Přisuzování osobnostních rysů na základě vzhledu obličeje
Anna Kotrčová1, Jitka Lindová2, Věra Pivoňková3, Jaroslav Flegr2, Jan Havlíček3 1
Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta UK, Praha
2
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta UK, Praha
3
Katedra obecné antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha
Abstrakt: Přisuzování vlastností podle obličejových znaků je všudypřítomným jevem. Z velké části jsou takové atribuce „haló efektem“, zdá se však, že alespoň u některých vlastností mají „pravdivé jádro“. V publikovaných studiích byli hodnotitelé podle fotografie schopni“ správně“ (rozuměj ve shodě s výsledky osobnostního testu) přisuzovat Eysenckův psychoticismus a Big Five faktory extroverzi a svědomitost. Jako vodítko by mohla sloužit atraktivita, která souvisí jak s pozitivními atribucemi vlastností, tak s pozitivními skóry mnoha osobnostních rysů. Podobně by tomu mohlo být u maskulinních znaků, které zřejmě díky společné hormonální regulaci korelují s některými „maskulinními“ osobnostními rysy. Naší studie se zúčastnilo nejprve 138 studentek a 80 studentů PřF UK, kteří vyplnili Cattellův Dotazník 16PF a byla jim pořízena standardní obličejová fotografie s neutrálním výrazem tváře. Fotografie byly se zakrytou vlasovou částí prezentovány 122 studentkám a 73 studentům FHS UK, kteří hodnotili jeden z pěti vybraných cattellovských primárních faktorů (společenskost, emoční stabilita, dominance, svědomitost a sociální smělost), atraktivitu nebo maskulinitu. správně byla přisuzována sociální smělost a hodnocení společenskosti u tváří žen a sociální smělosti u tváří mužů korelovalo s cattellovským faktorem druhého řádu, extroverzí. Dále hodnocení sociální smělosti u žen korelovalo negativně se sekundárním faktorem anxieta. Přisuzování vlastností bylo silně ovlivněno atraktivitou hodnoceného jedince. Některé korelace zůstaly signifikantní i po statistické kontrole atraktivity. Výsledky poskytují první doklady skutečnosti, že i méně robustní faktory, jako jsou Cattellovy „pramenné rysy“, mohou být do určité míry správně přisuzovány na základě pouhé obličejové fotografie. Klíčová slova: haló efekt, vnímání tváří, přisuzování vlastností, Cattellův Dotazník 16PF
Title: Attribution of personality traits on the basis of facial features Abstract: Judging people according to their facial features is an everyday phenomenon. A great deal of these attributions is simply caused by the “halo effect” but at least some of them seem to have a kernel of truth. In previously published studies the raters were able to judge Eysenck’s psychoticism and the Big Five factors extraversion and conscientiousness correctly (i.e. in agreement with the results of personality test) on the basis of photographs. The clue here could be attractiveness, which is connected both with more positive attributions and with positive scores of many personality traits. Similarly, masculine facial features most probably correlate with some personality traits thanks to the common hormonal regulation. In our study, at first 138 females and 80 males, students of The Faculty of Science at Charles University, filled in Cattell’s 16PF and their facial photographs with neutral expression were taken. These photographs with covered scalps were presented to 122 females and 73 males, students of The Faculty of Humanities at Charles University, who rated either one of chosen Cattell’s primary traits (sociability, emotional stability, dominance, conscientiousness and social boldness), attractiveness or masculinity. Social boldness was rated correctly and the ratings of sociability for female faces and social