Plán péče. o: přírodní památku Lukášov na období:

Plán péče o: přírodní památku Lukášov na období: 2017–2026

Plán péče o PP Lukášov 2017-2026

1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje  evidenční číslo: 229  kategorie ochrany: přírodní památka  název území: Lukášov  druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: nařízení  orgán, který předpis vydal: Okresní úřad v Jablonci nad Nisou  číslo předpisu: 2/2000  datum platnosti předpisu: 1. 6. 2000  datum účinnosti předpisu: 15. 6. 2000 1.2 Údaje o lokalizaci území  kraj:  okres:  obec s rozšířenou působností:  obec s pověřeným obecním úřadem:  obec:  katastrální území:

Liberecký Jablonec nad Nisou Jablonec nad Nisou Jablonec nad Nisou Jablonec nad Nisou Lukášov

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PP Lukášov – k. ú. 656127 Lukášov parcela dle KN

284 286 293 283 285/1 285/2 287 289 294/1 Celkem

druh pozemku

zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří trvalý travní porost trvalý travní porost trvalý travní porost trvalý travní porost lesní pozemek trvalý travní porost

způsob využití

LV

– – – – – – – – –

517 1129 1220 1220 1220 517 1129 10001 1220

výměra celkem

39 103 186 6 798 1 585 1 168 13 523 1 595 3 918

výměra v ZCHÚ

39 103 186 6 798 1 585 1 168 13 523 1 595 3 918 28 915

výměry v metrech čtverečních, dle geometrického plánu, aktualizováno dle KN

Ochranné pásmo Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. Jeho výměra činí dle předchozího plánu péče (HOŠEK 2006) 4,99 ha a částečně zasahuje i na k.ú. Kunratice u Liberce, které je součástí statutárního města Liberec. Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

Strana 2


1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Tabulka 2 druh pozemku lesní pozemky vodní plochy trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem

ZCHÚ OP Způsob využití ZCHÚ plocha v ha plocha v ha pozemku plocha v ha 0,16 3,71 zamokřená plocha – – – rybník nebo nádrž – vodní tok – 2,70 0,61 – – – – neplodná půda – – 0,37 ost. způsoby využití – 0,03 0,09 2,89 4,99

OP plocha v ha – – –

– –

výměry pozemků v ochranném pásmu dle předchozího plánu péče

1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími   

národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území:

Natura 2000  ptačí oblast:  evropsky významná lokalita:

ne ne ne

ne ne

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.6 Kategorie IUCN III – přírodní památka

1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu „Předmětem ochrany je stanoviště s výskytem chráněného šafránu Heuffelova (Crocus heuffelianus). Jedná se o jedno z nejzápadnějších míst výskytu této chráněné rostliny v Evropě.“ 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav A. druhy Tabulka 3 název druhu

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ šafrán (bez určení druhu) řádově stovky kvetoucích Crocus ser. Verni jedinců

čs* –

popis biotopu druhu krátkostébelné mezofilní louky, zejména v jižní části ZCHÚ

**) stupeň ohrožení podle 3. verze černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012)

Strana 3


1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Přírodní památka není v překryvu s evropsky významnými lokalitami ani ptačími oblastmi.

1.9 Cíl ochrany Dlouhodobým cílem péče o je zachování populace šafránu v příznivém stavu a pokud možno její posílení oproti současnému stavu. Dále pak zvýšení druhové diverzity v území zastoupených biotopů, především travních porostů.

2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY

2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů 2.1.1 Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK & MACKOVČIN 2006) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Žitavská pánev, podcelku Liberecká kotlina a okrsku Vratislavická kotlina. Zaujímá východní okraj této nejnižší geomorfologické jednotky, v blízkosti okrsku Jablonecká kotlina (na východě) a na severu pak v návaznosti na celek Jizerské hory, s podcelkem Jizerská hornatina a okrskem Tanvaldská vrchovina. Reliéf území přírodní památky je výrazně svažitý, převažují svahy východní až severovýchodní orientace při levé straně krátkého údolí s bezejmenným levostranným přítokem Harcovského potoka. Pramenný zářez této malé vodoteče tvoří východní okraj přírodní památky, na severovýchodě navazuje menší část území se svahem převážně západní orientace. Reliéf je částečně poznamenán dřívější antropogenní modelací využitím (dnes již málo zřetelné agrární terasy, zemní tělesa cest). Nadmořská výška území se pohybuje zhruba od 450 do 500 metrů. Z geologického hlediska je zájmové území součástí krkonošsko-jizerského žulového plutonu. Horninové podloží tu tvoří porfyrická hrubozrnná biotitická žula (CHALOUPSKÝ 1988), která při severním okraji přírodní památky místy vystupuje na povrch v podobě balvanů až bloků. 2.1.2 Půdní poměry Dle Půdní mapy ČR, listu 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995) se v území stýká hnědá půda kyselá a hnědá půda silně kyselá, obojí na substrátu kyselých intruziv (zde žuly). Dle modernějšího názvosloví (NĚMEČEK 2001) se jedná o kambizem kyselou a dystrickou. Půdy jsou většinou mělké, s vyšším podílem skeletu, výrazně kyselé a minerálně slabé. Výjimku tvoří půdy na dně úžlabiny, které lze alespoň maloplošně klasifikovat jako glej modální. V úpatních částech svahu je pak pravděpodobně vyvinuta kambizem pseudoglejová. V malé míře jsou v území rozšířeny též antropogenní půdy - antrozemě. Lze k nim řadit i plošně nevelké navážky organického odpadu z místní zástavby. Vyšší obsah humusu mají lesní půdy při severním okraji ZCHÚ. 2.1.3 Klimatologie Zdejší podnebí je podhorské, mírně chladné a srážkově velmi bohaté, což souvisí s návětřím Jizerských hor. KONČEK (in VESECKÝ 1958) zařazuje zájmové území do mírně teplé oblasti, s okrskem velmi vlhkým, vrchovinovým. Dle stejného zdroje leží PP Lukášov mezi ročními izotermami 6 a 7 °C a izohyetami 900 a 1000 mm. Tyto údaje se vztahují na první polovinu Strana 4


20. století (období 1901-1950), ale více méně odpovídají i údajům z nového Klimatického atlasu ČR (TOLASZ 2007), který vychází z třicetiletých průměrů za roky 1961-1990. V klimatické rajonizaci dle QUITTA (1971) je širší území řazeno do mírně teplé oblasti s vlhkým rajonem MT4. 2.1.4 Hydrologie Při východním okraji přírodní památky protéká malý potok, který zde rovněž pramení. Po několika stech metrech tato vodoteč ústí zleva do Harcovského potoka. Ten je přítokem Lužické Nisy a území tak náleží do povodí Odry. V potočním zářezu, resp. poměrně úzké úžlabině se nacházejí prameniště, z nichž jedno je podchyceno studnou. Vodní plochy (ani malých rozměrů) se na území přírodní památky nevyskytují. Převážná většina území je výrazně svažitá a bez zamokření. 2.1.5 Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží dle fytogeografického členění (SKALICKÝ 1988) do obvodu Českomoravské mezofytikum, okresu 48. Lužická kotlina a podokresu 48b. Liberecká kotlina. Zaujímá nereprezentativní okrajovou část tohoto fytochorionu, v těsném sousedství oreofytika Jizerských hor (podokres 92a. Jizerské hory lesní). Formální hranice mezi těmito fytochoriony probíhá při pravém břehu Harcovského potoka. Květena širšího zájmového území je druhově dosti chudá, ovlivněná poměrně chladným a vlhkým podnebím a převahou kyselých substrátů. Významnou měrou jsou zastoupeny druhy se subatlantskou tendencí. V potenciální přirozené vegetaci širšího území se střídají acidofilní a květnaté bučiny asociací Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae, Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae a Dentario enneaphylli-Fagetum sylvaticae, teplomilnější hájová vegetace, ani acidofilní doubravy sem již nezasahují. Bučiny s málo pozměněným bylinným patrem jsou dosud hojně rozšířeny v povodí Harcovského potoka. V aktuální vegetaci nicméně převažují hospodářsky ovlivněné lesy, obvykle s převažujícím smrkem ztepilým a biotopy druhotných bezlesí, mezi nimi pak zejména mezofilní trávníky. Významný je i podíl zástavby, neboť sledované území leží mezi dvěma velkými městy – Libercem a Jabloncem nad Nisou. V okolí přírodní památky má ale zástavba pouze rozptýlený charakter a částečně rekreační využití. Květenu přírodní památky tvoří dle aktuálního botanického průzkumu (viz příloha S1) téměř 200 druhů cévnatých rostlin. Do tohoto počtu jsou zahrnuty i volně rostoucí druhy v sousedství chalup v dolní části území, ne však již druhy v oplocené zahradě u trvale obydleného domu č. p. 18. Pěstované, případně zplanělé rostliny se na zapsané druhové garnituře podílejí dosti výraznou měrou – celkově jde o přibližně 30 druhů. Zbytek místní květeny tvoří většinou regionálně běžné druhy mezofilních i vlhkých luk a podhorských lesů, určitou měrou jsou zastoupeny i druhy synantropní, vázané zde především na cesty a skládky organického odpadu. Ochranářsky významnější květenu lze identifikovat prostřednictvím Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012). Formálně sem náleží 11 v území zjištěných druhů, z nich ale 7 se v území vyskytuje jako pozůstatek okrasných výsadeb, i když někdy se jedná o zplanění mimo místa původní kultury. Za nepůvodní druh je třeba považovat i bleduli jarní (Leucojum vernum), přestože její výskyt na prameništi u potoka může působit přirozeným dojmem. Nejasná je původnost výskytu jestřábníku oranžového (Hieracium aurantiacum). Přirozeně se tudíž v území vyskytují pouze 4 druhy z červeného seznamu, z toho ale pouze 1 druh v kategorii C3 (taxony ohrožené). Jedná se vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), Strana 5


