Pištoľ na brizolit Syntetická omietka Mlynček na škvaru Mícháni vrtačkou Oplotenie záhrady

Pištoľ na brizolit Syntetická omietka Mlynček na škvaru Mícháni vrtačkou Oplotenie záhrady Vŕtaná studňa Úprava vodární Bazén pro plováni Deťom na cvičenie Vyhľadanie chybnej elektrónky Regenerácia obrazovky Ložnice na "půdíčce" Rozkladací stolík

do

stanu

Nový výrobek Sklo Unionu Teplice — závod Chudeřice, splní Vaše požadavky na dokonalé prosklení stavebního díla. Konstrukce izolačního dvojskla dává možnost úspory úzkoprofilových konstrukčních materiálu obvykle pro otvorové výplně používaných. Izolační dvojsklo je sestaveno ze dvou tabulí plochého skla, jejichž vzdálenost určuje distanční profil, plněný vysoušecím, vlhkost absorbujícím prostředkem. Spojování distančního profilu se skly je prováděno hermeticky, vysoce adhesním, trvale plastickým tmelem. Vnější obvod spojených skel a distančního rá^ mečku je vyplněn trvale pružným tmelem. Izolační dvojskla lze vyrábět: 1. z plaveného skla float, 2. z plaveného skla elektrofloat, 3. z plochého skla taženého, 4. z determálniho skla, 5. z bezpečnostního skla vrstveného, 6. ze skla matovaného nebo ledovaného, 7. z litého skla vzorovaného. Výhody izolačních dvojskel: Součinitel prostupu tepla k = 3,02 W/m2K (2,6 kcal/m2h C). Zvuková neprůzvučnost R = 29 dB Rosný bod: - 35 C Tyto vlastnosti umožňují snížení spotřeby tepla pro vytápění interiérů, značně snižují hladinu vnějšího hluku, pronikajícího do místnosti, zamezují kondenzaci vlhkosti a tvoření námraz. Vnitřní prostor okna je trvale čistý. Izolační dvojskla DITERM, vyráběná v rozměrech podle požadavků odběratelů, dodávají krajské závody n. p.

Adresář n. p. Staviva: 120 68 Praha 2, Londýnská ul. 53 tel. 25 93 25, 25 80 82 371 41 České Budějovice, tř. Rudé armády 85 tel. 2010, 3080 320 65 Plzeň, Hřímalého 37 tel. 27 22 45 400 30 Ústí nad Labem, U nádraží 2 tel. 22 902, 22 911 501 13 Hradec Králové, Nádražní 185 tel. 30 0 1 1 — 5

658 97 Brno, Obránců míru 4 tel. 26 211 —5 719 04 Ostrava, Frýdecká ul. tel. 30 450—9 896 02 Bratislava, Palisády 42 tel. 33 53 42—5 975 11 Banská Bystrica, Obrancov mieru 32 tel. 25 124, 25 425 042 57 Košice, Švermova 45 tel. 39 480, 39 485

í

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. STAVIAME Nastrekovacia pištoľ na brizolit. . 2 Vnútorná syntetická omietka ... 4 Mlynček na drvenie škvary 5 Mícháni elektrickou vrtačkou ... 9 Vkusné oplotenie záhrady 10 2. NA CHATU Vŕtaná studňa 11 Úprava vodární 16 Malý bazén pro plováni s čistením a ohřevem vody II . . .18 Viacúčelové zariadenie deťom na cvičenie 23 Zostavovaný nábytok 26 Sklápací stôl 30 3. V BYTE Vyhľadanie chybnej elektrónky . .31 Regenerácia obrazovky 33 Kryt na radiátor z vlyskov 34

Ložnice na „půdičce" Police Rozkladací stolík

34 37 38

4. KONÍČKY Do přírody: sedací hůl Kuchynka na výlety Osvetlenie do stanu Čistič na postřikovač Vyrovnávač víček Dělený konvertor

42 44 46 46 47 48

5. STROJE A NÁSTROJE Přídavné zařízení k elektrické vrtačce 50 K vrtačce: nástroj na broušení . .60 Z praxe pro praxi I I I 60 Kolísavé pouzdro 61 Výsledky V l i l . konštruktérskej súťaže

62

NASTREKOVACIA PIŠTOĽ NA BRIZOLIT Pri robení fasád na stavebných objektoch sa veľmi často robí nástrek brizolitovou kašou. Pôvodný spôsob striekania metlou bol v posledných rokoch nahradený bubnovým nastrekovačom opísaným aj v zborníku USS č. 2. Otáčaním kľukou sa gumovými tyčkami alebo oceľovými planžetovými pásikmi strieka hmota zo zásobného bubna. Povrch takto nastrekovaného brizolitu je síce dobrý, ale práca je pomerne zdĺhavá a unavujúca; navyše treba pracovať obidvoma rukami (jednou držíme bubon, druhou točíme kľukou), takže pri vyšších stavbách je bezpodmienečne potrebné lešenie. Najľahšie urobíme brizolitovú omietku pomocou pneumatickej nastrekovacej pištole. Ovládame ju iba

Obr. 1

•a.

jednou rukou, takže môžeme pracovať iba z rebríka a nemusíme stavať lešenie. Nevyhnutný je samozrejme zdroj tlakového vzduchu. Podľa skúseností postačuje tlak 0,25 až 0,3 MPa (2,5 až 3 atp) a čo do množstva vystačí jednopiestový malý kompresor používaný v brzdovom systéme traktorov a autobusov. Pištoľ pracuje na princípe injektora a jednoducho sa zhotoví (obr. 1). POSTUP PRACE Základné teleso 1 je z tvarovaného materiálu (fitingu) T 1 1/4". Do prednej časti zaskrutkujeme dýzu 2; zhotovíme ju zo zátky 1 1/4", na ktorej odsústružíme štvorhran (zníženie asi o 10 mm), a do dna vyvŕtame otvor 016 mm. Je výhodné vyrobiť si ešte dýzu s otvorom

0 18 mm, aby sme mohli dýzy vymieňať podľa zrnitosti brizolitu. Zadnú časť telesa uzavrieme opäť zátkou 3 so závitom, do ktorej napevno prispájkujeme znútra rúrku dýzy a z vonkajšej strany pripojíme závitový krúžok páčkového ventilčeka vzduchu. Detailný spôsob pripojenia neuvádzame, pretože závisí od typu použitého ventilčeka 9 (např. zo záhradného postrekovača). Dýza je odstupňovaná z dvoch rúrok, a to najprv z rúrky 7 0 12x1 mm, do ktorej je vovarená rúrka 8 0 8*1 mm. Zakončenie tvorí otvor 03 mm. Najlepšie je dať na rúrku 8 koncovku vo forme sústruženej dýzy s otvorom 0 3 mm. Možno však zavariť koniec rúrky 8 a potom otvor 0 3 mm vyvŕtať. Vzdialenosť ústia vzduchovej dýzy od vonkajšej plochy zátky je optimálne asi 13 mm, ale možno ju regulovať otáčaním zátky podľa zrnitosti a hustoty zmesi. Zásobník brizolitu 5 zhotovíme v tvare kužeľovej nádoby stočenej z pozinkovaného plechu (obr. 2). Rozvinutý tvar je dlhší o 10 mm, takže na každej strane v čiarkované vyznačenej línii, vzdialenej 5 mm od okraja, ohneme plech o 180°, a to na jednej strane von a na druhej dovnútra, aby sme ich mohli spojiť. Okrem toho spoj ešte zaspájkujeme. V dolnej časti prispájkujeme tvrdou spájkou závitový krúžok 6 z odrezaného konca rúrky 11/4". Hornú časť zásobníka zalemujeme; proti nežiadúcemu vyliatiu obsahu pri naklonení prispájkujeme ešte plechový segment 4 z časti zakrývajúcej horný otvor.

Držadlo pištole 10 v y r o b í m e z t e x t i t u alebo z t v r d é h o dreva. J e h o tvar je veľmi dôležitý; záleží na ň o m , či sa pištoľ bude dať dobre držať a ovládať. Najvhodnejší, je tvar na o b r . 1. V d o l n e j časti držadla musíme prerezať p r i e c h o d na páčku v z d u c h o v é h o v e n t i l u . Držadlo p r i pevníme v hornej časti na zásobník skrutkami M4 a v dolnej časti na plechový držiak, ktorý je cez g u m o vé tesniace krúžky zovretý závitovým krúžkom vzduchového ventilu.

PRAKTICKÉ SKÚSENOSTI S opísanou nastrekovacou pištoľou som za tri dni nastriekal 1 500 kg brizolitu. Pracoval som s dvoma pomocníkmi — s o synom a manželkou. Pri práci nás zdržiavalo to, že sme museli zakrývať tie časti fasády, ktoré sa nemali striekať. Potvrdila sa bežná skúsenosť, že sa spotrebuje asi 100 kg brizolitu na 15 m 2 . Použitý brizolit mal zrnitosť II. Bolo ho však treba preosiať cez sito s okami 6 x 6 mm, lebo obsahoval väčšie hrudky (tie sa však dali roztlačiť — vplyv vlhkosti). Na miešanie som používal motorovú miešačku s obsahom na jeden fúrik. Vhodnou hustotou brizolitu je približne hustota tečúcej kaše, nie však príliš riedkej. Konzistenciu si vopred vyskúšame na malom množstve a potom ju stále dodržiavame (používame odmerané nádoby tak na vodu, ako aj na brizolit). Ak použijeme jemnejšiu zrnitosť, môžeme vyskúšať aj menšiu výstupnú dýzu.

Obr. 2

Rozpis materiálu

Pretože v mojom prípade išlo o stavbu so zvýšeným prízemím, robil som nástrek bez lešenia, zväčša z päťmetrového rebríka, na štítových stenách aj z osemmetrového rebríka. Objem zásobníka na pištoli je asi 2 litre, čo je optimum, aby sa dala pištoľ ovládať len jednou rukou. Pri omietaní na rebríku sa najlepšie osvedčil tento postup práce: Na druhom rebríku stojí pomocník a plní pištoľ hrnčekom. Ďalší pomocník potom dole naberá kašu z fúrika. Pri práci musíme používať okuliare, lebo brizolit je vystrekovaný dosť prudko, takže niektoré väčšie kamienky sa od steny odrážajú. Okrem toho môže pri plnení zásobníka frknúť do oka vápenná kaša. Je vhodné použiť aj gumové rukavice, aspoň na ľavú ruku — pri nalievaní zásobníka pištole musíme palcom zakryť dýzu, inak by zmes vytiekla. Dýzu uvoľníme až so spustením vzduchu pri striekaní. Pri dlhšej prestávke pri striekaní (např. pri miešaní ďalšej zmesi) je výhodné odložiť pištoľ do nádoby s vodou. Pri práci sa ukázalo, že menšia netesnosť vzduchového ventilu je skoro výhodná, lebo zo vzduchovej dýzy 0 3 mm stále uniká vzduch a dýza sa tak nezalepf maltou LUBOMÍR LUDVÍK

3

VNÚTORNÁ SYNTETICKÁ OMIETKA Na drobné úpravy omietky pred maľovaním alebo tapetovaním stien je v predaji syntetická omietka PLASTOM. Tento dobrý výrobok, žiaľ, nie vždy dostať. Možno si však podobnú syntetickú omietku urobiť i doma. Potrebujeme na totieto zložky: voda — zložka A riečny piesok — zložka B sadra — zložka C disperzné lepidlo CHEMO N 'výrobok n. p. Chemolak Smolenice) — zložka D. Na prípravu použijeme pripojenú grafickú pomôcku, ktorá nám uľahčí prípravu zmesi v ľubovoľnom konečnom množstve. Za základ sme zobrali množstvo do 1000 g, avšak rovnako možno pripraviť aj násobky týchto množstiev. Použitie grafu je jednoduché. Pomocou pravítka vedieme priamku kolmo na zvislice (pozri príklad). Na prvej zvislici si zvolíme konečnú hmotnosť zmesi, např. 460 g. Na zvislici s označením zložka A odčítame potrebné množstvo vody — 120 g (ml); na zvislici zložky B množstvo piesku — 280 g; na zvislici zložky C množstvo sadry — 40 g a na zvislici zložky D — 20 g disperzného lepidla. Pri príprave postupujeme takto: Riečny piesok preosejeme cez sito (např. zhotovené z hustého pletiva na okná) a preperieme ho tečúcou vodou. Vysušíme ho v rúre na pečenie a necháme vychladnúť. Odpočítané množstvo vody zmiešame so sadrou, zmes dôkladne rozmiešame a pridáme zodpovedajúce množstvo disperzného lepidla. Opäť dôkladne premiešame a za stáleho miešania postupne pridávame potrebné množstvo vychladnutého piesku. Získame tak pastovitú zmes, s ktorou môžeme pracovať. Je dobré nepoužiť hneď celé množstvo vody, ale len asi 2/3. Zvyšok vody podľa potrebnej konzistencie dolejeme až po vsypaní celého množstva piesku. Ak potrebujeme tekutejšiu omietku, môžeme priliať ďalšie potrebné množstvo vody. S omietkou pracujeme rovnako ako s obyčajnou omietkou a stenu pred opravou navlhčujeme vodou. Syntetická omietka vysychá (tuhne) postupne po použití a primeranú tuhosť získava asi po 24 hodinách.

N e s p o t r e b o v a n ú o m i e t k u môžeme v uzavretej n á d o b e skladovať dlhšie, aj n i e k o ľ k o dní...Ak si však c h c e m e urobiť o m i e t k u ' do zásoby (např. uskladňovanie niekoľko týždňov), p o t o m piesok i sadru na 1 h o d i n u v y h ř e j e m e nad 1 0 0 °C a do k o n e č nej zmesi pridáme asi 1 p o l i e v k o v ú lyžicu o c t u na 5 0 0 g zmesi. T ý m predĺžime jej životnosť bez nebezpe-

čenstva a n a e r ó b n e h o rozkladu zmesi. O m i e t k u hladíme h l a d i č k o u zhot o v e n o u z p e n o v é h o polystyrénu s h r ú b k o u asi 20 mm s v ý h o d n ý m r o z m e r o m . Držiak z kúska dosky alebo takisto z odrezku p e n o v é h o p o l y s t y r é n u prilepíme na p l o c h u h l a d i č k y p o m o c o u disperzného lepidla. ING. PAVOL KRAJCI

EXPEDICE USS 11 6 06 Praha 1, Železná ulice 8, tel. 26 89 61 Vám zašle publikaci „ U r o b si sám — Auto. šport, camping za Kčs 6 0 , — a výrobní plány na příslušenství k malotraktúrku OLEŠKO za Kčs 30, Od záh buď? expedovat výrobní plány na Univerzálni dřevoobráběcí stroi ?n Kčs 60

4

MLYNČEK NA DRVENIE ŠKVARY Na výrobu škvarobetónových tvaroviek a škvarobetónu treba veľké množstvo kvalitnej škvary. Drobná škvara nieje vhodná (je v nej veľa popola a nespálených příměsí), preto je výhodnejšie používať škvaru s veľkými spečenými kusmi. Ručné rozbíjanie týchto kusov je veľmi prácne, namáhavé a hlavne zdĺhavé. Zhotovil som si preto veľmi jednoduchý mlynček na mletie škvary, ktorý sa mi veľmi osvedčil. Odpadá jednak prácne roztlkanie škvary, ako aj preosievanie. Na jeho výrobu som použil nájdenú rezačku na krmivo pre dobytok (nie je to však podmienka), ktorú som rozobral a vzal som si z nej ozubené posuvné valce a podstavec; ostatné diely som zhotovil.

POSTUP PRÁCE Ak nemáme k dispozícii hotové podávacie valce z rezačky alebo z iných poľnohospodárskych strojov, vyrobíme ich bez veľkých ťažkostí podľa jedného z opísaných spôsobov: 1. spôsob: Z ocele 0 60 mm vysústružíme valce 3 a 4 podľa výkresu včítane priečnych drážok. Pozdĺžne drážky vyfrézujeme. Tvary drážok a zubov si upravíme podľa potreby. Ak nemáme možnosť pozdĺžne drážky vyfrézovať, vybrúsime ich brúsnym kotúčom alebo vyrežeme gumovkovým kotúčom. 2. spôsob: Z ocele 0 50 mm vysústružíme dva valce 25. Ich osadené konce zhotovíme rovnako ako na valci 3 á 4. Po obvode

vyvŕtame otvory 0 8 mm do hĺbky 8 až 10 mm. Potom si narežeme čapíky 24, ktoré do otvorov vo valcoch narazíme a ešte ich zabezpečíme malým zvarom. 3. spôsob: Valce zhotovíme rovnako ako pri druhom spôsobe. Nevŕtame však otvory na čapíky, ale v miestach na ne určených nanesieme potrebný materiál navařením. (Týmto spôsobom opravujem vylámané zuby na valcoch.) Postup je jednoduchý, ale zdĺhavý, pretože materiál treba nanášať postupne na niekoľkokrát. Ak nechceme frézovať drážky na perá, môžeme ozubené kolesá a remenice zabezpečiť kolíkom alebo skrutkou, umiestnenou priečne alebo pozdfžne.

Rozpis materiálu

5

6

PODILA ELEKTROMOTORA

7

PODllA MOTORA

8

Ak máme valce hotové, zvaríme z uholníkov 3 2 x 3 2 mm rám 1. Ďalej vyrobíme ložiská valcov 2. Rozstup otvorov na valce je daný ozubenými kolesami 5. Ak zoženieme hotové ozubené kolesá s inými rozmermi, musíme podľa nich prispôsobiť priemery valcov a rozstup otvorov v ložiskách. Na konce valcov navlečieme ložiská 2 a narazíme ozubené kolesá 5. Na druhý koniec hnacieho valca 3 narazíme remenicu 13. Tento celok priskrutkujeme na rám 1 štyrmi skrutkami 16 s podložkami 18 a maticami 1 7 . Zo štyroch uholníkov 20 x 20 mm zvaríme rám motora 8, ku ktorému z jednej strany privaríme dva kúsky rúrok 9. Druhé dve rúrky 9 privaríme

na držiak motora 10. Držiak motora priskrutkujeme na rám 1 dvoma skrutkami 19 a zabezpečíme ich maticami 20. Rám motora spojíme s držiakom pomocou čapu 1 1 . Na motor nasadíme remenicu 12 a teraz už motor môžeme priskrutkovať na rám motora štyrmi skrutkami 21. Priemery remeníc samozrejme závisia od počtu otáčok motora 2 3 . Mlecie valce majú mať asi 400 až 700 otáčok za minútu. Pretože som použil elektrický motor 1 kW s počtom otáčok 1 400 min~ 1 , vyšiel mi priemer remeníc uvedený na výkrese. Ak získame motor s otáčkami 7 0 0 — 9 0 0 min" 1 , budeme mať prevod takmer 1 : 1 . Napínanie kli-

nového remeňa 22 nie je potrebné, pretože remeň sa stačí napínať hmotnosťou motora. Z dvoch bočníc 6 a z dvoch bočníc 7 zvaríme násypku a priskrutkujeme ju k ložiskám 2 dvoma skrutkami 19.

Mlynček je hotový a zostáva zhotoviť vhodný podstavec. Použil som podstavec z vyradenej rezačky, ľahko si však môžeme podobný podstavec zhotoviť sami. Do rohov rámu 1 navaríme kocky, do ktorých šikmo vyrežeme závit M16. Do

týchto otvorov potom naskrutkujeme nohy z kruhovej ocele alebo rúrky; na jednom konci nôh musíme vyrezať rovnaký závit ako v navarených kockách. V. P.

MÍCHÁNÍ ELEKTRICKOU VRTAČKOU Každý, kdo má domek nebo chatu, potřebuje často něco opravit. Většinou jde o malá množství malty, takže velká míchačka se nevyplatí. Právě na ty drobné opravy jsem si zhotovil míchačku, kterou upínám do ruční elektrické vrtačky. Hodí se nejen na rozmíchání menšího množství malty, ale i na rozmíchání vápna při bílení a Malbytu při malování. I míchání malty ve velké míchačce, ve které se vyhasené vápno z jámy velice těžko rozmíchává, můžeme urychlit tím, že vápno s vodou touto malou míchačkou předem rozmícháme. Pro míchání řídkých malt je vhodná užší, hluboká nádoba — např. plechovka od barvy obsahu 20 I. Hustší malty můžeme rozmíchat přímo ve vědru. Trn míchačky 1 zhotovíme z hlazené kruhové oceli 0 10 mm Jeden konec upravíme tak, aby ho

bylo možno upnout do vrtačky, na druhém konci vyřízneme v délce 50 mm závit M1 0. Vrtulky 2 vystřihneme z plechu 2 mm tlustého, vyvrtáme středový otvor 0 10 mm a od obvodu směrem ke středu je šestkrát pilkou prořízneme. Listy vrtulek pak upneme do svěráku

a kleštěmi vytočíme o 20 až 30°; na jedné vrtulce doleva, na druhé doprava. Na trn 1 natočíme matici 4, nasadíme jednu vrtulku 2, pak rozpernou trubku 3 s vnitřním 0 10 mm, druhou vrtulku a zajistíme druhou maticí 4. PAVEL RAMBOUSEK

pozpiska materiálu

9

VKUSNÉ OPLOTENIE ZÁHRADY Vizitkou pekného rodinného domu je aj oplotenie. Celkový dojem aj z najkrajšieho oplotenia narúša nevhodne umiestnená nádoba na smeti. Preto som nádobu na smeti ukryl v skrinke zabudovanej do piliera bránky. Pretože nádoba na smeti je postavená na podlahe dverí, je manipulácia s odpadom a popolom pohodlná. Zatvorením dverí sa nádoba ukryje do skrinky v pilieri a vzhľad okolia zostáva nenarušený. Oplotenie tvorí kamenná podmurovka, do ktorej sú zabudované oceľové stĺpiky. Medzi oceľovými stĺpikmi, prípadne medzi oceľovým stĺpikom a pilierom sú priskrutkované jednotlivé rámy plota. Vstupná bránka je umiestnená medzi dva piliere, z ktorých jeden je širší. V širšom pilieri sú jednak zakotvené závesy, ktoré nesú vstup-

10

nú bránku, jednak je v ňom zabudovaná skrinka na nádobu na smeti a priestorná schránka na listy. Piliere môžeme zhotoviť celé z betónu a potom ich obložiť obkladačkami alebo ich vymurujeme z bielych tehál. Na širší pilier zhotovíme drevené debnenie v tvare skrinky na nádobu, ktoré uložíme na základ. Medzeru medzi základom a debnením skrinky vybetónujeme. Pilier čiastočne vystužíme betonárskou oceľou. Pri murovaní alebo betonovaní vložíme do otvoru rám dverí zvarený z uholníkov, na ktorý vopred privaríme závesy a zakotvenie. Na dvere skrinky zvaríme najprv rám z oceľových profilov T. Rám vyplníme plechom, do ktorého vyvŕtame vetracie otvory. Na vnútornú stranu dverí privaríme v dolnej časti

podlahu a na vonkajšiu stranu privaríme rukoväť a vstaviame uzáver. Dvierka schránky na listy môžeme kúpiť hotové, vylisované z plechu s rozmermi 3 0 0 x 3 0 0 mm — v predajniach Domáce potreby, rovnako ako aj štítok z nehrdzavejúcej ocele. Jednotlivé rámy plota zvaríme z dvoch pozdĺžnych uholníkov a zo zvislých plechových priečok.. Priečky majú v reze tvar Z; vovarením do uholníkov pod uhlom asi 45° pôsobia veľmi plasticky. Bránku tvorí rám zvarený z Jäklových profilov, do ktorého vovaríme rovnako tvarované plechové priečky ako na plote. Ak potrebujeme garážové vráta, zhotovíme ich podobne ako bránku. ING. JOSEF ŠVEJNOHA

NA CHATU VŔTANÁ STUDŇA Rekreačné chaty sú spravidla v miestach, kde sa nedá pripojiť na verejný vodovod. Ak si chce chatár zaobstarať vodu iba pre seba, stačí spravidla vŕtaná studňa, ktorá je lacnejšia ako vykopaná. Vŕtaná studňa má však význam aj pre záhradkárov, a to aj tam, kde je verejný vodovod. To preto, že v čase, keď rastliny potrebujú najviac polievať, príde zákaz používania vodárenskej vody. A tak voda z vlastnej studne môže zachrániť úrodu. Skôr ako sa rozhodneme pre vŕtanie studne, bude dobré, ak sa opýtame susedov, v akej pôde kopali studňu a aké sú v nej vrstvy. Kamenisté alebo skalnaté vrstvy by našu prácu mohli zmariť, pretože opísané vrtné zariadenie a vrtáky nie sú na takúto pôdu vhodné. Vzhľadom na to, že vrtné zariadenie sa skladá z ťažkých oceľových dielcov, treba pri práci prísne dodržiavať pravidlá bezpečnosti. V každom prípade používame ochrannú prilbu — môže byť aj motocyklová. Opísané zariadenie je na priemer vrtov 300 mm. Pažnica, ktorá zostane trvalo v zemi, má vnútorný priemer 200 mm.

