O varhanách na chrastecku - průvodce "Varhanním maratonem"
kaple na zámku Milí posluchači, zpočátku z historie: Původ varhan není zcela jasný. Jejich princip spočívá ve spojení více píšťal v jeden celek. Za jejich předchůdce tedy považujeme Panovu flétnu, jihoasijský šenk (dírky se zakryly), židovskou maškoritu (každá píšťala více dírek), posléze dudy. Prvním skutečným typem varhan byly vodní varhany, za jejichž vynálezce bývá považován Řek Ktesibios, žijící ve 3. stol. před Kristem v Alexandrii. Voda v tomto nástroji sloužila k vyrovnání tlaku vzduchu. Vodní varhany byly velmi oblíbeny v Římské říši. Byly používány při hostinách, v cirku, v divadle, boháči je mívali i ve svých domech. Od 4. stol. po Kr. byly nahrazovány varhanami „pneumatickými“, kde pumpa byla nahrazena měchy. V Byzanci tento nástroj hrál důležitou roli na císařském dvoře. Byl to nástroj zcela světský, a tuto funkci si v Byzanci udržel až do 15. stol. kdy říše r. 1453 zanikla. V Evropě mezi 5. - 6. stol. během stěhování národů a nájezdů Barbarů, varhany snad zcela vymizely. Roku 757 poslal byzantský císař Konstantin Kopronymos spolu s jinými dary i varhany ke korunovaci franckému králi Pipinu Krátkému. Tyto tu měly být použity při holdování jako symbol královské moci. Roku 812 – opět byzantské poselstvo, přineslo do Cách další varhany, aby se na nich hrálo při aklamaci při předávání smlouvy mezi Karlem Velikým a byzantským císařem Michaelem I. Hovoří-li se o varhanách jako královském nástroji, pak je to zcela na místě. Z uvedených (a dalších) dokladů vyplývá, že zvuk varhan byl vyhrazen především císařům a králům. Středověký člověk – křesťan, nepochyboval o tom, že nejvyšším Králem a Pánem je Ježíš Kristus, a proto zcela právem a v duchu Nejvyšší logiky počaly být varhany stavěny i v chrámech, kde svým jedinečným zvukem vyjadřovaly Boží majestát. Ačkoli se jedná původně o ryze světský nástroj, v novém prostředí se ujal dokonale – zvláště proto, že svůj původní smysl a podstatu nejen nezměnil (vyjádření královského majestátu), ale naopak posunul k vyšší dimenzi. Neměnný, stálý zvuk varhanních píšťal dokonale symbolizuje Boží jednotu a stálost.
Středověké varhany byly velmi těžkopádné, klávesy byly buď vytahovací na způsob dnešních rejstříkových manubrií, nebo pákami jaké se dodnes užívají u zvonoher. Asi od 14.-15.stol. mají varhany zhruba dnešní podobu – velikostí kláves, rozdělení píšťalového fondu na jednotlivé rejstříky. Mnozí z vás jistě někdy slyšeli o varhanách „barokních“ a „romantických“. Řada laiků, ale i nepoučených varhaníků vidí mezi nimi rozdíl jen v rejstříkové dispozici. Barokní varhany mívají důsledně vypracovanou zvukovou pyramidu, včetně vysokých alikvotů, romantické varhanářství toto opomíjí a klade důraz spíše na specifický charakter jednotlivých rejstříků, znějících povětšinou v základní poloze. Daleko podstatnějším rozdílem je však typ vzdušnice – nejdůležitější části varhan – kde se vše střetává (vzduch, traktura hrací i rejstříková, píšťaly). Barokní nástroje mají píšťaly jednotlivých tónů postaveny vedle sebe na různých kancelách – komůrkách kam po otevření ventilů proudí vzduch. Píšťaly mezi jednotlivými rejstříky se tak navzájem ovlivňují a poněkud i dolaďují. Jednotlivé tóny však mezi sebou zní kontrastně. Takové varhany jsou velmi vhodné pro polyfonní, vícehlasou hru. Romantické varhany mají vedle sebe na různých kancelách nikoli jednotlivé tóny (jako u varhan barokních), ale rejstříky. Tóny jsou tu postaveny za sebou. Polyfonní hra na nich vyzní méně zřetelně, více však vynikne zvukový charakter rejstříků. Více jsou vhodné pro homofonní, akordickou hru. Zdejší malý positiv býval běžným nástrojem českého venkova 17. - 18. stol. Dnes se s takovými nástroji však setkáme pouze zřídka – většinou byly postupně nahrazeny nástroji novějšími. Pochází asi z počátku 18. stol., na jedné z píšťal je zápis o opravě chrasteckým varhanářem Karlem Trnkou roku 1858. Po léta tu uložen devastován, opraven Karlem Synkem roku 1990, od něhož upraven nový prospekt – původně bylo píšťaliště zakryté mřížkou. Jde o typický, malý barokní nástroj. Přeji příjemný poslech.