který je současně jediným přirozeně se vyskytujícím zvláště chráněným druhem rostliny na území přírodní památky. Roste v dolní části území, v počtu několika kvetoucích jedinců (v r. 2016 jich bylo pozorováno pouze 5), tento počet ale může meziročně i výrazněji kolísat. Tabulka 4: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v zájmovém území vědecké jméno Aquilegia vulgaris Aruncus vulgaris Centaurea montana Chrysosplenium oppositifolium Epilobium lamyi Galanthus nivalis Hieracium aurantiacum Iris graminea Leucojum vernum Platanthera chlorantha Viola tricolor

české jméno orlíček obecný udatna lesní chrpa horská mokrýš vstřícnolistý vrbovka Lamyova sněženka podsněžník jestřábník oranžový kosatec trávovitý bledule jarní vemeník zelenavý maceška trojbarevná

frq 1 1 1 1-2 1 1 1 1 1-2 1 1

čs C3 C4a C2r C4a C4b C3 C3 C2b C3 C3 C4b

zchd – – §2 – – §3 – §2 §3 §3 –

poznámka pěstovaný druh pěstovaný druh pěstovaný druh

z kultury zplanělá spíše druhotně pěstovaný druh z kultury zplanělá

frq – frekvence výskytu ve stupnici 1 až 3 (1 – druh řídký či jen maloplošně rozšířený, 2 – druh roztroušený nebo i místy hojný, 3 – druh běžný, s vysokou pokryvností; mezistupně 1-2 a 2-3); čs – kategorie červeného seznamu (GRULICH 2012): C2 – taxon silně ohrožený (r – vzácný; b – vzácný a ustupující); C3 – taxon ohrožený; C4 – vzácnější taxon vyžadující pozornost (a - méně běžný, b – nejasné případy); zchd – zvláště chráněné druhy: §2 – druh silně ohrožený, §3 – druh ohrožený.

K výskytu šafránu V tabulce druhů z červeného seznamu není uveden šafrán, který je dle platného zřizovacího výnosu jediným předmětem ochrany přírodní památky. Důvodem je skutečnost, že místní populaci šafránu nelze přiřadit k šafránu bělokvětému (Crocus albiflorus) ani šafránu karpatskému (C. heuffelianus), které jsou zahrnuty jak do červeného seznamu, tak i mezi druhy zvláště chráněné. Tento závěr vychází z nejnovějších cytotaxonomických výzkumů (osobní sdělení J. Chrtka jun. z Botanického ústavu AV ČR autorovi plánu péče) a koresponduje i s morfologickými znaky místní populace v porovnání se známými populacemi obou výše jmenovaných druhů. Taxonomické hodnocení lukášovské populace není dosud vyřešeno, zatím je lze provést pouze v rámci okruhu šafránu jarního (Crocus vernus agg. či lépe Crocus ser. Verni). Jménem Crocus vernus je totiž v některých taxonomických pracích označován šafrán bělokvětý, v domácí literatuře pojmenovaný jako C. albiflorus). Šafrány na Lukášově nejsou geneticky uniformní (byly zjištěny 3 různé ploidie), což se částečně projevuje i v morfologické variabilitě, i když zřetelně převažují rostliny jednoho typu. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se jedná o pozůstatky výsadeb zahradnických kultivarů, snad i z více různých zdrojů. Morfologicky a geneticky podobné šafrány se vyskytují také v PP Kytlice v CHKO Lužické hory. Bíle i modře zbarvené šafrány se vyskytují také na řadě lokalit v Krkonoších, kde jsou považovány za nepůvodní. Většinu tamních populací lze přiřadit k šafránu bělokvětému (Crocus albiflorus), menší část rostlin odpovídá šafránu karpatskému (C. heuffelianus). Tyto rostliny se ale morfologicky liší od karpatských populací druhu a je otázkou, zda se skutečně jedná o tento taxon. Alespoň některé tamější rostliny je možné přiřadit k nedávno popsanému druhu C. neglectus (šafrán přehlížený), který dosud nebyl v české botanické literatuře rozlišován. Šafrány z Lukášova tomuto taxonu v mnoha znacích neodpovídají a nelze je tudíž takto hodnotit. Totéž lze konstatovat o jihoevropském druhu C. neapolitanus (šafrán neapolský), za nějž považoval zdejší šafrány ŠATAVA (1993), resp. T. Sýkora, v citovaném článku zmiňovaný.

Strana 6

Plán péče o PP Lukášov 2017-2026 I když čistě teoreticky nelze vyloučit, že šafrány v Lukášově (a Kytlicích) představují samostatný, dosud nepopsaný botanický druh (a pak by byla ve hře i úvaha o místní původnosti výskytu), mnohem pravděpodobnější se jeví, že se jedná spíše o zapomenutý zahradnický kultivar, který byl na místě dnešního výskytu vysazen nejpozději v prvních desetiletích 20. století a následně se rozšířil do širšího prostoru, aby po dalších desetiletích zase ustoupil v důsledku nedostatečné hospodářské údržby travních porostů. Šafrány, rostoucí v Lukášově, jsou ve většině případů bělokvěté, s fialově naběhlým ústím okvětní trubky. Asi 1/3 až 1/4 rostlin (dle pozorování v dubnu 2016) má okvětí světle fialové, často se na jedné rostlině střídají okvětní cípy bílé a světle fialové. Jednotlivě (aktuálně cca 10 jedinců) se vyskytují i rostliny s tmavě fialovými květy. Květy jsou středně veliké, zřetelně mohutnější než typické populace druhu Crocus albiflorus (přímé srovnání s rostlinami z PP Farská louka a PP Anenský důl), oproti nim mají širší a výrazněji vyklenuté okvětní cípy. Nápadným znakem je vzájemná délka prašníků a bliznových laloků, kdy prašníky nejčastěji převyšují bliznové laloky o 3-5 mm, někdy jsou ale přibližně stejně dlouhé, a jen v ojedinělých případech blizny zřetelně převyšují prašníky. U šafránu bělokvětého prašníky výrazně přečnívají nad blizny, u šafránu karpatského (a většiny dalších, v ČR nerostoucích druhů) je tomu víceméně naopak.

