Přístupy k řešení problematiky hladu ve vybraných zemích subsaharské Afriky

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Mezinárodní obchod

Přístupy k řešení problematiky hladu ve vybraných zemích subsaharské Afriky (bakalářská práce)

Autorka: Tereza Sommernitzová Vedoucí práce: Ing. Tereza De Castro

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. Veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu zdrojů.

V Praze dne 6. 5. 2013

…………………………. (Podpis studentky)

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí své bakalářské práce paní Ing. Tereze De Castro za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky při zpracování této práce.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1

Problematika hladu: příčiny a důsledky ........................................................................ 3 1.1 Základní pojmy a způsoby měření hladu ......................................................................... 3 1.1.1 Základní pojmy ......................................................................................................... 3 1.1.2 Způsoby měření ......................................................................................................... 4 1.2 Příčiny vzniku hladu ......................................................................................................... 7 1.2.1 Příčiny nezávislé na člověku ..................................................................................... 7 1.2.2 Příčiny závislé na člověku ......................................................................................... 8 1.3 Důsledky hladu ............................................................................................................... 10

2

Přístupy k řešení problematiky hladu ve světě ............................................................ 12 2.1 Krátkodobé přístupy ....................................................................................................... 12 2.1.1 Potravinová pomoc .................................................................................................. 13 2.1.2 Snižování deficitu vitamínů a minerálů .................................................................. 14 2.2 Střednědobé přístupy ...................................................................................................... 15 2.2.1 Odstraňování obchodních bariér ............................................................................. 16 2.2.2 Podpora zaměstnanosti ............................................................................................ 17 2.2.3 Podpora zemědělství ............................................................................................... 18 2.3 Dlouhodobé přístupy ...................................................................................................... 21 2.3.1 Udržitelný rozvoj..................................................................................................... 21 2.3.2 Udržitelný růst zemědělské produkce ..................................................................... 22 2.3.3 Reforma vlastnických vztahů .................................................................................. 24 2.3.4 Rozvoj sociálních služeb ......................................................................................... 25

3

Řešení problematiky hladu ve vybraných zemích subsaharské Afriky .................... 28 3.1 Popis regionu .................................................................................................................. 28 3.2 Obecná charakteristika vybraných států ......................................................................... 30

3.2.1 Burundi .................................................................................................................... 30 3.2.2 Ghana ...................................................................................................................... 32 3.3 Metody řešení hladu v Burundi a Ghaně ........................................................................ 34 3.3.1 Potravinová pomoc .................................................................................................. 34 3.3.2 Snižování deficitu vitamínů a minerálů .................................................................. 36 3.3.3 Odstranění obchodních bariér ................................................................................. 37 3.3.4 Podpora zaměstnanosti ............................................................................................ 38 3.3.5 Podpora zemědělství ............................................................................................... 40 3.3.6 Udržitelný rozvoj..................................................................................................... 42 3.3.7 Rozvoj sociálních služeb ......................................................................................... 43 3.3.8 Reforma vlastnických vztahů .................................................................................. 45 3.4 Možné návrhy na zlepšení pro Ghanu a Burundi ........................................................... 46 Závěr ........................................................................................................................................ 48 Seznam grafů, tabulek a obrázků ......................................................................................... 50 Seznam příloh ......................................................................................................................... 51 Přílohy ..................................................................................................................................... 52 Seznam zdrojů ........................................................................................................................ 53

Seznam použitých zkratek AIDS

Syndrom získaného selhání imunity Acquired Immune Deficiency Syndrome

AFDB

Africká rozvojová banka African Development Bank

AGRA

Aliance pro zelenou revoluci v Africe Alliance for a Green Revolution in Africa

BMI

Index tělesné hmotnosti Body Mass Index

CSD

Strategický dokument země Country Strategy Document

EAC

Východoafrické společenství East African Community

EU

Evropská unie European union

FAO

Organizace pro výživu a zemědělství Food and Agriculture Organization

FFA

Food For Assets

FFT

Food For Training

FFW

Food For Work

GHI

Globální index hladu Global Hunger Index

HDP

Hrubý domácí produkt

HCVI

Hunger and Climate Vulnerability Index

HVI

Hunger Vulnerability Index

IFPRI

Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky International Food Policy Research Institute

IMF

Mezinárodní měnový fond International Monetary Fund

KLDR

Korejská lidově demokratická republika

LAP

Land Administration Project

MDG

Rozvojové cíle tisíciletí

Millennium Development Goals NATO

Severoatlantická aliance North Atlantic Treaty Organization

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Organisation for Economic Co-operation and Development

OSN

Organizace spojených národů United Nations

P4P

Purchase for Progress

PZI

Přímé zahraniční investice

SSA

Subsaharská Afrika Subsaharan Africa

UN-REDD+ Program OSN na snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů United Nations Collaborative Programme on Reducing Emissions from Deforestation and Forest Degradation UNAIDS

Společný program OSN pro AIDS Joint United Nations Programme on HIV/AIDS

UNDP

Rozvojový program OSN United Nations Development Programme

UNHCR

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees

UNICEF

Dětský fond Organizace spojených národů United Nations Children’s Fund

USA

Spojené státy americké United States of America

WB

Světová banka World Bank

WFP

Světový potravinový program World Food Programme

WHO

Světová zdravotnická organizace World Health Organisation

Úvod Dnes se historicky poprvé nacházíme v situaci, kdy počet obézních přesahuje počet hladovějících, a světové velmoci tak stojí před zásadní otázkou: „Máme léčit obézní nebo nasytit hladové?“ S nedostatečným či nadbytečným příjmem potravy se lidé potýkali již dříve. Hlad sužoval lidstvo už ve starém Egyptě a na Středním východě, kvůli špatným politickým rozhodnutím trpěly hlady i obyvatelé starověkého Říma. V Asii umíraly miliony lidí zejména v Čínském císařství (17. století) a v Indii a v Evropě nebyla situace o mnoho lepší. Také obezita stejně jako hlad není pouze „moderní epidemií“. Podle výzkumu egyptských mumií se ve staroegyptské vyšší třídě poměrně často vyskytovali obézní lidé, stejně tak vládnoucí vrstvy v Římě či slovanští aristokraté trpěli obezitou. V této práci se, jak již název napovídá, budu zabývat druhou částí úvodní otázky, tedy řešením problematiky hladu. Je totiž s podivem, že lidstvo, které dokázalo vynalézt různé druhy léků, stroje, s nimiž objevuje vesmír, a mnohá další, není schopno vymýtit hlad ve světě. Ve světě existují různé přístupy ke snižování hladu, a tedy každá země by podle mého názoru s ohledem na své konkrétní podmínky měla využívat pouze vybraných přístupů. Cílem této práce bude nejdříve představit jednotlivé možnosti řešení problému hladu ve světě a následně na základě komparace dvou značně kontrastních ekonomik posoudit, zda tyto státy používají pouze odlišných metod boje proti hladu, nebo jestli se i přes svou rozdílnost v některých metodách shodují. Posledním cílem mé práce bude navrhnout, na co by se vybrané státy měly v budoucnu nejvíce zaměřit, aby tak rychleji snížily počty hladovějících. Pro výzkum jsem vybrala Ghanu, stát, který podle globálního indexu hladu dosáhl největšího pokroku ve snižování hladu ze všech států subsaharské Afriky a Burundi, stát, který zaznamenal největší propad. Hodnoty tohoto indexu lze nalézt v příloze č. 1. Vzhledem k rozsahu práce je problematika zkoumána pouze na vybraném vzorku metod, je potřeba ale brát v úvahu ten fakt, že přístupů ke snižování hladu je ve skutečnosti více. Celá práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola je deskriptivní. V její první části definuji základní pojmy spojené s hladem a způsoby jeho měření a poté popisuji možné příčiny a důsledky hladu.

1

V druhé kapitole se zaměřuji na jednotlivé přístupy k řešení problematiky hladu ve světě. Přístupy jsou rozděleny dle časového horizontu do 3 podskupin na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. V poslední třetí kapitole nejdříve krátce nastíním základní popis regionu subsaharské Afriky a dvou vybraných států, poté aplikuji již popsané metody řešení hladu ve světě na Ghanu a Burundi a tyto metody porovnám. V závěru kapitoly uvedu také možné návrhy na zlepšení pro Ghanu a Burundi v jejich boji proti hladu. V celé práci využívám jak knižní tak internetové zdroje, zejména pak výroční zprávy mezinárodních organizací jako je Organizace spojených národů, Africká rozvojová banka nebo Světový potravinový program.

2

1 Problematika hladu: příčiny a důsledky 1.1 Základní pojmy a způsoby měření hladu V následující podkapitole vymezím základní pojmy spojené s problematikou hladu a dále popíšu způsoby, kterými se hlad ve světě zaznamenává.

1.1.1 Základní pojmy Problematikou hladu se zabývá nejedna světová organizace, nicméně nejznámější z nich je tzv. FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství), která je součástí Organizace spojených národů (OSN). Dle FAO je hlad způsob, kterým nám naše tělo signalizuje, že má nedostatek energie a tudíž cítí potřebu příjmu potravy.1 Existuje i tzv. skrytý hlad, pro který je charakteristický nedostatečný příjem energie a hlavně nedostatek stopových prvků jako je například vitamín A, zinek či jod.2 Problém nastává při vysvětlování pojmů undernutrition a malnutrition. Do češtiny jsou totiž oba výrazy překládány jako podvýživa, nicméně jejich význam se liší. Podvýživa ve smyslu undernutrition je výsledkem dlouhodobého nízkého příjmu potravin, zatímco malnutrition je způsobena nevyváženým příjmem potravy a to jak nedostatečným tak nadbytečným. 3 Další pojem, který FAO vymezuje je podvyživenost (angl. undernourishment). Podvyživenost neboli chronický hlad je stav, kdy člověk trvale přijímá méně potravy než by potřeboval. Doporučeným minimem je 1800 kalorií na den, záleží ovšem na pohlaví, konstituci, věku a dalších faktorech.4 Na Světovém potravinovém summitu v Římě, který se konal roku 1996, FAO definuje i tzv. potravinovou bezpečnost (angl. food security), která „nastává v případě, že mají všichni lidé

1

FAO (2012): Basic definitions, [online], cit. 2012-12-30. Dostupné na: . Glopolis (2011): Proč 1 miliarda hladoví? Fakta a mýty, [online], cit. 2012-12-30. Dostupné na: . 3 [1] 4 [1] 2

3

za jakýchkoliv okolností jak ekonomický tak fyzický přístup k dostačující, bezpečné a výživné stravě, která uspokojuje jejich potřeby pro dosažení aktivního a zdravého života.“

5

Opak

potravinové bezpečnosti je potravinová nejistota (angl. food insecurity). Světový potravinový program (WFP) vymezuje další pojem a tím je bílkovinná podvýživa. Jde o formu podvýživy, která není způsobena nedostatkem potravy, ale konzumací malého množství jídla bohatého na bílkoviny. Takoví lidé pak mohou mít dostatek tukových zásob ale malé množství svalové tkáně. 6

1.1.2 Způsoby měření Abychom byli schopni snížit počty hladovějících ve světě, je třeba provádět pravidelná měření jednotlivých indikátorů, dle kterých můžeme zjistit, které regiony jsou nejvíce postiženy a zda se situace v průběhu let lepší či ne. Indikátory hladu bývají sledovány na 3 úrovních-na úrovni státu, domácností a individuálních osob. Na národní úrovni se pro měření využívá tzv. bilanční metody, založené na schopnosti země zajistit svým obyvatelům ve sledovaném období potraviny. Tuto metodu využívá FAO, která naměřená data zaznamenává do tzv. food balance sheets, které zobrazují pro každou komoditu její dostupnost a využitelnost pro obyvatele daného státu. Statistiky ukazují u každé země vždy množství zásob v kaloriích, tucích a bílkovinách.7 8 Často se stává, že přestože stát vykazuje velice dobrou potravinovou dostupnost, jeho obyvatelé trpí hlady. Důvodem je špatná redistribuce mezi domácnostmi, proto o něco přesnější metodou měření hladu je metoda hodnocení na úrovni domácností, tedy zkoumání potravinové bezpečnosti domácností. Poslední metoda analýzy dat je na úrovni individuální, tato metoda je nejpřesnější ale zároveň nejnáročnější. Jak vidíme na následujícím obrázku, všechny 3 úrovně jsou úzce provázané, pokud tedy není zajištěna dostatečná dostupnost potravin na národní úrovni, nemůže být dostatek stravy ani v domácnostech ani u jednotlivců.

5

[1] Jirátová, J., Matějíčková, R. (2008) : Základní typy podvýživy, [online], cit. 2012-12-30. Dostupné na: . 7 FAOSTAT (2012): Food balance sheets, [online], cit. 2012-12-30. Dostupné na: . 8 FAOSTAT (2012): Food balance sheets, [online], 2012-12-30. Dostupné na: . 6

4

Obrázek 1: Koncepční rámec potravinové bezpečnosti

Zdroj: vlastní zpracování autorky. FAO 2003 http://www.fao.org/docrep/005/Y4249E/y4249e08.htm

Mezi hlavní indikátory hladu FAO řadí výskyt podvýživy, dětské podvýživy a výskyt chudoby, která způsobuje v rozvojových státech neschopnost koupit si dostatečné množství jídla a ve vyspělých zemích dostatek kvalitního jídla. 9 Dalším měřítkem hladu mohou být i poruchy růstu u dětí. OSN ve svých výročních zprávách o rozvojových cílech tisíciletí (MDG) využívá dva indikátory a tím je výskyt podvyživených dětí ve věku do 5 let a podíl populace s příjmem potravy pod hranicí energetického výživového minima. Výskyt podvyživených dětí ve věku do 5 let představuje „procento dětí od 0–59 měsíců, jejichž hmotnost je o více jak dvě standartní odchylky nižší, než je průměrná váha stejně

9

FAO (2013): Monitoring hunger: Indicators at global and subnational levels, [online], cit. 2013-01-02. Dostupné na: .

5

starých dětí v mezinárodní referenční skupině.“

10

Jde o důležité měřítko MDG, neboť

podvýživa je provázána i s nízkou úrovní vzdělání, chudobou a špatnou zdravotní péčí. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo v roce 2011 až 16 % dětí do pěti let podvyživených, což odpovídá 101 milionu dětí.11 Podíl populace s příjmem potravy pod hranicí energetického výživového minima zaznamenává procentní podíl podvyživených lidí. Pohybujeme se tedy na škále od 0–100 % kde méně jak 5 % je vnímáno jako málo významná úroveň podvýživy, 5–9 % jako nízká úroveň, 10–19 % průměrná, 20–34 % vysoká a nad 35 % je velmi vysoká úroveň podvýživy.12 Pro měření hladu se využívají také indexy, které vznikají kombinací různých indikátorů. Nejpoužívanější je tzv. global hunger index (GHI) neboli globální index hladu zavedený organizací IFPRI (Interantional Food Policy Research Institute). Je vypočítáván jednou do roka a vzniká kombinací 3 různých faktorů: poměr podvyživených lidí v zemi, podíl dětí mladších 5 let s podváhou (způsobené zbrzděným růstem či strádáním) a míra dětské úmrtnosti. Index se pohybuje na 100 bodové stupnici, kde 0 představuje region bez hladu a 100 oblast, kde všichni trpí hladem. Ani jeden z těchto extrémů na světě nenajdeme.13 Nejvíce postižené oblasti se nachází v subsaharské Africe, kde se GHI pohybuje místy až kolem 35–40 bodů.14 Posledním zmiňovaným indexem je tzv. hunger vulnerability index (HVI), který vymysleli dva profesoři Illinoiské univerzity Thomas Bassett a Alex Winter-Nelson. Index se skládá ze 3 částí: potravinová dostupnost (státní úroveň), procento obyvatel jež žijí za méně jak 2 USD na den (chudoba domácností) a procento dětí s poruchami růstu (poruchy jednotlivých osob). Tento index tedy zahrnuje všechny 3 dimenze zkoumání hladu (národní, individuální

10

United Nations (2012) : Prevalence of underweight children under-five years of age, [online], 2013-01-02. Dostupné na: . 11 UNICEF, WHO, WB (2012): UNICEF-WHO-World Bank Joint Child Malnutrition Estimates. UNICEF: New York, WHO: Geneva, The World Bank: Washington DC. Str. 9. ISBN 978 92 4 150451 5. 12 United Nations (2012): Proportion of population below minimum level of dietary energy consumption, [online], cit. 2013-01-02. Dostupné na: . 13 IFPRI (2012): Global Hunger Index, [online], cit. 2013-01-03. Dostupné na: . 14 IFPRI (2012): 2012 GHI Map, [online], cit. 2013-01-03. Dostupné na: .

