Plán péče. o přírodní památku Černá Desná na období (návrh na vyhlášení)

Plán péče o přírodní památku Černá Desná na období 2013–2022 (návrh na vyhlášení)

Plán péče o PP Černá Desná

Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území........................................................................3 1.1 Základní identifikační údaje .......................................................................................3 1.2 Údaje o lokalizaci území ............................................................................................3 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí.................................3 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................4 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími............................................................4 1.6 Kategorie IUCN..........................................................................................................5 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ .............................................................................................5 1.8 Cíl ochrany .................................................................................................................5 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ..........................6 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .................................6 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti................................................................11 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................11 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................12 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup .....................................................................................14 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............14 3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................15 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ.......................15 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností..................................................................................17 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ......................................................................17 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území.............................17 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ............17 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ........................................................................18 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ..................18 4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................18 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................18 4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................18 4.3 Seznam používaných zkratek ...................................................................................19 4.4 Plán péče zpracoval ..................................................................................................19 Přílohy

Strana 2


1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: kategorie ochrany: název území:

.... přírodní památka Černá Desná

druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: .... orgán, který předpis vydal: .... číslo předpisu: .... datum platnosti předpisu: .... datum účinnosti předpisu: ....

1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území:

Liberecký Jablonec nad Nisou Tanvald Tanvald Desná v Jizerských horách Desná III

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Navržená přírodní památka zaujímá části tří pozemkových parcel v k. ú. Desná III – lesa a vodního toku. Bylo provedeno geometrické zaměření, které většinou respektuje stávající hranice parcel, nově byla stanovena jižní (dolní) a severní (horní) hranice chráněného území. Zde došlo i k dílčímu zpřesnění hranice parcely 1781/1 (koryto vodního toku). Dle současné katastrální mapy do území přírodní památky malou měrou zasahuje lesní parcela č. 1831/1 (celkově 129 m2) – v terénu se ale v současnosti jedná o koryto vodního toku. Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PP Černá Desná – k. ú. 625591 Desná III parcela dle KN

druh pozemku

1781/1 vodní plocha

1831/1 lesní pozemek 1832/1 lesní pozemek Celkem

způsob využití

koryto vodního toku přirozené nebo upravené –

LV

výměra celkem

Výměra v ZCHÚ

1236

1 99 36

67 39

73 73

25 20 24 5 75 09

1 29 1 54 62 2 23 30

výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a geometrického plánu

Ochranné pásmo Ochranné pásmo nebude vyhlášené, bude jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ, o celkové rozloze cca 7,39 ha. Přehled dotčených pozemků je uveden v následující tabulce.

Strana 3


Tabulka 2: Parcelní vymezení ochranného pásma PP Černá Desná – k. ú. 625591 Desná III parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití/stavba

LV


koryto vodního toku přirozené nebo upravené koryto vodního toku přirozené nebo upravené vodní dílo jez

1236

1 99 36

cca 7 60

1236

30 78

cca 2 50

1236

11

11

vodní dílo vodní el.

1236

45

45


1781/3 zastavěná plocha a nádvoří 1781/4 zastavěná plocha a nádvoří 1831/1 lesní pozemek 1831/2 zastavěná plocha a nádvoří 1832/1 lesní pozemek 1832/2 zastavěná plocha a nádvoří 1833 ostatní plocha 1834 lesní pozemek Celkem

výměra celkem

Výměra v OP

vodní dílo jez

73 73

25 20 24 5

3 55 25 5

vodní dílo vodní el.

73 73

5 75 09 17

26 64 17

73 73

68 38 59 18 83

22 68 3 23 45 7 38 90

ostatní komunikace

výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a geometrického plánu

Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Tabulka 3 druh pozemku

ZCHÚ OP Způsob využití plocha v ha plocha v ha pozemku lesní pozemky 1,56 7,05 zamokřená plocha vodní plochy 0,67 0,10 rybník nebo nádrž vodní tok trvalé travní porosty – – orná půda – – ostatní zem. pozemky – – neplodná půda ostatní plochy – 0,23 ost. způsoby využití zast. plochy a nádvoří – 0,01 plocha celkem 2,23 7,39

ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha – – 0,67

– – 0,10

– –

– 0,23

výměry pro ZCHÚ dle geodetického zaměření, pro ochranné pásmo stanoveno digitalizací katastrální mapy

1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími

národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území:

ne Jizerské hory CHOPAV Jizerské hory

Strana 4


Natura 2000 ptačí oblast: evropsky významná lokalita:

ne ne

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace

1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Formulace navržená orgánem ochrany přírody: „Údolí horského potoka se soustavou vodopádů, peřejí, skalních ploten a evorzních útvarů – obřích hrnců až kotlů a na tok navazující balvanitý svahový les charakteru acidofilní bučiny s ohroženými bylinnými druhy.“ 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav A. Ekosystémy Tabulka 4 název ekosystému (kód biotopu) acidofilní bučiny (L5.4)

podíl plochy popis ekosystému v ZCHÚ 70 % fragmenty smíšených smrko-bukových lesů při úpatí balvanitých svahů a na dně údolí, na deluviálně obohacených půdách (přechody ke květnatým bučinám), hospodářsky ovlivněné nestejnověké až etážovité porosty s horskými prvky v bylinném patře

B. Útvary neživé přírody Tabulka 5 útvar

geologická charakteristika

popis útvaru

vodopády, peřeje

pravé vodopády a peřeje založené většinou na odkryvech pevného žulového podloží erozně mladého údolního dna

soustava čtyř pravých vodopádů, resp. kaskád na různě ukloněných žulových plotnách a stupních, největší soustředění těchto jevů v Jizerských horách

evorzní jevy

obří hrnce až kotle vázané na dokonale vyvinuté evorzní tvary, zčásti výerozně obnažené žulové podloží razně asymetrické, výjimečná koncentrace v korytě Černé Desné těchto jevů i v rámci ČR

Blíže jsou gemorfologické jevy charakterizovány v příloze S1.

1.8 Cíl ochrany Cílem ochrany je zachování přirozeného potočního koryta s významnými a regionálně až celostátně ojedinělými geomorfologickými jevy a zachování nebo zlepšení přírodního charakteru údolního svahového lesa.

Strana 5


2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY

2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů 2.1.1 Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK & MACKOVČIN 2006) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Bedřichovská vrchovina. Navržená přírodní památka zahrnuje střední část údolí Černé Desné mezi vodní nádrží Souš a zastavěným územím obce Desná. Na západní straně je ohraničena parcelou vodního toku (víceméně se kryje s pravým břehem vodoteče), na východní pak turistickou cestou, probíhající blízko úpatí západně orientovaného svahu. Zájmové území má délku přibližně 630 metrů, jeho šířka se pohybuje od 25 do 50 metrů. Údolí Černé Desné je ve sledovaném úseku výrazně zahloubené, symetrického průřezu, s příkrými svahy o relativní výšce (od dna údolí až k vrcholu přilehlých hřbetů) kolem 200 metrů. Dno údolí tvoří úzký terénní zářez protékaný Černou Desnou. Niva není výrazněji vyvinuta, stupňovitě se svažující dno je vyplněno víceméně zahliněnými balvanovými akumulacemi, v korytě toku jsou často odkryty žulové skalní plotny, stupně a bloky. Erozní reliéf údolí je zřejmě relativně mladý, což souvisí s předpokládaným říčním pirátstvím toku Černé Desné (viz posudek dr. Pilouse v příloze S1). Údolím původně protékal menší potok, který ale později převzal poměrně rozsáhlé povodí nad dnešní soušskou přehradou. Voda z tohoto povodí předtím odtékala do východněji ležící Černé říčky. Ve prospěch této hypotézy svědčí profil údolního dna Černé Desné, který je méně erozně opracovaný než je tomu v případě blízkých údolí Bílé Desné a Jedlové. Dno údolí zde má velký spád a je velmi sevřené, chybí výraznější akumulační polohy. V nebývalé míře je zde odkryto pevné žulové podloží, které dává vzniknout pravým vodopádům a peřejím. To je podstatný rozdíl oproti situaci na jiných vodních tocích Jizerských hor, kde se vodopády a peřeje zpravidla vyvíjejí na balvanových akumulacích a skalních blocích. Na nedlouhém úseku Černé Desné lze rozlišit celkem šest vodopádů, resp. peřejí, soustředěných do dvou skupin. Hlavní skupina vodopádů, čítající čtyři tyto útvary, se nachází na území navržené přírodní památky, zbylé dva (převážně charakteru peřejí) leží výše proti proudu. Nejvýše se v zájmovém území nachází Hrncový vodopád, cca 3 m vysoký, s výrazným a dosti hlubokým vývařištěm. Bezprostředně na něj navazuje Bukový vodopád vysoký 3,6 m, který je splývavého typu (stéká po skalním podloží se sklonem 40-50°). Po delším úseku pravých i nepravých peřejí následuje největší Dlouhý vodopád. Je vysoký celkem 11 m a jeho horní, méně ukloněná část (okolo 20°) má pouze peřejovitý až kaskádovitě peřejovitý charakter postrádající jednoznačnou horní hranu. Níže se sklon zvětšuje až na 50° a získává kaskádovitou podobu. Voda se rozlévá na ohlazených skalních plotnách do šířky až 10 m a za nižších stavů na nich tvoří několik ramen. Při úpatí vodopádu se nachází rozlehlé vývařiště o rozměrech 12×12 m a patrně značné hloubce. Dle některých kritérií lze tento vodopád dokonce považovat za druhý nejmohutnější v ČR, po Mumlavském vodopádu v Krkonoších. Nejníže se v zájmovém území nachází Plotnový vodopád. Je tvořen dvěma stupni o celkové výšce 4 m a sklonu 50°. Vodopád je ukončen rovnou skalní plochou se zbytky aplitové žíly, vývařiště zde z tohoto důvodu chybí. Nad vodopádem se nachází 20 m velká exfoliační plotna, podle níž byl vodopád pojmenován. Ještě rozsáhlejší plotna (až 14 m široká) se nachází níže po proudu toku, již za hranicemi přírodní památky. V této části toku ale již nejsou vodopády vyvinuty, samotná plotna je ovlivněna odběrem vody pro níže stojící malou vodní elektrárnu. Strana 6


V korytu Černé Desné se nacházejí rovněž početné evorzní formy označované též jako obří hrnce a kotle. Tyto útvary se vyskytují na celkem pěti lokalitách (částečně již za hranicí navržené PP) a jsou většinou dokonale vyvinuté. Výjimečný je obří hrnec v Hrncovém vodopádu, který lze tvarem, rozměry i polohou řadit k nejdokonalejším solitérním formám v žulách rámci celé republiky. Tři menší skalní kotle ve skalních plotnách v horní části Dlouhého vodopádu se zase vyznačují extrémní tvarovou asymetrií, kterou lze také považovat za zcela výjimečný jev. Nadmořská výška sledovaného území se pohybuje mezi 585 a 685 metry (dle odečtu vrstevnic ze Základní mapy ČR měřítka 1:10 000). Horninovým podložím je dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec výrazně porfyrická středně zrnitá biotitická žula karbonského stáří. Příloha S1: Geomorfologický posudek údolí Černé Desné

