny, která byla vzdálená několik kilometrů. Zvládli jsme to. V plánu už bylo jen ubytování, večeře a volno. Druhý den jsme si sbalili příruční batohy a odebrali jsme se na autobus do vedlejší vesnice. Byli jsme dopraveni až do Českého Krumlova, což byl cíl naší celodenní cesty. Zde jsme si prohlédli zámek a hrad. Někteří navštívili i otáčející se divadlo v zámecké zahradě. Po návštěvě zámku byl na programu rozchod a dále návštěva grafitových dolů, které byly asi největším zážitkem pro většinu žáků. Všichni byli oblečeni jako horníci, a když jsme si dole mohli osahat surový a neopracovaný grafit, tak se až asi na dvě výjimky nevrátil nikdo s čistým obličejem. Já naštěstí ano. Po grafitových dolech jsme šli na vlak, který nás dopravil zpět do Zlaté Koruny. Třetí den byl podle mého názoru nejméně zajímavý. Ráno jsme se sbalili a šli jsme na vlakovou zastávku. Odtud nám jel vlak do Českých Budějovic, kde byl rozchod na náměstí. Pak už jsme jeli jenom domů. Ve Skalici jsme byli kolem půl osmé. Výlet hodnotím kladně a doufám, že se vydařil všem třídám. Marek Širůček, 9.C
Rok: 2012
Stránka 12
ty e Výlet 6. B l ý V Naše třída měla naplánovaný první školní Moc času ale na vybalování nebylo, protože nás výlet na druhém stupni do Jeseníků. Jeli jsme na tři dny, takže jsme se všichni moc těšili. Jely s námi paní učitelky Kyánková a Máslová. V pondělí 28. května náš výlet začal. Začal ale poměrně brzy, teda alespoň podle mého názoru, už ve čtvrt na sedm jsme museli být na nádraží ve Skalici nad Svitavou. Všichni jsme s sebou měli obrovské a těžké batohy, takže jakmile jsme se dostali do vlaku, nastala pro nás všechny obrovská úleva. Každý strávil čas ve vlaku po svém. Přestupovali jsme pouze v Olomouci, odkud jsme jeli do Bruntálu a pak autobusem do Karlovy Studánky. Zde jsme si odložili batohy a šli se podívat na „Geologickou expozici“, kde byly k vidění všemožné kameny, od křemenů po všelijaké nerosty. Zde se docela vydováděli hlavně kluci, protože kameny pro ně představovaly ideální místo na lezení. Byla tady ale i krásná místa na focení, takže toho jsme taky využili. Po prohlédnutí kamenů jsme všichni spěchali k Bílé Opavě, která byla odtud asi sto metrů a představila se nám v podobě nádherného vodopádu. Tady cvakaly spouště fotoaparátů ještě víc než u kamenů, protože Bílá Opava zde vypadala opravdu nádherně. Ale nemohli jsme sedět celý den v Karlově Studánce. Čekal nás první výšlap, a to na chatu Barborku, ke které to bylo necelých deset kilometrů. Zpočátku vedla cesta po silnici nebo po nějaké lepší lesní cestě. Pak už se ale lesní cesty měnily v úzké stezky, někde jsme přeskakovali spadlé stromy nebo je dokonce museli podlézt. A věřte, že s těmi obrovskými batohy na zádech to nebylo zase až tak jednoduché. Ke konci už jsme začínali být docela unaveni. Na batoh na zádech už si většina z nás zvykla, ale protože bylo docela dusno, únava přišla velmi rychle. Není se proto čemu divit, že když jsme dorazili na Barborku, byli jsme velmi šťastní, a jakmile nám paní učitelky přidělily pokoje, hned jsme se běželi ubytovat.