6

i úroveň domácností), což doposud zmiňované indikátory neobsáhly. Příkladem nedokonalosti dřívějšího zkoumání hladu může být například dostupnost potravin v Brazílii. Brazílie vykazuje dostatečné množství potravin pro všechny, proto je její indikátor potravinové dostupnosti na dobré úrovni a lidé by v Brazílii neměli hladovět. Opak je pravdou a důvodem je právě špatná redistribuce mezi domácnostmi, kterou daný indikátor nezahrnuje. HVI nám tedy dává komplexnější obraz o tom, kde se hlad skutečně nachází.

15

V návaznosti na HVI

byl vypracován ještě Hunger and Climate Vulnerability Index (HCVI), který zaznamenává i vlivy klimatických změn na potravinovou bezpečnost. HCVI je stále ve vývoji a do budoucna půjde o další index, který zjistí, nejen kdo je hladem postižen ale i proč.16

1.2 Příčiny vzniku hladu Příčiny vzniku hladu lze klasifikovat různými způsoby, v této kapitole je však rozdělím do dvou hlavních skupin a to na příčiny na člověku závislé a nezávislé. Hlavní příčinou, kterou nevyvolal člověk, je změna klimatu. Naopak mezi ty člověkem vyvolané patří růst populace, politické nepokoje, růst ceny ropy a hnojiv, chudoba, degradace půdy a globální oteplování.

1.2.1 Příčiny nezávislé na člověku Každá oblast na světě spadá do určitého klimatického pásma. Jednotlivá pásma se v dlouhém období vymezují vůči jiným charakteristickými přírodními podmínkami a podnebím. V krátkém období ale může docházet k náhlým změnám, jako jsou odchylky teplot, síly větru, množství srážek atd. Takové změny vedou například k vzniku záplav, zemětřesení, dlouhému období sucha a přemnožení škůdců. Z těchto důvodů je ohrožena úroda postižených oblastí a lidem hrozí hladomor. V posledních letech je suchem nejvíce zasahována oblast východní Afriky, a proto by zde měla do roku 2020 poklesnout zemědělská produkce až na polovinu

15

Bassett, T. J., Winter-Nelson, A. (2010): Atlas of World Hunger, University of Chicago Press: Chicago. Str. 16. pISBN 9780226039077. 16 Levis, K. (2012): Solutions for a hungry world - Connecting the dots: Understanding climate impacts on food security and hunger, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: .

7

a do roku 2080 by mělo být 75 % Afričanů ohroženo hladem.17 Na některých místech Země (pouště, polopouště) jsou dokonce trvale nevhodné podmínky pro pěstování zemědělských plodin, a proto sem lidé zavádějí zavlažovací systémy nebo využívají hnojiv pro zvýšení své produkce. To má ale špatný vliv na životní prostředí.

1.2.2 Příčiny závislé na člověku Jednou z příčin vzniku hladu je špatné životní prostředí. V určitých fázích rozvoje civilizace se naše životní prostředí vždy zhoršovalo, bylo to například s příchodem industrializace či s populačním růstem. Dnes si vyspělé státy začínají uvědomovat, že ochrana životního prostředí je nutná, a proto dávají větší důraz na ekologii. Rozvojové státy ale stále masivně kácí lesy, znečišťují vodu i ovzduší a způsobují půdní erozi. Činí tak z nedostatku znalostí nebo kvůli vysoké nákladovosti ekologicky šetrných technologií. Znečišťování životního prostředí způsobuje z pohledu potravinové bezpečnosti 2 nejzávažnější problémy a tím je globální oteplování a degradace půdy. Degradace půdy znamená, že půda ztrácí své základní živiny. Nejčastěji se jedná o železo, zinek a měď. Tento jev je zapříčiněn praktikováním špatných zemědělských technik, špatnou ochranou proti větrné a vodní erozi, nadměrnou pastvou nebo zasolováním půdy. V důsledku degradace se tedy snižuje úrodnost obdělávané půdy a tedy i množství vypěstované produkce. V roce 2003 bylo vlivem člověka extrémně degradováno až 9 milionů hektarů půdy, což představuje zhruba rozlohu Portugalska.18 Dalším problémem je globální oteplování. Oteplování je způsobováno nadměrnou emisí oxidu uhličitého, který dále ovlivňuje nejen teplotu ovzduší, ale i výskyt hurikánů a výšku hladiny oceánů. V zemědělství poté dochází k zaplavování orné půdy nebo k snižování úrodnosti. Některé plodiny nejsou totiž schopné přežít ve vysokých teplotách, například rýži lze pěstovat maximálně do 35 C, poté její produkce klesá.19 Globálním oteplováním jsou nejvíce ohroženy rozvojové země. Většina z nich je totiž situována v tropických oblastech okolo rovníku a jako zdroj obživy zde

17

Rozvojovka (2012):Hlavní příčiny hladu a podvýživy, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 18 Jeníček, V., Krepl, V. (2003): Příčiny a možnosti řešení potravinového problému v rozvojových zemích. Agricecon, 3: 139-148 19 [18]

8

převládá zemědělství. Značně ohrožena je Čína, která již dnes produkuje více oxidu uhličitého než celá EU a do budoucna se očekává, že předežene i USA.20 Jednou z hlavních příčin hladu dnes není nedostatek potravin ve světě ale chudoba. Chudoba může být způsobena například nerovnoměrným rozdělením a přístupem ke zdrojům (orná půda, voda), diskriminací určitých skupin obyvatelstva (ženy, staří lidé) nebo nedostatečným vzděláním. Nevzdělaná osoba totiž dokáže hůře zabezpečit rodinu a uchovat si tak déle i své zdraví.21 Dnes je odhadováno, že na světě žije více jak jedna miliarda lidí v podmínkách extrémní chudoby, tedy s příjmem menším než 1,25 USD na den.22 Chudoba a hlad jsou úzce provázány, protože chudoba způsobuje hlad a ten zpětně vyvolává chudobu. Stejně tak jsou chudoba a hlad spjaty s populačním růstem. Chudí lidé se snaží porodit velké množství dětí, aby je měl ve stáří kdo zabezpečit, bohužel tím ale pouze přispívají k nárůstu další chudobné populace. Tento jev je označován za tzv. bludný kruh chudoby, což znamená, že důsledky chudoby jedné generace se následně stávají příčinami pro druhou. Podle magazínu NATO review se v nadcházejících čtyřiceti letech počet obyvatel na Zemi zvýší na 9 miliard a v roce 2075 až na 9,5 miliardy. Proto, aby byly lidem stále zajištěny základní lidské potřeby, bude prý potřeba zdvojnásobit zemědělskou produkci a zlepšit přístup k pitné vodě.23 Současné nastavení globálního ekonomického systému vytváří velký tlak na rozvojové země. Vlivem liberalizace obchodu se začaly otevírat národní trhy a nekvalifikovaná pracovní síla z chudých zemí byla upozaďována před vzdělanými pracovníky rozvinutých zemí. Afrika ztrácela na konkurenceschopnosti a lidé se ocitli v potravinové nejistotě. Zvyšující se ceny komodit jako jsou například obiloviny, vyvolané spekulacemi na světových trzích či nízkou úrodou, jsou další příčinou hladu. Problémem je, že výdaje na stravu tvoří u obyvatel rozvojových zemí 50–80 % příjmu, naopak v rozvinutých zemích pouze 10–20 %.24 Na výši ceny potravin mají nepřímý vliv i ropné šoky a zdražování hnojiv. Světový potravinový systém znevýhodňuje také chudé zemědělce. Lokální producenti nemají často přístup na místní trh, prodávají přes prostředníky, kterým vyplácí část zisku z prodeje, nemají prostředky pro přepravu své produkce, skladovací prostory, chladící zařízení atd. Stoupající

20

Cline, W. R. (2008): Global warming and agriculture. Finance and development, 1: 23-27 [2] 22 United Nations (2012): The Millennium Development Goals Report 2012. United Nations: New York. Str. 4. ISBN 978-92-1-101258-3. 23 NATO (2011): Populační růst- celosvětový problém 21. století, [online], cit. 2013-03-31. Dostupné na: . 24 [17] 21

9

investice do půdy odebírají půdu místním komunitám (tzv. zábory půdy), což způsobuje problémy hlavně těm, u kterých byla jediným zdrojem obživy. Rostoucí produkce biopaliv také zbavuje místní půdy a navíc zvyšuje ceny potravin ve světě. 25 Další skupinou příčin jsou politické problémy. Války, konflikty, korupce a vnitropolitická nestabilita ohrožují potravinovou bezpečnost postižených států. Špatně řízené státy nehospodárně nakládají s veřejnými financemi, a proto nezajišťují svým obyvatelům dostatečnou lékařskou péči či vzdělání. I přes špatnou ekonomickou situaci mají rozvojové státy obrovské vojenské výdaje. Konflikty a války také nutí obyvatele uprchnout ze země a tím ztrácí své zdroje obživy. Největší počet uprchlíků žije v Súdánu (4,9 ze 42,3 milionů Súdánců).26

1.3 Důsledky hladu Strava patří mezi primární lidské potřeby. Při jejím nedostatku člověk začíná pociťovat hlad, což, jak jsem již uváděla, je způsob, kterým nám naše tělo signalizuje, že má nedostatek energie a tudíž cítí potřebu příjmu potravy. Hladový člověk není schopen žít plnohodnotný život a strádá. Hlad má ničivý dopad nejen na zdravotní stav jednotlivých osob, ale v širším důsledku ovlivňuje i fungování celé společnosti, ekonomiky státu i světové ekonomiky. V této kapitole se tedy zaměřím na to, jaké důsledky může hlad ve světě mít. Člověku, který nedostává pravidelně potřebné živiny, se začnou postupně zpomalovat jeho fyzické i duševní činnosti. Lidé jsou oslabení, ztrácí energii, špatně se koncentrují a dostávají se tak do stavu podvýživy. Podvýživa snižuje obranyschopnost organismu, a proto tito lidé více podléhají onemocněním, v nejhorším případě jim dokonce hrozí smrt. Dle WHO až třetina úmrtí u dětí mladších 5 let byla způsobena právě podvýživou. 27 Podvyživení lidé často trpí chudokrevností, nespavostí, osteoporózou a poruchami jater. U žen vymizí menstruace a u dětí se zpomaluje růst a duševní vývoj. Zejména těhotné ženy by měly dbát na správnou

25

[2] [2] 27 WHO (2012): Children : reducing mortality, [online], cit. 2012-12-10. Dostupné na: . 26

10

výživu, aby nedocházelo k poškození plodu. Pokud má matka například nedostatek jodu, může to způsobit poruchy ve vývoji mozku dítěte. Takové dítě pak žena buď potratí, nebo se narodí mrtvé, v lepším případě trpí kretenismem, malým vzrůstem, strumou anebo je hluchoněmé. Při nedostatku vitaminu A se člověku oslabuje imunitní systém nebo i oslepne. Důležitá je tedy i kvalita stravy a ne jen kvantita. Problém hladu nepostihuje ale pouze jedince, naopak jeho dopady jsou patrné v celé společnosti. Například lidé nakažení virem HIV potřebují přijímat více potravy, aby jejich tělo mělo energii pro boj s nemocí. Tu ale často nemají a dříve nemoci podlehnou. HIV tak způsobuje hladovění celé společnosti, protože oslabuje a zabíjí produktivní část obyvatel. Tato nemoc ničí rodiny a ubírá pracovní sílu zejména v Africe. Již 7 milionů afrických farmářů zahynulo kvůli AIDS a jiní jsou tak vážně nemocní, že museli přestat pracovat na svých polích.28 Děti se nemají od koho naučit jak správně hospodařit a zůstávají ponechány v chudobě a hladu. Hladové děti jsou většinou bez energie a špatně se koncentrují, proto nemají chuť si hrát ani se učit. Tím se snižuje vzdělanost populace a růst ekonomiky se v budoucnu zpomaluje. Je tedy zřejmé, že s nedostatkem jídla jsou lidé méně produktivní. Kvůli nízké produktivitě práce lidé přichází o spoustu pracovních příležitostí, dostávají nízký plat a proto se i snižuje jejich spotřeba a země se stává neatraktivní pro investory. Organizace ActionAid dokonce uvádí, že ekonomické ztráty rozvojových zemí by kvůli hladovění jejich obyvatel mohly být až 450 miliard dolarů ročně, což odpovídá 8,6 bilionům českých korun.29

28

Morris, J. T. (2004): The Economic Impact of Hunger, [online], cit. 2013-03-31. Dostupné na: . 29 Novinky (2010): Hlad ničí ekonomiku rozvojových zemí, varuje ActionAid, [online], cit. 2013-03-31. Dostupné na: .

11

2 Přístupy k řešení problematiky hladu ve světě Rozvojové státy zaujímají různé postoje ke snižování hladu. Obecně lze říct, že ve většině případů ale nejsou schopny zvládnout tento problém samy, proto žádají i o pomoc ze zahraničí. Ta je poskytována prostřednictvím mezinárodních či nevládních a neziskových organizací. Například Organizace pro výživu a zemědělství působící v rámci OSN pořádá na podporu řešení potravinového problému světové potravinové summity. Poslední se konal roku 2009 v Římě a byl zaměřen na řešení potravinové bezpečnosti. Summit byl však velkým zklamáním, vedoucí představitelé se zde nedohodli na žádném konkrétním řešení tohoto problému. Před summitem byla organizací FAO ale ještě vydána zpráva, která shrnovala, které země budou schopny splnit první rozvojový cíl tisíciletí a které cíle nedosáhnou. Problematickým zemím poté doporučila řešení založené na čtyřech hlavních pilířích. První pilíř má za snahu vytvořit podmínky pro dobrý ekonomický růst a osobní blaho. Druhým jsou investice do chudých venkovských oblastí a podpora potřebných. Třetím je snaha o udržitelný rozvoj a čtvrtým jsou investice do ochrany proti nemocem, přírodním pohromám a recesi. 30 Přístupy k řešení hladu lze rozdělit i podle časového horizontu na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. V této kapitole tedy rozdělím dosud užívané metody snižování hladu dle časového ukazatele a u jednotlivých metod uvedu jejich praktické příklady.

2.1 Krátkodobé přístupy Mezi krátkodobé přístupy obvykle řadíme zejména potravinovou pomoc a dále různé programy na snižování deficitu vitamínů a minerálů v těle.

30

Euractiv (2009): OSN: Světový hlad může vyřešit jen politická vůle, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na: .

12

2.1.1 Potravinová pomoc Nejrychlejší způsob, jak pomoci lidem trpícím hladem, je potravinová pomoc. Potravinová pomoc je důležitou částí rozvojové pomoci. Většina proudí zejména do Afriky a Asie nejčastěji ve formě obilí, mléka a olejnin.31 Přímé distribuce potravin se využívá hlavně v období krizí (válečné konflikty, přírodní katastrofy apod.). Příkladem může být KLDR, kterou v červenci minulého roku zasáhly povodně a na vyžádání jí byla poskytnuta od OSN potravinová pomoc. Severní Korea je bohužel ale i příkladem země, která podle odhadů OSN není schopna ani za příznivých podmínek zajistit obživu až dvěma třetinám svých obyvatel a na potravinové pomoci se stává závislou. 32 Dnes se v rámci potravinové pomoci klade větší důraz na správnou výživu než na množství kalorií. Pomoc se soustřeďuje zejména na rizikové skupiny, jako jsou matky, děti či nemocní HIV/AIDS a tuberkulózou. Výhodou potravinové pomoci je její okamžitý účinek, na druhé straně ve střednědobém a dlouhodobém horizontu poškozuje ekonomiku a zemědělství.33 Lidé čím dál častěji spoléhají na pomoc ze zahraničí a přestávají potravinový problém řešit sami. Častým problémem také je, že zásilky potravin nedorazí na určené místo, jelikož je rozkradou organizované skupiny a dále je rozprodají. Světový potravinový program, který je největším poskytovatelem humanitární potravinové pomoci na světě, se zaměřuje zejména na správnou výživu dětí. Od roku 2008 do roku 2011 se počet dětí začleněných do programu zvýšil z 55 000 na 3,2 milionů a i kvalita potravin se zlepšila.34 Jídlo poskytuje WFP nejčastěji přímo do škol, což napomáhá vyšší koncentraci dětí a celkové vzdělanosti. Postupně čím dál více těchto programů přechází pod správu národních vlád (Kapverdy, Guatemala, Ázerbájdžán atd.). Potraviny jsou poskytovány ne jen přímo, ale i prostřednictvím stravenek či hotovostních peněz, za které si lidé následně koupí potřebnou stravu. Existují i tzv. e-stravenky, které jsou zasílány sms zprávou na mobilní telefony. Tento

31

[18] Česká televize (2012): KLDR po záplavách žádá o potravinovou pomoc, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na: . 33 Ministerstvo zahraničních věcí ČR (2013): Světový potravinový program – WFP, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na: . 34 [33] 32

13

systém se využívá hlavně ve státech, kde je dostatek jídla, ale jeho cena je příliš vysoká. Výhodou poté je, že lidé mají větší možnost výběru a navíc tím podporují domácí trh. 35

2.1.2 Snižování deficitu vitamínů a minerálů Nejen nedostatečné množství stravy, ale také její špatné složení může vést k mnoha problémům. Z tohoto důvodu vznikly programy zaměřené na snížení deficitu vitamínů a minerálů. Lidé z rozvojových zemí trpí nejčastěji nedostatkem vitamínu A, železa a jódu. Proto v roce 1998 vznikla tzv. Vitamin A global initiative. Tato iniciativa spojuje pět organizací (WHO, UNICEF atd.), které společně lidem poskytují vitamin A prostřednictvím doplňků stravy a potravin obohacených o vitamin A. Také podporují kojení, neboť mateřské mléko je jeho přírodním zdrojem.36 Nedostatek vitaminu A způsobuje slepotu a oslabuje imunitní systém. Velký úspěch z potravin obohacených o vitaminy byl zaznamenán hlavně ve střední Americe, ve státech jako Guatemala či Honduras, kde se dodával vitamin A do cukru. Jinde se dodává zejména do mouky a oleje.37 Nedostatek jódu je řešen konzumací jodizované soli. Jód je pro tělo důležitý již v prenatálním věku, kdy je potřeba k správnému vývoji mozku. Lidé s nedostatkem jódu tedy mohou trpět kretenismem, strumou, malým vzrůstem nebo jsou hluchoněmí. V nejhorším případě může již před narozením jedince dojít k potratu, nebo se dítě narodí mrtvé. Příkladem velkého pokroku v jodizaci soli je Čína, kde zvládli během pěti let zvýšit množství jodizované soli o 56 % a to hlavně díky místní vládě. Čínská vláda si je totiž plně vědoma toho, že pokud obyvatelé nebudou plně využívat svého potenciálu, neobstojí Čína na světových trzích. Zavedení vitamínových doplňků je velice nákladově efektivní, ale je potřeba přesvědčit lidi, aby se nebáli je užívat. Stejně tak výroba jodizované soli by měla být lépe právně uchopena,

35

WFP (2013): Cash and Vouchers, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na: . 36 WHO (2013): Micronutrient deficiencies, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na: . 37 UNICEF (nedatováno): Eliminating Vitamin A deficiency, [online], cit. 2013-03-13. Dostupné na: .