VÝROBA VRTNÉHO ZARIADENIA

Základným zariadením je t r o j nožka (obr. 1 ) , ktorá slúži na spúšťanie a vyťahovanie vrtného náradia. Vyrobíme ju z troch lešenárskych oceľových rúrok 0 48 mm, dlhých 6 m (obr. 2). K nosnej rúrke 1 privaríme v hornej časti ohnutý svorník, ukončený na oboch koncoch závitom M16. Otvor na prestrčenie ohnutého svorníka musíme vyvŕtať trocha väčší, aby svorník otvorom prešiel. Zvyšnú vôľu okolo svorníka zavaríme elektrickou zváračkou. Pod svorníkom navaríme oko, ktorým budeme prevliekať oceľové zabezpečovacie lano 9 (obr. 1). Na protiľahlej strane potom privaríme väčšie oko z dvoch kusov kruhovej ocele 0 10 mm. Na tomto oku bude zavesená kladka 5. V pravej podpernej rúrke 2 vyvŕtame na hornom konci otvor 0 20 mm a navaríme rovnaké oko ako na nosnej rúrke 1. Vo vzdialenosti

150 mm od oka privaríme dvojitý kruh z ocele 0 1 0 mm, ktorý slúži ako vedenie vrtnej tyče 7. Ľavá podperná rúrka 3 je úplne rovnaká ako pravá podperná rúrka; nebudeme k nej však privarovať oceľový vodiaci kruh 0 250. Jednoduchý vrátok 4 zhotovíme z oceľovej rúrky 0 90 mm a z pásovej ocele. Z pásovej ocele budú aj nosné ramená bubna a bočné čelá v tvare kríža, ktoré zabraňujú zošmýkavaniu navinutého lana z bubna. Hriadeľ bubna a obe kľuky zvaríme z betonárskej ocele 0 16 mm. Miery na obrázku sú iba orientačné a nie je potrebné ich dodržiavať. Hotový výrobok privaríme na nosnú rúrku trojnožky pomocou kruhovej ocele 0 10 mm. Túto operáciu urobíme až po postavení trojnožky, aby sme mohli určiť vhodnú výšku od zeme, ktorá bude pre obsluhu vrátka najpohodlnejšia. Kladku 5 (obr. 3) vybavíme ochrannými strmeňmi, ktoré budú zamedzovať vyšmyknutie lana z obvodového žliabka kladky. Dvojdielne vratidlo 6 sa skladá z dvoch oceľových rúrok 0 45 mm. Do jednej z nich privaríme tŕň z ocele 0 20 mm (obr. 3 ) . Na vŕtanie budeme potrebovať dve vrtné tyče 7 (obr. 3 ) . Vyrobíme ich z oceľových rúrok 0 45 mm, dlhých 6 m. Na spodný koniec rúrok privaríme predĺženie z rúrky 0 55 x 5 mm, ktoré slúži na spojenie oboch tyčí a na pripevňovanie vrtákov. V predĺžení vrtných tyčí vyvŕtame dva otvory 0 15 mm na pripevňovacie skrutky. Po celej dĺžke vrtných tyčí smerom hore vyvŕtame otvory 0 23 mm vo vzdialenostiach 500 mm od seba. Tieto otvory budú slúžiť na zasunutie tŕňa dvojdielneho vratidla. Na hornom konci jednej z vrtných tyčí vyvŕtame dva otvory 0 15 mm na spájacie skrutky vrtných tyčí. Na vyťahovanie vrtných tyčí použijeme oceľové lano 0 8 mm, ktoré budeme navíjať na vrátok 4. Koniec lana 8 vybavíme tŕňom 10, ktorý zhotovíme z vrúbkovanej betonárskej ocele 0 16 mm (obr. 1). VÝROBA VRTÁKOV V r t á k do opuky 11 (obr. 3) zhotovímezoceľovej rúrky 0 42 mm.

Jeden koniec rúrky narežeme a sploštíme. Do zárezu zavaríme ostrie, ktoré zhotovíme z tvrdšej ocele. Môžeme ho vybrúsiť z listu automobilovej pružiny. V r t á k do tečúceho piesku 12 zhotovíme z rúrky 0 42 mm, ku ktorej pomocou ôsmich priečok sklopených pod uhlom 45° privaríme valcový plášť vrtáka z plechu s hrúbkou 2 mm. Skôr než privaríme plášť, musíme v spodných priečkach vyvŕtať otvory na pripevnenie gumových záklopiek. Záklopky pripevníme samoreznými skrutkami alebo skrutkami s maticami. Spodné konce rúrky sploštíme a opracujeme do tvaru rýľa. Vo vrchnej časti rúrky vyvŕtame otvory 0 15 mm na pripevnenie k vrtnej tyči. Rozrušovací vrták 13 budeme používať na rozrušenie zlepencov a žabie v pieskovej vrstve. Teleso vrtáka zhotovíme rovnako ako pri predchádzajúcom type a do jeho spodného konca zavaríme dve hákové ramená z ocele 0 1 6—20 mm. Ich osi sú proti sebe pootočené o 90°. Ramená privaríme 40 mm nad seba. Zahnuté konce ramien zbrúsime do hrotov. Hlavný vrták 14 zhotovíme z plechu s hrúbkou 2 mm. Najprv vyrobíme dno s priemerom 300 mm. Tento kruh smerom zo stredu k obvodu rozrežeme a vytvarujeme do skrutkovice so stúpaním 60 mm. Po obvode privaríme pás plechu so šírkou 100 mm a jeho horný okraj vystužíme jednou alebo dvoma vzperami, ktoré privaríme k telesu vrtáka. V telese vrtáka vyvŕtame otvory na pripevnenie na vrtnú tyč. Tento vrták budeme používať pri práci v zemine a v mäkkom íle; pri práci v piesku pripevníme na dno vrtáka gumovú záklopku. Čistiaci vrták 15 (obr. 4), potrebujeme po uvedení studne do prevádzky. V začiatkoch čerpania vody sa studňa zanáša priplavenou Vysvetlivky k obrázkom na str. 12 až 15: 1 — nosná rúrka; 2 — pravá podperná rúrka; 3 — ľavá podperná rúrka; 4 —vrátok; 5 — kladka; 6 — dvojdielne vratidlo; 7 — vrtná tyč (2 ks); 8 — lano; 9 — zabezpečovacie lano; 10 — tŕň; 11 — vrták do opuky; 12 — valcový vrták (do piesku); 13 — rozrušovaci vrták; 14 — hlavný vrták; 15 — čistiaci vrták; 16 — pažnica; 17 — spojka pažnic; 18 — pomocná objímka; 19 — pomocná tyč; 20 — súprava tyči na čistenie studne

11

Obr. 1

12

Obr. 2

13

Obr. 3

14

Obr. 4

hlinou a pieskom. Preto musíme meraním kontrolovať, aby nečistoty nestupali až k nasávaciemu košu. V prvom roku čerpania musíme studňu vyčistiť asi dvakrát, v druhom roku raz a v treťom roku býva voda už čistá. Čistiaci vrták zhotovíme z plechu s hrúbkou 1,5 až 2 mm. Dno s priemerom 185 mm vytvarujeme podobne ako na hlavnom vrtáku. Na dno privaríme štyri pätky, ku ktorým pripevníme valcový plášť čistiaceho vrtáka. Dno vybavíme takisto gumovou záklopkou, aby nám piesok z nádoby nevytékal. Dno pevne privaríme k najspodnejšej rúrke 0 17 mm. Dve ďalšie rúrky pripojíme pomocou kĺbov spojených skrutkami s maticami M10. Na koniec tretej rúrky privaríme dvojramennú páku na ručné otáčanie. Celok tvorí skladaciu súpravu tyčí 20 na čistenie studne. OSTATNÉ PRÍSLUŠENSTVO Pažnica 16 by mala mať vonkajší priemer 200 mm a dĺžku asi 3 až 5 m, môže byť z oceľovej hrubostennej rúrky alebo z hrubostennej azbestocementovej rúrky. Pažnicu budeme

spájať spojkami 17 z pozinkovaného plechu s hrúbkou 0,6—0,8 mm. Odstrihneme pás plechu široký asi 70 mm a rúry v spoji obalíme plechom. Po obvode vyvŕtame do plechu aj do pažnice otvory a obe rúry spojíme samoreznými skrutkami (obr. 1 ) . Do pažnice, ktorú budeme spúšťať na dno vývrtu, vyvŕtame do výšky asi 3 m od dna niekoľko desiatok drenážnych otvorov 0 8 mm. Aby pri spájaní pažníc spodná pažnica nespadla do studne, vy ba vime ju objímkou 18 z hrubšej plochej ocele. Spúšťame pomocou lana alebo retiazky. Na uľahčenie práce si ešte zhotovíme pomocnú tyč 19 (obr. 2), ktorú použijeme na sťahovanie lana a zachytávanie vrtného zariadenia. POSTUP PRI VŔTANÍ Trojnožku postavíme tak, že na zemi spojíme pomocou svorníkov všetky rúrky a zabezpečíme ich pritiahnutím matíc M16. Spojenie ešte zabezpečíme převlečením zabezpečovacieho lana 9; v prípade, že by svorník praskol, chráni trojnožku pred spadnutím. Na hlavnú nosnú tyč privaríme vo vhodnej

výške vrátok. Koniec lana vrátka priviažeme o silný strom alebo o stĺpik na plote a otáčaním vrátka celú konštrukciu vztýčime. Spodné konce rúrok zarazíme trocha do zeme, aby celá trojnožka stála pevne. Vrtnú tyč 7 prevlečieme vodiacim kruhom a dvoma skrutkami pripevníme vhodný vrták. Vrtnou tyčou aj s vrtákom otáčame tak, že do otvoru vo vhodnej výške nasadíme vratidlo 6. Naberáme vrstvu hliny najviac vysokú 15 až 20 cm. Vrtnú tyč s vrtákom vyťahujeme z vrtu tak, že do jedného z otvorov v tvči zasunieme tŕň 10 nosného lana a vratkom vrtnú tyč vytiahneme. V prvej fáze vyťahovania vrtáka s nabratou hlinou sa prejaví veľký odpor. Pomôžeme si tak, že jeden pracovník otáča pomocou vratidla 6 kývavými pohybmi vrtákom a druhý vyťahuje uvoľnený vrták vratkom. Pri vyberaní hliny z vrtáka pridržiavame stále hornú časť vrtnej tyče pomocnou tyčou 19, aby sa vrtná tyč po odľahčení nepřevážila. Z väčších hĺbok vrták vyťahujeme postupne. Po vysunutí vrtnej súpravy až ku kladke zasunieme do

15

naj nižšieho otvoru v tyči kus tyčovej ocele dlhej asi 1 m, lano povolíme, pomocnou tyčou 19 lano stiahneme dole, tŕň zasunieme do najnižšieho otvoru a opäť vytiahneme až ku kladke. Pri spúšťaní postupujeme opačne. Ak máme už vo vrte vodu, môžeme súpravu spúšťať naraz, pretože voda náraz dostatočne stlmí. Ak vŕtame už tak hlboko, že používame obe vrtné tyče, musíme vždy pri vyťahovaní hornú vrtnú tyč odpojiť — páka by bola príliš veľká. Pri práci občas skontrolujeme zvary dvojitého oka na prichytenie kladky a vodiaceho • kruhu vrtnej tyče. Aj spájacie skrutky vrtákov a vrtných tyčí občas skontrolujeme.

Ak zistíme, že sú poobtláčané, vymeníme ich. Pri práci nosíme zásadne ochranné prilby — dobre poslúžia aj motocyklové. Stále dbáme, aby nám do vrtu nespadol nežiadúci predmet. JMakoniec vrt zapažíme pažnicami 16. Pažnice spúšťame do vrtu pripevnené na lane. Ak máme asi 2/3 pažnice vo vrte, pripevníme na ňu na hornom konci objímku 18. Tým zabezpečíme, že pažnica nespadne do vrtu a lano môžeme odviazať. Ďalšiu pažnicu pripevníme na prvú pomocou spojky 17, hornú pažnicu pripevníme na lano a môžeme pokračovať v spúšťaní. Ak máme celý vrt zapažený, vysypeme priestor

ÚPRAVA VODÁRNÍ Hladina podzemnej vody v posledných rokoch neustále kolíšea klesá, najmä v oblastiach chudobnejších na vodné zrážky. Tam, kde nie je obytný dom, záhrada alebo chata pripojená na verejnú vodovodnú sieť a spotreba vody závisí od výdatnosti prameňa vlastnej studne, treba v mnohých prípadoch obmedzovať odber vody, aby prameň stačil zásobu vody v studni alebo vo vrte doplniť na potrebnú výšku. Ak stav vody občas nekontrolujeme a hladina vody klesne, môže nastať prípad, kecf čerpadlo nenasaje vodu, ide naprázdno, zadrie sa, elektromotor sa preťaží a spáli sa (vinutie). Ak po vyčistení studne alebo vrtu, prípadne po miernom prehĺbení (niektoré MNV povoľujú iba 1 m) je nádej, že znížená hladina vody sa už udrží, nasávacie potrubie možno predĺžiť. V takom prípade sa však môže stať, že na predĺženú nasávaniu výšku už čerpadlo vodárne

nestačí svojím výkonom, a to alebo preto, že čerpadlo je stavané na menšiu nasávaciu výšku, alebo preto, že čerpadlo je už opotrebované. V takom prípade treba uvážiť, či bezpodmienečne treba vymeniť doterajšie čerpadlo za hlbokonasávacie, ku ktorému treba ďalšie potrubie od nového nasávacieho koša až k novému čerpadlu, alebo či sa dá čerpadlo nahradiť ponorným čerpadlom za predpokladu, že je v studni dostatočná zásoba vody pre toto výkonné čerpadlo. Obidve alternatívy sú nákladné a vyžadujú otvoriť výkop od pivnice až k studni, či už na druhé potrubie alebo na kábel elektrickej prípojky. Ak nie je výškový rozdiel medzi pôvodnou a zníženou hladinou príliš veľký, ako to vo väčšine prípadov býva, môžeme si pomôcť tretím, najmenej nákladným spôsobom. Tento spôsob sa zakladá na tom, že tlakovú nádobu s armatúrou

okolo pažnice drobným kameňom. Ak vŕtame v opuke, v tuhom íle a pod., zavesíme na vrtnú tyč niekoľko vriec s pieskom a tie budú vyvíjať tlak na vrták. Ak narazíme na vrstvu piesku, ktorý sa čiastočne zosypáva, vytvorí sa vo vývrte dutina. To však nie je prekážkou; po zasadení pažníc do vrtu vysypeme ich okolie kamennou drvinou a tá dutinu vyplní. Tým sa zväčší aj zásoba vody na jedno čerpanie. Ak sa v hlbšom vrte dostaneme do vrstvy tečúceho piesku, spustíme do vrtu pažnicu a piesok vyberáme vrtákom 12 znútra pažnice a pažnicu tlakom cez dlhú páku zatláčame do zeme. MIROSLAV PETRU2ÁLEK ponecháme na pôvodnom mieste,, demontujeme čerpadlo s motorom a umiestnime ho do zbernej nádrže v pivnici. V odbornej terminológii sa tomuto spôsobu čerpania hovorf „nasávanie cez kopec". Hoci vodárenskí pracovníci tento spôsob neradi používajú, už niekoľko rokov takto upravená naša domáca vodáreň pracuje k mojej úplnej spokojnosti. Na obr. 1 vľavo je bežné vyhotovenie nasávacieho potrubia, na ktorom je vyznačená hĺbka nezamŕzania A a nasávacia výška S. Zníženie nasávacej výšky pri tzv. nasávaní cez kopec je na obr. 1 vpravo. Je na ňom opäť vyznačená nezamŕzajúca hĺbka A, zníženie nasávacej výšky o hodnotu S, a znížená nasávacia výška S'. Z obrázku je zrejmá pôvodná poloha čerpadla a zníženie o hodnotu V po jeho umiestnení v zbernej nádrži. Tento spôsob môžeme úspešne použiť vtedy, ak je agregát vodárne vybavený samonasávacím čerpadlom a ak je čerpadlo, najmä jeho upchávka, v poriadku. Ďalej treba, aby nasávacia výška S' spolu so všetkými odpormi potrubia nepre

Obr. 1. Vľavo bežné vyhotovenie nasávacieho potrubia, vpravo zníženie nasávacieho potrubia

18

hrdlo čerpadla spojíme s nasávacim potrubím. Obidve potrubia, alebo aspoň výtlačné potrubie prerušíme a nastavíme gumovou manžetou 7, stiahnutou sponkami, aby sme zabránili šíreniu vibrácií, a tým aj hluku pri čerpaní. Predĺžime aj motorový kábel 8 a hadičku 9 na prisávanie vzduchu k uzatváraciemu ventilu. Pri starších čerpadlách, ktoré sú už veľmi opotrebované, sa môže stať, že samonasávací účinok je nepatrný. V tom prípade si môžeme spúšťanie čerpadla uľahčiť jednoduchým zavodňovacím zariadením, ktorým prepustíme vodu obtokom z tlakovej nádrže cez čerpadlo až do nasavacieho potrubia, ktoré tak ľahko a pohodlne naplníme vodou. Ale aj pri čerpadlách, ktoré sú v bezchybnom stave, je toto zariadenie veľmi výhodné. Aj zavodňovacie zariadenie je nakreslené na obr. 2; je umiestnené medzi gumovou spojkou 7 a horným kolenom výtlačného potrubia 5. Skladá sa z krátkej rúrky, pripojenej skrutkovým nadstavcom 13 a ďalej spojenej s prepúšťacím kohútikom 10. Pod spätným ventilom 11 je zavodňovacie potrubie pripojené opäť na výtlačné potrubie. Týmto spôsobom obchádza zavodňovacie potrubie spätný ventil 11 alebo klapku, ktorá vždy po načerpaní tlakovú nádobu samočinne vo výtlačnom potrubí uzatvorí. Na kontrolu plnenia a aj na odvzdušnenie osadíme na najvyššom mieste nasavacieho potrubia kohútik 12.

Obr. 2. Úprava domácej vodárne pri zníženom nasávacom potrubí

kročila hranicu 8 m. Či ide o typ samonasávacieho čerpadla, zistíme si z údajov na štítku. Čerpadlá, spravidla výrobky n. p. Sigma, sú vyrábané v týchto radoch a typoch. AL20, AL32, A L 4 0 / I J I , III, VN — 1. VL — 1/1, II, III. IV. Rímske číslice znamenajú, koľko stupňov má čerpadlo. Skutočnosť, že samonasávacie čerpadlá pracujú aj bez nasavacieho koša a pri menšej netesnosti nasavacieho potrubia (v tomto prípade s nižším výkonom), umožňuje menej obvyklé usporiadanie nasavacieho potrubia. Hoci sa v najvyššom mieste vyskytne vzduchová bublina, ktorá by pri inom druhu čerpadla prekážala (pretrhnutie vodného stĺpca), samonasávacie čerpadlo vzduch pohltí. Nasávací kôš však na potrubí ponecháme; zabraňuje vniknutiu nečistôt a piesku do čerpadla.