kostel v Chrasti Nejstarší zprávu o chrasteckých varhanách máme z r. 1650, kdy byla do positivu koupena 1 nová píšťala za 51 grošů a 3 denáry. Z r. 1664 je v účtech položka 15 zl. za opravu positivu. Tento nástroj zanikl patrně při velkém požáru 15. srpna 1709. Jaké byly varhany v nově postaveném, současném kostele, nemáme dostatečných zpráv. V účtech nalézáme další zprávu až z r. 1820, kdy byly varhany za 100 zl. opraveny. Dle inventáře z r. 1843 byly devítirejstříkové a měly 2 měchy. Pravděpodobně pocházely až z doby po dalším velkém požáru 27. srpna 1774. Při stavbě nových dvou-manuálových varhan r. 1855, které si objednala u chrasteckého varhanáře Karla Trnky místní obec, Karel Trnka staré varhany rozebral a prodal evangelíkům do jejich nově postaveného kostela v Dvakačovicích. (Dnes již neexistují, roku 1933 tam byly nahrazeny novým nástrojem od firmy Tuček z Kutné Hory – byly bez dokumentace zničeny.) Nové varhany z r. 1855 byly krásným, středně velikým nástrojem (22 rejstříků), postavené ještě v intencích pozdně barokního varhanářství. Opraveny 1891, 1922. Po II. světové válce označeny varhanářem Václavem Poláčkem za neopravitelné, však nezničeny pro zásah ThDr. Hugo Doskočila, papežského preláta a konzervátora královéhradecké diecéze, nařízeno biskupem Mořicem Píchou jejich zachování v některém jiném kostele ve farnosti. Tak byly při stavbě nových, současných varhan roku 1949 přeneseny do kostela sv. Václava v Rosicích, kde jsou zachovány dodnes. Současné dvoumanuálové varhany byly postaveny r. 1949 při použití dílů z dvou varhan ze zrušených pražských synagog, varhanářským družstvem Organa v Kutné Hoře. Nástroj se vzdušnicemi s rejstříkovými kancelami (romantický typ) a pneumatickou trakturou, avšak s neobarokní disposicí (důsledná pyramida i s vysokými alikvoty) neměl však dlouhého trvání. Někdejší regenschori p. Karel Píč již od 60. let průběžně zval varhanáře z onoho družstva na jejich údržbu a odstraňování častých závad – pneumatická traktura je v tomto směru velice problematická. Jde o systém, který nahrazuje mechanické spojení kláves s ventily vzduchovými rourkami. Způsobů tohoto systému je mnoho. Pracují buď na tlaku, nebo naopak podtlaku vzduchu, který ovládá tónové ventily. V 90. letech již na varhany nebylo téměř vůbec možné hrát, a proto bylo přikročeno k jejich zásadní přestavbě. Tu provedl r. 1997 ing.
Jaromír Jantač z Vlašimi, který dodal nové vzdušnice typu UNIT a elektromagnetické ovládání ventilů. Tento typ postrádá kancely (o kterých jsem hovořil v zámecké kapli) a píšťaly stojí na společném prostoru. Výhodou je, že se tak mezi sebou zvukově ovlivňují píšťaly jak mezi jednotlivými rejstříky, tak i tóny. Nad touto výhodou ční však velký nedostatek – nástroj není zvukově a slohově vyhraněn. Navíc: mnohé rejstříky jsou transmisí jiných – totiž, část píšťal jednoho rejstříku zní v jiné poloze v rejstříku jiném. Jejich dvojí, či vícenásobná funkce je na závadu potřebné plasticity zvuku. Pro tyto důvody, současné varhany nesplňují očekávání, jež by se při pohledu na množství rejstříkových sklopek na hracím stole dalo očekávat. Skutečným znalcům a milovníkům varhan neposkytují tolik umělecké inspirace, kterou může poskytnout i nástroj daleko menší, ale poctivě vybudovaný. Celkové tutti nástroje, který nám Míla Šimek přednese je jen torzem monumentality původních pneumatických varhan z r. 1949. Výběrem rejstříků – takovým, aby bylo zamezeno dvojí funkci píšťal, se pokusí i o docílení zvukové plasticity. Přeji příjemný poslech.