boldness for male faces correlated with Cattell’s secondary factor extraversion. Furthermore, ratings of social boldness for female faces correlated negatively with the secondary factor anxiety. Attributions were strongly influenced by attractiveness of rated targets, however, some of the correlations were significant even after attractiveness had been statistically controlled for. The results provide the first evidence that even less robust factors, such as Cattell’s ”source traits” can be to a certain extent judged correctly on the basis of mere facial photographs. Keywords: halo effect, facial perception, personality judgments, Cattell’s 16PF
Úvod Existuje řada studií zabývajících se otázkou, které osobnostní rysy mohou být vyčteny z tváře člověka. Že se jedná o otázku relevantní, vyplývá i z výzkumu provedeném v Izraeli, v němž 75 % lidí souhlasilo s názorem, že je možné poznat skutečnou povahu člověka z pohledu do jeho tváře (Hassin a Trope, 2000). Dvěma hlavními cíli výzkumu atribucí osobnostních vlastností na základě vzhledu jsou (a) zjištění míry shody hodnotitelů, která poukazuje na existenci či neexistenci sdílené představy ohledně vztahu
určitého vzhledu a osobnostního rysu, a (b) zjištění přesnosti provedených soudů. V současnosti je správnost hodnocena obvykle jako shoda hodnocení pozorovatele s výsledkem osobnostního dotazníku (obvykle Big Five) hodnocené osoby nebo se sebehodnocením – tzn. jedinec sám zhodnotí na škále míru daných vlastností. Je třeba upozornit, že v případě, že se v následujícím textu objeví obraty jako „(ne)posuzovali správně“, bude tím míněno „ve shodě s výsledky osobnostního dotazníku“, s vědomím toho, že je otázkou, nakolik jsou zavedené osobnostní dotazníky vhodným popisem osobnosti. Ukazuje se, že lidé jsou na základě tváře neznámého jedince schopni správně hodnotit Big Five faktory extroverzi a svědomitost (Borkenau a Liber, 1992), dále Eysenckův faktor psychoticismus (Shevlin a kol., 2003), případně vřelost a moc (Berry, 1991) Charakteristiky přisouzené neznámému jedinci pouze na základě vzhledu jeho tváře jsou silně ovlivněny atraktivitou hodnoceného jedince. Atraktivním jedincům jsou připisovány především znaky společensky žádoucí, jako je vřelost, komunikativnost, společenskost, pracovní kompetence, oblíbenost atd. (Langlois a kol., 2000). Navíc u atraktivních jedinců bývá skutečně nacházena vyšší míra vlastností jako je extroverze, lepší sociální schopnosti či vyšší sebevědomí (Langlois a kol., 2000). Vysvětlením této shody může být tzv. sebenaplňující se proroctví (viz dále). Co nás vlastně vede k tomu, abychom si utvářeli svůj názor na jiného člověka na základě jeho vzhledu? Posuzování ostatních na základě kategorie, do níž si je zařadíme, nám může značně usnadnit život. Ve skutečnosti bychom bez schopnosti kategorizace zřejmě veškerý čas trávili nekonečným pečlivým zohledňováním všech jednotlivostí. Existuje několik možných vysvětlení vzniku vztahu mezi vzhledem a určitým osobnostním rysem: Například testosteron ovlivňuje jak tvorbu maskulinních rysů tváře, tak vyšší dominanci a agresivitu (Mazur a Booth, 1988). Vzhled tváře může být také zejména ve vyšším věku ovlivněn opakovaným projevováním emocí. Staří lidé mají do tváře „vepsán“ výraz emocí, které nejčastěji prožívají. Například neutrální výraz úzkostného připomíná výraz smutku (Malatesta a kol., 1987). Dále tzv. sebenaplňující se proroctví, je jevem, kdy dochází k vytvoření právě takového rysu, jaký je okolím očekáván. Může fungovat například pokud se atraktivní člověk stane společenštějším díky tomu, že jej za takového ostatní považují a chovají se k němu odpovídajícím způsobem.