POSTUP PRÁCE Celková úprava domácej vodárne je na obr. 2. V pivnici urobíme výkop na zbernú nádrž s pôdorysom 1 x 1 m do vyžadovanej hĺbky; spravidla stačí 1,2 m. Steny 1 vymurujeme na 1 /4 tehly cementovou maltou alebo ich vybetónujeme (hrúbka betónu 10 cm; pomer cementu k piesku 1 :4). Do dna zabetónujeme základovú platňu so skrutkami na pripevnenie motora a čerpadla. Základovú platňu so stenami zbernej nádrže nespájame, zvyšnú plochu dna iba zarovnáme a ponecháme bez pokrytia na prípadné vsakovanie vody. Z domácej vodárne demontujeme motor 2 s čerpadlom 3 a pripevníme ich na skrutky základovej platne. Predĺžime nasávacie 4 a výtlačné potrubie 5. Výtlačné potrubie pripojíme k tlakovej nádobe 6, nasávacie

ČINNOSŤ ZARIADENIA Ak je vtlakovej nádobe tlak aspoň 10 kPa (t. j. 0,1 atm), môžeme otvorením prepúšťacieho kohútika 10 naplniť vodou čerpadlo a nasávacie potrubie. Plníme tak dlho, až z kontrolného kohútika 12 prestane unikať vzduch. Potom obidva kohútiky uzatvoríme a uvedieme vodáreň do činnosti. Ak je tlaková nádoba celkom bez tlaku, odskrutkujeme skrutku, na ktorej je pripojená gumová hadička 9, a týmto otvorom naplníme čerpadlo vodou, prípadne môžeme naliať vodu otvorom po otvorení kohútika 12. Aj keď sú čerpadlá domácich vodární spravidla spojené s elektromotorom priamo prostredníctvom pružnej spojky, je výhodné použiť na náhon čerpadla klinový remeň. Má to dve výhody: Ak sa zadrie čerpadlo a tým preťaží elektromotor, zničí sa spravidla iba remeň, ale motor zostane nepoškodený. Zmenou prevodu, t. j. zvýšením počtu otáčok, môžeme na opotrebovanom čerpadle ešte získať normálny výkon; predpokladom je však dostatočne dimenzovaný motor. VLADIMÍR ZÁBIĹKA

17

MALÝ BAZÉN PRO PLOVÁNÍ S ČIŠTĚNÍM A OHŘEVEM VODY II Základem správného systému vodního hospodářství bazénu je filtrační vodní okruh, jehož schéma je na obr. 10. Uvedený systém pracuje přerušovaně: pravidelně se za sebou střídají . pochod čištění vody , (filtrace) a pochod čištění (regenerace) filtru. Oba pochody řídíme přestavením ventilů 7 až 10. Filtrační pochod probíhá, když ventily 7 a 8 jsou otevřeny a ventily 9 a 10 uzavřeny; čerpadlo 2 dopravuje znečištěnou vodu do horní komory filtru 3 a protlačuje ji shora vrstvami křemenného písku. V písku se zachycují mechanické nečistoty a kaly. Vyfiltrovaná voda přichází do spodní části filtru a odtud potrubím 4 zpět do bazénu. Písková náplň filtru je uložena na děrované přepážce, přičemž nejspodnější vrstvy písku jsou hrubé granulace (asi 5 mm) a čím výše, tím je granulace písečných zrnek jemnější; nejjemnější (asi 1 mm) je zcela nahoře. Většinu nečistot a kalů zachytí jemná horní vrstva pískové náplně. Zachycené nečistoty vyplňují mezery mezi zrnky písku, filtrační schopnost náplně se zvyšuje, ale současně se snižuje propustnost filtru pro vodu — množství vyfiltrované vody se stupněm zanesení filtrační náplně klesá, tlak v horní komoře filtru stoupá. Nastane okamžik, kdy tlak ve filtru dosáhne přípustné meze —filtrační pochod nemůže pokračovat. Pro další použití systému musíme filtr vyčistit od zachycených nečistot

a připravit jej tak k dalšímu použití. Pochod regenerace f i l t r u probíhá, když ventily 7 a 8 jsou uzavřeny a ventily Š a 10 otevřeny; čerpadlo 2 dopravuje vodu z bazénu do dolní komory filtru 3 a protlačuje ji tělesem filtru a jeho pískovou náplní směrem vznúru. Obrácením průtoku vody se uvolňuji nečistoty a kaly zachycené v horní vrstvě pískové náplně a jsou unášeny proudem vody do odpadního potruhí 6. Během několika desítek vteřin isou nečistoty z pískové náplně vyplaveny, filtr je vyčištěn, jeho pracovní schopnosti jsou regenerovány. Přestavením ventilů uvedeme systém zpět do filtračního pochodu.

SKUTEČNÉ VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ BAZÉNU Jednoduchý filtrační okruh podle obr. 10 je v praxi nutno rozšířit o některé účelné doplňky a pomocné okruhy. Skutečné schéma vodního hospodářství pro vnější bazén je znázorněno na obr. 1 1 . Jednotlivé pochody probíhají takto: — Běžný filtrační pochod. Odfiltrování povrchových nečistot vodního obsahu bazénu, jednoduchý návrat vyfiltrované vody do bazénu, bez ohřevu. Otevřeny ventily V I . V4, V7, V I 0 , V13 a V14. ostatní uzavřeny. — Regenerace filtru vodou z bazénu. Otevřeny ventily V I , V5, V6. V 1 3 a V14 (může být též V I 0 ) . — Regenerace f i l t r u vodou ze studně (výhodnější). Otevřeny

Zahradní bazén obložený obkladačkami RAKODUR. V rohu bazénu je vidět jeden z ponorných reflektorů. Na protilehlé stěně trubka pro návrat vyfiltrované vody. ventily V3. V5. V6. V13 a V14 (V10) — Čištěni dna bazénu s ohřevem vody na slunečním kolektoru. Otevřeny ventily V2, V4, V7, V9, V13 a V14. — Běžný filtrační pochod s ohřevem vratné vody. Otevřeny ventily V I , V4, V10, V11 a V12. přivřen V7. Funkci pomocného ohřívacího okruhu kontrolujeme teploměry TI (teplota vody přicházející z bazénu), T2 (teplota vody za výměníkem) a T3 (teplota smíšené vody). Přivíráním ventilu V7 regulujeme teplotu T3 a tlak ve filtračním systému. — Čerpání vody do bazénu ze studně. Otevřeny ventily V3, V5, V7, V I 0 , V I 3 a V I 4 . — Napouštění bazénu vodou z městského vodovodu. Čerpacím v klidu. Otevřeny ventily V8, V10, V13 a V14. X

Obr. 10. Schéma filtračního vodního okruhu: 1 —saci potrubí znečištěné vody; 2 — čerpadlo; 3 — pískový filtr; 4 — výtlačné potrubí vyčištěné vody; 5 — obtokové potrubí; 6 — výtlačné

18

potrubí pro odvod odfiltrovaných nečistot a kalů; 7, 8, 9, 10 — uzavírací ventily nebo šoupátka; 11 — tlakoměr; 12 — pojistný ventil

X

X

Saci potrubí pro čerpáni vody ze studny a z bazénu sestavíme z ocelových pozinkovaných závitových trubek 5/4 nebo ještě lépe 1 1/2". Trubky klademe do vybetonovaného nebo vyzděného kanálku, který shora zakryjeme betonovými deskami s vrstvou zatravněné zeminy. Trubky spádujeme ve sklonu asi 1 % směrem do bazénu a do studně, aby bylo možné vypustit ze sacího systému vodu ještě před příchodem mrazů. Zavzdušnění sacího potrubí při vypouštění vody obstaráme při sávacím otvorem na sacím hrdle čerpadla, voda vytéká po otevření ventilu V1 a X I . Současně otevřeme ventil V2. Saci plovák pro odfiltrováni povrchových nečistot je schematicky vyznačen na obr. 12. Jeho

hlavni částí je sací komora, kterou vyrobíme spájením dílů vystřižených z pozinkovaného plechu. Sací komora se směrem vzhůru rozšiřuje a je zachycena na příčkách upevněných na dvou polystyrénových plovácích. Spodní část sací komory je upravena pro navlečení a zajištění pryžové hadice (rozměr 1") napojené volným průvěsem k sacímu potrubí před ventilem V 1 .

Sací plovaK zastupuje v nasem bazénu podélný žlábkový přepad, který známe z velkých veřejných bazénů a jehož úkolem je odvádět povrchové nečistoty a tuky. V našem zahradním bazénu však

PROSTOR

bude hladina kolísat (např. zcela pravidelný úbytek vlivem přirozeného odparu) v důsledku nepravidelné obsluhy bazénu v našem volném čase. Sací plovák je tedy žlábkovým přepadem, který plní svoji funkci

CHRÁNĚNÝ

PRED

MRAZEM

Obr. 11. Skutečné schéma vodního hospodářství pro vnější bazén: 1 — sací potrubí pro čerpání vody ze studny; 2 — sací koš se zpětnou klapkou; 3 — sací potrubí znečištěné vody z bazénu; 4 — sací plovák pro odstraňováni nečistot plujicich při hladině vody v bazénu. K sacímu potrubi je připojen pryžovou hadici; 5 — saci hubice pro odstraňován! nečistot a kalů uložených na dné bazénu připojená k systému vodního hospodářství rovněž pryžovou hadici; 6 — hrubý filtr chrániči čerpadlo před hrubými mechanickými nečistotami nasátými ode dna bazénu saci hubici; 7 — čerpadlo; 8 — horni komora filtru; 9 — tlakoměr ručkový do 1 MPa ( = 10 atp); 10 — rozváděči trubka v horni komoře, filtru; 11 —těleso filtru; 12 — oddělovací přepážka filtru; 13 — náplň filtru, křemenný písek; 14 — filtrační trysky; 15 — dolní komora filtru; 16 — pojišťovací ventil; 17 — obtokové potrubi; 18 — výtlačné potrubi vyčištěné, vyfiltrované vody; 19 — přimý výtok do bazénu; 20 — výtok vyčištěné vody na sluneční ohřivač; 21 — sluneční ohřívač vody; 22 — výtlačné potrubi pro odvod odfiltrovaných nečistot a kalů; 23 — nádoba pro zachyceni odpadové vody při regeneraci filtru; 24 — pomocný okruh pro ohřev vyfiltrované vody v umělém zdroji tepla; 25 — výměníkový had ponořený va vodním prostoru kotle ústředního vytápění; 26 — napojeni užitkové teplé vody pro potřebu domácnosti v době, kdy voda z bazénu není ohřívána; 27 — připojeni z městského vodovodu; V1 až V14 — uzavírací ventily nebo šoupata; TI až T3 — ručkové teploměry 0 až 100 *C;-X — ?avzriušňovaci ventilkv k vypouttění vody z potrubi ohroženého zamrznutím

m

nezávisle na výši hladiny vodního obsahu bazénu. Z toho plyne požadavek, aby horní hrana sací komory byla asi 10 až 15 mm pod hladinou vody. Tuto polohu zajistíme spojením sací komory s párem polystyrénových plováků. Rozměry plováků musíme zjistit zkusmo, neboť jejich skutečné zatížení ve vodě je součtem vlivu hmotnosti více prvků a zejména vlivem druhu a délky použité přípojné hadice. Zamezení nasátí hrubých nečistot (odštěpků dřeva, větviček) do systému a tím i ochranu mechanických částí čerpadla zajistí ochranná síťka z ocelového pozinkovaného drátu s oky asi 1 * 1 mm. Při koupání v bazénu filtrační pochod přerušíme a sací plovák z bazénu vyjmeme. Saci hubice pro čištěni dna bazénu je hrubou napodobeninou sací hubice vysavače koberců (obr. 13). K její výrobě se nejlépe hodí tenkostenná hliníková trubka průměru asi 50 mm, která je na horním konci upravena pro nasazení a zajištění pryžové hadice (rozměr 1 ) a na spodním konci vhodně rozšířena a doplněna pryžovou stěrkou klínového tvaru. Nezbytnou součástí sací hubice pro čištění dna je hrubý filtr chránící čerpadlo před hrubými mechanickými nečistotami (kaménky) sebranými na dně bazénu. Jeho hlavní funkční částí je ocelová pozinkovaná síť (oka asi 1 x 1 mm) svinutá do tvaru kužele a vložená velmi těsně do válcového pláště hrubého filtru. Konstrukce a připojení hrubého filtru je naznačeno na obr. 13. Výhodou je, že těleso filtru je vystaveno přetlaku atmosférického tlaku zvenčí — není to tedy nádoba s vnitřním přetlakem. Pro výrobu válcového pláště můžeme proto použít novodurovou trubku 0 1 5 0 mm (obchodní název „skluz ), kterou utěsníme ve vysoustružených hliníkových čelech pryžovými ,,0"-kroužky, které jsou dodávány pro hrdlové spojování těchto odpadních novodurových trubek. Podmínkou je, aby vnitřek filtru byl snadno přístupný pro čištění. Obě hliníková čela jsou proto k sobě stažena čtyřmi svorníky se závitem M6 nebo M8 s křídlovými maticemi. Čerpadlo systému vodního hospodářství zahradního bazénu volíme vždy a zásadně samonasávacího typu. Danému účelu vyhoví typ SIG MA AL 40 se dvěma stupni. Uvedený typ odstředivého čerpadla má tyto důležité vlastnosti: — je necitlivé pro prisávaní vzduchu, který se do systému snadno dostává v sacím plováku a zejména v sací hubici a jejím hadicovém připojení; — samo nasaje vodu ze sacího plováku nebo ze sací hubice, aniž by

20

bylo nutné celou nasávaci část systému složitě zavodňovat a do sacího plováku a do saci hubice montovat zpětné klapkv; — poloha hrdel samt-iasávacího čerpadla samočinně zajišťuje, že po vypuštění vody před nadcházejícími mrazy zůstává těleso čerpadla zaplavené vodou. Tato okolnost si vynucuje umístěni čerpadla do nezamrzajícího prostoru, ale je vyvážena skutečností, že voda chrání vnitřní plochy tělesa čerpadla před korozi, která zabraňuje jednoduchému uvedení čerpadla v chod na začátku jarní a letní sezóny. Výtlačná potrubí — t j . všechna potrubí za čerpadlem smontujeme z ocelových závitových pozinkovaných trubek 1". Pomocný okruh pro ohřev vody můžeme napojit na průtokový výměník, sloužící jinak k přípravě užitkové teplé vody pro domácnost. Oba systémy je však nutno oddělit čtyřmi uzavíracími ventily. Zde nejsou vhodná šoupátka. Pomocný okruh smontujeme rovněž z pozinkovaných trubek 1/2" nebo 3/4". Sluneční ohřívač vody nazývaný kolektor slunečních paprsků ie v podstatě nakloněná rovina, po jejímž líci stéká voda přiváděná z filtračního okruhu zpět do bazénu. Voda je rozváděna po celé šířce nakloněné roviny podélnou trubkou opatřenou soustavou otvorů 0 4 mm vzdálených od sebe 30 až 4U mm. Nakloněná rovina je situována tak, že polední sluneční paprsky dopadají kolmo na vrstvu stékající vody. Voda se tedy působením infračervených paprsků obsažených ve spektru slunečního záření prohřívá a současně se sytí vzduchem. Sluneční ohřívač je zařízení velmi jednoduché, avšak jeho podstatnou nevýhodou je skutečnost, že je velmi obtížné začlenit sluneční ohřívač do okolí zahradního bazénu, aniž by působil rušivě. Potrubí přivádějící vyfiltrovanou vodu zpět do bazénu uložíme do společného podúrovňového kanálku s potrubím sacím. Také toto potrubí vyspádujeme směrem do bazénu a pro vypuštění vody opatříme zavzdušňovacím ventilkem X2. Filtr je hlavním a také nejsložitějším prvkem systému vodního hospodářství bazénu, který musíme vyrobit. Hned na začátku je nutno uvést, že filtr zařazený do našeho systému způsobem uvedeným na obr. 10 a 11 je tlakovou nádobou, pro které platí bezpečnostní ustanovení a předpisy. Určitý objem vzduchu, který vždy zůstává v tělese filtru, je zdrojem vnitřního přetlaku působícího při poruše pláště filtru ke zvětšování a roztržení filtru. Nebezpečí mechanické poruchy filtru, která by měla za následek ohrožení

jeho bezprostředního okolí, omezujeme tím, že zmenšujeme prostor, který by mohl být zaujat vzduchem, na minimum. Hlavně ovšem dbáme o mechanickou pevnost a dostatečné dimenzování pláště, víka, dna, svarů a šroubů. Provoz filtru kontrolujeme ručkovým tlakoměrem a zabezpečujeme pojišťovacím ventilem. Konstrukce filtru je naznačena na obr. 14. Hlavním problémem bude obstarání ocelové bezešvé trubky průměru asi 250 mm o tloušťce stěny nejméně 4 mm. Trubka musí být ze svařitelné oceli a nesmí být napadena bodovou korozí. Při uvedení filtru do provozu nastavíme pojišťovací ventil na otevření při dosažení 0,61 MPa (= 6,1 atp). Z bezpečnostních důvodů budeme však počítat, že tlak ve filtru může krátkodobědosáhnouť hodnot až 1 MPa (= 10 atp). léto skutečnosti musíme věnovat pozornost tehdy, získáme-li pro výrobu pláště filtru trubku o větším průměru než 250 mm. Nutnou tloušťku stěny této trubky vypočteme z jednoduchého vzorce

kde s je tloušťka stftnv trubky v cm, d — vnitřní průměr trubky v cm, Příruby válcových částí filtru si dáme vypálit z kotlového plechu o tloušťce 25 mm (u trubek přes 250 mm průměru z plechu o tloušťce 30 mm), dno spodní části filtru z kotlového plechu o tloušťce 10 mm (u trubek o průměru přes 250 mm z plechu o tloušťce nejméně 15 mm), víko horní části filtru z kotlového plechu tloušťky 20 mm (u trubek o průměru přes 250 mm do průměru 400 mm z kotlového plechu tloušťky 30 mm). Příruby musí být svařeny pevnostními vícevrstvými svary zevnitř i zvenčí. Svářečské práce musí provádět zkoušený svářeč stejnosměrným proudem. Příruby a víko musíme spojit šrouby nejméně M12; jejich počet na obvodě jednoho spoje vypočteme ze vzorce

Oddělovací přepážka filtru nese filtrační pískovou náplň filtru. Vyrobíme ji opět z kotlového plechu nejméně 20 mm tlustého a opatříme ji soustavou otvorů M30 k zašroubování takzvaných filtračních trysek. Úkolem těchto trysek je zamezovat vyplachování jemných frakcí filtračního písku směrem dolů (při filtračním pochodu) a naopak propouštět co největší množství vody směrem nahoru při regeneraci filtru.

Obr. 14. Konstrukce filtru

21

Obr. 15. Schéma konstrukce hladinových reflektoru

POKLOP

KOMORA Funkční částí filtrační trysky jsou asi 0,5 mm široké podélné řezy. A m a térsky můžeme filtrační trysky v y r o bit z n o v o d u r o v é nebo p o l y a m i d o v é kulatiny podle o b r . 1 4 , j e však lépe obstarat si profesionální filtrační trysky od v ý r o b c e , k t e r ý m je u nás ČKD Dukla Praha. Na o d d ě l o v a c í přepážce umístíme filtračních trysek co nejvíce ve vzájemné rozteči asi 60 m m . Tloušťka přírub a víka f i l t r u je nutná zejména se zřetelem na deformace, které vznikají při utahování a svírání těsnicích k l i n g e r i t o v ý c h prstenců nejméně 4 mm t l u s t ý c h . Voda v s t u p u j e do filtru k filtračnímu pochodu trubkou umístěnou co nejblíže nejhořejší přírubě tělesa filtru. Trubka je na k o n c i zaslepena a voda v y s t u p u j e soustavou otvorů 0 6 m m směrem d o l ů . T o t o uspořádáni takzvané rozváděči t r u b k y zabraňuje víření j e m n ý c h frakcí f i l trační náplně. Filtr instalujeme tak, aby byl snadný přístup k utahování všech šroubů na p ř í r u b o v ý c h spojích a ab\ bylo možné snadné plnění f i l t r a č n í m pískem. V zimním o b d o b í b y c h o m mohli filtr s n a d n o zbavit v o d n í h o obsahu, avšak koroze by způsobila na ieho vnitřním p o v r c h u značné škody. Umístíme p r o t o filtr do prostoru chráněného před mrazem a necháme jej i mimo sezónu zaplavený v o d o u . Z t o h o t o hlediska sit u u j e m e i přívodní potrubí, které musí zabránit s a m o v o l n é m u v ý t o ku v o d n í h o obsahu filtru. Pro případ havárie filtru musíme však mít možnost v o d u z filtru vypustit. Zde p o stačí nahradit nejspodnější závitové k o l e n o T-kusem zaslepeným v j e d n o m rameni zátkou. R u č k o v ý tlakoměr pripojujeme vždy k v z d u c h e m n a p l n ě n é m u prost o r u filtru (co nejvýše), pojistný

22

VNITR.

ROZM.

ventil naopak umístíme !< prostoru n a p l n ě n é m u v o d o u nad filtrační náplní. F i l t r a č n í n á p l ň je tvořena vrstv a m i k ř e m e n n é h o říčního (tedy praného) písku. Hrubá frakce (asi 5 m m ) je zcela dole, střední frakce (asi 3 m m ) uprostřed a j e m n á frakce (1 m m ) zcela nahoře. Náplň filtru nasypáváme do tělesa filtru až do výše asi 1 5 0 mm p o d rozváděči t r u b k u , přičemž z c e l k o v é h o s l o u p c e zaujímá hrubá frakce asi 1 / 5 , střední a j e m n á frakce po 2/5. V e n t i l y používáme vždy v p r o vedení c e l o m o s a z n é m . Ventily označené V I , V 2 , V 3 a také V 4 , V 7 a V 1 0 můžeme pro zlepšení p r ů t o k o v ý c h p o m ě r ů nahradit c e l o m o saznými š o u p á t k y . Nesmíme však použít šoupátka na místě označeném V 6 , kde může dojít k usazení m e c h a n i c k ý c h nečistot v sedle š o u p á t k o v é h o srdce, což má za následek netěsnost. M ě k k é těsnění v e n t i lové kuželky naopak t y t o nečistoty kompenzuje. O d p a d n i v o d u při regeneraci f i l t r u můžeme odvést do kanalizace nebo na povrch terénu. N e j v h o d n ě j ší je však s h r o m a ž ď o v a t ji ve zvláštní nádrži ( o c e l o v é m sudu o o b j e m u 2 0 0 I) a používat k ruční zálivce zahrady.