kostel v Řestokách Prvním doloženým nástrojem v zdejším kostele byly malé varhany z r. 1836 postavené chrasteckým varhanářem Karlem Trnkou. Měly 6 rejstříků v manuále a jeden v pedálu. Velmi pravděpodobně však nešlo o první varhanní nástroj v tomto kostele. Můžeme tu předpokládat starší existenci nějakého malého positivu – podobného zachovanému positivu v zámecké kapli v Chrasti, nebo jak uvidíme i v kostele v Podlažicích. Z této starší doby se dodnes dochoval výtisk Šteyerova kancionálu z r. 1764. Nové, současné varhany byly postaveny varhanářem z Lomnice n. Pop. Josefem Kobrlem roku 1904. Jde o typický venkovský nástroj té doby. Kuželková vzdušnice s mechanickou trakturou, pedál zapojen pneumaticky. Romantická ekvální dispozice s převahou rejstříků znících v základní poloze spolu s typem vzdušnice inspiruje k přednesu romantické hudby. Baroko by na těchto varhanách vyznělo jen s velkými obtížemi. Po řemeslné stránce znamenitě postavený nástroj, jednotlivé rejstříky – kterých je 6, jsou pěkně naintonované, zajímavá je přefukující čtyřstopá Flétna. Nástroj je zachován v původním stavu – což svědčí o výborně provedené práci Josefa Kobrleho. Nové jsou jen píšťaly Principálu v prospektu, které jsou pouze ze zinku a nikoli z varhanního kovu, který je slitinou cínu a olova. Byly dodané ve 20.letech náhradou za původní píšťaly odebrané při válečné rekvizici. Přeju příjemný poslech hudby, jež tomuto nástroji sluší a tento je specificky pro ni postaven.
kostel v Rosicích Do zdejšího kostela byly nynější varhany přeneseny r. 1949 z děkanského kostela v Chrasti. Jedná se o reprezentativní nástroj chrasteckého varhanáře Karla Trnky z r. 1855. Ve dvou manuálech a v pedálu mají celkem 22 rejstříků. Jejich dispozice je vybudována ještě v intencích pozdně barokního varhanářství, které počíná uplatňovat větší počet hlasů v základní poloze, nepostrádají však vysokých alikvotů, které ale nezní již samostatně, nýbrž jsou obsaženy jen ve smíšených hlasech – v Mixturách. Po vzoru barokního varhanářství je tu rovněž ještě uplatněn strojový princip – píšťaly hlavního manuálu (stroje) jsou spolu s píšťalami pedálu ve velké skříni, píšťaly horního manuálu zní v tzv. „zadním positivu“ umístěném v zábradlí kůru. Zadním positivem je tato část varhan nazývána z důvodu historického vývoje varhan. Do 18. stol. mívaly podobné nástroje hrací stůl vestavěný v postamentu hlavního stroje – a zmíněný zadní positiv tak byl za zády varhaníka. I když se v průběhu času hrací stoly počaly stavět před nástroj – s výhledem varhaníka k oltáři, název „zadní positiv“ této části varhan již zůstal. Jak jsem již zmínil v chrasteckém kostele, tyto varhany byly již po II. světové válce velmi sešlé, a pozvaný varhanář Václav Poláček z Rychnova n. K. o nich prohlásil, že jsou již neopravitelné. Měly přijít k likvidaci, však pro zásah P. Hugo Doskočila, diecézního konzervátora, nařídil biskup Mořic Pícha jejich zachování v některém kostele ve farnosti. Tak se stalo, že místní původní malé varhany (o 7 rejstřících, které byly prací rovněž Karla Trnky – z r. 1832) byly zlikvidovány a tento nástroj sem z Chrasti přenesen. Práci tehdy provedl bývalý řídící Jan Scháněl s truhlářem p. Pavlem Ferdinandem. Z důvodu nedostatku místa pod klenbou byly tehdy odstraněny korunní římsy skříně hlavního stroje. Obraz původního vzhledu si můžeme učinit srovnáním se skříní zadního positivu, který je jeho architektonickou zmenšeninou. Varhany tu tehdy byly pouze postaveny, nikoli však opraveny, také některé rejstříky pedálu už nebyly zprovozněny. Dnes je řada rejstříků, jejichž píšťaly jsou dřevěné, z důvodu jejich rozrušení dřevokazným hmyzem při hře nepoužitelná. Základ varhanního zvuku – principálový sbor je však až na výjimku Mixtury v positivu zachovaný a zní úžasně. Původní jsou dokonce i prospektové píšťaly, které zůstaly ušetřeny válečné rekvizice.
