HADRIÁN Zprav odaj ec pøiná šejí cí denní pohled z první linie XV. mezinárodního festivalu v Hradci Králové.
Režisér a dramatik David Drábek je v Hradci skuteènì jako doma. Nejen, že se rád vrací do nedalekého Týništì nad Orlicí, kde strávil dìtství, ale navíc se od ledna stal umìleckým šéfem Klicperova divadla. Patøila mu poslední premiéra letošní sezóny - režíroval zde svùj muzikál Ještìøi, který hudbou opatøil Darek Král a písòovými texty Tomáš Belko ze skupiny Sto zvíøat. Ještìøi zatím velmi úspìšnì otiskují své obøí tlapy do prken Klicperova divadla a dnes se pøedstaví i našim festivalovým divákùm. V této chvíli bohužel ještì nevíme, v jaké podobì - jedna z hereèek totiž ochoøela, a proto budeme zøejmì narychlo pøezkušovat. I z toho dùvodu se pùvodnì
2009
PREHISTORICKÉ SNY DAVIDA DRÁBKA Davide, pøed pár dny jsi nám pøilétl z New Yorku. Copak jsi tam dìlal, kromì procházek po Manhattanu? Užívali jsme si s kolegyní dramatièkou Ivou Klestilovou svých 15 minut slávy. Pøímo na 5. avenue, naproti Empire State Building, se v Martin E. Segal Center konal køest antologie èeských her. Besedy, projekce a inscenovaná ètení. Øekl jsem bìhem panelové diskuse Newyorèanùm, že nás Èechù je deset miliónù stejnì jako jich. A a• si pøedstaví, že by je Èeši jednou ráno v tomhle mìstì nahradili. Že fakt netušej, jaký maj štìstí, že k tomu nedojde. Ale že si tak mùžou pøedstavovat apokalypsu...
V listu najdete: Rozhovor s Renatou PutzlacherBuchtovou o Tìšínském divadle, kavárnì Avion a nových básních - str. 2 Divadelní slang rèení a povìry (dnes již doopravdy) - str. 4 Proè si režisér Ondrej Spišák myslí, že není dobrý herec - str. 6 Aktuality z Open air - str. 7
plánovaný opulentní rozhovor s Davidem ponìkud smrsknul - pokud si však chcete o Davidu Drábkovi udìlat obrázek sami, není lepší pøíležitosti, než právì optikou Ještìrù…
Ète vùbec nìkdo úvody? Nesrat se s úvody! Úvodníky festivalových zpravodajù jsou zvláštní vìc: na zaèátku festivalu je vìtšinou zdárnì využijí rùzní øeditelé a šéfové k tomu, aby uvítali, pochválili, èi oslavili výroèí - jako napøíklad letos. Ona se vždycky nìjaká matematika najde. Zdá se to možná být pøíliš oficiální, ale koho to nezajímá, ten to prostì neète. Tak to jsou zaèátky: ale co dál? V dalších èíslech už se ke slovu dostanou ti další. koneckoncù, každý den je potøeba napsat úvodník. Tak se nakonec stane, že se píše o tom, jak nám poøád prší, nebo je hezky, anebo se tìch pár odstavcù zaplní nìjakými tìmi žerty. On správný úvodník by mìl být vtipný. Nacházíme se zhruba v pùlce festivalu, tedy okurkové sezónì úvodníkù: nicménì zkusme zabilancovat, mluvit o vìcech, o kterých je potøeba mluvit. Mým pøesvìdèením je, že v kritice by mìl pisatel ustupovat do
Klicperovo divadlo Hradec Králové
[email protected] ww w .kl icpe rovodi vad lo.c z 26. èervna 2009 - è. 6
pozadí, nemìl by zaneøádit text emocemi, ale naopak vìcnì, by• vždy subjektivnì, pojmenovat daný problém. Nuže: výsadou úvodníku je, že mùže být velmi osobní. Nebudu tedy zastírat, že chci hovoøit o tématu, které je pro mì velmi osobní. Mohu se tedy nechat lehce unést: kromì informací o festivalovém dìní tento zpravodaj pøináší reflexe a kritiky. Kritici kritizují tvùrce, tvùrci kritizují kritiky. Poznatkem z letošního festivalu pro mì je, že je potøeba kritiky ještì dalšího subjektu: totiž divákù. O diváctvu jsem již psal v recenzích Na Fidela mi nešahej! a Kabaret pøed úsvitem. Na základì tìchto dvou inscenací se dají pojmenovat dva fenomény: první je neochota rozumìt tomu, co není srozumitelné na první pohled. Druhým je neschopnost rozeznat základní kvality: divákovi se líbí kýè, anebo neví a pøidává se
Proslýchá se, že jsi mìl nìjaký nepøíjemný zážitek v tamìjší MHD… Jeden chudý Afroamerièan mì, chudého Euroamerièana, zbavil v metru poloviny valut. Bohužel jsem mu nestihl øíct Hádej, kdo dnes pøijde na veèeøi? No pøeci já, protožes mi šlohnul všechny prachy, èeèe.
pokraèování na str. 3
v hodnocení k vìtšinì, která se na kýè nechá nachytat. Celkem vzato, jedná se o nevzdìlanost a pokrytectví. Tím nejvìtším problémem je však nezájem èeské veøejnosti o divadlo èi kulturu vùbec. Ano, v souvislosti s Hradcem se dá podotknout, že to není zas tak hrozné, že lidí je tu dost. Ale když uvážím, jak malé procento je to z celé veøejnosti, katastrofa není silné slovo. Je to proto, že v lidech panuje pøesvìdèení, že divadlo je pouhou zábavou a v jejich zájmu pak stojí daleko za uspokojením pohodlí? Jestli ano a šli bychom dál, musíme se ptát, proè v lidech vzniká toto pøesvìdèení? Je to prostì souèasný svìt, nebo neschopnost svìta èeského divadla stát se tím, èím dobré divadlo pro spoleènost je? Ovšem je tu vina politikù: kultura v èesku nikdy nedostala to potøebné jedno procento z rozpoètu. pokraèování na str. 3
2
Pátek 26. 6. 2009
Tìšínské divadlo není poslední štace
Renata Putzlacher - Buchtová je slezská básníøka, pøekladatelka, polonistka a dramaturgynì pocházející z Èeského Tìšína. Publikum v Hradci Králové se setkalo s její tvorbou prostøednictvím inscenace Tìšínského divadla Viva Verdi, která zahajovala festival.
Já celou dobu zdùrazòuji, že i když v tomhle pøípadì urèitì zafungoval fenomén Nohavica, tak lidé urèitì nejspíše pøijdou na pøedstavení, které mluví o nich, právì o tomhle podivném zvláštním regionu.