14

neboť není-li ve státě povinností sůl jodizovat, lidé si vždy vyberou na trhu levnější výrobek, čímž je nejodizovaná sůl.38 Zda jsou krátkodobé přístupy tím správným řešením problematiky hladu, je těžké posoudit. Já osobně se ztotožňuji s čínským příslovím, které říká: „Lepší než dávat hladovému rybu, je naučit jej ryby chytat.“39 K tomuto problému se také dobře vyjadřuje pan Martin Lošťák z České zemědělské univerzity. V dokumentu s názvem Angola- sen a skutečnost vysvětluje, že Angola byla zemí, kde přibližně po dobu jedné generace probíhala občanská válka, „během těchto 30 let si lidé zvykli, že muži nosí pouze zbraně a z nebe padají plechovky a pytle s rýží.“40 Dnes je tedy těžké místní obyvatele naučit, že potrava se získává i jiným způsobem. Další stinnou stránkou zahraniční pomoci je, že mnohdy většina peněz vyhrazených na pomoc, zůstává v dárcovské zemi. Do přijímající země se dostanou potraviny, které jsou ale vypěstovány i distribuovány zahraničními subjekty. Na druhou stranu si nemyslím, že tyto formy pomoci jsou jenom špatné. Pokud fungují jako mechanismus rychlé pomoci při katastrofách, může stát dříve dosáhnout hospodářského růstu a překonat tím období krize. Krátkodobé přístupy by tedy měly být pouze doplňkem jiných zásadnějších opatření řešících tento problém.

2.2 Střednědobé přístupy Ve střednědobém období by měly státy klást důraz hlavně na svůj ekonomický růst a makroekonomickou stabilitu, protože pouze stát se silnou a stabilní ekonomikou je schopen zajistit svým obyvatelům dobré podmínky pro život. K ekonomickému růstu může dojít například tím, že země odstraní své obchodní bariéry, zvýší zaměstnanost, zlepší infrastrukturu nebo bude více podporovat zemědělství.41

38

UNICEF (nedatováno): Eliminating iodine deficiency, [online], cit. 2013-03-13. Dostupné na: . 39 Duba, N., Loužek, M. (2009): Rozvojové země: potřebují pomoc, nebo volné trhy?: sborník textů. Centrum pro ekonomiku a politiku: Praha. Str. 7. ISBN 978-80-86547-74-9. 40 Hodan, T. (2012): Angola- sen a skutečnost, [online], cit. 2013-03-16. Dostupné na: . 41 [18]

15

2.2.1 Odstraňování obchodních bariér Odstranění obchodních bariér, jinými slovy liberalizace obchodu, má spoustu pozitiv. Stát díky ní vstupuje na zahraniční trhy, odkud může získat ne jen nové zboží a služby, ale i informace. Zboží s větší komparativní výhodou soustřeďuje na export a ostatní importuje. Díky tomu se ceny vstupů snižují, zboží je levnější a produkce efektivnější. Spotřebitelé profitují nejen z nižších cen, ale i z větší nabídky zboží a služeb. S příchodem zahraniční konkurence jsou i domácí firmy nuceny zdokonalit svou výrobu a stávají se konkurenceschopnějšími. Kvůli všem těmto jevům se v konečné fázi zrychluje i ekonomický růst země. Příkladem dobrého dopadu liberalizace je Čína, která roku 1978 provedla hospodářské reformy pod vedením Deng Xiaopinga a zajistila si tak až do roku 2000 meziroční růst 7,5 %.42 V roce 2007 dosáhla až 14% růstu.43 Hlavním důvodem růstu byl vznik společných čínských podniků se zahraniční účastí, které se vyvíjely hlavně v automobilovém průmyslu na východě země. Také Vietnam roku 1986 provedl reformy směřující k liberalizaci, tzv. reformy doi moi.44 Ve skutečnosti je ale situace trochu složitější, protože ne na všechny má liberalizace kladný vliv. Některé státy, které byly původně chráněny, se najednou otevírají konkurenci ze zahraničí a stávají se zranitelnými. Domácí trh je vystaven přílivu levných dotovaných výrobků hlavně z EU a USA a to způsobuje snížení objemu prodeje totožných, ale dražších domácích výrobků. V určitých odvětvích se tedy začne propouštět, v nejhorším případě zcela zaniknou. Dalším problémem liberalizace je vzrůstající závislost států na zahraničních trzích. Pokud má země komparativní výhodu pouze v několika málo komoditách, bude je vyvážet a ostatní importuje ze zahraničí. V případě rozvojových zemí jde zejména o zemědělskou produkci (káva, kakao atd.). Pěstování základních plodin je proto omezeno a to ohrožuje obyvatelstvo v období potravinových krizí. Navíc cena zmiňovaných komodit dlouhodobě klesá a s tím se i příjmy rozvojových zemí snižují.45

42

Pick, M. (2006): Globální důsledky čínských hospodářských reforem, [online], cit. 2013-03-16. Dostupné na: . 43 Businessinfo (2012): Čína: Ekonomická charakteristika země, [online], cit. 2013-03-16. Dostupné na: . 44 [39] 45 Aurele Destree (nedatováno): Kudy ven z potravinové krize? - Ohlédnutí za konferencí „Potravinová krize rok poté – Jak zajistit globální potravinovou bezpečnost?“, [online], cit. 2013-03-16. Dostupné na: .

16

Liberalizace obchodu je projednávána i v rámci současného kola WTO zahájeném roku 2001 v katarském Doha. Obchod s rozvojovými státy i mezi nimi navzájem stále roste, a proto je dnes snaha více zapojit tyto země do světové ekonomiky a poskytnout jim možnost čerpat výhody z volného pohybu zboží a služeb. Jednání katarského kola měla být ukončena již roku 2004, nicméně uzavření dohody bylo odloženo. Hlavní příčinou neshod bylo snižování subvencí do zemědělství. 46 Aby byl ale světový obchod rovnocennější, bude potřeba snížit právě exportní subvence, domácí podporu, dotace a cla.

2.2.2 Podpora zaměstnanosti Pokud mají lidé nízké příjmy nebo vůbec žádné, pak jejich přístup k potravinám je značně ohrožen. V roce 2012 bylo na světě 1,1 miliard lidí nezaměstnaných nebo žijících v chudobě. V posledních letech se zvýšil počet nezaměstnaných na světě o 27 milionů a v nadcházejících deseti letech bude třeba vytvořit více jak 400 pracovních míst, aby se udržela stávající míra nezaměstnanosti.47 Nicméně i lidé, kteří zaměstnání mají, jsou vystaveni další nepříjemnosti a tou je inflace. Vysoká míra inflace v rozvojových zemích totiž snižuje reálnou hodnotu příjmů. Z tohoto důvodu jsou lidé nuceni omezit množství nakoupených potravin nebo koupit potraviny, které jsou méně kvalitní. Například v Afghánistánu v roce 2006 připadlo 11 % příjmu domácnosti na jídlo. O dva roky později to bylo už 45 %. 48 Vlády se proto snaží bojovat s nezaměstnaností vytvářením nových pracovních příležitostí jak pro muže, tak pro ženy, podporou podnikání anebo zlepšením přípravy mladých na zaměstnání. Rozvojová pomoc se zaměřuje například na zřizování dílen a podniků, na provozování různých kvalifikačních kurzů nebo na poskytování mikroúvěrů na podporu malého a středního podnikání. Dle odhadů Světové banky (WB) žije dnes na světě 2,5 miliard dospělých, kteří

46

Hnát, P., Steinmetzová, D., Stuchlíková, Z. (2008): Rozvojové země a současný stav jednání ve WTO. Praha: Oeconomica. Str. 16. ISSN 1802-6591. 47 ILO (2012): Global Employment Trends 2012, Preventing a deeper jobs crisis, [online], cit. 2013-03-17. Dostupné na: . 48 Jebili Začalová, P., Horký, O. (2012): Chudoba, [online], cit. 2013-03-17. Dostupné na: .

17

nemají přístup k finančním službám.49 Prostřednictvím mikrofinančních institucí ale mohou tito lidé začít spořit, půjčovat si nebo se pojistit. V rozvojových zemích je dnes mikrofinancemi zajištěno okolo 160 milionů obyvatel.50 Jednou z nejznámějších nevládních organizací poskytující mikroúvěry je tzv. World Vision, která sídlí v severní Americe. V České republice je nejznámější projekt Myelen.

2.2.3 Podpora zemědělství Jednou z vůbec nejdůležitějších metod, zajišťujících potravinovou bezpečnost a tím i vymýcení hladu, je podpora zemědělství. Zemědělství dnes zaměstnává 50–80 % obyvatel z chudých rozvojových zemí. Paradoxně právě tato skupina obyvatel (drobní zemědělci, rybáři, pastevci atd.), která se podílí na produkci potravin, tvoří 80 % všech hladovějících na světě.51 I přes velký nárůst populace vyprodukuje dnešní zemědělství dostatek potravin pro všechny. Problémem je však jejich distribuce, plýtvání na straně vyspělých států a omezený přístup ke zdrojům na straně rozvojových zemí. Z těchto důvodů je kladen důraz na to, aby rozvojové státy byly více potravinově soběstačné. Jinými slovy, aby se omezila produkce exportních potravin a podpořila produkce základních potravin, které jsou určené k výživě místních obyvatel. Dále je důležité, aby měli farmáři snadný přístup na trhy, zlepšila se infrastruktura, vybudovaly se skladovací prostory, zajistil se přístup k pitné vodě atd.52 Historicky významným momentem v rozvoji zemědělství byla tzv. zelená revoluce. Díky ní se v 60. a 70. letech minulého století výrazně zvýšila agrární produkce. V čele revoluce stanul pan Norman Borlaug, profesor Texaské univerzity, a za pomoci vyspělých států, výzkumníků a zemědělských organizátorů provedl důležité změny v zemědělství rozvojových států, jako byla například Indie, Pákistán, Mexiko, Filipíny a další. Tyto země začaly pěstovat nové výnosnější plodiny, používaly závlahové systémy a umělá hnojiva. Produkce zemí se rychle

49

World Bank (2012): Microfinance and Financial Inclusion, [online], cit. 2013-03-17. Dostupné na: . 50 Kiva (2013): About Microfinance, [online], cit. 2013-03-17. Dostupné na: . 51 Glopolis (2012): Investice do zemědělství v Africe, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: . 52 Tožička, T. (2008): Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí: manuál globálního rozvojového vzdělávání. Educon: Praha. Str. 14. ISBN 978-80-254-3279-2.

18

zvyšovala. V Latinské Americe se začala šlechtit pšenice odolná vůči rzím, na Filipínách se pěstovala geneticky modifikovaná rýže a v Peru brambory. Vznikly globální sítě neziskových výzkumných center, které zjistily jak vypěstovat plodiny odolné proti nejrůznějším škůdcům. V mezinárodním institutu pro výzkum rýže na Filipínách dokonce vynalezli rýži odolnou vůči vysokým teplotám a slané vodě, tedy ideální plodinu v době globálního oteplování. Největší úspěchy byly zaznamenány v zemích Latinské Ameriky a Asie, naopak v Africe nebyla zelená revoluce příliš úspěšná.53 54 Na začátku 80. let ovšem začíná být zemědělství ze strany vlád vyspělých zemí a mezinárodních společenství opomíjeno. „Zemědělství bylo tak produktivní a vedlo si tak dobře, že se vytratilo vědomí, jak křehké vlastně je. Je to, jako bychom si přestali uvědomovat, že potraviny jsou produktem zemědělství, které tudíž těsně souvisí s lidským přežitím," 55 řekl Jan E. Leach, výzkumník z Coloradské státní univerzity. Od roku 1980 tedy podíl oficiální rozvojové pomoci do zemědělství klesl o 43 %. Do popředí zájmu se opět dostal až s Miléniovou deklarací v roce 2000, kdy se postupně začal zvyšovat i objem pomoci. V roce 2009 se země G8 na summitu v L´Aquile dohodly, že zvýší investice do tohoto sektoru na 22 miliard USD. Do roku 2011 ale vyplatili pouze 22 % smluvené částky. Do budoucna se očekává, že množství investic se bude muset navýšit zhruba o polovinu, aby bylo možné uživit světovou populaci i v roce 2050.56 Z pohledu humanitárních organizací se velké pomoci v podpoře místního zemědělství dostává od Světového potravinového programu, který se snaží prostřednictvím svého programu Purchase for Progress (P4P) více propojit farmáře s trhy. Velkou část nabízené produkce poptává samotný WFP. V roce 2012 odkoupil potraviny v hodnotě 1,1 miliard USD, z čehož více jak 75 % bylo z rozvojových zemí.57 Díky programu P4P farmáři generují vyšší zisky, za které jsou si schopni v budoucnu koupit zemědělskou techniku, hnojiva apod., které jim jejich zisky buď dále zvyšují, nebo udržují. WFP také provádí školení v oblasti kontroly kvality, zemědělských technik nebo uchování sklizně. Programu se účastní již více jak 1 milion

53

ČTK (2011): Zelená revoluce: Okresní Agrární komora Šumperk, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: . 54 Perkins, D. H., Radelet, S. C., Lindauer, D. L. (2006): Economics of development. 6th ed. W.W. Norton: New York. Str. 632. ISBN 0-393-92652-4. 55 [53] 56 [51] 57 WFP (2013): Purchase for progress, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: .