Rostoucí množství prací odhalujících schopnost lidí správně poznávat určité vlastnosti z tváře vedla k formulaci hypotézy pravdivého jádra, podle níž rysy tváře mohou poskytovat některé odůvodněné informace týkající se osobnosti daného jedince (Berry a Wero, 1993). Hypotéza pravdivého jádra se staví proti hypotéze kulturních stereotypů, která všechny zažité souvislosti mezi vzhledem a očekávanými vlastnostmi připisuje společensky sdíleným kulturním stereotypům. Naše práce se oproti předchozím liší především velmi omezeným množstvím informací poskytnutých hodnotitelům a dále použitím Cattellova osobnostního dotazníku jako psychometrického nástroje pro zjištění profilu osobnosti hodnocených jedinců. Hodnocení byla prováděna pouze na základě rysů obličeje, bez viditelných vlasů či oblečení a při standardizovaném výrazu tváře. Tím jsme minimalizovali počet matoucích proměnných, a můžeme se tedy spolehnout na to, že kromě individuálních rozdílů mezi hodnotícími jedinci závisela provedená hodnocení skutečně pouze na fyziognomii tváře hodnoceného jedince. Hlavními cíli našeho výzkumu bylo: Testovat schopnost lidí posuzovat na základě rysů tváře vybrané škály Cattellova osobnostního dotazníku. Přesnost hodnocení byla posuzována srovnáním hodnocení na základě fotografie (a) s výsledky Cattellova osobnostního dotazníku hodnocených osob, (b) s hodnocením týchž škál lidmi, kteří hodnocené osoby dobře znali. Testovat vztah mezi atraktivitou, maskulinitou a přisouzenými vlastnostmi. Pomocí analýzy hlavních komponent interpretovat způsob hodnocení fotografií.
Metody Hodnocenými jedinci bylo 138 žen 80 mužů, studentů PřF UK v Praze. Jako psychometrický nástroj jsme použili Cattellův dotazník 16PF. Pořídili jsme tvářové fotografie probandů s neutrálním výrazem tváře. U fotografií jsme následně digitálně zakryli vlasovou část hlavy tak, aby hodnocení nebylo ovlivněno stylem účesu. Dále jsme probandy požádali, aby si ze seznamu všech spolužáků, kteří se zúčastnili experimentu, vybrali ty, které dobře znají, a zhodnotili je na všech 16 škálách Cattellova dotazníku. Hodnocení provedená různými lidmi byla pro jednoho hodnoceného jedince zprůměrňována. Probandi, kteří nebyli zhodnoceni nikým (17 žen a 16 mužů), nebyli do analýzy zahrnuti. Tato data sloužila jako hodnocení daného jedince lidmi, kteří jej dobře znali. Na základě získaných fotografií přisuzovali následně studenti FHS UK (122 žen a 73
mužů) míru jedné z pěti vlastností, vybraných ze 16 faktorů Cattellova osobnostního dotazníku, případně maskulinitu nebo atraktivitu tváří. Co se týká maskulinity, nechali jsme zcela na uvážení hodnotitele, které rysy považuje za maskulinní (mužské) a které za femininní (ženské). Každý hodnotitel posuzoval pouze jeden osobnostní nebo vzhledový faktor, a to u 51 náhodně vybraných fotografií žen a 30 náhodně vybraných fotografií mužů. Kritéria pro výběr hodnocených faktorů byla (a) jakou část variability chování člověka daný faktor vysvětluje, (b) na základě předběžných výsledků hodnocení známými lidmi jsme preferovali faktory, které byly poznávány správně (tj. ve shodě s dotazníkem). Vlastnosti byly hodnoceny na škále od 1 do 10, přičemž konce škály byly popsány následujícími výrazy: Vlastnost Společenskost Emoční stabilita Dominance Svědomitost Sociální smělost Atraktivita Maskulinita
Popis levého konce škály uzavřený, nepřizpůsobivý citový, nezralý, nestálý submisivní, mírný, poddajný nedostatek vnitřních norem, nespolehlivý, lehkovážný plachý, váhavý Neatraktivní femininní (ženské rysy)
Popis pravého konce škály vřelý, společenský emočně stabilní, zralý, klidný dominantní, soutěživý nadbytek vnitřních norem, svědomitý, stálý dobrodružný, smělý atraktivní maskulinní (mužské rysy)
Tabulka č. 1 Vlastnosti hodnocené na základě vzhledu tváře a popis jednotlivých konců hodnotících škál.