Vaše pøedstavení zahajovalo festival, který má v názvu regiony. Vy pøitom pocházíte z regionu, který je velmi specifický. Jak se žije v divadle, kde jsou dva rùznojazyèné soubory? Je potøeba øíct, že tam jsou sice dvì scény, ale krom toho jsme tam ještì my, kteøí pocházíme z tìšínského Slezska, a my vlastnì nejsme ani Èeši ani Poláci, ale tak nìco mezi. Volnì pøecházíme mezi jednotlivými jazyky, vedle èeštiny a polštiny máme ještì vlastní náøeèí, což mùže být pro nìkoho odjinud dost pøekvapivé. Takže když se pøijde k nám do klubu, tak je to vlastnì takový malý Babylon. A stejní jsou i obyvatelé Tìšína, všichni vlastnì rozumí tøem jazykùm. Na tomhle míšení kultur a jazykù jsme vlastnì postavili Tìšínské nebe. Souvisí s tím i míšení rùzných divadelních škol? Zcela urèitì, hlavnì co se týèe hercù. Jako dramaturgynì jsem právì v takovémhle divadle musela mezi nimi stavìt mosty, aby si co nejlépe rozumìli a navzájem se obohacovali tím, co je jim vlastní. Vùbec si myslím, že zkušenost s prací v takovémto pestrém souboru je obohacující, a i když Tìšínské divadlo bývá vnímáno jako taková poslední štace, protože je nejdál a i v Polsku je vlastnì nejjižnìjší, tak já to tak nevnímám a vždycky ráda s nimi spolupracuji. Jednak je to mé rodné mìsto, i když už dlouho žiju v Brnì, a pak mám zkrátka pocit, že lidem z toho regionu rozumím. A misí se i diváci, nebo je to tak, že Èeši chodí na èeskou scénu a Poláci na polskou? Není trochu zvláštní, že polská scéna sídlí na èeské stranì a na polské žádný soubor nepùsobí? Tak je pravda, že i když hranice už naštìstí neexistuje, tak v lidech poøád trochu zùstává, takže ti Poláci sice vìdí, že je na druhé stranì nìjaké divadlo, ale obèas jim trochu dìlá problém tu øeku pøejít. Tohle skvìle zafungovalo u toho Tìšínského nebe, které mìlo v takhle malém mìstì pøes sto repríz, protože na nìj chodily z obou èástí celé rodiny a klidnì ètyøikrát pìtkrát, takže potenciál tady urèitì je, jen je tøeba ty lidi nìèím oslovit.
Jinak to publikum bylo dlouho rozdìlené, Èeši chodili na èeskou scénu a Poláci na polskou. Oni Poláci z Polska zase nerozumí tak dobøe èesky, aby si troufli jít na èeské pøedstavení, takže tohle byla ideální pøíležitost, aby se diváci z obou stran mohli sejít v divadle spoleènì. A protože si myslím, že je dobré dìlat vìci, které mají schopnost takovýmto zpùsobem spojovat, tak pøemýšlím o dalším dvojjazyèném pøedstavení o karpatských zbojnících, protože to téma mám moc ráda. Ono asi nemá smysl dìlat èesko-polsky Hamleta, to by bylo asi umìlé, ale právì témata, která nìjak souvisí pøímo s regionem. Když øíkáte, že pro Poláky je nìkdy tìžké pøejít tu øeku, tak kdo vlastnì tvoøí publikum polské scény? To jsou lidé, kteøí jsou tìšínskými nebo vùbec slezskými rodáky. Èasto se o nich øíká, že jsou nìjaká náplava, ale ti lidé tu jsou odjakživa a jen jak se rùznì posouvaly hranice, tak se ocitali støídavì na jedné nebo druhé stranì. V rámci asimilace jich sice ubývá, ale tím spíš je obdivuhodné, jak si dokázali udržet a pìstovat svou kulturu, vedle divadla tam pùsobí spousta básníkù a muzikantù. Myslím ale, že je dùležité být zároveò co nejotevøenìjší rùzným podnìtùm, aby z toho
HADRIÁN
nebyl skanzen, malé divadlo pro malou menšinu. Vy se také dlouho vìnujete poøadu „Café Avion, kavárna která není“. Jeho rozhlasová verze uvede 26. èervna od 20.00 hodin stanice Vltava. To je takové hudebnì-literární pásmo, v nìmž jsme se pokusili navázat na atmosféru právì té kavárny Avion, která byla v Tìšínì pouhých sedm let, a pak za druhé svìtové války zmizela z povrchu zemského. A teï by zase - snad právì na základì tìch našich poøadù a inscenace Tìšínské nebe, kde se ta kavárna také objevuje - mìla vzniknout, protože mìsto se rozhodlo zažádat o evropský grant a postavit ji znovu na pùvodním místì. A protože ten grant dostalo, tak snad ta kavárna jako fénix znovu povstane z popela. A jak ty poøady vypadaly? Celá ta idea vznikla v roce 1996, kdy jsme na pozvání tehdejšího øeditele zaèali s Jarkem Nohavicou dìlat v divadle v klubu èesko-polské poøady a postupnì ke spolupráci zaèali zvát herce. Pak vznikla Jarkova deska Divné století a zaèaly Jarkovy velké šòùry, takže zmizel z Tìšína, a nakonec se i odstìhoval. My jsme ale pokraèovali a postupnì poøady dostaly podobu obèasníku, který mìl nakonec asi padesát veèerù. Charakteristickým rysem tìchto veèerù bylo, že byly vždy vícejazyèné, polsko-èeské, a vyskytovala se v nich také nìmèina, jidiš a rùzná náøeèí. Taky k nim vznikly dvì desky písnièek, které jsme pro Avion napsali se skladatelem Zbyškem Šípkem. Zdá se, že se nám tímto zvláštním zpùsobem podaøilo oslovit dost lidí, protože dneska se o Avionu øíká, že to byla legendární kavárna, a pøitom pøedtím si na ni nikdo ani nevzpomnìl. Na závìr našeho povídání se ještì zeptám, na èem právì pracujete. Teï chystám sbírku básní. Už jsem docela dlouho, od roku 2006, žádnou nevydala, tak nyní chystám v poøadí devátou. Ta by mìla pøijít v pøíštím roce a asi bude poprvé obsahovat i malé prózy. Krom toho chystám zase pro polskou scénu scénáø k pøedstavení na základì písnièek Agnieszky Osiecké, to byla taková dùležitá polská písnièkáøka a její písnièky zná každý Polák. Ona pøed lety zemøela a já už dlouho chci udìlat hudební pøedstavení z jejich písní a podívat se na to téma pohledem ženy. Tak na to se moc tìším, to je pro mì taková výzva. No a pak se chystáme udìlat s Radkem Lipusem inscenaci z próz Olgy Tokarczukové, takže pracujeme na scénáøi a Radek se rozhoduje, v jakém divadle bychom ji uvedli. Tomáš Jarkovský
HADRIÁN
Pátek 26. 6. 2009
pokraèování ze str. 1
Zaèínáš být pomalu naším vývozním artiklem, ne? V kolika zemích už vlastnì znají pozorní ètenáøi èi diváci Davida Drábka? Ve všech. Znají mì pod iniciálami DDT (David Drábek z Týništì). Práškují mnou oblasti postižené nízkou po•ouchlostí. Stal jsem se populárním, protože mé hry mají POUZE a JEDINÌ vedlejší úèinky. Jak vnímáš atmosféru letošního festivalu? Jezdíval jsi sem pravidelnì už døív? Vidíš to teï coby pan šéf trošku jinak? Atmosféra tohohle festivalu je unikátní. Mìsto opuchne a prokrví se a pulzuje bohémstvím a hravostí. To je na nás, postbolševické studené èumáky, dost slušné! Jako šéf se mnohem víc nervuju kvùli poèasí. Na co se ty sám z naší programové nabídky nejvíc tìšíš a proè? Asi na Ještìry. A proè? Jáøku, protože jsem sebestøedný hraèièka a jelimánek. A jednou za èas je potøeba dát nevkusnou odpovìï. Jak je to s avizovanou návštìvou Stevena Spielberga v Hradci Králové? Nemáš strach, že shlédnutí Ještìrù zcela zásadnì zmìní jeho pohled na Jurský park? Mám. Každopádnì až uvidí Lubora Novotného v roli Lochmana, zmìní to zcela zásadnì jeho pohled na E.T. Mimozemš•ana. Na co bys nalákal neznalého diváka, který se o muzikálu Ještìøi dozvídá z tohoto rozhovoru úplnì poprvé? Nalákal bych ho do kasy na lístky. My z nich totiž máme s Darkem Králem tantiémy, víte? V èem si myslíš, že je muzikál Ještìøi originální nebo jiný? U tuzemských muzikálù se zpìv + hraní + tanec málokdy sejdou na shodné úrovni.