19

farmářů z 20 zemí světa. Zajímavým příkladem spojení podpory vzdělání s rozvojem drobného zemědělství je Etiopie. WFP zde od roku 2010 odkoupil od místních farmářů téměř 55 tisíc tun fazolových lusků a kukuřice, aby je poskytl školám na obědy. Zemědělci si tak vydělají a rodiče více posílají své děti do škol, neboť si jsou vědomi, že ve škole dostanou denně alespoň jedno jídlo. „Poskytovat dětem trpícím nedostatkem jídla potraviny vypěstované v jejich vlastní zemi, je nesmírně důležité.“

58

prohlašuje Abdou Dieng ředitel

WFP pro Etiopii. Nakonec dodává, že díky P4P a jejím partnerům je dnes Etiopie více schopna se sama uživit. Investice do zemědělství směřují nejen od humanitárních organizací a mezinárodních společenství, ale i od firem formou přímých zahraničních investic (PZI). Hostitelské země tím získávají potřebný kapitál, nové technologie a pracovní místa. V konečném důsledku tak mohou více rozvíjet infrastrukturu a zvýšit i místní produkci potravin. Například v Thajsku bylo v roce 2007 zaměstnáno 983 778 zaměstnanců ve firmách se zahraniční podílovou účastí. Tito lidé byli schopni vygenerovat zisky ve výši 142 426,05 milionů Bahtů, což v roce 2007 představovalo 33 % všech platů. Přestože tyto firmy představovaly pouze 0,7 % výrobního sektoru, byly schopny navýšit zaměstnanost v Thajsku o ¼. Přímé zahraniční investice se zde podílejí velkou měrou i na exportu, v roce 2007 přispěly k vytvoření 56,44 % z celkové hodnoty exportu. Podíl zahraničních firem v thajském potravinovém průmyslu tvořil roku 2006 21,84 %.59 PZI jsou ale bohužel provázené i negativními dopady na životní prostředí nebo porušováním lidských práv. Poměrně novým fenoménem jsou tzv. zábory půdy, kdy zahraniční investoři si odkupují či pronajímají velké množství zemědělské půdy a dále ji využívají pro pěstování exportních plodin. V roce 2001 bylo v rozvojových zemích prodáno či pronajato 227 milionů hektarů zemědělské půdy, nejvíce půdy pak bylo poskytnuto kolem roku 2007 v důsledku finanční krize a světového růstu cen potravin.60 Investoři nejčastěji provozují své projekty

58

WFP (2013): Ethiopia - School meals supplied by local farmers, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: . 59 FAO (2012): Trends and impacts of foreign investment in developing country agriculture trade, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: . 60 [51]

20

ze tří důvodů. Prvním je, aby si zajistili potravinovou bezpečnost ve svém vlastním státě, dalším důvodem je produkce biopaliv a v poslední řadě jde o spekulativní důvody.61 Podle mého názoru jsou střednědobé přístupy důležitým přechodníkem k přístupům dlouhodobým. Tyto metody umožňují rozvojovým státům být více soběstační v boji proti hladu, ale přitom stále ponechávají velkou část rozhodnutí na vyspělém světě. Je tedy i na nás jak moc rozvojovým státům pomůžeme k rozvoji. Jak říká Jeffrey Sachs: „chudí se musí dostat na žebřík rozvoje, ale tento žebřík visí nad nimi a oni zůstávají trčet pod ním. Potřebují zvednout, aby dosáhli na první příčku.“62 Osobně se domnívám, že například mezinárodní obchod dobře přispívá k růstu rozvojových států a jejich soběstačnosti. Do budoucna bude třeba upravit pravidla mezinárodního obchodování tak, aby byla výhodná pro všechny. Stejně tak pěstování geneticky modifikovaných potravin je řešením. Je to ale bezpečné? Můžeme si měnit přírodu tak, jak my zrovna potřebujeme? Střednědobé přístupy tedy řeší problém komplexněji než krátkodobé, nicméně bude zapotřebí dalšího výzkumu a politického jednání, aby jejich účinky dopadaly právě na osoby ohrožené nedostatkem potravin a byly výhodné pro všechny.

2.3 Dlouhodobé přístupy Mezi dlouhodobé, jinak řečeno udržitelné, přístupy k řešení hladu patří udržitelný ekonomický růst, rozvoj sociálních služeb zaměřených na snižování chudoby, udržitelný růst potravinové a zemědělské produkce a reforma vlastnických vztahů.

2.3.1 Udržitelný rozvoj O ekonomickém růstu jsem se zmiňovala již ve střednědobých přístupech, pokud ale je potřeba zajistit jeho trvalou udržitelnost, musí být vyvážen s rozvojem sociálním i environmentálním. Tyto tři pilíře tvoří jako celek tzv. trvale udržitelný rozvoj, který byl v roce 1987 Světovou komisí pro životní prostředí a rozvoj definován jako: „rozvoj, jenž uspokojuje naše dnešní potřeby takovým způsobem, který neohrožuje šance budoucích

61

Glopolis (2011): Zábory půdy v Africe, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: . 62 [39]

21

generací uspokojovat své potřeby“.63 Ekonomický růst by jinými slovy neměl ohrožovat životní prostředí, měl by dobře hospodařit s přírodními zdroji a zohledňovat populační vývoj. Otázka udržitelného rozvoje je v posledních letech projednávána na různých summitech OSN. Například po vydání miléniové deklarace byl v roce 2002 uskutečněn summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu. Zde byl přijat Implementační plán, který podporuje cíle udržitelného rozvoje. Cílem je snížit globálně do roku 2015 na polovinu podíl osob bez přístupu k pitné vodě a k základním hygienickým službám, zachovat či do roku 2015 obnovit zásoby mořských ryb na úroveň, která umožní maximální udržitelný výnos a do roku 2012 eliminovat destruktivní praktiky při rybolovu. Dalším cílem je do roku 2020 vyrábět a využívat chemikálie způsobem, který povede k minimalizaci jejich negativního dopadu na zdraví a životní prostředí, podporovat vypracování desetiletého programového rámce pro iniciativy směřující k udržitelným vzorcům výroby a spotřeby a další. Na zajištění udržitelného rozvoje se dnes podílejí jak vlády, tak různí nevládní partneři, kteří pak dohromady tvoří tzv. partnerské iniciativy. Iniciativy pak poskytují finance do rozvoje různých oblastí. Například vláda USA společně se svými partnery připravila projekty v oblasti energetiky, biodiverzity, vody a zdraví, které financuje řádově několika miliardami USD.64

2.3.2 Udržitelný růst zemědělské produkce Metody zajišťující růst potravinové a zemědělské produkce byly také již popsány, nicméně k tomu, aby tato produkce byla dlouhodobě udržitelná, bude zapotřebí provést určité změny. Z důvodu rostoucího počtu obyvatel a tedy i spotřeby potravin bude v budoucnu nutné změnit systém zemědělství z extenzivního na intenzivní. Takové změny dosáhneme hlavně většími investicemi do zemědělského výzkumu. Přestože v 90. letech minulého století se investiční růst zpomaloval, mezi roky 2000–2008 se veřejné výdaje na vědu a výzkum v zemědělství opět zvýšily z 26,1 na 31,7 miliard dolarů, což představovalo nárůst o 22 %.65 Jak vidíme

63

Kaplan, M., Nádvorník, O., Stojanov, R., Volfová, A., Vyšanská, R., (2008): Rozvoj, [online], cit. 2013-03-20. Dostupné na: < http://www.rozvojovka.cz/rozvoj>. 64 Nachtmannová, I., Stejskal, J. (2002): Kára: Výsledky Summitu odrážejí rozložení sil, [online], cit. 2013-0320. Dostupné na: < http://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/kara-vysledky-summitu-odrazeji-rozlozeni-sil>. 65 Beintema, N., Fuglie, K., Heisey, P., Stads, G. (2012): ASTI Global Assessment of Agricultural R&D Spending, [online], cit. 2013-03-27. Dostupné na: .

22

v následujícím grafu, tyto výdaje byly relativně rovnoměrně rozděleny mezi rozvinuté a rozvojové země, přičemž Čína, Indie a Brazílie představovaly ¼ celkových výdajů. Graf 1: Rozdělení světových veřejných výdajů na vědu a výzkum v zemědělství (2008)

Zdroj: vlastní zpracování autorky. ASTI 2012 http://www.asti.cgiar.org/pdf/ASTI_global_assessment.pdf

Ačkoliv rozvinuté státy tvoří polovinu světových veřejných výdajů na vědu a výzkum v zemědělství, jejich podíl postupně klesá. Až 1/3 zemí OECD v roce 2008 investovala méně, než tomu bylo v roce 2000. Největšími investory z rozvinutých států jsou USA a Japonsko. Soukromé výdaje na vědu a výzkum tvoří 21 % celkových výdajů a jsou poskytovány hlavně společnostmi ze států OECD. Do budoucna se ale očekává, že podíl soukromých investic naroste i v zemích se středním příjmem jako je Čína nebo Indie.

66

Dnes se výzkumy

soustřeďují zejména na výnosnější kultivary zemědělských plodin, zemědělské hospodaření se zaměřením na rostlinné a živočišné produkce, na lesní a vodní zdroje a na prostředí,

66

Beintema, N., Fuglie, K., Heisey, P., Stads G. (2012): ASTI Global Assessment of Agricultural R&D Spending, [online], cit. 2013-03-27. Dostupné na: .

23

v němž plodiny rostou.67 Příkladem zemí, které velkou měrou investují do vědy a výzkumu je již zmiňovaná Čína a Brazílie. Čína byla schopna během 9 let zvýšit své výdaje téměř o polovinu, Brazílie pak o 20 % za 4 roky. V kombinaci s různými reformami jako bylo zajištění větší makroekonomické stability, podpora venkovských vzdělávacích systémů, zlepšení infrastruktury na venkově a přístupu na trhy dokázaly tyto dvě země zvýšit svoji zemědělskou produkci více než jakákoliv jiná rozvojová země.68

2.3.3 Reforma vlastnických vztahů Investice do zemědělství jsou důležité. Půda je totiž důležitým zdrojem obživy pro většinu obyvatel rozvojových zemí. Jak bylo ale zmíněno ve střednědobých přístupech, ne vždy mají tyto investice dobrý dopad na potravinovou bezpečnost všech lidí. V důsledku tzv. záborů půdy je totiž původním vlastníkům půda odjímána, jsou nuceni se vystěhovat a často jim není poskytnuto ani spravedlivé odškodnění. Z dlouhodobého hlediska lze ale tento problém řešit úpravou vlastnických práv k půdě, tedy tzv. pozemkovou reformou. V rámci Organizace OSN pro výživu a zemědělství byla tak v březnu 2012 dohodnuta pravidla pro zodpovědné nakládání s půdou. V květnu roku 2012 byla tato pravidla schválena Výborem pro světovou potravinovou bezpečnost v podobě dobrovolných směrnic pro zodpovědné zacházení s půdou a jinými přírodními zdroji. Směrnice by měly hlavně podporovat národní a globální snahy, které povedou k zajištění a posílení přístupu farmářů a ostatních zemědělských pracovníků k půdě a přírodním zdrojům, dále by měly nabádat zúčastněné strany k odpovědnosti a transparentnosti. Měly by posílit postavení soudů, vynutitelnost práva a zajistit rovná práva pro muže i ženy. Směrnice také radí investorům, jak správně zacházet se životním prostředím. Všechny směrnice jsou pouze dobrovolné, tudíž jsou nevynutitelné.69 Vlastnit půdu je důležité i z hlediska půjček. Jak Evropský parlament sám zdůrazňuje: „Je nutné poskytnout drobným zemědělcům v rozvojových zemích větší přístup k majetkovým právům, aby drobní vlastníci půdy mohli své vlastnictví prokázat

67

[18] [66] 69 [51] 68

24

a využít jej jako záruku za půjčky, které potřebují ke zvýšení své produkce.“ 70 Příkladem úspěšné pozemkové reformy byla japonská reforma mezi léty 1946–1949. V této době se rušilo statkářské vlastnictví půdy. Stát odkupoval půdu a prodával ji na splátky drobným rolníkům. Díky pozemkové reformě podporované navíc průmyslovým sektorem vzrostla významně produktivita japonského zemědělství v poválečném období.71

2.3.4 Rozvoj sociálních služeb Mezi nejzákladnější sociální služby snižující chudobu patří školství a zdravotnictví. Školství zabezpečuje vzdělání obyvatel a je tedy základním předpokladem rozvoje, který napomáhá snížit počet hladovějících ve světě. Dle výroční zprávy OSN z roku 2012 nedokončilo v roce 2010 základní školní docházku 61milionů dětí, z čehož více jak jedna polovina byla ze subsaharské Afriky (33milionů) a pětina z jižní Asie (13milionů). Nejlepší situace byla v Latinské Americe, kde školu dokončilo téměř 100 % žáků. Gramotnost mladých lidí se ale zvyšuje, v posledních 10 letech došlo k nárůstu o 6 %. Stírá se pomalu i rozdíl v počtu gramotných žen a mužů. Od roku 1999 do roku 2010 se podíl dívek, které nedokončily povinnou školní docházku, snížil z 58 % na 53 %.72 Snaha zpřístupnit základní vzdělání pro všechny je jedním z rozvojových cílů tisíciletí. V rámci této iniciativy vznikl i program pro podporu školství v rozvojových zemích s názvem Vzdělání pro všechny (angl. Education for all). Cílem tohoto programu je do roku 2015 zpřístupnit základní vzdělání všem dětem bez rozdílu pohlaví. Například v Bangladéši v oblasti Chittagong Hill Tracts se díky vzdělávacímu programu od UNDP otevřelo od roku 2003 již 150 multilingválních základních škol, což dopomohlo k lepšímu vzdělání stovkám dětí. Možnost vzdělávat se v různých jazycích hraje v tomto regionu důležitou roli, neboť zde žije mnoho etnik mluvících několika jazyky.73 K podpoře vzdělání dnes značně přispívá i Světová banka, která za posledních 10 let

70

Eurlex (2011): Pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin, [online], cit. 201303-28. Dostupné na: . 71 Jehlička, P., Tomeš, J., Daněk, P. (2000): Stát, prostor, politika - vybrané kapitoly z politické geografie. PřF UK: Praha. Str 27. ISBN 80-238-5566-2. 72 [22] 73 UNDP (2013): Strengthening education in Bangladesh, [online], cit. 2013-03-28. Dostupné na: .

25

zaškolila 3 miliony učitelů, postavila či zrenovovala 2 miliony školních tříd pro 105 milionů dětí a nakoupila a distribuovala kolem 300 milionů učebnic.74 Nejen vzdělanost ale hlavně zdraví populace je důležitým předpokladem rozvoje. Přesto je na mnoha místech světa zdravotnictví ve velmi špatném stavu. Kapacita zdravotnických zařízení je malá, lékaři nejsou dostatečně kvalifikovaní, chybí léky nebo dokonce elektřina a pitná voda. V některých oblastech není lékařská péče vůbec žádná. Pro srovnání v České republice připadá na jednoho lékaře okolo 300 pacientů, v Zambii je to ale až 14 000.75 Otázkou zdraví se zabývá opět nejeden rozvojový cíl tisíciletí. V rámci čtvrtého rozvojového cíle tisíciletí je snahou do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let, pátý cíl se soustřeďuje na snižování míry mateřské úmrtnosti a šestý cíl na boj s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi. Čtvrtého cíle se snaží státy dosáhnout posilováním zdravotnických služeb, rozšiřováním očkovacích programů, lepší výživou pro dítě i matku a investicemi do reprodukční medicíny. Mateřská úmrtnost je snižována lepším vzděláním dívek a chlapců, redukcí počtu těhotných dívek v nezletilém věku, zdokonalením před a poporodní péče, stejně tak jako zpřístupněním kvalitních služeb během porodu. Šestý cíl je postupně plněn díky prevenčním opatřením a pravidelné péči o nemocné, což představuje zlepšený přístup k antimalarickým lékům a ochranným sítím, podporu bezpečnějšího sexuálního chování, poskytování léčby pro prevenci HIV atd. Úspěšnými státy v plnění těchto rozvojových cílů jsou například Uzbekistán, Bolívie nebo Etiopie. V Uzbekistánu se roku 2008 dostalo 86 % žen lékařské péče v období těhotenství, což znamenalo 7% nárůst od roku 2004.76 V Bolívii se úmrtnost kojenců snížila z 67 úmrtí na 1000 živě narozených dětí v roce 1998 na 54 úmrtí na 1000 živě narozených roku 2003 a v Etiopii v roce 2010 spalo 90 % dětí mladších pěti let pod antimalarickými sítěmi oproti 5 % v roce 2003.77 78 Dlouhodobá opatření jsou sice trvalým řešením problematiky hladu, nicméně dle mého názoru jsou také nejobtížněji dosažitelná. Pro úspěšné fungování dlouhodobých metod

74

World Bank (2011): Goal 2 Achieve Universal Primary Education by 2015, [online], cit. 2013-03-28. Dostupné na: . 75 Člověk v tísni (2013): Zdraví a sociální služby, [online], cit. 2013-03-29. Dostupné na: . 76 World Bank (2011): Improve Maternal Health by 2015, [online], cit. 2013-03-29. Dostupné na: . 77 World Bank (2011): Combat HIV/AIDS, Malaria, and Other Diseases by 2015, [online], cit. 2013-03-29. Dostupné na: . 78 World Bank (2011): Reduce Child Mortality by 2015, [online], cit. 2013-03-29. Dostupné na: .

26

snižujících hlad ve světě je třeba ne jen pomoci mezinárodního společenství ale v tomto případě zejména zásahů ze strany vlád rozvojových států. Státy musí tedy dostatečně investovat do vědy a výzkumu, mít dobrý právní systém, snižovat chudobu, nastavit systém trvale udržitelného rozvoje a mít v prvé řadě stabilní politický systém.