2.1.2 Půdní poměry Dle Půdní mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995) je v zájmovém prostoru rozšířena hnědá půda nevyvinutá silně kyselá, maloplošně i surová půda; okrajové vyšší svahové polohy (spíše již v ochranném pásmu) zaujímá rezivá půda. Obecně je možné konstatovat, že půdy zájmového území obsahují vysoký podíl hrubého skeletu (převážně balvanů), který různou měrou vystupuje na povrch. Půdy jsou obohacené živinami splachovanými sem z výše ležících strmých a dlouhých svahů. Místy, zejména při horním okraji území, se vyskytují prameniště, která podmiňují lokální zamokření půdy (glejový proces). Souvisleji zamokřené jsou půdy v doprovodu vodního toku, které jsou za vyšších vodních stavů přeplavované. 2.1.3 Klimatologie Podnebí zájmového území je typicky horské, srážkově velmi bohaté, vzhledem k nižší nadmořské výšce ale relativně teplejší. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 5 °C, průměrné roční srážkové úhrny přesahují 1200 mm. Výrazně svažitý terén umožňuje rychlý odtok chladného vzduchu, strmé zalesněné svahy nedovolují výraznější prohřívání, což zmírňuje teplotní extrémy. Ve starším klimatologickém členění (VESECKÝ et al. 1958) je území řazeno do chladné oblasti s mírně chladným okrskem, v novějším pojetí (QUITT 1971) do chladné oblasti s rajónem CH 7. 2.1.4 Hydrologie Osu zájmového území, resp. západní hranici přírodní památky tvoří tok Černé Desné. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších vodních toků v jižní části Jizerských hor, s plochou povodí 26,6 km2 a délkou toku 10,2 km (VLČEK et al. 1984). Pramení západně od Černého vrchu, v nadmořské výšce cca 880 m a ústí zleva do toku Desné v městě Desná v Jizerských horách, ve výšce 484 m. Horní tok na náhorní plošině hor má malý spád, na jeho nižším úseku leží vodní nádrž Souš (postavena v r. 1915), která slouží k zásobování pitnou vodou. Střední část toku s velkým spádem prochází zaříznutým údolím, náleží sem i zájmové území PP. V této části tok přechází po skalních stupních a balvanových akumulacích, podmiňujících zde početné peřeje a vodopády. V nižším úseku pod územím PP nacházejí dvě malé vodní elektrárny. Dolní tok v zástavbě Desné v Jizerských horách má již mírnější spád a je výrazněji ovlivněn Strana 7


technickými úpravami. Černá Desná je tokem V. řádu, její vody se postupně vlévají do Desné, Kamenice, Jizery, Labe a Severního moře. 2.1.5 Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 93. Krkonoše, podokresu a) Krkonoše lesní (SKALICKÝ 1988). Oproti jiným územním klasifikacím (geomorfologické, biogeografické a lesnické členění) tedy není tato část CHKO považována za součást Jizerských hor. Příbuznost s Krkonošskou květenou je vyjádřena častějším výskytem horských, resp. „sudetských“ druhů jako je např. Cardaminopsis halleri, Cicerbita alpina, Gentiana asclepiadea, Lunaria rediviva, Phyteuma spicatum, Ranunculus platanifolius, Rumex alpinus, Silene dioica, Veratrum album subsp. lobelianum; možná podstatnějším důvodem posunu hranic Krkonoš směrem na západ je ale fenomén Bukovce, jehož květena se svým druhovým bohatstvím zřetelně vymyká průměru Jizerských hor. Floristické poměry vlastního zájmového území jsou popsány níže. Potenciální přirozená vegetace. Lokalita spadá do pásma horských acidofilních bučin se smrkem (as. Calamagrostio villosae-Fagetum), v dolní části na přechodu do acidofilních bučin podhorského typu (as. Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae) – cf. NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998). Ve starší, avšak podrobnější Geobotanické mapě (MIKYŠKA & NEUHÄUSLOVÁ 1969) je podél toku Černé Desné vyznačen pruh potočních luhů (jednotka AU), tento údaj je však zavádějící, neboť tok postrádá souvisleji vyvinutou zamokřenou nivu. Potenciální přirozenou vegetací území jsou tak smíšené porosty buku, smrku a historicky též jedle ve víceméně balvanitých a deluviálně obohacených svazích. Lokálně zvýšený (až dominantní) podíl smrku, případně jedle souvisí s exponovanými polohami balvanových akumulací. Syntaxonomicky se jedná o přechody mezi acidofilními bučinami výše uvedených typů (historicky až jedlinami) a horskými květnatými bučinami (cf. Dentario enneaphylli-Fagetum); typické květnaté bučiny ovšem nejsou v území z ekologických důvodů vyvinuty. Květena území. Při aktuálním floristickém šetření v září a říjnu 2012 bylo autorem plánu péče ve sledovaném území zjištěno zhruba 100 druhů cévnatých rostlin. Vzhledem k nevelké rozloze území a floristické chudosti lesů Jizerských hor lze zaznamenanou květenu považovat za dosti bohatou a poměrně zajímavou. Významný je zejména početný výskyt horských druhů Cicerbita alpina, Ranunculus platanifolius a Streptopus amplexifolius. K dalším zajímavějším druhům náleží Blechnum spicant, Carex remota, Homogyne alpina, Huperzia selago, Melampyrum sylvaticum, Mimulus guttatus, Phyteuma spicatum, Pyrola minor, Rosa pendulina, Rumex arifolius, Selinum carvifolia, Solidago virgaurea, Trientalis europaea a Veratrum album subsp. lobelianum, spíše již za hranicemi území se vyskytují Abies alba, Angelica archangelica, Carex sylvatica, Cirsium heterophyllum, Gymnocarpium robertianum a Lonicera nigra. Úplný výčet zjištěných druhů je zařazen do přílohy S2. Tabulka 6: Ohrožené a zvláště chráněné druhy rostlin vědecké jméno Blechnum spicant Cicerbita alpina Huperzia selago Ranunculus platanifolius Streptopus amplexifolius Veratrum album subsp. lobelianum

české jméno žebrovice různolistá mléčivec alpský vranec jedlový pryskyřník platanolistý čípek objímavý kýchavice bílá Lobelova

2005 x x . x x .

2012 1 2 1 2 2 1

ČS2 C4a C4a C3 C4a C4a C4a

ČS3 C4a C4a C3 C4a C2 C4a

zchd

§3

Strana 8


2005, 2012 – zaznamenaný výskyt při botanických průzkumech v r. 2005 a 2012, v případě aktuálního průzkumu je uvedena orientační četnost výskytu v trojčlenné stupnici (1 – druh vzácný, 2 – druh roztroušený); ČS2, ČS3 – kategorie červeného seznamu ve druhé a třetí verzi (PROCHÁZKA 2001, GRULICH 2012); C2 – taxon silně ohrožený, C3 – taxon ohrožený, C4a – vzácnější taxon vyžadující pozornost; zchd – zvláště chráněné druhy dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.; §3 – druh ohrožený.

Aktuální vegetaci navržené přírodní památky tvoří poněkud nesourodý lesní porost, který je shora ohraničen turisticky značenou cestou, zdola pak balvanitým až skalnatým korytem vodního toku Černé Desné. Nepatrnou měrou sem zasahují i porosty při pravém břehu potoka. Les je situován v balvanitých, místy příkřejších, jinde mírnějších svazích, v šířce od cca 20 do 40 metrů. Porost je místy dosti prosvětlený (důsledek obnovních těžeb v bezprostředním okolí), někde má charakter pouze úzké, jednořadé stromové kulisy. Na území přírodní památky sice bylo rozlišeno 5 dílčích ploch (parcela vodního toku a čtyři porostní skupiny), toto členění je ale spíše formální, neboť v terénu tyto dílčí plochy vizuálně splývají a v rámci jednotlivých dílčích ploch se vyskytují zřetelné heterogenity. Z tohoto důvodu je v tomto plánu péče výjimečně upuštěno(na rozdíl od jiných plánů péče autora) od podrobného popisu jednotlivých dílčích ploch a je zde podána souhrnná lesnicko-botanická charakteristika celého území přírodní památky. Dotčený lesní porost je nejčastěji vzrůstu mladší kmenoviny, ovšem zpravidla s přítomností dosti bohaté, různě odrostlé přirozené obnovy. Časté jsou i starší nadúrovňové stromy (výstavky). Porosty tedy mají víceméně etážovitou výstavbu, čímž se do značné míry liší od výše ležících částí příslušných porostních skupin, které jsou spíše stejnověké. Přesto jsou ale porostní skupiny víceméně rozlišené dle průměrného věku uváděného v LHP: v nižší části území jsou porosty v průměru starší (kolem 100 let), při horním okraji převažují v porostech stromy středního věku (kolem 50 let). Mladší porosty dosahují průměrné výšky kolem 20 metrů, starší porosty jsou i přes 30 metrů vysoké, jednotlivé smrky dosahují téměř 40 metrů. V druhovém složení převládá smrk, který je zřetelnou dominantou hlavní stromové úrovně. Nerovnoměrnou příměs tvoří buk, který je v dílčích partiích (méně exponované polohy) i dřevinou hlavní. Buk je častěji zastoupen ve zmlazení, roztroušeně se vyskytuje v podobě starších výstavků. Řídce vtroušený je i javor klen, který roste nejčastěji blízko vodního toku; jedná se obvykle o stromy spíše středního věku. Hojně zastoupenou dřevinou je též jeřáb ptačí, který roste v podúrovni, především ve výrazně balvanitých (skeletových) svazích. Z druhového složení a struktury stromového patra je zřejmé, že lesy na území přírodní památky jsou víceméně kulturního původu, pocházejí z holých sečí a pravděpodobně i umělé obnovy smrkem. Na jejich vývoji se ale do značné míry zřejmě uplatnila i přirozená obnova. Z ní je pravděpodobně veškerý dnes přítomný buk a snad i část smrku; obě tyto dřeviny se zde početně zmlazují i dnes. Vyšší podíl smrku do jisté míry odpovídá i ekotopu: v hrubě balvanitých svazích nenachází již buk výraznější uplatnění a smrk je zde přirozeně dominantní dřevinou, doprovázenou podúrovňovým jeřábem; historicky zde byla jistě hojně zastoupena i jedle. Bylinné patro je většinou dobře vyvinuto, jeho dominantou je zejména Vaccinium myrtillus a Dryopteris dilatata, s vyšší pokryvností se uplatňuje Athyrium filix-femina, Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Rubus fruticosus agg., Rubus idaeus, z dalších druhů např. Carex pilulifera, Luzula luzuloides, L. pilosa, Phegopteris connectilis, Senecio ovatus, Solidago virgaurea. V blízkosti vodního toku roste mj. Carex remota, Cicerbita alpina, Deschampsia cespitosa, Epilobium montanum, Melampyrum sylvaticum, Myosotis nemorosa, Phyteuma spicatum, Ranunculus platanifolius, Sagina procumbens, Scrophularia nodosa, Stellaria alsine, S. nemorum, Streptopus amplexifolius, Viola palustris. Mechové patro nebylo předmětem podrobnějšího studia, k jeho nejčastějším druhům patří Polytrichastrum formosum, Dicranum scoparium, Cynodontium sp., Dicranodontium denudaStrana 9


tum, Diplophyllum albicans, Hypnum cupressiforme, Mnium hornum, Pohlia nutans, na přeplavovaných skalách v toku Černé Desné jsou nápadné porosty Scapania undulata. Na popsané lesní porosty často navazují holiny či mladé porosty vzniklé převážně z přirozené obnovy na nedávných holých sečích. Rozsáhlé obnovní těžby probíhají v posledních letech zejména při pravém břehu Černé Desné, objevují se ale již i při východním okraji území. Za účelem vyklizení dřeva z okolních těžených porostů byl částečně prokácen i les ve vlastním území navrhované přírodní památky. V důsledku pomístného silného prosvětlení má vegetace na části území spíše pasekový charakter. V mapových přílohách založených na nejnovější dostupné ortofotomapě (M2, M3) nejsou ještě všechny tyto těžby zachyceny. Příloha S2: Floristický přehled