3
Èasto jedna ze složek splihle visí jako odkrvená konèetina. Popové hvìzdy ztuhle drží místo kytar meèe a kromì pohazování pøesušenou trvalou toho moc z ,,herectví" nepøedvádìjí. Nu a pak se do toho opøou udatní èinoherci a zpìv je tak nìjak snaživì vyvzdorovaný a tanec tak nìjak ,,secvièený". A jelikož my jsme èinoherci, pokoušeli jsme se to od poèátku s hudebníky a choreografy vybalancovat, aby byl výsledný projev pøirozený, do figur vrostlý a samozøejmý. A téma jsme si zvolili zcela osobní exkurzi do životù ,,Husákových dìtí". Se všemi vztahovými a existenèními kotrmelci. S jejich prehistorickými sny. Jaký byl David Drábek, žák základní školy? Já byl vzorný, opravdu. Otylý jednièkáø v tesilkách, uèesaný navíc na pìšinku. S krásným hlasem kastráta a tragickými výkony v tìlocviènì. Už tehdy jsem ale zaèínal být pomìrnì vtipný... A rozumìl jsem lépe dívèím problémùm než tìm chlapeckým. Ovšem ještì nad ženami trùnila zvíøata. Chtìl jsem se stát v ZOO ve Dvoøe Králové øeditelem jako mùj idol Josef Vágner. Halucinoval jsem na tisíc rùzných zpùsobù a ve své fantazii si vystavìl soukromou Atlantidu. Pøedstav si, že ses ráno probudil v dávné dobì, kdy svìtem ještì bloumali ještìøi a stromy rostly až do nebe a skoro všude bylo moøe. Jak by sis zaøídil život? Nejdøív ze všeho bych zašel za tyrannosaurem, zda mi nechce dìlat divadelního agenta. Poté bych se oženil s desetimetrovou pøeslièkou. Jsou totiž velmi chápavé a málokdy kontrolují, co provádíte ve sprchovém koutu. Pak bych napsal Antigonu a obsadil do ní brontosauøici, která má sice mozek velikosti arašídu kdesi na zádech, ale také obrovské geny Thálie! Získala by za nì hned nìkolik cen Diluviálních novin. Náramnì bych z toho zpychl a do týdne by na Zemi spadl meteorit, ještìøí abo-
Dìti objevily úèinný zpùsob, jak èelit letní bouøce: velkou polštáøovou bitvou ve stanu Vyšehrátek.
nenti by vyhynuli a v tom binci by nikoho nezajímaly moje skvìlé recenze. Ach jo! Díky za rozhovor a vzhùru do pravìku! Jana Slouková
Ète vùbec nìkdo... pokraèování ze str. 1
Ale hlavní problém tkví v pøesvìdèení mnohých "zástupcù lidu", že kultura sama by si na sebe mìla vydìlat, že je možné jí plnì podøídit tržním principùm. Není tomu tak! Nelze však házet vinu jen na politiky - to ostatnì patøí k nedobrým zvykùm malého èeského èlovìka, nadávat na vrchnost, když se nedaøí. Pravdou ale je, že spoleènost a její zástupci - to jsou spojité nádoby. Je to staré moudro, že lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží. Abych to zkrátil: situace divadla v èesku není dobrá, i v èase svátkù divadla, jako je festival Divadlo evropských regionù, je potøeba na to nezapomínat. Nesmí na to zapomínat tvùrci a kritika, stejnì jako veøejnost. Na závìr tedy nìco z klasické zdravice úvodníkù: pøání do budoucna. Pøeju èeskému divadlu, a• se vyhrabe ze sraèek.
V sérii festivalových koncertù se ve ètvrtek pøedstavil ve foyer Klicperova divadla písnièkáø Jiøí Dìdeèek.