27

3 Řešení problematiky hladu ve vybraných zemích subsaharské Afriky V této kapitole nejdříve popíšu základní charakteristiky regionu subsaharské Afriky a dvou vybraných států, poté aplikuji již popsané metody řešení hladu ve světě na Ghanu a Burundi a tyto metody porovnám. V závěru kapitoly uvedu také možné návrhy na zlepšení pro Ghanu a Burundi v jejich boji proti hladu.

3.1 Popis regionu Subsaharská Afrika (SSA), často přezdívaná jako „černá Afrika“, je nejzaostalejší oblastí světa. Jde o oblast rozkládající se na druhém největším kontinentu na světě, který svou rozlohou pokrývá 20 % suchozemského povrchu. Co do počtu obyvatel se řadí na druhé místo hned po Asii. Je složena z 5 regionů: severní, západní, střední, východní a jižní Afrika. 79 Spojením západní, střední, východní a jižní Afriky se Súdánem a Jižním Súdánem, vzniká dle klasifikace OSN oblast tzv. subsaharské Afriky. Ze všech 54 afrických států jsou do SSA zařazeny všechny kromě Alžírska, Egypta, Libye, Maroka a Tunisu.80 Problematické postavení má zde Západní Sahara, která bývá řazena buď do severní, nebo západní Afriky. Západní Sahara je dnes sporným územím s nevyřešeným právním statutem. Tuto bývalou španělskou kolonii si nárokuje jak Maroko, tak osvobozenecké hnutí Polisario, na jehož straně stojí i Alžírsko.

81

OSN Západní Saharu řadí mezi tzv. nesamosprávná území a regionálně ji

zařazuje do severní Afriky.82

79 Sayre, A. P. (1999) : Africa. Brookfield : Twenty-First Century Books. Str. 10-11. ISBN 0-7613-1367-2 80 United Nations (2012) : Composition of macro geographical (continental) regions, geographical sub-regions, and selected economic and other groupings, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: 81CIA (2013) : The World Factbook, Africa : Western Sahara, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: 82 United Nations (2012) : Non-Self-Governing Territories, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na:

28

Ekonomická situace v SSA je špatná. Jde o region s největším počtem nejméně rozvinutých států světa, z celkových 47 jich leží 31 v subsaharské Africe.83 Hrubý národní důchod na osobu zde dosahuje 1255 USD v roce 2011, zatímco například EU vykazovala ve stejném roce až 33982 USD a ve světě byla hodnota HND 9491 USD. Úroveň zdravotnictví v tomto regionu je také nízká, což dokládá nejeden ukazatel. Například očekávaná doba dožití v roce 2010 ve světě byla 70 let, naproti tomu v SSA to bylo pouhých 54 let.

Procento lidí

nakažených virem HIV v roce 2009 dosahovalo 5,5 %, naopak ve světě to bylo 0,8 %. 84 Dnes ze všech lidí nakažených virem HIV žije 68 % v subsaharské Africe.85 Do budoucna se ale předpokládá, že by se stav regionu měl zlepšovat. V roce 2011 zaznamenala subsaharská Afrika růst 4,9 % a dle odhadů Světové banky se pro rok 2012 očekával růst 5,3 % a v roce 2013 dokonce 5,6 %.86 K růstu dochází vlivem stabilně vysokých cen komodit, objevení nových nalezišť nerostných surovin a stoupajícího zájmu investorů. Přece jen ale existují události, které by růst mohly oslabit a tím je například krize v Eurozóně či obava z budoucího nárůstu cen potravin.87 Již dnes je, mimo jiné, kvůli vysokým cenám potravin 234 milionů obyvatel subsaharské Afriky podvyživených. Více obyvatel trpících podvýživou je pouze v jižní Asii, kde jich žije 304 milionů.88 Problémem hladu trpí nejvíce oblast na jižním okraji Sahary (Sahel), severovýchodní Afrika (roh Afriky) a některé státy střední a jižní Afriky. Sahel se skládá ze Senegalu, Gambie, Mali, Burkiny Faso, Mauritánie, Nigérie, Nigeru, Čadu a Kamerunu. Nejhorší stav je v Nigeru, a Čadu, kde je dle GHI alarmující stav.89 V Sahelu dochází každoročně k potravinovým krizím. Poslední potravinová krize v roce 2012 uvrhla 18,7 milionu lidí do podvýživy. Krize byla způsobena nedostatečnou úrodou a vysokými cenami potravin. Situaci ještě zhoršily

83UNCTAD (2012): UN list of Least Developed Countries, [online], cit. 2012-12-06. Dostupné na: http://unctad.org/en/pages/aldc/Least%20Developed%20Countries/UN-list-of-Least-Developed-Countries.aspx 84 World Bank (2012) : Sub-Saharan Africa, [online], cit. 2012-12-06. Dostupné na: . 85 ČTK Lidových novin (2011) : Díky lékům žijí nakažení HIV déle a méně umírají, [online], cit. 2012-12-06. Dostupné na: . 86 World Bank (2012): Africa Regional Brief, [online], cit. 2013-04-04. Dostupné na: . 87 Africké informační centrum (2012) : Ekonomický růst v Africe (zpráva Světové banky), [online], cit. 2013-0119. Dostupné na : . 88 FAO (2013): Hunger, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 89 [14]

29

konflikty v Libyi, Mali a Pobřeží Slonoviny.90 Další postiženou oblastí je tzv. roh Afriky, jehož tvoří Džibutsko, Eritrea, Etiopie a Somálsko. Nejvíce postiženým státem je Eritrea, kde GHI dosahuje extrémně alarmující výše necelých 40 %. Alarmující stav je v Džibutsku a Etiopii. Špatná je i situace v Somálsku, avšak neexistují data, která by monitorovala aktuální situaci. V současné době OSN odhaduje počet Afričanů zasažených potravinovou krizí v rohu Afriky na 14,6 milionů. I zde je krize způsobená velkým suchem a navíc prohloubena vnitropolitickým konfliktem v Somálsku.91 Nejhorší stav nastal v červnu roku 2012, kdy bylo na tomto území zaznamenáno největší období sucha od roku 1950. 92 Alarmující stav je i v Súdánu, Jižním Súdánu a Sierra Leone. Ve střední Africe je nejhorší stav (extrémně alarmující) v Demokratické republice Kongo. Ve východní Africe kromě států Afrického rohu je extrémně alarmující stav v Burundi a alarmující v Angole, Zambii, Mosambiku a Madagaskaru.93

3.2 Obecná charakteristika vybraných států Pro lepší pochopení problematiky hladu dvou vybraných států bude potřeba představit i jejich základní geografické, demografické, ekonomické a politické údaje. Z geografických údajů uvedu například rozlohu států a jejich polohu, z demografických to bude kromě počtu obyvatel i jejich náboženství, průměrný věk či porodnost. Mezi základní ekonomické charakteristiky jsem zařadila údaje o HDP a popis jednotlivých ekonomických sektorů, politické údaje nastiňují zejména historický vývoj státu.

3.2.1 Burundi Burundi, neboli Burundská republika, je malý vnitrozemský stát o rozloze 27 830 km2 ležící ve východní Africe. Sousedícími státy jsou Rwanda, Tanzanie a Demokratická republika

90

ECHO (2012) : Sahel Food Crisis- 2012, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 91 Glopolis (2012) : Informační balíček: Faktory ovlivňující zajišťování potravinové bezpečnosti v Africe, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 92 WFP (2013): Region Background, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 93 [14]

30

Kongo. Počet obyvatel je okolo 10 milionů, hustota zalidnění je tedy poměrně vysoká. Na 1 km2 zde připadá 341,6 obyvatel, což je třikrát více jak v České republice. Burundi leží v tropickém pásmu, za rok se zde vystřídají dvě období dešťů a dvě období sucha. Povrch je zejména hornatý (průměrná nadmořská výška 1800 m n. m.), proto i přes značnou blízkost k rovníku se zde teploty pohybují pouze v rozmezí od 23 do 17 stupňů Celsia. Hlavním městem Burundi je Bujumbura a celý stát se administrativně dělí na 17 provincií. Státní zřízení je republika, v jejímž čele stojí prezident Pierre Nkurunziza.94 V Burundi existují dva úřední jazyky, je to jazyk kirundi a francouzština. V náboženství převažuje křesťanství (82,8 %), menší podíl mají domorodá náboženství (12,4 %), islám (2,5 %) a adventisté (2,3 %). Mezi dvě hlavní etnické skupiny patří Hutuové (85 %) a Tutsiové (14 %), které sehrály důležitou roli ve vývoji tohoto státu. Průměrný věk obyvatel je 17 let a očekávaná doba dožití je necelých 60. Růst obyvatelstva je 3,4 %, kdy jedna žena porodí za život okolo šesti dětí. 95 Pro obyvatele Burundi je velmi důležitý zemědělský sektor, který zaměstnává více jak 90 % populace a na HDP se podílí 43 %. Druhý nejvýznamnější podíl na HDP mají služby (35 %), naopak průmysl tvoří pouhých 16 %.96 Celkové HDP je 5 489 miliard, HDP na obyvatele dosahuje výše 600 USD (4. nejhorší na světě) a tempo růstu je okolo 4 %. Burundi exportuje zejména kávu a čaj, které představují 90 % veškerých zisků z mezinárodního obchodu. Tyto zisky jsou ale značně závislé na světových cenách komodit a klimatických podmínkách. V zemi se pěstují také banány, brambory, luštěniny a kukuřice. Průmysl je zaostalý. Soustřeďuje se hlavně na zpracování zemědělské produkce, dále pak na výrobu textilu, cigaret a spotřebního zboží. K růstu služeb napomáhal zejména cestovní ruch, nicméně ten v posledních letech téměř vymizel kvůli špatné politické situaci.97 Vývoj Burundi je ovlivňován dlouhodobě trvajícím konfliktem mezi kmenem hamitských Tutsi a bantuských Hutu. Problémy začaly již ve 14. století, kdy se do oblasti dnešního Burundi přistěhoval kočovný kmen Tutsi, který se živil chovem dobytka a začal

94

CIA (2013): The World Factbook, Africa :Burundi,[online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 95 [94] 96 Rufyikiri, I.G. (2012): Growth and poverty reduction strategic Framework summary report (SFPR II), [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 97 [94]

31

si podmaňovat místní obyvatelstvo, tedy kmen Hutu. Hutuové se živili primitivním zemědělstvím a byli fyziologicky menšího vzrůstu.98 Konflikty kmenů si v minulosti vyžádaly spousty lidských životů a samozřejmě značně oslabily výkon místní ekonomiky. Poslední občanská válka začala v roce 1993 a trvala dlouhých 12 let. Ve spojení s chudobou a klimatickými změnami se tak v Burundi zhoršovala potravinová bezpečnost, a proto dnes až 72 % tamních obyvatel žije v potravinové nejistotě a 58 % je podvyživených.99 Burundi je zemí značně závislou na rozvojové pomoci, která představuje 42 % příjmů státu. 100

3.2.2 Ghana Ghanská republika leží v Guinejském zálivu mezi Pobřežím slonoviny a Togem, severní hranici tvoří Burkina Faso. Její rozloha čítá 238 533 km2 a žije zde přes 25 milionů obyvatel. Na km2 připadá 103,9 obyvatel, což téměř odpovídá hustotě zalidnění České republiky. Ghana se nachází v tropickém pásmu. V pobřežních oblastech na jihovýchodu země a na severu převládá teplé, suché počasí, na jihozápadu pak teplé a vlhké počasí. Vyskytují se zde zejména nížiny a v centrální části se rozkládá náhorní plošina. Hlavní město je Accra a celý stát je rozčleněn do 10 regionů. V čele Ghanské republiky stojí prezident John Dramani Mahama.101 Úředním jazykem Ghany je angličtina, dále existuje okolo 50 místních dialektů, nejpoužívanější jsou asante, ewe a fante. Stejně jako jazyků zde najdeme zhruba 50 různých etnik, kdy nejvíce zastoupeno je etnikum Akan (45,3 %), Mole-Dagbon (15,2 %) a Ewe (11,7 %). Co se náboženství týče, tak 68,8 % obyvatel Ghany se hlásí ke křesťanství, 15,9 % k islámu a 8,5 % vyznává tradiční náboženství.102 Průměrný věk je okolo 21 let a očekávaná

98

MZV ČR (2011): Burundi, Vnitropolitická charakteristika, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 99 WFP (2013): Burundi overwiev, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 100 [94] 101 CIA (2013): The World Factbook, Africa: Ghana, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 102 MZV ČR (2011): Ghana, Základní informace o teritoriu, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: .

32

doba dožití dosahuje 60 let.103 Roční populační nárůst je zhruba 2 % a míra porodnosti je 4,12 dětí na jednu ženu.104 V západní Africe se Ghana řadí mezi státy s nejstabilnější ekonomikou, dokonce disponuje druhým nejvyšším HDP v tomto regionu (83,18 miliard USD). Ghana má spoustu nerostného bohatství, těží se zejména zlato, diamanty, mangan a bauxit. Od roku 2010 se začala těžit i ropa a objem její těžby stále narůstá. Kromě zpracování ropy a dalších nerostných surovin je významný i textilní, kožedělný, tabákový a potravinářský průmysl. Průmysl tvoří 24 % HDP, hlavním sektorem je ale zemědělství, které zaměstnává 55 % pracovní síly a tvoří 35 % HDP. Pěstuje se zde hlavně kasava, kukuřice, kokosové ořechy, banány a ananas. Hlavní exportní komoditou je kakao, společně s Pobřežím slonoviny je Ghana jejím největším vývozcem. Nejdynamičtějším sektorem jsou služby, které tvoří 30 % HDP.105 Ghana byla původně portugalskou kolonií a díky svým velkým zásobám zlata byla přezdívána jako tzv. „Zlaté pobřeží“. V roce 1872 ale převzala vládu Velká Británie a až v roce 1957 získala Ghana, jako první země subsaharské Afriky, nezávislost. Prvním prezidentem byl zvolen Kwame Nkrumah a roku 1960 se Ghana stává republikou. Od Nkrumahovy vlády došlo k několika pučům a poté se v roce 1981 dostal do čela státu diktátor Jarry Rawlings. Po 11 letech diktatury ale přistupuje k liberalizaci a v roce 1992 nastávají první svobodné volby, kde je znovu zvolen. Od tohoto roku se demokraticky střídají v čele státu prezidenti z různých politických stran.106 Díky stabilní ekonomické i politické situaci se od roku 1990 do roku 2008 podařilo zdvojnásobit HDP a snížit počet obyvatel žijících v chudobě na polovinu. Stále jsou ale velké rozdíly mezi severní a jižní částí země. Na severu žije 80 % chudých a 36 % podvyživených dětí mladších 5 let. Tento rozdíl je způsoben zejména klimatickými podmínkami.107

103

Zemepis.com (2013): Státy podle střední délky života, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 104 [101] 105 MZV ČR (2011): Ghana, Ekonomická charakteristika země, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 106 Ghana Embassy Brussels (2010): A Brief History of Ghana, [online], cit. 2012-04-13. Dostupné na: . 107 WFP (2013): Ghana overview, [online], cit. 2013-04-13. Dostupné na: .

33

3.3 Metody řešení hladu v Burundi a Ghaně Jak jsme se dozvěděli v předchozí podkapitole, Ghana i Burundi mají značně odlišné rysy. V této podkapitole se zaměřím na jejich způsoby boje proti hladu a budu zjišťovat, zda jsou jejich přístupy stejné či odlišné.