ještě čekal výšlap na Praděd. Ten jsme zvládli celkem rychle, a když jsme výtahem vyjeli na vrchol vysílače, byli jsme, teda aspoň já, hodně překvapeni, jak je všechno malé. Po návratu na chatu už nás čekala jen večeře, pak jsme si každý zvolili podle svého večerní program, pak sprcha a spánek. Druhý den začal dobře. Po snídani jsme vyrazili na přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně, ke které to bylo z Barborky asi osm kilometrů. Cesta byla krásná, nebylo takové dusno jako předešlý den, a byl hlavně nádherný výhled třeba na Petrovy kameny, na Praděd a na další krásná místa. Celé dopoledne jsme šlapali, před obědovou přestávkou kluci začali hrát šiškovou bitvu a holky samozřejmě nezůstaly pozadu! Hrozně nás to bavilo, kluci nás potom přes lýtka šlehali úzkými klacíky. Ani jsme nevěděli, kdo vyhrál, prostě byla sranda :). Ve dvě hodiny jsme dorazili k hlavní bráně elektrárny. Zde nám začala prohlídka, nejdříve jsme zhlédli film o elektrárně a pak nás autobus vyvezl k dolní i horní nádrži, která byla vypuštěná. Po prohlídce jsme se vydali zpátky na Barborku. Cesta byla zajímavá, protože to byly samé serpentiny s kameny a kořeny. Všichni jsme ale cestu zvládli a na Barborku dorazili. Třetí den byl hodně nabitý. Čekala nás túra na Červenohorské sedlo. Ta byla docela příjemná, protože jsme vyrazili brzy ráno, kdy nebylo takové teplo, a cesta nebyla náročná. V jedenáct nás odvezl z Červenohorského sedla autobus do Velkých Losin. Tady jsme dostali hodinový rozchod a pak jsme vyrazili k „Ruční papírně Velké Losiny“, kde jsme měli objednanou prohlídku. V papírně jsme viděli historii výroby papíru, a dokonce i samotnou výrobu. Po papírně nás čekala prohlídka zámku, ale tady už byli všichni unaveni, takže jsme ani moc nevnímali. Ale byla pěkná, to ano. Ze zámku jsme šli na nádraží. Odtud nás odvezl vlak do Šumperku, tady jsme přestoupili a jeli do Zábřehu a odtud do České Třebové a pak přímým vlakem do Skalice. Ve Skalici na nás čekali rodiče, kteří nás rádi po těch třech dnech viděli. Myslím si, že se nám výlet vydařil. I když jsme na něm nebyli všichni, byl naprosto skvělý a budeme na něj rádi vzpomínat. Děkujeme naší paní učitelce, že nám takový výlet vymyslela, a oběma také za to, že to na něm s námi vydržely. Budeme se těšit na další! Radmila Centnerová, 6. B
rt o Sp
Rok: 2012
Stránka 13
Florbalový turnaj
V minulém čísle jsme Vás informovali o turnaji, který se ve škole uskutečnil v březnu pod záštitou žákovského parlamentu naší školy. Určitě si vzpomenete, že vítězi se stali žáci ze tříd 7.B a 9.A. Dne 4. května 2012 se konalo pokračování školního turnaje ve florbalu. Tentokrát se proti sobě postavily následující týmy: vítězové turnaje (7.B a 9.A) a tým tvořený členy žákovského parlamentu. Kdyby se na zápasy uzavíraly sázky, nikdo by si snad na parlament nevsadil. První zápas mezi týmy parlamentu a 7.B skončil překvapivou výhrou parlamentu 4:1. V tomto zápase členy parlamentu velmi potěšil výkon Martina Husáka, který vsítil 3 góly. Druhý zápas mezi 7.B a 9.A dopadl přesně tak, jak vypadala hra obou týmů. Časomíra se zasta-
vila na výsledku 6:2 pro 9.A. Brankář 7.B inkasoval 3 góly od Michala Zhoře. Musíme podotknout, že týmu 7.B chyběl klíčový hráč. Otázkou zůstává proč. Nakonec si hráči ze 7.B půjčili Marka Nečase ze 7.C. Třetí zápas byl nejméně vyrovnaný. Skončil drtivým vítězstvím 9.A nad mančaftem parlamentu 5:1. I v tomhle zápase byl třígólový střelec, a to Filip Dolníček, který se stal zároveň nejlepším střelcem turnaje. I přes chabou účast fanoušků byla skvělá atmosféra, kterou z převážné většiny vytvořila paní učitelka Máslová. Tímto turnajem se 9.A rozloučila s florbalovým působením na naší škole. Přejeme hodně štěstí do dalších let. Filip Dolníček a Michal Zhoř, 9.A
ž ě t u So
Kdo je kdo?