4
glosy výkøiky a jiné útvary Smrtící smrš• Jihoèeské divadlo pøijelo do Hradce se tøemi inscenacemi prezentovanými pod spoleèným názvem Projekt Smrš•. Za ním stojí dramaturgický zámìr, který má za cíl „v konfrontaci èeských premiér dvou výjimeèných španìlských (resp. katalánských) her, spojených tématy manipulace lidské bytosti slovem, médií a technologiemi, uvést nejzajímavìjší text z nadcházejícího roèníku soutìže Nadace Alfréda Radoka o nejlepší novou èeskou a slovenskou hru." Tou se stala hra Krátké spojenie Vladislavy Fekete. Z dramaturgického hlediska jde o zajímavý poèin, všechny tøi hry - Mobil Sergi Belbela, Uprchlíci Sergi Pompermayera a již zmínìné Krátké spojenie - jsou díly souèasných autorù tematizujících aktuální problémy. Teroristické útoky, válka, uprchlictví a vykoøenìnost sledované na pozadí manipulace všemocných médií. Námìtem první je èasovaná bomba souèasnosti, teroristické útoky, a pod ní dobøe potlaèovaný dìs (post)moderní globalizované spoleènosti, jíž je náhoda. Ta vstupuje jako hurikán do života ètyø postav a kompletnì jej pøevrací. Je to hra nemilosrdná, která však pod vším tím narcismem doby pøece jenom nachází køehkost èlovìka. Ukazuje, že hluboce zakopáni ve stereotypech a sebepohrdání nám mohou kruté události pomoci. Prolomit skoøápku své pýchy tolik bolí, ale tolik to pomáhá! Je to hra o osvobozující síle destruktivity. Bombový útok je sice ve høe pøítomen, ale není tématem hry, tím je - na jeho pozadí - rozvíjený dopad na ètyøi osamìlé Karel Kratochvíl, student herectví katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, objasòuje ve své magisterské práci význam více než 500 výrazù, pøedevším divadelního slangu, ustálených slovních spojení, rèení a povìr. Z Kratochvílovy práce pøinášíme exkluzivnì na stránkách Hadriána malý výbìr, který poodhalí divákùm - nedivadelníkùm nìkteré zvláštnosti a tajemství divadelního jazyka. Kratochvílovým konzultantem byl profesor Jan Císaø. auslág, -u, m. - náhlá ztráta pamìti, výpadek textu (z nìmeckého aus - ven a lagen - položit) viz. kaktus, viz. okno, viz. palma
Pátek 26. 6. 2009
HADRIÁN
lidi. Jinak je tomu u Uprchlíkù, zde se skuteèný hrdina nekoneènì skrývá. Postavy dramatu - obìti války, generál (strùjce genocidy) na jedné stranì a novináøi „dìlající jen svou práci“ na stranì druhé - jsou pouze pìšáky vždy nepøítomného oznaèovaného, televizního publika. Tématem druhé hry Uprchlíci se tak stala mediální mašinérie svobodného svìta, která bezostyšnì využívá válku a lidské obìti ve službách své neukojitelné potøeby nìjak strávit svùj nesmyslný život. Svobodné zemì se tak ukazují ve slepé ulièce své prázdné existence. Jak je zøejmé, média zde nejsou pouhým záznamem s èistì dokumentární funkcí (o èem se ale musíme vždy znovu a znovu pøesvìdèovat), pøímo se stávají konstruktéry reality a strùjci osudù postav. Slovy jedné z nich, „reálné je to, co je v televizi“. Díky tomuto nepøítomnému a pøesto všudypøítomnému pùvodci (co je Kafkova absurdita proti virtuální existenci globalizované spoleènosti!) se postavy dostávají do absurdních situací, kat se stává obìtí, zatímco vykonavatel aktu svìdectví (mýtický novináø) je pouze nelidským koleèkem v paøátech mediální mašinérie svobodného svìta. V hierarchii hodnot tak stojí nejvýše bezejmenný divák, respektive jeho virtuální pøítomnost pøed obrazovkou. Situace tøetí hry také vyrùstá z destruktivní síly války. Tentokrát je však pøítomna jako nezahojená jizva na životech ètyø spolužákù, která jim nedovolí žít plný život. Náhoda zde nepromlouvá pøímo, samotným sdìlením hry je zde zpùsob rekonstrukce samotné události ze sítì utkané vypravìèem hry. Celý projekt - dramaturgicky jednotný - je však bohužel ve snaze po koncepèním øešení sjednocen i po formální stránce jednotná scénografie pro všechny tituly; narator, v prvním a tøetím pøedstavení pøítomný doslova, ve druhém ztìlesnìný nepøímo reportérem; mobil jako hlavní
prostøedek komunikace atd. Snaha o koncepèní øešení je samo sebou chválihodná, kdyby to ovšem všude bylo k dobru vìci. Nìkdy se zdá, že byly jen vyòaty specifické prostøedky jednotlivých her a povýšeny na zákon. Ovšem to, co sluší jedné, nemusí slušet druhé. Problém je pøedevším v roli vypravìèe, který je jakýmsi vševidoucím okem Velkého bratra. V inscenaci Mobil je naprosto neodùvodnìný a jeho neukotvenost se tak promítá i do hereckého nastudování. Naopak ve høe Krátké spojenie má vypravìè naprosto zásadní místo, je manipulátorem celé hry, vmìšuje se do bìhu vìcí, instruuje herce, rekonstruuje, bdí nad postavami, ale v konkrétním inscenaèním provedení je bohužel mìlký, bez efektu, bezbarvý a mdlý. Mnohem více by inscenaci slušela autoritativnìjší postava. Narator nemusí být vtíravý, ale také ne slizký. To samé se týká i všudypøítomného prùvodce - televizního obrazu, ten nemá v Krátkých spojeních žádnou výpovìdní hodnotu, je pouze pøívažkem (citace hudby Lynchových filmù, chce se nám snad naznaèit souvislost s psychopatickým Mystery Manem?). Možná, že jde pouze o snahu zahladit nejistotu z prázdného místa, jako se pøejídáním zahlazuje úzkost. Možná, že problém spoèívá také v tom, že inscenace zamrzla nìkde napùl cesty, je zde cítit snaha dostát nelineárnímu zpùsobu odvíjení hry, respektovat zcizování naratorem, ale nikde není skuteènì naplnìná. Místo toho, aby byl dán prostor všemu, co je ohlašováno, vykoøenìnost a uprchlictví, jde spíš o nevinné povídání si po telefonu. Pøesto pøese všechno z dramaturgického hlediska pøichází z Jihoèeského divadla velice záslužný impuls, který má snahu zabývat se aktuálními problémy a uvádìt hry souèasných svìtových i èeských autorù. Petr Pola
Divadelní slang, rèení a povìry
populární povìra, která zakazuje vyslovit jméno MACBETH na jevišti, pokud to není pøímo napsané ve høe. Jako v jiných pøípadech se herec mùže i z tohoto prokletí vykoupit; pokud zrovna zapomene použít jedno ze synonym, kterých se v této spojitosti užívá, napø. „ta skotská hra“. Pro odvrácení pøivolané kletby staèí vybìhnout z divadla, tøikrát se otoèit kolem své osy, odplivnout si, zaklít, zaklepat na dveøe a znovu vstoupit.