3.3.1 Potravinová pomoc Jak již bylo řečeno, Burundi se stále zotavuje z nedávné občanské války, proto mu bylo v minulosti i dnes poskytováno velké množství potravinové pomoci. WFP začal distribuovat potraviny místním obyvatelům již v roce 1968, od roku 1993 se zaměřoval zejména na pomoc lidem vysídlených v důsledku války a mezi lety 1995–2006 rozšířil své působení i do okolních států, do tzv. regionu velkých jezer. Důvodem byl sílící konflikt v Burundi a genocida ve Rwandě. Distribuce potravin napomáhala lepšímu zdraví lidí v krizi a tím i k rychlejší transformaci z válečného stavu do mírového a reintegraci země. V roce 2010 byl díky spolupráci místní vlády, agentur OSN a dalších partnerů vytvořen tzv. Country Strategy Document (CSD) pro období 2011–2014, který se mimo jiné zaměřuje i na zajišťování potravinové bezpečnosti v zemi. Na základě CSD se dnes pomoc WFP začala soustřeďovat ne tolik na válečné oběti, ale spíše na děti, nemocné, těhotné a kojící ženy. Proto 5600 těhotných či kojících žen a 11000 dětí (ve věku 5–59 měsíců), které jsou akutně podvyživené a navštěvují zdravotnické kliniky, dostává pravidelné dávky jídel. Stejně tak je nabídnuta strava i matkám a sourozencům, kteří nemocné doprovází. WFP v tomto období poskytuje jídlo 3100 pacientům antiretrovirální terapie a potravinová pomoc je distribuována i do škol zejména v chudých zemědělských oblastech, kde je nízká školní docházka. Dětem ve škole je nabídnuto jedno teplé jídlo denně. Během posledních dvou let vláda Burundi přispěla na školní jídla 7,3 milionu USD. Počet lidí přijímajících pomoc se bude do budoucna stále snižovat a správa nad výživovými programy bude přenechána do rukou Ministerstva zdravotnictví, školství a Ministerstva pro boj s AIDS. Již dnes se burundská vláda snaží

34

poskytovat potraviny a to zejména válečným obětem a vracejícím se uprchlíkům, aby tak podpořili jejich rychlejší znovu začlenění.108 Přestože je Ghana jednou z 10 zemí světa, které udělaly od roku 1990 největší pokrok ve snižování hladu a její ekonomika je druhá nejvýkonnější v západní Africe, stále se jí dostává potravinové pomoci. Podle následující tabulky vidíme, že množství pomoci se během let různě měnilo, nicméně od roku 1992 (139 973,7 Mt) měla pomoc spíše sestupnou tendenci. V roce 2010 bylo poskytnuto dokonce pouhých 6 539,2 Mt potravin, zatímco Burundi ve stejném roce přijalo 21 796,1 Mt. Tabulka 1: Potravinová pomoc Ghaně měřená v Mt (1992-2010)

Rok

Krizové události

Programy

Projekty

Celkem

1992

1,175.4

93,189.0

45,609.3

139,973.7

1994

23,718.1

25,419.0

39,757.6

88,894.8

1996

4,979.8

14,255.2

13,526.4

32,761.4

1998

0.0

3,800.0

51,464.8

55,264.8

2000

982.2

20,038.0

80,993.1

102,013.3

2002

2,156.0

22,908.0

45,413.2

70,477.2

2004

643.6

0.0

69,721.7

70,365.3

2006

4,081.8

0.0

46,569.1

50,650.8

2008

13,724.1

10,346.0

18,552.9

42,622.9

2010

2,299.0

0.0

4,240.2

6,539.2

Celkem:

53,760.0

189,955.2

415,848.2

659,563

Zdroj: vlastní zpracování autorky. WFP 2013 http://www.wfp.org/fais/reports/quantities-delivered-two-dimensionalreport/run/year/2010;2009;2008;2007;2006;2005;2004;2003;2002;2001;2000;1999;1998;1997;1996;1995;1994; 1993;1992/cat/All/recipient/Ghana/donor/All/code/All/mode/All/basis/0/order/0/

108

WFP (2013): Country Programme Burundi 200119 (2011–2014), [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: .

35

Potravinová pomoc je soustřeďována zejména do 3 severních regionů, kde je situace nejkritičtější. V Ghaně stejně jako v Burundi jsou dodávána jídla do škol na podporu školní docházky a to zejména dívkám. Pomoc je dále poskytována chronicky podvyživeným dětem mladších 2 let, lidem nakaženým HIV a jejich rodinám a ženám v období těhotenství. Nejvíce podvyživené těhotné ženy tak dostávají v obdobích neúrody potraviny obohacené o důležité živiny, aby se předešlo zbrzděnému růstu u dětí, lidé s HIV s BMI pod 18,5 obdrží potraviny až po dobu 6 měsíců. Veškeré výživové programy WFP jsou zahrnuty i do vládních programů. Výživovou podporu bude zajišťovat Ghanská zdravotnická služba, zatímco politický rámec pro boj s HIV bude zajištěn Ghanskou komisí pro AIDS, Národním kontrolním programem pro AIDS a UNAIDS.109

3.3.2 Snižování deficitu vitamínů a minerálů V rámci potravinové pomoci je kladen důraz i na správnou výživu. Například díky organizaci UNICEF je v Burundi lidem s HIV během prvních měsíců terapie poskytováno terapeutické mléko a tzv. PlumpyNut, což je buráková pasta s vysokým obsahem cukru, tuku, vitamínů a minerálů. Organizace WHO poskytuje také různé vitamíny a WFP v druhé fázi terapie nabízí obohacené směsi potravin.110 Jodizovaná sůl byla sice v Burundi dříve konzumována, nicméně nevyráběla se zde, ale byla dovážena z Tanzanie (85 %), Keni a Eritrei.111 Programy na snižování deficitu vitamínu A také nebyly rozšířené. Dnes mezi hlavními organizace, které dodávají doplňky vitamínu A, patří UNICEF. Vzhledem ke špatné výživové situaci, ale přijala vláda v roce 2011 Standardy Východoafrického společenství (EAC) pro obohacování potravin a implementovala je do politiky Burundi. V Ghaně je výroba obohacených potravin rozšířenější. Proto se zde lidé, zejména ženy, živí například jodizováním soli. Ghana je zemí, která exportuje sůl, nicméně konzumace jodizované soli dříve nepřesahovala ani 40 %.112 Situace se změnila hlavně díky organizaci

109

WFP (2013): Country Programme Ghana 200247 (2012–2016), [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 110 [108] 111 Internut (2000): Burundi: Iodine: Epidemiological data, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 112 Micronutrient Initiative (nedatováno): A salt producer from Ghana eliminates iodine deficiency one bag a time, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: < http://www.micronutrient.org/english/View.asp?x=666>.

36

UNICEF a Ghanské zdravotnické službě, která například v regionu Bolgatanga na severu Ghany zvýšila produkci jodizované soli z 24 % v roce 2009 na 63 % v roce 2011 prostřednictvím vzdělávacích programů.113 Dvakrát do roka probíhá i velká národní kampaň, která poskytuje dětem ve věku 6–59 měsíců doplňky vitaminu A. Tato kampaň funguje již od roku 1997. Vitamínem A jsou dnes v Ghaně obohacovány zejména mléko, olej a margarín.114 Ve školách je dětem poskytována vyvážená strava složená z obilovin, luštěnin, zeleninového oleje obohaceného o vitamíny a minerály, jodizované soli a mikronutričního prášku.115

3.3.3 Odstranění obchodních bariér Před občanskou válkou byla výkonnost burundské ekonomiky v porovnání s ostatními africkými státy na poměrně dobré úrovni a to hlavně díky pěstování kávy, čaje a bavlny. Navíc díky své dobré geografické poloze bylo Burundi v minulosti významným obchodním uzlem daného subregionu, nicméně kvůli zhoršující se nestabilitě zejména v 90. letech minulého století své výsadní postavení ztratilo. Výkonnost se rychle zhoršovala a lidé začali strádat.116 Po válce se ale situace zlepšila. V roce 2007 se Burundi stalo členem EAC, v jehož rámci přislíbilo revidovat a harmonizovat své daňové a celní režimy s ostatními státy společenství.117 EAC je společným trhem 5 východoafrických států, díky němuž dostalo Burundi přístup na větší trh a otevřely se mu nové možnosti. Do budoucna se dokonce uvažuje o přechodu k platební unii.118 Burundi je také od roku 1981 členem Společného trhu východní a jižní Afriky. Dnes burundská vláda podporuje relativně otevřenou obchodní politiku, zaměřuje se na identifikaci a následné odstraňování netarifních bariér, liberalizuje těžební a zemědělský sektor (káva, čaj) a podporuje privatizaci.

Liberalizace obchodu

a ekonomická integrace je řízena na základě tzv. Economic Growth and Poverty Reduction

113

Logan, M. (2012): 'Smart salt' reduces iodine deficiency in Ghana, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 114 Internut (2000): Ghana: Vitamin A: Epidemiological data, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 115 [109] 116 USAID (2006): Burundi: Expanding External Trade and Investment, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 117 WTO (2012): Trade Policy Review: East African Community (EAC), [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 118 Kilonzo, F. (2013): EAC Monetary Union Fruits Yet To Be Seen, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: .

37

Strategy Paper for Burundi II.119 Burundi je také již od roku 1995 členem WTO. Díky liberalizaci může tento stát více obchodovat a rychleji se tak rozvíjet, nicméně burundská ekonomika je dnes stále značně ovlivňována externími šoky. Burundi produkuje zejména 2 hlavní plodiny, a proto jakákoliv změna jejich světové ceny ovlivní i život obyvatel Burundi. Větší diverzifikace exportu (tropické ovoce, květiny atd.) by napomohla stabilitě a menší zranitelnosti státu.120 V Ghaně začaly liberalizační tendence mnohem dříve než v Burundi a dodnes se její ekonomika vyznačuje lepší výkonností, i když některá odvětví začínají upadat. Až do 60. let 20. století měla Ghana poměrně otevřenou ekonomiku, poté se ale dostali k moci socialisté. Ti začali v Ghaně vytvářet velké farmy. Zemědělství se industrializovalo a stát poskytoval zemědělcům různé druhy podpor. To vše ale bohužel vedlo k zhoršení ghanského zemědělství a tím i ekonomiky.

Od 80. let, kdy se do čela státu dostal Jarry Rawlings, se situace mění

a Ghana začíná kooperovat se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem. V Ghaně se zavádí volný trh, omezují se státní zásahy, liberalizují se dovozy a odstraňuje se regulace cen. Situace se tím opravdu zlepšila, opatření vedla k rychlejšímu hospodářskému růstu, snížení rozpočtového deficitu a k nižší inflaci. Na druhou stranu se ale zhoršil stav zemědělství, do Ghany začaly proudit levné dotované zemědělské výrobky, kterým nebyli místní zemědělci schopni konkurovat. Ghana se ale WB a IMF zavázala, že nezvýší subvence do zemědělství ani dovozní cla. Zrušeny byly i podpory na zemědělské úvěry. Dodnes jsou v Ghaně nejvíce ohroženi pěstitelé rýže, rajčat a chovatelé kuřat. Situace se nejspíš v nejbližších letech nezlepší, naopak se v rámci WTO, jehož je Ghana členem od roku 1995, jedná o dalším snižování cel.121 Ghana je dnes také členem Hospodářského společenství západoafrických států, Africké unie a Západoafrické měnové zóny.

3.3.4 Podpora zaměstnanosti Aby se i nadále mohl udržovat v Burundi mír a zlepšovalo se i zdraví lidí, bude potřeba vytvořit více pracovních příležitostí pro místní obyvatelstvo. V Burundi dosahují nejvyšší

119

[117] [116] 121 Patočka, P. (2008): Martin Khor: Vliv liberalizace obchodu na zemědělství v rozvojových zemích – Zkušenost Ghany, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 120

38

míry nezaměstnanosti hlavně mladí lidé, ženy a uprchlíci. Vyšší nezaměstnanost se vyskytuje v městech, na vesnicích totiž převládá samozásobitelský typ zemědělství, který zaměstnává až 90 % obyvatelstva. Nedostatek pracovních míst je způsoben málo rozvinutým soukromým sektorem a restrikcemi v sektoru veřejném. Spousta lidí nemá přístup k finančním službám a nemohou tak rozvíjet své podnikání. Například systém mikrofinancování, který by mohl lidem pomoci, nezaznamenává téměř žádný pokrok. Africká rozvojová banka podporuje zaměstnanost v Burundi tvorbou nových pracovních míst. Lidé jsou zaměstnáváni stavbou silnic nebo prací na plantážích. Do roku 2016 tak hodlají zajistit práci 180 000 lidem, z čehož 60 % budou mladí lidé a 10 % ženy. Vláda se snaží také čím dál více zapojovat a to tím, že vytváří zejména nová pracovní místa pro bývalé vojáky, aby jim tak pomohla v jejich reintegraci.122 WFP také pomáhá, díky svým programům Food for assets/ Food for training (FFA/FFT) nabízí nezaměstnaným možnost práce nebo různá školení. V Burundi je tento program cílen zejména na bývalé vojáky, kteří nemají jiné zkušenosti než v ozbrojeném boji, nebo na chudé zemědělce. Stejně jako v případě Africké rozvojové banky i v tomto programu lidé zlepšují infrastrukturu a zalesňují vymýcené oblasti. Nabízené práce zaměstnají v budoucnu až 350 000 lidí a mzda jim bude vyplacena formou jídla.123 Ghana, jakožto ekonomicky vyspělejší stát než Burundi, vykazuje nižší míru nezaměstnanosti a to 11 % v roce 2010.124 Burundi dosahovalo o rok dříve 35% nezaměstnanosti a průměrná nezaměstnanost mezi lety 1990-2009 byla neuvěřitelných 27,3 %.125 V Ghaně je velké procento aktivního obyvatelstva zaměstnáno v neformálním sektoru a stejně jako v Burundi jsou mezi nezaměstnanými zejména mladí lidé nebo chudí venkované. Ghanské Ministerstvo práce a sociálních věcí napomáhá v tomto směru podporou udržitelných pracovních příležitostí, vzděláváním či rekvalifikací zejména v zemědělství. V zemědělských oblastech Ghany jsou otevírána tzv. Integrovaná komunitní centra pro zaměstnanecké dovednosti, které poskytují 2–3 leté kurzy v různých oborech 11 800 stážistům. Studie ukázaly, že 62 % absolventů kurzů následně získalo zaměstnání. Založena byla i Centra pro průmyslové příležitosti, která učí obyvatele technickým dovednostem. V roce 2002 se programu

122

African Development Bank (2011): Burundi: Country Strategy Paper 2012-2016, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 123 WFP (2013): Burundi: WFP Activities, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 124 [94] 125 Trading Economics (2012): Burundi unemployment rate, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: .

39

zúčastnilo 1218 stážistů včetně negramotných a pologramotných. Centra jsou sponzorována Evropskou komisí a německým protestantským Sdružením pro spolupráci v oblasti rozvoje. 126 WFP pomáhá prostřednictví programu Food for work/Food for training, kde lidé pracují zejména na zalesňování, zavodňování, obohacování a zpracování potravin a jsou vzděláváni v obchodnických dovednostech.127

3.3.5 Podpora zemědělství Jak pro Burundi, tak pro Ghanu je zemědělství nejvýznamnějším sektorem, proto je na něj zaměřena velká pozornost. V Burundi se velké procento pracujících živí samozásobitelským typem zemědělství, což nepřispívá k zvýšení produkce a někde nepokryje ani potřeby samotných farmářů. Infrastruktura je na špatné úrovni a navíc s rostoucím počtem obyvatelstva začíná být problém i s malým množstvím obdělávané půdy. Jak bylo řečeno v minulé kapitole, zelená revoluce neměla v Africe velký úspěch. Dnes se ale prosazují snahy o tzv. druhou zelenou revoluci a v Burundi se tak začaly pěstovat dvě nové odrůdy rýže, které jsou produktivnější a mají kratší dobu zrání.128 Infrastruktura se také zlepšuje, v roce 2009 byl Africkou rozvojovou bankou (AFDB) aplikován Akční plán na další 2 desetiletí, který má za cíl vybudovat nové silnice, zlepšit elektrifikaci a modernizovat mezinárodní letiště. Na rozvoji infrastruktury se podílí i WB a EU.129 Díky tomuto zlepšení budou mít farmáři snadnější přístup k trhům a sníží se i přepravní náklady. V posledních letech pomohl farmářům i nový způsob obchodování, který dosud neznali, tzv. fair trade. Tímto prostřednictvím jsou producentům zaplaceny alespoň náklady produkce a mají jisté odbytiště. V Burundi se takto vyváží zejména káva. WFP zde pomáhá díky FFA a FFT programům, FAO se zaměřuje na ochranu osiva a další zemědělské aktivity. Vláda Burundi se také zavázala podporovat

126

Government of Ghana (2013): Ministry of Employment and Labour Relations, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 127 WFP (2013): Burundi: WFP Activities, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 128 IRRI (2011): Burundi releases two new rice varieties for better lives, [online], cit. 2013-04-16. Dostupné na: . 129 [122]

40

zemědělství přijetím Komplexního programu pro rozvoj zemědělství v Africe. Ročně tak má přispívat 10 % svého národního rozpočtu na zemědělství.130 Ghana je zemí, která má velký zemědělský potenciál. Disponuje 13,6 miliony ha zemědělské půdy, avšak obděláváno je pouze 7,8 milionu ha. Zemědělství přispívá 35 % k tvorbě HDP a zaměstnává víc jak polovinu pracovní síly. Plný potenciál ghanského zemědělství je nevyužit zejména kvůli špatnému stavu místní infrastruktury. Ghana zaostává ve všech typech infrastruktury za nejlepšími africkými státy, navíc jak je vidět na obrázku 2 rozmístění železnic i silnic je značně nerovnoměrné. Obrázek 2: Ghanská železniční síť

Zdroj: Mapsofworld 2013 http://www.mapsofworld.com/ghana/maps/ghana-rail-map.jpg

130

[51]

41

V tomto směru pomáhá ghanské vládě například Africká rozvojová banka. AFDB spolupracuje i v oblasti agro-industriálního rozvoje, kde se zaměřuje zejména na zemědělské zpracovatelské technologie a to prostřednictvím tzv. Rural Enterprises Project a Export Market and Quality Awareness Programme.131 K podpoře zemědělské produkce přispívají i programy od WFP, FAO nebo i organizace AGRA, která se zaměřuje mimo jiné i na pěstování geneticky modifikovaných plodin. Ghana se stejně jako Burundi zavázala odvádět ročně 10 % státního rozpočtu na rozvoj zemědělství.132

3.3.6 Udržitelný rozvoj Burundi se právě nachází na rozhraní 2 etap, postupně se zotavuje z poválečného stavu a zároveň se snaží dosáhnout trvale udržitelného rozvoje. Pro přechod k trvale udržitelnému rozvoji byl vypracován dokument zvaný Vision Burundi 2025, který je postaven na 8 hlavních pilířích: dobré řízení státu a budování státních kapacit, lidský kapitál, ekonomický růst, regionální integrace, demografie, sociální soudržnost, územní řízení a urbanizace a partnerství. Hlavními cíli, které se bude Burundi snažit do roku 2025 splnit, je zajistit 10% roční ekonomický růst, růst populace udržet ročně na 2 % a snížit chudobu na 50 %. Všech vytyčených cílů ale Burundi dosáhne pouze, pokud si i nadále udrží mír, stabilitu a sociální soudržnost.133 Na vymýcení hladu v Burundi bude potřeba zajistit zejména udržitelnou zemědělskou produkci. Ta se sice zlepšuje díky tomu, že se do svých vesnic navrací uprchlíci, nicméně kvůli špatným zemědělským technikám a velké hustotě zalidnění (792 obyvatel na km2 orné půdy) dochází k degradaci půdy. Proto začala WB 5 letý projekt zvaný Agricultural Rehabilitation and Support Project - Support for Sustainable Land Management. Kvůli tomuto programu se započaly různé menší projekty, které zpřístupnili farmářům lepší technologie, díky nimž se předešlo erozi půdy, obnovily se degradované pastviny a další. Projekt byl ukončen v roce 2010.134

131

African Development Bank (2011): Republic Of Ghana Country Strategy Paper 2012-2016, [online], cit. 2013-04-16. Dostupné na: < http://www.afdb.org/en/documents/project-operations/country-strategy-papers/#c>. 132 [51] 133 [122] 134 GEF (2013): Detail of GEF Project #2357, [online], cit. 2013-04-16. Dostupné na: .