VEČERNÍ OSVĚTLENÍ BAZÉNU

V první části tohoto návodu jsme upozornili na vhodnou stavební přípravu konstrukce železobetonové části bazénu pro montáž ponorných nebo hladinových reflektorů. Večerní osvětlení rozhodně přispěje k dobré náladě při večerním posezení s hosty na terase nad bazénem i při používání bazénu za teplých letních večerů. Pro amatérskou výrobu jsou pří-

70X100

stupnější reflektory hladinové, jejichž konstrukce je schematicky naznačena na obr. 15. Jejich hlavní částí je komora svařená z ocelového nerezavějícího plechu, zabetonovaná do prostupů vynechaných v železobetonové konstrukci bazénu zhruba v místech, kde plánujeme stabilizaci hladiny vody. Vnitřní část komory ústí do šachty, která je přístupná poklopem tvořícím součást nástupní plochy bazénu. Tato šachta slouží k manipulaci s vlastním osvětlovacím tělesem a k případné výměně nebo čištění žárovky. Objímka žárovky musí být vždy v provedení z porcelánu s mosaznými elektrovodnými součástkami. Dno kontrolní šachty necháváme nevybetonované, aby se mohla vsakovat voda, která zatéká poklopem, nebo která proniká z bazénu nedokonalým utěsněním. Vnější část komory je spojena s přírubou, na níž nalepíme těsnění vyrobené z polotvrdé pryžové desky o tloušťce 2 až 3 mm. Těsnění má tvar uzavřeného obdélníkového rámečku. Na pryžové těsnění přiložíme skleněnou desku (tlusté čiré sklo ti. 5 až 6 mm nebo organické sklo), kterou přitiskneme ozdobným rámečkem vyrobeným z tlustšího ocelového nerezavějícího plechu (obr. 15 vpravo). Ozdobný rámeček přitahujeme ke skleněné desce a k těsnění nejméně čtyřmi šrouby vysoustruženými rovněž z nerezavějící oceli. Dlouholeté zkušenosti s praktickým provozem zahradního bazénu potvrzuji, že spořivost při volbě materiálu pro kovové součástky vystavené dlouhodobému styku s vodním obsahem bazénu se během několika málo let nevyplatí. Doporučený materiál oro výrobu

kovových částí reflektorů je leštěna nerezavějící ocel, která svým vnějším působením, trvanlivostí a způsobem zpracování předčí dosud používané barevné kovy. Hladinové, případně i ponorné reflektory, které použijeme pro večerní osvětlení bazénu určeného pro koupání osob musi být z bezpečnostních důvodů napájeny elektrickým proudem o napětí nejvýše 24 V střídavých nebo 12 V stejnosměrných. Zdroj elektrického proudu z elektrovodné sítě transformujeme pro reflektory v oddělovacím transformátoru 220/24 V. K danému účelu nesmí být použit tzv. autotransformátor. Oddělovací transformátor má primární a sekundární vinutí upraveny tak, že nejsou vzájemně galvanicky spojeny a naopak jsou od sebe patřičně izolovány. Oddělovací transformátor pro napájení reflektorů umístíme na suchém místě v obytné budově a pří vod od sekundárního vinutí 24 V k objímkám reflektorů provedeme dvoužilovým vodičem AGY 4. Žá-

rovky v reflektorech volíme s běžným velkým Edisonovým závitem s příkonem 40 až 60 W. Počtu reflektorů a příkonu použitých žárovek musí odpovídat výkon transformátoru. CHEMICKÁ ÚPRAVA VODNÍHO OBSAHU BAZÉNU Hlavním činitelem, který působí snižování estetické úrovně vodního obsahu zahradního bazénu je vývoj řas. Tato vegetace žije rozptýlena prakticky v celém vodním objemu každé nádrže se stojatou vodou. V rybníku její přítomnost považujeme za samozřejmou součást přírody. V zahradním bazénu proti ní však bojujeme tzv. chemickým čiřením vody za pomoci síranu hlinitého, který přidáváme v poměru asi 30 g na 1 m3 vodního obsahu bazénu. Roztok síranu hlinitého rozlijeme po vodní hladině a po několika minutách pozorujeme vznikání sraženiny odumřelých řas. Po několika hodinách uvedeme v chod filtrační systém vodního hospodářství bazénu a sraženinu

VIACÚČELOVÉ ZARIADENIE DEŤOM NA CVIČENIE Stále viac ubúda voľného priestoru, kde sa deti môžu bez nebezpečenstva hrať. Preto im treba také miesta nájsť a aj zariadiť. To sa vzťahuje tak na spoločné ihriská na sídliskách, ako aj na miesto, ktoré im vyhradíme vo vlastnej záhrade či dvore. Opísané zariadenie vyhovuje obom typom ihrísk. Jeho výhodou je aj jednoduchosť výroby a dostupnosť materiálu. Základom zariadenia je rebrík — preliezačka — pevne zabetónovaná v zemi. Na vrchole rebríka je pripevnený vodorovný nosník, na ktorý možno zavesiť dva typy hojdačiek, hrazdu a kruhy. Výhodou tohto usporiadania je jednak, že je lacné — ušetríme jeden až dva nosné rámy —Jednak úspora plochy; tá je veľmi dôležitá, pretože hlavnou súčasťou každého detského ihriska je miesto na loptové hry.

4 (pozri det. A na obr. 2), držiaky hrazdy 5 (pozri det. B) a 6. Vo vzdialenosti 3b a t>36 mm od pravého konca vyvŕtame do nosníka otvor 0 10,1 mm; otvorom prestrčíme závesy kruhov a privaríme ich. Do

kleslou na dno bazénu odsajeme pomocí odsávací hubice. Mechanické nečistoty a řasy tedy odstraníme součinností síranu hlinitého a systému vodního hospodářství bazénu. Podle potřeby můžeme ješté vodu desinfikovat, a to chloraminem B, který přidáváme v množství 2 g na 1 mó vodního obsahu bazénu. V tomtéž poměru přidáváme i modrou skalici. Další chemické úpravy vodního obsahu bazénu je třeba konzultovat s příslušnou okresní hygienickou stanicí, která provede laboratorní rozbor dodaného vzorku vody. Popis konstrukce a stavby bazénu, otištěný v minulém sborníku i konstrukce a výroby vodního hospodářství vypadají na první pohled složitě. Ve skutečnosti si však zkušenější kutil se všemi problémy poradí. Zjednodušovat popsanou konstrukci však nedoporučujeme. Doplatili bychom na to při provozu bazénu — místo radosti bychom si připravili starosti. ING. KAREL VACEK nosníka ešte vyvŕtame dva otvory 0 10.2 mm na pripevnenie preliezačky. Teraz už môžeme na vhodnom mieste vykopať základy na preliezačku do hĺbky 70 cm. Horné konce rebríka preliezačky spojíme s hlavným nosníkom 2 pomocou skrutky 8, podložky 10 a matice 1 1 . Konštrukciu vztýčime a provizórne popodkiaaame. Skontrolujeme, či je hlavný nosník 2 vodorovný a či rebríky preliezačky zvierajú so zvislicou rovnaký uhol 20°. Ak je všetko v poriadku, môžeme rebríky zabetó-

Rozpis materiálu

Najprv zhotovíme preliezačku, ktorá tvorí základ celej konštrukcie (obr. 1). Konce stojin 1 sploštíme a vyvŕtame v nich otvory 0 1 0,2 mm. Vždy dve stojiny spojíme navzájom šiestimi priečkami 3; dbáme pritom, aby stojiny 1 boli rovnobežné a aby sme dodržali osovú vzdialenosť 800 mm. Hlavný nosník 2 zhotovíme z obdĺžnikového Jäklovho profilu. K nosníku privaríme dva uholníky

23

Obr. 1

24

Obr. 2

25

novat. Tým je hlavná konštrukcia hotová a zostáva iba vyrobiť jednotlivé zariadenia, ktoré budeme zavesovať na hlavný nosník. Hojdačku pre dve deti zhotovíme z dvoch rúrok 12. Na jednom konci rúrok vyvŕtame otvory 0 10,2 mm; týmito otvormi a otvormi v uholníkoch 4 prestrčíme skrutky 8 a zabezpečíme ich maticami 11. Hojdačka sa takto otočné pripevní na hlavný nosník 2. Na druhé konce rúrok 12 privaríme opierky nôh 14. Vo vzdialenosti 250 mm od konca priskrutkujeme k rúrkam 12 dva priečniky 13. Vo vzdialenosti 460mmvyvŕtameotvory 0 10,2mm, ktorými prestrčíme držadlá 15,a privaríme ich. K priečnikom 13 priskrutkujeme ešte dve drevené sedačky 22. Hrazdu 23 ohneme z rúrky, ktorej konce sploštíme tak, aby ich bolo možné priskrutkovať skrutkami

9 k držiakom 5 a 6 (det. C a B na obr. 2). Pre menšie deti (do výšky 120 cm) zhotovíme rovnakým spôsobom hrazdu 24. Kruhy 26 zhotovíme z kruhovej ocele 0 10 mm, ktorú prestrčíme r

•

.r

ZOSTAVOVANÝ NÁBYTOK Pôvodne som zhotovil tento nábytok ako záhradný, preto ho možno ľahko rozobrať na jednotlivé časti a tie cez zimu uskladniť na malom priestore. To však neznamená, že nábytok sa nedá trvalo použiť vo vhodnom prostredí na chate alebo v chalupe. Súprava nábytku sa skladá zo stola, dvoch stoličiek, kresla a lavice. Túto súpravu možno zmeniť podľa možností a potreby. Každý kus nábytku sa skladá z niekoľkých základných dielov, ktoré podľa pripojených výkresov upravíme na potrebnú dfžku. Základ tvorí univerzálny panel —bočnica 8 —, a preto treba začať s výrobou tohto dielu. Najprv si pripravíme

26

šablónu: na kus tuhého papiera nakreslíme diel v skutočnej veľkosti a vystrihneme ho. Pripravíme si ohobľované dosky so šírkou najmenej 135 mm a s hrúbkou 25 mm. Ako vidieť na obr. 1 vpravo, ušetríme vhodným zostavovaním šablóny materiál a čas. Podľa základnej šablóny vyrežeme alebo ručnou, alebo kruhovou pílou osem kusov bočníc 8; potom šablónu upravíme na tvar bočnice 1 a vyrežeme ďalšie štyri kusy. Ďalej odstrihneme papierovú šablónu na tvar predných nôh 9 a vyrežeme opäť štyri kusy. Nakoniec upravíme šablónu na tvar zadných nôh 14 a vyrežeme štyri kusy. Tak máme pripravené základné diely na zhotovenie jedného

posledným článkom oceľovej reťaze 25, ohneme do tvaru kruhu a zvaríme. Dĺžku oceľovej reťaze volíme asi 1 m; podľa potreby môžeme výšku závesu meniť. ING. JOSEF HOFMAN stola, kresla, lavice a dvoch stoličiek. Hrubé výrezy s rovnakými tvarmi zovrieme spolu stolárskymi zvierkami a rašpľou ich upravíme tak, aby sa úplne zhodovali. Nakoniec všetky hrany dôkladne začistíme šmirglovým papierom. Diely celej súpravy nábytku môžeme zhotoviť dvojakým spôsobom; alebo na všetkých vyrezaných dieloch upravíme ostré hrany iba šmirglovým papierom, alebo, ak máme možnosť, môžeme na hobľovačke zraziť hrany 5/45° podľa rezu A—A a B—B na obr. 2. Na výrobu dalších dielov na dosku stola, zvlakov, sedadiel, operadiel a trnože budeme potrebovať ohobľované laty 70x25 mm, prípadne 70x20 mm, z ktorých podľa výkresov a rozpisu materiálu odrežeme potrebné dĺžky. Aby sme si uľahčili vyvŕtanie otvorov na zvlakoch stola, lištách sedadiel a operadiel a na lištách na dosku stola, zhotovíme si dve jednoduché šablóny z plechu s hrúbkou 2 mm (obr. 2). Na šablóne 1 sú otvory vždy striedavo od seba vzdialené po 40 a 42 mm, ako je znázornené na obr. 1 na diele 2."Šablóna 2 má stredy otvorov vzdialené od seba 40 mm. Ak máme takto pripravený všetok potrebný materiál, môžeme začať s výrobou nábytku. Stôl (obr. 1). Najlepšie je začať stolom, pretože je najjednoduchší. Najprv zostavíme dosku stola; na zvlaky 2 pripevníme lišty 4 alebo pomocou závrtiek 7 so zapustenou hlavou, alebo pomocou drevených kolíkov s priemerom 8 mm. V tomto prípade musíme najprv vyvŕtať podľa šablóny 1 do zvlakov otvory 0 8 mm do hĺbky asi 20 mm. Na obidvoch koncoch lát 4 vyvŕtame otvory pomocou šablóny 2; tieto otvory môžu byť priechodné alebo slepé; má to tú výhodu, že

Obr. 1

27

28

Obr. 3

OTVORY NA KOLIKY

spojenie líšt so zvlakmi nebude zhora vôbec vidieť. Drevené kolíky musíme potom odrezať o niečo kratšie, ako je hĺbka vyvŕtaných otvorov, lebo inak by laty 4 na zvlaky 2 nedosadali a kývali by sa. Pri navliekaní a zároveň glejení lát na drevené kolíčky stále kontrolujeme pravouhlosť. Treba ju dodržiavať aj pri prvom spôsobe, kde lišty so zvlakmi spájame iba závrtkami. Tu musíme dbať aj na to, aby ani jedna hlavička závrtky nevyčnievala nad plochu stola. Pri narážaní priechodné kolíky necháme asi 1 mm prečnievať a po dôkladnom zaschnutí gleja brúsením zarovnáme vyčnievajúce konce s plochou stola. Trnož stola zostavíme z troch dielov 3, ktoré spojíme závrtkami 6, alebo opäť drevenými kolíkmi. V pripravených bočniciach 1 vyvŕtame otvory 0 8,5 mm na skrutky 5 podľa nákresu. Rovnaké otvory vyvŕtame aj v bočniciach tmože 3 a vo zvlakoch 2. Potom môžeme všetky diely spojiť ôsmimi skrutkami 5, a stôl je hotový. Ak sme presne nepracovali, stôl nebude stáť rovno.

Rozpis materiálu

29

Musíme si potom pomôcť tak, že jednu z nôh trochu obrúsime. Kreslo (obr. 2). Podobným spôsobom ako pri stole spojíme najprv sedadlo, ktoré sa skladá z dvoch zvlakov 10 a z piatich líšt 11. Spojenie môžeme urobiť niekoľkými spôsobmi ako pri doske stola. Dôležité však je, aby spojenie bolo rovnaké na všetkých kusoch nábytku. Bočnicu kresla tvorí bočnica 8, predná noha 9 a opierka 12. Na ľahšie zosadenie bočnice si zhotovíme pomocnú lištu s otvormi 0 8,5 mm s rozstupom 255 mm. Na túto lištu pripevníme skrutkami obidva diely 8 a 9, a potom nasadíme opierku 12. K prednej nohe opierku pripevníme alebo skrutkami, alebo zaglejenými kolíkmi. Podobne pripevníme opierku aj v zadnej časti k bočnici 8. Druhú bočnicu zostavíme rovnakým spôsobom. Hotové bočnice spojíme pomocou štyroch skrutiek 5 so zvlakmi sedadiel 10. Operadlo 13 pripevníme k bočniciam 8 závrtkami 6; na ich hlavy zhotovíme zahlbenie 0 14 mm. Do tohto zahlbenia narazíme pri konečnej montáži krycie čiapočky 18. Lavica sa líši od kresla iba dĺžkou líšt sedadla 11a a operadla 13a. Zostavenie obidvoch bočníc je inak úplne rovnaké. Aby lavica bola dosf pevná a nekývala sa, môžeme radšej

Na chate, na balkóne alebo loggii býva často málo miesta na stabilný stôl, a preto nám veľmi dobrú službu urobí navrhovaný a v praxi osvedčený sklápací stôl. Primontuje sa na drevenú stenu pod okno chaty alebo na balkónové zábradlie. Keď je zábradlie kovové, namiesto závrtkami pripevníme pánty po vyvŕtaní dier maticovými skrutkami. Sklápací stôl možno pripevniť aj na murovanú stenu balkóna, keď do steny zasádrujeme drevené klátiky na priskrutkovanie pántov. Potrebné časti si možno ľahko

30

zhotoviť dve, prípadne tri lišty operadla 13a. Tým sa značne spevní celá konštrukcia lavice. To isté môžeme urobiť aj na predtým robenom kresle, aby vzhľad obidvoch kusov nábytku bol rovnaký* Stolička (obr. 3). Najprv opäť zostavíme sedadlo zo zvlakov 15 a z piatich líšt 16. Postup práce je rovnaký ako pri kresle alebo lavici. Bočnica na stoličke sa však skladá iba z bočnice 8 a zo zadnej nohy-14; navzájom ich spojíme zaglejenými kolíkmi, najlepšie je použiť kolíky 0 10 mm. Po dôkladnom zaschnutí vyvŕtame otvory 0 8,5 mm na skrutky 5. Takto pripravenú bočnicu a sedadlo spojíme dohromady zatiaľ iba pomocou dvoch stolárskych zvierok (skrutiek) a súčasne kontrolujeme, či sedadlo je v správnej polohe. Až potom vyvŕtame otvory do bočnice 15 podľa otvorov v bočnici. To isté urobíme aj na opačnej strane sedadla s druhou bočnicou. Do zoskrutkovanej časti stoličky

zaobstarať. Zhotovenie a montáž sklápacieho stola sú veľmi jednoduché. Stolovú dosku 1 aj dosku podpery 2 dostať kúpiť v obchodoch s nábytkom, kde predávajú aj rozličné přířezy. Dýhovaná doska 500 x 900 x 20 mm stojí asi 70 Kčs. Trojuholníkové podpery si vyrežeme z dosky s dĺžkou 350 mm, so šírkou 150 mm a s hrúbkou 20 mm uhlopriečnym rezom. Trojuholníkové podpery 2 pripevníme žanírovými pántmi 6 (50 x 25) na stolovú dosku odspodu podľa

nasadíme ešte medzi horné konce bočníc 8 lištu operadla 17 a pripevníme ju skrutkami 6 rovnakým spôsobom ako na kresle. Aj tu môžeme pridať jednu alebo dve lišty 17 na dôkladnejšie spevnenie stoličky. Takto je celý nábytok zhruba zostavený a zostáva iba povrchovo ho upraviť. Preto opäť všetky ľahko rozmontovateľné diely rozoberieme, -znovadôkladne prebrúsime jemným šmirglovým papierom a dobre oprášime. Potom všetky časti natrieme teplou fermežou a necháme riadne zaschnúť. Až potom nábytok natrieme lodným lakom alebo povrch upravíme morením, opaľovaním a pod. Po skončenej povrchovej úprave a po zmontovaní narazíme do všetkých zahĺbení krycie čiapočky 18. Môžu byť drevené, sústružené; veľmi pekné sú mosadzné s naleštěnými hlavičkami. Konštrukciu Ľ. LINHARTA opísal OTA ZÝKA nákresu tak, aby sa dali sklápať smerom k sebe. Pánty pripevníme na dlhšiu stranu trojuholníkovej podpery; podpery podopierajú potom stôl pevnejšie a jednoduchšie sa sklápajú. Závrtky 7 so zapustenou hlavou do žanírových pántov nesmú byť dlhšie ako 18 mm, aby neprenikli cez stolovú dyhovanú dosku. Sklopené trojuholníkové podpery by neumožňovali sklápať stolovú dosku, keby sme neprispôsobili obidva j debnové pánty 3, čo je hlavná „finesa" pri montovaní sklápacieho stola. Hornú časť ^ebnových pántov (150 x 35) treba vo zveráku zohnúť do pravého uhla podľa nákresu. Pretože trojuholníkové podpery sú z dosky s hrúbkou 20 mm, aj hornú časť pántu zohneme vo vzdialenosti 20 mm. Toto zohnutie obidvoch pántov je potrebné na to, aby pri sklopení stolovej dosky do zvislej polohy vznikla medzi stolovou doskou a stenou medzera 20 mm na sklopené trojuholníkové podpery. Do debnových pántov treba použiť dvojaké závrtky: na pripevnenie stolovej dosky použijeme závrtky 4 s dĺžkou 18 mm, na pripevnenie pántov na stenu pevnejšie závrtky 5 s dĺžkou 50 mm. Hrúbku závrtiek treba voliť podľa dierok v kúpených pántoch. ING. FRANTIŠEK LATKA

V BYTE VYHĽADANIE CHYBNEJ ELEKTRÓNKYs Dnes už väčšina televízorov nemá sieťový transformátor, ale žeraviace vlákna elektrónok sú zapojené v sérii do refazca. Pri prerušení žeraviaceho vlákna jednej alebo viacerých elektrónok prestanú v takomto zapojení žeraviť všetky elektrónky v televízore. Ak nastane takáto porucha a máme v rezerve aspoň po jednom kuse z každého typu elektrónok používaných v televízore, môžeme si chybu odstrániť sami. Elektrónku s prerušeným žeravením môžeme vyhľadať dvoma spôsobmi, a to: alebo tlejivkovou skúšačkou, zakúpenou v elektropredajni, alebo skúšobnou pomôckou, ktorú si sami zhotovíme. Kontrola tlejivkovou skúšačk o u j e veľmi jednoduchá a vyžaduje iba najjednoduchšie pomôcky — tlejivkovú skúšačku, schému zapojenia žeraviaceho okruhu a zapojenia pätíc elektrónok. Tento spôsob je však náročný na patričné odborné znalosti. Musíme pri ňom postupovať s najväčšou opatrnosťou, lebo televízor je pod plným napätím. Pred skúškou odporúčame dôkladne preštudovať na schéme celý žeraviaci okruh. Pri skúške odporúčame použiť oddeľovací transformátor s prevodom 1 :1 alebo stabilizátor sieťového napätia. Takýto postup možno uplatniť aj pri rádioprijímačoch, ktoré nemajú zabudovaný sieťový transformátor a ktoré sú osadené univerzálnymi

elektrónkami radu U; samozrejme, musíme i tu dodržiavať rovnaké bezpečnostné podmienky. Pri kontrole postupujeme takto: Odmontujeme zadnú stenu televízora. Zástrčku televízora zastrčíme do sieťovej zásuvky a zapneme sieťový spínač televízora. Tlejivkovú skúšačku uchopíme do ruky tak, že ukazováčik je pritlačený na horný dotyk skúšačky. Skúšobný hrot tlejivkovej skúšačky v uvedenej polohe priložíme najprv na kostru (kovovú časť) — tlejivka sa nemá rozsvietiť. Ak sa tlejivka rozsvieti, obrátime zástrčku televízora v sieťovej zásuvke o 180°. Takto máme televízor správne zapojený do siete. Je dobré označiť si túto polohu zástrčky, napríklad jej hornú plochu, z hľadiska bezpečnosti. Môžeme začať hľadať chybnú elektrónku v okruhu. Pre názornosť je na obr. 1 nakreslená časť napájacieho okruhu žeravenia elektrónok televízora LOTOS. Skúšobný hrot tlejivkovej skúšačky priložíme najprv na jeden, potom na druhý kontakt žeravenia v reťazci zapojených elektrónok (na obr. 1 sú meracie body označené šípkou). Na jednom z kontaktov prvej skúšanej elektrónky sa má tlejivka rozsvietiť. To zároveň signalizuje, že napájači okruh po prvú elektrónku je v poriadku. Potom urobíme postupne kontrolu na ďalších elektrónkach zapojených v reťazci (skúšame, či sa tlejivka rozsvecuje na obidvoch kontaktoch), až zistíme kontakty elektrónky s poškodeným vláknom

Obr. 1. Časť schémy žeraviaceho okruhu televízora Lotos

— tlejivka sa rozsvieti iba na jednom z kontaktov. To naznačuje, že kontrolovaná elektrónka je poškodená (chybné žeravenie). Ak sa po jej výmene za náhradnú elektrónky televízora nerozžeravia, znamená to, že sú v reťazci poškodené ďalšie vlákna elektrónok. Preto po kontrole posledného kontaktu, na ktorom sa má po výmene elektrónky tlejivka rozsvietiť, pokračujeme ďalej, až zistíme všetky chybné elektrónky v reťazci. V praxi je to však obyčajne jedna a len výnimočne viacej elektrónok.

