Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, Evropská 33, Praha 6 Předmět: Pedagogická psychologie
Plánování a organizace práce podle Denig-Holmsové
4. 1. 2007
Michaela Molková 3A SOP
OBECNĚ Je všeobecně známé, že pokud si člověk, ať dítě nebo vysokoškolák, potřebuje osvojit nějaké učivo, jde mu to mnohem snadněji, pokud si utvoří „učící plán“. Naplánuje si, jakou kapitolu nebo jakou část slovíček se kdy naučí, a pokud tento plán dodržuje, jde mu práce „pěkně od ruky“. Nejprve je třeba utvořit si přehledný systém uspořádání všech potřebných věcí, potom všechno, co potřebujeme, lépe najdeme. Pro usnadnění učení je také potřeba přehledně si vést sešit na daný předmět. Není vhodné mít všechny předměty zapsané v jednom sešitu ani třeba dva předměty v jednom sešitu, kdy každý začíná z jedné strany, to všechno přispívá k nepřehlednosti. Představím zde pár rad, které můžou pomoci žákům a studentům se zvládnutím jejich učiva, jsou to pořádek, časový plán a úprava sešitu. POŘÁDEK Než začneme s učením (třeba na důležitou písemku), měli bychom si nejprve řádně uklidit náš pracovní prostor. Vyházet odpadky a věci, které sem nepatří, srovnat sešity, papíry a učebnice, všechno dát na své místo. Je dobré udělat si popisky, třeba popíšeme hromádky jednotlivých předmětů ve skříňce, dobré jsou také pořadače. Na stole by nám měly zůstat pouze psací potřeby a materiály, které potřebujeme k probíranému předmětu. Po pořádném úklidu si můžeme dopřát malou odměnu, třeba něco dobrého k jídlu. Odborníci také radí, že je velmi dobré, vést si sešit úkolů. Tam si zapisujeme nebo vkládáme lístečky se všemi úkoly, které máme během dne vykonat, nejen úkoly týkající se školy, abychom na nic nezapomněli. ČASOVÝ PLÁN Jak správně využít svůj mozek Pro učení je důležité stanovit si časový plán, abychom náš mozek nezahltili najednou mnoha informacemi, které by se nám z hlavy stejně za chvíli vykouřily. S naším mozkem je to jako s naším žaludkem, pokud ho nekontrolovaně nacpeme, je nám špatně, ale pokud mu podáváme malé dávky jídla víckrát denně, lépe to naše tělo zpracuje a nebolí nás břicho. Takto bychom měli naservírovat malé dávky učiva i našemu mozku, ten to lépe zpracuje, vše si budeme lépe pamatovat, a to nás bude motivovat i k dalšímu učení. Učební dávky mohou být různě dlouhé, záleží na předmětu nebo zadaném úkolu.
1
Učení si můžeme rozdělit na pětiminutové úseky mezi nimiž si dáváme minutové pauzy, takto se můžeme vydržet učit alespoň dvacet až třicet minut, potom si můžeme dát trochu delší (pětiminutovou) pauzu. Podle tohoto pětiminutového modelu bychom se ale neměli učit déle jak hodinu a půl (8. až 9. třída). Pokud je to nutné, měli bychom si po devadesáti minutách dát alespoň dvacetiminutovou pauzu, během které bychom se měli pořádně napít a sníst třeba nějaké ovoce nebo si zacvičit. Naučené předměty si ale musíme alespoň dvakrát zopakovat, jinak je zapomeneme („opakování je přeci matka moudrosti“). Důležité a složité předměty je dobré opakovat si před delší přestávkou. Měli bychom také dávat pozor na podobnost předmětů, např. pokud se musíme učit angličtinu a němčinu v jeden den, měli bychom mezi ně zařadit delší pauzu nebo úplně odlišný předmět. „Úkolníček“ a plánovací kalendář Jak už jsem zmiňovala, je důležité vést si třeba sešit nebo blok s úkoly, které musíme splnit, a to nejen školní, ale například i různé schůzky nebo návštěvy u lékaře. Také je velmi užitečné vytvořit si velký plánovací kalendář (dá se i koupit), který si pověsíme v pokoji na viditelné místo. Všechny úkoly do něj zapisujeme a máme je tak pěkně na očích, kdykoli potřebujeme. Denní rozvrh Denní rozvrh si můžeme sestavit formou samolepících papírků, na které si napíšeme jednotlivé úkoly a činnosti včetně časové náročnosti a papírky si nalepíme třeba nad postel. Postupně papírky s úkoly odstraňujeme, tak jak je za sebou plníme. Při stanovení úkolů bychom měli dbát na určitá pravidla, a to: lehká práce „na zahřátí“, potřeba změny, pozor na pořadí, časový odhad a naplánování přestávek. ÚPRAVA SEŠITU Nejdůležitější je dávat pozor při vyučovací hodině, to je náš největší podíl přípravy např. na písemnou práci nebo na zkoušku. Proto je nutné řádně si vést náš poznámkový sešit, který nám pak bude sloužit jako nejlepší podklad pro učení. I když je to neekonomické, je přehlednější, pokud každou hodinu nebo přednášku budeme začínat na vrchu levé strany sešitu. Každou hodinu bychom měli napsat datum, to nám může pomoci při vybavování během učení. Také bychom měli mít napsaná témata a podtémata hodiny, abychom věděli o čem je řeč.
2
Vyučovací hodiny – načrtneme si kružnici a rozdělíme jí na čtyři části (jednu čtvrtinu začerníme jako přestávku a zbylé tři čtvrtiny představují patnáctiminutové úseky pětačtyřicetiminutové vyučovací hodiny). Do jednotlivých částí vyučovacích hodin si během hodiny děláme značky, kdy jsme dávali pozor, kdy jsme se zrovna na chvíli „zasnili“, čemu jsme rozuměli a čemu ne, kdy jsme se přihlásili nebo kdy jsme byli vyvoláni. Tyto hodiny nám mohou pomoci při učení na písemku a také posilují naše sebevědomí, zvláště, pokud dáváme celou hodinu pozor.
puntík, když jsem dával pozor křížek, kdy jsem se přihlásil kolečko, když jsem byl vyvolaný vykřičník, kdy jsem správně odpověděl nebo bych odpověď věděl
V sešitě je také vhodné podtrhávat věci, které paní učitelka zdůrazňuje jako důležité. Můžeme si také vymyslet symboly (podobné dnešním populárním smajlíkům), které můžeme kreslit k poznámkám, kterým například dobře rozumíme, nebo nerozumíme vůbec a potřebujeme se na ně ještě podívat, apod. 3
LITERATURA • DENIG-HELMSOVÁ. K. a KONNERTZ. D.: Úspěšně obstát při písemce i ústním zkoušení. Portál. 1997.
4