Ačkoli byly před více než 60. lety tyto varhany označeny jako „neopravitelné“, přesto stále hrají – a jejich oprava je určitě možná! Paradoxně – nový nástroj, který je v Chrasti nahradil, již po 50. letech zcela vypověděl službu a byl nákladně přestavěn. Osobně velmi lituji, že v oněch 90. letech tehdy nedošlo k zpětnému vrácení těchto varhan do Chrasti. Dle vyjádření renomovaného varhanáře by náklad za jejich přenesení zpět, konzervaci a opravu nedosáhl ani tehdy předpokládané sumy za rekonstrukci oněch nových varhan v Chrasti. Prodejem chrasteckých varhan (který onen varhanář také mohl zprostředkovat) mohly být získány prostředky i na pořízení odpovídajícího nástroje sem do Rosic. Za současné finanční situace není možné uvažovat o generální opravě. Pro zachování tohoto vzácného nástroje budoucím, je však nanejvýš nutná alespoň jejich konzervace proti červotoči. Vedle, uprostřed hřbitova stojí zvonice, na níž se do současnosti dochovaly dva památné zvony. V závěru koncertu rozhoupu větší z nich – odlitý zvonařem Ondřejem z Hradce v r. 1515 a vážící asi 700 kg. Varhaník Míla Šimek provede podle způsobu starých mistrů do jeho zvuku svou varhanní improvizaci. Přeji příjemný poslech.
kostel v Chrašicích Milí posluchači, v tomto prostoru se specifickými akustickými vlastnostmi jsem nucen hovořit poněkud zvolna. Již záhy po stavbě tohoto kostela známým architektem Janem Santinim byl sem pořízen malý positiv – podobný jaký jsme viděli v Chrasti na zámku. Měl 5 rejstříků, a je datován k r. 1725. V r. 1836, když chrastecký varhanář Karel Trnka postavil zde doposud dochované varhany, tento positiv opravil a poté byl r. 1837 věnován kostelu sv. Markéty v Podlažicích, kde zachován, je umístěn dodnes. Stávající nástroj Karla Trnky je typickým příkladem malých barokních varhan od 17. až do 1. pol. 19. století. Má 6 rejstříků v manuále a jeden rejstřík v pedále. Je vzácně dochován v původním stavu, ba ani není porušen červotočem. Nepůvodní jsou pouze prospektové píšťaly Principálu, jež na místo původních – za války rekvirovaných, byly dodány ve 20. letech a jsou pouze zinkové. Ne příliš častou zajímavostí – v nedaleké Luži na Chlumku tomu ale také je, je umístění měchů nad hlavou varhaníka, které při ruční obsluze jsou ovládány taháním za provazy. (V současnosti je tu již instalován ventilátor – jeho zapojení je ale jen minimálním zásahem do vzduchového hospodářství těchto památných varhan.) V době rekonstrukce střechy a stropu kostela v letech 2006 – 2009 byly rozebrané uloženy v kostele sv. Markéty v Podlažicích – kde je mohli mnozí návštěvníci vidět. Odvoz dílů varhan do Podlažic r. 2006 zajistil p. Jaromír Kořínek. R. 2009 díky vstřícnému přístupu vedoucího výroby firmy MPS v Chrasti p. Zdeňka Podolského, který umožnil převezení rozebraných varhan zpět a nezištné pomoci pánů Pavla Cimburka, Andreje Hlinky, Pavla Štůly a Jana Brdíčka, se mi podařilo nástroj tu znovu postavit a posléze s vysokomýtským regenschorim Janem Fajfrem naladit. Znovu se tak můžeme těšit pohledem na velmi pěkný, půvabný prospekt nástroje, v němž kromě zápisu varhanáře Trnky o jeho stavbě na vlepeném papíře, je i rukou tohoto, zápis tužkou na dřevě vzduchovodu: „Toto postavyla žebrota, navzdor bohaté lakotě.“ Potěšte se jejich zvukem!