Rozšíření šafránu v ZCHÚ. Aktuálně se šafrán vyskytuje v krátkostébelných trávnících, převážně v dolní a horní části parcely č. 283. Roztroušeně roste i v sušších místech poblíž potoka (p. p. č. 285/1). Na parcele č. 287 roste jen řídce a nerovnoměrně, početněji v blízkosti domku č. p. 18. V sv. částí území, na parcele č. 294/1 byly aktuálně zjištěny pouze jednotlivé rostliny v blízkosti údolní cesty. Celkově kvetlo v r. 2016 v celé přírodní památce odhadem 200-300 rostlin. Několik desítek šafránů bylo zaznamenáno na parcele 278, která již leží za hranicí ZCHÚ, řídce rostou šafrány i na výše ležící, převážně lesnaté parcele č. 279. Zjištěná početnost kvetoucích rostlin je zřejmě výrazně nižší než v minulosti. Je tomu tak alespoň dle sdělení více osob, které území dlouhodobě navštěvují. Objektivnějších dokladů je ale bohužel málo. Snad první průzkum na lokalitě, včetně mapového zákresu rozšíření šafránu vyhotovila v r. 1964 dr. M. Maršáková (sec. PODHAJSKÁ 1973), její práce ale v rezervační knize chybí. PODHAJSKÁ (1973) se ve své „inventarizační botanické zprávě o chráněném nalezišti Lukášov“ věnovala prakticky jen šafránu (o jiných rostlinách v území se ani nezmiňuje), neuvádí ovšem číselný odhad velikosti celkové populace. Přikládá ale mapku s orientačním zákresem výskytu. „Hojný výskyt“ v ní pokrývá střední část území až k potoku, resp. cestě za ním, „ojedinělý výskyt“ zahrnuje okolí domu č. p. 18 a loučku nad domem č. p. 19, která tehdy ještě nebyla součástí chráněného území. Dále jsou zde zakresleny níže ležící výskyty u silnice v Lukášově a při Harcovském potoce. Z textu lze vytušit, že populace šafránu byla tehdy mnohem bohatší než v současnosti (resp. v r. 2016), neboť u jedné z dílčích populací autorka označuje za „menší množství“ cca 100 kusů. Zajímavý je údaj z roku 1981 (autor pozorování není uveden), kdy dne 30. března bylo na lokalitě napočítáno asi 1500 jedinců, z toho 1300 bíle kvetoucích, 200 světle fialových a přes 50 tmavě fialových. (K tmavě fialovým rostlinám je poznamenáno, že jejich počet je oproti dřívějším rokům vyšší a zřejmě souvisí s dostupností velkokvětých šafránů na trhu.) Výše uvedený odhad početnosti celé populace je zřejmě jediný, který se v rezervační knize objevuje, a to navzdory velkému počtu různých zápisů, hlášení a dokladů. V dalších letech zřejmě šafránů ubývalo, což je i přímo konstatováno v řadě zápisů. Podrobnější mapku se zákresem výskytu šafránu vyhotovili FALTYS & FALTYSOVÁ (1996), odhad početnosti populace ale bohužel neuvádějí. Mapka se v hrubých rysech kryje se současnou situací, ovšem s dílčími rozdíly (některé z nich mohou být způsobeny nepřesností mapového zákresu). Na parcele č. 283 dnes rostou šafrány dosti početně i v nejhořejší části svahu, kde dříve mapovány nebyly. Naproti tomu na parcele č. 294/1 dnes přežívají pouze jednotlivé rostliny u cesty.

Strana 7


Šafrán jako předmět ochrany Chráněné území bylo vyhlášeno již v r. 1948 pro zajištění ochrany šafránu (tehdy označovaného za Crocus heuffelianus), jehož výskyt zde byl považován za přirozený, na samém západním okraji areálu. Tímto předsunutým výskytem byl také vysvětlován netypický vzhled rostlin, který se dosti odlišoval od karpatských populací. Teprve později, s přibývajícími botanickými poznatky, se ukázalo jako pravděpodobnější, že se jedná o šafrány pocházející z okrasných výsadeb. Případ lukášovského chráněného naleziště ale nebyl na území ČR jediný: postupně byla vyhlášena řada chráněných území, na nichž byl výskyt šafránů jediným či hlavním předmětem ochrany. A to často v případech, kdy původnost výskytu byla sporná. Z čistě vědeckého pohledu je ochrana takových lokalit diskutabilní, zvláště když vezmeme v potaz, že nepůvodní výskyty jiných, přirozeně se jen vzácně vyskytujících druhů zpravidla takto chráněny nejsou (a nikoho by to ani nenapadlo). Je zřejmé, že na šafrány se v tomto směru pohlíží mnohem shovívavěji než na jiné rostliny. Příčiny tohoto „zvláštního zacházení“ tkví spíše v lidské psychice než v objektivních vlastnostech rodu Crocus či jeho reálném ohrožení. Šafrány jsou tak chráněny jako svého druhu kulturní fenomén, jako vzácné rostliny, které jsou lidmi vnímány se zvýšenou citlivostí. Z tohoto úhlu pohledu lze ochranu nalezišť šafránu (byť kdysi vysazeného) považovat za legitimní, podobně jako je tomu v případě některých parků, v nichž došlo k propojení sil přírody s lidským dílem. Aktuální vegetaci zájmového území tvoří především krátkostébelné mezofilní trávníky, které lze fytocenologicky hodnotit na pomezí svazů Arrhenatherion elatioris a Violion caninae. Jedná se o druhově chudé porosty s převahou nízkých trav, zejména kostřavy červené (Festuca rubra), psinečku tenkého (Agrostis capillaris), metličky křivolaké (Avenella flexuosa), smilky tuhé (Nardus stricta), místy i s medyňkem měkkým (Holcus mollis). Byliny jsou zpravidla zastoupeny jen několika málo druhy (např. svízelem hercynským – Galium saxatile, rdesnem hadím kořenem – Bistorta major, zvonkem okrouhlolistým – Campanula rotundifolia, mochnou nátržníkem – Potentilla erecta či rozrazilem rezekvítkem – Veronica chamaedrys) a často mají jen nízkou pokryvnost. Na jaře v trávnících kvete sasanka hajní (Anemone nemorosa) a nerovnoměrně i šafrán (Crocus sp.). Druhově bohatý mezofilní trávník se nachází pod cestou v dolní části území, zaujímá ale jen malou plochu. Specifické druhové složení mají porosty vlhkomilných rostlin při potoce a navazujících mokřinách. Z fytocenologického hlediska se jedná o mozaiku většinou jen fragmentárně vyvinutých společenstev svazů Calthion palustris, Cardaminion amarae, Glycerion fluitantis a Petasition officinalis. Trávníky jsou rozčleněny liniemi a skupinkami náletových dřevin. Tyto sukcesní porosty jsou tvořeny dřevinami stromového i keřového vzrůstu, nejčastěji ve věku do 30–40 let. Podílí se na nich mimo jiné bříza bělokorá, jeřáb ptačí, javor klen i mléč, buk lesní, dub letní, smrk ztepilý, z keřů zejména líska a bez černý. Bylinné patro je fytocenologicky nevyhraněné a odkazuje na dřívější travní porosty. Vývojově pokročilejší stromový porost zasahuje do severního okraje území. Jedná se o nestejnověký smíšený porost s převažujícím bukem, částečně hospodářsky pozměněný. Součástí území přírodní památky je i oplocená zahrada u domu č. p. 18, s okrasnými a užitkovými kulturami. Tato část území nebyla vzhledem ke svému charakteru a způsobu využití blíže sledována. Výsadby okrasných rostlin (zejména dřevin) se na menších plochách vyskytují i u rekreačních chalup v dolní části ZCHÚ. Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha S1: Botanický průzkum Strana 8