dlaòovka, - y, ž. - honoráø zaplacený hned po pøedstavení fabrika, - y, ž. - práce pro peníze, viz. kolbenka fofrník, -u, m. - vìjíø, viz. péra chlupárna, -y, ž. - vlásenkáøská dílna ibsen, -a, m. - komplikovaná a tìžká hra, která se vleèe
bordelíèek, -u, m. - rùžový, viz. filtr
kufr, -u, m. - umìlý plnovous, viz. deka
bøízky, -zek, ž. - pøíliš realistická dekorace
M - V anglicky mluvících zemích je velmi
mít larvu - mít špatnì rozetøené líèidlo nebo ho mít moc, takže má oblièej mrtvý výraz režisér a maminka - „Režisér a maminka mají vždycky pravdu!“; èastý režisérùv poslední argument štrupík, -u, m. - falešný malý knírek pod nosem
HADRIÁN
Pátek 26. 6. 2009
Trilogie ne až tak úplnì wagnerovská Ve støedu jsme mohli užít jednu z výhod festivalu, tak jak jí vidìl i starý dobrý Richard Wagner. Totiž uvést po sobì více titulù dramaturgicky navazujících. Tak jako loni jsme mohli v Besedì shlédnout v jeden den celou trilogii Elsinor spolku Kašpar, letos to byla trilogie Jihoèeského divadla Smrš•. Nutno pøiznat že pokud lze odehrát trilogii v jeden den, není to dostateènì wagnerovské, ale na druhou stranu, vzhledem k tématu, zapla•pánbù. Zaèínali jsme velice jemnì, komedií o vìcech vážných, alespoò text Mobil (a to možná ještì pozdìji zpochybním) se k tomu nabízel nejvíc. Skvìlý text, výbornì fungující scénografie, z které na èlovìka padne podivný chlad neosobních míst, ve kterých se hra odehrává. Právì scénografie v prvním kuse fungovala nejvíc ze všech. Srdce èlovìka alternativního pláèe nad nevyužitými možnostmi prùhlednosti „plástve“ (kolem dokola jsou prostì postavené panely z prùhledného plastu s vytlaèeným vzorem šestiúhelníkù) kdy se jen jednou odehrává nìco za pláství a my opravdu vidíme jen rozmlžený obraz, ale budiž, je to pøece jen hra o normálních vìcech. Vidíme typické vztahy, vše je velice jednoduché, jen prostøedkem pro vyhrocení situací je mobil, do kterého mùžeme øíct i to co si do oèí øíct netroufneme. Plástev tu nese i jiný význam, význam spoleènosti, ve které jsme. Existujeme ve spoleènosti s jasnì danými pravidly, jako v úlu a pokud se setkáme s urèitou osobou, mìli bychom se urèitým zpùsobem chovat, snad i proto odcházejí souložit za scénu. Co ale mìla znamenat kamera a promítání na stìny, to mi bude záhadou, stejnì jako funkce vypravìèky. V celé høe nepadlo ani slovo o odposlouchávání a nic nenasvìdèovalo tomu, že by informace mìly být odposlouchávány. Proè? Proè byly všechny ty scény nahrávány a promítány na rozlomenou scénu, kde ani nebyly vidìt? Chápal bych promítání ve chvíli pouštìní nahraného záznamu z telefonu, ale takhle byla kamera tìžce samoúèelná a narátorka mi neøíká nic, co bych nemohl poznat z textu nebo z akce hercù. Je fakt, že dodávala dìji syrovost, kdy øeèení vìcí bylo jakýmsi ztechniètìním a odcizením. Skonèím hezky: prosvícení panelù zelenou vanou dodávalo pøedstavení úžasnou atmosféru. Co se týèe druhého pøedstavení (Uprchlíci), v nìm stále scéna fungovala. Stále fungovalo odosobnìní, ale zase v nìm byl problém s kamerou. Tentokrát nebyla použita samoúèelnì. Její použití bylo jasné. Jsme v televizním prostøedí, ale nìkdy zbyteènì odpoutávala pozornost a aby neodpoutávala, tak byla vypnuta. Mluvím o scénì, kdy se díváme na vraž-
5
du dìdeèka a bratra, kdy máte pocit, že to, co vidíte, je to, co se dìje za scénou, nìco, co se stalo, ale diváci to nikdy neuvidí, ale vzápìtí jsou zase nahrávány plaèky nad ohoøelými tìly. Najednou jako divák nevím, èí jsem. Celá inscenace je tak tìžká, že se citlivìjší divák mùže zablokovat a nevzít to. Už zaèátek je tak silné kafe, že se mi dìlalo zle. Naštìstí hned potom následovalo drobné odlehèení a èerný humor,
Jak byly pøedchozí inscenace výbornì dramaturgicky vybrány a skvìle k nim fungovala jednotná scénografie, v Krátkém spojení jako by nìco køièelo, že ne. Scéna byla vlastnì stejná, ale nebyl dùvod, proè by to tak mìlo být. Na zaèátku nastavený princip zcizení byl nevyužitý a skoro negradoval. Herci na nìj reagovali, ale nijak nezasahoval jejich vlastní pøístup k roli, jen poslechli jeho poznámku a bez hlesnutí jej akceptovali. Hra
Jihoèeské divadlo pøedstavilo na festivalu Projekt Smrš• složený ze tøí her: Mobil (na snímku), Uprchlíci a Krátká spojení. Všechny tøi tituly odehrál jihoèeský soubor bìhem støedeèního odpoledne a veèera ve Studiu Beseda. to já mùžu. Celkovì jsem ale potøeboval více takových odlehèení, které rámec televizní soutìže nabízí. Nìkdy mi ani nebylo dostateènì jasné, kdy je to zámìrný èerný humor, nebo kdy mi to jen tak vyzní. Uznávám (a tvrdí to o mnì mnoho lidí), že mám zvláštní cit pro humor, ale pokud se smìji, nemusí to být moje chyba. Z trilogie je to jediná vìc pracující i s pøestavbami. Pøestavby byly rychlé a naèasované, stejnì jako støihy - výbornì! Pøedstavení mìlo v tomto neuvìøitelný spád (což ostatnì i Mobil), ale musely tam pøestavby být? Pokud už pracujeme s moderní technikou, nestálo by za to prostøedí pøedtoèit a na obrovské zadní obrazovce je promítnout? Jinak jsem byl držen v napìtí celou dobu a spousta scén pro mne byla velice silná. Geniální bylo i propojení hry s poslední mnou mediálnì prožitou kauzou vstupu ruských vojsk do Gruzie. Pøesnì jsem si vybavil prùbìh celého konfliktu, kdy nejdøív zaznívaly jen alarmující zpráyy: Rusko vstoupilo do Gruzie, chudáci Gruzínci, až do postupného vyšumìní a zpráv spíše: Gruzie chystala to a toto, vstup byl oprávnìný, chceme jen utlaèovanou Osetii. Dìkuji za ten úžasný kontrast. Dìkuji za pøedstavení.