Obr. 2. Kontrola kondenzátora pomocou žiarovky H2 a batérie U

Možno sa však stretnúť aj s prípadom, keď máme všetky elektrónky (žeravenia) v poriadku, ale televízor ani napriek tomu nepracuje (elektrónky nežeravia). Ako vidieť na obr. 1, v reťazci žeraviaceho okruhu sú zaradené okrem vlákien elektrónok aj ďalšie pomocné členy: odpor, termistor, kondenzátor, tlmivka a pod., ktoré sa môžu tiež poškodiť. Ktorýkoľvek poškodený člen možno zistiť tlejivkovou skúšačkou. Skúšačku používame prakticky rovnakým spôsobom ako pri zisťovaní poškodeného vlákna elektrónky. Podľa stavu tlejivky možno usúdiť, či je prvok chybný alebo nie. Ak tlejivka skúšačky pred odporom, termistorom a tlmivkou svieti a za nimi nie, naznačuje to, že niektorý z týchto členov je chybný. Po výmene sa tlejivka rozsvieti na obidvoch stranách vymeneného prvku. Kondenzátor poškodený trvalým skratom nemožno zisťovať tlejivkovou skúšačkou. Chyba kondenzáto-

31

Obr. 3. Schéma zapojenia skúšobnej pomôcky

ra sa prejavuje poškodením niektorého člena v žeraviacom okruhu smerom od poškodeného kondenzátora k napájaciemu bodu. Veľmi častoje poškodené vlákno elektrónky. Aby sme túto chybu odstránili, treba vymeniť nielen chybnú elektrónku, ale aj chybný kondenzátor. Chybný kondenzátor zistíme tak (obr. 2), že medzi jerro vývody pripojíme batériu U s príslušnou žiarovkou H2. Ak sa žiarovka rozsvieti, je kondenzátor chybný. Ak nie, je v poriadku. Nový kondenzátor musí mať rovnaké hodnoty ako pôvodný (nielen rovnakú kapacitu, ale aj rovnakú napäťovú pevnosť). Kontrolu skúšobnou pomôckou môže vykonať každý majiteľ televízora. Najprv však treba zhotoviť skúšobnú pomôcku pre daný typ televízora. Schéma takej pomôcky je na obr. 3. Hlavnú časť tvorí sieťový transformátor, na ktorého sekundári možno získať napätie nad 100 V. Taký transformátor môžeme vymon-

tovať zo starého, už nepoužívaného rádioprijímača; má na sekundári 2-krát 250 V alebo 2-krát 300 V. Sieťový transformátor vložíme do vhodnej skrinky z plastickej hmoty (obr. 4). Na hornej časti skrinky vypílime otvory, do nich pripevníme potrebný počet pätíc (rôznych typov na všetky elektrónky v televízore; napríklad pre televízor LOTOS to budú tri pätice P 1 , P2, P3) a otvor na kolískový vypínač V s tlejivkou H l . Na bočných stranách proti sebe vyvŕtame otvory na kruhovú šnúru. Ďalšiu päticu (pre televízor LOTOS P4) zodpovedajúcu kolíkom obrazovky zhotovíme ako pohyblivú; pripevníme ju do puzdra vyrobeného z hrubostennej rúrky z plastickej hmoty. Do steny rúrky vyrežeme závity na skrutky, ktorými päticu v rúrke pripevníme. Do spodnej časti rúrky natlačíme gumovú zátku, v strede ktorej vyvŕtame otvor na šnúru. Na jeden koniec trojprameňovej prívodnej šnúry pripojíme vidlicu D; čierne a svetlomodré pramene druhého konca

Obr. 4. Schematické znázornenie skúšobnej pomôcky

32

šnúry pripojíme na vstupné svorky transformátora T. Tretí, zelený (alebo žltozelený) prameň pripojíme na kostru transformátora. Pre väčšiu bezpečnosť môžeme vstupný obvod doplniť sieťovým vypínačom a poistkou. Stred sekundárneho vinutia spojíme paralelne s jedným z kontaktov pätíc žeravenia vnútri skrinky. Druhý bod sekundárneho vinutia 250 V/300 V vedieme na spínač V ceztlejivku H1 paralelne k druhému kontaktu pätíc žeravenia. Na poslednú päticu v skrinke pripojíme druhú šnúru s dĺžkou asi 50 cm. Jej voľný koniec vsunieme do puzdra cez otvor v zátke a pramene pripojíme na žeraviace kontakty pätice P4 f ktorú priskrutkujeme do pohyblivého puzdra. Vodiče v jednotlivých bodoch prispájkujeme. Chybnú elektrónku navrhovanou pomôckou zisťujeme tak, že z televízneho prijímača vyberieme všetky elektrónky (okrem obrazovky). Do príslušnej pätice osadíme kontrolovanú elektrónku. Vidlicu D od skrinky zastrčíme do sieťovej zásuvky. Ak sa tlejivka H1 po zopnutí spínača V rozsvieti, je kontrolovaná elektrónka dobrá. V opačnom prípade, ak sa tlejivka vôbec nerozsvieti, je kontrolovaná elektrónka chybná. Odskúšanú elektrónku z pätice vyberieme a do príslušnej pätice osadíme ďalšiu elektrónku. Takto pokračujeme, až odskúšame všetky elektrónky z televízora. Nakoniec nastrčíme pohyblivú päticu na kolíky obrazovky a podobne preskúšame jej žeraviace vlákno. Týmto spôsobom môžeme skúšať aj nové elektrónky. Veľmi výhodná je táto skúška pri televízoroch s plošnými spojmi. Opisovaným spôsobom možno rovnako zisťovať aj chybné elektrónky v univerzálnych rádioprijímačoch, ktoré nemajú zabudovaný sieťový transformátor a sú osadené elektrónkami radu U, ako aj chybné elektrónky iných elektronických zariadení. V skrinke treba na to ďalšie pätice. DUŠAN LOŠÁK Použité súčiastky 1 —skrinka z plastickej hmoty H1 —tlejivka H2 — žiarovka (podľa napätia zdroja U) 4,5 V D — vidlica flexo T —transformátor 220 V/2 x 250 V (300 V) R — ochranný odpor M 22 P1 —P3 — pätice elektrónok P4 — pätica obrazovky U — plochá batéria 4,5 V = V — domový kolískový vypínač Ak použijeme domový vypínač so zabudovanou tlejivkou typu 561 9520 netreba ochranný odpor R (je vstavaný v tomto vypínači) a samozrejme netreba ani tlejivku H1.

REGENERÁCIA OBRAZOVKY Po dlhšej prevádzke televízora sa obrazovka opotrebúva. Jas a kontrast obrazu sa zmenšujú a trvá dosť dlho, kým sa zjaví obraz po zapnutí televízora. Obraz možno sledovať len v zatemnenej miestnosti. Pri pridávaní jasu sa ostrosť obrazu začne rozptyľovať. Riadky, z ktorých sa obraz skladá, nemožno od seba odlíšiť. V jasných častiach obrazu sa stráca kresba. To všetko sú príznaky opotrebovania obrazovky. Niekedy sa príznaky opotrebovania obrazovky objavia aj na pomerne novom televízore. Na príčine býva zníženie žeraviaceho napätia, zavinené chybným termistorom: Normálne je žeraviace napätie obrazovky asi 6 V. Pri chybnom termistore poklesne na 5 V a menej. Katóda obrazovky je pri zníženom žeravení málo zahriata a nie je schopná emitovat' potrebný prúd elektrónov. Rýchle sa unaví, najmä ked1 majiteľ bol zvyknutý pozerať obraz pri veľkom jase. Kým majiteľ televízora zistí pokles jasu a kontrastu obrazu, je už zvyčajne neskoro. Obrazovka je opotrebovaná natoľko, že nepomôže ani výmena chybného termistora za nový. Opotrebovanú obrazovku možno oživiť zvýšením žeraviaceho napätia. Pri väčšom napätí sa katóda viac rozžeraví a bude emitovat elektróny z väčšej hĺbky, ako aj z miest vzdialenejších od stredu katódy. Kontrast a jas obrazu sa zväčšia a ostrosť sa zlepší. Obrazovka bude zasa pracovať ako nová. Pri mierne opotrebovanej obrazovke postačí zvýšiť žeraviace napätie asi o 1 0 % . Napätie zvýšené o 10 % je ešte v rámci prevádzkovej tolerancie. Obrazovka ho trvale znáša bez poškodenia. Najjednoduchšie zvýšime žeraviace napätie obrazovky pomocou zvončekového transformátora T (obr. 1 ) . Zvončekový transformátor na sieťové napätie 220 V má na sekundárnej strane tri vývody. Medzi ľavým vývodom a stredom je napätie 3 V, medzi stredným a pravým vývodom je napätie 5 V. Medzi krajnými vývodmi je napätie 8 V. Keď chceme žeraviace napätie obrazovky zvýšiť o 1 0 % , zapojíme paralelne na pôvodné prívody žeravenia obrazovky ďalšie napätie, ktoré odoberáme z 5 V vinutia zvončekového transformátora T. Na prvý pohľad by sa zdalo, že pri napätí 5 V zo zvončekového.transformátora nemožno docieliť zvýšené žeraviace napätie. Keďže sme však pôvodné žeravenie ponechali, pridáva sa prúd zo zvončekového

transformátora k prúdu, ktorý prechádza žeraviacim obvodom obrazovky. Napätím zo zvončekového transformátora teda obrazovku pri žeravíme. Žeraviace napätie sa zvýši asi o 1 0 %, t. j. na hodnotu asi 7 V. Zvýšenie žeravenia možno pozorovať zosilnením svitu v mieste katódy. Prívody od 5 V vinutia treba však na obrazovku správne pripojiť tak, aby sme docielili väčší svit. V jednej polohe prívodov sa bude napätie z transformátora pričítať k pôvodnému napätiu vo fáze, v opačnej polohe v protifáze. Pri nesprávnom pripojení prívodov na obrazovku bude svit katódy menší. Keď prívody prehodíme, svit katódy sa zväčší. V praxi robíme skúšku tak, že zvončekový transformátor zapojíme do siete a jeden prívod z 5 V vinutia prispájkujeme na jeden prívod žeravenia (napríklad na kontakt 1 na objímke obrazovky). Televízor zapneme do siete a druhým prívodom sa dotkneme druhého prívodu žeravenia (kontakt 8 na objímke obrazovky). Potom prehodíme prívody na výstupe 5 V vinutia na zvončekovom transformátore a skúšku zopakujeme. Vyberieme si zapojenie, pri ktorom bola katóda najviac rozžeravená. Potom zapojíme prívody od siete k zvončekovému transformátoru tak, aby transformátor dostával prúd

súčasne so zapnutím televízora. Jeden prívod je spojený s kostrou prijímača, druhý prívod zapojíme za sieťovú poistku P. Znovu prekontrolujeme, či sa pri tomto prepájaní nezmenila polarita napätia na sekundárnom vinutí a či netreba prehodiť prívody k obrazovke. Žeravenie obrazovky je pri 8-kolíkových päticiach pripojené vždy na kolíky 1 a 8. Číslovanie koiikov sa pritom ráta od kľúčovitého výbežku na strede pätice, ktorý určuje správne nasadenie objímky. Kľúč rozdeľuje kolík 1 a 8. Pri pohľade na objímku obrazovky zo strany prívodov je kolík 1 prvý od kľúčovitého výbežku. Ďalšie kolíky sa rátajú v smere otáčania hodinových ručičiek. Kolík 8 je teda v poradí posledný a zasa pri kľúčovom výbežku. Zdôrazňujeme, že pri tomto zapojení zostávajú všetky pôvodné prívody na objímku obrazovky zapojené. Nijaký prívod neodpájajme! Ak nemáme zvončekový transformátor poruke, môžeme obrazovku prižeraviť pridaním prúdu, ktorý preteká obvodom žiarovky H na napätie 220 V (obr. 2). Pri 15 W žiarovke prechádza žiarovkou prúd asi 70 mA. Keď okrem pôvodného žeraviaceho prúdu 300 mA bude prechádzať žeraviacim vláknom obrazovky ďalší prúd 70 mA žiarovky, zvýši sa celkový prúd asi na 400 mA, čo zodpovedá zvýšeniu žeravenia asi o 25 %. Pri takomto žeravení je už obrazovka mierne preťažená, ale obrazovka ho znesie bez poškodenia. Žeravenie obrazovky je obvykle

Obr. 2

Si

jedným pólom pripojené na kostru prijímača. Obrazovka je teda pripojená ako prvá v reťazci elektrónok zapojených do série. Žiarovku pripájame jedným pólom za siefovú poistku P, druhým na ten prívod k objímke obrazovky, ktorý nie je spojený s kostrou prijímača. Správny prívod nájdeme skusmo tak, že budeme pozorovať zosilnenie svitu katódy v obrazovke. Keby sme prívod od žiarovky pripojili na nesprávny vývod žeravenia na obrazovke, svit katódy by sa nezmenil. Žiarovka, cez ktorú prižeravujeme obrazovku pri prevádzke televízora, svieti. To možno využiť na osvetlenie, steny za televízorom. Aby žiarovka zbytočne nevyhrievala skriňu televízora, umiestnime ju na zadnú

stenu prijímača. Pri zapnutí televízora sa žiarovka rozsvieti a súčasne indikuje, že televízor je zapnutý. Navyše osvetľuje stenu za prijímačom, čo zlepšuje podmienky na sledovanie obrazu. Pri pokusoch dbajme na to, aby zástrčka televízora bola vložená do sieťovej zásuvky vždy tak, aby s kostrou prijímača bol spojený nulový vodič siete. Zabránime tak úrazu elektrickým prúdom pri náhodnom dotyku na kostru prijímača. Správne zasunutie zástrčky do zásuvky si overíme tlejivkovou skúšačkou, akú používajú elektrikári na overovanie, či je vedenie pod napätím. Pri správnom vložení zástrčky do zásuvky sa tlejivka v skúšačke nesmie pri dotyku na kovovú kostru

prijímača rozsvietiť, keď je prijímač zapnutý.. Musí sa však rozsvietiť pri dotyku na sieťovú poistku televízora. Keby sa tlejivka rozsvietila pri dotyku na kostru prijímača, treba zástrčku vytiahnuť a kolíky pootočiť o 180 °. Potom skúšku zopakujeme. Obrazovka so zvýšeným žeraviacim napätím bude dávať opäť kontrastný obraz. Jas obrazu sa zväčší a v obraze sa objavia riadky. Nezabúdajme, že neprimeraný jas obrazovke vždy škodí. Jas obrazu má byť nastavený vždy tak, aby čierne miesta na obrazovke boli skutočne čierne, a nie sivé ako na zlej fotografii. Pri správnom nastavovaní jasu obrazovka vydrží veľmi dlho a aj obraz bude lepší. ING. JÁN KOŽEHUBA

Pri stavbe rodinného domu často ostane materiál, např. vlysky. Je škoda tento materiál vyhodiť, a tak som rozmýšľal, ako zostatok vlyskov čo najlepšie využiť. Zhotovil som kryt na radiátor. Je vhodný najmä do domácností, kde sú deti, lebo chráni pred dosť častým úrazom od ostrých plechových hrán radiátora. Výroba krytu je úplne jednoduchá. Najprv zhotovíme obvodový rám z hranolov asi 5 x 5 cm a s drážkou na hrúbku vlysku. Do tejto drážky osadzujeme vlysky. Na lepšie prichytenie natierame hrany vlyskov lepidlom na drevo. Tvar krytu, ako aj usporiadanie vlyskov vidno na priloženej fotografii. Aj celková úprava krytu je jednoduchá. Stačí len rám a vlysky

dôkladne prebrúsiť a natrieť 2 až 3krát farebným lakom. Rovnakým spôsobom môžeme zhotoviť aj kryt z úzkych paluboviek

z mäkkého dreva, ktoré dostaneme lacno kúpiť v predajniach s rezivom.

vyměnit vysoké rámové dveře za dveře s kovovou zárubní světlé výšky 190 cm. Základní rozměry nosné konstrukce vycházejí z rozměrů místnosti, použitých matrací a materiálu, který pro výrobu seženeme. (Rozměry na obrázcích jsou uvedeny v centimetrech.) Vhodné jsou např. uzavřené tenkostenné ocelové profily Jäkl. Prostor pod lůžky rodičů využijeme pro skříňovou stěnu, lůžko pro dítě apod. Konstrukcí lůžek se nezabýváme, protože si s ní dobrý kutil poradí snadno sám. Musíme jen hledět na to, aby — v případě, že děláme úpravu v pronajatém bytě — bylo možno konstrukci jednoduše rozebrat a přitom byla dosta• tečně pevná.

Přístup k lůžkům na „půdičce" obstarávají schody. Aby schody nezabíraly přes den zbytečně místo, jsou řešeny jako sklápěcí. Skládají se ze dvou schodnic zhotovených z prken 2,5 cm tlustých a stupňů z prken 2 cm tlustých a 10 cm širokých. Jednu ze schodnic přišroubujeme pevně ke zdi. K této schodnici přišroubujeme jednotlivé stupně pomocí závěsů umístěných na horní ploše stupňů. K druhé pohyblivé schodnici přišroubujeme stupně tak, že závěsy jsou na jejich spodní ploše. Rozmístění jednotlivých stupňů musíme před přišroubováním velice pečlivě proměřit, aby se při sklápění nekřížily. Na čelní stranu pohyblivé schodnice nalepíme plsť 5 mm tlustou, aby schodnice

Mnoho mladších obyvatel bytů ve starých domech přemýšlí, jak si zlepšit bydlení především velkého pokoje lehkou příčkou. Tam, kde to nejde, se mnozí mladí manželé zahledí k vysokému stropu a povzdechnou: „Kdyby to tak šlo předělit horizontálně!" Že i to někdy jde udělat ukazuje následující přiklad. Ve starších bytech, kde právě tato úprava přichází v úvahu, je většinou dispozice taková, že na jedné straně jsou dveře, na protilehlé straně pak okno. Výhodné je proto využít ke spaní prostor u stěny s dveřmi, protože pak k obývání zůstává dost velký prostor u okna. Než začneme s úpravami, bývá často nutné

34

A. Ď.

PŮVODNÍ DISPOZICE POKOJE

DVĚ LŮŽKA PRO RODIČE PROSTOR PRO OBÝVACÍ POKOJ

MÍSTO PRO DĚTSKÝ STOLEK

ÚLOŽNÝ PROSTOR (KOČÁREK, HRAČKY), LŮŽKO PRO DÍTĚ ŠATNÍK' ZÁSUVKY

NOVÁ DISPOZICE POKOJE

SKLOPENÉ SCHODY'

35

ŘEZ

D-D

ZÁVĚS

-HMOŽDINKAj 10mm -3ks

36

nepoškodila místo, kam se opírá. Zdvižené schody musíme zajistit, aby se samovolně nesklopily.