2.1.6 Zoologie V návaznosti na zpracování tohoto plánu péče byl na území přírodní památky proveden víceoborový zoologický výzkum, neboť soustavnější pozorování fauny na této lokalitě dosud prováděna nebyla. Průzkum, který tvoří přílohu plánu péče, je zaměřen na pavouky, vybrané skupiny brouků, denní motýly a obratlovce. Zde je zařazeno pouze shrnutí průzkumu. Pavouci Ve sledovaném území bylo zjištěno 76 druhů pavouků. Většina druhů (69) náleží mezi hojné až velmi hojné, pět druhů mezi středně hojné, dva druhy (Nusoncus nasutus a Porrhomma microcavense) jsou velmi vzácné. Dva druhy (Drepanotypus uncatus a Porrhomma microcavense) patří mezi výrazné bioindikátory přirozených stanovišť, další čtyři druhy preferují přirozené biotopy, nicméně pronikají i do stanovišť narušených: Agyneta affinis, Cybaeus angustiarum, Pelecopsis parallela a P. radicicola. Do kategorie ohrožený (EN) náleží druh Porrhomma microcavense, za téměř ohrožené (LC) jsou považovány tři druhy: Araneus sturmi, Drepanotylus uncatus a Sibianor aurocinctus. Kriticky ohrožené druhy nebyly zjištěny. Unikátní je objev plachetnatky Porrhomma microcavense. PP Lukášov je druhou lokalitou výskytu tohoto velmi vzácného druhu na území ČR a tudíž se stává z hlediska naší arachnofauny významnou lokalitou. Za zmínku stojí však už jen dva druhy – velmi vzácný Nusoncus nasutus a téměř ohrožený Drepanotylus uncatus. Zbylé druhy tvoří standardní společenstvo pavouků, odpovídající monotónní skladbě biotopů. Navíc sekání a pasení značně redukuje skladbu druhového složení bylinných druhů. Těžištěm zdejší arachnofauny jsou terestrické drobné druhy, vyskytující se zejména v mechových polštářích v horní části louky pod lesem. Refugiem bylinných druhů jsou malé plošky nespasené nebo neposekané vegetace kolem lesních okrajů. Denní motýli Průzkumem bylo ve sledovaném území zjištěno 17 druhů denních a ve dne létajících motýlů. Žádný ze zaznamenaných druhů není zvláště chráněný ani není zařazený v Červeném seznamu motýlů ČR. Střevlíkovití a drabčíkovití brouci Ve sledovaném území bylo zaznamenáno pouze 22 druhů střevlíkovitých a 15 druhů drabčíkovitých brouků podčeledí Paederinae a Staphylininae. Tento počet řadí zkoumané území mezi druhově chudá, což je způsobeno zejména nízkou diverzitou a jednotvárností přítomných stanovišť. Převládají zde lesní druhy, které se vyskytují v porostech obklopujících chráněné území a částečně i do něho zasahující. Naopak luční plochy jsou pravděpodobně plošně příliš malé a zčásti zastíněné, aby se zde ve větší míře uplatnila fauna nelesních stanovišť. Přesto zde byly zaznamenány dva významné druhy drabčíků: vzácný, horský a podhorský druh Euryporus picipes a Tasgius morsitans, zařazený v červeném seznamu v kategorii zranitelných druhů. Z hlediska zastoupení bioindikačních skupin byl zjištěn jeden reliktní druh (2,7 %), 26 druhů (70,3 %) patří do bioindikační skupiny A/R2 a 10 druhů (27 %) do skupiny E. Z toho je zřejmé, že ve zkoumaném území převládají bioindikačně cennější druhy skupin R/R1 + A/R2 (73 %) a lze je tak hodnotit jako lokalitu antropogenně velmi slabě ovlivněnou, přestože jde z větší části o člověkem vytvořené a uměle udržované louky. Vysoký podíl druhů skupiny A/R2 je rovněž způsoben převahou lesních druhů (viz zmínka výše).

Strana 9


Významné druhy z dalších čeledí brouků Z dalších speciálně nezkoumaných čeledí brouků zde byly zjištěny dva významné druhy z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae): zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) a zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta). Oba patří ke zvláště chráněným druhům v kategorii ohrožených, zdobenec je navíc zařazen v červeném seznamu v kategorii téměř ohrožených druhů. Obratlovci Ve sledovaném území bylo zjištěno celkem 34 druhů obratlovců, z toho 4 druhy obojživelníků, 4 druhy plazů, 21 druhů ptáků a 5 druhů savců. Všechny zjištěné druhy patří k hojným nebo v širším území běžným druhům. Mezi významné druhy lze zahrnout obojživelníky a plazy: ropuchu obecnou, ještěrku obecnou, slepýše křehkého, užovku obojkovou a zmiji obecnou, zařazené mezi druhy zvláště chráněné. V blízkém okolí přírodní památky byly pozorovány další dva druhy obojživelníků, které jsou zařazeny k druhům silně ohroženým: čolek horský a mlok skvrnitý. Největší význam lokality spočívá v tom, že vytváří řadu ekotonů a zvyšuje nabídku v mozaice různých biotopů širšího území. 2.1.7 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny Tabulka 5 název druhu bledule jarní – Leucojum vernum vemeník zelenavý – Platanthera chlorantha

kat.* §3 §3

poznámka k rozšíření nepůvodní výskyt u potoka v dolní části ZCHÚ jednotlivé rostliny (5 kvetoucích jedinců v r. 2016) v dolní části území

*) kategorie ochrany dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: §2 – druh silně ohrožený, §3 – druh ohrožený Poznámka: V území se jako prokazatelně nepůvodní vyskytují další zákonem chráněné druhy rostlin: chrpa horská (Centaurea montana), kosatec trávovitý (Iris graminea) a sněženka podsněžník (Galanthus nivalis).

B) Živočichové Tabulka 6 název druhu zdobenec skvrnitý – Tricius fasciatus zlatohlávek tmavý – Oxythyrea funesta mravenec lesní – Formica rufa sp.

kat.* §3 §3 §3

čolek horský – Triturus alpestris mlok skvrnitý – Salamandra salamandra ropucha obecná – Bufo bufo

§2 §2 §3

ještěrka obecná – Lacerta agilis slepýš křehký – Anguis fragilis užovka obojková - Natrix natrix zmije obecná – Vipera berus

§2 §2 §3 §1

poznámky k rozšíření více jedinců na květech miříkovitých rostlin více jedinců na květech v jižní části území hnízda pod břízami nad domem čp.18, pravděpodobně i celoplošný výskyt nález u pramene nad územím v lesích kolem PP, výskyt v území možný zjištěno několik nedospělých jedinců, v území se nerozmnožuje pravděpodobně celoplošný výskyt pravděpodobně celoplošný výskyt zjištěna u potoka předpokládaný trvalý výskyt

*) kategorie ochrany dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: §1 – druh kriticky ohrožený, §2 – druh silně ohrožený, §3 – druh ohrožený