Je tu opět soutěž: Kdo je kdo? Podle informací o paní učitelce/panu učiteli hádejte, kdo je to.
Kolik máte let? 26. Máte rodinu? Ne. Máte nějaká zvířata? Ano, psa. Jaké jsou Vaše koníčky? Turistika, hudba, pes, práce. Které třídy máte nejraději? Ty, které nezlobí.
(Každý den jiná. )
Kde bydlíte? Ve městě vzdáleném od Lysic asi 12 km. Jaká je Vaše nejoblíbenější barva? Černá. Kolik let už učíte? 2 roky. Jakou školu jste vystudovala? Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity.
Kdo mně nebo paní učitelce Máslové jako první řekne správné jméno paní učitelky/pana učitele, dostane malou odměnu. Michaela Ryzí, 6. B
P
h ě b ří
Stránka 14
Rok: 2012
Moničin potrhlý život
Dozvěděli jsme se, že se Monika Le Coda chystá přivítat studenta Manuela ze Španělska. Měl by přijet už za dvě hodiny a Monika neví co na sebe. Do pokoje přišla Miki v Moničině topu. Zatmělo se mi před očima. Když jsem oči otevřela, seděla jsem na Mikině a škrtila ji. Koukla jsem na hodiny. Bože, už je půl šesté! Hned jsem si stoupla, servala z Mikiny top a frčela do koupelny. Takže: nalíčit, osprchovat, vyčistit si zuby, oblíct se. Hm, osprchovat se nestihnu, na zuby kašlu, dám si mentolku, nalíčit aspoň oči a make-up a oblíct. Za pět minut to mám. Snad. Fajn. Všechno hotovo. Teď jenom přemluvit tátu, aby vzal Porsche.
Já se tak těším. „ÁÁÁÁÁÁ!“ ječela jsem v duchu, protože z autobusu vyšel tak hezkej kluk, až jsem málem nemohla dýchat. „Laura Manete,“řekla učitelka. Cože? Ten ale patří mně! Ne té pitomé huse Lauře. Potom z autobusu vyšel taky docela hezkej kluk, ale byl strašně malej. Typovala bych ho tak na sedm, osm. „Monika Le Coda.“ Cože???? To není možný, bože né. Cestou jsem zjistila, že Manuelovi je dvanáct, a za svou výšku prostě nemůže. Umí docela slušně česky. Je fajn, ale zatím to moc nevypadá, že bych se mu líbila. Když jsme přijeli, šel do pokoje pro hosty. A pak do mýho pokoje. Když otevřel, zaječela jsem, protože jsem si četla horor. Sedl si za mnou na postel a ptal se mě na takový ty běžný věci, jako třeba co mám ráda za zvířata, v jakým znamení jsem se narodila nebo na oblíbenej předmět a tak. Tak jsme si začali povídat a najednou k nám vtrhla Mína. Nejdřív se koukla na mě, pak na Manuela, pak zas na mě a pak se začala chechtat jako pominutá. Rychle jsem ji vystrčila a zabouchla dveře. Co si teď Manuel o mně pomyslí? Asi to, že mám švihlou ségru. Pak někdo otevřel dveře a já si myslela, že je to zas Mína, takže jsem je zase přibouchla. Usly-
šela jsem padání misek a skleniček. Rychle jsem otevřela, ale místo Míny tam byla máma. Nesla nám totiž jídlo a nečekala, že jí přibouchnu dveře přímo před nosem. Hned jsem pomohla mámě všechno sesbírat. Máma potom místo toho, aby na mě začala ječet, beze slova sešla dolů a chystala nám jídlo znovu. Chvíli jsem udiveně stála a pak se vrátila do pokoje. Manuel tam sice byl, ale ne sám. Byla tam s ním Miky v tom nejhezčím oblečku, jakej má, a samozřejmě už s ním kecala, jako že je topmodelka atd. Máma ji totiž jednou vzala s sebou do práce a tam jí všichni říkali, jak je hezká a roztomilá. To jí bylo osm a ty doby už jsou dávno pryč. Ale ne! Manuel se na Miky dívá tak, tak .......... zamilovaně! Ale Miky se na něj dívá divně. Když jsem přišla, radši řekla, že si ještě musí nalakovat nehty nebo něco takovýho. Když Miky odešla, zeptala jsem se Manuela, jestli se do Miky zamiloval. Řekl mi: „Ne, to nikdy. Nesnáším takovýhle fifleny.