Tohoto principu sklápění schodů můžeme vhodně použít i jinde, např. v rodinných domcích k přístupu na

půdu, nebo v chatách k přístupu do ložnic v podkroví. KAREL KRISTA

POLICE Udělat polici není pro kutila velký problém. Horší je, když má police unést těžké knihy a přitom nepůsobit v moderně zařízeném pokoji rušivě. Jedno z možných řešení ukazuje náš obrázek. Vzhledově působí police jako moderní lehká nábytková stěna s jednou řadou stojin. Stabilita stěny je zajištěna upevněním vodorovných prvků ke zdi. Stojiny tvoří garnyžové tyče, na nichž jsou navlečena prkna. Ta spočívají na kouscích ocelových tyček (nebo svařovacího drátu), prostrčených otvory vyvrtanými ve stojinách. Spodní skříňky jsou k tyčím přišroubovány zboku. JOSEF URBANEC

37

ROZKLADACÍ

STOLÍK V dnešnom zrýchlenom živote nieto času nosiť jedlo do izby, najmä nie ráno raňajky. Kuchyne sú väčšinou také malé, že sa do nich stôl so stoličkami nevojde. Rozhodol som sa preto vyrobiť rozkladací stôl so sedačkami, ktorý by po zložení zaberal minimálne miesto — 1 300 x 720 x 140 mm — a dal by sa jednoducho a rýchlo rozložiť a zložiť. Ak chceme stolík v kuchyni použiť na odkladanie, rozložíme iba stôl a sedačky pod ním necháme sklopené, takže neprekážajú. POSTUP PRÁCE Základom konštrukcie stolíka sú dva vzájomne spojené kovové rámy — predný 1 a zadný 5, ktoré zhotovíme prevažne z uholníkov. Jednotlivé časti rámu zvaríme elektrickou zváračkou. Predný rám 1 zvaríme z troch kusov uholníkov. Na stojiny pripevníme pomocou skrutiek 3 a dištančných rúrok 4 magnetické zámky 2. Na vrchnú vodorovnú časť rámu privaríme tri držiaky 17, ku ktorým pri montáži pomocou skrutiek M3 so zapustenou hlavou pripevníme zo spodnej strany závesy 23 vrchnej časti prednej dosky stolíka. Zadný rám zvaríme zo štyroch kusov uholníkov 5 a z dvoch výstuh 6 a 13. Medzi ľavú výstuhu 6 a ľavú stojinu navaríme ešte plochú oceľ 7, ku ktorej privaríme puzdro 8, zhotovené z vykurovacej rúrky s vnútorným 010,5 mm. Do tohto puzdra nasadíme pri montáži čap 38 vzpery 34 ľavej sedačky. Na ľavú výstuhu 6 privaríme v hornej časti dve puzdra 9, do ktorých pri montáži zavesíme ľavú otočnú vzperu 10 dosky stola. Do výstuhy 6 musíme ešte zhotoviť výrez 20 x 20 mm, ktorý umožní pri skladaní ľavej sedačky dovnútra stolíka dotlačiť vzperu sedačky 34 až k zadnej stene stolíka. Na pravú výstuhu navaríme v hornej časti opäť dve puzdra na zavesenie pravej otočnej vzpery 10. Okrem toho privaríme ešte k výstuhe 13 medzikus 14 s privareným puzdrom 15; pri montáži do neho nasadíme čap vzpery 34 pravej sedačky. Obidva rámy — predný a zadný — spojíme privarením spájacích dielov 18 a 19. Spojenie obidvoch rámov ešte spevníme privarením dvoch vzpier 16. Do zadného rámu vyvŕtame otvory na skrutky, ktorými rám prichytíme pomocou kolíkov do

38

VYREŽ 20x20 NA VZPERU SEDAČKY

n

40

steny, a ďalei vyvŕtame do obidvoch rámov otvory na samorezné skrutkv. ktorými prichytíme hornú dosku 21 a bočnú dosku 20. (Stolík mám umiestnený v kúte, takže druhá bočná doska odDadá; v prípade iného umiestnenia sú potrebné dve bočné doskv 20.) Hotový rám opilujeme. začistíme a natrieme, najlepšie čiernou matnou farbou. Vzpery dosky stolíka zhotovíme z uholníkov 10. Na zadnú časť privaríme za hlavy dve skrutkv 1 1 , ktoré spolu s puzdrami 9 tvoria otočné závesy vzpier v ráme stolíka. K vzperám ešte privaríme výstuhu 12. Pri montáži stolíka prednú, plochú časť vzpery prihneme, aby sme docielili vodorovnú polohu dosky stolíka pri rozložení. Bočnicu 20 ai hornú dosku stolíka 21 vyrežeme z drevotrieskovej dosky s hrúbkou 10 mm. Vhodné sú dosky s povrchom upraveným umakartom a pod. Dosky pripevníme k rámu krátkymi samoreznými skrutkami tak, aby upravený povrch bol vnútri. Vonkajší povrch dosák nalakujeme alebo polepíme tapetou (stačí papierová a natrieme ju epolexom) podľa interiéru kuchyne. Predná doska stolíka sa skladá z dvoch častí — z hornej dosky 22 a z dolnej dosky 2 6 ; obidve zhotovíme z rovnakého matRriáln ako bočnice a hnmú dosku. Vonkajší povrch obidvoch dosák upravíme tak, aby bol rovnaký s povrchom bočníc a hornej dosky. Do hornej hrany hornej dosky 22 pripevníme samoreznými skrutkami závesy 23, ktorými sa doska otočné pripevní k rámu. Do dolnej časti dosky priskrutkujeme oceľové platničky 24 — súčasť magnetickej zámky. Do dolnei hrany dosky 22 pripevníme závesy 25, ktorými otočné orioevnime k hornej doske 22 dolnú dosku 26. K dolnej doske ešte pripevníme oceľové platničky magnetických zámok a stolík je hotový. Keď je stolík rozložený, ležia otapetované plochy na sebe a sú tak chránené pred poškodením. Skladacie sedačky sú skonštruované tak, aby ich bolo možno zložiť do vnútorného priestoru zloženého stolíka. Nohy sedačiek vyrobíme z oceľovej guľatiny; nohy ľavej sedačky 27 urobíme o 20 mm dlhšie ako nohy pravej sedačky 28, a to preto, aby si pri skladaní sedačky neprekážali. Nohy spojíme v dolnej časti priečkou 29, v hornej časti dvoma priečkami 30 a 3 1 ; všetky priečky k nohám privaríme. K priečke 31 privaríme pásikovú oceľ 33 a dve puzdra 32, ktoré slúžia na sklopné prichytenie sediska. Do priečkv 30 a dielu 33 vyvŕtame otvory 010,5 mm na čap 39.

ktorvm je zahezoečené otočné uloženie vzpier 35 alebo 34. Cap ie v otvoroch pripevnený pomocou podložiek a závlačiek. Nosnú vzperu ľavej sedačky vyrobíme z uholníka 34, na jeden koniec ktorého privaríme puzdro 36 a výstuhu 3 7 ; puzdro 36 soolu s čapom 39 tvoria otočné oripevnenie vzpery k nohám sedačky. Na druhý koniec uholníka privaríme čap 38, ktorý po nasadení do puzdra 8 tvorí otočné pripevnenie sedačky. Nosnú vzperu pravej sedačky zhotovíme z kratšieho uholníka 35, ktorý na konci trocha ohneme, aby sa aj pravá sedačka Hala Hnhrp 7\n7'*

Na sedisko zvarime namrv z uholníkov rám 40. Do rámu vyvŕtame štyri otvory so závitom M6 na priskrutkovanie hornej dosky 4 1 . K rámu ešte privaríme puzdra 42, ktoré spolu s puzdrami 32 a čaoom 43 tvoria sklopné pri pevnenie sediska. Cap zabezpečíme podložkami a závlačkami. Na dosku 41 položíme molitanovú podložku s hrúbkou 20 mm. Cez dosku i molitan pretiah-

neme poťahovú látku tak, že v olemovanom okraji pretiahneme stuhu, ktorú pod doskou 41 pritiahneme. Potahová látka sa tak dobre pripevni a pritom ju budeme moct ľahko sňať a vyprať. Aby nohy sedačiek pri skladaní a rozkladaní nepoškodili podlahu, navlečieme na ich konce gumové krvtv 44. ROZKLADANIE A SKLADANIE STOLÍKA Dolnú dosku 26 odtrhneme od magnetických zámok a preklopíme na hornú dosku 22. Obidve dosky zdvihneme odtrhnutím od ďalších zámok. Vysunieme obidve vzpery 10 a tak zabezpečíme obidve zložené dosky vo vodorovnej polohe. Znútra stolíka vysunieme najprv pravú sedačku. Vysúvaním sa sedisko automaticky sklopí. Podobne vysunieme ľavú sedačku. " \ Pri skladaní postupujeme opačne, iba pri zasúvaní sedačiek musíme najprv zdvihnúť sediská. ING. JAN ŠVEC

Rozpis materiálu

41

KONÍČKY DO PŘÍRODY: SEDACÍ HŮL Jak myslivci, tak turisté chodí po lese pěšky, a tak nemohou sebou nosit rozměrnou a těžkou výstroj. Ocení proto sedačku, která jedním pohybem vznikne z hole. POSTUP PRACE Nejprve vysoustružíme hrot 1 a těleso 3; hrot do tělesa nalisujeme. Náboj 6 vysoustružíme, drážky pro ramena vyfrézujeme a vyvrtáme otvor 0 5 H 7 . Ramena 7 vyfrézujeme, svrtáme s nábojem 6 a vyřízneme závit M4. Těleso 5 i nákružek 4 vysoustružíme a vyfrézujeme drážky. Do náboje 6 nasuneme ramena 7, prostrčíme čepy 2 a zajistíme závlačkami 14. Druhou stranu

42

ramen 7 zasuneme do drážek tělesa 5; pouze jedno rameno však s tělesem 5 svrtáme a spojíme napevno pomocí dvou kolíků 13. Ze staré hole vhodného průměru odřízneme stojinu 8 a držadlo 9 a konce osadíme. Osazené konce stojiny 8

zasuneme do tělesa 3 a náboje 6 a zalepíme lepidlem EPOXY 1200. Na těleso 5 nasuneme svírací nákružek 4 a do otvoru 0 2 3 zasuneme osazený konec držadla 9 a zalepíme lepidlem EPOXY 1200. Z kůže 5 mm tlusté vyřízneme

potah 10. Ramena 7 rozevřeme a v potahu podle jejich polohy vyvrtáme otvorv 04 mm. Potah upevníme k ramenům pomocí pod-

ložek 11 a šroubů 12. Tím je kružek 4 dolu, nadzvednutím násedačka hotová. krúžku pak sedačku jednoduchým Aby se při složení sedačky způsobem rozevřeme, ramena nerozevírala, stáhneme náF. Š.

43

KUCHYŇKA NA VÝLETY Rozdělávat oheň v prírode dnes smějí pouze dřevorubci. Pro autoturisty je povolen jen propan-butanový vařič. Když už nemáme romantiku, mějme aspoň pohodlí. Popsaná ,,kuchyňka" umožňuje vařit ve vzpřímené poloze a udržet kuchyňské potřeby v pořádku a čistotě. Její rozměry jsou minimální, takže se vejde i do minimálního zavazadlového prostoru v „embéčku". K výrobě budeme potřebovat především překližku 10 a 4 mm tlustou. Kuchyňku můžeme sestavit 1 z různých zbytků překližky s jinou tloušťkou; v tom případě však rozměry na výkresech a v rozpisce nebudou souhlasit a budeme muset rozměry jednotlivých dílů upravit. Dále si opatříme kus umakartu, lišty 1 0 x 1 0 mm a 1Ox?o mm. vruty jí 3 * 10 mm se zapuštěnou hlavou, hřeDiCky 0 0 , 4 x 10 mm, dva závěsy široké 25 mm a hlavně dobré lepidlo na dřevo. Pro vnitřní vybavení kuchyňky zakoupíme sedm doziček 50 x 50 x 70 mm, které slouží jako kořenky, čtyři dozy rozměru 4 5 x 1 0 5 x 1 2 0 mm (na cukr, rýži, sůl atd.), dvě ploché půllitrové lahve na olej a ocet a asi čtyři kelímky na pití a misky. Kromě toho je v kuchyňce místo na další vybavení, iako cedníček, naberačky, vařečky, otvírač konzerv, lžíce, příbory apod. POSTUP PRÁCE Na dno 1 nejdříve přišroubujeme dvě lišty 4 a teprve potom po stranách obě vyříznuté bočnice 2 a 3. Tyto bočnice musí být již předem přesně vyřezány (nejlépe lupénkovou pilkou) a opracovány. Hlavně musíme dát pozor u bočnice 3 — má v dolní části hran u zásuvek zářezy podle det. A na obr. 1. Spoje

44

— to platí i pro všechny ostatní díly — naklížíme a pak zajistíme vruty se zapuštěnou hlavou nebo hřebíčky. Dříve než bočnice ke dnu přišroubujeme, připevníme na ně výztužné lišty 5 a 7 ve vzdálenosti 4 mm od okraje. Zepředu pak připevníme stěnu 6 a vzadu svislou stěnu 8; šikmou zadní stěnu 9 ještě nepřiděláme, překážela by nám při další práci. Na dno 1 nyní již můžeme přiklížit přepážky 10 a 11 — od bočních stěn budou vzdáleny 90 mm — a přepážku 12. Všechny tyto přepážky můžeme ještě v rozích vyztužit lištami 10 x 10 mm. Po řádném zaschnutí klinu vmontujeme do zásobníkové části další přepážky. Nejdříve přepážku 13 a potom 14. Poličku 15 a 16 upevníme již sestavenou a ještě ji zespodu můžerri9 podepřít dvěma lištami 10 x 10 mm. Teprve nyní připevníme mezi obě bočnice 2 a 3 zadní šikmou stěnu 9. Na horní hrany přepážek 11 a 12 naklížíme kryt zásuvky 17 a podobně na horní hranu přepážky 10 kryt 18 (obr. 2). Aby byl kryt 18 v rovině a nepronášel se, musíme předem uvnitř prostoru v úrovni horní hrany přepážky 10 naklížit na přední stěnu 15 Polička 1 16 Přední stěna poliCky 1 17 Kryt zásuvky 1 18 Kryt zásuvky 1 19 Kryt zásobníku 1 20 Lišta zásobníku 1 21 Přední stěna zásuvky 1 22 Dno zásuvky 1 23 Zadní stěna zásuvky 1 24 Bočnice a přepážka 3 25 Přední stěna kořenky 1 26 Dno kořenky 1 27 Zadní stěna kořenky 1 28 Bočnice kořenky 2 29 Přední stěna zásuvky 1 30 Zadní stěna zásuvky 1 31 Dno zásuvky 1 32 Bočnice zásuvky 2

4 x n u x 247 4x45x247 4x94x22b 4x94x460 4x225x415 15x32x415 4x80x430 4x90x420 4x60x400 4x60x86 4x60x455 4x90x445 4x40x425 4x40x60 4x190x210 4x170x190 4x190x90 4x90x170

45

6 a zadní stěnu 9 dva hranolky. Oba kryty zásuvek 17 a 18 pplepíme umakartem nebo oplechujeme hliníkovým plechem. Na horní hranu přepážky 12 mezi obě bočnice 2 a 3 ještě přiklížíme lištu 20. Po řádném zaschnutí klihu přišroubujeme na tuto lištu dva závěsy, na ktpr* nakonec přišroubujeme otevírací kryt zásobníku 19. Tím je v podstatě kuchyňka hotová a zbývají ien sestavit tři zásuvky.

Vyrobíme je všechny najednou; re zásuvku v zářezu bočnice (det. B j^u první schne zaklížení, rozpra-, na obr. 2). Poslední zásuvku na cováväme druhou a pak hned i další. ** keh'mky zklížíme z dílů 29, 30, 31 Zásuvku na příbory tvoří přední a 32. Aby se zásuvky nemohly úplně stěna 21, na kterou přiklížíme dno vytáhnout a nevypadávaly, přišrpu-( 22 a na dno pak přiklížíme zadní bujeme zespodu na jejich dna malé stěnu 23. Mezi přední a zadní stěnu lišty. naklížíme obě bočnice a přepážku Celou kuchyňku nakonec jem24. Stejným způsobem sestavíme ným smirkovým papírem vybrousíi zásuvku na kořenky z dílů 25, 26, me a nalakujeme vhodnou barvou. 27 a 28. U těchto zásuvek dno L. Š. + O. Z. poněkud přesahuje; vede totiž dob-

OSVETLENIE DO STANU Netreba zdôrazňovať, aké výhodné je dobré osvetlenie stanu pri kempovaní. Zdroj svetla by mal byť lacný, mechanicky odolný a bezpečný, intenzita svetla by sa mala dať regulovať. Ako zdroj elektrickej energie je výhodné používať akumulátor vozidla (automobilu alebo motocykla). Jedno z možných riešení je na priložených fotografiách. Používam dve tvarovo rovnaké lampy, ale s rozdielnym príkonom žiaroviek. V praxi sa mi osvedčil príkon 15 W na čítanie, varenie a podobné práce a 5 W na posedenie. Jednoduchou výmenou lámp možno zmeniť intenzitu osvetlenia. Lampy zhotovíme z prázdnych obalov od sódy bikarbóny, výrobca KOZMOS Bardejov. Žiarovky pre ich životnosť môžeme priamo pripáiať na vývody zo zásuvky, ktorá je na veko škatuľky x pripevnená dvoma skrutkami M3 10. Na vývody použijeme vodič 01,5 mm Cu, zázásuvku typ 5911 2,5 A/250 V. Napájaciu šnúru s prierezom 2x1,5 mm2 a s dĺžkou 10 m zakončíme na jednom konci bežnou automobilovou zástrčkou a na druhom konci zástrčkou 2,5 A/250 V.

ČISTIČ NA POSTŘIKOVAČ S postřikovači s ocelovou tlakovou nádobou jsou svízele v tom, že odlupující se barva uvnitř nádoby i jiné nečistoty velmi rychle ucpávají otvor trysky. Čištění trysky je o to obtížnější, že jedovatá látka vždy potřísní ruce. Ucpání trysky lze velmi snadno a natrvalo odstranit vložením čističe mezi tlakovou nádobu a hadici. Čistič lze rychle a lacino zhotovit z velké Štauferovy maznice. Ve víčku maznice 1 vyvrtáme otvor 0 1 0 mm a pak k němu připájíme mosazí spojku 4 se závitem A

46

odpovídajícím závitu na hadici. Od spodku maznice 2 odřízneme celý šestihran i se závitem M12 a místo Rozpiska materiálu

Táto šnúra súčasne slúži aj na zavesenie lampy. Dôležité je ešte vedieť, ako dlho môžeme s týmto svetlom osvetľovať stan, aby sme napájaciu batériu nadmieru nevybili. Výpočet času osvetlenia je jednoduchý. Vychádza sa z vlastností batérie, prikonu žiaroviek a z medze, po ktorú môžeme batériu vybiť. Napríklad pre automobil Trabant platia tieto hodnoty na výpočet: asi 1 hodina osvetlenia žiarovkou napätie akumulátora 6V kapacita nového akumulátora 84 Ah kapacita akumulátora po dvoch rokoch prevádzky asi 60 Ah rezerva na štartovanie asi 30 Ah výkon na osvetlenie asi 30 Ah Tieto hodnoty môžeme brať ako východiskové, lebo bezprostredne pred kempovanfm je akumulátor po dlhšej jazde vozidla spravidla nabitý. Potreba osvetlenia za 1 deň vychádza asi takto: asi 1 hodina osvetlenia žiarovkou 15 W, čiže 2,5 Ah/d asi 3 hodiny osvetlenia žiarovkou 5 W, čiže 2,5 Ah/ri celkove 5,0 Ah/d Z uvedeného vyplýva, že za daných podmienok môžeme osvetlenie používať asi 6 dní. Po tomto čase musíme 2 až 3-hodinovou jazdou dobiť akumulátor na plnú kapacitu. ĽUBOMÍR SKYVA něho připájíme mosazí křídlovou převlečnou matici 3 se závitem A shodným se závitem tlakové nádoby. Vnitřky víčka i spodku maznice odmastíme, opatříme nátěrem základní suříkovou barvou a necháme dobře uschnout. Do víčka vložíme těsnicí pryžový kroužek 5, sítko 6, které po obvodě

pájeno mosaii

procínujeme, další kroužek 5, opět sítko 6 po obvodě procínované a třetí kroužek 5. Do spodku maznice vtlačíme dva kroužky 5 a obě části maznice sešroubujeme, pevně dotáhneme a po obvodě zacínujeme. Povrch čističe natřeme suříkovou barvou a emailem. Do

převlečné matice 3 vložíme těsnění 7 a čistič již můžeme našroubovat na tlakovou nádobu a na čistič hadici. Po každém použití postřikovače čistič odmontujeme, propláchneme protiproudem vody a vysušíme. Kdybychom chtěli postřikovače s čističem použít pro vystříkání

VYROVNÁVAČ VÍČEK

dutin automobilu rezistinem — samozřejmě za předpokladu, že použijeme příslušnou hadičku s tryskou, musíme všechna pryžová těsnění jak v čističi, tak i v hustilce a v ovládacím ventilu zhotovit z olejivzdorné pryže. ANTONÍN ŠEMBERA

Vyrovnaná vička umyjeme v teplé vodě s přidáním Jaru, důkladně opláchneme, necháme dnem vzhůru osušit — nesmí se otírat, neboť chloupky z látky by se mohly dostat na gumu a zavařené sklenice by nedržely. JIŘÍ HABAL

Velká většina potravinových konzerv (kompoty, zelenina, hotová masitá jídla) se u nás dnes prodává ve sklenicích uzavřených plechovými víčky. Protože tento druh uzávěru je výhodnější než dřívější skleněná víčka s gumičkou, rozšířil se i při zavařování v domácnostech. Výhodou — kromě menší pracnosti — je i to, že sklenice nemusíme kupovat; v každé domácnosti se jich za rok shromáždí z kupovaných konzerv dostatek. Protože ne vždy a všude je možno plechová víčka k zavařování koupit, vyrobil jsem si vyrovnávač, který umožňuje používat víčka předtím již použitá. Původní konzervy musíme ovšem otevírat opatrně po celém obvodu --• ne tedy je na jedné straně odpáčit K zhotovení vyrovnávače víček můžeme použít kulatinu z duralu, texgumoidu, oceli, tvrdého PVC nebo polyamidu, tvrdého vyschlého dřeva ap. průměru asi 85 mm. Díl 1 vysoustružíme podle rozměru na výkrese buď rovně, jak je nakresleno na horní části (určené pro malá víčka), nebo lépe podle spodní části (určené pro velká víčka) se zápichy do hloubky 0,4 mm. Hodnoty pro malá víčka — horní část dílu 1 — jsou uvedeny v závorkách. Potom zhotovíme dle výkresu díl 2; místo tohoto dílu lze použít jakoukoliv podložku o stejném nebo větším průměru. Prohloubení je pro lepší zasunutí a držení víček, když je vyrovnáváme ve svěráku. Víčko vložíme do dílu 2 a dovnitř víčka vložíme díl 1 ; celek vložíme do lisu nebo svěráku a utáhneme. Tím se víčko vyrovná a můžeme je znovu použít. Při vyrovnávání ve svěráku podložíme druhou stranu dílu 1 kouskem prkénka, aby se druhá strana vyrovnávače nepoškodila. Díl 1 lze také zhotovit ze dvou částí, pro každé víčko zvlášť, což je lepší při vyrovnávání viček ve svěráku, neboť odpadá podkládání.