Strana 10


2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Naleziště šafránu v Lukášově je chráněno od roku 1948. Na základě vyhlášky ministerstva školství a osvěty č. j. B-177390, 48-I/5 ze dne 23. 10. 1948 byla na tehdejších parcelách č. 568/3, 570/2 a 574 v k. ú. Lukášov vyhlášena stejnojmenná přírodní rezervace. Předmět ochrany není ve vyhlášce výslovně uveden, stejně jako její výměra (PODHAJSKÁ /1973/ uvádí výměru 0,7 ha). Výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 5. 12. 1977, č. j. 6095/77 bylo chráněné území významně rozšířeno na 2,62 ha a převedeno do kategorie „chráněné naleziště“. V této souvislosti stojí za uvedení, že tuto skutečnost zmiňuje o 4 roky dříve PODHAJSKÁ (1973) jako reálně existující stav, tedy nikoliv jako záměr. Je tedy možné, že výše citovaný ministerský výnos pouze legalizoval roky existující reálný stav. V roce 1992 bylo chráněné naleziště Lukášov zařazeno Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. do kategorie „přírodní památka“. Nařízením Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou č. 2/2000 ze dne 1. 6. 2000 byla nově zřízena Přírodní památka Lukášov na rozloze 2,85 ha. Chráněné území se těšilo značné pozornosti jak ze strany státní ochrany přírody, tak i amatérských milovníků přírody. Důvodem byla atraktivita časně zjara vykvétajících šafránů, spolu se snadnou dopravní přístupností z blízkých měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Rozšíření šafránu v Lukášově doznávalo v minulosti určitých změn, a to jak v pozitivním, tak i negativním smyslu. Šafrány rostly (a možná dodnes ještě rostou – tato skutečnost nebyla ověřována) také na několika místech poblíž Harcovského potoka, několik stovek metrů severně od dnešní přírodní památky. V rámci ZCHÚ se šafrán v posledních desetiletích šířil zejména v jižním směru. Současně ale docházelo i k ústupu šafránu či významnému snižování počtu kvetoucích jedinců vlivem pastvy lesní zvěře (převážně srnčí) a vlivem nedostatečné či nevhodné péče o travní porosty. Poškozování šafránů zvěří je v rezervační knize dokumentováno již od 60. let, a často je považováno za vážný negativní faktor ohrožující přežití populace šafránu. Bylo požadováno snížení stavu srnčí zvěře a činěny pokusy o její plašení, ovšem s nevelkým výsledkem. V r. 2000 bylo na místa s početnějším výskytem šafránu umístěno několik miniaturních oplocenek (velikosti 1×1 a 1×0,5 m), což ovšem nemohlo mít významnější efekt, neboť šafrán je na Lukášově rozšířen na řádově větších plochách. Pravděpodobně ale k tomuto zoufalému kroku vedlo zjištění, že v r. 1999 byly květy šafránu plošně vypaseny, což by v případě opakování mohlo vést k významnému oslabení populace. Škody zvěří se projevují i nadále, zřejmě však nedosahují takové míry jako na přelomu století, neboť i stavy srnčí zvěře se mezitím snížily. Nemenším rizikem je změna způsobů hospodaření. V první polovině 20. století bylo celé dnešní území přírodní památky (kromě malé lesní parcely č. 289) pravidelně zemědělsky obhospodařováno. V poválečných letech v souvislosti se změnou vlastnických a společenských poměrů intenzita hospodaření klesala. Následkem toho docházelo k botanické degradaci zanedbaných travních porostů a šíření náletových dřevin. Tato situace se stala naléhavou v 70. letech, kdy byl opakovaně pozorován úbytek četnosti kvetoucích šafránů. V tehdejším ochranářském plánu (KUNCOVÁ 1977) jsou proto navržena radikální opatření: odstranění náletu olše a břízy na celé ploše chráněného území, kosení 2× ročně, vyhrabání 1× ročně, hnojení, jednorázové srovnání terénu pro usnadnění provádění navržených prací. O rok později, 18. 10. 1978, bylo na místo svoláno místní šetření, v jehož zápisu jsou uvedeny požadavky na odstranění náletů bříz a olší, usmykování branami s koňským potahem, vápnění a hnojení granuloStrana 11


vaným hnojivem NP a vybudování zábradlí kolem přístupové cesty. Zda všechna navrhovaná opatření byla skutečně realizována, nelze z rezervační knihy vyčíst. Zajímavé je ovšem hlášení z r. 1981, v něž je stanoven počet kvetoucích jedinců šafránu na 1500 ks, což je pravděpodobně více než před rokem 1978. Z hlášení rovněž plyne, že v té době bylo alespoň na části území hojně rozšířeno rdesno (patrně rdesno hadí kořen – Bistorta major), u něhož autor zápisu navrhuje vyzkoušet použití herbicidu. Je tedy možné, že k rozšíření rdesna přispělo předchozí hnojení (pokud k němu došlo). V hlášení je dále obsažen požadavek na „ohrabání a likvidaci všech odpadů vzniklých při ošetření lokality“, z čehož je patrné, že péče nebyla zajišťována důsledně. Po roce 1989 (ale možná ještě dříve) se opět projevuje zanedbávání péče o travní porosty. V zápisu z roku 1993 je konstatováno, že louky zarůstají plevelnými rostlinami a náletovými dřevinami a kosí se pouze v okolí potoka. O dva roky později (FALTYS & FALTYSOVÁ 1995) je v plánu péče ale konstatováno, že se louky kosí a území je v dobrém stavu. V posledních letech se travní porosty v ZCHÚ kosí každoročně, v tomto roce (2016) byla poprvé uskutečněna plošně omezená pastva ovcí. Cílem je zvýšení druhové diverzity travních porostů a zlepšit živinové poměry půd, neboť dosud prováděný kosný management byl pro zdejší oligotrofní trávníky zřejmě příliš zatěžující. b) lesní hospodářství Lesy při okraji přírodní památky si udržely do značné míry přirozený charakter, což lze vysvětlit tím, že se v nich nehospodařilo příliš intenzivním způsobem. I když zde byl od 19. století preferován smrk, stále zde probíhala v nějaké míře obnova buku, která v případě menších hospodářských tlaků umožnila alespoň pomístní převládnutí této dřeviny. Do 18. století byla ve zdejších lesích hojná i jedle, její podíl se ale z různých příčin postupně snižoval, až klesl prakticky na nulu. Část dnešních lesních porostů vznikla v poválečném období spontánním zarůstáním nebo i záměrným zalesňováním opuštěných zemědělských půd. Přímo na území přírodní památky se takto ve 2. polovině 20. století zformovaly skupinky náletových dřevin, které ovšem v hospodářském smyslu nemají charakter lesa. c) zemědělské hospodaření Území přírodní památky je enklávou zemědělské půdy vklíněnou do souvislého lesního porostu. K osídlení okolního prostoru došlo kolem poloviny 16. století, nejpozději v této době byla přeměněna část lesů na zemědělskou půdu. Z mapy stabilního katastru lze vyčíst, že v 1. polovině 19. století byla většina zdejší zemědělské půdy vedena jako orná, a to navzdory velké svažitosti pozemků a pravděpodobně nevalné úrodnosti půdy. Jako louka je vyznačen jen úzký pruh v potoční úžlabině. Půdy ve svazích ale byly pravděpodobně využívány mozaikovitě či střídavě, tj. částečně jako travní porosty (louky a pastviny), částečně pro jednoleté i víceleté polní kultury a užitkové ovocné dřeviny. Tato mozaikovitost je patrná ještě na nejstarším leteckém snímku z r. 1938, i když vzhledem k jeho rozlišení a kontrastu nelze s jistotou říci, zda se zde v této době ještě nacházela nějaká políčka. Dřívějším polním využitím lze snad vysvětlit dnešní floristickou chudost travních porostů. Patrně k ní přispěl i úpadek péče o travní porosty ve 2. polovině 20. století, zejména od 70. let. Později zde byl uplatňován specifický ochranářský management, popsaný výše.

Strana 12


d) rekreace a sport Přírodní památka se nachází v blízkosti silně urbanizovaného území měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Využívána je spíše k poznávací turistice poučených návštěvníků v době květu šafránů. Lokalita leží mimo vyznačené turistické cesty a není nijak ve veřejném prostoru prezentována (kromě informační tabule přímo na místě), takže sem zavítá jen omezený počet zasvěcených lidí. Území navštěvují od roku 2010 také hráči geocachingu. Pohyb návštěvníků je většinou omezen na údolní cestu probíhající po okraji ZCHÚ. V minulosti docházelo k poškozování kvetoucích šafránů lidmi (vyrýpávání rostlin zahrádkáři), kvůli čemuž zde byla zřízena strážní služba a instalováno dřevěné zábradlí. V současnosti k takovým jevům zřejmě již nedochází anebo jsou ojedinělé (vzhledově atraktivnější rostliny lze snadno koupit v zahradnictvích). Nezpevněná cesta, která spojuje horní a dolní část Lukášova je ovšem v omezené míře využívána celoročně, a to jak pěšími, tak i cyklisty.

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou, platnost 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022. Územní plán města Jablonec nad Nisou. Územní plán města Liberec.

2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Tabulka 7 Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

21 – Jizerské hory a Ještěd 409406 LHC Jablonec nad Nisou 0,16 ha 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022 Město Jablonec nad Nisou –

Do území přírodní památky zasahuje pouze jeden nevelký lesní pozemek (0,16 ha), který je sem začleněn z důvodu arondace území, nikoliv jako předmět ochrany. Z tohoto důvodu je lesu v tomto plánu péče věnována pouze okrajová pozornost. Dotčený pozemek zaujímá okrajovou část rozsáhlejšího lesního porostu v údolí Harcovského potoka. Z převážné části se kryje s porostní skupinou 427 Aa 7, která přesahuje hranice ZCHÚ mírně na sever. Plošně nepatrnou částí do parcely zasahuje i porostní skupina 14. Dotčený porost lze charakterizovat jako nestejnověkou až etážovitou bukovou kmenovinu s vtroušeným klenem a smrkem, s převahou jedinců středního věku (etáž 7) a s menším počtem starých buků (etáž 14). Dosti početné je zmlazení buku různých věkových kategorií. Porost se nachází v balvanitém svahu severovýchodní orientace a typologicky je hodnocen lesním typem 4S5 (svěží bučina). Na lesní porost navazují druhově různorodé listnaté pláště, které při dolním okraji zasahují do podmáčených poloh u potoka.