2.1.5 Zoologie V rámci biologického hodnocení záměru výstavby malé vodní elektrárny Souš–Heleštejn (VIŠŇÁK 2005) byl zoologický průzkum omezen pouze na ichtyofaunu (zpracovatel RNDr. J. Křížek). Pomocí elektrického agregátu bylo v klidnější části toku pod přehradní nádrží Souš odloveno celkem 30 jedinců sivena amerického (Salvelinus fontinalis); jednalo se o tohoroční ryby, které zde byly vysazeny rybáři. Přestože je zde tento nepůvodní druh vysazován již od r. 1996, starší ryby zjištěny nabyly. Důvodem je zřejmě vypouštění „pracích vod“ s vyšším pH z úpravny vody pod hrází přehrady. V níže ležící části toku s vodopády a peřejemi, tj. v prostoru navrhované přírodní památky, výskyt sivena prokázán nebyl. Autor zoologického průzkumu dále uvádí, že podél toku Černé Desné lze dále předpokládat výskyt čolka horského (Triturus alpestris), potvrzen je výskyt skokana hnědého (Rana temporaria) a ropuchy obecné (Bufo bufo). Žije zde i zmije obecná (Vipera berus). Na vodní tok jsou přímo vázány dva druhy ptáků – skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horský (Motacilla cinerea). Ze savců je vedle běžných druhů – rejsek obecný (Sorex araneus), norník rudý (Clethrionomys glareolus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), myšice lesní (Apodemus flavicollis), pravděpodobný i výskyt rejska horského (Sorex alpinus). Některé tyto druhy mají ale vhodné podmínky spíše ve výše situovaném úseku toku s mírnějším spádem, tj. mimo vlastní ZCHÚ. 2.1.6 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostlin y Tabulka 7 kategorie dle Vyhl. 395/92 vranec jedlový (Huperzia selago) ohrožený název druhu

poznámka k rozšíření zatím jen jediná zjištěná rostlina ve skalní štěrbině při dolním (Plotnovém) vodopádu

B) Živočichové Údaje o výskytu zvláště chráněných živočichů přímo ze zájmového území chybí, lze předpokládat výskyt některých zvláště chráněných obojživelníků a plazů, případně i ptáků – viz kapitola 2.1.5.

Strana 10


2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Území přírodní památky bylo dosud chráněno v rámci II. zóny CHKO Jizerské hory. Záměr na zřízení přírodní památky je zde poměrně nový a opírá se především o nedávný geomorfologický průzkum dr. V. Pilouse, z něhož vyplynul unikátní charakter koryta Černé Desné. Zdejší vodopády byly jako turistická zajímavost známy již v minulosti. b) lesní hospodářství Území přírodní památky je součástí hospodářsky využívaných lesů. Způsob hospodaření je zde do jisté míry ovlivněn složitými terénními podmínkami, které znesnadňují vyklizování dřeva a částečně omezují i uplatnění umělé obnovy (výrazně balvanité terény). Díky tomu se i přes staletí trvající hospodářské zásahy udržel v porostech vyšší podíl buku. V klimaticky příznivé chráněné údolní poloze jsou porosty menší měrou vystaveny živelním škodám a nebyly významnější měrou zasaženy imisně ekologickou katastrofou v 70. a 80. letech minulého století. V současné době ovšem dochází k rozsáhlým obnovním těžbám starých smrkobukových lesů nad pravým břehem Černé Desné: tyto těžby bezprostředně zasahují až k hranici přírodní památky (a zejména do jejího ochranného pásma). Lesy zahrnuté do přírodní památky mají do značné míry kulturní charakter a jsou i v současné době hospodářsky ovlivňovány. c) myslivost Zájmové území není přímo využíváno k myslivosti. Nejsou zde patrné výraznější škody na porostech způsobované vysokými stavy spárkaté zvěře. d) rekreace a sport Po východním okraji území prochází červeně značená turistická cesta ze Souše do Desné. Tato cesta patří k průměrně vytíženým. Turistický provoz nemá větší negativní dopad na přírodní hodnoty území, jen v blízkosti vodopádů jsou v porostech vyšlapány spojovací stezky k potoku. Nižší návštěvnost zřejmě souvisí i s tím, že vodopády na Černé Desné nejsou mezi veřejností příliš známé. Cesta není vzhledem ke svému profilu a povrchu běžně využívána pro cyklistiku a lyžování.

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne 8. 12. 1967. Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979. Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou, platnost 1. 1. 2003 – 31. 12. 2012. Nový LHP je (provizorně) platný od 1.1.2013, dosud neschválen. Zpracovatel Plánu péče jej neměl k dispozici. Zároveň došlo k rozdělení LHC Jablonec nad Nisou na dvě LHC a území PP se v době platnosti nového LHP bude nacházet na území LHC Tanvald. Územní plán města Desná v Jizerských horách. Územní plán je odsouhlasen Správou CHKO JH, která v něm uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK – hranice CHKO

Strana 11


včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů atd.

2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Tabulka 8 Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

21 – Jizerské hory a Ještěd LHC Jablonec n. Nisou, od 1. 1. 2013 LHC Tanvald 1,56 ha 1. 1. 2003 – 31. 12. 2012; 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022 Lesy České republiky, s. p. Lesní správa Jablonec nad Nisou

Lesní půda tvoří 70 % zájmového území, zbylých 30 % připadá na vodní tok (koryto) Černé Desné. Do území přírodní památky zasahují čtyři porostní skupiny, ve všech případech se ale jedná o krátké úpatní partie, které představují jen menší, nereprezentativní část daných porostních skupin. V jižní části území jsou porosty místy redukovány až na jednořadou stromovou kulisu mezi cestou a potokem. Porosty jsou nehomogenního vzhledu a hranice mezi porostními skupinami jsou v terénu málo zřetelné. Jejich rozdílný formální věk (od 5. do 10. věkového stupně) je částečně zastřen různověkostí až zřetelnou etážovitostí porostů, v nichž jsou přítomny jak stromy středního až zralejšího věku, tak i různě odrostlá přirozená obnova a starší nadúrovňové stromy. Vzhledem ke zvyklostem zpracování plánů péče je zde zachováno členění na dílčí plochy dle porostních skupin, do budoucna by ale bylo vhodnější dotčené lesní porosty na území přírodní památky sloučit do jediné porostní skupiny a tuto pak pojímat i jako jednu dílčí plochu. Typologické hodnocení. Převažujícím lesním typem v území je 6A3 – klenosmrková bučina kapradinová, která fakticky zasahuje i do katastrálně vymezeného koryta vodního toku. V exponovaných balvanitých svazích volně přechází do skeletové smrkové bučiny (6Y1), méně exponované partie odpovídají kamenité kyselé smrkové bučině (6N1). Rozlišení lesních typů v širším sledovaném území (včetně ochranného pásma) lze označit za realistické. Tabulka 9: Přehled výměr a zastoupení lesních typů Přírodní lesní oblast: 21 – J izers ké hor y a J eštěd Lesní typ (LT) 6Y1 6N1 6A3

Název LT skeletová smrková bučina borůvková kamenitá kyselá smrková bučina s kapradí osténkatou klenosmrková bučina kapradinová (s mléčivcem)

Přirozená dřevinná skladba* BK 4, SM 4, JD 1, KL 1 BK 3-4, SM 4, JD 1-2, KL 1 BK 3-4, SM 2, JD 2, KL 1-2, JL +-1

Celkem

Výměra Podíl (%) (ha) 0,62 39,7 0,10 6,4 0,84

53,8

1,56

100,0

*) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací, hranice lesa v rámci ZCHÚ sjednoceny s katastrální mapou.

Porovnání přirozené a současné skladby lesa V další tabulce je porovnána přirozená druhová skladba zastoupených lesních typů podle modelu ÚHÚL s aktuálním složením lesních porostů odvozeným z terénního šetření. Stanovení Strana 12


současného zastoupení dřevin je ovšem hrubě orientační vzhledem k heterogenitě porostů a jejich značné věkové různorodosti až etážovitosti. Hlavní dřevinou současné druhové skladby je smrk ztepilý, který zde patrně pochází převážně z umělé obnovy (často se ale objevuje i ve zmlazení). Oproti modelu přirozené skladby je jeho současné zastoupení výrazně vyšší. Potenciálně hojně přimíšená jedle ve stávající skladbě zcela chybí. Současné zastoupení buku je víceméně shodné jako zastoupení přirozené, odhadovaný podíl se ale z větší části týká mladších etáží, zatímco v hlavní úrovni výrazně dominuje smrk. Jen vtroušeně se dnes vyskytuje v porostech javor klen, jehož přirozené rozšíření by bylo patrně vyšší. Recentně dosti hojný jeřáb ptačí není v modelu přirozené skladby vůbec uvažován, v daných stanovištních podmínkách je ale jeho rozšíření zcela přirozené. Naopak přirozená skladba počítá i s určitým zastoupením jilmu horského, který v současných porostech zcela chybí – zde je možné vyslovit názor, že v tomto typu prostředí již nenachází jilm příliš vhodné existenční podmínky. Tabulka 10: Přirozená a současná skladba v území Zkratka

SM JD BK KL JLH JR Celkem

Název dřeviny

smrk ztepilý jedle bělokorá buk lesní javor klen jilm horský jeřáb ptačí

Současné Současné Přirozené Přirozené zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%) Jehličnaté 0,85 53,1 0,46 29,2 0,25 15,7 Listnaté 0,61 38,2 0,62 39,7 + + 0,20 12,7 0,04 2,7 0,10 6,2 1,56 100,0 1,56 100,0

Stupně přirozenosti lesních porostů Hodnocení stupňů přirozenosti je v zájmovém území nejednoznačné. Zastoupené porosty jsou většinou jen fragmentárně vyvinuty a mají značně nehomogenní složení. Jejich hospodářské ovlivnění je značné, přičemž poslední těžební zásahy pocházejí z nedávné doby. Na druhou stranu se v porostech do značné míry uplatňuje přirozená obnova, z níž zřejmě pochází významná část současného stromového inventáře. Vzrostlý smrk, který tvoří hlavní složku současných porostů, je pravděpodobně z umělé obnovy, přičemž nelze bez historického průzkumu rozhodnout o genetickém původu smrku. Jedná se vesměs o porosty zakládané v první polovině 20. století, které mohou spíše pocházet z nákupů cizího osiva nevhodné provenience. Nelze ovšem vyloučit ani možnost, že k zalesnění bylo částečně použito i osiva z místních sběrů, v daných terénních podmínkách pak lze připustit i určitý podíl přirozené obnovy. V případě cizího původu většiny smrku by tyto porosty bylo nutné dle metodiky hodnotit jako les kulturní, v opačném případě jako les přírodě blízký. Ve prospěch lesa přírodě blízkého hovoří též vyšší podíl přirozené obnovy a různověkost porostů, která je výsledkem do značné míry přirozeného vývoje, jakož i nezanedbatelné zastoupení buku. Naopak kulturnímu lesu odpovídají obnovní těžby z posledních let, které se doposud odehrávaly zejména v okolních lesích (především při pravém břehu Černé Desné), částečně ale zasáhly i do zájmového území. Popsané nejednoznačnosti se týkají celého zájmového území, proto jsou všechny sem zasahující porostní skupiny hodnoceny shodně.