byla opravdu zbyteènì zatìžkaná a pokud jsem psal o zatìžkaných uprchlících, tak tam mi zatìžkanost nepøišla takový problém jako tady. Byl to najednou pøíbìh smutných lidí, ale vyprávìný bez nadhledu, jen s touhou rozesmutnit nás. Snahy blýskavého prùvodce zpøíjemnit nám pobyt mezi tìmito lidmi vyznívaly do prázdna. Nemìly kde rezonovat. Byly tu sice náznaky zlehèení situací, ale nikdy nebyly akceptovány postavami. Kamera tu zase pùsobila nadbyteènì. Tentokrát bylo zase využito obrazovek, které nám znázornily prostøedí, ale zase jen jak kdy. Ano, problém byl v nedotažení. Takhle jsem nebyl schopný pøedstavení strávit. Pøedstavení podle mne trochu ublížilo textu. Text i svojí støihovostí nabízí opravdu víc humoru než jsem vidìl. Možná víc humoru než Mobil (a to je to avizované zpochybnìní). Zaøazení za sebou mìlo dùvod a bylo velmi dobré. Naladili jsme se veselou hrou se smutnými okolnostmi o smutných vìcech s dobrým koncem. Pokraèovali jsme „hustou“ hrou o ošklivých vìcech. Poslední byla trochu zklamání, ale možná jen zklamala v kontrastu tìch ostatních. Dìkuji. Nejen za to, že jsem se seznámil se tøemi zbrusu novými texty. óòa šulc
6
Pátek 26. 6. 2009
Nemyslím, že som dobrý herec Ondrej Spišák, režisér, herec a riadite¾ divadla Karola Spišáka v Nitre. Do Hradca tento rok prichádza so súborom Teatro Tatro kde figuruje aj ako zakladate¾. Prichádzajú s hrou súèasného po¾ského dramatika Tadeusze Slobodzianka Prorok Ilja. Okrem toho sa dnes predstaví aj ako herec v inscenácií nitrianskeho divadla Poondiate Vianoce na motívy románu Jerome D. Salingera Kto chytá v žite, v réžií Jakuba Kroftu. Hru Prorok Ilja si režíroval, aj v nej hráš, o èom je? Je o tom, kde vzniká v ¾uïoch fanatizmus. Odohráva sa v Po¾sku v 20. rokoch 20. storoèia. V krajine, kde neboli jasné hranice, pretože si ich posúvali Rusko, Rakúsko a Nemecko a rovnako ¾udia nemali jasno v otázkach viery. Komunisti im tvrdili, že Boh neexistuje a zároveò ich pravoslávna cirkev presviedèala, že Boh je a veri• v neho treba. A naviac, nebolo èo jes•. A vtedy sa tam zjavil Prorok Ilja, ktorý im ponúkol vieru. A všetci v neho skutoène uverili, ale až tak, že prišli na to, že ho musia naozaj ukrižova•, aby sa tento pojebaný svet spasil. V mene tohoto sú ho schopný naozaj umuèi•. Je to vlastne v skratke opísaná genéza náboženského fundamentalizmu. Hru napísal jeden z najvýznamnejších súèasných autorov v Po¾sku, jako si sa k nej dostal? S Tadeuszom som spolupracoval na viacerých jeho hrách. Prvá bola Sen Pluskwy Po šedém listopadovém dni nastalo opìt léto. A v parném, sluneèném odpoledni rozkvetly v Žižkových sadech VyšeHrátky. Pøesnì: Putovní dìtské høištì, které dìtem i jejich rodièùm, snad, osvìtlí podstatu èeských státních svátkù. Cyril se svým bratrem Metodìjem si otevøeli restauraci jako první. Dnešní menu je: Písmenková polévka, Mozaikové pyré a Kostelníkùv guláš. K poøádné porci pøidají i lekci správného stolování a nìkolik zkušeností z repertoáru svého bohatého misionáøského života. Výhodná nabídka platí až do nedìle. Jako druhá se nad rozpáleným trávníkem vztyèila Sametová revoluce. Milá dívka v indigových šatech si osedlala soudruha Míèka a uspoøádala závody ve vynášení komunismu. Tatíèek Masaryk se nenechal zahanbit a jeho velká bojová hra, s cílem založit Èeskoslovenskou republiku, mìla snad ještì vìtší úspìch. Svatý Václav se zdržel na dvacetikorunách cinkajících do kasy sousedního stanu Vosto5, ale maketa jeho
(Sen Ploštice) v Gdaòsku, potom Merlin vo Waršavskom národnom divadle, ktorý bol nominovaný na cenu „Felix Waršavský" za najlepšie waršavské predstave-
HADRIÁN
Èo •a ako režiséra na jeho hrách zaujíma? Témy jeho hier sa vždy zaoberajú vz•ahom èloveka k Bohu a k náboženstvu. Ale ohlodaným úplne na kos•. So všetkými ¾udskými chú•kami, slabos•ami a zlými vlastnos•ami. A to mi je blízke. Myslím si, že napríklad v Iljovi je povaha ¾udí vykreslená úplne dokonale. Okrem réžie sa obèas venuješ aj herectvu. Baví •a to? Herectvo ma nebaví. Nebaví ma preto, že si nemyslím, že som dobrý herec. Hrám vaèšinou iba režisérske role, kde nemám text a staèí vydáva• zvuky, ako napríklad „ooo, ééé, uch, och“ a podobne. A hlavne pri tom môžem kontrolova• hercov priamo zo scény. Ale v inscenácií Poondiate Vianoce hráš skoro hlavnú rolu. Poondiate Vianoce sú výnimka, Opitý som to Kroftovi s¾úbil a slovo vypovedané sa neberie naspa•. Snažím sa to hra• najlepšie ako viem, ale robím to len preto, že Kroftovi sa to tak páèi.
nie. Z toho mal ako autor samozrejme rados• a povedal, že by bol rád, keby som režíroval všetky jeho hry. Po Prorokovi som ešte robil hru Kowal Malambo v divadle Laboratorium Dramatu vo Waršave.
Jak došlo k polštáøové bitvì v Žižkových sadech námìstí málem nepøežila nápor vášnivých hráèù. Panenky Barbie køièí: „Hašek na hrad!" Jan Palach hoøí a tanky ruských a nìmeckých armád se volnì projíždí mezi koníky a panenkami s prvomájovými mávátky. Mistr Jan Hus zùstal nepovšimnut hoøet v koutì. Snad se zítra vzpamatuje. Jen Nacista vyjádøil jasnì svùj odmítavý postoj: se škodolibým smíchem se otoèil k dìtem zády. Slíbil ale, že to dnes jim, i jejich rodièùm natøe. Jen málo návštìvníkù využilo možnosti nechat si potisknout svá upocená trièka kašpárèím kostlivcem: maskotem VyšeHrátek. Naproti tomu nabídka sousedícího dìtského baru: palaèinka s libovolnou náplní a melounovou limonádou, se stala
Toto predstavenie sa hrá výnimoène v stane, ale inscenácie Teatra Tatra sa práve naopak hrajú len výnimoène v interieéroch. Má to nejaký dôvod? Prírodné divadlo je mi blízke, lebo útoèí zároveò na všetky zmysly. Keï horí oheò, skutoène horí oheò, keï sa križuje, tak na skutoèný kríž. A keï prší vonku, prší aj v stane. Myslím že to posiluje pocit zo živlov. Šimon Spišák (Shoda jmen zpovídaného režiséra a našeho zahranièního korespondenta není náhodná. Pozn. red.)