Strana 13


2.4.2 Základní údaje o nelesních pozemcích Nelesní pozemky zaujímají téměř celé území přírodní památky (s výjimkou lesního pozemku p.č. 289). Jedná se o trvalé travní porosty a v menší míře zastavěné plochy. Do přírodní památky není zahrnuta nezpevněná cesta, která probíhá po jejím dolním okraji a odděluje menší severovýchodní část. Část pozemků je zarostlá skupinami náletových dřevin, které nejsou katastrálně vyčleněny, tvoří však výrazná vegetační rozhraní. Součástí parcely č. 287 je oplocená zahrada náležející k domku č. p. 18, rovněž katastrálně nevyčleněná. K těmto skutečnostem přihlíží i vymezení dílčích ploch plánu péče. V předchozím plánu (HOŠEK 2006) bylo vylišeno 6 dílčích ploch A až F, které byly většinou definovány hranicemi parcel. Toto členění je zde opuštěno, neboť je pro potřeby managementu nepraktické. Namísto něj je vylišeno 15 dílčích ploch podle převažující vegetace a způsobu využití: travní porosty, skupiny dřevin a zástavba. Toto dělení není zcela precizní, protože při důsledném postupu by bylo dílčích ploch ještě více a některé by byly velmi malých rozměrů. Některé z vymezených ploch proto mají komplexní charakter. Stručný popis dílčích ploch je uveden v příloze T1. Popis vegetace (v poněkud odlišném členění) je součástí přílohy S1 Botanický průzkum. Příloha M3: Mapa dílčích ploch Příloha T1: Popis dílčích ploch na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich

2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup V území je již po několik desetiletí prováděn ochranářský management, který je ve stručnosti a v rámci dostupnosti informací popsán v kapitole 2.2. Od 90. let se zde většinou každoročně kosí travní porosty, dále se v omezené míře redukují náletové dřeviny, pro ochranu kvetoucích šafránů před okusem zvěří (především srnčí) byla zkoušena různá opatření. I přes tuto vytrvalou péči není stav území optimální. Při průzkumu v dubnu 2016 zde bylo zaznamenáno pouhých 200–300 kvetoucích šafránů, což je patrně mnohem méně než v dřívějších letech. Sečené travní porosty jsou floristicky velmi chudé a na části jejich plochy mají vysokou pokryvnost mechy. Tento nepříznivý stav je kromě přirozených dispozic stanoviště a dřívějšího hospodaření (či jeho absence) patrně ovlivněn i ochranářským managementem, jmenovitě každoročním sečením. Tato možnost je naznačena již v předchozím plánu péče (HOŠEK 2006). Časté sečení bez dodání živin pravidelně odebíraných v travní biomase vede nutně k ochuzení porostu a půdy a může mít nepříznivý vliv i na vitalitu šafránů. Řešením je buď pravidelné dodávání živin hnojivy anebo dobře organizovaná pastva ovcí, která je přirozenější. Tento typ managementu byl experimentálně zaveden již v červenci tohoto roku (2016), pro posouzení jeho vhodnosti bude nutné v pastvě pokračovat i v dalších letech. Víceméně experimentálně bude nutné ověřit intenzitu pastvy a vhodnost jejího případného střídání se sečením anebo ponecháním některých travních porostů jeden rok bez údržby.

2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Jediným předmětem ochrany území je populace šafránu, proto ke kolizi zájmů ochrany přírody nemůže dojít.

Strana 14


3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o vodní toky a plochy Do přírodní památky zasahuje drobná vodoteč, na níž jsou vázány fragmenty mokřadních biotopů. Předpokládá se zachování současného stavu bez jakýchkoliv aktivních opatření. Zamokřené plochy kolem potoka je vhodné chránit před mechanickým narušením pasoucími se zvířaty či pojezdy mechanizace. b) péče o nelesní pozemky Cílem managementu je zlepšení druhové skladby travních porostů a zabránění jejich další degradaci, včetně rozšiřování porostů náletových dřevin. Management travních porostů musí vycházet z ekologických limitů území (kyselé, většinou živinami chudé půdy) a současně ze zranitelnosti populace šafránů, jako jediného předmětu ochrany. Protože dosud prováděný management (sečení v ročním intervalu) nepřinesl očekávané výsledky, je navržena k ověření extenzivní pastva ovcí, doplněná o redukci náletových dřevin. Pastvu lze střídat se sečením anebo s obdobím klidu (na nejméně produktivních plochách). V potoční úžlabině je vhodnější provádět pouze sečení, a to každoročně. Jako vhodné se jeví zachování starých ovocných dřevin a případné dosadby regionálních odrůd na vhodná místa. Rámcové směrnice péče o nelesní plochy Typ managementu Vhodný interval Minimální interval Prac. nástroj / hosp. zvíře Kalendář pro management Upřesňující podmínky

Pastva 1× ročně, mozaikovitě 1× za 2 roky ovce, 10–20 ks na celé území červen, srpen extenzivní pastva na celém území, s výjimkou pramenišť při potoce; monitorovat vliv pastvy na vegetaci území (druhové složení porostů, narušení půdy) a zejména populaci šafránu a dle výsledků případně upravit její rozsah a intenzitu

Typ managementu Vhodný interval Minimální interval Prac. nástroj / hosp. zvíře

Kosení s odstraněním biomasy 1× ročně, mozaikovitě 1× za 2 roky kosa, křovinořez, případně bubnová sekačka nesená lehkým traktorem konec července, srpen v případě, že nebude paseno, postačení kosení 1× za 2 roky, pouze v úžlabině při potoce kosit každoročně

Kalendář pro management Upřesňující podmínky

Typ managementu Vhodný interval Minimální interval Prac. nástroj / hosp. zvíře Kalendář pro management Upřesňující podmínky

Redukce porostů náletových dřevin 1× za 5 let nebo dle potřeby 10 let motorová pila, křovinořez mimo hnízdní sezónu jednorázové smýcení části porostů náletových, další zásahy dle potřeby; vyklizení hmoty z území, v omezené míře je přípustné trvalé složení na hromady do remízků nebo pálení na místě (za podmínek předem stanovených rozhodnutím orgánu ochrany přírody) Strana 15


Typ managementu Vhodný interval Minimální interval Prac. nástroj / hosp. zvíře Kalendář pro management Upřesňující podmínky

výsadba a údržba vhodných druhů dřevin 1× ročně, dle potřeby 1× za 2 roky ruční nářadí, zálivka, individuální oplocenky celoročně ošetření starých ovocných dřevin, cílená výsadba a údržba vhodných druhů a odrůd ovocných dřevin (jabloň, slivoň, třešeň) k podpoře a zachování jejich genofondu