Strana 13


Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa

2.4.2 Základní údaje o objektech neživé přírody a nelesních pozemcích Západní část území přírodní památky tvoří parcela vodního toku, do níž jsou soustředěny hlavní předměty ochrany. Jedná se o přirozený vodní tok s výchozy žulového podloží v podobě obnažených skal a balvanových až blokových akumulacích, na nichž jsou založeny vodopády a peřeje. Vzhledem k charakteru a koncentraci těchto jevů představuje údolí Černé Desné v dotčeném úseku ojedinělou lokalitu v rámci Jizerských hor. Bližší popis geomorfologických jevů je podán v kapitole 2.1.1 a v příloze S1. Celá parcela vodního toku (1781/1) je pojata do jediné dílčí plochy s číslem 1. Příloha T2: Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha S1: Geomorfologický posudek údolí Černé Desné

2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Území přírodní památky dosud nebylo objektem soustředěné ochranářské péče. 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik kolizních situací při prosazování dílčích zájmů ochrany je málo pravděpodobný. V zájmovém území je prioritní ochrana geomorfologických fenoménů vázaných na tok Černé Desné. Vedlejším zájmem (ne však nepodstatným) je podpora přírodního vývoje zasahujících lesních porostů. Tyto dva zájmy se navzájem nevylučují.

Strana 14


3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa 1

les zvláštního určení

Soubory lesních typů 6A, 6Y, 6N

Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny 6A BK 5, SM 3 KL 1-2, JD +-1 6Y BK 4-5, SM 4-5 JD+-1 6N BK 6-8 JD +-1, KL + A – porostní typ

ostatní dřeviny JR, JL JR +-2 SM 1-3, JR

smrko-bukový, při úpatí balvanitých svahů a na dně údolí Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) výběrný jednotlivý až skupinový Obmýtí

Obnovní doba

fyzický věk

nepřetržitá

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty smíšený porost buku a smrku, podružně s jedlí, jilmem, klenem a jeřábem, výrazně diferencovaný, s plným uplatněním přirozené obnovy Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií jednotlivé i skupinové těžby malého rozsahu pro úpravu druhové skladby (snížení podílu kulturního smrku) a zvýšení prostorové diverzity, podpora přirozené obnovy, ponechání části stromového inventáře na dožití Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu převážně přirozená obnova BK, SM, KL, JR, s lokální podsadbou chybějících dřevin (JD, případně KL a JLH) Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií podsadby deficitně zastoupených dřevin (JD, KL, JLH) chránit individuálně pletivem; v dospívajících porostech jsou přípustné mírnější probírky Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií při kalamitním výskytu podkorního hmyzu napadené stromy smýtit a po odkornění nechat v porostu Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií kalamitní hmotu menšího objemu nezpracovávat a ponechat na místě, v případě rozsáhlejších škod část zpracovaného dřeva vyklidit Poznámka uplatňovat šetrnější obnovní postupy v okolních porostech (v ochranném pásmu), porosty nedotěžovat až k břehům vodního toku, vyklízení dřeva z okolních porostů provádět pokud možno mimo území přírodní památky

Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů

b) péče o útvary neživé přírody a o nelesní pozemky Geomorfologické jevy v korytě vodního toku je třeba chránit před jakýmkoliv poškozením lidskou činností (zemní práce a jiné terénní úpravy, pohyb těžké mechanizace v korytě vodní-

Strana 15


ho toku atd.). Velmi důležité je zachování dostatečných průtoků v Černé Desné, neboť hlavní předmět ochrany vznikl dlouhodobým působením vody na horninové podloží a působením vody je dále rozvíjen a udržován. Průtoky v potoce jsou sice primárně závislé na klimatické situaci, resp. na výskytu dílčích meteorologických jevů (povodňové stavy), mohou však být negativně ovlivněny stálým odběrem většího množství vody, zejména pro provoz malých vodních elektráren. Není proto přípustné, aby docházelo k dalším odběrům vody z toku Černé Desné mezi přehradou Souš a územím přírodní památky. 3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Ačkoliv lesy nejsou hlavním předmětem ochrany této přírodní památky, měla by jim být věnována náležitá pozornost. Ekologicky jsou významné svojí polohou na dně hlubokého údolí a při úpatí výrazně balvanitých svahů, kde se nejen hromadí minerální a organický materiál, ale snáze zde probíhá i rozšiřování bioty. Lesy zde tvoří přirozený doplněk cenných geomorfologických fenoménů a jsou relativně zajímavé i z hlediska biologického (přinejmenším botanického). I když současné porosty v území nesou zřetelné stopy hospodářského ovlivnění, přesto jsou přírodě bližšího charakteru než navazující lesy nad cestou v levém břehu údolí. Lesy v pravém břehu údolí jsou většinou přirozenějšího složení (smíšené bučiny), v posledních letech v nich ale probíhají rozsáhlé obnovní těžby, které pravděpodobně budou pokračovat i v dalším období, následkem čehož zde zcela zanikne vzrostlý les. Z hlediska ochrany přírody je ideálním stavem existence přírodního lesa alespoň v blízkém doprovodu vodního toku, podobně jako toho bylo již částečně dosaženo v blízké PR Jedlový důl. To samozřejmě předpokládá odlišný způsob hospodaření než jaký probíhá v přilehlých svazích, kde je obnova realizována holými sečemi o šířce až dvou porostních výšek, vedenými kolmo po svahu (někdy i ve výrazně balvanitých terénech, kde by neměly být holoseče vůbec připouštěny). Výsledkem takových zásahů budou nevyhnutelně stejnověké porosty bez výraznější výškové diferenciace, v horším případě nebude vytvořen dostatečný časový úsek pro souvislejší bukové zmlazení a holiny budou uměle zalesněny převážně smrkem. Na území přírodní památky je třeba holé seče zcela vyloučit, což by vzhledem k víceméně liniovému charakteru lesa nemělo představovat zásadní problém. Je ovšem žádoucí postupně nahradit dnes převažující smrk nejasného původu bukem a smrkem místní provenience a tyto dvě hlavní dřeviny doplnit o klen, jeřáb (z přirozené obnovy) a jedli, případně jilm horský. Současně by budoucí porosty měly být věkově rozmanité, k čemuž jsou již dnes částečně vytvořeny předpoklady. Alespoň část stromů by měla být ponechána na dožití, padlé stromy by neměly být z porostu vyklízeny. V období platnosti tohoto plánu péče nejsou navrhována žádná konkrétní opatření. Výhledově lze doporučit šetrné obnovní těžby spíše formou jednotlivého výběru. Jejich účelem je snížení zastoupení smrku a prosvětlení porostů za účelem podpory přirozené obnovy a odrůstání nižších etáží. Na vhodných místech lze pak v menším množství vysadit jedli, klen a jilm horský s individuálními ochranami proti zvěři. Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich

Strana 16


3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Ochranné pásmo je stanoveno „ze zákona“ v šířce 50 m po celém obvodu přírodní památky a jeho výměra činí cca 7,39 ha. Je tedy podstatně větší než je výměra vlastní přírodní památky (2,23 ha), což je dáno úzce liniovým tvarem ZCHÚ. Hranice přírodní památky byly stanoveny tak, aby byly administrativně snadno uchopitelné (po téměř celém obvodu je tvoří existující hranice pozemkových parcel) a současně jsou v terénu i dostatečně zřetelné. V důsledku toho má přírodní památka asymetrické vymezení vůči údolnímu profilu: zahrnuje část levého svahu a koryto vodního toku, pravý svah ale již do území pojat není – přestože není přírodovědně méně hodnotný než svah levý. Z faktického hlediska je pochopitelně žádoucí i ochrana pravého břehu (úpatní části svahu), což je formálně zajištěno právě prostřednictvím nevyhlášeného ochranného pásma. Současný stav pravobřežní části ochranného pásma není ovšem příliš uspokojivý. V důsledku nedávných obnovních těžeb zasahuje až k břehu Černé Desné několik pasek či různě zapojených a vzrostlých mlazin. Ty jsou v těchto exponovaných polohách převážně z přirozené obnovy, různou měrou se na nich podílí smrk, buk a bříza. Paseky se již začínají objevovat i ve východní části ochranného pásma, kde však nezasahují až k břehu potoka, ale jsou ukončeny u cesty tvořící hranici ZCHÚ. Lesy ve východní části ochranného pásma jsou (na rozdíl od lesů v pravém břehu údolí) převážně smrkové, buk se v příměsi objevuje až ve vyšších polohách. Porostní obnova zde zatím pokročila mnohem méně, neboť tyto porosty teprve dospívají do mýtného věku. Hospodaření v lesích ochranného pásma je třeba upravit tak, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování koryta vodního toku a jeho blízkého okolí. To se týká především pravého břehu Černé Desné, kde by v budoucnu již neměly těžby zasahovat bezprostředně k toku. V pásu cca 10 m širokém podél potoka jsou přípustné nejvýše prosvětlovací těžby, stromy ale nesmějí být káceny do koryta toku. Nežádoucí je rovněž přibližování dřeva z okolních porostů přes území přírodní památky. Ve východní části ochranného pásma není již výraznější omezení těžeb nutné, při vyklízení dřeva z porostů v západním svahu (tj. ve východní části OP) je však třeba dbát opatrnosti, aby nedošlo k poškození lesů na území přírodní památky. Obecně lze pro lesy ochranného pásma doporučit šetrnější obnovní postupy, které vytvoří dostatečný prostor pro přirozenou obnovu buku, nepovedou ke vzniku rozsáhlých stejnověkých porostů a nepoškodí přírodní hodnoty území.

3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Území přírodní památky bylo již geometricky zaměřeno, dosud však není v terénu vyznačeno. Je tedy nutné provést pruhové značení hranic doplněné dvěma tabulemi se státním znakem. Hraniční tabule budou umístěny vedle turistické cesty při dolním a horním okraji ZCHÚ.

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Provést úpravu parcelní situace dle geodetického zaměření, tj. dílčí posun společné hranice parcel č. 1831/1 a 1781/1. V novém LHP zvážit možnost sloučení lesních porostů na území přírodní památky do jedné porostní skupiny.

3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Regulace návštěvnosti není nutná, území je částečně zpřístupněno turistickou cestou tvořící jeho východní hranici. Postačí běžná údržba cesty.

Strana 17


3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Na vhodném místě osadit jednu informační tabuli popisující předměty ochrany území a další místní zajímavosti.

3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Doporučuji provedení orientačního zoologického průzkumu v širším zájmovém území.

4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace

Jednorázové a časově omezené zásahy vyznačení hranic ZCHÚ a jeho obnova zpracování nového plánu péče instalace a případná obnova informační tabule nadstandardní lesnická opatření (dosadby JD, JLH) zoologický průzkum Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) Opakované zásahy (bez návrhu) Opakované zásahy celkem (Kč) N á k l a d y c e l k e m (Kč)

Orientační náklady za rok (Kč)

Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) 20 000,– 20 000,– 20 000,– 20 000,– 10 000,– 90 000,– 0,– 0,– 90 000,–

4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha. DEMEK J. & MACKOVČIN P. [eds.] (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno, 580 pp. GRULICH V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, 84: 631645. (vlastní seznam na www.preslia.cz) CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha. CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. – Praha, 714 p. MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. – 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha.

Strana 18


NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. PILOUS V. (2012): Geomorfologický posudek údolí Černé Desné. – Ms., viz příloha S3 tohoto plánu péče. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha, 103-121. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. – Český Geol. Ústav, Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. VIŠŇÁK R. (2005): Biologické hodnocení záměru výstavby MVE Souš-Heleštejn. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování evidenci a označování chráněných území.