47

DĚLENÝ KONVERTOR Průměrný fotoamatér vystačí pro většinu snímků s objektivem normální ohniskové délky. Pro některé snímky je ovšem výhodné použít teleobjektivu, tj. objektivu s větší ohniskovou délkou, který se na aparát nasune místo původního objektivu. Teleobjektivy tovární výroby jsou však drahé a při poměrně malém využití jsou pro fotoamatéra nerentabilní. Popsané zařízení umožňuje vytvořit teleobjektiv s použitím původního objektivu tím, že mezi něj a těleso přístroje se vloží do vhodné vzdálenosti Čočka — rozptylka. Čím větší bude tato vzdálenost, tím větší bude ohnisková délka, a tedy tím větší zvětšení (a menší výřez) proti obrazu s původnírn objektivem. Dělený konvertor je pak zařízení, které umožňuje vkládáním mezikusů dosáhnout s jedním objektivem a jednou rozptylkou několika ohniskových délek. Je přirozené, že takový konvertor může být použit jen u fotopřístrojů, kde můžeme zaostření kontrolovat na matnici, tedy u jednookých zrcadlovek (nebo u starých deskových aparátů). CO KONVERTOR UMÍ Pravý teleobjektiv na rozdíl od dlouhoohniskového objektivu se skládá v zásadě ze dvou skupin čoček, t. j. spojky obrácené k předmětu — telepozitiv — a rozptylky obrácené k obrazu — telenegativ. Telepozitiv je původní objektiv

našeho fotografického přístroje, který je pro malý obraz velmi dobře korigován. Jeho kvalita ovlivňuje kvalitu celého teleobjektivu. Telenegativem je v našem případě obyčejná čočka — brýlové sklo, objednané v Oční optice. Je to rozptylná čočka o mohutnosti minus 25 dioptrií, t. j. přepočteno na fotografické zvyklosti ohnisková vzdálenost minus 4 cm. Protože čočka není pro tento účel původně určena, není achromatická a projevuje se u ní pravidelně ohnisková diference neboli barevná úchylka. Naše oko při zaostřování je totiž nejcitlivější pro barvu žlutozelenou, kdežto citlivá vrstva filmu na barvu modrofialovou.Následkem toho obraz na matnici dobře zaostřený je na snímku neostrý. Tuto vadu čočky odstraníme žlutým filtrem G1, který při práci s konvertorem zásadně používáme. U všech konvertorů při prodlužování ohniskové vzdálenosti klesá světelnost soustavy úměrně s velikostí zvětšení. Není to vada jen naší vlastnoruční konstrukce, ale i všech cizích konvertorů. Při určování osvitu nesmíme také zapomenout na prodlužovací faktor žlutého filtru, který nejen odstraňuje vadu použité čočkv, ale zesiluje i kontrast (u teleobjektivů potřebný) a při krajinářské fotografii vyjasňuje dálky. Snížená světelnost určuje použitelnost zařízení. Nemůžeme konkurovat normálním teleobjektivům při

Obr. 1. Schéma složeni jednotlivých stupňů konvertoru s přepočtem příslušných clon

48

snímcích sportovních, při fotografování pohyblivých scén nebo při snímcích volné zvěře. Náš konvertor plně vyhoví při snímcích statických, při fotografii krajinářské, portrétní a pod. Značně ovšem můžeme světelnost zlepšit použitím citlivějších filmů. Při upozornění na nutnost delší expozice nesmíme si představovat, že na snímek s naším konvertorem za normálních světelných podmínek budeme potřebovat osvit několika vteřin nebo dokonce minut. Podle zkušenosti vystačíme s osvitem místo 1/50 a 1/25 s s časy 1/10 a 1/5, max. 1/2 s podle délky použitého konvertoru. Pro určení doby osvitu vynásobíme použitou clonu objektivu (k získání ostré kresby s dostatečnou hloubkou ostrosti asi 5,6) velikostí zvětšení konvertoru a pro takto vypočtené nové clonové číslo vyhledáme potřebnou expozici. Pro lepší přizpůsobení časům svého aparátu využiji při urřování osvitu i poloviční clony, označené na objímce body bez čísel (Tessar). U clony 5,6 je to 4,8 a 6,8. (Abychom nemuseli zpaměti přepočítávat clony podle použitých stupňů zvětšení konvertoru, použijeme převodní tabulku na obr. 1. Výsledné clony nejsou pochopitelně běžnými clonami, značenými na objektivu, usnadní však vyhledání potřebného osvitu na expozimetru nebo v tabulkách. Nejběžnější clona je silně orámována pro přehlednost.) Při práci se všemi teleobjektivy, a tedy i s konvertory, je nezbytné použití stativu. Máme-li mimořádně klidnou ruku, můžeme u kratších ohnisek a osvitových časů zkusit místo normálního stativu některý náhradní lehčí, např. prsní. POPIS KONVERTORU Můj návrh děleného konvertoru umožňuje získat při použití základního objektivu 50 mm čtyři různé ohniskové vzdálenosti teleobjektivu, a to: 1 35 mm, 1 75 mm,1 95 mm a 240 mm. Pro uvedené ohniskové délky jsem se rozhodl proto, že vyhovují délkám továrně vyráběných mezikroužků a tak mohou ti, kteří si nechtějí vlastnoručně vyrábět potřebné papírové tubusy, nastavené libovolnými mezikroužky, použít sady normálních mezikroužků továrních. Je to sice dražší, ale za to rychlejší a přesnější. Také je možno jednotlivé díly sestavit z řady levnějších výprodejních kratších kroužků, které po spojení na potřebné délky zajistíme vhodným polepem. Pro aparáty se závitem (např. Praktica) výborně vyhovují mezikroužky pro sovětský přístroj Zenit, které jsou dodávány ve velmi vkusném a pevném pouzdře, do nějž je

Obr. 3

Obr. 2 možno uložit vyrobený základní díl konvertoru. Navržený konvertor s měnitelnou ohniskovou vzdáleností sestává v podstatě pouze ze tří dílů, které sestavením a spojením v daném pořadí mění délku ohniska a tím i velikost zvětšení. Schematicky to znázorňuje obr. 1. Základní část, ve které je umístěna záporná čočka (telenegativ), je

Obr. 5. Řez základním k o n v e r t o r e m KA. Prvni alternativa s m e z i k r o u i ky (Zenit), druhá vyrobena"z~~papirového t u b u s u a l i b o v o l n ý c h kroužku MEZIKROUŽEK

PAPÍROVÝ TUBUS

Obr. 6. Prodlužovaci nástavec pro konvertor KB a KC (ve spojeni pro typ KD)

Obr. 4

označena KA, prodlužovaci nástav- prodloužit vzdálenost mezi čočkou ce různé, délky, konstrukčně však a objektivem. Provedeme to tak, že mezi konvertor a objektiv vložíme stejné, jsou označeny B a C. Skutečný vzhled celého konver- podložku silnou 2 mm. Zhotovíme ji toru ukazují fotografie, znázorňující z tvrzeného papíru nebo hliníkového všechny části rozebraného konver- plechu. Je to mezikruží o průměru toru, včetně objektivu f— 50 mm 50/43 mm, tlusté 2 mm. Délka (obr. 2), základní konvertor s objek- závitu objektivu je dostatečně dloutivem, výslednéf — 135 mm (obr. 3) há, aby jej i s podložkou držela a celýsestavený konvertor bez objek- naprosto pevně. Při používání základního konvertoru může podložka tivu pro zvětšení 4,8 krát (obr. 4). Základní konvertor KA zůstat, odstraní se jen při prodlužování o druhý nebo třetí stupeň. (obr. 5) je nejdůležitější částí celého zaříTato malá úprava je nejjednodušzení, a musíme mu proto věnovat ší řešení, které nijak nekomplikuje největší pozornost. Bude pravděpo- stavbu našeho zařízení a je při své dobně nejužívanějším teleobjekti- jednoduchosti nejspolehlivější. vem naší garnitury. Pro svou důležiProdlužovaci nástavce B a C tost a nutnost přesnosti — hlavně (obr. 6) I tu nejjednodušší (ale i nejdražrovnobežnosti dosedacích ploch — je vhodné vnější trubku konverto- ší) je použití kroužků. Nástavec B ru 1 zhotovit z koupených mezi- může být složen z kroužků 28 kroužků (Zenit) 28 a 7 mm. Tato a 7 mm dlouhých, nástavec C alternativa je uvedena na obr. 5 z kompletní sady kroužků 28, 14 nahoře. Vnější trubku konvertoru a 7 mm, t. j. délka 49 mm. 1 můžeme zhotovit i z jakýchkoli I když nepoužijeme hotových kroužků spojených lepenkovým tu- kroužků, je výroba velmi jednodubusem, jak ukazuje obr. 5 dole. chá. V zásadě jsou to lepenkové Rozptylnou čočku 2 (minus 25 trubice, do jejichž konců jsou vlepeny kroužky jakékoli délky a provededioptrií) si objednáme v Oční optiní. Podmínkou je, aby dosedací ce; dáme ji obrousit na průměr 30 mm a na tloušťku 5 mm. Vnitřní plochy byly rovnoběžné. Vnější úprava tubusů je věcí trubka 3 pro rozptylku musí mít vnit__taí průmňr-většr~než rozptylka — asi vkusu. Nejlépe je polepit je černým 31 mm. Zhotovíme ji z plechu, knihařským plátnem. Vnitřek vylepíumělé hmoty, popř. i lepenky. Je me černým sametem, nebo natřeme uzavřena dnem s otvorem 0 26 mm. černou, nelesklou barvou. Těmito nástavky jsme skončili Musíme dát pozor, aby trubka po definitivním upevnění ve vložce výrobu děleného konvertoru. Je snad zbytečné se zmiňovat, že nepřesahovala do prostoru pro zadní část objektivu. Musí být za- pro žádnou ze sestav konvertorů chován volný prostor 9 mm. Mezi neplatí údaje o vzdálenosti, označeobě trubky, vnější 1 a vnitřní 3, přijde né na zaostřovací stupnici použitélepenková vložka 4; přilepíme ji ho objektivu. Poznamenat si pro k vnější trubce tak, aby vnitřní trvalou potřebu údaj o nastavení trubka byla upevněna soustředné. stupnice zaostření pro jednotlivé konvertory usnadní práci při změně Do vnitřní trubky vložíme distanční konvertoru a ohniskové vzdálenosti. trubku 5 (popř. papírové podložky) Je také samozřejmé, že kromě tak, aby čočka byla přesně usazena objektivu f = 50 mm můžeme pona vzdálenost 7 mm od dosedací užít i objektiv jiné ohniskové vzdáleplochy, aby byla umístěna soustředně a přesně kolmo k ose konvertoru. nosti. Výslednou délku ohniska určíme vynásobením jeho ohniskoSprávně usazenou čočku zajistíme vé délky velikostí zvětšení příslušnétrvale upevňovacím kroužkem 6. ho konvertoru. Vzhledem k nutnosti Vzhledem k poměrně širokému pečlivého a přesného zaostření nerozpětí možností zvětšení ohniska smíme však zacházet do krajnosti. konvertoru potřebujeme při zaostřování základního konvertoru na krátANTONÍN CARBOCH kou vzdálenost (asi 2 až 3 metryj

49

STROJE A NÁSTROJE PŘÍDAVNÉ ZAŘÍZENÍ K ELEKTRICKÉ VRTAČCE Elektrickou ruční vrtačku mnohostranně využijeme, jestliže ji upevníme ve vodorovném stojanu, jehož konstrukce umožňuje přesné vrtání, řezání, drážkování, čepování, broušení a řezání ozubů. Toto zařízení je rozměrově úsporné, takže je možné je vozit v autě na chatu nebo chalupu, aniž bychom příliš omezili prostor pro ostatní zavazadla. Při výrobě zařízení vystačíme s elektrickou vrtačkou a běžným ručním nářadím. Finančni náklady představují jen malou část toho, co stojí jediné jednoúčelové zařízení standardního příslušenství některých vrtaček, např. přídavná kotoučová pilka 01 20 mm, stojan, nebo bruska, protože k výrobě docela dobře poslouží zbytky metriálu snadno dostupného ve výprodeji. Většinu přídavných zařízení si můžeme přizpůsobit i k dřevoobráběcím strojům, které už máme ve své dílně. Přídavné zařízení se v podstatě skládá z několika desek, označených ve výkresové dokumentaci i v návodu velkými písmeny A až E. Na tyto desky pak podle charakteru práce připevňujeme různé díly, označené jednak velkým písmenem, které udává, ke které desce se díl připevňuje, a pak arabskou číslicí. PŘÍSLUŠENSTVÍ PŘÍDAVNÉHO ZAŘÍZENÍ

S přídavným zařízením můžeme dělat t y t o pracovní operace: 1. Vrtat přesné neprůchozí otvory na předem zvolené rozteče do předem nastavené hloubky (vhodné pro spoje dřevěnými kolíky — hmoždinkami). 2. Vrtat průchozí otvory do lišt na předem zvolené rozteče v jedné rovině. 3. Frézovat drážky a polodrážky. 4. Brousit protahováním na přesnou šířku a tloušťku. 5. Brousit naplocho pod libovolným úhlem a zabrušovat rádiusy rohů a kruhových desek. 6. Brousit stopkovými bruskami

50

při použití ohebného hřídele a drátěných, plstěných a hadrových kotoučů. 7. Frézovat pomocí kovového struháku na stopce. 8. Brousit ozubení kotoučových pil. _ 9. Řezat kolmo předem nastavené délky a šířky materiálu s max. prořezem asi 48 mm při použití kotoučové p i l k y 0 1 60 mm. 10. Řezat šikmo, podélně i napříč materiálu pod libovolným úhlem. 11. Řezat drážky a polodrážky. 12. Řezat čepy a rozpory pro čepová spojení. 1 3. Řezat ozuby pro rohové spoje skříněk. Vzhledem k tomu, že výkresový materiál na stavbu všech součástí zařízení je dosti rozsáhlý, uveřejňujeme v tomto sborníku jen návod a výkresy na základní části zařízení — desky A, B, C a D, a zařízení pro doraz D1 a pridržovači pravítko D2. Výrobu ostatních přídavných zařízení popíšeme v následujících sbornících. VÝROBA HLAVNÍCH ČASTÍ ZAŘÍZENÍ K výrobě desek A, A 1 , B, C a D použijeme jen rovných a vyschlých laťovek, dřevotříska je pro tento účel nevhodná. Rozměry uvedené na výkresech jsou určené pro elektrickou vrtačku, jejíž svislá vzdálenost osy vřetene od roviny desky AI bude asi 90 mm. Použijeme-li vrtačku, kterou nemůžeme uložit na desku A1 podobně jako na uvedených výkresech (obr. 1 , 2 a 3 ) , musíme upravit podle toho výšku vyrovnávací desky B. Totéž platí i pro případ, že bychom použili místo elektrické vrtačky vhodného typu elektromotoru. V tom případě musíme pamatovat na to, aby při řezání rozměrnějších desek nepřekážel vyčnívající motor, nebo jeho svorkovnice. Základní deska A Slouží jako základna pro upevnění ostatních zařízení. Zhotovíme ji z laťovky tloušťky 20 mm. Na jednom konci základní desky je třemi šrouby M6 s křídlovými maticemi upevněna dvoudílná sklopná deska AI a na druhém konci dvěma šrouby M5 s maticemi vyrovnávací deska B (obr. 1 ) . Sklopná deska AI je dvoudílná. Levý díl slouží k upevnění na základní desku A a je s pravým dílem spojen třemi závěsy o rozměrech asi 60 x 50 mm. Na pravém dílu sklopné desky AI je duralová objímka pro sevření válcového osazení vrtačky. Dvoudílnou duralovou objímku upevníme ke sklopné desce A1 dlouhými šrouby M1 0. K tomuto účelu se dobře hodí dlouhé šrouby používané pro při-

51

POHLED M

52

Ř E Z A - A (ZVEDNUTÁ VRTAČKA)

53

54

DET. III.

55

ŘEZ K K

BI

56

D2 —,

POHLED P

REZ L-L

57

pevnění radiátorů ústředního topení do zdi (obr. 2 a 3). Šrouby procházejí současně i dřevěným ložem objímky (obr. 3). Tělo vrtačky podložíme dřevěným špalíkem, ke kterému upevníme vrtačku pomocí třmenu z plechového pásku. V desce A1 vyřízneme oválný otvor 1 4 x 4 0 mm pro průchod šroubu M10, kterým seřizujeme jemné nastaveni zvedáni sklopné desky (obr. 4). Dále upevníme na desku A1 dva nosníky z ocelového profilu U 1 0 ^ 2 0 mm. Na konce těchto nosníků přišroubujeme samosvorné části okenních zajišťovadel (zakoupíme je v železářství), která v našem případě použijeme jako zajišťovadla polohy sklopné desky AI (obr. 1). Toto zařízení je velmi pohotové a umožňuje rychle měnit hloubku prořezu pily. Pouze v případech, kdy budeme chtít nastavit výšku řezu přesně, použijeme k nastavení šroubu M 10. Také při řezání rozměrnějších desek mohou táhla zajišťovadel překážet, a proto desku A1 vysuneme až nahoru, táhla vyvlékneme a sklopíme dolů desku AI bude potom podpírat pouze šroub M10 pro jemné nastavování. Na volné místo za vrtačkou si do desky A1 zapustíme ještě šroub M6 s křídlovou maticí k upevnění zrcátka, nebo osvětlení. Celá tato část zařízení je dobře viditelná na fotografii 1 a 2. Vyrovnávací deska B Desku zhotovíme z laťovky tlusté 16 mm. K desce připevníme vruty dva duralové úhelníky 30 x 30 mm. U horního úhelníku zhotovíme zaří-

58

zení pro mikrodoraz desky pojízdné do stran C. Mikrodoraz budeme používat při broušení pilových kotoučů a jeho funkce bude popsána až v této operaci. Z hliníkového plechu tloušťky 2 mm zhotovíme výkyvnou konzolu, která nese stavěči šroub M6 x 70 mm. Ke konzole upevníme dvěma vruty špalík z bukového dřeva nebo texgumoidu. Závit M6 do tohoto špalíku vyřízneme jen 2. stupněm závitníku, aby otáčení stavěcího šroubu šlo ztuha. Tím máme zajištěno, že se mikrodoraz při chvění nepovolí. Konzolu upevníme k desce B šroubem M5 se dvěma maticemi, pérovou a obyčejnou podložkou. Pro matice uděláme do desky B zapuštěné otvory a matice do nich zalisujeme (obr. 5). Potom na šroub navlékneme pérovou a obyčejnou podložku, šroub prostrčíme otvorem 0 5,1 mm v konzole a dotáhneme tak, aby vychylování konzoly do strany (obr. 1) šlo ztuha. Nakonec na šestihrannou hlavu šroubu nasadíme zajišťovací pásek s šestihranným otvorem, který upevníme vrutem k desce B. Tím je zajištěno, že konzola při vychýlení nezmění svoji polohu samovolně. V poloze kreslené čárkovaně (obr. 1) je mikrodoraz vyřazen z funkce, v poloze kreslené plnou čarou je mikrodoraz ve funkci. K desce B upevníme dvěma šrouby M5 špalík se šroubem M6 x 70 mm (řez C-C, obr. 1 a 6 ) . Šroub M6 s křídlovou maticí slouží k zajištění pevné polohy desky pojízdné do stran C. Na konci šroubu jsou dvě matice dotaženy k sobě napevno a pod nimi je pérová a obyčejná podložka. Když povolíme křídlovou matici M6, abychom uvolnili desku C, vyšroubujeme křídlovou matici až tak vysoko, aby se opřela pérová podložka o matice nahoře. Tím je křídlová matice zajištěna proti samovolnému povolení a deska pojízdná do stran C se nemůže při práci zablokovat. Potom provrtáme průchozí otvory pro dva šrouby M5 v protilehlých rozích a vyrovnávací desku B připevníme k základní desce A (obr. 1, 2). Dvoudílný truhlík BI a B2 zhotovíme z překližky (obr. 14 a 15). Truhlík B1 nasunujeme do mezery mezi deskami AI a B. Slouží k zachytávání odletujících pilin a je velmi účelnou pomůckou pro zachování čistoty při práci. Do truhlíku vkládáme ještě přepážku B2, která sráží piliny do truhlíku B1 (fotografie 1). Deska pojízdná do stran C Desku vyrobíme z laťovky 1 6 mm tlusté. Na její dolní plochu upevníme dva duralové úhelníky 30 x 30 mm (pohled IM, obr. 8 ) . Než je však definitivně upevníme,

zkusíme, jdou -li úhelníky zasunout mezi dva vodicí úhelníky na desce B (obr. 1), protože deska C se musí volně pohybovat po dvou párech úhelníků do stran. Po slícování úhelníků desky C s úhelníky desky B uděláme do desky C podélný otvor 6,5 x 85 mm, kterým bude procházet šroub M6 s křídlovou maticí upevněný na desce B. Touto maticí budeme zajišťovat pevnou polohu desky C vůči desce B. Podélný otvor má na levé straně kruhový otvor 01 5 mm. Oba otvory mají shodný tvar s otvorem v kování, které se používá k zajišťovacímu řetězu dveří. Tato kování zapustíme do desky (řez D-D, obr. 8 a 9). Při této operaci se nemůžeme příliš spoléhat na vzdálenost 150 mm, která nám určuje umístění kování (obr. 8 ) , protože vlivem nepřesnosti při práci se může rozcházet osa šroubu M6 (obr. 1) s osou podélného otvoru na desce C (obr. 8). Proto je vhodné si při slícování vodicích úhelníků desek B a C promítnout osu zajišťovacího šroubu M6 na desku C. Další důležitou částí na desce C jsou vodicí kolejnice pro pracovní desku D. Podle det. I na obr. 8 sestavíme z duralových úhelníků 2 0 x 2 0 a trubek 0 1 8 mm dvě kolejnice dlouhé 400 mm. Oba úhelníky jsou s trubkou spojeny pouze na koncích, a to šrouby M3 s maticemi. Kolejnice upevníme na desku vždy čtyřmi vruty tak, aby jejich vzdálenost od sebe měřená na vnější straně trubek byla 321 mm (obr. 8 ) . Nyní zbývá již jen na desku upevnit dorazy. V prvé řadě doraz z duralového profilu U šíře 40 mm, který upravíme na výšku 14 mm. Tento doraz bude sloužit k nastavení hloubky při vrtání neprůchozích (slepých) otvorů. Další doraz slouží k seřízení posuvu stolku do stran při broušení pilových kotoučů. Tento doraz bude při funkci dosedat na konec šroubu M6 mikrodorazu na desce B. Proto si napřed nasadíme desku C na desku B a zkontrolujeme, zda budou oba dorazy souhlasit. Třetí doraz je z duralového hranolku 12><12 mm a upevníme ho jedním vrutem těsně k pravé kolejnici (nárys obr. 8). Na spodní stranu upevníme špalík z bukového dřeva 28 x 28 x 70 mm, do nějž vyvrtáme otvor 06 mm a zalisujeme matici M6. Funkci tohoto špalíku a třetího dorazu popíšeme později. Na levé straně desky C upevníme do tvrdého dřevěného špalíku šroub M6 s křídlovou maticí a maticemi pro zajištění křídlové matice v povolené poloze (řez E-E na obr. 9). Pro vyztužení spoje přiložíme zespodu úhelník 20 x 20 mm. Přitažením křídlové matice zajišťujeme na pevno vzájemnou polohu desky C