oblíbeným rodinným obèerstvením. Nakonec to všechno spláchla prùtrž mraèen. Tøída i s paní uèitelkou, promoèení rodièe s dìtmi, Sametová revoluce i tatíèek Masaryk, se spolu natìsnali do velkého bílého vyšehrátkovského stanu a spoleènì se vypaøovali. A tak denní program ukonèil déš• a polštáøová bitva. „Zaèneme prùvodem. Od tøí do pìti pojedeme program s dìtma, v pìt bude pohádka o Masarykovi, od šesti do osmi zase program s dìtma," tak zní veèerní pokyny Filipa Jevièe na další den. "Jestli se nám to podaøí, tak zejtra rozjedeme noèní bojovku pro ty lidi vedle z Vosto5. To si myslím, že by mohlo bejt docela dobrý. A pak udìláme nìco v tý vybetonovaný svini. Teda v tý fontánì." „Obøí lidskou ruletu," navrhne Vítek Maštalíø a tím ukonèí veèerní schùzi. Je jasné, že v pøíštích dnech se dìti i dospìlí mohou doèkat ještì rùzných pøedstavení. Kristýna Filcíková
HADRIÁN
Pátek 26. 6. 2009
7
Cesta co má smysl
Pátek 26. 6. 15.30 /ŽIS/ Stan Studia Damúza Vyšehrátky 15.30 /LKD/ Divadlo Na cestì Liberec Jak šel Honza do svìta /40´ 17.00 /RAD/ Damúza Praha Bezbožné dievky /40´ 17.00 /ŽIS/ Divadlo Bufet - Divadelní stan „A“ Divadelní stan Áèko s Bé programem a Céèkovými herci 17.00/ pøed Klicperovým divadlem/ Bílé divadlo Ostrava Zde Na ostrém rozhraní života /50´ 18.00 /ŽIS/ Divadlo Bufet - Autobuf Plovárna /2´ 18.00 /KAV/ koncert Tereza kradla/ Navostro/ Yasmina 19.00 /RAD/ DS NaKop Tyjátr Jihlava Zavraždìní sv. Celestiny, kuplíøky z mìsta Salamanky /75´ 19.30 Bytové noci na Starém mìstì 19.30 /MHS/ Geisslers Hofcomoedianten Kuks Andromache (1730) /60´ 20.30 /ŽIS/ Stan Vosto5 Praha Karavan Evropa /70´ 21.30 /ŽIS/ Divadlo Bufet - Autobuf Øídiè /50´ 21.45 /ŽIS/ Autobuf Jana Šteflíèková, koncert 22.15 /MHS/ Sultánky - studio orientálních a exotických tancù Hradec Králové Bøišní taneènice Sultánky aneb Sultánùv sen /80´ 22.15 /RAD/ Divadlo Neklid Hledání ztraceného ráje /80´ 22.15 /PIV/ Secondhand women Praha Money Transformance /70´ 23.00 /ŽIS/ Èajový stan Second Band Praha, koncert 24.00 /ŽIS/ Divadlo Bufet - Autobuf Pùlnoèní Plovárna /2´ Zmìna programu: vèerejší odvolané pøedstavení Meruòková po prsa se bude hrát v pondìlí 29. 6. od 17.00 hodin v Mìstské hudební síni.
Pøiznávám, že nadšení, s nímž mì tahle èesko - angolsko - beninsko- brazilsko etiopská parta pøibrala ke své výpravì pátrající po koøenech capoeiry (pohybu na rozhraní tance a bojového umìní), mì zahøálo u srdce. Pravda, projekt využívající prvkù alternativního i pohybového divadla, divadla poezie, dokumentárního filmu, kdy zpìv se mísil s reprodukovanou hudbou, pøipomínal tu a tam tábornický buøt guláš, vaøený stylem od všeho dobrého kousek a do žaludku radìji pár housek. Jakmile však došlo na osobní pøíbìhy ze života hercù, rázem divák dostával prvotøídní lahùdky z dílny mistrù šéfkuchaøù. Díky jejich naprosté upøímnosti a otevøenosti tak šok a mrazivé zdìšení støídal lehký úsmìv i dlouhotrvající smích. To totiž byly momenty pravdy, které stoprocentnì mazaly veškeré ostatní nedostatky pøedstavení. Právì tyhle pøíbìhy mìly neuvìøitelnou sílu a byly dùkazem, že skuteènì všichni mùžeme být Afrièani. A kvùli tomu mìla tahle cesta smysl. On totiž každý z nás má v sobì svojí capoeiru. A já vím, že i když jí nikdy nezvládnu tak bravurnì, jako taneèníci závìreèného vystoupení, nìkde uvnitø si tam tanèí. A dokud tanèí, je mi hej. -pok-
Bujaré Statky zmatky Pøedstavení slovenského Divadla COMMEDIA Poprad s pøedlouhým názvem Statky zmatky aneb Jak se Gianni Schicchi dostal pøes postel k majetku pøineslo do Mìstské hudební sínì øachandu k popukání. Nejenom, že se pøi hyperbolizaci komediálních archetypù výbornì bavili diváci, ale satirická rovina, do které bylo hodinové pøedstavení usazeno, pøinášela oèividnou radost i tøem aktérùm inscenace. Nadsázka a lehkost, kterou ve svém vystoupení pøinesli, perfektnì souznìla s vlahým a koneènì sluneèným podveèerem. Tereza Adámková
Epochální výlet pana Bartoše tentokráte do divadelní teorie... Divadelní exkurz pro laiky se erudovanému divadelnímu kritikovi Vaškovi Bartošovi nevyvedl. Diváci dávaly ostentativnì najevo nezájem o snažení nebohého teoretika køikem, pobíháním, znechucenými grimasami, ale i ukáznìnìným vzpažováním rukou, jak je tomu sám tvùrce vyzval. Naštìstí pøidal oèekávaný vtipný Školní výlet a aniž by si to uvìdomili, budou si všichni zùèastnìní pod jeho vlivem, ještì nìkolik dní v duchu i nahlas opakovat: ,,Brý den!" ,,Brý den!" ,,Brý den!"... Tereza Adámková
Do bazénu èùrat jedinì na Plovárnì Zcela originálním divadelním nápadem je dvouminutová Plovárna, která se hraje v Žižkových sadech pøed Autobufem. Hry se mohou zúèastnit vždy jen ètyøi lidé, kterým Petr Reif postaví na nohy krabici s otvory na oblièeje - Plovárna, vybavena rùznými hejbátky a maèkátky. Je to legrace, aktivnì tvoøíte pøedstavení a ještì se u toho pobavíte. Alena Pecháèková