d) péče o rostliny Péče o předmět ochrany PP Lukášov – populaci nepůvodního šafránu – je zajištěna v rámci managementu travních porostů. V minulosti byla ověřována preventivní opatření proti poškozování květů i listů šafránu spárkatou zvěří (ochranné klícky, vyhánění zvěře psem, zavěšování lidských vlasů), ale jen s nevelkým efektem. K ochraně šafránů před poškozováním lidmi (vyrýpáváním do zahrádek) existovala v území stálá strážní služba a do porostů s šafrány nebyl kolemjdoucím umožněn volný přístup. Tuto strážní službu dnes již není reálné zajistit a nejspíše to ani není zapotřebí, neboť k významnějšímu poškození šafránů lidmi pravděpodobně nedochází. 3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) nelesní pozemky V nelesní části území je navržena extenzivní pastva ovcí kombinovaná se sečením. Ovce byly v tomto chráněném území paseny již v dávnější minulosti, vliv pastvy na populaci šafránu ale není zdokumentován. Na základě zkušeností z jiných lokalit lze předpokládat, že přiměřená pastva bude mít pozitivní vliv na floristické složení travních porostů a jejich strukturu. Současný stav trávníků v PP Lukášov je převážně neuspokojivý. Porosty jsou sice v posledních letech udržovány sečením spojeným s vyklizením travní hmoty, takže plynule odrůstají a nehromadí se v nich stařina, současně jsou ale druhově velmi chudé. Bylinné druhy jsou zastoupeny v nízkém podílu i počtu druhů, v nejchudších polohách mají vysokou pokryvnost mechorosty. Floristická chudost a nízká produktivita zřejmě nesvědčí ani šafránům, jichž na loukách v posledních letech kvete méně než v minulosti. Ačkoliv příčiny tohoto stavu mohou být složitější, zdá se, že jednostranné zatížení krátkostébelných trávníků každoročně opakovanou sečí bez dodání živin, má spíše kontraproduktivní účinky. Možné řešení spočívá ve snížení intervalu sečení na 1× za 2 roky anebo kombinace sečení s hnojením, případně i mechanickým narušováním (vyhrabáváním, smykováním), jak to bylo navrhováno (a zřejmě i realizováno) ve 2. polovině 70. let. Méně drastickou alternativou je pak řízená pastva ovcí, která v sobě spojuje rovnoměrné odstraňování rostlinné biomasy, „přírodě blízké“ hnojení a mírné disturbance půdy. Experimentálně byla na části území provozována pastva ovcí již v roce 2016, její efekt zatím nelze posoudit. K tomu bude zapotřebí delšího období (cca 5 let), během něhož je třeba určité opatrnosti. Pastvu lze provozovat každoročně (pro většinu území patrně nejlepší řešení), anebo střídat se sečením nebo s rokem, kdy bude pastva i seč vynechána. Tento rok klidu by vzhledem k převažujícímu typu travních porostů neměl mít na vegetaci negativní dopad, naopak by měl spíše přispět k její regeneraci a zlepšení stavu půdy. Doporučit jej lze zejména v nejhořejší části území, kde je půda velmi chudá živinami. Každoroční provádění pastvy je naopak žádoucí na místech, kde byl proveden výřez dřevin a je třeba zamezit jejich výmladnosti. To se týká především dílčí plochy č. 14 v sv. části ZCHÚ. V potoční úžlabině, kde jsou půdy většinou podmáčené, je vhodnější provádět pouze sečení, jako tomu bylo dosud.

Strana 16


Optimální management ovšem nelze dopředu stanovit, musí být ověřen praxí. Z tohoto důvodu je nezbytné provádět každoroční management území z hlediska výskytu šafránů, obecného stavu vegetace a půdy a zjištěným skutečnostem dle potřeby přizpůsobit opatření v následujícím období. Součástí navrhovaných opatření je i redukce náletových dřevin. Jejím účelem je zamezit rozšiřování ploch stromových a keřových porostů na úkor trávníků, jakož i vzestupu stínění v důsledku větší výšky odrůstajících mladých dřevin. V první fázi je navrženo plošné odstranění porostů dřevin na třech plochách. Důležité je zejména opatření na ploše v sv. části území (parc. č. 294/1), kde již dřeviny obsadily většinu dřívější louky a učinily tuto část území PP ochranářsky nezajímavou. V tomto prostoru je nutné provádět opakovanou redukci výmladků, nejlépe formou pastvy ovcí a koz. V jižní části území postačí opakování výřezu 1× za 5 let, hlavním cílem je zde snížit zástin odrůstajícími stromy. Výhledově lze přistoupit i k mýcení dalších sukcesních remízků, zejména v dolní části parcely č. 283. Ani zde není preferovaným stavem vznik trvalého bezlesí, nýbrž „nízké pařeziny“ s omezeným stínícím účinkem. Úplné odstranění dřevin by připadalo v úvahu v případě intenzivní pastvy ovcí a koz, což v současnosti nelze doporučit. Jedním z dalších opatření je zachování starých, často již dožívajících, ovocných dřevin, které byly vysazovány původními obyvateli. Jedná se o cca 10 dřevin (jabloň, slivoň, třešeň) rostoucí převážně v blízkosti chalup. Předpokladem pro zachování těchto dřevin je provedení zdravotních řezů u těchto dřevin a určení jejich odrůdy. Vzhledem ke stáří dřevin je vhodné realizovat na vhodných místech po dohodě s vlastníky pozemků výsadby nové a to vhodných starých nebo krajových odrůd. Tyto výsadby musí být následně ochráněny proti poškozování zvěří a prováděny udržovací a tvarovací řezy korun. Příloha T1: Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů

3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Ochranné pásmo je navrženo v zákonné šířce 50 metrů po obvodu přírodní památky. Většinou sem zasahují lesní pozemky, na nichž se nacházejí hospodářské lesy s převahou smrku a buku, místy i mladší porosty sukcesního původu. Na jihovýchodě za hranicí přírodní památky volně navazuje louka (parc. č. 278), na níž rovněž rostou dosti početně šafrány. Na této louce by měl probíhat podobný ochranářský management jako na travních porostech uvnitř PP, tj. extenzivní sečení, případně pastva.. V ochranném pásmu by měly být vyloučeny činnosti, které by mohly nepříznivě ovlivnit území přírodní památky. Současný stav pozemků v ochranném pásmu přírodní památky a způsoby jejich využití jsou vyhovující.

3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Přírodní památka není geometricky zaměřena, její hranice kopírují hranice pozemkových parcel. Značení je provedeno standardním způsobem červenými pruhy a třemi tabulemi s malým státním znakem, osazenými podél cesty v dolní části území. Pruhové značení je dosud čitelné, neboť jeho obnova proběhla v relativně nedávné době, je však dosti nesouvislé, takže hranice přírodní památky je v terénu většinou nejasná. Velmi ne-

Strana 17


přehledná je situace v lesním úseku na severu území, není vylišena ani hranice v louce na JV, mezi parcelami č. 283 a 278, resp. 279. K obnově a doplnění značení je proto třeba přistoupit v nejbližších letech.

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Provést nové vyhlášení přírodní památky, neboť v platné vyhlášce je nepřesně formulován předmět ochrany. Dále je zde nevhodně zařazen odkaz na již neplatný plán péče na r. 19962005.

3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Území je ve zvýšené míře navštěvováno v době kvetení šafránů, tj. v měsících březnu a dubnu. Lidé sem přicházejí (anebo přijíždějí na kole) nejčastěji po údolní cestě procházející po dolním okraji přírodní památky. Tato cesta je s menší intenzitou využívána celoročně. Stálou strážní službu, která zde kdysi existovala (v jedné z rekreačních chalup) dnes již není možné zajistit a zřejmě by i byla zbytečná. Jediným opatřením pro usměrnění návštěvníků je tak informační tabule a víceméně symbolické dřevěné zábradlí na terase u domku č. p. 17. Obojí je třeba udržovat v dobrém stavu.

3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Při dolním okraji území se nachází malá informační tabulka s textem vysvětlujícím předmět ochrany. V případě poškození je třeba zajistit jeho opravu či výměnu a současně provést aktualizaci textu, v němž je nesprávně uváděn šafrán bělokvětý. Jiná opatření nejsou navrhována.

3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území V rámci přípravy tohoto plánu péče byl proveden inventarizační botanický a zoologický průzkum území přírodní památky. Tím byla získána potřebná suma přírodovědných znalostí o území. Další průzkumy není nutné v nejbližších letech zajišťovat. Nezbytností je zajištění jednoduchého managementu stavu populace šafránu, případně botanického složení travních porostů, v návaznosti na ochranářský management území, který se oproti minulosti změnil (zavedení extenzivní pastvy ovcí). Je paradoxem, že ačkoliv je lokalita šafránu místem častých návštěv a ochranářských kontrol, za dlouhá desetiletí existuje jen minimum záznamů, z nichž by bylo možné vyčíst počty kvetoucích rostlin. Proto je zapotřebí, aby bylo každoročně prováděno orientační sčítání šafránu, ideálně s rozlišením na dílčí plochy. V delším časovém intervalu lze pak doporučit botanický monitoring travních porostů. Za tímto účelem byly v rámci aktuálního botanického průzkumu založeny čtyři trvalé plochy pro opakované fytocenologické snímkování. Plochy jsou zakresleny v příloze S1 – Botanický průzkum, který je přílohou plánu péče. Doporučený interval sledování je 5 let, termín sledování konec června nebo začátek července, před zahájením pastvy či seče.