4.3 Seznam používaných zkratek CHKO – chráněná krajinná oblast, CHN – chráněné naleziště, EVL – evropsky významná lokalita, IO – individuální ochrana, LHC – lesní hospodářský celek, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, LVS – lesní vegetační stupeň, OP – ochranné pásmo, PP – přírodní památka, psk – porostní skupina, SLT – soubor lesních typů, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: BK buk lesní (Fagus sylvatica) BR bříza bělokorá (Betula pendula) JD jedle bělokorá (Abies alba) JLH jilm horský (Ulmus glabra) JR jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) KL javor klen (Acer pseudoplatanus) MD modřín opadavý (Larix decidua) SM smrk ztepilý (Picea abies)

4.4 Plán péče zpracoval

RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem

listopad 2012

Strana 19


P ŘÍLOHY Tabulk y: Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.4.1 a k bodu 3.1.2). Příloha T2 – Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.4.2 a k bodu 3.1.2). Map y: Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 – Mapa dílčích ploch Příloha M4 – Lesnická mapa typologická Příloha M5 – Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6 – Lesní porostní mapa Příloha M7 – Ortofotomapa z r. 1953 Ostatní: Příloha S1 – Geomorfologický posudek údolí Černé Desné (V. Pilous) Příloha S2 – Floristický přehled

Strana 20

Příloha T1

Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich JPRL 6B5

dílčí plocha 2

6 B 7/1p 6 B 9/1 6 C 10/1a

3 4 5

výměra RS/PT zastoupení dřevin v ha 0,31 1A BK 6, SM 4, KL 0,25 0,26 0,74

1A 1A 1A

BK 5, SM 4, JR 1 SM 7, BK 3, KL SM 6, BK 3, JR 1, KL

prům. stupeň doporučený zásah výška přir. 20 C-D bez návrhu 24 28 30

C-D C-D C-D

podsadby JD, JLH podsadby JD, JLH podsadby JD, JLH

nal.

poznámka

–

mladší porost v horní části území, celková výměra 4,07 ha; dle LHP věk 44 let celková výměra 4,92 ha; dle LHP věk 62 / 6 let celková výměra 6,51 ha, dle LHP věk 81 / 6 let sleduje tok v nejdelším úseku, porost víceméně mýtného věku, celková výměra 5,51 ha, dle LHP věk 99 / 8 let

– – –

V ys v ět li v k y: JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plocha – pořadové číslo dílčí plochy; výměra v ha – výměra porostní skupiny v rámci ZCHÚ, stanovená digitalizací, hranice území podle katastrální mapy; celková výměra porostní skupiny dle LHP je uvedena v poznámce; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin – údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška – průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. – stupeň přirozenosti dle metodiky (A – les původní, B – přírodní, C – přírodě blízký, D – kulturní, E – nepůvodní); nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný. Číslo 1 bylo použito pro dílčí plochu na nelesní půdě – parcele vodního toku.

Příloha T2

Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich označení plochy 1

název

výměra stručný popis charakteru plochy a dlouhodobý cíl péče doporučený zásah v ha (DCP) Černá Des0,69 přirozený tok Černé Desné s výchozy žulového podloží a balva- bez zásahů, šetřit ná novými akumulacemi, vodopády a peřeje, okrajově sem zasahují přilehlé lesní porosty – nestejnověké smíšené porosty smrku, buku, klenu a jeřábu; DCP: s vyloučením hospodářských zásahů, chránit před narušením, vyloučit přibližování dřeva nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný.

nal. termín provedení –

–

interval provádění –

)

Pøíloha M1

Orientaèní mapa území na podkladu Základní mapy ÈR 1:10 000

1:20000

© ÈÚZK

0

200

400

600

800

1000

m Meters

Legenda: hranice pøírodní památky hranice ochranného pásma

Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

(použitá katastrální mapa neobsahuje drobné parcely vzniklé po zaměření vodního díla při jižním okraji OP) 1:4000

/1 32 18 1834

3

/1

81

183

1831/1

17

)

Pøíloha M2

k. ú. Desná III

© ÈÚZK

Legenda: 0

50

100

150

200

m Meters

hranice pøírodní památky hranice ochranného pásma

)

Pøíloha M3

Mapa dílèích ploch 1:5000

2 3 4 1

5

© Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù Brandýs nad Labem; ÈÚZK

Hranice porostních skupin (dílèích ploch) byly pøizpùsobeny situaci v katastrální mapì.

Legenda: 0

50

100

150

200

250

m Meters

hranice pøírodní památky hranice ochranného pásma hranice dílèích ploch

)

Pøíloha M4

Lesnická mapa typologická 1:5000

6K9 6N1 6N1

5N1 6A3

6N1 6K4

5Y1

6S4

6Y1

6Y1

5N1

5N1

6A3

6N1 5K9

© Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù Brandýs nad Labem;

6Y1

5K9


Legenda: 0

50

100

150

200

250

m Meters

hranice pøírodní památky hranice ochranného pásma hranice lesního typu, popø. bezlesí

Pøíloha M5

Mapa stupòù pøirozenosti lesních porostù 1:5000

2 3 4 1

5

© Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù Brandýs nad Labem

Legenda: hranice pøírodní památky Hranice porostních skupin (dílèích ploch) byly pøizpùsobeny situaci v katastrální mapì. Vechny porosty v území lze variantnì hodnotit i ve stupni D - les kulturní.

hranice ochranného pásma © ÈÚZK stupnì pøirozenosti: A - les pùvodní

0

50

100

150

200

250

m Meters

B - les pøírodní C - les pøírodì blízký D - les kulturní E - les nepùvodní

)

modrá čísla označují dílčí plochy

)

Pøíloha M6

Lesnická mapa porostní 1:5000

© Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù Brandýs nad Labem;


Legenda: 0

50

100

150

200

250

m Meters


)

Pøíloha M7

Ortofotomapa z r. 1953 pøekryvná obrysová mapa je z r. 2003

1:5000

© Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù Brandýs nad Labem; VGHÚ AÈR


Legenda: 0

50

100

150

200

250

m Meters


Příloha S1

GEOMORFOLOGICKÝ POSUDEK ÚDOLÍ ČERNÉ DESNÉ Tektonická hrásťová stavba Jizerských hor, s rozsáhlými vrcholovými zarovnanými povrchy a strmými okrajovými svahy se projevuje i na charakteru modelace říčních údolí a jejich sklonových poměrech. Větší toky vykazují výrazné rozčlenění na tři úseky, a představují v tomto směru významné specifikum v rámci celé republiky, které nemá obdobu v žádném jiném našem pohoří. První, pramenný úsek představuje vývojově staré úvalovité, popř. mělké až středně zahloubené, strukturní, tektonické nebo i kombinované údolí na zarovnaném povrchu (etchplénu). Tento úsek se vyznačuje velmi malým sklonem dna a povlovnými, nízkými svahy. Tento první úsek přechází velmi náhle a ostře (často přímo i vodopádovým stupněm) do středního úseku na strmých tektonických svazích. Ten má díky prudkému vzrůstu erozní síly toku podobu hlubokého zářezu s profilem písmene V a velkým sklonem dna, s pravými (na skalním podloží) i nepravými (na volných balvanech a blocích na dně) vodopády a skalními výchozy ve svazích. Jeho délka bývá úměrná vodnosti toku – u vodnějších s pokročilejší erozí bývá delší a s poněkud menším sklonem, u málo vodných naopak velmi strmý a krátký. Třetí úsek mezi úpatím tektonického svahu a ústím do hlavního údolního toku má charakter balvanitých náplavů, popř. až úzkých náplavových kuželů, v nichž někdy tok vytváří i druhotný erozní zářez. Postranní svahy zde již vyznívají, nebo chybí úplně a také sklon toku se výrazně zmenšuje (stále ale je větší než u prvního úseku). Na severním svahu pohoří odpovídají nejdokonaleji tomuto schématu Smědá, Černý potok, Velký a Malý Štolpich a Hájený potok, na západním svahu Jeřice a na jižním Jedlová, Bílá a Černá Desná. Vzhledem k asymetrické poloze rozvodí na vrcholovém zarovnaném povrchu, zapříčiněném větším tektonickém zdvihem pohoří na severní straně, jsou toky na jižním svahu vesměs delší a tedy i vodnější. Černá Desná pramení ve sníženině mezi masivy Jizery (1122 m) a Černého vrchu (1026 m), pod nevýrazným sedlem, které její povodí odděluje od povodí Smědé na protilehlé straně pohoří. První úsek má přibližně sudetský směr (SZ-JV) jako mnoho dalších údolí Jizerských hor. Má délku 5,5 km s mělkým až středně zahloubeným údolím, pravděpodobně tektonického založení a to až po osadu Souš. V tomto úseku vystupují v obou svazích roztroušené, žulové skalní útvaru typu skalních hradeb i torů, některé v různém stupni mrazové destrukce. Proto jsou jejich úpatí i svahy pod nimi na některých místech lemovány balvanovými moři v různém stupni zahlinění a zarůstání vegetací. Vedle řady bezejmenných jsou nejznámější Černý kámen, Bílé kameny a Hruškové skály. Široké dno údolí s malým sklonem vyplňují v této části lokálně zrašelinělé půdy až drobná rašeliniště (většinou bez typické rašelinné vegetace) – některá ve spodní části údolí byla nejspíše i zatopená vodami Soušské přehrady. Soušská přehrada byla vybudována na spodní části tohoto úseku, těsně nad podélným „lomem“ toku do druhého, strmého úseku. V tomto druhém úseku se údolí Černé Desné vyznačuje významným specifikem, a to vysoce pravděpodobným říčním pirátstvím, ke kterému došlo nejspíše během starších čtvrtohor (pleistocénu). Jedná se o jediný případ říčního pirátství mezi dvěma sousedními, paralelními toky v celém pohoří (tj. mimo rozvodní polohu). Původně tekla říčka v přímém směru do povodí Černé říčky, tj. do prostoru Dolního Polubného. V prostoru snížení pravostranných svahů mezi osadou Souš a Novinou, pravděpodobně i za spolupůsobení žulové tektoniky byl tok Černé Desné načepovaný postranním, ale přímočařejším a tím i kratším potokem, který měl