Nezbedné poèasí Vyšehrátkám nevadí Ještì odpoledne to vypadalo, že vèerejší den bude prvním sluneèným a vpravdì letním - takový, na který jsme na Open Airu zvyklí - a pak se to ztrhlo, náhlá prùtrž mraèek uvìznila dìti a jejich rodièe ve stanu Vyšehrádek, kde však mìli vyžití dostateèné a zábava v podobì hraní si se vším možným mohla pokraèovat. Jen ten komunismus v podobì velikého èerveného pytle vynést z republiky nešlo. Pršelo, jen se lilo. Václav Bartoš
8
Pátek 26. 6. 2009
HADRIÁN
HRAJEME dnes
HRAJEME zítra
PÁTEK 26. ÈERVNA
SOBOTA 27. ÈERVNA Divadlo Drak - 10.00 O PEJSKOVI A KOÈIÈCE Divadlo Drak Hradec Králové - CZ
Hlavní scéna - 10.00 VÌC MAKROPULOS Klicperovo divadlo HK - CZ
Divadlo Drak - 15.00 ZLATOVLÁSKA Divadlo Drak Hradec Králové - CZ
Divadlo Drak - 17.00 KINO PALACE Teatr LALKA Warszawa - PL Hlavní scéna - 19.00 JEŠTÌØI Klicperovo divadlo HK - CZ Divadlo Drak - 21.00 /stan/ POONDIATE VIANOCE Staré divadlo Nitra - SK Studio Beseda - 22.00 JOB Divadlo Petra Bezruèe Ostrava - CZ
KONCERTY DNES 26. ÈERVNA
4LEAF
ZÍTRA 27. ÈERVNA
NAVOSTRO
ROHOVÍN ètverrohý Ženy a panenky se louèí s programem Jednou z obìtí programových zmìn se stala inscenace Ženy a panenky. Ta se pùvodnì mìla hrát jednou, ale pak se doèkala ještì nasazení místo titulu, který odpadl. Nakonec se však kvùli nemoci v souboru Ženy a panenky neodehrají ani jednou a zítra je na scénì V podkroví nahradí inscenace Oskar a rùžová paní.
Divadlo Drak - 16.00 KAZETY D. Doubek, J. Švarcová, A. Schwarz Hlavní scéna - 19.00 PROCES Divadlo Komedie Praha - CZ Zmìna: Scéna V podkroví - 20.00 OSKAR A RÙŽOVÁ PANÍ Klicperovo divadlo HK - CZ
Líèka do Divadelních novin! Mezi nejúspìšnìjší produkce støedeèního dne se zaøadila „Líèka na vínì s bramborovou kaší" v režii šéfkuchaøe Ivana Vodochodského. Bìhem dvou hodin se zaprášilo po stovce porcí a podle nejmenovaného kritika šlo o výkon, který by si zasloužil èestné místo v rubrice Divadelních novin „sukces mìsíce".
Divadlo Drak - 21.00 /venku/ HRADECKÁ CIMBÁLOVÁ MUZIKA
TOBIASZÙV ZÁPISNÍK
Se Slováky Vianoce i v létì
Pùvodnì jsem chtìl z výšky svého koèáru skouknout, kdo že je nejobletovanìjším hostem festivalu. Mìl jsem i svého favorita, i když na koncert kapely Nightwork mì naši nevzali, že prej mám na nìkterý vìci ještì dost èasu. Jenže to, co se dìlo ve støedu veèer pøed Drakem, mi otevøelo oèka a já pochopil, že takový prùzkum je zhola zbyteèný. Bìhem pùl hodiny se u mého koèáru vystøídalo tolik mladých žen, z nichž nemalé procento bych se i se svou chatrnou zkušeností nebál oznaèit za atraktivní, až mi zvlhla plenka. Nemohu øíct, že by mi taková pozornost byla nepøíjemná, i když jedna mladá hereèka, která si mì tolik toužila pochovat, a pak mì dobrých dvacet vteøin držela hlavou dolù, mi úplnì k srdci nepøirostla. Každopádnì pozornosti bylo tolik, až to pøestávalo být únosné a já byl nucen požádat doprovod, aby mì odvezl nìkam do soukromí (taky teda kvùli tý plínì). Z pøedstavení Titus Andronicus jsem tak stihl jen prvních pìt minut. Možná i proto mi souvislost s lítáním much, na kterou jsem byl tak zvìdavý, poøád uniká. Ale možná je to tím, že jsem zkrátka kojenec a nemusím hned rozumìt všemu.
Studio Beseda - 22.00 V PRACH SE OBRÁTÍŠ Teatr Provisorium a Kompania Teatr Lublin - PL
Vybrat z beletrie dobrý text a dobøe ho zdramatizovat není jednoduchý úkol a nepøíliš èasto dojde na èeských èi slovenských jevištích naplnìní. Opravdu dobøe se to podaøilo v adaptaci románu Kdo chytá v žitì s názvem Poondiate Vianoce nitranského Starého divadla Karola Spišáka. Poondiaté Vianoce je možné vidìt dnes veèer ve stanu Teatra Tatra: jedná se o zdaøilou inscenaci, kterou stojí za to vidìt. Proè? Jednoduše funguje, oplývá dobrým herectvím a dobrým humorem. Nehraje si na nic, èím není. hába
P.S.: Vojto promiò, ale to víš, mládí má zelenou.
HLAVNÍ PARTNER
HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
STATUTÁRNÍ MÌSTO HRADEC KRÁLOVÉ
GENERÁLNÍ PARTNER FESTIVALU
KRAJSKÝ ÚØAD KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE
HLAVNÍ PARTNER
HADRIÁN - zpravodajec pøinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. - Šéfredaktor: Z. A. Tichý, redakce: L. Zeman, M. Frydrych Gregorová, J. Slouková, J. Pokorný, V. Bartoš, B. Holièek, O. Šulc, M. Hába, V. Kopøivová, A. Kryvenko, V. Riedlbauchová, P. Pola, K. Filcíková, A. Balzerová, J. Vašíèek a T. & T. Jarkovští; grafik: M. Šobková, foto: L. Taneèek, T. Zeman a PaF. Vydává Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Tel.: 495 514 590-1;
[email protected]., www.klicperovodivadlo.cz. Klicperovo divadlo o.p.s. podporují: Statutární mìsto Hradec Králové, Krajský úøad Královéhradeckého kraje, Ministerstvo kultury Èeské republiky. Vychází každý den v dobì konání XV. mezinárodního divadelního festivalu 21. - 30. 6. 2009. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kè.