Data jsme zpracovali pomocí programu SPSS 11.5. Statistické zpracování dat spočívalo ve vypočtení korelací hodnocení provedených na základě fotografie s výsledky osobnostního testu hodnoceného jedince, případně s hodnocením známým hodnoceného jedince. Dále jsme vypočítali korelace atraktivity a maskulinity tváře s přisouzenými vlastnostmi. Posledním krokem byla analýza hlavních komponent u vlastností hodnocených na základě vzhledu.
Výsledky Shoda hodnocení s výsledky Cattellova Dotazníku 16PF Hodnocení sociální smělosti na základě fotografie korelovalo s mírou téže vlastnosti zjištěnou Cattellovým osobnostním dotazníkem. Na druhou stranu společenskost, emoční stabilita, dominance ani svědomitost nebyly na základě fotografie hodnoceny ve shodě
s osobnostním profilem hodnocené osoby. Lidé, kteří daného jedince dobře znali, hodnotili většinu vlastností ve shodě s dotazníkem.
Sekundární faktory Cattellova dotazníku Z míry šestnácti faktorů Cattellova dotazníku lze vypočíst hodnotu několika širších sekundárních faktorů, z nichž nejdůležitějšími jsou extroverze a anxieta (Říčan, 1975). Vypočetli jsme tedy korelace extroverze a anxiety a vlastností, které byly hodnoceny na základě fotografie. Ženy s vyšší mírou extraverze (faktor vysoce sycený společenskostí a sociální smělostí) byly na základě fotografie hodnoceny jako více společenské a více emočně stabilní. Hypotézu pravdivého jádra dále podporovalo přisuzování vyšší sociální smělosti ženám s nižší mírou anxiety a mužům s vyšší mírou extroverze.
Vztah maskulinity, atraktivity a přisouzených vlastností Byl nalezen silný haló efekt atraktivity, tzn. atraktivnější jedinci byli na základě fotografie hodnoceni jako společenštější, emočně stabilnější, svědomitější a smělejší (všechna p< 0,001). Hodnocení maskulinity tvořilo kontinuum od nejmaskulinnějšího muže po nejfemininnější ženu, přičemž někteří muži byli hodnoceni jako femininnější než průměrně femininní žena a některé ženy jako maskulinnější než průměrně maskulinní muž. Maskulinní ženy byly hodnoceny opačným způsobem než ženy atraktivní, tj. jako méně společenské, méně emočně stabilní a méně svědomité (všechna p < 0,001). Maskulinní muži byli hodnoceni jako dominantnější na základě fotografie a zároveň maskulinita u mužů korelovala s jejich skutečnou dominancí. Vypočítali jsme také parciální korelace kontrolující vliv atraktivity. Jelikož při odlišení pohlaví hodnocených osob byly všechny korelace signifikantní vždy jen pro jedno pohlaví, vytvořili jsme parciální korelace vždy jen pro toto relevantní pohlaví. Signifikantní zůstaly: korelace ženám přisuzované společenskosti s mírou jejich extroverze a negativní korelace hodnocené sociální smělosti s anxietou u žen. Naopak pod mez signifikance se snížily korelace mužům přisuzované sociální smělosti s jejich extroverzí a korelace sociální smělosti žen zjišťovanou dotazníkem se sociální smělostí přisuzovanou podle fotografie.
Analýza hlavních komponent Faktorová analýza nám ukázala, jaké komponenty byly při hodnocení fotografií zohledňovány. Na základě pěti osobnostních rysů hodnocených z fotografie byly vytvořeny dva faktory, které dohromady vysvětlovaly zhruba 65 % variability hodnocení fotografií. První komponenta byla sycena vysokou společenskostí, emoční stabilitou a
svědomitostí (nazvali jsme ji „sympatie“), druhá dominancí a sociální smělostí (nazvali jsme ji „asertivita“). Obě komponenty zřejmě poukazují na případný vztah hodnotitele k hodnocenému jedinci. Ve většině případů byla silnějším faktorem sympatie, avšak muži přikládali při hodnocení mužů větší důležitost asertivitě tváře. .Lidé, jejichž tvář budila v hodnotitelích sympatie, byli také na základě osobnostního dotazníku společenštější, emočně stabilnější a smělejší. Asertivita tváře s žádnými faktory zjišťovanými Cattellovým osobnostním dotazníkem nekorelovala.