–1–

v důsledku toho i větší sklon a tudíž i erozní sílu. O menším erozním stáří tohoto úseku svědčí i srovnání s paralelními sousedními toky Bílé Desné a Jedlové. Údolí Černé Desné má oproti nim tento úsek v důsledku kratšího vývoje nejvíce sevřený, s nejstrmějšími svahy, největším sklonem dna a tím i nejpočetnějšími vodopádovými stupni. V důsledku uvedeného a v Jizerských horách výjimečného vývoje (mj. i co do jeho urychlenosti) vznikl zvláště na dně údolí soubor subrecentně-recentních tvarů, které z něj činí spolu s údolím Jedlové geomorfologicky nejcennější údolí jižních svahů Jizerských hor a v některých dílčích hlediscích ho i předčí. Významné jsou z tohoto hlediska údolní stupně a nerovnosti, které tok kopíruje vodopády a kaskádami, kterých je celkem 6, tj. nejvíce ze všech toků jižních svahů pohoří. Jsou soustředěné do dvou skupin (2 + 4), které jsou oddělené 600 m dlouhým úsekem převážně balvanitého toku. Je však obtížné rozhodnout, zda se jedná o důsledek dvou různých vln zpětné eroze v důsledku jednotlivých tektonických zdvihů (jak je tomu v povodí sousední Jizery), nebo zda je to pouze výsledek lokálních strukturních podmínek a v odlišnostech ve vlastní žulové tektonice. Všechny vodopádové stupně se nacházejí na podloží porfyrické, středně zrnité žuly. Vodopády Černé Desné jsou v poměrech Jizerských hor výjimkou, neboť na rozdíl od Jedlové a prakticky všech toků severních svahů Jizerských hor jsou všechny pravé, tj. vznikly na pevném skalním podloží a nikoliv na volných balvanech a blocích. Co do geneze se jedná vesměs o vodopády subsekventní (sekundární), tj. nevznikly na předem daných reliéfových nerovnostech, ale vytvořily se erozní činností samotného vodního toku. V tomto případě, stejně jako u ostatních jizerskohorských vodopádů na žulovém podloží je dominantní prvkem, který určuje polohu i podobu jednotlivých vodopádů, žulová tektonika. Nejvýznamnější je role tzv. primární tektoniky (tzv. Cloosův LQS systém, jinak řečeno pravoúhlá, kvádrovitá odlučnost žuly), někdy se ale uplatňují i tzv. exfoliační pukliny, které jsou obvykle různě svažité až obloukovité a vytvářejí často různě mocné lavice (proto se tomuto jevu říká též lavicovatění). Protože se jedná o pravé vodopády, je pro jejich další přirozený vývoj potřebné zachování pokud možno co nejpřirozenějších průtokových poměrů. Nejvýše položená vodopádová soustava, tzv. Soušská kaskáda, se nachází pod spodním koncem osady Souš, pod tzv. Soušským mlýnem. Je tvořená převážně peřejemi, mezi nimiž vyniká jedna peřejová kaskáda vysoká 1,8 m, se sklonem 45°. Součástí soustavy je skalní vývařiště rozměrech 6×5×1 m. K horní skupině patří jedna izolovaná kaskádovitá peřej vysoká 2,7 m, která ji ukončuje na spodním konci. Hlavní skupina vodopádů se nachází zhruba uprostřed strmého, erozně sestupného úseku toku. Všechny jsou výrazně poplatné žulové tektonice, zvláště příčným a podélným puklinám primárního systému a také exfoliaci. První odshora je to Hrncový vodopád (okolo 3 m vysoký), který vytváří i velmi výrazné, kosodélné skalní vývařiště o rozměrech 6×6 m a neznámé, ale dosti velké hloubky (okolo 2-3 m). Bezprostředně pod ním je druhý, tzv. Bukový vodopád, vysoký 3,6 m. Stéká po skalním podloží se sklonem 40-50° a je splývavého typu. Také vytváří výrazné vývařiště, ještě rozsáhlejší než předchozí (9×14 m). Po delším úseku pravých i nepravých peřejí následuje Dlouhý vodopád. Je celkem vysoký 11 m a jeho horní, méně ukloněná část (okolo 20°) má pouze peřejovitý až kaskádovitě peřejovitý charakter, která postrádá jednoznačnou horní hranu. Níže se sklon zvětšuje až na 50° a získává kaskádovitou podobu. Vznikl na konformních plotnách exfoliačních puklin, ve spodní části členěných na jednotlivé skoky na strmých až svislých, příčných puklinových plochách primární odlučnosti. Voda se rozlévá na erozně ohlazených skalních plotnách do šířky až 10 m a za nižších stavů na nich tvoří několik ramen. Zajímavostí je velký deskovitý balvan, který se zaklínil v levém břehu v dolní části vodopádu. Podtéká ho drobné vodní rameno a vytváří tak vlastně malý, nepravý skalní most. Na úpatí vodopádu se nachází mimořádně

–2–

rozlehlé vývařiště o rozměrech 12×12 m a značné hloubky (pravděpodobně 2-3 m). Za zmínku stojí v tomto případě tzv. mohutnost vodopádu uváděná některými autory, což je kombinace výšky, šířky, sklonu a průměrného průtoku. Někdy je označovaná též jako pohledová hodnota. I když u našich převážně malých a málo vodných vodopádů lze toto kritérium považovat za poněkud problematické, lze podle něj Dlouhý vodopád považovat za druhý nejmohutnější v republice, po Mumlavském vodopádu v Krkonoších. Tomu odpovídá i skutečnost, že za velmi vysokých stavů při velkých povodních (10ti a víceletých) právě tyto dva vodopády vytvářejí největší clony vodního prachu, putující pod nimi údolím i desítky metrů daleko. O 150 m dále se nachází poslední, tzv. Plotnový vodopád. Nad ním se nachází jedna z nejdelších (20 m) exfoliačních ploten v řečištích Jizerských hor. Ta přechází do dvoustupňově kaskádovitého vodopádu o výšce 4 m a sklonu 50°. Vznikl lavicovitým odlamováním bloků podél ložních a strmých příčných puklin; to je patrné hlavně na horní hraně vodopádu, se silnými znaky destrukce a gravitačního odsedávání bloků. Nejvýraznější je tu deskovitý blok (7,5×5×0,6 m) vlevo od vodního proudu, který vytváří převis a podmiňuje i horní skok vodopádu. Úpatí vodopádu je ostré a přímočaré a na jeho vzniku se podílí aplitová žíla, dnes z velké části rozrušená erozí. Na rozdíl od výše položených vodopádů postrádá úpatní vývařiště, neboť dopadá na skalní plochu ložní pukliny. Pod Plotnovým vodopádem již převažuje mírněji ukloněné, balvanité řečiště, ale v blízkosti prvních domů v Desné se nachází ještě jedna hladká, s tokem konformní skalní plotna, která sice vytváří jen peřej, ale je v naší republice unikátní svou mimořádnou plochou (dosahuje šířky až 14 m). Se sklonovými a hydrologickými poměry druhého, erozně sestupného úseku Černé Desné souvisí i výskyt evorzních forem neboli obřích hrnců až kotlů. Z obecného hlediska jsou sice žuly poměrně vhodné pro jejich vznik, ale hlavně v případě vodných toků (dosahujících řádově celých m3), což se v Jizerských horách týká pouze Jizery a Kamenice. I když jsou ve třech případech známé i z menších svahových toků, na dvou jsou soustředěné jen do jediné lokality (Černý potok, Bílá Desná), přičemž na jedné (Bílá Desná) se navíc jedná o méně dokonale vyvinuté formy. Černá Desná, třetí z těchto méně vodných toků, se však vyznačuje dvěma specifickými znaky a je naprostou výjimkou nejen z hlediska Jizerských hor, ale i celé republiky. V první řadě se jedná o rozložení evorzních forem, které se nacházejí v celém tomto úseku toku na celkem pěti samostatných lokalitách, rozptýlených od Soušské kaskády až pod Plotnový vodopád. Dalším neobvyklým jevem na tak malém toku je, že téměř všechny z jejích devíti evorzních forem jsou dokonale vyvinuté – obří hrnec v Hrncovém vodopádu (kterému dal pojmenování) lze dokonce tvarem, rozměry i polohou řadit k nejdokonalejším solitérním formám v žulách rámci celé republiky. Tři menší skalní kotle ve skalních plotnách v horní části Dlouhého vodopádu se zase vyznačují extrémní tvarovou asymetrií, kterou lze také považovat za zcela výjimečný jev. Jejich protiproudná strana je vysoká, ohraničená ostrou hranou a svislou až převislou stěnou, zatímco poproudná, více vystavená erozi je nízká, mírná až povlovná. Všechny výše popsané formy jsou dílem recentní vodní eroze a jsou proto přímo závislé na průtocích i vodním režimu toku. Průměrný průtok Černé Desné v uvedeném úseku se pohybuje okolo 0,55 m3/s, což je hodnota, kterou lze považovat již za limitní hodnotu pro vývoj některých forem (zvláště evorzních). Vývoj forem je proto již dnes ohrožený odběrem vody pro vodárenské účely z přehrady Souš. Je proto bezpodmínečně nutné se vyvarovat dalších zásahů, které by ovlivnily negativně průtok a vodní režim Černé Desné.

–3–

Vedle vědecké hodnoty je však třeba vidět i mimořádně vysoký turistický a krajinářský význam skalního a balvanitého koryta říčky. Spolu s Jedlovou a Černým potokem (u něj je však vlastní část údolního dna s výjimkou Dolního vodopádu veřejnosti turisticky nepřístupná) představuje Černá Desná nejcennější údolí Jizerských hor, s nejvyššími krajinářskými a estetickými hodnotami. Snížení průtoků, zvláště v letních měsících vrcholící sezóny, kdy jsou vodní stavy i tak nízké, by případné snížení průtoků znamenalo prakticky zánik jedné z největších atrakcí CHKO Jizerských hor, která je uváděná ve všech turistických pramenech. Na rozdíl od sestupných erozních údolí severních svahů Jizerských hor jsou jižní údolí stejné geneze chudá na skalní výchozy ve svazích. V údolí Černé Desné vystupují jen nižší skalní mrazové sruby, zvláště v levém (západním) svahu, které nepatří k turisticky významným. Ze zajímavých útvarů se zde nachází viklan, který je však v současnosti nefunkční, neboť se opírá o kmen stromu. Na vrcholu hřebenu Dlouhého kopce nad údolím patří k významnějším útvarům Kámen bohyně Zio, se skalními mísami na temeni, které se vyznačují poměrně nepravidelnými formami. V protilehlém, pravém svahu údolí již podlehla většina skalních výchozů mrazové destrukci a svahy zde proto pokrývají rozsáhlé balvanové sutě, někdy i s tendencí vytvářet formace charakteru kamenných proudů (např. nad Plotnovým vodopádem). Pokud jsou zarostlé souvislým lesem, bývají označované i jako „balvanové lesy“. Tyto formace jsou v takto velkém rozsahu určitým specifikem Jizerských hor, které lze v jiných horských celcích u nás spíše výjimečnou formou. Samy o sobě proto zaslouží také ochrany. V Hostinném 8. 8. 2012 RNDr. Vlastimil Pilous

(Text zvýrazněn autorem plánu péče.)