42

Ghana na rozdíl od Burundi není na počátku cesty k dosažení udržitelného rozvoje. Za poslední roky značně zrychlila svůj ekonomický růst a proměnila se tak ze země s nízkými příjmy na zemi se středními příjmy. Může se tak zdát, že se Ghana rozvíjí dobrým směrem. Není tomu ale úplně tak, naopak dochází k prohlubování rozdílů zejména mezi severními a jižními regiony a mezi různými skupinami obyvatel. Podle paní Sandhu-Rojon, Místní koordinátorky pro OSN, došlo k chybám ve strukturálním vývoji. Výrobní sektor, který by mohl zaměstnat plno lidí je na ústupu a zemědělství, které živí zejména chudé začíná být nahrazováno službami. 60 % PZI směřuje dnes do těžebního průmyslu (zejména ropa), který generuje téměř nulovou přidanou hodnotu a navíc těžce poškozuje životní prostředí.135 Degradace přírodních zdrojů je dnes jeden z hlavních problémů Ghany. S odlesňováním bojuje ghanská vláda například zapojením se do UN-REDD+ programu.136 Ochrana vodních zdrojů a půdy je zaštiťována zejména Světovou bankou a FAO ve spolupráci s místními ministerstvy. Odstraňování rozdílů mezi severní a jižní Ghanou je dosahováno prostřednictvím strategie zvané Savannah Accelerated Development Authority.137

3.3.7 Rozvoj sociálních služeb Co se školství týče, tak udělalo Burundi velký pokrok. Díky zavedení bezplatného základního vzdělání v roce 2005 se zvýšila docházka z 53 % na 98,9 % v roce 2010, nicméně velké procento dětí školu nedokončilo. Co zůstává dalším velkým problémem, je kvalita a nerovnoměrný přístup ke vzdělání na sekundární a terciární úrovni. Přestože genderový rozdíl ve školství není tak velký jako v jiných zemích, od roku 2009 zavedla burundská vláda Národní vzdělávací politiku pro dívky, aby tak do roku 2015 zajistila rovnost ve vzdělání.138 V nadcházejících letech má vláda v plánu prodloužit základní školní docházku z 6 na 9 let a zavést krátkodobé vzdělávací programy, aby tak zvýšila kvalitu vzdělání a usnadnila absolventům vstup na trh práce. Zájem bude soustředěn také na vzdělávání dospělých, což

135

UNDP (2012): Ghana\'s track record on sustainable development is a mix achievement – UN, [online], cit. 2013-04-16. Dostupné na: . 136 Ministry of Lands and Natural Resources (2012): Ghana Investment Plan, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na: . 137 [131] 138 [122]

43

bude zajištěno zejména za pomoci nevládních organizací. 139 K podpoře školství je také důležitá dostatečná výživa dětí, kterou zajišťuje zejména UNICEF ve spolupráci s WFP a FAO. I zdravotnictví se v Burundi značně zlepšilo potom, co byla v roce 2006 zavedena bezplatná zdravotní péče pro ženy a děti. Počet naočkovaných obyvatel se mezi roky 20062010 zvýšily z 59–86 %. Stále ale zůstává vysoká mateřská úmrtnost. 140 Vláda přijala tzv. National Health Development Plan II, kterým chce posílit burundské zdravotnictví. V jeho rámci zavádí i Zdravotnický informační systém, který se bude zabývat výzkumem a posilováním strategií v oblasti zdravotnictví.141 Přestože se v Ghaně stejně jako v Burundi zvyšují počty dětí navštěvující školu, zhoršuje se zároveň i kvalita školství. Vláda proto hodlá jeho kvalitu zlepšit a zaměřit se ve vzdělání zejména na znevýhodněné skupiny obyvatel, aby tak snížila počty chudých hladovějících lidí. Dalším cílem je zpřístupnit vzdělání na všech jeho úrovních a více se zaměřit na odborné a technické vzdělání. Ministerstvo školství proto zajistilo školám větší množství učebnic, nábytek, zřídilo 20 nových odborných institucí a další.142 Přestože nerovné postavení mužů a žen v Ghaně je stále problém, v oblasti základního a sekundárního vzdělání se stav zlepšil (97 žen na 100 mužů v roce 2011). Ghana se se také začala zaměřovat na odborné a technické vzdělání v oblasti těžebního průmyslu, neboť od roku 2011 započala s těžbou ropy. Ropa má dnes druhý největší podíl na zisku z exportu a do budoucna bude možná i na prvním místě před zlatem.143 Na zlepšení školství se podílí i WB, UNICEF, WFP. V případě podpory zdravotnictví jsou řízeny Ministerstvem zdravotnictví různé programy, např. Rozšířený imunizační program, Národní program pro tuberkulózu, Program pro kontrolu AIDS a další.144 Pro Ghanu bude v budoucnu nutné se zaměřit zejména na zlepšení zdraví chudých lidí. Ghanské zdravotnictví je podporováno zejména organizací WHO.

139

Rufyikiri, I. G., UNDP (2012): Growth and Povertz Reduction Strategic Framework Summary Report (SFPR II), [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na: . 140 [122] 141 [139] 142 Government of Ghana (2013): Ministry of Education, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na: . 143 [131] 144 Government of Ghana (2013): Ministry of Health, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na: .

44

3.3.8 Reforma vlastnických vztahů Burundi je země s 3. nejvyšší mírou zalidnění v Africe. Pro představu rozloha Burundi je nepatrně menší než povrch Moravy a Slezska, ale žije tu stejné množství obyvatel jako v celé České republice. Do země se v posledních letech navíc vrací stále více válečných uprchlíků, je vysoká porodnost a 90 % obyvatel jsou zemědělci, kteří potřebují půdu ke svému přežití. Z důvodu nedostatku půdy je více jak 70 % všech soudních sporů vedeno kvůli půdě (nedostatek půdy, nejistá vlastnická práva).145 Omezený přístup k půdě mají zejména ženy, které nesmí půdu zdědit ani ji vlastnit. Na řešení těchto konfliktů byla vytvořena Národní komise pro půdu a další statky, která byla spolufinancována organizací UNHCR a různými nevládními organizacemi. Přestože je tento problém pro Burundi dosti stěžejní a může ohrozit těžce získaný mír a stabilitu země, návrh práva, které by zajišťovalo rovnocennější přístup k půdě, byl zatím tvrdě odmítnut. Od ukončení války proběhlo mnoho reforem, které změnily práva k půdě. Poslední revize práva proběhla roku 2011.146 Přestože má Ghana třikrát menší hustotu zalidnění než Burundi a tlak na půdu by zde tedy neměl být tak velký, musí i ona provést určité změny ve své pozemkové politice. V posledních letech dochází v Ghaně k velké migraci lidí do měst (vznik slumů) a mezi regiony, zvyšuje se počet obyvatel a problémem jsou i tzv. zábory půdy. Například italská společnost Agroils vlastní v Ghaně 105 tisíc ha půdy, Galten z Izraele 100 tisíc a norský Scanfuel obdělává 10 tisíc ha a na dalších 400 tisíc má již smlouvu. Ghana proto v posledních letech posílila pozemková práva obyvatel včetně zvykového, a proto jakékoliv převody půdy musí být nejdříve odsouhlaseny všemi komunitami, jichž se to týká. 147 Roku 1999 byl za účelem zlepšení pozemkové politiky vydán dokument o národní pozemkové politice, ve kterém je uveden tzv. Land Administration Project (LAP), který má implementovat novou pozemkovou politiku v Ghaně. Dnes se Ghana řídí dle LAP II. Ve svých politikách se zaměřují hlavně na zlepšení politického a regulatorního rámce, snížení půdních sporů nebo na nejasné ohraničení pozemků obyvatel.148

145

[122] Kohlhagen, D. (2012): Burundi: Land policy making in a conflict-prone country, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na: . 147 [61] 148 Ghana LAP (2011): General Information About LAP, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na: . 146

45

3.4 Možné návrhy na zlepšení pro Ghanu a Burundi K tomu, aby se mohlo Burundi rychleji rozvíjet, a pomáhat tak svým obyvatelům v boji proti hladu, bude dle mého názoru nejdůležitější, aby si udrželo politickou stabilitu a mír. V tomto směru bude potřeba posílit postavení státních institucí a více bojovat proti korupci. Druhou nejdůležitější oblastí zájmu burundské vlády by měl být rozvoj infrastruktury. Kvůli nedostatečné infrastruktuře se nedostává potřebným lidem rozvojová pomoc a ani samotné Burundi nemůže využít veškerého svého potenciálu. Například je tím omezena těžba bohatého množství nerostů (nikl, coltan) a přístup k finančním službám. Dalším problémem jsou práva k pozemkovému vlastnictví. Velké množství sporů je dnes vedeno kvůli pozemkům, což by mohlo rozpoutat v budoucnu další konflikty. Také kvůli velkému tlaku na půdu je půda vyčerpávána, ztrácí potřebné živiny a snižuje se tak produkce potravin. Z těchto důvodu bude potřeba formulovat nové pozemkové reformy s jasně vymezenými právy k pozemkovému vlastnictví a implementovat je do legislativy. Poslední podstatnou změnou, která by vedla k snížení počtu hladovějících v Burundi, by z mého pohledu měla být větší diverzifikace ekonomiky. Burundská ekonomika je příliš závislá na jednom sektoru (zemědělství), a je tedy dosti zranitelná vůči externím vlivům. Ghana je na rozdíl od Burundi zemí, která je politicky stabilní, panuje v ní demokratický režim a za poslední roky dosáhla velkého ekonomického růstu. Počty hladovějících se jí tedy daří snižovat, nicméně jen v určitých částech země. Proto jsem toho názoru, že do budoucna bude pro Ghanu nejdůležitější, aby se zaměřila na snižování rozdílů mezi severními a jižními regiony. Toho může dosáhnout například zlepšením infrastruktury v severní části státu. Na severu nejsou totiž na rozdíl od jižních regionů železnice a stav silnic je také špatný. S ekonomickým rozvojem Ghany se mění i dominantnost jednotlivých sektorů a tomu by se podle mého názoru měla místní ekonomika lépe a rychleji přizpůsobovat. V Ghaně se začala nedávno těžit ropa, stejně tak má obrovské množství nerostných surovin (zlato, diamanty, bauxit), nevyužitý zemědělský potenciál (lesy) a pomalu vznikající výrobní sektor. Ve všech zmiňovaných oblastech by měla Ghana více investovat do rozvoje technologií, aby tak mohla být na mezinárodním poli konkurenceschopnější a zejména by se mělo zkvalitnit vzdělání. Měly by vzniknout báňské vysoké školy, více různých učilišť například na zpracování dřeva, textilky a další. Práce by měla být nabízena i ženám a mladým lidem. Poslední změna se týká PZI. Ghana by se měla snažit přilákat investory nejen do oblasti těžby, ale i do ostatních 46

sektorů (výrobní sektor a zemědělství) a zároveň si vytvořit pevný právní rámec, aby nedocházelo například v případě zemědělství k záborům půdy.

47

Závěr Cílem této práce bylo popsat jednotlivé možnosti řešení problematiky hladu ve světě, porovnat vybraná řešení dvou států subsaharské Afriky a navrhnout jim na co by měly v budoucnu nejvíce zaměřit svou pozornost, aby tak rychleji odstranily problém hladu. Přístupy k řešení hladu lze podle časového horizontu rozdělit do tří skupin. Mezi krátkodobé přístupy, bývá řazena potravinová pomoc, a to jak ve formě distribuce potravin obohacovaných o důležité vitamíny a minerály, tak i těch neobohacovaných. Krátkodobá řešení jsou podstatnou částí boje proti hladu, nicméně by měla být využívána pouze v obdobích krize jakožto doplněk jiných udržitelnějších forem snižování hladu. V opačném případě totiž dochází k vzniku závislosti státu na poskytovaném druhu pomoci. Střednědobé způsoby řešení hladu jsou podstatným prostředníkem k přechodu k dlouhodobě udržitelným přístupům. Řadíme mezi ně například podporu zaměstnanosti, rozvoj zemědělství a odstraňování obchodních bariér. Všechny tyto přístupy zvyšují výkonnost domácí ekonomiky, čímž přispívají i k její větší soběstačnosti v boji proti hladu. Třetím typem jsou dlouhodobé přístupy, které jsou představovány například udržitelnou zemědělskou produkcí, reformami vlastnických vztahů k půdě, udržitelným rozvojem a rozvojem sociálních služeb. Poslední skupina přístupů dle mého názoru představuje nejlepší způsob řešení hladu. Tyto přístupy totiž vyžadují velkou snahu ze strany místních vlád a celý problém řeší komplexně. Stát, který je schopen aplikovat tyto přístupy, se tak vymaňuje z chudoby a tím i z hladu. V rámci druhého cíle bylo zjištěno, že i přes rozdílnost obou zkoumaných států používá jak Ghana, tak Burundi všechny vybrané metody snižování hladu. Hlad je totiž vždy zapříčiněn kombinací mnoha faktorů, a proto i jeho řešení vyžaduje značně komplexní přístup. Rozdíl mezi metodami bývá tedy maximálně v intenzitě jejich užívání. Obecně lze říci, že Burundi, jakožto stát, který byl ještě před 8 lety ve válečném stavu, se v minulosti uchylovalo zejména ke krátkodobým (krizovým) a střednědobým řešením. Dnes začíná pozvolna přistupovat i k řešením dlouhodobějším. Naproti tomu Ghana, stát politicky stabilní, užívá spíše střednědobých a dlouhodobých přístupů, zatímco krátkodobé se snaží postupně omezovat. První z metod, potravinová pomoc, je poskytována oběma státům, nicméně Burundi ji přijímá v mnohem větší míře. Konzumace a výroba potravin obohacených o vitamíny a minerály není v Burundi tak rozšířená a tento přístup je tedy spatřován spíše v Ghaně, kde se obohacené 48

potraviny vyrábí a jsou i ve velké míře konzumovány. Do budoucna se ale v Burundi očekává zlepšení, neboť přijalo Standardy EAC pro obohacování potravin. Oba státy jsou také členy WTO a různých regionálních uskupení, jejich ekonomiky jsou poměrně otevřené a postupně se stále více liberalizují. Ghaně i Burundi se tak rychleji rozvíjí ekonomika jako celek, ale zároveň to z pohledu problematiky hladu může mít neblahý vliv právě na zemědělství. Například v Ghaně je ohrožena místní produkce potravin kvůli jejich levnému dovozu ze zahraničí. Další z metod, podpora zaměstnanosti, je praktikována v obou státech ale v jiné formě. V Burundi jsou lidem poskytována nová pracovní místa zejména v oblasti zemědělství či rozvoje infrastruktury, v Ghaně jsou nabízena místa i s vyšší odborností například v oblasti průmyslu. V Ghaně je iniciativa hlavně v rukou Ministerstva práce a sociálních věcí, v Burundi spíše u mezinárodních organizací. V zemědělství se oba státy zavázaly přispívat 10 % svého národního rozpočtu na rozvoj zemědělství, přistoupily na pěstování geneticky modifikovaných potravin a zlepšují svou infrastrukturní síť. Ghana se také zaměřuje na zemědělské zpracovatelské technologie, Burundi nově na tzv. fair trade. Koncept udržitelného rozvoje je pro Burundi poměrně nový a základní změny, kterých by měl stát dosáhnout,

jsou

definovány

v dokumentu

Vision

Burundi

2025.