Diskuze a závěr Práce měla testovat hypotézu pravdivého jádra a nalezené pozitivní signifikantní korelace hodnocení provedeného na základě fotografie neznámého jedince s výsledky osobnostního testu této osoby tuto hypotézu podporují. Samotná tvář tedy obsahuje určité znaky poukazující na osobnost daného jedince. Všechny korelace podporující hypotézu pravdivého jádra jsou signifikantní na hladině významnosti p = 0,05 a korelační koeficient ani v jednom případě nepřekračuje hodnotu 0,2. Většina podobných studií nachází sice obvykle korelace silnější, avšak vzhledem k extrémně kontrolovaným podmínkám experimentu nebylo možné očekávat vyšší korelační koeficienty. Všechna hodnocení byla provedena pouze na základě fyziognomie obličeje s neutrálním výrazem tváře, bez jakýchkoli dalších informací, např. nalíčení, úprava vlasů, oděv, brýle, expresivita. Navíc použití oboustranných testů i tam, kde vzhledem k jednostrannosti testované hypotézy by bylo věcně správnější používat testy jednostranné, a zpracování dat neparametrickými metodami, který mají obvykle nižší statistickou sílu než testy parametrické, snižovalo riziko chyby prvního druhu, tj. nalezení neexistujících souvislostí. Je tedy spíše překvapivé, že i za takto přísných podmínek jsme nalezli schopnost lidí v určitých směrech hodnotit správně neznámého jedince pouze na základě vzhledu jeho tváře. Analýza hlavních komponent naznačila, že na základě pouhého vzhledu tváře budou zřejmě hodnotitelé spontánně hodnotit ty vlastnosti, které mohou vypovídat o charakteru případného vztahu s hodnoceným jedincem. Konkrétně tedy, zda bude vztah s danou osobou příjemný (faktor sycený společenskostí, emoční stabilitou a svědomitostí) a v jaké pozici vůči sobě hodnotitel a hodnocený jedinec mohou být (faktor sycený dominancí a sociální smělostí). Při hodnocení mužských tváří muži byla přitom silnějším faktorem „asertivita“, což může poukazovat na důležitost posouzení vzájemné mocenské pozice mezi muži.
Použití sekundárních faktorů Cattellova dotazníku i analýza hlavních komponent poukazují na to, že pro hodnotitele je zřejmě přirozenější posuzovat širší znaky (např. asertivitu) než jednotlivé vlastnosti (např. dominanci, smělost). Na druhou stranu naše práce poskytuje první doklady skutečnosti, že i méně robustní faktory, jako jsou Cattellovy „pramenné rysy“, mohou být do určité míry správně přisuzovány na základě pouhé obličejové fotografie.
Seznam literatury Berry, D. S.(1991): Accuracy in social perception: Contributions of facial and vocal information. Journal of Personality and Social Psychology 61, 2, 298 – 307. Berry, D. S., Finch Wero, J., L (1993). Accuracy in face perception: A view from ecological psychology. Journal of Personality 61, 4, 497 – 520. Borkenau, P., Lieber, A. (1992): Trait inferences: Sources of validity at zero acquaintance. Journal of Personality and Social Psychology 62, 4, 645 – 657. Hassin, R., Trope, Y.(2000): Facing faces: studies on the cognitive aspects of physiognomy. Journal of Personality and Social Psychology 78, 837 – 852. Langlois, J. H., Kalakanis, L. E., Rubenstein, A. J., Larson, A. D., Hallam, M. J., & Smoot, M. T.(2000): Maxims and myths of beauty: A meta-analytic and theoretical review. Psychological Bulletin 126, 390 – 423. Malatesta, C., Fiore, M., Messina, J. J.(1987): Affect, personality and facial expressive characteristics of older people. Psychology and Aging 2, 1, 64 – 69. Říčan, P. (1975): Šestnáctifaktorový dotazník 16PF (příručka), 2. přepracované vydání. Psychodiagnostika, Praha.