–4–

Příloha S2

FLORISTICKÝ PŘEHLED V zájmovém území navrhované přírodní památky bylo provedeno orientační floristické šetření na podzim r. 2012, jmenovitě ve dnech 18. září a 24. října. Při první návštěvě byla dokumentována květena v poněkud delším úseku, neboť hranice ZCHÚ tehdy ještě nebyly jednoznačně stanoveny. Oproti zvolenému území přírodní památky byl sledován zejména níže ležící úsek až po horní malou vodní elektrárnu, na opačném konci území byl sledován úsek proti proudu potoka až po horní okraj vzrostlého lesa. Současně byla zaznamenána orientační četnost výskytu jednotlivých druhů s použitím trojčlenné stupnice (viz vysvětlivky na konci floristického přehledu). Při druhé návštěvě již byly zapisovány druhy pouze na území přírodní památky, šetření ale probíhalo v pokročilejší roční dobu, kdy již květenu nebylo možné z fenologických důvodů zdokumentovat v úplnosti. Frekvence výskytu druhů nebyla tentokrát i z tohoto důvodu již zapisována. Výsledkem jsou tedy dva dílčí floristické soupisy: první úplnější, ale pokrývající značně delší úsek údolního dna, druhý sice územně relevantní, ale pravděpodobně dosti neúplný. Oba dílčí zápisy byly nakonec sloučeny do jednoho s tím, že prezentované údaje je nutno interpretovat s opatrností. Do přehledu byly pro srovnání doplněny i výsledky z floristického šetření z r. 2005, které zahrnuje území výše proti proudu Černé Desné. Dodatečně byly připojeny i nálezy J. Sýkorové na základě šetření ze dne 24. 7. 2012 a 5. 9. 2012. Pro větší přehlednost byl floristický přehled rozdělen do tří částí. První a největší část zahrnuje druhy, které byly potvrzeny přímo ze zájmového území přírodní památky během druhé říjnové návštěvy, dále pak několik druhů zjištěných pouze při zářijovém průzkumu, u nichž je výskyt na území přírodní památky velmi pravděpodobný. V druhé části přehledu jsou uvedeny druhy zjištěné pouze během zářijového šetření, u nichž jsem si vědom toho, že jsem je zaznamenal pouze mimo území přírodní památky anebo jde o případy, kdy mám o výskytu druhu v ZCHÚ pochybnosti. Nelze ovšem vyloučit, že některé tyto taxony se ve vlastním zájmovém území vyskytují. Do třetí části přehledu jsou zařazeny druhy zjištěné pouze při průzkumu širšího území v r. 2005 a při aktuálním šetření nepotvrzené. Opět nelze vyloučit, že některé tyto druhy mohou přežívat i na území přírodní památky. Do první části přehledu je zahrnuto celkem 95 druhů (+ 3 druhy dle nálezů J. Sýkorové), do druhé 25 (+ 12 nálezů J. Sýkorové) a do třetí 18 druhů, ve všech částech dohromady (včetně zjištění J. Sýkorové) pak 150 druhů. Na území přírodní památky se tedy vyskytuje zhruba 100 druhů cévnatých rostlin. Pro takto malé a víceméně souvisle zalesněné území na žulovém podloží je to až překvapivě vysoké číslo, které svědčí o tom, že přírodní hodnoty území se netýkají pouze geomorfologických jevů. (Toto tvrzení lze doložit srovnáním s floristickým průzkumem řádově větší PR Jedlový důl /včetně vymezeného ochranného pásma 85 ha/: při průzkumu v r. 2001 bylo na celém území zjištěno 114 druhů, v r. 2011 jen 103 druhy.) Použité názvosloví rostlin vychází z Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT 2002). A) Druhy zaznamenané přímo na území přírodní památky vědecké jméno

autor

české jméno

Acer pseudoplatanus Agrostis capillaris Alchemilla sp. Anthoxanthum odoratum

L. L. L. L.

javor klen psineček tenký kontryhel tomka vonná

–1–

2005 2012 pův žf x x . .

2 1-2 1 1-2

i i i i

p h h th

str urb zel hem hoj c csr csr csr

3 3 2

3 1 3 3

2 2 2 2

2 3 3 3

vědecké jméno

autor

české jméno

Athyrium filix-femina Avenella flexuosa Betula pendula Blechnum spicant Calamagrostis arundinacea Calamagrostis villosa Campanula patula Campanula rotundifolia Cardaminopsis halleri Carex canescens Carex ovalis Carex pilulifera Carex remota Cerastium holosteoides Cicerbita alpina Crepis paludosa Dactylis glomerata Deschampsia cespitosa Dryopteris carthusiana Dryopteris dilatata Epilobium angustifolium Epilobium montanum Fagus sylvatica Fragaria vesca Galeobdolon montanum Galium album Galium saxatile Glyceria fluitans Gymnocarpium dryopteris Heracleum sphondylium Hieracium laevigatum Hieracium lachenalii Hieracium murorum Homogyne alpina Huperzia selago Hypericum maculatum Chaerophyllum hirsutum Juncus effusus Juncus tenuis Leucanthemum ircutianum Lonicera nigra Luzula luzuloides Luzula pilosa Lysimachia nemorum Maianthemum bifolium Melampyrum sylvaticum Mimulus guttatus Mycelis muralis Myosotis nemorosa Nardus stricta Oxalis acetosella Petasites albus

(L.) Roth (L.) Parl. Roth (L.) Roth (L.) Roth (Chaix) j. F. Gmel. L. L. (L.) Hayek L. Good. L. L. Fries em. Hyl. (L.) Wallr. (L.) Moench L. (L.) P. B. (Vill.) H. P. Fuchs (Hoffm.) A. Gray L. L. L. L. Ehrendf. Mill. L. (L.) R. Br. (L.) Newm. L. Willd. Suter L. (L.) Cass. (L.) C. F. P. Martius Crantz L. L. Willd. DC. L. (Lam.) Dan. et Wilm. (L.) Willd. L. (L.) F. W. Schmidt L. DC. (L.) Dum. Bess. L. L. (L.) Gaertn.

papratka samice metlička křivolaká bříza bělokorá žebrovice různolistá třtina rákosovitá třtina chloupkatá zvonek rozkladitý zvonek okrouhlolistý řeřišničník Hallerův ostřice šedavá ostřice zaječí ostřice kulkonosná ostřice řídkoklasá rožec obecný mléčivec alpský škarda bahenní srha laločnatá metlice trsnatá kapraď osténkatá kapraď širolistá vrbovka úzkolistá vrbovka horská buk lesní jahodník lesní pitulník horský svízel bílý svízel hercynský zblochan vzplývavý bukovník kapraďovitý bolševník obecný jestřábník hladký jestřábník Lachenalův jestřábník zední podbělice alpská vranec jedlový třezalka skvrnitá krabilice chlupatá sítina rozkladitá sítina tenká kopretina časná zimolez černý bika hajní bika chlupatá vrbina hajní pstroček dvoulistý černýš lesní kejklířka skvrnitá mléčka zední pomněnka hajní smilka tuhá šťavel kyselý devětsil bílý

–2–

2005 2012 pův žf x . x x . x . x . . x x x . x x x x x x x x x . x x x . x x x . . x . x . x x x x x x x . x . x x . . x

2-3 2 1-2 1 1 2 1 1-2 1 1-2 1 1-2 1-2 1 2 1 1 2 1-2 2 1-2 1-2 3 1 2 1-2 1-2 1 2 1 1 1 1 1-2 1 1-2 1-2 1 . . 1 1-2 2 2 1 1 1 2 1-2 1 2 1-2

i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i n i i i i i i i n i i i i i

h h p h h hg h h h h h h h ch h h h h h h h hc p h c h ch ah g h h h h h c h h h h h n h h c g tb ha h h h gh g

str urb zel hem hoj cs cs c cs c c csr csr csr csr csr csr cs cr c c c c cs cs c cs c csr csr c cs cs cs c cs cs csr csr csr c c csr c c csr csr cs s cs csr csr cs csr c

2 2 3 1 1 1 2 2 1 1 1 1 1 3 1 1 3 2 2 1 2 3 2 2 1 3 1 2 1 2 2 2 2 1 1 1 2 2 1 2 1 2 1 1 2 1 2 2 1 1 2 1

3 3 3 6 3 1 5 3 4 5 5 3 3 3 4 5 1 3 3 3 3 3 3 5 4 3 3 3 3 3 3 3 3 4 r 5 3 3 1 3 6 3 3 3 3 4 6 3 6 5 3 4

2 1 2 1 1 1 2 2 2 1 2 1 1 2 1 1 2 2 1 1 2 2 1 1 1 2 1 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 2 3 2 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1

3 3 3 2 2 3 3 3 2 2 2 3 2 3 1 2 3 3 2 3 3 2 3 3 2 3 2 2 2 3 2 2 2 1 1 3 2 3 3 3 1 2 2 2 2 1 1 2 2 2 3 2

vědecké jméno

autor

české jméno

Phalaris arundinacea Phegopteris connectilis Phyteuma spicatum Picea abies Poa annua Polygonatum verticillatum Prenanthes purpurea Prunella vulgaris Pyrola minor Ranunculus platanifolius Ranunculus repens Rosa pendulina Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus Rumex acetosella Rumex arifolius Sagina procumbens Salix aurita Salix caprea Sambucus racemosa Scrophularia nodosa Selinum carvifolia Senecio ovatus Silene dioica Solidago virgaurea Sorbus aucuparia Stachys sylvatica Stellaria nemorum Streptopus amplexifolius Tanacetum vulgare Taraxacum sect. Ruderalia Trientalis europaea Trifolium pratense Tussilago farfara Vaccinium myrtillus Veratrum album lobelianum Veronica chamaedrys Veronica officinalis Viola palustris

L. (Michx.) Watt L. (L.) Karsten L. (L.) All. L. L. L. L. L. L. L. L. L. All. L. L. L. L. L. (L.) L. Gaert., Mey. et Sch. (L.) Claivr. L. L. L. L. (L.) DC. L. Kirsch., Ollg. et Štěp. L. L. L. L. (Bernh.) Arcang. L. L. L.

chrastice rákosovitá bukovinec osladičovitý zvonečník klasnatý smrk ztepilý lipnice roční kokořík přeslenitý věsenka nachová černohlávek obecný hruštička menší pryskyřník platanolistý pryskyřník plazivý růže alpská ostružiník křovitý ostružiník maliník šťovík menší šťovík árónolistý úrazník položený vrba ušatá vrba jíva bez hroznatý krtičník uzlinatý olešník kmínolistý starček Fuchsův silenka dvoudomá celík zlatobýl jeřáb ptačí čistec lesní ptačinec hajní čípek objímavý vratič obecný pampeliška lékařská sedmikvítek evropský jetel luční podběl lékařský brusnice borůvka kýchavice bílá Lobelova rozrazil rezekvítek rozrazil lékařský violka bahenní

2005 2012 pův žf . x x x x x x . . x . x x x x x x . x . . . x x x x . x x x x . x . x . x x x

1 2 2 3 1-2 1 2-3 1 1 2 2 1 2-3 2 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 2 2 1 1-2 2 1-2 1 1 1 1 2-3 1 1 1 2

i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i

gh g h p th g h h hc h h n n nz gh h ch n np n h h h h h pn h h g h h g h g z g c c h

str urb zel hem hoj c c csr c r csr cs csr s cs csr c c c csr c csr c c c cs cs c c c c cs csr c c csr s c csr cs

2 1 1 1 3 1 1 2 1 1 3 1 2 2 2 1 4 1 3 2 2 1 2 2 2 2 2 2 1 4 3 1 2 3 1

csr c s

2 1 1

3 4 4 5 3 4 5 5 6 6 3 7 3 3 3 4 3 5 3 3 3 6 3 3 5 3 3 3 7 1 3 3 3 3 5 4 5 3 6

2 1 1 2 3 1 1 2 1 1 2 1 2 2 2 1 3 1 2 2 2 1 1 2 1 1 1 1 1 3 3 1 2 3 1 1 2 1 1

3 2 2 3 3 2 2 3 1 1 3 1 3 3 3 1 2 2 3 2 2 2 3 2 2 3 2 2 1 3 3 2 3 3 3 1 3 2 2

Další tři druhy uvádí z území vlastní přírodní památky na základě vlastního šetření ze dne 24.7.2012 a 5.9.2012 J. Sýkorová: Carex muricata agg., Galium palustre, Stellaria alsine.