“ Měla jsem radost a pocit, že Manuel umí číst myšlenky, protože řekl přesně to, na co jsem myslela i já. Divný ale bylo, že když to říkal, tak se na mě zkoumavě zadíval. „Není ti zima?“ vytrhl mě ze snění. Až teď jsem si všimla, že na sobě ještě pořád mám ten černej top a minisukni, která je i docela průhledná, takže i dost tenká. „Jo, jasně, nemohl bys počkat za dveřma?“ vykoktala jsem. Otevřela jsem skříň a vytáhla bílý kraťasy a modrý tričko s motýlem. Manuel otevřel a řekl mi: „Týjo, ty seš hezká! Jo a ještě jsem ti chtěl říct, že se mi sice nelíbí tvoje sestra, ale ty jo!“ Zalapala jsem po dechu: „Cože?“ S Manuelem jsme si všechno vysvětlili a teď spolu chodíme. Máme i domluvený, že na prázdniny pojedu s Manuelem do Španělska. Sice s náma pojede i Mona, ale to mi ani moc nevadí. Na výzo mi vychází samý a Manuel říkal, že mi ve Španělsku ukáže dobrý obchody se značkovým oblečením. Zajedeme se podívat na vinici, kterou má Manuelův táta. Projedeme Barcelonu, budeme se koupat v moři. Nakonec ty prázdniny nebudou tak špatný. Áďa Kyánková, 5.B
K
v o ž ří
ka
Rok: 2012
Stránka 15
Luštíme s Eliškou
Znění tajenky odevzdejte v den vydání časopisu Elišce Doleželové z 8. A. Čeká na Vás odměna!
1. 2. 3. 4.
* 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.
!
1. Lesní plod na H
8. Studený pokrm
2. Jev při dešti
9. Spodek nádoby
3. Zvuk při bouřce
10. Kde se můžeme v létě zchladit?
4. Citoslovce označující hlas vran
11. Zrakové orgány
5. Co se píše na konci školního roku?
12. Přespávat pod plátěným přístřeškem
6. Pevnina v moři
13. Noční vidiny
7. Zasloužený odpočinek pracujících
Eliška Doleželová, 8.A
v o N
á
a k i r b ru
Rok: 2012
Stránka 16
Módní policie
Je to tu … nová rubrika, která nebude o ničem jiném než o módě. Budeme se zabývat módními trendy na jaro, léto, podzim i zimu do školy, ale i jen tak na procházku. Jednou za čas si zahrajeme na módní policii a podíváme se, co nám chodí po chodbách. Na to vše a ještě mnohem víc se můžete těšit s námi.
Sluníčko začalo hřát už koncem dubna, a proto se nedivím, že některé slečny vytáhly sukýnky, šaty a kraťásky už tak brzo… Klukům se to určitě líbí, protože jak je známe, není pro ně hezčí pohled než na krásné ‘‘nohy až na zem‘‘ vyčnívající z proužkované nebo puntíkaté různě barevné sukýnky třeba i v retro stylu. S jarem přišly do obchodů kabátky všech barev. Ať už je dlouhý nebo krátký, černý nebo kanárkově žlutý, vždy se Vám bude hodit, jen musíte zvolit správnou délku a barvu. Tipy na letošní léto: Mezi trendy patří zářivé barvičky, páskové botky a těsný klobouček na pláž. Nebojte se výstřednosti a kreativity. PS: Buďte sví a černou nechte doma! Kačka :) 8.A
Přejeme krásné prázdniny!!!
Školní časopis žáků ZŠ Edvarda Beneše v Lysicích vychází 29.6.2012 nákladem 60 kusů. Šéfredaktorka: Anežka Vyskočilová, korektorky: Daniela Požárová a Anežka Vyskočilová , www stránky: Vít Zemánek. Ostatní redaktoři jsou podepsáni pod svými články.