a pracovní desky D, například při řezání duralových profilů (fotografie 5). Pracovní deska D Na desku z laťovky tlusté 20 mm upevníme vruty ze spodní strany dva úhelníky 20 x 20 mm s jednou stranou kapkovitě zesílenou. Při upevňování si musíme jejich vzdálenost od sebe slícovat s kolejnicemi na desce C. Posunování musí jít volně, ale bez stranové vůle. Na zadní hranu desky (na obr. 10 je to levá strana nárysu) upevníme profil U 1 5 x 1 8 mm. Na vnější straně tohoto profilu uděláme dva otvory (det. II a I I I ) , do kterých budeme zasunovat zařízení pro hloubkový doraz desky D. Abychom mohli profil U upevnit vruty k desce, musíme si na jeho vnější straně vyvrtat řadu pomocných otvorů pro šroubovák. Na horní stranu desky upevníme k její přední hraně druhý profil U 1 5 x 1 8 mm. Na venkovní straně profilu U zhotovíme vybrání široké 60 mm a hluboké 13 mm. Na vnitřní straně uděláme vybrání široké 24 mm. Obě vybrání jsou umístěna symetricky na ose desky a rozměry je nutné dodržet (bokorys na obr. 10). Na horních hranách profilu si uděláme zářezy po 10 mm na obě strany od osy (měřítko stranového posuvu) a dvě pomocná vybrání 11 a 22 mm do hloubky asi 2 mm. Nakonec zhotovíme ještě v U profilu tři otvory se závitem M6 pro upevňování dalších zařízení. Do přední hrany desky D zapustíme ještě nábytkářskou matici M6 (řez F-F na obr. 11). Po celé délce levé hrany desky upevníme duralový T profil 1 8 x 3 0 mm. U zadní strany desky zapustíme zespodu šroub M6 (řez G-G), na který budeme pomocí slepé matice M6 upevňovat zařízení pro doraz D 1 . Systém posuvného spojení mezi deskou C a D, jak je kreslen v původní konstrukci, můžeme nahradit systémem, který je nakreslen na obr. 7; je jednodušší a přesnější. Místo kombinace úhelníků a trubky 0 18 mm použijeme dvou proti sobě obrácených profilů U 1 3,8 x 1 8,3 mm a do mezery mezi ně vložíme lištu z novoduru. Zařízení pro doraz D1 zhotovíme z měkkého dřeva a zbytků lišt (obr. 12). Nejdříve vyrobíme dvě postranice, na jejichž vnitřní stranu upevníme dva úhelníky 20 x 20 mm. Pomocí vrutů spojíme k sobě obě postranice pásky duralového plechu 2 mm tlustého tak, aby mezi úhelníky zůstala mezera minimálně 6 mm. V této mezeře se bude pohybovat nastavitelný doraz, který vyrobíme z bukového špalíku a profilu U (obr. 13). Na spodní plechový pásek přiložíme ještě kousek tvrdé lišty 5 x 4 0 x 1 0 0 mm. Všechny hrany zakulatíme a zbrou-

síme skelným papírem. Náběhy úhelníků na vnitřní straně spilujeme, aby se nezasekávaly o doraz na desce C, který musí mezi vnitřními stěnami úhelníků volně procházet. Na fotografii 3 je zařízení pro doraz v popředí snímku. Je na něm však malá konstrukční odlišnost — obloukovitě vykrojená část úhelníku je na obr. 12 nahrazena rovnými pásky. K upevnění dorazového zařízení na pracovní desku D zašroubujeme do čel osazené části postranic dva vruty 04 x 25 mm a do pravého úhelníku vyvrtáme otvor 07 mm, který prořízneme do kraje úhelníku. Zařízení upevníme na desku D tak, že hlavy vrutů 04 zasadíme do otvorů II a III v. zadním profilu U desky D a pohybem doleva je zaklesneme do zúžení otvoru. Přitom se proříznutý otvor 07 zaklesne okolo šroubu M6 na desce D (řez G-G) a potom slepou maticí M6 přitáhneme dorazové zařízení D1 pevně k desce D. Vlastní hloubku dorazu při pohybu desky D směrem k vrtáku řídíme tak, že po nastavení žádané hloubky utáhneme křídlovou matici M6; doraz se nemůže ve svém vedení pohybovat a jakmile se svým čelem opře o profil 40 x 14 mm na desce C, nedovolí další pohyb desce D. Pridržovači pravoúhlé pravítko D2 vyrobíme ze dvou duralových profilů 20 x 28,5 a hranolu měkkého dřeva 23 * 53 x 214 mm (obr. 16). Do hranolu vyřízneme pilovým vykružovačem 0 2 5 mm otvory, které slouží k lepšímu přidržování řezaného materiálu k pravítku. Do profilů U vyřízneme a přesně dopilujeme zářezy pro zaklesnutí za vodicí profil na desce D (fotografie 4 a 5). Dovnitř profilů U upevníme hranolky bukového dřeva pro upevnění odpružené části přítlačné lišty. Potom spojíme celek dvěma průchozími šrouby M6 x 60 mm. Nakonec dvěma vruty upevníme samosvornou přítlačnou lištu z duralového profilu U šířky 18,3 mm. Chceme-li, aby se pravítko volně pohybovalo podél vodícího profilu po pracovní desce D, nasadíme je na vodicí profil tou stranou, kde není Samosvorna lišta (fotografie 5) — použijeme při řezání lišt, nebo duralových profilů. Chceme-li použít pravoúhlého pravítka k vedení materiálu při kolmém vrtání, nasadíme je o 180° obráceně a potom s ním můžeme posunovat jen tehdy, stlačíme-li odpruženou lištu (fotografie 4). K usnadnění vypínání vrtačky si můžeme zhotovit dřevěnou upínací konsolu se svěrkou pro upevnění síťového vypínače (obr. 17). Vypínač si svěrkou přitáhneme k desce pracovního stolu, před začátkem práce vytažením knoflíku vrtačku

spustíme a po ukončení operace vypneme vrtačku tlakem těla na knoflík vypínače, aniž bychom museli pouštět materiál z rukou. Celkové uspořádání pracoviště je na fotografii 1. Zrcadlo upevněné za vrtačkou nám velmi dobře slouží ke kontrolování vrtáku při jeho nasazování i v průběhu vrtání. Abychom si rozšířili pro začátek použitelnost vyrobeného zařízení, necháme si u soustružníka vytočit jednoduchou stopku pro upínání pilových listů (obr. 18). SESTAVA ZAŘÍZENÍ A PRACE S N Í M Na vyrovnávací desku B nasuneme desku pro posun do stran C (fotografie 3). Na horní části desky je vidět šroub s křídlovou maticí, který slouží k zajištění pevné polohy mezi oběma deskami. Stejnou funkci nám splní špalík 28 x 28 x 70 mm upevněný na desce C. Z vnější strany prostrčíme podlouhlou drážkou 6,5 x 95 mm V úhelníku desky B (viditelná v pohledu M na obr. 1) šroub M6, který má místo hlavy vroubkované kolečko k ručnímu utahování. Dotažením šroubu ke špalíku na desce C zamezíme jejímu pohybu do stran. V tom případě budeme mít povolenu křídlovou zajišťovací matici M6 na desce B. Nasadíme-li na desku C pracovní desku D, máme zajištěn pohyb materiálu směrem kolmým k ose vrtáku a také v ose vrtáku. Tento pohyb pracovní desky můžeme omezit připojením zařízení pro doraz D1 a nastavením dorazu. Pohyb pracovní desky D můžeme úplně zajistit křídlovou maticí na pravé straně desky C. Nakonec nasadíme na pracovní desku D pridržovači pravoúhlé pravítko D2 a na zařízení můžeme dělat první dvě pracovní operace: 1. Do sklíčidla vrtačky upneme pomocí stopky pilový kotouč, zajistíme podélný i příčný pohyb desky C a D, na pravítko D2 položíme lištu nebo duralový profil a můžeme řezat přířezy (fotografie 5). 2. Pravoúhlé pravítko D2 obrátíme o 180", povolíme křídlovou matici na pravé straně desky C, seřídíme doraz na dorazovém zařízení D1 a můžeme vrtat do lišt a rámečků otvory do předem určené hloubky, nebo průchozí (fotografie 4). Při vrtání se tělem opíráme o zařízení pro doraz Dl a tlačíme stolek s předmětem směrem k vrtáku. V zrcátku (fotografie 1) pozorujeme postup vrtání. Materiál můžeme k pravítku D2 upnout svěrkou. Nakonec ještě rada: nepodceňujte obvyklá bezpečnostní opatření! Konstrukci VILÉMA GREŠLA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ

59

pájeno natvrdo

K VRTAČCE: NÁSTROJ NA BROUŠENÍ Zhotovil jsem si přípravek, který při upnutí do ručni elektrické vrtačky (s obrátkami alespoň 1 400 za minutu) plně nahradí brusku; po dalším vylepšení se mi podařilo zhotovit nástroj s možnostmi daleko přesahujícími původní úmysl. Přípravek je zhotoven z činného talíře 1 natvrdo spájeného s čepem 2. Činný talíř je obložen měkkou koženkou 3, sloužící jako podklad pod smirkové plátno 4 vytvarované na čelní plochu činného talíře 1. Uchycení je provedeno přítlačným talířem 5, pojištěným upínací maticí 6 s levým závitem. Činný 1 i přítlačný talíř 5 vyklepáme z tažného plechu 1 mm tlustého na tvarovacím nástroji. Tvarovací nástroj zhotovímezbukovédesky 150 x 1 50 mm,tlusté50 mm. Do desky vyrobíme prohlubeň tvaru kulové úseče o průměru 100 mm a zaoblení R = 80 mm. Čep 2 vysoustružíme, a v jeho střední části vyřízneme levý závit M10. Stejný závit — levý — musíme vyříznout i v upínací matici 6. Máme-li však vrtačku, která je vybavena reverzací otáček, mohou být oba závity pravé. Podle zrnění smirkového plátna 4 lze využiť přípravku k různým účelům,jako ostření vrtáků (původní úmysl), ostření jiných nástrojů (nožů, nůžek, sekáčů), broušení povrchu opravovaných autokaroserií, dřeva, odstraňováni rzi, odjehlování otvorů po vrtání a pod. Některé druhy smirkových pláten umožňují i broušení skla. Přípravkem lze pracovat ve všech polohách. Při broušeni kovových nebo skleněných materiálů je nutno bezpodmínečné používat ochranných brýlí. JAN MIHATSCH

Rozpiska materiálu

Z PRAXE PRO PRAXI III Chemické leitěnl niklu Předmět určený k leštěni ponoříme na dobu asi tří minut do lázně ohřáté na 50 až 55 °C, která se skládá z 20 dílů 67 % kyseliny dusičné, 10 dílů 96 % kyseliny sírové a 20 dílů 84 % kyseliny fosforečné. Niklové předměty se po vyjmutí z lázně důkladně opláchnou vodou a osuší. Chemické leštění předmětů má řadu výhod — kvalita lesku povrchu je velmi dobrá, součástky se vyleští i na vnitřních plochách, lázeň je levná a skládá se z běžných chemikálií. Čištěni kovů K odstraňováni kysličníků a nečistot z kovových předmětů se používají různé přípravky, které však vždy plně nevyhovují. Aby bylo možno odstranit všechny nečistoty a okysličené vrstvy bez poškození povrchu kovu, doporučuji použít lázeň tohoto složení:

60

250 dílů kyseliny solné, 350 dílů destilované vody, 200 dílů močoviny, 100 dílů pyrogalolu a 5 dílů kyseliny citrónové. V této lázni je čištění poměrně rychlé a bez nebezpečí poškozeni čištěných předmětů. .; ;^^;; Orýsovánitrubek Podélné rysky na trubce nebo jiné kulatině, přesně rovnoběžné s osou, dosáhneme snadno a jednoduše orýsováním podle přiloženého úhlového železa přiměřených rozměrů,

u kterého si ovšem předem ověříme přímost (obr. 11). Delsf životnost hrotu páječky Silné okysličování měděných pájecích hrotů nastává i při používání pájecích past bez obsahu kyselin, a sice teplem. Kysličníky působí na měď korozívne —protožese odstraňují většinou pilníkem, hrotu značně ubývá. Zkoušelo se sice nanášet na hroty galvanické povlaky niklu, stříbra a pod., prodloužení životnosti hrotů je však při poréznosti galvanických povlaků stále malé. Nanášení povlaku stříbra plamenem je poměrně nákladné a pracné. Staří klempířští mistři prodlužovali životnost pájecích hrotů ponořením ještě horkých hrotů do vody nebo denaturovaného lihu. Prudkým ochlazením se sice hrot vyžíhá (změkne), avšak to není na závadu. Kysličníky mědi samovolně odpadnou a zároveň se opláchnou i stopy pájecích past, nečistot a podobně.

Tento způsob lze provádět i u páječek elektrických, vždy hned po skončení pájení — ale pozor — jen s vypnutým přívodem proudu! Ochrana výkresů Plánky a výkresy, které často potřebujeme při práci, lze chránit před zašpinením a poškozením zažehlením do obalu z PVC fólie. Postup je následující:, list papíru, který má být ochráněn, položíme na

tvrdou podložku, přiložíme tenkou fólii PVC a na ni list celofánu. Na kousku vzorku vyzkoušíme správnou, nepříliš vysokou teplotu žehličky a složku přiměřeně zahřejeme pomalým zažehlením. Po důkladném prohřátí zatížíme složku tvrdou rovnou deskou a necháme zvolna vychladnout. Poté sloupneme z fólie list celofánu a okraje fólie se zataveným výkresem hladce seřízneme. Stejným postupem můžeme

KOLÍSAVÉ POUZDRO Kdo pracuje se dřevem, potřebuje často zhotovit drážky; pokud nemá k dispozici frézu, vyrábí je většinou na okružní pile na několikeré projetí s tím, že příslušnou šířku drážky nastaví pomocí pravítka. Lépe se však drážky zhotoví na okružní pile pomocí kolísavého pouzdra. Delší dobu jsem se pokoušel toto kolísavé pouzdro koupit jak v železářských podnicích, tak také v odbytu strojů a nářadí, který zabezpečuje distribuci nářadí pro

národní podniky. Mé pokusy však byly marné. Navrhl jsem proto a zhotovil poměrně jednoduché kolísavé pouzdro. Při výrobě je důležité dodržet u všech součástí předepsaný úhel, který pro potřebné šířky drážek stačí 2°30'. Vysoustružená pouzdra 2 a 3

spolu vzájemně spojíme pomocí kolíků 4. Mezi tato pouzdra upínáme pilku 0200 mm, tloušťky 2 mm s vnitřním průměrem 50 mm; maximální obvodová rychlost pilky se doporučuje 60 m za sekundu. Na pouzdru Z na nejtlustším místě a na přírubě 1 v nejtenčím místě vyřízneme rysky s označením O. Od této rysky rozdělíme přírubu 1 po 10° až do 180°, abychom mohli nastavit potřebnou šířku drážky, aniž bychom museli ověřovat šířku drážky

zažehlit i druhou stranu výkresu. List celofánu se při zahřátí nepoškodí a lze jej použít několikrát. 0 Čištění zašlých hliníkových předmětů je zcela jednoduché: stačí odstranit příliš tlustou povrchovou vrstvu kysličníku umytím v teplé vodě mýdlem a předmět vydrhnout tvrdým kartáčem. V tvrdošíjných případech můžeme místo mýdla použít pastu na zuby. JIŘÍ HELLEBRAND na zkušebním materiálu. S kolísavým pouzdrem zhotoveným podle výkresu zvětšuje se rozkmit pilky 0 200 mm a tím patřičná šířka drážky o pět desetin při vzájemném natočení o 10°. Největší šířku drážky je možno provést 12 mm. Při seřizování postupujeme tak, že rysku na pouzdru 2 nastavíme proti příslušné rysce na přírubě 1, přitlačíme pilku, která je upnuta mezi pouzdry 3 a 2 k přírubě \ a potom natočíme druhou přírubu tak, aby došlo k sevření pouzder 2 a 3 s přírubou 1 a nevznikla žádná mezera. Poté dotáhneme matici upevňující pilový list. ING. FRANTIŠEK ZEMAN

RozDiska materiálu

61

VÝSLEDKY VIII. KONŠTRUKTÉRSKEJ SÚŤAŽE Koncom februára skončila svoju prácu porota (Zdeněk Škoda — predseda, Vladimír Cafourek, Ing. arch. Václav Hájek, Jiří Tůma, Kamil Zoufalý — členovia) udelením peňažných cien. Odmenené sú tieto konštrukcie: I. CENA — nebola udelená I I . CENY — po 2500,— Kčs — Univerzálni optické zařízení (Zbyněk Burkoň) — Univerzální stojan k vrtačce (Ing. Jiří Dvořák) — UNIKO — univerzální kovoobráběcí stroj (Ing. Julius Mackerle^. — Kutilská výroba šnekových převodů (Josef Skrčený) I I I . CENY — po 1500,— Kčs — Garážová vrata ovládaná radiovým signálem (Josef Bartoš) — Komplexní řešení obytné kuchyně (Ing. Milan Haleš) — Obytné auto (Miroslav Matouš) — Bezkontaktové zapaľovanie s vonkajším ovládaním predstihu pre malé motocykle (Ing. Vladimír Vechter) IV. CENY — po 1000,— Kčs — Zásobník gramodesek (Ing. Josef Bardas) — Technologie výroby štípaných šindelů (Ing. Ondrej Buček, CSc.) — Jednoduché zařízení k frézovaní drážek, lišt a dlabu (Josef Horák) — Zařízení k bazénu: filtr, skimmer, vstupní tryska (Radoslav Sychra) V. — — —

CENY — po 5 0 0 , — Kčs Camping Barkas (Karel Bezděk) Obytný přívěs (Jiří Brašna) Rozkládací válenda s úložným prostorem na lůžkoviny (Pavel Dvořák) — Jednotné tyristorové zapalová'ní s napěťovou regulací (Ing. Miroslav Houšť) — Dětský pokoj (Ing. Karel Musil) — Nepřekážející žehlící prkno (Oldřich Preisler) — Tělocvičné nářadí (Vladimír Procházka) — Úprava automobilu ŽUK pro camping (Zdeněk Stekly) — Zařízení bytu (Václav Vojtěch) — Skládací vozík pro přepravu zavazadel (Josef Welzl) VI. CENY — po 2 5 0 , — Kčs — Univerzální nosič — autozahrádka (Jiří Klimeš) — Zpáteční chod pro motocykly a traktory (Juraj Dobo) — Dětská sedačka do osobního vozu (František Hoke) — Zásobník na vodu (František Hoke) — Na špačky elektrikou (Jindřich Karas) — Doplněk rysovací desky (Jiří Klimeš) — Čistič koberců (Josef Novotný) — Svislá fréza na dřevo (Ing. Miloslav Studený) — Přípravek k okružní pile (Jaroslav Šebek) — Změna sestavy čerpadla u automatické pračkv

62

Tatramat (Jaromír Šmudla) Bruska dokulata (Ing. Lubomír Valouch) VECNÝMI CENAMI — v hodnote 1 1 2 , — Kčs (dva ročníky, t. j. osem čísel zborníkov „Urob-Udělej si sám") boli odmenené tieto konštrukcie: — Skrinka na čistenie obuvi (Luděk Beitl) — Sprchovací kout lacino (Drahomír Dlabal) — Připojení boileru s kombinovaným ohřevem užitkové vody (Ing. Jiří Dvořák) — Sekačka na vysokou trávu (Jindřich Karas) — Kombinovaný pákový lis (Ing. Jiří Mika) — Výsuvné a otočné uchycení svěráka na pracovním stole (Miloš Opluštil + Leopold Marek) — Automatická regulace teploty vody u kotlů ústředního topení na pevná paliva (Miroslav Papež) — Jednoduchá úlová váha (Rudolf Plocek) — Splachovací „suchý" záchod do chaty (Ing. Jaroslav Prégr) — Praktické stavební skládací kozy (Vladimír Procházka) — Přípravek na letování pásových pil s širším využitím (František Sedláček) — Vrtací nástavec k elektrické ruční vrtačce EV 1 08 D (Ing. Antonín Schiebl + Miloš Opluštil) — Samoparkující magnetická vanová zátka (Vladimír Syrovátka) — Kolovrátek (Pavel Truben) — Jednoduchá regulace vodivých kapalin (Eduard Vacek) — Hrotový soustruh na kov (Ing. Karel Vacek) — Past na krtky (Ing. Lubomír Valouch) — Automatické čerpání vody (Pavel Valtr) — Motorová okopávačka (Zdeněk Vaniček) — Odpočivné křeslo (Zdeněk Brabec)

Do súťaže prišlo 248 konštrukcií. Aby bolo možné konštrukcií zaslaných do súťaže", rozdelila podľa tematických skupín zborníka. V rámci jednotlivých skupín sa potom konštrukcie posudzovali z hľadiska spoločenskej potreby, novosti koncepcie a vhodnosti technológie výroby a rozdelili na konštrukcie, ktoré si zasluhujú ocenenie peňažnými odmenami, vecnými odmenami a na neocenené konštrukcie. Vzhľadom na úroveň konštrukcií porota použila ustanovenie podmienok súťaže, že „...môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré vôbec neudeliť, rozdeliť alebo zlúčiť tak, ako to bude zodpovedať počtu a kvalite konštrukcií zaslaných do súťaže.'1 Aj tohto roku prišlo do súťaže veľa hodnotných príspevkov, ktorých autori zrejme nevedeli, že podobne riešené konštrukcie boli už v minulých ročníkoch publikované. Aj keď autori našli konštrukčné riešenie samostatne, nemohla ich porota prirodzene odmeniť. Všetkým, ktorí sa zúčastnili v súťaži, ďakujeme za dôveru a tešíme se na príspevky, ktoré dostaneme do redakcie po vypísaní IX. konštruktérskej súťaže. Vydavateľstvo ALFA a redakcia zborníka

STAVÍTE - OPRAVUJETE - KUTÍTE ? Nabízíme další zlepšený typ přenosné svářečky JS-90 F TRIUMF

PARAMETRY: napěti 220 V a 380 V regulační rozsah 40 — 150 A elektrody až do 0 4 mm

CENA: 2 770,— Kčs včetně příslušenství

Výrobce: ELEKTROKOV, v. d. Jevišovice 67005 Znojmo, Engelsova 25

KNIŽNICA UROB SI SÁM — VEDÚCA REDAKTORKA ING. GRÉTA IZAKOVIČOVA

UROB — UDĚLEJ SI SÁM zväzok 26 MDT 689:69 + 7.073 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala AiL, , davateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, Bratislava, Hurbanovo nám. 3 v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 v máji 1978 ako svoju 6640. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 11 6 06 Praha 1, tel. 26 89 61 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 85 obrázkov; 11,47 AH, 11,69 VH ©Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, 1978 I. vydanie. Náklad 129 000 výtlačkov 302 05 63 —079 —78 Kčs 14,— 510/21; 818