B) Druhy zaznamenané v širším úseku, které se na území PP patrně nevyskytují anebo je zde jejich výskyt nejistý vědecké jméno

autor

české jméno

Abies alba Aegopodium podagraria Ajuga reptans Alnus glutinosa Anemone nemorosa

Mill. L. L. (L.) Gaertn. L.

jedle bělokorá bršlice kozí noha zběhovec plazivý olše lepkavá sasanka hajní

–3–

2005 2012 pův žf x x x . x

1 1 1 1 1

i i i i i

str urb zel hem hoj

p c gh c h csr p c g csr

1 3 2 2 2

6 3 3 3 3

1 2 2 2 1

1 3 3 3 3

vědecké jméno

autor

české jméno

Angelica archangelica Angelica sylvestris Carex sylvatica Cirsium heterophyllum Dryopteris filix-mas Echium vulgare Gnaphalium sylvaticum Gymnocarpium robertianum Hypochaeris radicata Leontodon autumnalis Lupinus polyphyllus Plantago lanceolata Plantago major Poa humilis Poa nemoralis Populus tremula Potentilla erecta Ranunculus acris Solidago canadensis Trifolium repens

L. L. Huds. L. (L.) Schott L. L. (Hoffm.) Newm. L. L. Lindl. L. L. Hoffm. L. L. (L.) Räuschel L. L. L.

andělika lékařská děhel lesní ostřice lesní pcháč různolistý kapraď samec hadinec obecný protěž lesní bukovník vápencový prasetník kořenatý máchelka podzimní vlčí bob mnoholistý jitrocel kopinatý jitrocel větší lipnice namodralá lipnice hajní topol osika mochna nátržník pryskyřník prudký celík kanadský jetel plazivý

2005 2012 pův žf . . x x x . . . . x x . x . . x x x . x

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1-2 1 1 1 1 1 1 1

i i i i i a i i i i n a a i i i i i n i

h h h h h h h g h h h h ht h h p h h hg ch

str urb zel hem hoj cs c csr c cs cr csr cs csr csr c csr csr c csr c csr c c csr

2 1 1 1 2 3 1 1 3 3 2 3 3 3 3 2 1 2 3 3

7 3 3 4 3 5 3 4 3 5 1 3 3 4 3 3 5 3 1 3

2 2 1 1 1 3 1 1 2 2 3 2 3 2 1 2 1 2 3 3

1 2 2 2 2 2 2 1 2 3 2 3 3 1 2 3 2 3 3 3

Dalších 12 druhů uvádí ze srovnatelně velkého území na základě vlastního šetření ze dne 24.7.2012 a 5.9.2012 J. Sýkorová: Alchemilla subcrenata, Cirsium palustre, Digitalis purpurea, Epipactis helleborine agg., Equisetum sylvaticum, Hypericum perforatum, Pimpinella saxifraga, Ribes uva-crispa, Senecio hercynicus (u jezu pod PP), Stellaria media, Urtica dioica, Vaccinium vitis-idaea. Z toho 2 druhy jsou zařazeny i do seznamu níže.

C) Další druhy zaznamenané při průzkumu širšího území v r. 2005 vědecké jméno

autor

české jméno

Alchemilla monticola Athyrium distentifolium Bistorta major Carex echinata Carex pallescens Cirsium palustre Geranium sylvaticum Meum athamanticum Moehringia trinervia Myrrhis odorata Poa trivialis Prunus avium Rumex acetosa Rumex obtusifolius Trifolium hybridum Ulmus glabra Urtica dioica Vicia cracca

Opiz in Ber. et Opiz Tausch ex Opitz S. F. Gray Murray L. (L.) Scop. L. Jacq. (L.) Clairv. (L.) Scop. L. (L.) L. L. L. L. Huds. em. Moos L. L.

kontryhel pastvinný papratka horská rdesno hadí kořen ostřice ježatá ostřice bledavá pcháč bahenní kakost lesní koprník štětinolistý mateřka trojžilná čechřice vonná lipnice obecná třešeň ptačí šťovík kyselý šťovík tupolistý jetel zvrhlý jilm horský kopřiva dvoudomá vikev ptačí

2005 2012 pův žf x x x x x x x x x x x x x x x x x x

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

i i i i i i i i i n i i i i i i i i

h h gh h h h h h ht h hc p h h h p h hl

str urb zel hem hoj csr cs c csr csr c c c csr c csr c c c c c c c

2 1 2 1 1 2 1 2 2 4 3 2 2 3 2 2 3 2

3 4 5 5 3 5 5 5 3 4 1 5 3 1 5 5 1 3

2 1 2 1 1 2 1 2 1 2 3 2 2 2 2 1 2 2

3 1 2 2 2 3 2 1 2 2 3 3 3 3 2 2 3 3

V ys v ět li v k y: 2005: nález druhu (taxonu) při průzkumu širšího území při levém břehu Černé Desné (VIŠŇÁK 2005); x – zjištěný výskyt; . – druh nezjištěn. Některé druhy z citovaného průzkumy se v současném zájmovém území navrhované PP Černá Desná pravděpodobně vůbec nevyskytují. Celkově bylo v r. 2005 oproti aktuálnímu průzkumu zjištěno navíc 20 druhů.

–4–

2012: nález druhu (taxonu) na základě aktuálního terénního šetření ve dnech 18. 9. a 24. 10. 2012, tj. již v podzimním aspektu. Orientačně je uvedena i relativní hojnost druhu v trojčlenné stupnici: 1 – druh vzácný, 2 – druh roztroušený nebo místy hojný, 3 – druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; tyto údaje vycházejí z první šetření a vztahují se k delšímu úseku toku, proto nemusí vždy odpovídat situaci na území přírodní památky. pův: původnost výskytu v květeně: i – indigenní, a – archeofyt, n – neofyt. žf: životní forma: t – terofyt, g – geofyt, h – hemikryptofyt, c – bylinný chamaefyt, z – dřevnatějící chamaefyt, p – fanerofyt, n – nanofanerofyt, a – hydrofyt, l – liána, b – poloparazit. str: typ strategie (sec. GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S – stresová, R – ruderální). urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům – WITTIG et al. 1985): druhy 1 – urbanofobní, 2 – mírně urbanofobní, 3 – urbanoneutrální, 4 – mírně urbanofilní, 5 – urbanofilní. zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 – progresivní hojné, 2 – progresivní méně běžné, 3 – stagnující hojné, 4 – stagnující méně běžné, 5 – ustupující hojné, 6 – ustupující méně běžné, 7 – vzácné, r – červený seznam (kategorie C1-C3), e – efemérní výskyt. hem: hemerobie – vztah k člověkem ovlivněným místům: 1 – druh rostoucí převážně v antropicky málo zasažených porostech; 2 – druh rozšířený převážně v polopřirozených formacích; 3 – výrazně synantropní druh, typický pro ruderální a segetální vegetaci. hoj: regionální rozšíření druhu zhruba pro území Libereckého kraje: 1 – druh relativně vzácný, někdy ve specifických biotopech lokálně hojný; 2 – druh poměrně častý, ne však zcela běžně rozšířený, v některých územích může být i vzácný; 3 – všeobecně hojný, běžně rozšířený druh (ve specifických územích může být pouze roztroušený). Použité údaje jsou dílem převzaty z databáze FRANK & KLOTZ (1990), dílem vlastní.

Stručné poznámky k některým zajímavějším druhům Abies alba (jedle bělokorá; C4) – ojedinělý stromek v keřovém patře při horním okraji území (v ochranném pásmu). Angelica archangelica (andělika lékařská) – sporadický výskyt v širším sledovaném území (u velké plotny při horní MVE). Výskyt zde nepochybně souvisí s větším porostem anděliky při dolním okraji osady Souš (pod přehradou). Blechnum spicant (žebrovice různolistá; C4) – roste řídce v horní části území. Carex remota (ostřice řídkoklasá) – roste roztroušeně v nivě Černé Desné. Jedná se o druh mezotrofních pramenišť spíše menších nadmořských výšek. Místy se vyskytuje společně s C. canescens. Cicerbita alpina (mléčivec alpský; C4) – v blízkosti vodního toku v celém sledovaném úseku řídce roztroušeně, nikde netvoří souvislejší porosty. V Jizerských horách je tento druh rozšířen především v jihovýchodní části pohoří. Gymnocarpium robertianum (bukovník vápencový) – tato pro Jizerské hory dosti neobvyklá kapradina roste již za hranicemi přírodní památky, v dolní části údolí, kde je vázána na kamenné zídky u cesty. Výskyt je zde zřejmě podmíněn zbytky vápnitého tmelu, neboť se jedná o druh vápnomilný. Homogyne alpina (podbělice alpská) – charakteristický druh horských smrčin, v zájmovém území Huperzia selago (vranec jedlový; C3) – ojedinělá drobná rostlina se nachází ve skalní štěrbině pod Plotnovým vodopádem. Nelze vyloučit sporadický výskyt na dalších místech. V Jizerských horách má tento nenápadný druh větší počet lokalit jak v horských bučinách, tak i ve smrkovém stupni, včetně pasekových formací.

–5–

Lonicera nigra (zimolez černý) – v území jako nízký, sporadicky se vyskytující keř, rostoucí v několika jedincích při dolním a horním okraji území (spíše již za hranicemi přírodní památky). V Jizerských horách patří k vzácnějším druhům. Melampyrum sylvaticum (černýš lesní) – v horní části místy hojně. Druh s těžištěm rozšíření v jihovýchodní části hor, kam zasahuje z Krkonoš a jejich podhůří. Meum athamanticum (koprník štětinolistý; C3, §3) – tento subatlantský druh, který se v Jizerských horách nachází při východní hranici areálu (v rámci ČR) roste sporadicky v horní části toku, již mimo zájmové území (zaznamenán byl při průzkumu v r. 2005). Mimulus guttatus (kejklířka skvrnitá) – neofyt původem ze Severní Ameriky, na území ČR poprvé zjištěn v polovině 19. století. Typickým biotopem druhu jsou vlhké potoční a říční náplavy s nezapojenou vegetací. Vyskytuje se na řadě míst v horní části povodí Lužické Nisy (např. v Janově n. N.). V zájmovém území roste pouze ojediněle pod dolním vodopádem. Pyrola minor (hruštička menší) – roste řídce v horní části území, v blízkosti vodního toku. Nejběžnější zástupce čeledi hruštičkovitých (Pyrolaceae). Ranunculus platanifolius (pryskyřník platanolistý; C4) – tento druh se roztroušeně vyskytuje v blízkosti vodního toku v celém sledovaném úseku, a to ve větším počtu jedinců. Jeho výskyt je zde v porovnání s jinými jizerskohorskými potoky až neobvykle hojný. Rosa pendulina (růže převislá) – několik nízkých keřů roste blízko sebe v horní části území. V Jizerských horách dnes dosti vzácný druh, v minulosti patrně častější. Rumex arifolius (šťovík árónolistý) – horský druh, ojediněle v korytě Černé Desné, splavený z vyšších poloh. Selinum carvifolia (smldník olešníkovitý) – ojedinělý výskyt v korytě Černé Desné v dolní části území. V tomto typu prostředí dosti neobvyklý nález, druh je v Jizerských horách (zejména ve vyšších polohách) nepříliš častý. Streptopus amplexifolius (čípek objímavý; C2) – řídce roztroušený v celém sledovaném prostoru, zvláště hojný při horním okraji území ve vlhké svahové smrčině. Ve třetí verzi červeného seznamu (GRULICH 2012) byl čípek přeřazen z kategorie C4a do kategorie C2 z důvodu velkého úbytku lokalit. V rámci Jizerských hor jde nicméně o druh relativně častý (byť nikoliv běžný), jehož rozšíření patrně neprodělalo v uplynulých desetiletích podstatné změny. Z regionálního pohledu je tak zařazení čípku do taxonů silně ohrožených překvapivé. Veratrum album subsp. lobelianum (kýchavice bílá Lobelova; C4) – sporadický výskyt v břehu Černé Desné, v dolní části území..

–6–

Plán péče. o přírodní památku Černá Desná na období (návrh na vyhlášení)

Recommend Documents