Naopak

Ghana

se udržitelným rozvojem zabývá déle. Jako celek se pozvolna dobře rozvíjí, nicméně z regionálního hlediska značně nerovnoměrně. Poskytování sociálních služeb se v obou státech rozšiřuje, ale v budoucnu bude potřeba se více zaměřit na jejich kvalitu. Poslední metodou jsou reformy vlastnických vztahů, ty by v Burundi potřebovaly větší pozornost, v Ghaně se tak už stalo a dnes se její pozemková politika řídí dle tzv. LAP II, nicméně jsou tu ještě určité nedostatky. Vzhledem k zjištěným informacím si myslím, že by hlavní prioritou pro Burundi při odstraňování hladu mělo být udržení politické stability a míru, dále rozvoj infrastruktury, definování přesné pozemkové reformy a v poslední řadě větší diverzifikace ekonomiky. Naproti tomu Ghana by se měla zaměřit zejména na snižování regionálních disparit například prostřednictvím rozvoje infrastruktury, dále na lepší přizpůsobování se strukturálním změnám a vytvoření si jasně definovaných pozemkových práv.

49

Seznam grafů, tabulek a obrázků Grafy Graf 1: Rozdělení světových veřejných výdajů na vědu a výzkum v zemědělství (2008) ...... 23

Obrázky Obrázek 1: Koncepční rámec potravinové bezpečnosti ............................................................. 5 Obrázek 2: Ghanská železniční síť ........................................................................................... 41

Tabulky Tabulka 1: Potravinová pomoc Ghaně měřená v Mt (1992-2010)........................................... 35

50

Seznam příloh Příloha 1……………………………………………………………………………………...52

51

Přílohy Příloha 1 Graf 2: Změna GHI mezi roky 1990-2012 (%)

Změna GHI mezi roky 1990-2012 (%) Severní Korea

21

Burundi

17

Svazijsko

17

Komory

16

Pobřeží slonoviny

10

Botswana

2

Fidži

-56

Vietnam

-56

Čína

-57

Saudská Arábie

-57

Ghana

-58

Nikaragua

-59

Írán

-60

Mexiko Kuvajt

-62 -71

Turecko -74 -80

-60

-40

-20

Zdroj: vlastní zpracování autorky. IFPRI 2012

52

0

20

40

Seznam zdrojů Tištěné zdroje 1) Bassett, T. J., Winter-Nelson, A. (2010): Atlas of World Hunger, University of Chicago Press: Chicago, pISBN 9780226039077. 2) Cline, W. R. (2008): Global warming and agriculture. Finance and development, 1: 23-27. 3) Duba, N., Loužek, M. (2009): Rozvojové země: potřebují pomoc, nebo volné trhy?: sborník textů. Centrum pro ekonomiku a politiku: Praha. ISBN 978-80-86547-74-9. 4) Hnát, P., Steinmetzová, D., Stuchlíková, Z. (2008): Rozvojové země a současný stav jednání ve WTO. Praha: Oeconomica. ISSN 1802-6591. 5) Jehlička, P., Tomeš, J., Daněk, P. (2000): Stát, prostor, politika - vybrané kapitoly z politické geografie. PřF UK: Praha. ISBN 80-238-5566-2. 6) Jeníček, V., Krepl, V. (2003): Příčiny a možnosti řešení potravinového problému v rozvojových zemích. Agricecon, 3: 139-148. 7) Perkins, D. H., Radelet, S. C., Lindauer, D. L. (2006): Economics of development. 6th ed. W.W. Norton: New York. ISBN 0-393-92652-4. 8) Sayre, A. P. (1999) : Africa. Brookfield : Twenty-First Century Books, ISBN 0-76131367-2. 9) Tožička, T. (2008): Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí: manuál globálního rozvojového vzdělávání. Educon: Praha. ISBN 978-80-254-3279-2. 10) UNICEF, WHO, WB (2012): UNICEF-WHO-World Bank Joint Child Malnutrition Estimates. UNICEF: New York, WHO: Geneva, The World Bank: Washington DC. ISBN 978 92 4 150451 5. 11) United Nations (2012): The Millennium Development Goals Report 2012. United Nations: New York. ISBN 978-92-1-101258-3.

53

Elektronické zdroje 1) African Development Bank (2011): Burundi: Country Strategy Paper 2012-2016, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 2) African Development Bank (2011): Republic Of Ghana Country Strategy Paper 20122016,

[online],

cit.

2013-04-16.

Dostupné

na:

. 3) Africké informační centrum (2012) : Ekonomický růst v Africe (zpráva Světové banky),

[online],

cit.

2013-01-19.

Dostupné

na :

. 4) Aurele Destree (nedatováno): Kudy ven z potravinové krize? - Ohlédnutí za konferencí „Potravinová krize rok poté – Jak zajistit globální potravinovou bezpečnost?“, [online], cit. 2013-03-16. Dostupné na: . 5) Beintema, N., Fuglie, K., Heisey, P., Stads, G. (2012): ASTI Global Assessment of Agricultural

R&D

Spending,

[online],

cit.

2013-03-27.

Dostupné

na:

. 6) Businessinfo (2012): Čína: Ekonomická charakteristika země, [online], cit. 2013-0316.

Dostupné

na:


charakteristika-zeme-19054.html>. 7) CIA (2013): The World Factbook, Africa:Burundi,[online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 8) CIA (2013): The World Factbook, Africa: Ghana, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 9) CIA (2013) : The World Factbook, Africa : Western Sahara, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné

na:


factbook/geos/wi.html>. 10) Česká televize (2012): KLDR po záplavách žádá o potravinovou pomoc, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na:


zaplavach-zada-o-potravinovou-pomoc/>.

54

11) Člověk v tísni (2013): Zdraví a sociální služby, [online], cit. 2013-03-29. Dostupné na: . 12) ČTK (2011): Zelená revoluce: Okresní Agrární komora Šumperk, [online], cit. 2013Dostupné

03-18.

na:


revoluce&print=1>. 13) ČTK Lidových novin (2011) : Díky lékům žijí nakažení HIV déle a méně umírají, [online], cit. 2012-12-06. Dostupné na: . 14) ECHO (2012) : Sahel Food Crisis- 2012, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 15) Euractiv (2009): OSN: Světový hlad může vyřešit jen politická vůle, [online], cit. 201303-11. Dostupné na: . 16) Eurlex (2011): Pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin,

[online],

cit.

2013-03-28.

Dostupné

na:


lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2013:056:0075:01:CS:HTML>. 17) FAO (2003):The use of household expenditure surveys for the assessment of food insecurity,

[online],

cit.

2013-01-02.

Dostupné

na:

. 18) FAO

(2012):

Basic

definitions,

[online],

cit.

2012-12-30.

Dostupné

na:

. 19) FAO (2012): Trends and impacts of foreign investment in developing country agriculture

trade,

[online],

cit.

2013-03-18.

Dostupné

na:

. 20) FAO

(2013):

Hunger,

[online],

cit.

2013-01-19.

Dostupné

na:

. 21) FAO (2013): Monitoring hunger: Indicators at global and subnational levels, [online], cit.

Dostupné

2013-01-02.

na:

. 22) FAOSTAT (2012): Food balance sheets, [online], cit. 2012-12-30. Dostupné na: . 55

23) GEF (2013): Detail of GEF Project #2357, [online], cit. 2013-04-16. Dostupné na: . 24) Ghana Embassy Brussels (2010): A Brief History of Ghana, [online], cit. 2012-04-13. Dostupné

na:


ghana.html>. 25) Ghana LAP (2011): General Information About LAP, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na: . 26) Glopolis (2011): Proč 1 miliarda hladoví? Fakta a mýty, [online], cit. 2012-12-30. Dostupné na: . 27) Glopolis (2011): Zábory půdy v Africe, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: . 28) Glopolis (2012) : Informační balíček: Faktory ovlivňující zajišťování potravinové bezpečnosti

v

Africe,

[online],

cit.

2013-01-19.

Dostupné

na:

. 29) Glopolis (2012): Investice do zemědělství v Africe, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na:


2012.pdf+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz>. 30) Government of Ghana (2013): Ministry of Education, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné

na:


ministry-of-education>. 31) Government of Ghana (2013): Ministry of Employment and Labour Relations, [online],

cit.

2013-04-15.

Dostupné

na:

. 32) Government of Ghana (2013): Ministry of Health, [online], cit. 2013-04-17. Dostupné na:


health>. 33) Hodan, T. (2012): Angola- sen a skutečnost, [online], cit. 2013-03-16. Dostupné na: . 34) IFPRI (2012): 2012 GHI Map, [online], cit. 2013-01-03. Dostupné na: .

56

35) IFPRI (2012): Global Hunger Index, [online], cit. 2013-01-03. Dostupné na: . 36) ILO (2012): Global Employment Trends 2012, Preventing a deeper jobs crisis, [online],

cit.

2013-03-17.

Dostupné

na:

. 37) Internut (2000): Burundi: Iodine: Epidemiological data, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné

na:

. 38) Internut (2000): Ghana: Vitamin A: Epidemiological data, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné

na:

. 39) IRRI (2011): Burundi releases two new rice varieties for better lives, [online], cit. Dostupné

2013-04-16.

na:

. 40) Kaplan, M., Nádvorník, O., Stojanov, R., Volfová, A., Vyšanská, R., (2008): Rozvoj, [online], cit. 2013-03-20. Dostupné na: < http://www.rozvojovka.cz/rozvoj>. 41) Jebili Začalová, P., Horký, O. (2012): Chudoba, [online], cit. 2013-03-17. Dostupné na: . 42) Kilonzo, F. (2013): EAC Monetary Union Fruits Yet To Be Seen, [online], cit. 201304-14. Dostupné na: . 43) Kiva (2013): About Microfinance, [online], cit. 2013-03-17. Dostupné na: . 44) Kohlhagen, D. (2012): Burundi: Land policy making in a conflict-prone country, [online],

cit.

2013-04-17.

Dostupné

na:

. 45) Levis, K. (2012): Solutions for a hungry world - Connecting the dots: Understanding climate impacts on food security and hunger, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: .

57

46) Logan, M. (2012): 'Smart salt' reduces iodine deficiency in Ghana, [online], cit. 201304-14. Dostupné na: . 47) Micronutrient Initiative (nedatováno): A salt producer from Ghana eliminates iodine deficiency

one

bag

a

time,

[online],

cit.

2013-04-14.

Dostupné

na:

. 48) Ministry of Lands and Natural Resources (2012): Ghana Investment Plan, [online], cit.

Dostupné

2013-04-17.

na:

. 49) Morris, J. T. (2004): The Economic Impact of Hunger, [online], cit. 2013-03-31. Dostupné

na:

. 50) MZV ČR (2011): Burundi, Vnitropolitická charakteristika, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné

na:

. 51) MZV ČR (2011): Ghana, Ekonomická charakteristika země, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné

na:

. 52) MZV ČR (2011): Ghana, Základní informace o teritoriu, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: . 53) MZV ČR (2013): Světový potravinový program – WFP, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné

na:

. 54) Nachtmannová, I., Stejskal, J. (2002): Kára: Výsledky Summitu odrážejí rozložení sil, [online],

cit.

2013-03-20.

Dostupné

na:

<

http://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/kara-vysledky-summitu-odrazeji-rozlozenisil>.

58

55) NATO (2011): Populační růst- celosvětový problém 21. století, [online], cit. 2013-0331.

Dostupné

na:


action/Population_growth_challenge/CS/index.htm>. 56) Novinky (2010): Hlad ničí ekonomiku rozvojových zemí, varuje ActionAid, [online], cit. 2013-03-31. Dostupné na: . 57) Patočka, P. (2008): Martin Khor: Vliv liberalizace obchodu na zemědělství v rozvojových zemích – Zkušenost Ghany, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 58) Pick, M. (2006): Globální důsledky čínských hospodářských reforem, [online], cit. 2013-03-16. Dostupné na: . 59) Rozvojovka (2012): Hlavní příčiny hladu a podvýživy, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 60) Rufyikiri, I. G. (2012): Growth and poverty reduction strategic Framework summary report

(SFPR

II),

[online],

cit.

2013-04-12.

Dostupné

na:

61) Trading Economics (2012): Burundi unemployment rate, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 62) UNCTAD (2012): UN list of Least Developed Countries, [online], cit. 2012-12-06. Dostupné

na:

. 63) UNDP (2012): Ghana\'s track record on sustainable development is a mix achievement – UN, [online], cit. 2013-04-16. Dostupné na: . 64) UNDP (2013): Strengthening education in Bangladesh, [online], cit. 2013-03-28. Dostupné

na:

. 65) UNICEF (nedatováno): Eliminating iodine deficiency, [online], cit. 2013-03-13. Dostupné na: .

59

66) UNICEF (nedatováno): Eliminating Vitamin A deficiency, [online], cit. 2013-03-13. Dostupné na: . 67) United Nations (2012) : Composition of macro geographical (continental) regions, geographical sub-regions, and selected economic and other groupings, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 68) United Nations (2012) : Non-Self-Governing Territories, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné

na:

. 69) United Nations (2012) : Prevalence of underweight children under-five years of age, [online], 2013-01-02. Dostupné na: . 70) United Nations (2012): Proportion of population below minimum level of dietary energy

consumption,

[online],

cit.

2013-01-02.

Dostupné

na:

. 71) USAID (2006): Burundi: Expanding External Trade and Investment, [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 72) WFP

(2013):

Burundi overwiev,

[online],

cit.

2013-04-12.

Dostupné na:

. 73) WFP (2013): Burundi: WFP Activities, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 74) WFP (2013): Cash and Vouchers, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na: . 75) WFP (2013): Country Programme Burundi 200119 (2011–2014), [online], cit. 201304-14.

Dostupné

na:


operations>. 76) WFP (2013): Country Programme Ghana 200247 (2012–2016), [online], cit. 2013-0414.

Dostupné

na:


operations>. 77) WFP (2013): Ethiopia - School meals supplied by local farmers, [online], cit. 201303-18. Dostupné na: .

60

78) WFP

(2013):

Ghana

overview,

[online],

cit.

2013-04-13.

Dostupné

na:

. 79) WFP (2013): Ghana: WFP Activities, [online], cit. 2013-04-15. Dostupné na: . 80) WFP (2013): Purchase for progress, [online], cit. 2013-03-18. Dostupné na: . 81) WFP (2013): Region Background, [online], cit. 2013-01-19. Dostupné na: . 82) World Bank (2011): Combat HIV/AIDS, Malaria, and Other Diseases by 2015, [online],

cit.

2013-03-29.

Dostupné

na:

. 83) World Bank (2011): Goal 2 Achieve Universal Primary Education by 2015, [online], cit. 2013-03-28. Dostupné na: . 84) World Bank (2011): Improve Maternal Health by 2015, [online], cit. 2013-03-29. Dostupné na: . 85) World Bank (2011): Reduce Child Mortality by 2015, [online], cit. 2013-03-29. Dostupné na: . 86) Jirátová, J., Matějíčková, R. (2008) : Základní typy podvýživy, [online], cit. 2012-1230. Dostupné na: . 87) World Bank (2012): Africa Regional Brief, [online], cit. 2013-04-04. Dostupné na: . 88) World Bank (2012): Microfinance and Financial Inclusion, [online], cit. 2013-03-17. Dostupné

na:

. 89) World Bank (2012) : Sub-Saharan Africa, [online], cit. 2012-12-06. Dostupné na: . 90) WHO (2012): Children : reducing mortality, [online], cit. 2012-12-10. Dostupné na: . 91) WHO (2013): Micronutrient deficiencies, [online], cit. 2013-03-11. Dostupné na: .

61

92) WTO (2012): Trade Policy Review: East African Community (EAC), [online], cit. 2013-04-14. Dostupné na: . 93) Zemepis.com (2013): Státy podle střední délky života, [online], cit. 2013-04-12. Dostupné na: .

62