Strana 18


4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace

Jednorázové a časově omezené zásahy obnova značení hranic ZCHÚ (tabule, pruhy, sloupy) obnova informační tabule, vč. aktualizace textu ošetření starých ovocných dřevin, determinace výsadba starých a krajových odrůd ovocných dřevin botanický monitoring (v r. 2021) Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) Opakované zásahy řízená pastva ovcí sečení travních porostů výřez a likvidace náletových dřevin Péče o výsadby ovocných dřevin Opakované zásahy celkem (Kč) N á k l a d y c e l k e m (Kč)

Orientační náklady Orientační náklady za rok (Kč) za období platnosti plánu péče (Kč) 20 000,5 000,20 000,30 000,5 000,80 000,30 000,40 000,5 000,2 000,77 000,-

300 000,400 000,50 000,20 000,770 000,850 000,-

Strana 19


4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha. DEMEK J. & MACKOVČIN P. [eds.] (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno, 580 pp. FALTYS V. & FALTYSOVÁ H. (1995): Plán péče o PP Lukášov (1996–2005). – Ms., 7 p. + 2 p. příloha. GRULICH V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, 84: 631645. (vlastní seznam na www.preslia.cz) HOŠEK J. (2006): Plán péče o přírodní památku Lukášov na období 2007–2016. – Ms., 17 p. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha. CHYTRÝ M. [ed.] (2007–2013): Vegetace České republiky. 1.-4. díl. – Academia, Praha. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha. KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. – Preslia, Praha, 75: 193-222. KUNCOVÁ J. (1977): Ochranářský plán na období 1978–1983. Chráněné naleziště Lukášov. – Ms., 3 p. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. – 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. [eds.] (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, 22: 1–184. PODHAJSKÁ Z. (1973): Inventarizační botanická zpráva o chráněném nalezišti Lukášov. – Ms., 10 p. Přírodní památka Lukášov – rezervační kniha (různé písemnosti). QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha. ŠATAVA V. (1993): Za prvními pozdravy jara. – Turista, únor 1993, str. 8.

ŠTĚPÁNKOVÁ J. et al. (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha, 712 p. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. – Český geologický ústav, Praha. VESECKÝ A. [ed.] (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha. VESECKÝ A. [ed.] (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území.

Strana 20


4.3 Seznam používaných zkratek DP – dílčí plocha, EVL – evropsky významná lokalita, LHC – lesní hospodářský celek, LHP – lesní hospodářský plán, OP – ochranné pásmo, PP – přírodní památka, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu.

4.4 Plán péče zpracoval

RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem

vyhotoveno v září 2016

Strana 21


1. Základní údaje o zvláště chráněném území ........................................................................2 1.1 Základní identifikační údaje ...................................................................................... 2 1.2 Údaje o lokalizaci území ............................................................................................ 2 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí:................................ 2 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................3 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími ............................................................ 3 1.6 Kategorie IUCN ..........................................................................................................3 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ ............................................................................................. 3 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu ............................ 4 1.9 Cíl ochrany .................................................................................................................4 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany .......................... 4 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .................................4 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti................................................................ 11 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................13 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch .......................................................... 13 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup ..................................................................................... 14 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............14 3. Plán zásahů a opatření .....................................................................................................15 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ ....................... 15 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností ..................................................................................17 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ......................................................................17 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území............................. 18 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ............18 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ........................................................................18 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ..................18 4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................19 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................19 4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................20 4.3 Seznam používaných zkratek ................................................................................... 21 4.4 Plán péče zpracoval ..................................................................................................21 Přílohy ..................................................................................................................................23

Strana 22


P ŘÍLOHY Tabulky: Příloha T1 – Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.4.2 a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 – Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy) Příloha M4 – Lesnická mapa typologická Ostatní: Příloha S1 – Botanický průzkum Příloha S2 – Zoologický průzkum

Strana 23

Příloha T1 Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich označení výměra stručný popis charakteru plochy plochy v ha 1 0,19 okrajová část lesa se sukcesními plášti, nestejnověký porost s převažujícím bukem, mimo lesní pozemky 2

0,44

3 4

0,17 0,17

5

0,14

6 7

0,12 0,11

8

0,12

9

0,41

10

0,09

11

0,12

krátkostébelné louky, extenzivně sekané, s menšími shluky náletových dřevin, roztroušený výskyt šafránu, zejména v blízkosti oplocené zahrady domku č. p. 18

doporučený zásah bez návrhu, prořezávky možné

sečení s vyklizením biomasy pastva ovcí + posečení nedopasků ošetření a údržba ovocných dřevin redukce náletových dřevin oplocená zahrada přiléhající k trvale obytnému domu č. p. 18 bez návrhu – v režii majitelky sukcesní remízek, etážovitý, převážně mladý porost s převahou výřez dřevin v okrajové části remízku břízy, klenu a buku, při západním okraji zpustlá louka - bylino- možný travní lado na mezi linie starších smrků s četnou břízou, ve skupině na smýcení liniového porostu, případně i západě převážně bříza s příměsí dalších dřevin západně ležící skupiny výrazně oligotrofní krátkostébelný trávník pastva ovcí + posečení nedopasků volně zapojený porost náletových dřevin při horním okraji bez zásahu území svahová mez s porostem náletových dřevin, s převahou břízy a bez zásahu klenu – nestejnověký porost mladého až středního věku svahová louka, největší otevřená plocha v území, druhově pastva ovcí na celé ploše + posečení chudé krátkostébelné trávníky, nerovnoměrný výskyt šafránu, nedopasků zejména v dolní a horní části, dole s přesahem na parcelu č. 278 vně PP dvě navazující stromové meze, jižní s převahou břízy, severní smýcení jižní části porostu možné s převahou klenu a lísky krátkostébelná louka nad potokem, částečně přistíněná remíz- sečení s vyklizením biomasy ky, troficky a floristicky poněkud bohatší porost s početným pastva ovcí + posečení nedopasků výskytem šafránu ošetření, výsadba a údržba vhodných druhů ovocných dřevin

naléhavost termín provedení interval provádění –

–

–

1 2 3 3 – 3

VI–VII VI–VII I-XII I-III; IX-XII – I-III; IX-XII

1× za 2 roky 1× za 2 roky 1× za 3 roky jednorázově – jednorázově

2

I-III; IX-XII

jednorázově*

2 –

VI–VII –

1× za 2 roky –

–

–

–

1

VI–VII

1× za 1–2 roky

3

X–IV

jednorázově

1

VI–VII

1× za 2 roky

2

VI–VII

1× za 2 roky

3

I–XII

1× za 3 roky

označení výměra stručný popis charakteru plochy plochy v ha 12 0,25 úžlabina při potoce s menšími podmáčenými plochami (prameništi), mezofilní i vlhké louky proměnlivého složení, místy nitrofilní bylinná lada 13

0,16

14

0,32

15

0,09

lesní pozemek, diferencovaná buková kmenovina s probíhající přirozenou obnovou buku ve všech úrovních, při okrajích sukcesní pláště tvořené listnatými dřevinami bývalá svahová louka, nyní z převážné části zarostlá náletovými dřevinami, místy i s vysazenými okrasnými druhy

doporučený zásah

naléhavost termín provedení interval provádění

sečení s vyklizením biomasy

1

VI–VII

1× ročně

ošetření, výsadba a údržba vhodných druhů ovocných dřevin bez návrhu, případná probírka možná

3

I–XII

1× za 3 roky

–

–

–

1 3

X–IV I–XII

jednorázově* 1× za 3 roky

1 –

VI–VII –

1× za 5 let –

výřez náletových dřevin výsadba a údržba vhodných druhů ovocných dřevin pastva ovcí + posečení nedopasků rekreační chalupa s navazující neoplocenou okrasnou zahradou v režii majitelky, redukce vzrostlých dřevin možná

naléhavost: 1 – zásah naléhavý, 2 – zásah vhodný, 3 – zásah odložitelný; *) dle potřeby zásah opakovat po 5 letech

Plán péče. o: přírodní památku Lukášov na období:

Recommend Documents