v Podlažicích Zde, v kostele sv. Markéty až do 1. pol. 19. stol. žádného nástroje pravděpodobně nebylo – inventáře kostela do té doby žádný nezmiňují. Kostel byl založen r. 1696 královéhradeckým biskupem Janem Františkem z Talmberka na místě zřícenin někdejšího benediktinského kláštera, s úmyslem klášter obnovit. Již záhy – r. 1698 však zemřel (nechal se tu pochovat) a k realizaci stavby kláštera již nikdy nedošlo. Kostel samotný byl dobudován až r. 1721, kdy byl 22. září posvěcen. Byl tehdy jen nutně zařízen oltáři, a na věž zavěšen zvon. R. 1837 sem byl věnován positiv z chrašického kostela sv. Martina, který pochází z r. 1725 a uvnitř měchu je podepsán jakýsi Joannes Kuttman (žádného varhanáře toho jména však neznáme). Před přenesením tohoto positivu byl tento opraven chrasteckým varhanářem Karlem Trnkou, který zhotovil nová rejstříková manubria (původně byly háčky) a dvě původně samostatné řady píšťal – malou Kvintu a jednostopou Oktávu – spojil v jeden rejstřík – Rauschquintu. Již r. 1928 učitel Josef Šmíd o něm píše, že je již neupotřebitelný (mše sv. se tu již tehdy doprovázely na harmonium). Kromě 16 největších píšťal Copuly tu všechny píšťaly chybí. V posledních letech byl ošetřen proti červotoči, vzdušnice je zdravá, měchy jsou v opravě. Po doplnění píšťal bude velmi vhodný pro doprovod barokní hudby, jejíž každoroční festival v tomto kostele je přáním zainteresované skupiny nadšených muzikantů. Současný nástroj na varhanní kruchtě sem byl z iniciativy diecézního organologa Václava Uhlíře přivezen v srpnu 2004 ze staticky narušeného a již nepoužívaného kostela v Javorníku u Trutnova. Po odpoledních, ve volném čase, jsem jej tu znovu postavil. Finanční náklad za dopravu, restaurování hracího stolu varhanářem Ivanem Červenkou, pořízení ventilátoru aj. nesl emeritní jičínský děkan a jmenovaný rektor tohoto kostela P. Josef Němec. Pořízení rejstříku Mixtura u cínaře Jana Kubáta bylo zapraveno ze štědrého daru paní Žemličkové z Řestok. Dne 23. září 2005 byl slavnostně biskupem Dominikem Dukou požehnán. Jde o jednomanuálové devítirejstříkové varhany s mechanickou kuželkovou vzdušnicí. Postaveny byly firmou Rieger z Krnova v r. 1888 – tedy v době, kdy ještě produkce této firmy nebyla tolik poznamenaná tovární výrobou a její nástroje byly poctivého řemeslného zpracování. Kromě nového rejstříku Mixtury a zinkových prospektových píšťal Principálu – které jsou z 20. let náhradou za staré, ve válce rekvirované –
jsou tyto varhany v původním stavu a díky jejich přenesení sem se můžeme dále těšit jejich, myslím velmi pěknému zvuku (na jejich původním místě v Javorníku prý kruchta již spadla…). Na tomto novém místě se prostorově i akusticky uplatňují výborně – jako by byly určeny právě sem. Vlastním zpěvem římskokatolické církve – i když v současné liturgické praxi velmi zanedbávaným, je gregoriánský chorál. Jde o jednohlasý zpěv, který v raném středověku varhanami doprovázen nebyl. Varhany plnily svou funkci při zahájení a na závěr slavené liturgie. Počátkem novověku však počala být prováděna tzv. „praxe alternatin“. Jde o praxi střídání gregoriánského chorálu – lidského hlasu, který je měkký, tvárný, s neměnným, pevným, stálým zvukem varhan, přináší zajímavý zvukový kontrast. Přeji příjemný poslech. Sepsal a Varhanním maratonem provázel Miroslav Pošvář.
